// Profipravo.cz / Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2009

Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2009

02.05.2010 23:01

Rc 38/2009

Závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně.

Kromě požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce, je uplatnění uvedeného závěru namístě jen tehdy, neobsahuje-li potřebné vylíčení rozhodujících skutečností sama žaloba. Je-li příslušná skutečnost v žalobě vylíčena, pak to, že listinný důkaz připojený k žalobě žalobní tvrzení nepodporuje, nezpůsobuje vadu žaloby, ale může být podkladem pro závěr, že žalobce tímto důkazem tvrzenou skutečnost neprokázal.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.7.2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006)

02.05.2010 22:59

Rc 39/2009

V řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zaniklé s právním nástupcem lze (ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř.) pokračovat s právními nástupci zaniklé společnosti.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2008, sp. zn. 29 Odo 1315/2006)

02.05.2010 22:56

Rc 40/2009

Právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu.

Jestliže dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelných pohledávek dlužníkových věřitelů, neplyne závěr, že v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele jednaly při uzavření tohoto úkonu obě smluvní strany, jen z toho, že druhé smluvní straně bylo známo, že jej dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele.

Užití ustanovení § 39 obč. zák. o tom, že právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům, je absolutně neplatný, není pro obchodní závazkové vztahy vyloučeno úpravou obsaženou v ustanovení § 265 obch. zák.

Z toho, že právní úkon je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.), nelze bez dalšího usuzovat, že se ve smyslu § 39 obč. zák. příčí dobrým mravům.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.7.2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006)

02.05.2010 22:53

Rc 41/2009

Osoba oprávněná žádat vydání věci podle restitučních předpisů se nemůže úspěšně domáhat určení vlastnictví svého zemřelého právního předchůdce k takové věci.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006)

02.05.2010 22:50

Rc 42/2009

Jsou-li zástavní smlouvou zajišťovány pohledávky určitého druhu, které mají vznikat zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi v budoucnu, je požadavek ustanovení § 155 odst. 4 obč. zák., aby šlo o pohledávky, které mají vznikat v „určité době“, naplněn jen tehdy, je-li v zástavní smlouvě vymezen nejen počátek, nýbrž i konec této doby; jinak je zástavní smlouva neplatná.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006)

02.05.2010 22:46

Rc 43/2009

Zástavní smlouva o zastavení věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví, na níž byl padělán podpis jednoho ze zástavců, kteří jsou manžely, je absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2008, sp. zn. 21 Cdo 1723/2007)

02.05.2010 22:40

Rc 44/2009

Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zákona č. 120/2001 Sb.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006)

02.05.2010 22:37

Rc 45/2009

Zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal).

Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva.

Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky.

Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny.

Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.

I v případě, že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce; postup podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 nepřichází v úvahu. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006)

02.05.2010 22:33

Rc 46/2009

Jestliže se věřitel s dlužníkem nedohodl na zákazu postoupení pohledávky (§ 525 odst. 2 obč. zák.), není smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, neplatná jen proto, že postupitelem je banka a že tím došlo k prolomení bankovního tajemství.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 29 Odo 1613/2005)

02.05.2010 22:29

Rc 47/2009

Doručuje-li konkursní soud své rozhodnutí vyvěšením na úřední desce soudu a současným zveřejněním v Obchodním věstníku (kde zveřejňované rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění), je doručení ve smyslu § 66c zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007, řádné jen tehdy, bylo-li doručované rozhodnutí vyvěšeno na úřední desce soudu v plném znění.

(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.1.2008, sp. zn. 2 Ko 102/2007)

02.05.2010 22:28

Rc 48/2009

Jestliže insolvenční soud zamítá insolvenční návrh pro nedostatek majetku ve smyslu ustanovení § 144 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyjádří důvod zamítnutí též ve výroku usnesení. Insolvenční návrh nelze zamítnout pro nedostatek majetku, nejsou-li splněny předpoklady uvedené v označeném ustanovení.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.3.2008, sp. zn. KSHK 34 INS 111/2008, 1 VSPH 6/2008)

02.05.2010 22:27

Rc 49/2009

K zachování lhůty k podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.4.2008, sp. zn. KSHK 41 INS 128/2008, 1 VSPH 8/2008-P-)

11.04.2010 23:43

Rt 19/2009

Pro odlišení trestných činů krádeže podle § 247 tr. zák. a zatajení věci podle § 254 tr. zák. v případě nálezu věci je rozhodující, zda pachatel v době, kdy ji nalezne, ví, že tato patří někomu jinému a že ji tímto odnímá z jeho dispozice. Je-li tomu tak, jde o trestný čin krádeže, v opačném případě se bude jednat o trestný čin zatajení věci. Tyto okolnosti je nutné zjišťovat k okamžiku, kdy věc pachatel nalezne (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 17/1980 Sb. rozh. tr.).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2008, sp. zn. 8 Tdo 342/2008)

11.04.2010 23:41

Rt 20/2009

Zákonný znak skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák. spočívající v tom, že pachatel bez povolení „přechovává“ zbraň hromadně účinnou (např. funkční dělostřelecký granát), je naplněn jakýmkoliv způsobem jejího držení nebo nošení, v jehož důsledku má zbraň ve své moci. Pro závěr, že má takovou zbraň ve své moci a že ji přechovává, se však nevyžaduje, aby pachatel měl zbraň přímo u sebe, ale může ji mít uloženu či uschovánu i někde jinde (např. v trezoru, u známé osoby), pokud s ní může kdykoliv volně disponovat.

Jestliže pachatel zanechal zbraň na místě, kde s ní již nemůže nijak nakládat (např. ponechal ji ve svém bývalém bydlišti, z kterého se odstěhoval a do něhož už nemá žádný přístup), pak nelze dovodit, že i poté, co zbraň takto zanechal, ji má ve své moci a že ji nadále přechovává ve smyslu ustanovení § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2008, sp. zn. 8 Tdo 365/2008)

11.04.2010 23:38

Rt 21/2009

Pokud bylo včas podáno dovolání, v němž nejsou uvedeny žádné zákonem vyžadované náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.), a jde o tzv. „bianco dovolání“, je povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatele k odstranění nedostatků náležitostí jeho obsahu postupem uvedeným v ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř. Nepostupoval-li soud prvního stupně v souladu s tímto ustanovením a dovolatel, byť i po lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., učinil další podání obsahující zákonem vyžadované náležitosti dovolání, pak je nutné pokládat za řádně a včas uplatněné dovolání obě takto učiněná podání (přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 7.3.2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, uveřejněný ve svazku 40, pod č. 49 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Jestliže však soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. a dovolatel neodstranil vady dovolání ve stanovené lhůtě dvou týdnů, pak takové dovolání bude odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008)

11.04.2010 23:31

Rt 22/2009

Počátek běhu jednoroční prekluzivní lhůty k uplatnění nároku ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 2 tr. ř.) nelze bez dalšího spojovat s okamžikem pravomocného skončení trestního stíhání, protože rozhodné je, kdy se obhájce dozvěděl o tom, že jeho povinnost obhajovat skončila. Jestliže se však obhájce nebo jeho zástupce (substitut) zúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí, jímž bylo pravomocně skončeno trestní stíhání, je rozhodný pro běh uvedené lhůty den konání tohoto veřejného zasedání. Počátek běhu této lhůty však může být modifikován v případě vykonání úkonů právní služby souvisejících s dovolacím řízením, ke kterým obhájce i po zániku jeho zmocnění opravňuje ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř.

(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.1.2008, sp. zn. 10 To 25/2008)

11.04.2010 23:30

Rt 23/2009

V návrhu státního zástupce na zabrání věci podle § 73 tr. zák. musí být výslovně označena osoba, které se zabrání týká a která má mít postavení zúčastněné osoby, nebo je třeba uvést, že jde o osobu neznámou.

Zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. může být vysloveno nejen u věci, která sama o sobě nebo po provedených úpravách je schopna ohrozit bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, ale i u jiných věcí, které sice samy nepředstavují takové ohrožení, pokud však ze zjištěných skutkových okolností vyplývá hrozba nebezpečí, že budu sloužit ke spáchání zvlášť závažných trestných činů.

(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - soudu pro mládež ze dne 10.10.2007, sp. n. 12 Tmo 46/2007)

11.04.2010 23:29

Rt 24/2009

K rozhodnutí podle § 60 odst. 1 tr. zák. o tom, zda se podmíněně odsouzený mladistvý ve zkušební době osvědčil, či zda se trestní opatření odnětí svobody vykoná, je podle § 4 z. s. m. příslušný soud pro mládež. Pro veřejné zasedání se uplatní ustanovení § 64 z. s. m., s výjimkou podle § 73 odst. 2 tohoto zákona.

(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - soudu pro mládež ze dne 14.2.2007, sp. zn. 12 Tmo 7/2007)