// Profipravo.cz / Obecná ustanovení obch. zák.

Obecná ustanovení obch. zák.

04.08.2017 00:04

NSS: Právo na informace o znaleckém posudku

I. Povinný subjekt nemůže odepřít poskytnutí znaleckého posudku vztahujícího se k jeho působnosti s poukazem na § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Znaleckou činnost je třeba vnímat jako odbornou činnost, která se ze své podstaty musí opírat o věrohodné a verifikovatelné metodologické postupy, jež jsou příslušným odborným kruhům známy. Princip znalecké činnosti tedy předpokládá, že výstupy jednotlivých znalců budou při vědomí jejich odbornosti a při důvodném předpokladu, že v důsledku této odbornosti budou užívat obdobných metod práce, srovnatelné. S ohledem na uvedené pak znalecká činnost, resp. její postupy a výsledky ve formě znaleckých posudků, nemohou představovat obchodní tajemství, k jehož obligatorním pojmovým znakům dle § 17 obchodního zákoníku, resp. dle § 504 občanského zákoníku z roku 2012, patří běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích a konkurenční významnost.

II. Znalecký posudek není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, a nemůže být tedy předmětem ochrany práva autorského ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Znalecká činnost předpokládá užití postupů opírajících se o v daném oboru obecně známé, verifikovatelné metody, jejichž užití je výrazem odbornosti znalce, nikoli jeho osobní tvůrčí jedinečnosti.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, čj. 6 A 246/2013-59)


26.07.2016 00:01

Obecně prospěšná společnost jako podnikatel

Obecně prospěšné společnosti, které byly založeny v režimu zákona č. 248/1995 Sb., nejsou ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák. podnikateli, neboť nevyvíjí podnikatelskou činnost, a na jejich právní vztahy s územními samosprávnými celky se proto nevztahuje ustanovení § 261 odst. 2 obch. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3972/2015, ze dne 25. 5. 2016


09.07.2008 00:02

K výdělečným aktivitám provozovaným v nájemním bytě

Neplyne-li z nájemní smlouvy něco jiného, může osoba oprávněná k užívání bytu zaregistrovat na jeho adrese místo podnikání ve smyslu živnostenského zákona, i pokud k tomu nemá vlastníkův souhlas. Proto jí takovým jednáním nevzniká ani bezdůvodné obohacení.

Dovolací soud nesdílí dovolatelův právní názor, že právo nájemce nebo jiné oprávněné osoby (dále jen „nájemce“) na užívání bytu lze redukovat na „holé“ bydlení (jíst, sledovat televizi, sprchovat se, spát) a že by nájemce musel pronajímateli kompenzovat zisk z výdělečných aktivit provozovaných v bytě. Jak odpovídá i zvyklostem občanského života, relevantním pro výklad smluv, nevyžaduje se pronajímatelův souhlas, pokud nájemce např. namaluje obraz, vymyslí vynález, vytvoří program, napíše knihu, nebo vypěstuje bonsai. Totéž platí, jestliže osoba vykonává zaměstnání z domova, překládá-li texty nebo vede-li účetnictví. Typovým znakem těchto aktivit zůstává, že neobtěžují vlastníka ani další nájemce nad přiměřenou míru a byt stále převážně slouží k bydlení.

Pokud nájemce, jak výše uvedeno, může v bytě i bez vlastníkova souhlasu vykonávat příkladmo uvedené výdělečné aktivity, není důvod dospět k jinému závěru, jde-li o výkon týchž aktivit podle živnostenského oprávnění, neboť „existují živnosti, které vůbec není nutno provozovat v provozovně“ a bylo by „nepřípustným omezením práv nájemce trvat na požadavku, že v bytě nesmí vykonávat žádnou administrativní činnost souvisící s jeho podnikatelskou činností“. Nemůže tedy vést k získání bezdůvodného obohacení, pokud si živnostník v soukromí bytu zapne počítač, začne překládat text nebo provede kontrolu účetních položek.

K získání živnostenského oprávnění je – narozdíl od provozovny – nezbytné uvést místo podnikání (srov. např. § 45 odst. 2 živnostenského zákona; viz též § 2 odst. 3 obch. zák.) a že za této situace by nájemcova povinnost žádat vlastníka o svolení měla za důsledek podstatné ztížení možnosti podnikat dle živnostenského zákona, zvláště v případě odepření souhlasu, který by vyvolal nezbytnost přestěhovat se, získat další prostory nebo zaregistrovat fiktivní sídlo podnikání (což však zapovídá § 2 odst. 3 obch. zák.). Není přitom rozumný důvod nutit k uvedeným opatřením nájemce, který byt užívá způsobem uvedeným výše, tedy například domácího programátora nebo účetního, jsou-li se svými zákazníky v kontaktu převážně prostřednictvím telefonu či e-mailu, nebo dokonce nájemce, který na adrese bytu místo podnikání podle živnostenského zákona jen registruje, přičemž vlastní živnostenskou činnost vykonává jinde, ať již v dalších pronajatých prostorách, anebo u svých zákazníků (instalatérství, tapetování). Z uvedeného plyne, že výklad zastávaný žalobcem, totiž že nájemce musí vlastníka žádat o souhlas s registrací místa podnikání podle živnostenského zákona i za absence smluvního ujednání, by (dovolává-li se žalobce ústavní roviny) vedl k bezdůvodnému omezení nájemcovy ústavně chráněné svobody podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny). Naproti tomu, nepředstavuje podstatnější, pokud vůbec nějaký, zásah do vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny výklad opačný, ke kterému se přiklonil dovolací soud, totiž že osoba oprávněná užívat byt nemusí mít vlastníkův souhlas k registrování místa podnikání podle živnostenského zákona.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že s uvedenými závěry je v souladu i samotný živnostenský zákon, který uplatňuje odlišné požadavky na podnikatelovo soukromoprávní oprávnění, a to vyšší, jde-li o provozovnu (§ 17 odst. 2 živnostenského zákona: „Je-li provozovna umístěna v bytě a není-li podnikatel vlastníkem tohoto bytu, může v něm provozovat živnost pouze se souhlasem vlastníka, spoluvlastníka nebo správce bytu nebo nemovitosti, jejíž je byt součástí, pokud je tento správce k udělování takového souhlasu zmocněn.“ ), a nižší, jde-li o místo podnikání, kde postačí, aby podnikatel „na žádost živnostenského úřadu prokáza[l] vlastnické nebo užívací či jiné obdobné právo k objektu nebo prostorám, v nichž má na území České republiky místo podnikání, liší-li se od bydliště (§ 5 odst. 2)“ (§ 31 odst. 2 živnostenského zákona, podtrženo dodatečně).

Závěrem dovolací soud uvádí, že ačkoli jsou nájemci s regulovanými nájmy na dobu neurčitou vlastníku do jisté míry „vnuceni“, nelze konstruovat zhoršení jejich postavení, či až jakýsi „poloprávný“ status, například dovozováním povinnosti opatřit si vlastníkův souhlas s registrací místa podnikání podle živnostenského zákona, jestliže tato povinnost netíží nájemce s nájemným neregulovaným (srov. čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 964/2008, ze dne 15. 5. 2008


27.06.2008 00:00

K soustavnosti jakožto znaku podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 ObchZ

Soustavnost, znak podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 ObchZ, není totožná s nepřetržitostí a trvalostí, přičemž posouzení soustavnosti je vždy věcí konkrétního případu s přihlédnutím k povaze činnosti.

I když v dané věci podnikatelskou činnost v označeném obchodě žalovaná nevykonávala od roku 2003 nepřetržitě tak, že by obchod byl provozován za účelem prodeje, jak je běžné, znak soustavnosti výkonu podnikatelské činnosti byl zachován, jestliže v důsledku rekonstrukce prodejny a hledání jiného sortimentu prodeje žalovanou byl otevřen v průběhu roku vždy jen po určitou dobu a v době, kdy byl zavřen, sloužil, k občasnému prodeji a výdeji telefonicky objednaného zboží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 679/2007, ze dne 22. 4. 2008


30.04.2008 00:00

K podniku nabytému jedním z manželů před 1. 8. 1998

Podnik mohl být předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, upraveného občanským zákoníkem ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (tj. do 1.8.1998), avšak jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však byl podnikatelem jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náležel podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela (srov. např. 22 Cdo 684/2004).

Podnik náležející v době do 1. 8. 1998 do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se k uvedenému dni, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., nestal předmětem společného jmění manželů, neboť nebyl, jak výše uvedeno, předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (čl. VIII bodu 2 zákona č. 91/1998 Sb.) [srov. např. 22 Cdo 2903/2005].

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3078/2006, ze dne 20. 3. 2008


14.03.2008 00:01

K dodávkám z jiné než dohodnuté organizační složky (provozovny)

Skutečnost, že se prodávající ve smlouvě zaváže k dodávkám zboží z určité organizační složky (provozovny), sama o sobě ještě neznamená, že tuto smlouvu nemůže plnit dodávkami zboží z jiné své organizační složky (provozovny), ledaže by to smlouva vylučovala.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1428/2006, ze dne 19. 2. 2008


18.02.2008 00:00

K charakteru závazkového vztahu při překročení předmětu podnikání

Překročení předmětu podnikání (živnostenského oprávnění) podnikatele nemá vliv na povahu a platnost právních úkonů, při nichž k takovému překročení předmětu činnosti podnikatele došlo. Jinak řečeno, porušení živnostenského zákona nemůže samo o sobě způsobit bez dalšího neplatnost smlouvy uzavřené podle soukromoprávního předpisu. To platí i pro právní úpravu před účinností ustanovení § 3a odst. 1 obch. zák., které od 1. ledna 2001 zavedla novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. a v němž je již výslovně uvedeno, že povaha nebo platnost právního úkonu není dotčena tím, že určité osobě je zakázáno podnikat nebo že nemá oprávnění k podnikání. Tato zásada je tak zcela v kontextu i se samotným ustanovením § 261 odst. 1 obch. zák., které nezužuje vymezení závazkových vztahů mezi podnikateli tím, že se musí týkat pouze podnikatelské činnosti vyvíjené v souladu s předmětem podnikání (srov. např. 32 Odo 314/2003).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 801/2006, ze dne 10. 1. 2008


15.11.2007 00:00

K podnikání pod společným jménem bez založení právnické osoby

Podle ustanovení § 829 odst. 2 obč. zák. sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

Podle ustanovení § 10 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) podniká-li více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně.

V dané věci vystupoval žalobce při uzavírání smlouvy o dílo nikoliv jako podnikatel – fyzická osoba, tj. jako jednotlivec, nýbrž pod společným jménem sdružení (v záhlaví je jako zhotovitel uveden S., „zastoupený“ Ing. M. U. a dále zastoupený p. E. H. a v závěru smlouvy je otisk razítka „S.“ a za zhotovitele je podepsán „H.“). Ve smlouvě o vzniku sdružení „S.“ bez právní subjektivity podle § 829 a násl. obč. zák. je sjednáno, že „právě podepisování za sdružení, které není právním subjektem, mají obě strany rovnocenné. Plné moci pro třetí osoby musí být podepsány oběma účastníky. Pokud nebude dohodnuto jinak písemně v individuálních případech, podpis jednoho účastníka zavazuje druhého účastníka společně a nerozdílně stejně jako podpis třetí osoby, které byly uděleny plné moci“.

Z toho plyne, že smlouva o dílo byla uzavřena na straně zhotovitele pod společným jménem sdružení, byť byla uzavřena jen jedním z účastníků sdružení – žalobcem. Z této smlouvy jsou proto zavázáni a oprávněni solidárně všichni účastníci sdružení. Pokud jde o okolnost, že smlouvu podepsal zaměstnanec člena sdružení (pan E.H.), šlo o jednání na základě pověření, nikoli na základě plné moci ve smyslu článku 7 (bodu sedm) smlouvy o sdružení, protože p. H. nevystupoval jako třetí osoba, jíž by měla být udělena plná moc.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1579/2005, ze dne 27. 8. 2007


14.08.2007 00:01

K tzv. fiktivnímu podnikateli zapsanému do obchodního rejstříku

Podle § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák. je podnikatelem pro účely obchodního zákoníku osoba zapsaná v obchodním rejstříku, a to bez ohledu na skutečnost, zda má v předmětu činnosti podnikání, či nikoliv, resp. zda podnikatelskou činnost podle § 2 odst. 1 obch. zák. provádí či nikoliv.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1756/2007, ze dne 30. 5. 2007


29.03.2007 00:02

Ke schválení odměny jednatele určené přiměřeně dle ust. ObchZ o mandátní smlouvě

Jestliže se jednatel domáhá zaplacení odměny ve výši určené s přiměřeným použitím právní úpravy mandátní smlouvy, nemusí tvrdit a prokazovat schválení takové odměny valnou hromadou. V takovém případě schválení odměny ani její výše valné hromadě nepřísluší. Vyplývá-li z ustanovení § 66 odst. 2 ve vazbě na ustanovení § 566 odst. 1 obch. zák. pro takovou situaci úplatnost výkonu funkce jednatele a výše úplaty, zakládají tato ustanovení zákonný nárok jednatele na poskytnutí takto zjištěné odměny, aniž by bylo třeba jejího schválení valnou hromadou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 994/2005, ze dne 31.1.2007

(posuzováno podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 19.7.1996)


16.05.2006 00:00

K povinnosti zachování obchodního tajemství znalcem

Znalec, který se v rámci zpracování znaleckého posudku při přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami seznámil s obchodním tajemstvím společnosti, má povinnost je zachovat a v případě porušení této povinnosti přísluší společnosti proti němu ochrana podle ustanovení § 51 písm. a) a § 53 a násl. obch. zák.

Taková ochrana však společnosti náleží pouze tehdy, jsou-li u těchto podkladů skutečně splněny znaky obchodního tajemství podle ustanovení § 17 obch. zák. K poskytnutí ochrany nepostačuje pouze tvrzení, že předané podklady obchodní tajemství obsahují, ale společnost je povinna prokázat splnění podmínek § 17 obch. zák. Na to, které poskytované informace jsou předmětem obchodního tajemství, je společnost povinna znalce upozornit.

Při zpracování znaleckého posudku pak je znalec povinen v nejvyšší možné míře obchodní tajemství respektovat. Teorie však dovodila, že není oprávněn odmítnout sdělit obchodní tajemství soudu, neboť zákon neukládá povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících obchodní tajemství. Znalec však je povinen soudu včas sdělit, že při jeho výslechu je třeba učinit opatření k ochraně obchodního tajemství případně, bude-li nezbytné uvést skutečnosti tvořící obchodní tajemství ve znaleckém posudku, i to, že obsahem znaleckého posudku jsou skutečnosti tvořící obchodní tajemství (viz Štenglová, I., Drápal, J., Púry, F. Korbel, F. Obchodní tajemství. Praha. Linde 2005. s. 81 a násl.).

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 371/2005, ze dne 5. dubna 2006


01.10.2005 12:00

K hrubému porušení povinnosti nájemcem bytu (nezaplacením nájemného)

Nájemce, který nezaplatil nájemné za tři měsíce, hrubě porušil své povinnosti až v okamžiku, kdy se ocitne v prodlení s placením byť jen části nájemného i za měsíc čtvrtý (srov. sp. zn. 2 Cdon 37/97).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 206/2005 ze dne 25. května 2005


01.10.2005 12:00

K účinkům opětovného doručení rozsudku, který byl již doručen náhradním doručením

Je-li správný závěr odvolacího soudu o splnění podmínek náhradního doručení, nemůže obstát dovolací námitka, že soud prvního stupně doručoval svůj rozsudek opětovně, neboť účinky právní moci rozsudku soudu prvního stupně nastalé v důsledku náhradního doručení nemohly být dalším (opakovaným) doručením téhož rozsudku zvráceny (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2001 a 28/2002).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 558/2004 ze dne 14. dubna 2005


< strana 1 / 1 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články