// Profipravo.cz / Řízení o úschovách

Řízení o úschovách

08.12.2015 00:00

Rozhodnutí soudu o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy

Za situace, je-li zde vykonatelný exekuční titul určující, kterému věřiteli má dlužník plnit, nemůže mít dlužník ve smyslu § 568 věty prvé obč. zák. (ve znění do 31. 12. 2013) důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem. V takovém případě není dán důvod pro složení plnění do soudní úschovy, a není tedy ani dán důvod pro rozhodnutí soudu o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy tomuto či jinému věřiteli.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že po vydání prvního exekučního titulu je vydán jiný exekuční titul ukládající témuž dlužníkovi poskytnout stejné plnění jinému věřiteli.

Účelem řízení o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy vedeném podle § 185a a násl. o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2013) nemůže být věcný přezkum exekučních titulů ukládajících dlužníkovi plnit určitému věřiteli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1629/2013, ze dne 7. 10. 2015


29.01.2015 00:01

Nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy

Nenastaly-li soluční účinky složení předmětu plnění závazku do soudní úschovy, nemá (nemůže mít) příjemce ani přihlašovatel právo na vydání předmětu plnění z úschovy soudu, a nemůže se proto úspěšně domáhat, aby bylo tomu, kdo vydání předmětu úschovy příjemci nebo přihlašovateli odporuje, uloženo s tímto vydáním souhlasit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3924/2013, ze dne 10. 12. 2014


04.08.2014 00:01

K vázanosti soudu v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy

Ten, kdo nebyl účastníkem řízení, v němž byla žalovanému výrokem pravomocného rozsudku uložena povinnost zaplatit žalobci jím uplatněnou pohledávku, a na něhož nebyla ani zákonem rozšířena závaznost tohoto rozsudku, může své právo k této pohledávce uplatnit i jako přihlašovatel v řízení o úschovách. Pro soud v řízení o žalobě o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy příjemci podané příjemcem proti přihlašovateli, který vydání předmětu úschovy příjemci odporoval, není uvedený výrok pravomocného rozsudku závazný. V řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy se proto soud zabývá tím, kdo má podle hmotného práva nárok na plnění, které je předmětem úschovy, aniž by byl v tomto směru vázán závěry, které se promítly do výroku pravomocného rozsudku vydaného v řízení o pohledávce, jehož se přihlašovatel neúčastnil a jehož výsledek pro něj není závazný ani podle zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2429/2013, ze dne 16. 7. 2014


04.08.2014 00:00

Souhlas složitele k vydání předmětu úschovy příjemci

Při složení do úschovy soudu je třeba rozlišovat stav, kdy má dlužník důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, od situace, kdy dlužník svého věřitele nezná. Zatímco dlužník nezná svého věřitele zpravidla tehdy, jestliže dosavadní věřitel zemřel (zanikl) a jestliže jeho dědicové (jiní právní nástupci) dosud nejsou známi, při složení do úschovy z důvodu pochybností o tom, kdo je věřitelem, dlužník zná osoby, které si činí právo na plnění, nemá však možnost (objektivně vzato) rozpoznat, komu z nich plnění náleží. Dá-li tedy složitel plnění do soudní úschovy, protože má důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, vyplývá z toho mimo jiné, že je srozuměn s tím, že bude plnění vydáno tomu z nich, pro něhož plnění určil (tj. příjemci), a to (samozřejmě) tehdy, vysloví-li s tím souhlas ti, kteří po něm (rovněž) požadovali plnění a pro jejichž postoje plnění složil do úschovy, nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Další souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy jím určenému příjemci se již z tohoto důvodu nevyžaduje; souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy má své opodstatnění jen v případě, že složitel v době složení plnění do úschovy věřitele neznal (nevěděl o osobě, které by mohl plnit), a že tedy žádá o vydání plnění někdo, pro něhož složené plnění nemohl určit a ve vztahu k němuž složitel má (jako dlužník) důvod se vyjádřit, zda na plnění má vskutku právo. Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy příjemci není třeba, bylo-li plnění složeno do úschovy proto, že složitel měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem.

Uvedený závěr samozřejmě neplatí, žádá-li o vydání předmětu úschovy někdo jiný než příjemce, tedy ten, pro něhož složitel plnění dané do soudní úschovy neurčil, ačkoliv po něm plnění požadoval a pro jehož postoj došlo ke složení plnění do úschovy. Této osobě lze předmět úschovy vydat - jak vyplývá z ustanovení § 185d odst. 3 o. s. ř. - jen se souhlasem složitele a příjemce nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2429/2013, ze dne 16. 7. 2014


28.11.2008 00:01

K místní příslušnosti v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy

V ustanovení § 88 písm. l) [nyní § 88 písm. k)] o.s.ř. se uvádí, že namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení § 85a o.s.ř., je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení.

Tímto ustanovením se však řídí - jak vyplývá z jeho znění - pouze místní příslušnost v řízení o úschovách a nikoliv také v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá, aby byl nahrazen souhlas s vydáním předmětu úschovy, který byl odepřen (§ 185e o.s.ř.); místní příslušnost soudů k řízení o takové žalobě je proto třeba posuzovat podle shodně jako místní příslušnost k řízení o jiných žalobách, která se neřídí ustanovením § 88 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, ze dne 10. 10. 2008


28.11.2008 00:01

K určení pravomoci a místní příslušnosti podle § 86 odst. 2 OSŘ

Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek (§ 86 odst. 2 o.s.ř.). S názorem odvolacího soudu, podle kterého nemůže být místní příslušnost k řízení o žalobě na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy založena podle ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.

"Majetkem" se podle ustálené judikatury rozumějí jednak věci (movité i nemovité), jednak pohledávky a další práva a hodnoty ocenitelné penězi. Pro závěr, zda bylo u soudu uplatněno právo k majetku (majetkové právo), není sám o sobě významný předepsaný procesní způsob uplatnění práva u soudu. O uplatnění majetkového práva jde vždy, sleduje-li žalobce nebo jiný navrhovatel svým podáním zahájení řízení u soudu, jehož výsledek se týká (může dotýkat) jeho majetku.

Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 185e o.s.ř.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě "nahrazení projevu vůle"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný "je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy" žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženého nebo složeného do úschovy soudu. Požaduje-li tedy žalobce svou žalobou, aby žalovanému, pro jehož nesouhlas mu bylo (původně) odepřeno vydání předmětu úschovy, bylo (nyní) rozsudkem uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, uplatnil tím - v souladu s předepsanou procesní formou - své právo k majetku a tedy majetkové právo ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že žalovaný si činí nárok na předmět úschovy, uložené na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci u Okresního soudu v Ostravě, a že tedy má v České republice (tento) majetek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že k projednávané věci je založena místní příslušnost soudu podle ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř. a pravomoc českých soudů podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř. a ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů se tedy zakládá pravomoc soudů České republiky také v řízení o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.), byla-li úschova složena (uložena) u soudu České republiky.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, ze dne 10. 10. 2008


21.02.2008 00:00

K vlastnictví peněz složených do notářské úschovy

Peníze, které složitel ve smyslu ustanovení § 85 a násl. notářského řádu složil do notářské úschovy ve prospěch označeného příjemce, nejsou majetkem příjemce, dokud mu je notář nevyplatí (viz 29 Odo 399/2003).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1696/2005, ze dne 20. 12. 2007


31.12.2007 00:00

K soudní úschově ve smyslu § 568 obč. zák.

V soudní praxi není pochyb o tom, že úschova podle § 352 o.s.ř. není úřední úschovou ve smyslu § 568 obč. zák.; tou je pouze úschova podle ustanovení § 185a a násl. o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2399/2006, ze dne 19. 7. 2007


09.09.2007 22:12

Rc 24/2007

Rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 tr. řádu vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 tr. řádu odňal, se ukládá do úschovy, neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na ni uplatnila v průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle ustanovení § 185f o. s. ř.

Věc, o níž bylo podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu rozhodnuto, že se ukládá do úschovy, se považuje za uloženou do úschovy dnem právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení, aniž by bylo třeba, aby byla soudu skutečně odevzdána; soud v občanském soudním řízení o přijetí takové věci do úschovy nerozhoduje.

Účastníky občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 tr. řádu) nebo komu byla odňata (§ 79 tr. řádu), ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele.

Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.

Nepožádal-li žádný z účastníků občanského soudního řízení o úschově o vydání věci, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, do tří let od právní moci usnesení, postupuje soud podle ustanovení § 185g o. s. ř.

(Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005)


08.06.2007 00:02

Ke složení podílu akcionáře na likvidačním zůstatku do úřední úschovy

I. Likvidátor akciové společnosti prohlásí za neplatné akcie, které nebyly na jeho výzvu společnosti předloženy ani v dodatečně určené lhůtě; tím není dotčeno právo akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku, společnost si však může proti pohledávce akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku započítat pohledávky, které jí vznikly proti akcionáři v souvislosti s prohlášením jeho akcií za neplatné, a rozdíl zaplatí akcionáři bez zbytečného odkladu po prohlášení akcií za neplatné nebo jej uloží do úřední úschovy (§ 220 odst. 3, § 214 obch. zákoníku).

V případě, že akcie byly vydány v listinné podobě znějící na jméno, je uložení uvedeného rozdílu do úřední úschovy zpravidla vyvoláno tím, že akcionář je nepřítomen nebo je v prodlení.

Znějí-li vydané listinné akcie na majitele, vykonává práva s akcií spojená ten, kdo ji předloží, popřípadě ten, kdo se prokáže písemným prohlášením osoby, která vykonává úschovu nebo uložení akcie; nepředloží-li takový akcionář společnosti listinou akcii (písemné prohlášení), je z povahy věci nepochybné, že uvedený rozdíl nelze akcionáři vyplatit a že tedy musí být uložen, jak vyplývá z přiměřeného užití § 214 odst. 5 obchodního zákoníku, do úřední úschovy. Nejde přitom o úschovu pro neznámého věřitele; takový akcionář je osobou známou, i když ji nelze (do předložení akcie nebo písemného prohlášení) označit jménem a příjmením fyzické osoby nebo obchodní firmou či názvem právnické osoby, ale jen prostřednictvím akcie, od níž je postavení akcionáře odvozováno; tímto způsobem je akcionář vlastnící listinnou akcii na majitele spolehlivě a nezaměnitelně pro potřeby řízení o úschovách jako věřitel a příjemce identifikován.

Nemůže obstát názor soudů, že po zániku složitele by ani "nebylo možno získat souhlas složitele s vydáním úschovy", ani by "nebylo možno ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř. vést řízení proti složiteli o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žadateli", neboť souhlasu složitele s vydáním úschovy příjemci není třeba ani tehdy, bylo-li plnění určeno pro toho, kdo předloží (neplatnou) listinnou akcii znějící na majitele. Naopak, lze přisvědčit společnosti v tom, že zamítavé rozhodnutí soudů jí v rozporu zejména s ustanoveními § 220 odst. 3 a § 214 obchodního zákoníku ve svých důsledcích zabraňují skončit podle zákona svoji likvidaci.

II. Úřední úschovou ve smyslu ustanovení § 220 odst. 3 věty třetí a § 214 odst. 5 obchodního zákoníku se rozumí úschova u soudu, prováděná podle ustanovení § 185f o.s.ř.; znamená to mimo jiné, že v řízení o těchto úschovách se soud řídí ustanoveními § 220 odst. 3 věty třetí a § 214 obchodního zákoníku a, neřeší-li obchodní zákoník všechny otázky těchto úschov, ustanoveními § 185a až § 185h o.s.ř., a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

III. Z přiměřeného užití § 185a odst.2 o.s.ř. (§ 185f o.s.ř.) vyplývá, že složitel musí v návrhu na přijetí do úschovy uvést nejen právní důvod úschovy (zaplacení podílu na likvidačním zůstatku akcionáři, jehož akcie byly prohlášeny za neplatné), ale také řádně označit akcionáře (v případě listinné akcie na majitele prostřednictvím předložení této akcie) a výši na něj připadajícího rozdílu mezi pohledávkou akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku a pohledávkami společnosti, vzniklými proti akcionáři v souvislosti s prohlášením jeho akcií za neplatné.

K odstranění nedostatků návrhu na přijetí do úschovy, který uvedeným požadavkům neodpovídá, soud postupuje podle ustanovení § 43 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1925/2006, ze dne 10. 5. 2007


01.02.2006 00:01

K rozhodování o přijetí peněz do soudní úschovy

Soud se při rozhodování o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy nezabývá pravdivostí tvrzení složitele, které ve smyslu ustanovení § 185a odst. 2 o.s.ř. a § 568 věty první občanského zákoníku uvedl o důvodu úschovy a o věcné legitimaci dlužníka a věřitele. Z uvedených tvrzení při svém rozhodování vychází a návrh na přijetí do úschovy zamítne, jen jestliže z tvrzení složitele vyplývá, že tu důvod úschovy podle zákona není nebo že podle hmotného práva nemůže dojít ke splnění závazku složením jeho předmětu do úschovy. Účastníkem řízení při rozhodování o přijetí do úschovy je proto pouze složitel, neboť v tomto stadiu řízení o úschovách nepřichází v úvahu, aby soud přihlížel ohledně důvodu úschovy a věcné legitimace k tvrzením jiné osoby než složitele.

Pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy má z hlediska zániku práv a povinností stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem nebo jiným oprávněným účastníkem; za okamžik splnění (uspokojení) nároku se považuje den, v němž byl předmět úschovy složen u soudu. Uvedené následky však nastanou jen tehdy, jestliže dlužník nebo jiný povinný účastník složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným právem.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 379/2005, ze dne 21. prosince 2005


< strana 1 / 1 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články