// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

10.08.2018 00:03

NSS: Zadržení řidičského průkazu

V řízení o otázce, zda bude řidiči zadržen řidičský průkaz do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku (§ 118c odst. 1 ve spojení s § 118a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), svěřuje zákon rozhodujícímu orgánu správní uvážení („lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu“). Správní orgán tak nemůže automaticky rozhodnout o zadržení řidičského průkazu jen proto, že byla naplněna některá z podmínek stanovených v § 118a odst. 1 [zde konkrétně písm. d), tj. podezření z řízení pod vlivem alkoholu]. K automatickému následku v žádném případě nevede to, že zákon nestanoví žádná kritéria pro užití správního uvážení. Je na správním orgánu, aby taková rozumná kritéria nalezl a míru jejich naplnění v konkrétním případě popsal ve svém rozhodnutí.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2018, čj. 10 As 174/2017-27)


10.08.2018 00:02

NSS: Lhůta k úhradě úroku z prodlení

V případě úroku z prodlení je třeba - nejsou-li zde žádné okolnosti, které by nasvědčovaly neochotě či neschopnosti daňového subjektu uhradit úrok z prodlení dobrovolně - poskytnout daňovému subjektu přiměřenou lhůtu k dobrovolné úhradě, přičemž tato lhůta se odvíjí od doručení deklaratorního platebního výměru na úrok z prodlení, vydaného dle § 252 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, čj. 22 Af 2/2017-41)


10.08.2018 00:01

NSS: Regresní náhrada dle zákona o nemocenském pojištění

I. Řízení o regresních náhradách podle § 126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je řízením ve věci nemocenského pojištění; rozhoduje o nich specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).

II. Došlo-li k vyplacení dávky nemocenského pojištění, o jejíž regresní náhradu podle § 126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jde, v důsledku zaviněného protiprávního jednání při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s nimi, přičítá se zavinění jednajícího jeho zaměstnavateli. Této právnické či fyzické osobě tudíž uloží orgán nemocenského pojištění povinnost k zaplacení regresní náhrady.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2018, čj. 8 Ads 98/2016-37)


10.08.2018 00:00

NSS: Střet práva na informace a práva na ochranu soukromí

I. Při postihu za správní delikt podle § 45a odst. 1 a 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zde za zveřejnění osobních údajů v rozporu se zákazem plynoucím z § 8c trestního řádu, musí správní orgán posoudit, zda nepřevážil veřejný zájem na zveřejnění údajů nad právem na ochranu soukromí dotčených osob ve smyslu § 8d trestního řádu.

II. Střet práva na informace (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) a práva na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny základních práv a svobod) musí správní orgán posuzovat individuálně ve vztahu ke všem osobám zveřejněním dotčeným, přičemž musí vyhodnotit i význam jejich postavení ve veřejném životě.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2018, čj. 2 As 304/2017-42)


03.08.2018 00:03

ÚS: Tzv. pravidlo desetinásobku pro kampeličky

Tzv. pravidlo desetinásobku pro kampeličky (družstevní záložny) není protiústavní. Má-li družstevní záložna efektivně plnit funkce, jež ji odlišují od bank na jedné straně a od nebankovních poskytovatelů úvěrů na straně druhé, není v rozporu s ústavním pořádkem, jestliže je zákonem požadováno důsledné naplňování členského principu takovým způsobem, aby byli členové družstevní záložny adekvátně motivováni ke skutečnému zájmu o její zdravé hospodaření.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 3/16, ze dne 10. 7. 2018


03.08.2018 00:01

ÚS: Nesprávné posouzení včasnosti podaného dovolání

Článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje základní právo osoby na soudní ochranu a v jeho rámci též právo na přístup k soudu. Porušení tohoto práva se orgán činný v trestním řízení dopustí i tehdy, pokud nesprávným výkladem norem podústavního práva odepře účastníku řízení právo na přístup k soudu.

Doručuje-li soud písemnost (rozhodnutí) účastníkovi řízení prostřednictvím datové sítě do jeho datové schránky, stanoví se okamžik doručení této písemnosti postupem předpokládaným v § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1477/18, ze dne 27. 6. 2018


03.08.2018 00:00

ÚS: Odmítnutí dovolání pro vady, kterými ve skutečnosti netrpělo

Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, kterými však dovolání ve skutečnosti netrpí, poruší tím ústavně zaručené právo oprávněného dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4045/16, ze dne 10. 7. 2018


27.07.2018 00:05

ÚS: Realizace styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost

Pokud dojde k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, se odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, obecné soudy nemohou ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti.

V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek, spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, považuje Ústavní soud za vhodné, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2996/17, ze dne 29. 5. 2018


27.07.2018 00:03

ÚS: Trestní odpovědnost řidiče za dopravní nehodu

Zodpovězení otázky viditelnosti v době dopravní nehody i otázky (objektivních a subjektivních) možností a schopností stěžovatele jako řidiče za daných podmínek střetu zabránit je jedním ze základních předpokladů pro objasnění jejích příčin, a má tak samozřejmě vliv i na vyhodnocení samotného zavinění či jeho míry. Ústavnímu soudu je zřejmé, že zpětně již nelze přesně simulovat rušivé optické vlivy i další důležité momenty, které se s velkou pravděpodobností mohly vyskytnout v době bezprostředně před střetem. Není však možné zcela přehlédnout specifické poměry v okamžiku nehody a vycházet z ideálních poměrů, jakoby k nehodě došlo ve dne a za jasného počasí. Jestliže soudy vzaly za základ pro své skutkové závěry znalecké posudky, které (vzdor výhradám obhajoby) konkrétní podmínky v době nehody pomíjejí, porušily tak právo stěžovatele na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3765/17, ze dne 12. 6. 2018


27.07.2018 00:02

ÚS: Předvídatelnost soudního rozhodování

Podle ustanovení § 170 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, popř. jakmile bylo doručeno, anebo není-li nutno je doručovat, jakmile bylo vyhotoveno; výjimku tvoří jen ta usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 občanského soudního řádu). Tato vázanost se, inter alia, projevuje též v tom, že tentýž soud je povinen respektovat právní názor, který v téže věci vyslovil dříve a má-li se od něj z relevantních důvodů odchýlit (např. podstatná změna v obsahu skutkového základu, která zapříčinila vlastní neaplikovatelnost takového dříve vysloveného právního názoru), musí takový postup odpovídajícím způsobem odůvodnit. Pokud soud v odůvodnění napadeného usnesení dostatečným způsobem neobjasnil, proč se odchýlil od svých právních názorů, které v téže věci vyslovil již dříve, porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 186/17, ze dne 29. 5. 2018


27.07.2018 00:00

ÚS: Ke kasační závaznosti nálezů Ústavního soudu

1. Požadavky na reflektování kasačního nálezu v následném rozhodnutí obecného soudu jsou výrazně přísnější, než je tomu v případě tzv. precedenční závaznosti. V případě precedenční závaznosti nálezů Ústavního soudu existuje možnost, aby obecný soud (ne)reflektoval jeho právní názory a v dobré víře předestřel konkurující úvahy, na jejichž základě započne s Ústavním soudem ústavněprávní justiční dialog. Kasační závaznost však vyžaduje bezpodmínečné respektování nálezu Ústavního soudu.

2. Pokud proto Ústavní soud rozhodoval poté, co předchozím nálezem ve stejné věci ústavní stížnosti vyhověl a zrušil rozhodnutí obecného soudu o povolení reorganizace pro nepřezkoumatelnost, jelikož nebylo vůbec odůvodněno, neobstojí rozhodnutí následné, odůvodněné pouze formálně. Za dostatečné odůvodnění soudního rozhodnutí totiž nelze považovat výčet a citaci zákonných ustanovení aplikujících se na danou situaci s velice stručným zdůvodněním postupu soudu, kdy v tomto zdůvodnění postupu není jednotlivě reagováno na námitky stěžovatele.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 699/18, ze dne 26. 6. 2018


20.07.2018 00:04

ÚS: K principu subsidiarity trestní represe

Ústavní soud, na rozdíl od obecných soudů, zastává názor, že posuzovaný skutek, za nějž byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, vzhledem ke všem shora popsaným specifickým okolnostem nedosahuje ani dolní hranice společenské škodlivosti, aby jej vůbec bylo možno považovat za trestný čin, natož za trestný čin, za nějž by měl být stěžovatel potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody.

Stíhané jednání stěžovatele spočívalo pouze v tom, že jako automechanik, který provozuje autoservis jako osoba samostatně výdělečně činná v areálu garáží, kam není umožněn vjezd motorovým vozidlům umístěním zákazové značky, opravoval auta, která mu do areálu vozil jeho vozidlem zn. Volkswagen Transporter s vlekem pro auta kolega, který má v tomtéž areálu také dílnu. Stěžovatel poté tato auta přemísťoval v rámci areálu výhradně za účelem jejich opravy, a to pouze z místa na místo v délce cca 10 až 15 metrů. I když je možno konstatovat, že k této činnosti potřeboval schopnosti, aby vozidla (jejich pohonné jednotky) mohly být uvedeny do pohybu s využitím znalostí a schopností ovládat jejich motorické schopnosti, další schopnosti, jež řidič musí nabýt školením a zkušeností, pro které je vydáváno řidičské oprávnění, tedy znalost pravidel silničního provozu, k této činnosti v podstatě nepotřeboval. Přitom tyto znalosti jsou klíčové pro bezpečnost silničního provozu, a jejich porušení či porušování bývá v podstatné míře důvodem pro zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1152/17, ze dne 11. 6. 2018


20.07.2018 00:02

ÚS: Žaloba nejvyššího státního zástupce v závažném veřejném zájmu

I. Ústavní stížnost fyzické nebo právnické osoby je přípustná proti rozsudkům správních soudů [§ 78 odst. 1 ve spojení s § 110 odst. 1 věta druhá soudního řádu správního, případně § 110 odst. 2 písm. a) soudního řádu správního], jimiž bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence k podnikání v energetických odvětvích [§ 3 odst. 3 a § 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)], pokud v dalším správním řízení již není možné řešit otázku tvrzeného nároku stěžovatele či stěžovatelky na státem garantované výkupní ceny vázané na původní rozhodnutí o licenci.

II. Absence soudního přezkumu úvah nejvyššího státního zástupce, které jej vedly k podání žaloby k ochraně veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního, není v rozporu s čl. 80 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

III. V řízení o žalobě k ochraně veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního je nejvyšší státní zástupce až na výslovné zákonné výjimky vázán stejnými procesními pravidly, jaká platí pro žalobce, který podává žalobu podle § 65 soudního řádu správního. Správní soudy nemohou k povinnostem nejvyššího státního zástupce přistupovat benevolentněji. Nejvyšší státní zástupce je tedy povinen vymezit žalobní body ve lhůtě k podání žaloby a správní soud je těmito žalobními body při přezkumu napadeného správního rozhodnutí vázán (§ 75 odst. 2 a § 71 odst. 2 soudního řádu správního). Správní soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu z důvodů, které nejvyšší státní zástupce včasnými žalobními body neuplatnil, pouze pokud jde o důvody, pro které by rozhodnutí zrušil i k žalobě podle § 65 soudního řádu správního, tedy pokud jsou dány vady řízení bránící přezkoumání správního rozhodnutí v rozsahu včasných žalobních bodů.

IV. Pokud je v řízení před správním soudem rozhodováno o věci (právech či povinnostech) osoby zúčastněné na řízení (§ 34 soudního řádu správního), zaručuje jí čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod právo vyjádřit se vyjádřit se k všem prováděným důkazům. Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení se soudním řádem správním nezaručují osobě zúčastněné na řízení právo navrhnout důkaz. Pokud správní soud neprovede důkaz označený osobou zúčastněnou na řízení a ani jej jinak nevypořádá, nejde o ústavně relevantní procesní vadu. Osoba zúčastněná na řízení však může mít právo navrhnout důkaz, pokud na její věc dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a je to třeba pro spravedlivé projednání této věci soudem.

V. Je-li správní rozhodnutí napadené žalobou k ochraně veřejného zájmu v rozporu s objektivním právem (nebo vydáno na základě vad řízení), musí správní soud při svém rozhodování zohlednit, z jakých důvodů k přijetí takového rozhodnutí došlo, a jaké následky by jeho zrušení mělo. Musí jednotlivé případy hodnotit z hlediska dobré víry oprávněných z rozhodnutí, jejich důvěry v zákonnost rozhodnutí, ale i jejich podílu na důvodech nezákonnosti.

Je-li nezákonnost správního rozhodnutí způsobena čistě pochybením na straně veřejné moci, může být důvěra osoby oprávněné z tohoto rozhodnutí narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu. Platí totiž, že za správnost vlastního postupu a správnost interpretace právní úpravy odpovídá veřejná moc, nikoliv její adresáti, a případné nedostatky třeba přičítat na její vrub. Dobrá víra a důvěra ve správnost a zákonnost rozhodnutí bude v takových případech dána. Pokud správní soud výjimečně přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí byly pokud možno minimalizovány.

Je-li nezákonnost správního rozhodnutí způsobena pochybením na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc – jednotlivec (o nichž osoba oprávněná z tohoto rozhodnutí musela vědět), nebude dána dobrá víra ve správnost takového aktu, což však nevylučuje důvěru v jeho zákonnost a neměnnost. Pokud správní soud přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí byly pokud možno zmírněny.

Je-li nezákonnost správního rozhodnutí moci způsobena především či výlučně ze strany osoby oprávněné z tohoto rozhodnutí (orgány veřejné moci úmyslně uvedla v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů, případně dosáhla příznivého rozhodnutí jiným protiprávním způsobem), nemůže být dána ani dobrá víra ve správnost rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. Pokud správní soud přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, zpravidla nebude důvodu, proč osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí chránit před dopady jejího protiprávního jednání (ledaže by bylo třeba chránit práva třetích, nezúčastněných osob).

VI. Specifickým hlediskem ve věcech žalob k ochraně veřejného zájmu proti rozhodnutí o udělení licence k výrobě elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách je nemožnost vydat novou licenci se zpětným datem. Bude-li třeba poskytnout ochranu veřejnému zájmu, protože napadené rozhodnutí o udělení licence nemůže z hlediska zákonnosti či závažných vad řízení obstát, a zároveň rozhodovaná věc bude vyžadovat minimalizaci či zmírnění dopadů na osobu oprávněnou z rozhodnutí, správní soud zjistí, k jakému datu by oprávněný z licence splnil požadavky pro její vydání. Toto zjištění pak soud uvede v zamítavém rozsudku. Rozsudek tak bude obsahovat nejen právní a skutkové důvody pro závěr o nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí, důvody pro které závažný veřejný zájem převažuje nad dobrou vírou osoby oprávněné z rozhodnutí či nad její důvěrou v zákonnost a neměnnost rozhodnutí, ale také závěr o tom, pro jaké období nelze udělenou licenci akceptovat. Tím soud určí, od jaké doby by osoba oprávněná k licencované činnosti mohla legálně přijímat výhody spojené s licencí (a legitimně to předpokládat), pokud by nedošlo k pochybení ze strany veřejné moci a licence by byla vydána bezvadně, byť s pozdějším datem. Státní podporu formálně nárokovatelnou za předchozí období nelze považovat za legitimně získanou a legálně akceptovatelnou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 946/16, ze dne 30. 5. 2018


20.07.2018 00:01

ÚS: Předběžné opatření o umístění dítěte v ústavním zařízení

Rozdělení rodiny v podobě oddělení rodičů a dětí je chápáno jako krajní možnost, k níž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná mírnější opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná. Jako mírnější opatření vystupující alternativně k prodloužení předběžného opatření, na jehož základě bylo dítě umístěno v ústavním zařízení (§ 460 odst. 1 ve spojení s § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních), může sloužit uplatnění některých z oprávnění, které zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, svěřuje orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Poukazuje-li rodič či dítě na konkrétní skutečnosti, ze kterých dovozuje, že místo prodloužení předběžného opatření, na jehož základě bylo dítě umístěno v ústavním zařízení, postačí využití některého z oprávnění orgánu sociálně-právních ochrany dětí, je povinností soudu se s touto argumentací vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí o dalším trvání předběžného opatření. Pokud tak soud neučiní, poruší právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1265/16, ze dne 19. 6. 2018


20.07.2018 00:00

ÚS: Vymezení ustálené judikatury Nejvyššího soudu v dovolání

Z argumentace stěžovatele v jeho dovolání jasně a nesporně plyne, že přípustnost svého dovolání zakládá na odkazu na sjednocující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Ze spisového materiálu je navíc zjevné, že toto stanovisko aplikovalo jak Ministerstvo spravedlnosti ve svém stanovisku č. j. MSP-54/2014-ODSK-ODSK/52 ze dne 28. 7. 2014 (výpočetní algoritmus), tak obvodní i městský soud (snížení zadostiučinění). Oba soudy tak dokonce učinily v rámci tzv. nosných důvodů jejich rozsudků. Orgány veřejné moci, které ve věci stěžovatele rozhodovaly, v odůvodněních svých rozhodnutí z tohoto stanoviska vycházely jak aplikací judikaturou dovozeného pravidla, na které stěžovatel ve svém dovolání odkazoval, tak spisovou značkou. Nelze tudíž uvěřit tomu, že by Nejvyšší soud nebyl schopen stěžovatelem v dovolání takto (byť nepřímo) označenou judikaturu identifikovat.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2109/17, ze dne 11. 6. 2018


13.07.2018 00:06

ÚS: Zrušení tzv. druhé restituční tečky

Stanovení data, po jehož uplynutí již oprávněné osoby nemohou požádat o bezúplatné převedení náhradního pozemku, by mohlo představovat legitimní cíl v tom smyslu, že zájem na právní jistotě všech zúčastněných subjektů obecně vzato vskutku může vyžadovat stanovení nějakého data, ke kterému je třeba veškeré restituční nároky vypořádat. To však není případ posuzované věci, neboť v tomto ohledu ani napadená právní úprava žádnou faktickou a definitivní tzv. restituční tečku nestanoví, pouze – aniž by zde byl nějaký přesvědčivý a nezpochybnitelný důvod takového postupu – zakládá nerovnost v rámci srovnatelné skupiny oprávněných osob. Sledovaný cíl přitom nemůže bez dalšího legitimizovat ani skutečnost, že se dosud neskončená restituční správní řízení týkají již „pouze desítek osob“. I kdyby totiž zbývalo již pouze jediné restituční správní řízení, není namístě – není-li pro to nějaký legitimní důvod – zakládat nerovnost mezi jinak srovnatelnou skupinou oprávněných osob. V opačném případě by totiž došlo k zásahu do legitimního očekávání části oprávněných osob, respektive k nepřípustnému zásahu do jimi nabytého práva (iura quaesita) mít možnost uspokojit svůj restituční nárok prostřednictvím náhradního pozemku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 35/17, ze dne 19. 6. 2018


13.07.2018 00:03

ÚS: Rozhodování o porušení amnestijní podmínky

Právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na obhajobu a kontradiktornost řízení dle čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny a právo na ochranu osobní svobody dle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny vyžadují, aby o tom, zda stěžovatel porušil podmínku stanovenou v čl. III odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. ledna 2013, rozhodl soud ve veřejném zasedání.

Ustanovení § 368 trestního řádu ve slovech „Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává.“ je nutné vyložit ústavně-konformně tak, že soud, jehož příslušnost je stanovena v tomto ustanovení, rozhoduje i o tom, zda došlo k porušení podmínky stanovené v amnestijním rozhodnutí prezidenta republiky. O porušení podmínky rozhodne obecný soud ve veřejném zasedání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 36/17, ze dne 19. 6. 2018


13.07.2018 00:02

ÚS: Kolize svobody projevu a práva na ochranu osobnosti

I. Řešení kolize svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod závisí na vzájemném poměřování obou těchto práv v kontextu okolností posuzované věci. Zohledněny musí být zejména 1) povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2) obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8) kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi. Jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Tento výčet relevantních faktorů ale není taxativní. V úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit.

II. Obsazení funkce generálního ředitele či jiných vedoucích funkcí v Národní galerii v Praze je otázkou veřejného zájmu. Osoby, které vykonávají nebo v minulosti vykonávaly uvedené funkce, si musí být vědomy, že činnost této státem zřízené a z převážné části také financované instituce podléhá kontrole ze strany veřejnosti, pročež i ony samy musí strpět v širokém rozsahu kritiku vztahující se k jejich působení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4022/17, ze dne 11. 6. 2018


13.07.2018 00:01

ÚS: Zohlednění účinků rdousícího efektu solárního odvodu

1. V souladu se závěry vyjádřenými Ústavním soudem již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11 a potvrzenými jeho navazující judikaturou je zohlednění účinků rdousícího či likvidačního efektu solárního odvodu za stávající právní úpravy možné pouze prostřednictvím institutů obsažených v daňovém řádu (posečkání úhrady daní, rozložení úhrady na splátky, prominutí či nepředepsání úroků z posečkání, prominutí daně). Bez marného vyčerpání možností poskytnutých daňovým řádem nelze náhradu případného likvidačního dopadu solárního odvodu, způsobujícího neústavní zásah do vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny, s úspěchem uplatňovat v občanském soudním řízení, a to ani prostřednictvím zákona o odpovědnosti státu, ani postupem náhrady za neoprávněné omezení vlastnického práva.

2. Ústavní soud v obecné rovině nezpochybňuje, že s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora by bylo možné vůči státu požadovat náhradu škody za chybějící či nesprávné provedení požadavků unijního práva, podmínkou toho však je existence dostatečně určitého, přesného a bezpodmínečného závazku členského státu, z něhož by plynula konkrétní práva ve prospěch jednotlivce.

3. K porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, případně k porušení práva na zákonného soudce, zaručeného v čl. 38 odst. 1 Listiny, dojde v případě nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru pouze tehdy, pokud obecné soudy v situaci, kdy to účastník požaduje, či pokud je spornost výkladu unijního práva z posuzovaného případu prima facie zřejmá, nevysvětlí, proč otázku nepoložily, přičemž na úrovni českého ústavního pořádku obstojí takové odůvodnění, které je udržitelné (obhájitelné a přesvědčivě vyargumentované) a které není zcela zjevně v rozporu se základními zásadami práva Evropské unie.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1434/17, ze dne 11. 6. 2018


04.07.2018 00:05

NSS: Výsledek orientační dechové zkoušky

I. Výsledek orientační dechové zkoušky je jedním z důkazů, které provádí správní orgán v řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a které je povinen hodnotit podle § 50 odst. 3 a 4 správního řádu v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zásadou oficiality a zásadou materiální pravdy. Je-li výsledek orientační dechové zkoušky spolehlivý a jednoznačný, může na něm být založen závěr o vině.

II. Pokud výsledek orientační dechové zkoušky připouští s ohledem na jeho určitou nepřesnost důvodné pochybnosti o ovlivnění řidiče požitým alkoholem (§ 125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) či o stupni tohoto ovlivnění a tyto pochybnosti se nepodaří odstranit provedením dalších důkazů (§ 50 odst. 3 správního řádu), je třeba v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnout ve prospěch obviněného.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2018, čj. 2 As 154/2017-44)


< strana 1 / 107 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů