// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

19.05.2017 00:03

ÚS: Regulace plavby na části Brněnské vodní nádrže

Shodují-li se předmět a cíl regulace obecně závazné vyhlášky obce s předmětem a cílem regulace provedené zákonem a na jeho základě vydanými prováděcími předpisy, nemůže je obec podrobit zvláštní úpravě obecně závaznou vyhláškou (např. z hlediska místní a časové působnosti), aniž pro tuto zvláštní úpravu v samostatné působnosti obce zákon vymezující předmětnou oblast vytváří prostor a kdy lze účelu celostátní regulace v místních podmínkách dosáhnout pomocí konkrétních opatření předvídaných celostátní právní úpravou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 3/17, ze dne 11. 4. 2017


19.05.2017 00:00

ÚS: Účelnost nákladů řízení státu zastoupeného advokátem

Ustálená judikatura Ústavního soudu je postavena na tezi, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt – advokáta, a jestliže tak stát přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za „neúčelně“ vynaložené za každé situace. Předmětem sporu může být totiž i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně právní problematika velmi specializovaná či obtížná. Neposoudil-li Nejvyšší soud výdaje související se zastupováním vedlejší účastnice advokátem v soudním řízení z hlediska jejich potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva, a tedy z hlediska toho, zda jejich úhradu lze spravedlivě žádat po stěžovateli s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., porušil právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ve svém důsledku též právo stěžovatele na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 532/17, ze dne 10. 5. 2017


12.05.2017 00:05

ÚS: K pojmu skutečná škoda na vozidle

Právní názor, podle něhož se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla nelze domáhat náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotou před poškozením a po opravě, nerespektuje principy práva na náhradu škody a zejména se zcela míjí s ekonomickou realitou, přičemž by však mělo platit, že právo, jehož výklad a používání by ekonomickou realitu mělo respektovat, protože v opačném případě se stane kontraproduktivní, případně až virtuální. Jsou-li totiž nahrazeny toliko náklady na opravu věci a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 795/16, ze dne 27. 4. 2017


12.05.2017 00:01

ÚS: Odmítnutí dovolání pro vady, kterými netrpělo

Pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne pro vady, kterými však dovolání ve skutečnosti netrpí, poruší tím ústavně garantované právo dotčeného účastníka na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3682/16, ze dne 24. 4. 2017


12.05.2017 00:00

ÚS: Posuzování přípustnosti dovolání

Je na posouzení Nejvyššího soudu, zda bude dovolání považovat za přípustné z důvodu, že dovolatelem předestřená skutková otázka s ohledem na její průmět do jeho základních práv a svobod zakládá přípustnost podle § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013.

I když tedy Nejvyšší soud vyhodnotí dovolatelem předestřenou otázku jako otázku skutkovou, tato skutečnost jej nezbavuje povinnosti posoudit přinejmenším ten její právní aspekt, zda namítané pochybení odvolacího soudu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod dovolatele.

Zkoumal-li Nejvyšší soud povahu otázek formulovaných stěžovatelem v jeho dovolání a shledal-li, že tyto otázky nemohou založit přípustnost dovolání, příp. že na nich rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, nebylo možné takové hodnocení přenášet do fáze posuzování vymezení formálních požadavků k projednání dovolání. Fakticky šlo o posuzování splnění předpokladů přípustnosti dovolání, které však nelze považovat za vadu. Rozhodnutí o přípustnosti dovolání z hlediska splnění podmínek dle ustanovení § 237 občanského soudního řádu přitom nemůže činit jediný samosoudce, nýbrž musí zůstat vyhrazena senátnímu rozhodování.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 425/17, ze dne 19. 4. 2017


05.05.2017 00:04

ÚS: Limity literární činnosti soudce a jeho svobody projevu

Literární a publikační činnost soudců, garantovaná v rámci jejich práva na svobodu projevu, by měla být vykonávána s jistou zdrženlivostí, tedy tak, aby neohrožovala nepřijatelným způsobem autoritu a nestrannost soudní moci, zajišťovala zachování důvěry veřejnosti v soudní moc a nezasahovala do práva účastníků řízení na spravedlivý proces.

Nestrannost soudní moci a ochrana její autority může být důvodem pro omezení práva na svobodu projevu, přestože ji čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (na rozdíl od čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) ve výčtu těchto důvodů výslovně neuvádí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2609/16, ze dne 11. 4. 2017


05.05.2017 00:03

ÚS: Pachová stopa jako důkaz ve světle zásady in dubio pro reo

1. Pravidlo in dubio pro reo přímo vychází z ústavního principu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Jeho obsahem je požadavek, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, kdy ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení totiž vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Odsuzující rozsudek tedy může být vynesen až tehdy, pokud byly odstraněny všechny důvodné pochybnosti o vině obžalovaného, přičemž není-li vina plně prokázána, musí být obžalovaný zproštěn obžaloby, neboť nedokázaná vina má stejný význam jako dokázaná nevina.

2. Pachové stopy představují nepřímý nebo také podpůrný důkaz, na jehož základě je však možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě. Nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba též dopustila trestného činu, který se na daném místě stal; musí naopak existovat další skutečnosti, které vytvoří uzavřený řetězec důkazů, resp. nesmí existovat žádná jiná reálná možnost, že by se činu mohl dopustit někdo jiný, než osoba obviněná či později obžalovaná. Aby proto důkaz pachovou identifikací byl dostačující, je třeba, aby nebyl pro uznání viny důkazem jediným.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 4266/16, ze dne 27. 3. 2017


05.05.2017 00:02

ÚS: Přikázání věci jinému samosoudci dle § 262 tr. řádu

Postup odvolacího soudu podle ustanovení § 262 trestního řádu (přikázání věci jinému samosoudci) je možné považovat za ústavně konformní a souladný s právem na zákonného soudce pouze tehdy, jestliže je tento krok odůvodněn vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci původnímu soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud přijmout či schválit; může se jednat např. i o opakované nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu. Je nezbytné, aby v takovémto případě zrušující rozhodnutí odvolacího soudu vždy obsahovalo konkrétní výhrady k rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolací soud může zavázat soud prvního stupně, aby se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, odstranil nejasnosti nebo neúplnosti svých skutkových zjištění, případně aby některé důkazy zopakoval nebo provedl další důkazy, dostojí-li však rozhodnutí soudu prvního stupně těmto požadavkům, nemůže ho odvolací soud zrušit pouze z důvodu, aby prosadil své hodnocení takto provedených důkazů a z něho plynoucí závěry ohledně skutkových zjištění. Pokud má odvolací soud jiný pohled na skutková zjištění než soud prvního stupně, není totiž oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní líčení.

O porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele by též mohlo jít v případech, jestliže by rozhodování odvolacího soudu bylo projevem libovůle, kdyby odvolací soud svůj závěr o nutnosti postupu podle § 262 trestního řádu náležitě neodůvodnil nebo jestliže by takový závěr spočíval na důvodech evidentně nepřípadných.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 564/17, ze dne 13. 4. 2017


05.05.2017 00:00

ÚS: Uložení ústavního ochranného léčení osobě s duševní poruchou

Při závažném zásahu do osobní svobody osoby trpící duševní poruchou, jakým je uložení ústavního ochranného léčení podle § 99 ve spojení s § 38 odst. 2 a § 96 odst. 2 trestního zákoníku, musí soudy při prováděném dokazování, s ohledem na princip proporcionality zásahu, ověřit a přezkoumatelným způsobem odůvodnit, proč nepostačuje uložení prostředku mírnějšího (ambulantního ochranného léčení); takovým postupem v rozporu s čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod dochází k porušení ústavně zaručeného práva na ochranu osobní svobody podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3675/16, ze dne 11. 4. 2017


25.04.2017 15:03

NSS: Smysl a účel institutu prominutí daně

Smyslem a účelem institutu prominutí daně (§ 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, resp. § 260 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) není náprava nezákonného rozhodnutí správce daně o stanovení daně, nýbrž snaha reagovat na nesoulad v daňových zákonech.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2017, čj. 5 Afs 99/2016-28)


25.04.2017 15:02

NSS: Změna místní příslušnosti registrovaných daňových subjektů

Rozhodnutí o změně místní příslušnosti registrovaných daňových subjektů podle § 131 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, musí předcházet zahájení řízení ve smyslu § 91 odst. 1 daňového řádu a musí obsahovat přezkoumatelnou úvahu správce daně odůvodňující určení konkrétního dne, k němuž ke změně místní příslušnosti dojde.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2016, čj. 22 Af 46/2015-42)


25.04.2017 15:01

NSS: Pojistné na veřejné zdravotní pojištění

Osoba, u které zaměstnanec vykonává z titulu mezinárodního pronájmu pracovní síly práci podle jejích příkazů, je zaměstnavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, i když jsou příjmy za tuto práci na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2016, čj. 6 Ad 16/2013-44)


25.04.2017 15:00

NSS: Zápis příjmení se znaky cizí abecedy

Jméno osoby psané latinkou je zpravidla třeba do příslušné matriční knihy zapsat v autentické (požadované) podobě, tedy i s použitím „nestandardních“ znaků, které neodpovídají „české“ abecedě; v rozsahu, v němž by jinak došlo k porušení práv dané osoby dle čl. 3 a 10 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 nebo čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nelze aplikovat nařízení č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2016, čj. 29 A 69/2014-74)


21.04.2017 00:03

ÚS: Právo rodičů na informace z trestního spisu

Vzhledem k celému komplexu všech práv a povinností mezi rodiči a dětmi je právní důvod rodičů k nahlédnutí do trestního spisu obsahujícího informace o úmrtí jejich dítěte instinktivně rozpoznatelným a presumovatelným. Tento důvod nevyplývá jen z práv odvozených od samotných práv dítěte, ale řada z těchto práv náleží originárně přímo rodičům.

Ustanovení § 65 odst. 1 věta třetí trestního řádu je nutno ústavně-konformně vykládat i prizmatem zvláštní ochrany rodičovství ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny s přihlédnutím k výše uvedeným východiskům mezinárodně-právních dokumentů.

Pokud rodiče v žádosti o nahlédnutí do spisu výslovně neuvedou, které konkrétní právo ze shora zmíněného komplexu chtějí uplatnit, není to na překážku umožnění nahlédnutí. Tento závěr nevytváří žádné nové právo, a tedy neporušuje čl. 41 odst. 1 Listiny, neboť pouze stanovuje nároky na interpretaci ustanovení § 65 odst. 1 věta třetí trestního řádu. Ústavně-konformní interpretace spočívá v tom, že právo, pro jehož uplatnění tzv. jiná osoba nahlédnutí do trestního spisu požaduje, je osvědčeno ze samotné podstaty zvláštní ochrany rodičovství v případě nezletilých dětí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3526/16, ze dne 21. 3. 2017


21.04.2017 00:02

ÚS: Zaručení realizace práva na právní pomoc

Cílem poučovací povinnosti ve smyslu v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je poučení účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti, přičemž poučovací povinnost musí být poskytnuta včas, tj. v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka řízení zapotřebí. Civilní soud je tedy povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

Pokud soudy na požadavek stěžovatelky na ustanovení zástupce obsažený už v jejím žalobním podání nijak nereagovaly a přes celkovou nedostatečnost jejích podání ji řádně nepoučily o jejím právu nechat se zastoupit advokátem a požádat s ohledem na majetkové poměry o ustanovení zástupce, dopustily se porušení práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 682/16, ze dne 21. 3. 2017


21.04.2017 00:01

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu

Postup, kdy odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž k závěru o věcné správnosti výroku (§ 219 občanského právního řádu) dospěje na základě odlišného právního posouzení věci, s nímž však účastníky vůbec neseznámí a nedá jim příležitost se k němu vyjádřit, je odepřením práva na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pro stěžovatelku jako odvolatelku bylo přitom podstatné, zda má brojit proti názoru, že smluvní poplatek za poskytnutou půjčku nelze považovat za jí vzniklou škodu, neboť byl sjednán na základě jejího svobodného projevu vůle a není v příčinné souvislosti s postupem žalované, či proti závěru, že měla ke dni uzavření smlouvy o půjčce na účtech dostatek finančních prostředků k zajištění svého provozu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2724/16, ze dne 27. 3. 2017


21.04.2017 00:01

ÚS: Mezinárodní pomoc při vymáhání některých pohledávek

Ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, podle kterého lhůta, v níž lze pohledávku vymáhat, se řídila právem státu, jehož orgán o vymáhání pohledávky požádal, nevylučovalo vznesení námitky promlčení. V takovém případě bylo povinností soudní moci České republiky se s touto námitkou vypořádat, nikoli pouze odkázat na sdělení příslušného orgánu cizího státu, že finanční pohledávka dosud promlčena není; opačný postup je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2228/15, ze dne 28. 3. 2017


21.04.2017 00:00

ÚS: Vzdání se práva na odpor proti trestnímu příkazu

Pokud cizinci nebyl v řízení před soudem přeložen (tlumočen) trestní příkaz a poučení o opravném prostředku (a opak nelze dovodit jinými prostředky), není postaveno najisto, že byl trestní příkaz řádně doručen. Při existenci takových pochybností je třeba mít za to, že se cizinec řádným způsobem nevzdal svého práva na odpor proti trestnímu příkazu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3816/16, ze dne 21. 3. 2017


21.04.2017 00:00

ÚS: Náklady řízení zahájeného v rozporu s rozhodčí doložkou

Závěr, k němuž dospěl Krajský soud v Praze v napadeném rozhodnutí, vede ke zcela absurdnímu závěru, že žalovaný (stěžovatel) pro to, aby využil prioritu oběma stranami sjednané rozhodčí doložky a zabránil tak soudnímu projednání věci, bude muset žalobci vždy nejprve hradit náklady soudního řízení, které bylo žalobcem zahájeno v rozporu s existující rozhodčí doložkou. Takový závěr nejen že nerespektuje vůli smluvních stran, ale navíc vede k nepřípustnému zatěžování toho účastníka řízení, který se toliko snaží využít možnosti mimosoudního řešení sporu, jež si s druhou smluvní stranou sjednal. Vymyká se tak zcela elementárnímu chápání spravedlnosti, aby účastník, který postupoval v souladu s rozhodčí doložkou a v případě soudního projednávání věci uplatnil důvodně námitku nedostatku soudní pravomoci, byl sankcionován tím, že bude muset hradit náklady žalobci, který i přes existenci rozhodčí doložky podal žalobu k soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3776/16, ze dne 27. 3. 2017


07.04.2017 00:02

ÚS: Kolize práva na informace a autorského práva

Předmětem přezkumu je vyřízení žádosti o poskytnutí informace – právní analýzy, kterou pro povinný subjekt zpracovala externí advokátní kancelář. Povinný subjekt žádost odmítl, a podle obecných soudů tak učinil v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, které zakotvuje výluku z poskytování informací z důvodu ochrany autorských práv třetích osob.

Vedle zákona o svobodném přístupu k informacím a autorského zákona má projednávaná věc i ústavní přesah, neboť způsobem vyřízení žádosti o informace tohoto druhu mohou být dotčena také ústavně zaručená práva, zejména právo na informace (čl. 17 odst. 1 ve spojení s odst. 5) a práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zaručená v čl. 34 odst. 1 Listiny. Na jedné straně je třeba garantovat široký přístup k informacím týkajícím se výkonu působnosti povinných subjektů, aby nebyl ohrožen smysl a účel právní úpravy svobodného přístupu k informacím, současně je však třeba reagovat i na případy nepřiměřených požadavků či dokonce zneužití zákona k získání neoprávněné výhody, v krajním případě k nepřípustnému zásahu do práv jiných osob.

Orgány veřejné moci musí k žádostem o informace tohoto druhu přistupovat individuálně a vycházet z pravidla, že je třeba poskytnout zásadně veškeré požadované informace, ledaže jde o výjimku z pravidla a jsou dány závažné důvody pro ochranu autorského práva, které převáží nad právem na informace. Správní orgány a soudy jsou povinny zohlednit objektivní vlastnosti požadovaných informací, i to, nakolik by jejich zpřístupnění znamenalo skutečné (materiální) porušení autorských práv. Současně musí zvážit i povahu práva na informace a míru jeho omezení v kontextu individuálních zájmů žadatele i obecného zájmu na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Bude-li třeba, jsou správní orgány povolány zvážit kolizi práva na informace a ochrany práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Ze strany správních orgánů postačí elementární a bezformální úvaha, splňující pouze požadavky srozumitelnosti a přezkoumatelnosti; správní soudy jsou k tomu vybaveny podstatně lépe, mj. běžně pracují s testem proporcionality. Na správních soudech lze požadovat, aby vymezily obecná vodítka – typové charakteristiky případů, v nichž mají správní orgány informace poskytnout nebo naopak upřednostnit ochranu autorských práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3208/16, ze dne 21. 3. 2017


< strana 1 / 90 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články