// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

13.06.2017 00:01

Újma utrpěná při vyhýbání se výkonu nezákonně uloženého trestu

Skutečnost, že poškozený nemajetkovou újmu utrpěl při vyhýbání se výkonu trestu uloženému nezákonným rozhodnutím, lze při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zohlednit toliko při posouzení příčinné souvislosti. V řízení o náhradu újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nepřipadá v úvahu přistoupit ke snížení zadostiučinění s cílem penalizovat poškozeného za jeho nelegální jednání, jímž zasáhl do skutkového děje.

V zásadě však nelze uvažovat o vyšším odškodnění újmy, než by se poškozenému dostalo při pravidelném běhu událostí, jednal-li by poškozeným právem předpokládaným způsobem. Obecně je přiměřené, pokud je poškozenému za újmy plynoucí z omezení osobní svobody výkonem vazby nebo trestu poskytnuto zadostiučinění ve výši 500 Kč až 1 500 Kč denně, přičemž se zohledňuje povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozeného (srov. Rc 52/2012). Zejména v posledně uváděném kritériu se nabízí možnost zhodnocení skutečnosti spočívající v tom, že poškozený v pravém smyslu slova ve své osobní svobodě výkonem trestu odnětí svobody nebyl a jakým omezením byl v dotčených svobodách omezen. Na druhé straně poskytnutí odškodnění nad rámec toho, čeho by se poškozeného s vysokou pravděpodobností dostalo v případě, že by trest vykonal, by bylo nejen v rozporu s výše naznačenými úvahami o příčině a následku nezákonného rozhodnutí, působilo by i vznik nespravedlnosti sui generis ve vztahu ke všem poškozeným, kteří se v souladu se zákonem podrobí trestu odnětí svobody, jehož podkladové rozhodnutí bude zrušeno až po vykonání tohoto trestu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1818/2015, ze dne 5. 4. 2017


12.06.2017 00:00

Pochybení při vyhlašování a vedení výběrového řízení na justiční čekatele

Při vyhlašování a vedení výběrového řízení na justiční čekatele se nejedná o výkon veřejné moci, není tudíž možno při případném pochybení orgánů státu při takovém jednání vyvozovat odpovědnost podle zák. č. 82/1998 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5500/2016, ze dne 5. 4. 2017


15.05.2017 00:00

Odpovědnost za újmu způsobenou nicotným právním aktem v trestním řízení

Odpovědnost státu za újmu způsobenou nicotným právním aktem vydaným v trestním řízení je nutno posuzovat analogicky podle ustanovení o odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, a to včetně ustanovení upravujících běh promlčecí lhůty.

V posuzovaném případě trestní stíhání poškozeného sice de iure neprobíhalo, jeho faktické účinky však poškozený pociťoval, tj. vnímal existenci újmy, jejíž odškodnění je předmětem tohoto řízení. Pro účely stanovení běhu promlčení pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a vazbou je proto třeba zjišťovat, kterým okamžikem fakticky probíhající trestní stíhání poškozeného skončilo (zde vrácením věci státním zástupcem policejnímu orgánu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5292/2014, ze dne 28. 2. 2017


11.05.2017 00:02

Počátek běhu objektivní promlčecí lhůty ve vztahu k okamžiku vzniku škody

Obdobným způsobem jako § 106 odst. 2 obč. zák. je nutno aplikovat i § 22 odst. 2 zákona č. 58/1969 Sb. a § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se odchyluje od dosavadního rozhodování projeveného v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3266/2008, a dospěl k závěru, že „doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda“ v uvedených ustanoveních zahrnuje i vznik škody samé, neboť jen tak se právo na náhradu škody nepromlčí v důsledku uplynutí objektivní promlčecí lhůty dříve, než škoda vůbec vznikne.

Okolnost rozhodná pro počátek objektivní promlčecí lhůty tak bude v nynějším pojetí zahrnovat nejen doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí, ale i vznik škody samé.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, ze dne 12. 4. 2017


03.05.2017 00:02

Délka stavebního řízení ve vztahu k vlastníkovi sousední nemovitosti

Stavební úřad před vydáním stavebního povolení posuzuje případné námitky souseda, přičemž rozhoduje o tom, zda námitky jsou či nejsou důvodné, tedy zda povolovaná stavba povede či nepovede k imisím ve smyslu § 1013 o. z. (resp. § 127 obč. zák.). Jde tudíž o právo soukromoprávní povahy, které má svůj základ ve vnitrostátním právu, přičemž stavebním úřadem je rozhodováno o rozsahu tohoto práva. V případě vlastníka sousední nemovité věci tak na stavební řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tudíž jeho délku je nezbytné posuzovat jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk a vyložených ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, ze dne 28. 2. 2017


24.03.2017 00:02

ÚS: Kárné řízení proti advokátovi před orgánem ČAK

Českou advokátní komoru (jednající prostřednictvím kárného orgánu) nelze považovat za vykonavatele státní moci, resp. za právnickou nebo fyzickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Při výkonu kárné pravomoci Česká advokátní komora nevykonává státní správu, neboť jí nebyla zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ani jiným právním předpisem svěřena.

Vzhledem k tomu, že kárné řízení vedené Českou advokátní komorou představuje výkon decentralizované veřejné správy (profesní samosprávy), odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze uplatňovat, neboť ji tento zákon neupravuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3638/15, ze dne 28. 2. 2017


17.02.2017 00:00

ÚS: Zjevné administrativní pochybení soudu v bagatelním sporu

O protiústavnost může jít i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se negativně promítnout do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných administrativních pochybení soudu, zvláště za situace, kdy proti rozhodnutí soudu již není přípustný žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek. Není totiž přijatelné, aby nesprávně vyhodnocená skutečnost, vzešlá z organizace pohybu písemností uvnitř soudu, byla vykládána v neprospěch stěžovatele.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 204/16, ze dne 17. 1. 2017


17.01.2017 00:01

Promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v podobě omluvy dle OdpŠk

Ačkoliv je možné přijmout, že v době před vydáním rozsudku Rc 72/2013 mohly i osoby práva znalé interpetovat § 32 odst. 3 OdpŠk jako neaplikovatelný na nároky na náhrady nemajetkových újem v podobě omluvy, ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk je relativně jasné. Uvedené svědčí o tom, že poškození v době uplatnění svých nároků mohli být v pochybnostech o výkladu právní normy. Za takových okolností ovšem měli jednat obezřetně, nikoliv spoléhat na pro ně příznivější výklad právní normy.

Poškození zde nepoukázali na žádnou překážku, která by jim bránila v tom, aby jednali v souladu s pro ně méně vyhovujícím výkladem normy, který se později (v rozsudku Rc 72/2013) ukázal též jako správným. Marné uplynutí promlčecí doby tak zavinili výlučně sami poškození a vznesenou námitku promlčení nelze posoudit jako rozpornou s dobrými mravy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4776/2014, ze dne 19. 10. 2016


12.01.2017 00:02

Odškodnění za několik souběžně probíhajících trestních stíhání

Byl-li obviněný stíhán ve více trestních řízeních pro skutek obdobné povahy, avšak odlišný v časových souvislostech, není tím vyloučen vznik nemajetkové újmy za každé z takových řízení, které nebylo ukončeno odsouzením.

Dovolací soud nepovažuje za přiléhavou myšlenku, že každé souběžně probíhající trestní stíhání by mělo vytvořit podklad pro násobení nemajetkové újmy, avšak lze přisvědčit názoru, že s narůstajícím počtem trestních stíhání, která následně končí jejich zastavením, resp. zproštěním obžaloby, subjektivně prožívané útrapy narůstají a je úkolem soudu tyto zhodnotit a určit míru navýšení s ohledem na individuální okolnosti případu, poškozeným tvrzenou a prokázanou specifickou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s tímto řízením.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2586/2016, ze dne 8. 11. 2016


12.01.2017 00:01

Přiměřenost délky řízení o udělení povolení k trvalému pobytu

Udělení povolení k trvalému pobytu je v diskreci veřejné moci konkrétního státu, tudíž v daném řízení nemůže být zasaženo do žádného soukromého práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se tak čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nevztahuje, a tudíž nelze aplikovat ani závěry uvedené ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2928/2016, ze dne 8. 11. 2016


04.01.2017 00:00

Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení přiznané dědicům

V případě, kdy dědicové původního účastníka nastoupili na jeho místo až v závěrečné fázi řízení, není důvod, aby výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení přiznaného dohromady všem dědicům převyšovala částku, která by byla přiznána původnímu účastníku, kdyby se dožil konce řízení. Naopak v případě, kdy se právní předchůdce účastnil pouze počátku řízení a převážnou část řízení absolvovali jeho procesní nástupci, se nejeví vhodné omezovat výši zadostiučinění přiznanou v součtu všem dědicům tím, co by náleželo původnímu účastníku řízení, kdyby se dožil jeho konce. V druhém případě může být tedy účastníkům přiznáno i více, než by jim náleželo podle výkladu Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku Selahattin Çetinkaya proti Turecku – v tomto směru rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva představuje pouze minimum, které musí být účastníkům zaručeno, a nic nebrání státům, aby účastníkům řízení poskytly zadostiučinění vyšší.

Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je tedy na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky.

Uvedený postup je samozřejmě na místě pouze v případě, ve kterém procesní nástupci i za života zůstavitele projevovali o zůstavitelovy záležitosti zájem. Pokud by o zůstavitelovy záležitosti za jeho života zájem vůbec neměli, pak by jim za část řízení, které se účastnil zůstavitel, zadostiučinění nenáleželo vůbec, nebo ve výrazně menším rozsahu.

Uvedený postup by bylo třeba modifikovat také tehdy, pokud by v řízení byly tvrzeny a prokázány skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že význam předmětu řízení je pro jednoho z dědiců zásadně odlišný než pro ostatní dědice.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, ze dne 4. 10. 2016


02.01.2017 00:00

Právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání

Právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání lze uplatnit i v případech, kdy trestní stíhání skončilo postoupením věci jinému orgánu z důvodu, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. V takových případech je nutno na usnesení o zahájení trestního stíhání, pro účely odškodnění vzniklé újmy, pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí dle § 8 OdpŠk.

Ani v případě, kdy by jednání poškozeného, pro které byl trestně stíhán, bylo shledáno přestupkem, nebyla by vyloučena odpovědnost státu za škodu (majetkovou újmu) způsobenou poškozenému trestním stíháním podle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, neboť zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat v tom, že se poškozený dopustil skutku, pro který byl trestně stíhán.

Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil a tím pádem k vyloučení odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

Skutečnost, že se zde poškozený dopustil fyzického násilí, nelze proto zohlednit ve vztahu k nároku poškozeného na náhradu škody spočívající v nákladech trestního řízení, ale lze ji zohlednit při stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu trestním stíháním mu způsobenou. Poškozený však musí mít vždy v kompenzačním řízení možnost prokázat, že jednání, kterého se dopustil, bylo zákonem povolené a nelze mu je tedy přičítat k tíži ani při stanovení formy a výše zadostiučinění – o takovou situaci by se jednalo, kdyby se poškozený jednání dopustil např. v nutné obraně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4771/2015, ze dne 18. 10. 2016


15.12.2016 00:02

Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením

Při posuzování délky řízení a formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je možno přihlédnout k tomu, že poškozený podal zjevně (na první pohled) bezdůvodnou žalobu. Je totiž zřejmé, že žalobce, který takovou zřejmě bezúspěšnou žalobu podal, nemohl být po dobu řízení ve stavu nejistoty ohledně toho, jak řízení dopadne. Uvedený závěr však nelze aplikovat extenzivně, uplatní se jen ojediněle. Závěr o tom, že účastník řízení nepociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení, neboť mu bylo „na první pohled“ zřejmé, jaký tento výsledek bude, musí být z povahy věci spíše výjimečný.

Ze skutečnosti, že (v původním řízení) žalovaný od začátku řízení namítal, že není pasivně věcně legitimován, nelze dovozovat, že nebyl ve stavu nejistoty ohledně výsledku sporu, neboť si byl vědom toho, že ve sporu nemůže být neúspěšný. Jednak jde o běžnou formu obrany žalovaného v řízení, kterou může žalovaný uplatnit, i pokud o její oprávněnosti není přesvědčen, jednak i pokud byl žalovaný přesvědčen, že není pasivně věcně legitimován, nemohl si být jistý, že soudy jeho procesní obraně vyhoví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3725/2014, ze dne 27. 9. 2016


15.12.2016 00:00

Presumpce zvýšeného významu řízení pro účastníka

Při posuzování práva na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením se zvýšený význam pro účastníka presumuje v případě, že poškozený nepřiměřeně dlouhou délkou řízení vystupoval v řízení o ochraně osobnosti jako žalobce, nikoliv v případě, kdy vystupoval v procesním postavení žalovaného – tehdy soud vychází z toho, že řízení mělo pro účastníka význam standardní (neprokáže-li se něco jiného).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3725/2014, ze dne 27. 9. 2016


12.12.2016 00:02

Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení nezletilé osobě

Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení vzniká i nezletilým osobám, které v důsledku svého nízkého věku nemohou mít dostatečnou povědomost o průběhu řízení.

V takovém případě nelze aplikovat závěr dovozený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, dle nějž „[n]evěděl-li žalovaný o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma, a to ani v případě, kdy by již ke dni zjištění existence řízení ze strany žalovaného bylo dané řízení nepřiměřeně dlouhé.“ Je tak nutné odlišovat situaci, kdy účastník řízení o jeho existenci vůbec neví a kdy účastník řízení vzhledem ke své rozumové a volní vyspělosti si průběh řízení neuvědomuje. V druhém případě v souladu s judikaturou ESLP je nutné vycházet z toho, že i tomuto účastníku nemajetková újma vzniká, a to taková újma, která by vznikla každé jiné osobě v obdobném postavení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3116/2016, ze dne 18. 10. 2016


12.12.2016 00:01

Odpovědnost státu za výkon pravomoci veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv je státním orgánem ve smyslu § 3 odst. 1 OdpŠk. Není přitom rozhodné, že v rámci své činnosti nerozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů. Výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk musí totiž nutně zahrnovat výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán ze zákona nadán, byť by tato pravomoc spočívala například v poskytování určitých informací nebo zveřejňování zpráv.

Výkon této pravomoci je pak úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1 OdpŠk.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, ze dne 27. 9. 2016


12.12.2016 00:00

Zánik trestnosti a aplikace § 12 zákona č. 82/1998 Sb.

Na případy zániku trestnosti nelze aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, podle kterého právo na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný. V posuzovaném případě je proto nutné uzavřít, že pokud byla žalobkyně trestně stíhaná pro pokus vraždy a následně byla obžaloby zproštěna z důvodu, že trestnost pokusu vraždy zanikla, odpovědnost státu za újmu žalobkyni tím způsobenou není vyloučena ustanovením § 12 odst. 1) písm. b) OdpŠk.

Forma a případná výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním však nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Pokud zde soudy shledaly splnění podmínek odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni trestním stíháním pro pokus vraždy, měly na prvém místě zabývat otázkou, zda by se žalobkyni mělo nad rámec konstatování porušení práva vůbec nějakého zadostiučinění dostat. Při hledání odpovědi na tuto otázku není podstatné, jak velká újma byla trestním stíháním žalobkyni způsobena, ale jsou rozhodné okolnosti, které k trestnímu stíhání žalobkyně vedly a zejména podíl žalobkyně na jejich vzniku. Pokud žalobkyně skutečně konala s úmyslem usmrtit či poškodit zdraví, lze si jen stěží představit, že by měla být ze strany státu, představujícího jeho obyvatele, kompenzována za újmu způsobenou tím, že pro dané jednání byla trestně stíhána, nad rámec konstatování porušení jejích práv.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4670/2014, ze dne 27. 9. 2016


07.12.2016 00:00

Význam předmětu řízení při odškodňování nepřiměřené délky řízení

Význam předmětu řízení pro poškozeného jako kritérium pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení není neměnnou veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení či zvýšení.

Možnou změnu významu řízení pro účastníka je nutné zohlednit také při řešení otázky, zda nezájem účastníka o průběh řízení vede k vyvrácení domněnky vzniku nemajetkové újmy na jeho straně. Z nezájmu účastníka o průběh řízení totiž jednoznačně plyne nižší (až žádný) význam posuzovaného řízení pouze v té části, po níž již ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Nelze však bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kdy z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. Je tudíž nezbytné se zvláště zabývat možnou změnou významu předmětu řízení pro účastníka a také okamžikem, kdy k takové změně došlo. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze marginální.

Důvodem zpětvzetí žaloby může být i změna významu předmětu řízení pro žalobce. Nelze však z tohoto procesního úkonu účastníka řízení bez dalšího dovodit, že řízení pro něj nemělo význam od samého počátku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4968/2015, ze dne 26. 9. 2016


05.12.2016 00:01

Porušení povinnosti státního orgánu oznámit spáchání trestného činu

Porušení povinnosti státního orgánu oznámit skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, plynoucí z § 8 odst. 1 věty druhé trestního řádu představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1008/2016, ze dne 26. 9. 2016


08.11.2016 00:01

Průtahy v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví

I. Předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka (srov. NS ČR 30 Cdo 2800/2009) se neuplatní v případě, kdy se účastník domáhá nároku na náhradu škody na zdraví jako poškozený v adhezním řízení, neboť uplatnění práv na náhradu škody na zdraví v trestním řízení není pro poškozeného spojeno se stejnou mírou nejistoty jako jejich případné uplatnění v řízení civilním. K tomu přistupuje, že cílem trestního řízení není primárně vydání rozhodnutí o nároku poškozeného, uplatněném v adhezním řízení (o něm nemusí být vůbec meritorně rozhodnuto), nýbrž rozhodování o vině a trestu obžalovaného, což má za důsledek, že význam trestního řízení nelze odvíjet od významu práv a povinností uplatněných poškozeným v adhezním řízení.

II. Ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení může dojít i tím, že k průtahům řízení dochází i přes úspěšné stížnosti na ně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 987/2015, ze dne 24. 8. 2016


< strana 1 / 21 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články