// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

22.02.2019 00:05

ÚS: K dostupnosti léčivého přípravku na českém trhu

Úprava domněnky dostupnosti léčivého přípravku, o jehož nejvyšší ceně výrobce nebo úhradě bylo uzavřeno písemné ujednání, v § 39c odst. 2 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o veřejném zdravotním pojištění), není v rozporu s čl. 31 větou druhou Listiny základních práv a svobod. Ze zákona o veřejném zdravotním pojištění plyne návaznost domněnky dostupnosti léčivého přípravu, o jehož nejvyšší ceně výrobce nebo úhradě bylo uzavřeno písemné ujednání, na závazek zajistit jeho dostupnost, což znamená, že plně hrazený přípravek je vybírán mezi těmi, u nichž zákonná úprava prostřednictvím závazku zajistit dostupnost vytváří předpoklady pro to, že dostupné budou, jakož i možnost reagovat na nežádoucí následnou faktickou nedostupnost léčivého přípravku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 43/17, ze dne 29. 1. 2019


22.02.2019 00:04

ÚS: Překlad trestního příkazu do cizího jazyka a jeho doručování

I. Orgány činné v trestním řízení jednají (formou tzv. jiného zásahu) v rozporu s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spojují-li právní účinky s trestním příkazem, který bylo třeba za podmínek zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přeložit do cizího jazyka, aniž byl úřední překlad tohoto trestního příkazu obviněnému doručen.

II. Stejně tak je neústavním zásahem orgánů činných v trestním řízení, spojují-li právní účinky doručení takového trestního příkazu se vzdáním se práva podat odpor osobou, proti které byl vydán, když ta předtím v průběhu trestního řízení prohlásila, že neovládá český jazyk, a nebyla vzhledem ke své specificky zranitelné pozici dostatečně poučena o významu vzdání se tohoto práva, popř. jí toto poučení nebo obsah trestního příkazu nebyly náležitě přetlumočeny.

stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 49/18, ze dne 29. 1. 2019


22.02.2019 00:03

ÚS: Postavení ekologických spolků v řízení o správních deliktech

Analytická právní věta

Je-li možné vykládat vnitrostátní právní normu více možnými způsoby, je obecný soud povinen zvolit výklad eurokonformní, případně náležitě zdůvodnit, proč v daném případě bylo nutno upřednostnit výklad jiný.

PRÁVNÍ VĚTY

1. Právní úprava obsažená v § 70 odst. 2 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny umožňuje výklad, podle kterého je řízení o správních deliktech v části, která se týká posouzení zakázanosti zásahů proti přírodě a krajině, řízením „při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody“.

2. Ústavní soud nijak nezpochybňuje Nejvyšším správním soudem zdůrazněnou specifickou povahu správního řízení, které je vedeno ve věci správního deliktu, resp. význam procesních práv osoby ze správního deliktu obviněné. Na druhou stanu však Nejvyšší správní soud řádně nezdůvodnil, proč s odkazem na principy správního trestání je nezbytné ekologický spolek z možnosti účasti na řízení o správních deliktech proti přírodě a krajině vyloučit úplně, resp. nezabýval se otázkou, zda z důvodu ochrany práv obviněného ze správního deliktu nepostačí případná procesní práva stěžovatelky za tímto účelem pouze odpovídajícím způsobem zúžit (výkladem § 70 odst. 2 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1685/17, ze dne 18. 12. 2018


22.02.2019 00:02

ÚS: Zákon o registru smluv

Ústavní soud dospěl k závěru, že zákon č. 340/2015, o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů, žádnému z dotčených subjektů vymezených v jeho § 2 odst. 1 písm. a) až n), ani žádnému jinému subjektu přístup k právu podnikat ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod neupírá, tj. neomezuje samu možnost samostatně vykonávat na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.

Zákon o registru smluv nepředstavuje zásah do vlastního výkonu práva shora označených subjektů podnikat, neboť podmínky, které zákon o registru smluv klade na vybrané smlouvy uzavírané dotčenými subjekty – tj. povinnost uveřejnit danou smlouvu ve stanovené lhůtě v registru smluv, stanovený rozsah uveřejňovaných informací, vázanost účinnosti takové smlouvy na uveřejnění prostřednictvím registru smluv a konečně ani sankce za neuveřejnění takové smlouvy v registru smluv, spočívající ve zrušení neregistrované smlouvy resp. v její absolutní neplatnosti ex tunc, nepředstavují zásah, který by se dotýkal skutečné realizace esenciálního obsahu práva podnikat.

Zákon o registru smluv stanoví – ve vazbě na vytýčený cíl – z hlediska osob vyhledávajících informace, jednoznačně snazší, uživatelsky přívětivější a nákladů na získání informace prostý způsob poskytování informací. Tím do značné míry odstraňuje negativa spojená s poskytováním informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zásadním způsobem rozšiřuje aktivní složku práva na informace ve smyslu článku 17 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod. Napadená právní úprava proto není ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím duplicitní, naopak tento zákon doplňuje, čímž rozšiřuje jednak aktivní složku práva na informace, a zvláště pak možnost kontroly veřejné moci ze strany veřejnosti.

Prostředky, s nimiž státní či národní podniky [§ 2 odst. 1 písm. k) zákona o registru smluv] nakládají, jsou veřejnými prostředky, jejichž vlastníkem je stát. Tyto dotčené subjekty se tedy nenacházejí ve srovnatelném postavení s právnickými osobami soukromého práva, které si realizací jim ústavně zaručeného práva podnikat obstarávají prostředky pro zajišťování svých vlastních potřeb. Hospodárné nakládání s veřejnými prostředky (majetkem státu), s nimiž státní či národní podniky disponují, je v zájmu celé společnosti, neboť jejich případné zisky plynou do státního rozpočtu.

Ústavní soud neshledal srovnatelné postavení s jinými subjekty, které své ústavně zaručené právo podnikat uskutečňují za účelem zajištění prostředků pro uspokojení svých potřeb, ani v případě dotčených subjektů dle § 2 odst. 1 písm. n) zákona o registru smluv, neboť i ony alespoň zčásti hospodaří s veřejnými prostředky, u nichž nelze akceptovat iracionální či nehospodárné nakládání.

Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o registru smluv nemá nepřípustné retroaktivní účinky. Důsledkem tohoto ustanovení sice je vznik povinnosti dotčených subjektů uveřejnit i smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, na něž toto ustanovení dopadá, nicméně v případě porušení této povinnosti nenastávají sankční následky (neplatnost a následné zrušení „starých“ smluv), neboť z § 9 zákona o registru smluv plyne, že sankční ustanovení se uplatní až na smlouvy, uzavřené 1. 7. 2017 a později.

Zákon o registru smluv ani jeho jednotlivá ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem a není dán důvod k jejich zrušení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 32/17, ze dne 22. 1. 2019


22.02.2019 00:01

ÚS: Rozhodování o náhradě nákladů řízení

1) Z práva na spravedlivý proces vyplývá zásada kontradiktornosti řízení, která vyžaduje, aby obecné soudy předtím, než rozhodnou o odvolání ohledně náhrady nákladů řízení v neprospěch určitého účastníka řízení, poskytly tomuto účastníkovi možnost seznámit se s tímto odvoláním a předložit soudu vlastní argumentaci.

2) V řízení podle části páté o. s. ř. lze přiznat náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. jen těm účastníkům, kteří uplatňovali nebo bránili svá práva proti jinému účastníkovi a měli v této věci úspěch, jinak jde o projev libovůle v soudním rozhodování neslučitelný s právem účastníků na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1696/18, ze dne 21. 1. 2019


22.02.2019 00:00

ÚS: Povinnost vypořádat se s námitkami účastníků řízení

Součástí práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny je i právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Proto je povinností soudů se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s argumentací účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 968/18, ze dne 29. 1. 2019


15.02.2019 00:06

ÚS: Ústavně konformní výklad § 229 odst. 1 písm. c) OSŘ

Analytická právní věta

Ústavně konformní interpretací § 229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (a s ním spojeného § 20 odst. 1 téhož zákona) je taková, podle níž neměla procesní způsobilost též osoba, která sice v rozhodné době nebyla pravomocně omezena ani zbavena způsobilosti k právním úkonům, avšak v důsledku duševní poruchy nebyla schopna samostatně právně jednat a nebyla přitom náležitě zastoupena opatrovníkem, resp. při jednání advokátem s procesní plnou mocí.

PRÁVNÍ VĚTY

Judikatura obecných soudů nepodřazovala pod důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jednání osoby prokazatelně jednající v duševní poruše, jestliže tato osoba nebyla pravomocně omezena ani zbavena ve způsobilosti k právním úkonům. Vycházela pouze z formalistického výkladu tohoto ustanovení a abstrahovala od jeho účelu, kterým je ochrana práv osob stižených duševní poruchou, resp. poskytnutí ochrany osobě, která v řízení není schopna samostatně jednat. Ústavně konformní interpretací ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a s ním spojeného § 20 odst. 1 o. s. ř.) je taková, podle níž neměla procesní způsobilost též osoba, která sice v rozhodné době nebyla pravomocně omezena nebo zbavena ve způsobilosti k právním úkonům, avšak v důsledku duševní poruchy nebyla schopna samostatně právně jednat a nebyla přitom náležitě zastoupena opatrovníkem, resp. při jednání advokátem s procesní plnou mocí. Tento výklad platí tím spíše pro případy, na něž dopadá aktuální úprava svéprávnosti podle občanského zákoníku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3040/16, ze dne 18. 12. 2018


15.02.2019 00:05

ÚS: K posouzení uzavření smlouvy o ubytování nezletilým

I. Ustanovení § 31 o. z. konstruuje tzv. vyvratitelnou právní domněnku, dle které se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Z uvedeného plyne, že obecný soud se před vyslovením závěru, že nezletilý nemá k určitému právnímu jednání dostatečnou svéprávnost, musí zabývat otázkou, zda takové právní jednání je co do povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých téhož věku. Jestliže odůvodnění rozhodnutí obecného soudu takové posouzení postrádá, jde o projev nepřípustné svévole při aplikaci právní normy, porušující právo účastníka řízení na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

II. Podle Ústavního soudu nelze bez dalšího konstatovat, že právní jednání v podobě uzavření smlouvy o ubytování dle § 2326 o. z. není přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilého, který dosáhl v téže době věku 17 a půl roku.

III. Teprve v případě, že by obecný soud zjistil, že dané právní jednání je obecně přiměřené ve smyslu § 31 o. z., bylo by namístě přistoupit k hodnocení, zda nejsou dány důvody, pro které se v individuálním případě toho kterého nezletilého předmětná vyvratitelná domněnka neuplatní. Jestliže však takové konkrétní posouzení odůvodnění rozhodnutí obecného soudu neobsahuje, a naopak bez dalšího zkoumání věci obecný soud konstatuje, že nezletilý nebyl v rozhodné době natolik svéprávný, aby mohl dané právní jednání učinit (resp. následky s ním spojené vyvolat), nelze takový postup z pohledu ochrany ústavně zaručených základní práv účastníka řízení aprobovat. Odůvodnění rozhodnutí obecného soudu je totiž v takovém rozsahu nedostatečné, postrádající vnitřní logickou návaznost a zvláště pak hodnocení jakýchkoliv důkazů, na základě nichž by mohla být konkrétní rozumová a volní vyspělost nezletilého v rozhodné době jakkoliv prokázána.

IV. Obohatil-li se nezletilý na úkor ochuzeného, není, pro posouzení oprávněnosti nároku ochuzeného z titulu práv z bezdůvodného obohacení, otázka míry svéprávnosti obohaceného jakkoliv relevantní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1639/18, ze dne 8. 1. 2019


15.02.2019 00:04

ÚS: Nejlepší zájem dítěte při rozhodování o pěstounské péči

Analytická právní věta

V kontextu rozhodování o náhradní péči o dítě může nejlepší zájem dítěte aktuálně svěřeného do pěstounské péče na přechodnou dobu v konkrétním případě – s ohledem na jeho výjimečné okolnosti – vyžadovat setrvání dítěte v péči stávajícího pěstouna na přechodnou dobu i nad standardní maximální dobu jednoho roku předvídanou ustanovením § 29a odst. 7 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Princip nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte totiž působí i jako interpretační princip a jeho prizmatem je tedy třeba nahlížet i relevantní ustanovení zákona.

PRÁVNÍ VĚTY

Při každém soudním rozhodování dotýkajícím se dítěte je nutné zvažovat nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko. V kontextu rozhodování o náhradní péči o dítě může nejlepší zájem dítěte aktuálně svěřeného do pěstounské péče na přechodnou dobu v konkrétním případě, s ohledem na jeho výjimečné okolnosti, vyžadovat setrvání dítěte v péči stávajícího pěstouna na přechodnou dobu i nad standardní maximální dobu jednoho roku předvídanou zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Princip nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte totiž působí i jako interpretační princip, a jeho prizmatem je tedy třeba nahlížet i relevantní ustanovení zákona.

Pěstounská péče je sice činností vykonávanou za peníze, v naprosté většině případů však jistě ne pro peníze.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2344/18, ze dne 31. 12. 2018


15.02.2019 00:03

ÚS: Přístup k Nejvyššímu správnímu soudu

I. Nejvyšší správní soud poruší právo na soudní přezkum správního rozhodnutí zaručeného čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, odmítne-li žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podanou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, pro nevyčerpání řádných opravných prostředků před správním orgánem za situace, existovala-li v době podání žaloby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nichž vyplývá, že věcné projednání takové žaloby není podmíněno vyčerpáním takových opravných prostředků.

II. Napadne-li žalobce, který byl po celou dobu řízení zastoupen advokátem, před správním soudem opatření obecné povahy žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů) a je-li si takový žalobce již při podání žaloby plně vědom toho, že svou žalobou napadá opatření obecné povahy, správní soud odmítnutím takové žaloby neporuší ústavně zaručená práva žalobce. Poučoval-li by soud v takové situaci žalobce, že proti opatření obecné povahy se lze ve správním soudnictví bránit návrhem na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů), nikoli žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, představovalo by takové poučení porušení požadavku na nestrannost soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2634/18, ze dne 15. 1. 2019


15.02.2019 00:02

ÚS: K zákazu zaměnitelnosti názvů volebních stran

Analytická právní věta

Ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o volbách do zastupitelstev obcí je třeba vykládat se zřetelem na § 6 odst. 3 zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích tak, že název volební strany nesmí být zaměnitelný s názvem ani zkratkou politické strany nebo politického hnutí registrovaných dle posléze uvedeného zákona, které se na vytvoření této volební strany nepodílely. V opačném případě jde o závadu kandidátní listiny, kterou je registrační úřad v případě neodstranění této závady povinen odmítnout.

Proti provedení registrace kandidátní listiny volební strany, jejíž název je zaměnitelný s názvem politické strany či politického hnutí, které se nepodílely na vytvoření této volební strany, se lze domáhat soudní ochrany dle § 59 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí.

PRÁVNÍ VĚTY

1) Ústavně zaručené právo na svobodné volby (čl. 21 Listiny) v sobě zahrnuje závazek veřejné moci zajistit ve volbách svobodné vyjádření vůle voličů [čl. 25 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech] či svobodné vyjádření názorů lidu (čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě). V rozporu s tím by byl stav, kdy by volební strany vystupovaly pod názvem, který je z pohledu průměrného voliče zaměnitelný s názvem politické strany či politického hnutí, které se nepodílely na vytvoření této volební strany. Je tudíž třeba vykládat § 22 odst. 1 písm. c) zákona o volbách do zastupitelstev obcí se zřetelem na § 6 odst. 3 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích tak, že název volební strany nesmí být zaměnitelný s názvem ani zkratkou politické strany nebo politického hnutí registrovaných podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, které se nepodílely na vytvoření této volební strany. Pokud si volební strana ve své kandidátní listině v rozporu s tím zvolí zaměnitelný název, jde o závadu kandidátní listiny, kterou je registrační úřad povinen se zabývat při projednání kandidátní listiny dle § 23 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Rozhodne-li registrační úřad o registraci kandidátní listiny volební strany, jejíž název je zaměnitelný s názvem politické strany či politického hnutí, které se nepodílely na vytvoření této volební strany, lze se proti provedení registrace domáhat soudní ochrany podle § 59 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí.

2) Výraz starosta je označením veřejné funkce v obci podle § 103 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Žádná politická síla si tak toto označení nemůže „přivlastnit“ a dovozovat, že má výlučná či přednostní práva jej užívat ve svém názvu, ani se domáhat zvýšené právní ochrany tohoto označení jako součásti svého názvu. To se týká i ochrany názvů politických stran a politických hnutí proti zaměnitelnosti. Užívá-li více politických sil ve svém názvu obecný výraz starosta a jeho varianty, je třeba vzájemnou zaměnitelnost názvů posuzovat s ohledem na další prvky názvu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3181/18, ze dne 31. 12. 2018


15.02.2019 00:01

ÚS: K zabrání cenných papírů z konkurzní podstaty

Ústavní soud má za to, že jak z jazykového, tak i teleologického výkladu pojmu "ochranné opatření" plyne, že se jedná o trestněprávní institut preventivní povahy. Tento charakteristický rys nemůže být nahrazován reparační funkcí, zastírající rozhodnutí o náhradě škody. Stát své zájmy na majetku zahrnutém do konkurzní podstaty nemůže protežovat prostřednictvím instrumentária trestního práva, a to navíc i na úkor obětí trestného činu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1949/17, ze dne 8. 1. 2019


08.02.2019 00:05

ÚS: Znovuotevření řízení o určení otcovství po více než 50 letech

Osoby, jež se snaží zjistit své příbuzné, mají Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod chráněný zájem na získání informací, nezbytných pro odhalení důležitých aspektů jejich osobní identity. Proti tomuto právu stojí obecný zájem na stabilitě právního vztahu založeného věcí již rozsouzenou, jakož i práva dotčených třetích osob, což ale s citovaným právem musí být co nejpřesněji vyrovnáno. Obě dvě strany mají právo na udržení právní jistoty, ale stejně tak mají právo mít najisto postavenu svoji vlastní identitu, jejíž nedílnou součástí je i fakt, kdo je koho rodičem a kdo je čím dítětem. Právní úprava nemůže ignorovat ani skutečnost, že významný právní zájem na určení (nebo popření) otcovství může vzniknout někdy až se značným časovým odstupem od narození dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2845/17 ze dne 8. 1. 2019


08.02.2019 00:04

ÚS: Priorita výkladu, který nezakládá neplatnost rozhodčí doložky

1. Jedním ze základních principů výkladu smluv je přednost výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li samozřejmě oba tyto výklady možné [viz § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005 sp. zn. I. ÚS 625/03 (N 84/37 SbNU 157), ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 2124/14 (N 13/80 SbNU 163) a další].

2. Postup obecných soudů, které zamítly návrh stěžovatelky na nařízení exekuce proti vedlejšímu účastníkovi řízení, neboť rozhodčí doložku, jež v jedné části splňovala požadavky na ni kladené z pohledu transparentnosti (určovala konkrétního rozhodce, který měl spor rozhodovat), v druhé části však nikoliv (neboť ponechávala výběr rozhodce na vůli jedné smluvní strany), považovaly za absolutně neplatnou jako celek, i přesto, že daný spor nakonec skutečně rozhodoval rozhodce, který byl z pohledu nároků kladených na transparentnost rozhodčích doložek určen v rozhodčí doložce řádně, je tak třeba hodnotit jako přehnaně formalistický, ve svém důsledku zasahující do autonomie vůle smluvních stran.

3. Ústavní soud přitom nesdílí názor Nejvyššího soudu vyslovený např. v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2012 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014 sp. zn. 33 Cdo 2504/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 4529/2014, že by částečná neplatnost ujednání o určení rozhodců (§ 41 obč. zák.) vnášela tak značnou nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, že by kvůli tomu musela být rozhodčí doložka sankcionována neplatností jako celek. Naopak, s ohledem na výše uvedený výklad a principy smluvní volnosti je třeba zaujmout takové stanovisko, podle něhož bude vůle stran chráněna v maximální možné míře.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1336/18, ze dne 8. 1. 2019


08.02.2019 00:02

ÚS: K povinnosti odůvodnit odlišné rozhodnutí

Součástí práva na spravedlivý proces je i požadavek zásadně stejného rozhodování v případech po skutkové stránce obdobných; hodlá-li se soud v některém z těchto případů odchýlit od své dosavadní rozhodovací praxe, musejí být srovnávané případy patřičně skutkově odlišeny a toto odlišení náležitě odůvodněno; nedodržení těchto požadavků představuje porušení práva dotčeného účastníka na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2086/17, ze dne 11. 12. 2018


08.02.2019 00:01

ÚS: Tzv. sedací vyhláška města Postoloprty

Ústavní soud konstatuje, že již ve svém nálezu sp. zn. Pl. 34/15 dospěl v souvislosti s uvedenou problematikou k závěru, že „Z hlediska posouzení toho, zda lze zákaz sezení podřadit pod zákonem stanovenou působnost pro vydávání obecně závazných vyhlášek podle § 10 písm. a) zákona o obcích, je rozhodné, že všechna zákonná vymezení působnosti obce ve vztahu k pravomoci vydávat obecně závazné vyhlášky předpokládají, že na jejich základě stanovená povinnost, resp. zákaz, bude sledovat jimi vymezený účel, v tomto případě zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Z předmětného zákazu sezení, kterým se zakazuje sezení na všech jiných než napadenými ustanoveními povolených místech (místa k tomu určená nebo vlastníkem veřejného prostranství k tomuto účelu odsouhlasená), nacházejících se na veškerém veřejném prostranství dané obce, ovšem nelze žádný takový účel dovodit, a to s ohledem na uvedený rozsah tohoto zákazu [srov. nález ze dne 2. 6. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 47/06 (N 127/53 SbNU 597; 250/2009 Sb.)]“.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 30/18, ze dne 8. 1. 2019


08.02.2019 00:00

ÚS: Náklady na právní zastoupení statutárního města advokátem

Nerespektují-li obecné soudy právní názor Ústavního soudu vymezující ústavně konformní pravidla výkladu ustanovení občanského soudního řádu o účelu a pravidlech pro přiznání nákladů řízení právního zastoupení z hlediska jejich potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva, aniž odůvodní, proč v projednávaném případě jsou dány podmínky pro odchýlení od právního názoru Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), poruší právo účastníka řízení na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1447/18, ze dne 2. 1. 2019


06.02.2019 00:04

NSS: Paušální daňově účinné výdaje

Daňový poplatník je oprávněn uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného [§ 7 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů] pouze tehdy, pokud je držitelem živnostenského oprávnění k tzv. řemeslné živnosti. Nepostačuje oprávnění k živnosti volné spolu s prokazováním konkrétního obsahu uskutečněné činnosti, ze které daňový výdaj vyplývá.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, čj. 7 Afs 232/2017-25)


06.02.2019 00:02

NSS: Poplatník daně z nemovitých věcí

Poplatníkem daně z nemovitých věcí podle § 3 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, je skutečný vlastník nemovité věci, nikoliv pouze osoba evidovaná v katastru nemovitostí, a to i tehdy, je-li existence vlastnického práva deklarována zpětně, s účinky ex tunc. Lhůta pro přiznání a placení daně však poplatníkovi začne běžet teprve od okamžiku, kdy je najisto postaveno, že byl v daném zdaňovacím období vlastníkem nemovité věci, tedy zpravidla od právní moci rozhodnutí, kterým je tato skutečnost deklarována.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2018, čj. 7 Afs 351/2018-32)


06.02.2019 00:01

NSS: Věcný přezkum výkazu daňových nedoplatků

I. Jakkoli je vykonatelný výkaz nedoplatků ve smyslu judikatury chápán jakožto pouhý interní podklad, je především zákonem stanoveným exekučním titulem [§ 176 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu]. Představuje stejně jako např. vykonatelný platební výměr zákonný podklad pro nařízení exekuce, tedy zásah státu do majetkové sféry daňového dlužníka. Fakt, že je aktem „interní“ povahy, nikterak nesnižuje požadavek na jeho přezkoumatelnost. Musí být proto zjistitelné, jak správce daně k výši vymáhané dlužné daně dospěl.

II. Požadavek na přezkoumatelnost nesplňuje bez dalšího samotná sestava vytvořená automatizovaným daňovým systémem, není-li z ní jednoznačně zřejmé či dohledatelné, kdy a na jaké neuhrazené daňové povinnosti byly přijaté platby dle § 152 (popř. § 154) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, použity.

III. Krajský soud je v rámci rozhodování o žalobě proti exekučnímu příkazu povinen věcně přezkoumat výkaz nedoplatků, který je zákonným podkladem pro vydání exekučního příkazu (exekučním titulem); zejména je povinen postavit najisto, které platby byly na které nedoplatky žalobce správcem daně použity, a kdy a zda tak správce daně učinil v souladu s § 152, resp. § 154 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, jakož i to, že provedená platba byla poukázána na nedoplatek, který je vymahatelný, jinými slovy, zda nebyla např. použita na úhradu nedoplatku, který s ohledem na lhůtu stanovenou v § 160 daňového řádu již nelze vymáhat.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, čj. 5 Afs 342/2017-40)


< strana 1 / 113 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů