// Profipravo.cz / Rozsudek pro uznání

Rozsudek pro uznání

18.01.2024 00:01

Kvalifikované vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b odst. 5 OSŘ

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává, a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem žalobcovým tvrzením, není hodnocena ani kvalita nebo obšírnost jeho vyjádření, vyjádření ale nemůže být obecné a vágní, protože jinak by smysl usnesení vydaného podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nemohl být naplněn. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř.

Reagoval-li v nyní projednávané věci žalovaný (prostřednictvím zvoleného zástupce) na kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. obsaženou v elektronickém platebním rozkazu ve stanovené lhůtě odporem a následně v soudem stanovené (třicetidenní) lhůtě od uplynutí lhůty k podání odporu se – byť stručně – vyjádřil k podané žalobě v tom směru, že „nárok žalobkyně neuznává ani co do důvodu ani co do výše“ a že „popírá, že by obdržel jakékoliv plnění od žalobkyně“, nelze toto jeho podání považovat toliko za pouhé vyjádření nesouhlasu se žalobou, nýbrž v něm lze shledat (alespoň v základních obrysech) vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalovaný staví svoji obranu. Žalovaný svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Tak se stalo i v posuzované věci, v níž žalobkyně opírá uplatněný nárok o tvrzení, že žalovanému uhradila náhradu nákladů řízení přiznanou soudním rozhodnutím, jež bylo následně zrušeno, kdy lze poukázat i na závěry rozhodovací praxe, podle níž jedním ze znaků skutkové podstaty hmotněprávní normy bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, respektive § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) je i to, že obohacený získal majetkový prospěch, pro který na jeho straně právní důvod chyběl buď od počátku, nebo dodatečně odpadl; tvrdí-li tedy žalovaný v reakci na žalobní tvrzení, že od žalobkyně žádné plnění neobdržel (prospěch nezískal), nelze i proto jeho obranu kvalifikovat jako zcela nedostatečnou.

Vyjádření žalovaného je tak třeba hodnotit jako kvalifikované ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže vedle nesouhlasu s podanou žalobu (v ní uplatněným nárokem, který žalovaný neuznává) obsahuje i vylíčení skutečností, na nichž žalovaný staví svoji obranu (že od žalobkyně neobdržel žádné plnění, jež může být pro posouzení věci rozhodující). Za této procesní situace bylo by nepřiměřené uzavřít, že nastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2878/2023, ze dne 12. 10. 2023

12.09.2023 00:02

Skončení řízení o odpůrčí žalobě soudním smírem

Má-li to, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku, nižší hodnotu, než je výše věřitelovy pohledávky za dlužníkem, zprostí se osoba, která je zatížena povinností podle § 595 o. z., této povinnosti ve smyslu ustanovení § 597 odst. 1 o. z. tím, že uspokojí věřitelovu pohledávku za dlužníkem ve stejném rozsahu, v jakém má vůči ní věřitel právo na odpovídající náhradu podle § 595 odst. 1 věty druhé o. z.

Se zřetelem k dikci § 597 odst. 1 věty druhé o. z. se osoba zatížená povinností podle § 595 o. z. této povinnosti shora popsaným způsobem zprostí (může zprostit) kdykoli po vzniku odpůrčího práva, bez zřetele k tomu, zda věřitel předtím podal odpůrčí žalobu. Překážkou daného postupu není ani to, že věřitelova pohledávka za dlužníkem dosud není vykonatelná; podmínka, aby šlo o pohledávku vykonatelnou, musí být splněna (až) v době, kdy soud rozhoduje o odpůrčí žalobě.

Může-li se osoba, která je zatížena povinností podle § 595 o. z., zprostit této povinnosti uspokojením věřitelovy pohledávky za dlužníkem v rozsahu, v jakém má vůči ní věřitel právo na odpovídající náhradu podle § 595 odst. 1 věty druhé o. z., jednostranným právním jednáním, pak ovšem není vyloučeno, aby se tak stalo též na základě dohody této osoby s věřitelem. Takovou dohodu lze uzavřít i po podání odpůrčí žaloby věřitelem, přičemž nic nebrání tomu, aby tato dispozice s odpůrčí žalobou uplatněným odpůrčím nárokem měla podobu smíru schváleného soudem.

Povaha řízení o odpůrčí žalobě podle o. z. tedy nevylučuje skončení řízení soudním smírem, a tudíž ani možnost vydat v takové věci rozsudek pro uznání (§ 153a odst. 2 o. s. ř.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1772/2023, ze dne 31. 7. 2023

12.02.2021 00:04

ÚS: K vydání rozsudku pro uznání bez splnění podmínek

Ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. upravuje právní fikci, jejímž důsledkem je vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv žalovaný nárok fakticky neuznal. Již tato okolnost vyžaduje obezřetný přístup k použití rozsudku pro uznání, což odpovídá i tomu, že právní fikce je v právu nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty. Shledání nedostatečné „kvalifikovanosti“ vyjádření žalovaného a vydání rozsudku pro uznání lze proto akceptovat jen v případech nevyvolávajících pochybnosti o tom, že se žalovaný nehodlá řádně bránit nároku uplatněnému žalobou. Vydání rozsudku pro uznání je tak vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé. Nerespektování tohoto výkladu může představovat porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož součástí je i právo, aby se stěžovatelka jako účastník řízení mohla účastnit jednání před soudem a aby se k věci mohla vyjádřit (čl. 38 odst. 2 Listiny).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3207/20, ze dne 12. 1. 2021

05.11.2019 00:02

Zamítavé usnesení o návrhu na vydání rozsudku pro uznání

Požaduje-li žalobce, aby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady, soud prvního stupně takový návrh zamítne usnesením, proti němuž je odvolání přípustné. Dospěje-li odvolací soud na základě takového odvolání k závěru, že požadavek žalobce na vydání rozsudku pro uznání byl opodstatněný, může změnit usnesení soudu prvního stupně a sám rozhodnout rozsudkem pro uznání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 108/2017, ze dne 29. 7. 2019

05.11.2019 00:01

Rozsudek pro uznání v řízení o odpůrčí žalobě dle IZ

Povaha řízení o odpůrčí žalobě podle insolvenčního zákona nevylučuje skončení řízení soudním smírem, lze v něm proto rozhodnout rozsudkem pro uznání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 108/2017, ze dne 29. 7. 2019

22.10.2019 00:02

Naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání

Pouhý nesouhlas s žalobou zásadně nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. Účelem zákona nicméně je ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionovat především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Je-li z chování účastníka řízení, jenž jinak není procesně nečinný a nemaří řádné projednání věci soudem, zřejmé, že se žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelnou se zásadami, na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i s principy spravedlivého procesu.

V daném případě, kdy s žalobou nesouhlasící žalovaný požádal ještě ve stanovené lhůtě o její přiměřené prodloužení, aby tak mohl vyhovět tzv. kvalifikované výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř., uvedl konkrétní okolnosti, které mu neumožňují výzvě vyhovět včas (přičemž podrobné vyjádření žalovaného k žalobě došlo soudu ještě před doručením rozsudku a ve lhůtě, o kterou žalovaný požádal prodloužit soudem stanovenou lhůtu), a jestliže v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na obstrukční nebo úmyslně pasivní jednání žalovaného s účelem zdržování postupu soudu, nedošlo k naplnění předpokladů fikce uznání žalobního nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. tak jakožto výjimečný procesní nástroj neměl být vydán. Na místě je naopak meritorní projednání žaloby, při němž soud bude moci zhodnotit procesní obranu žalovaného vůči tvrzením žalobkyně, neboť v řízení zjevně nebyl nečinný a projevil zájem o věc.

Na tom nic významně nemění ani okolnost, že žalovaný měl možnost se s žalobou seznámit ještě před vydáním tzv. kvalifikované výzvy, neboť ani tato určitá prodleva nespadající ovšem do lhůty k vyjádření nesvědčí o obstrukčním přístupu žalovaného, který se relevantně vyjádřil jen s několikadenním zpožděním oproti soudem stanovené lhůtě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1065/2019, ze dne 24. 7. 2019

01.02.2018 00:02

Postup dle § 114b odst. 1 o.s.ř. v řízení o žalobě s eventuálním petitem

V řízení o žalobě s navrženým eventuálním petitem nelze postupovat podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř.

Z právních důsledků fikce uznání vyplývá, že žalobě může být vyhověno rozsudkem pro uznání pouze za předpokladu, že v žalobě obsažená skutková tvrzení umožňují závěr o existenci uplatněného nároku. Fikce uznání zde vlastně nahrazuje nespornost skutkových tvrzení ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Navrhuje-li však žalobce tzv. eventuální petit, kdy primárním petitem žádá určité plnění, a až pro případ zjištění, že primárnímu petitu nebude možné vyhovět, žádá plnění uplatněné petitem eventuálním, nelze jen na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě výrokem rozsudku přiznat právě a jen to plnění, kterého se žalobce žalobou domáhá. Shodně v komentářové literatuře bylo vyjádřeno, že soud nevyužije výzvy podle § 114b o. s. ř. tehdy, obsahuje-li žaloba alternativní skutková tvrzení, jež mají být postavena najisto teprve během dokazování (např. v případě tzv. eventuálního žalobního petitu).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1737/2017, ze dne 25. 10. 2017

22.09.2017 00:03

ÚS: Ke splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání

Při vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 114b odst. 5 občanského soudního řádu je třeba mít na zřeteli, že tento institut, založený na právní fikci, podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat žalovaný nárok či tvrzení žalobce. Proto jeho vydání musí být vázáno na řádné, nepochybné a prokazatelné naplnění zákonných podmínek dle § 153a občanského soudního řádu. To konkrétně též znamená, že při posuzování vyjádření na kvalifikovanou výzvu dle ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu je možno dospět k závěru o její nekvalifikovanosti jen v případech vyjádření nevyvolávajících žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. o tom, že se žalovaný nehodlá řádně (tj. i bez obstrukcí) bránit nároku uplatněnému žalobou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1298/17, ze dne 18. 8. 2017

07.06.2017 00:02

Výzva dle § 114b OSŘ v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

Skutečnost, že jde o řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným jednáním, nebrání (svou povahou) tomu, aby předseda senátu učinil výzvu ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1981/2016, ze dne 16. 3. 2017

10.03.2017 00:01

ÚS: Rozsudek pro uznání na základě fikce uznání

Soudy musí k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání přistupovat uvážlivě a restriktivně. Fikci uznání zpravidla nebude možné použít, pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, nechce nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2693/16, ze dne 14. 2. 2017

04.11.2016 00:04

ÚS: Vyšší nároky na obsah žaloby při užití kvalifikované výzvy

V řízení o stanovení výživného zletilé osobě obvykle již povaha věci a okolnosti případu (§ 114b odst. 1 o. s. ř.), s výjimkou věcí skutkově prima vista zcela jednoznačných, nepovedou k dílčímu závěru nalézacího soudu o reálné možnosti aplikace ustanovení o kvalifikované výzvě s následnou fikcí uznání nároku na výživné respektovanou v rozsudku. Okruh podle zákona nezbytných dokazovaných skutečností zde takřka nevyhnutelně povede k využití adekvátních důkazních prostředků.

K fikci uznání nároku je tedy nutné přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech procesně přiléhavých, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně (nález sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. 8. 2016).

Při aplikaci ustanovení § 114b o. s. ř. musí soud vždy pečlivě zvážit, zda žaloba poskytuje dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání za situace, že se žalovaný na kvalifikovanou výzvu řádně a včas nevyjádří. Na žalobu je tedy v případě, že soud zvažuje využití kvalifikované výzvy, nutné klást zvýšené nároky a požadovat, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti. V opačném případě vzniklá situace brání aplikaci kvalifikované výzvy a nejsou tak ani splněny podmínky pro případné vydání rozsudku pro uznání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1261/15, ze dne 13. 10. 2016

14.10.2016 00:01

ÚS: Zdravotní indispozice jako omluvitelný důvod zmeškání

Žalovaný se vyjádřil k žalobě sice opožděně z hlediska lhůty stanovené v § 114b odst. 1 o. s. ř., ale stalo se tak z omluvitelného důvodu. Jestliže obecné soudy poté rozhodovaly o relevanci tohoto důvodu i o meritu věci, měly k dispozici s dostatečným časovým předstihem procesní stanovisko žalovaného k věci samé. Za těchto okolností neměl být vydán rozsudek pro uznání na základě fikce podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. a stalo-li se tak, pak lze obecným soudům oprávněně vytknout porušení garancí zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je proto třeba uzavřít, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny předpoklady a jeho vydáním bylo zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3263/13, ze dne 12. 9. 2016

30.09.2016 00:00

ÚS: Rozsudek pro uznání a tzv. kvalifikovaná výzva

V případě, kdy reakcí na kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. je vyjádření žalovaného, které jasně směřuje proti nároku, jenž je proti němu uplatňován, ale obsahuje procesní nedostatky, nesmí soud rozhodnout na základě fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., aniž by nejprve žalovaného vhodným způsobem vyzval k doplnění podání, popř. odstranění chyb, je-li to s ohledem na běh lhůty a dostupné informace v jeho možnostech.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1252/16, ze dne 6. 9. 2016

31.08.2016 00:01

Rozsudek pro uznání v řízení o vypořádání společného jmění manželů

Ačkoliv i přes chybějící navržený způsob vypořádání může být žaloba na vypořádání společného jmění manželů projednatelná, je-li z ní patrno, jaké položky tvořící společné jmění manželů mají být vypořádány, tvoří chybějící návrh na vypořádání některé z položek překážku k tomu, aby mohla být tato položka vypořádána prostřednictvím rozsudku pro uznání. Důvodem je totiž to, že z rozsudku pro uznání musí být zřejmá práva a povinnosti týkající se jednotlivých účastníků. Podobu těchto práv a povinností pro účely rozsudku pro uznání navrhuje některý z účastníků (zpravidla žalobce), přičemž druhý z účastníků (zpravidla žalovaný) navržený způsob vypořádání uzná či se jeho uznání podle § 114b odst. 4 o. s. ř. dovozuje pro absenci řádného a včasného vyjádření. Není-li ovšem z žaloby, k níž se má žalovaný vyjádřit, zřejmé, jaká práva a povinnosti mají ze soudního rozhodnutí vyplývat, pak absence reakce na tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. nemůže vést k vydání rozsudku pro uznání, a to ani v částečném rozsahu.

Ačkoliv musí být z návrhu zřejmé, jaká práva a povinnosti mají ze soudního rozhodnutí nadále vyplývat, neznamená to, že by bylo nutné jednotlivé položky oceňovat, aby mohlo dojít k vydání rozsudku pro uznání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2103/2016, ze dne 15. 6. 2016

19.08.2016 00:04

ÚS: Fikce uznání v případě nekvalifikovaného neuznání nároku

I. Fikce uznání dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Fikcí uznání a následně vydáním rozsudku pro uznání také nelze fakticky sankcionovat žalovaného, zejména jde-li o osobu právně neznalou, za to, že sám neví, jaké jsou ty „správné právnické“ argumenty a námitky proti žalobě, s nimiž by mohl být v řízení úspěšný. Naopak tato právní úprava je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 občanského soudního řádu vede k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. Situaci nedostatečně kvalifikovaného vyjádření žalovaného na výzvu dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu (je-li zároveň zřejmá snaha žalovaného aktivně se účastnit řízení a včasného projednání věci) je třeba řešit poučením žalovaného o tom, že jeho dosavadní skutková tvrzení jsou například neúplná a je nutné je doplnit, či o tom, co je pro posouzení dané věci relevantní, a podobně. Vyplývá-li z okolností věci, že žalovaný je nemajetný, měl by být rovněž poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení. Poučení žalovaného přitom lze provést jak při nařízeném jednání, tak případně písemně ještě před jeho nařízením.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1024/15, ze dne 1. 8. 2016

12.08.2016 00:05

ÚS: Rozsudek pro uznání a tzv. kvalifikovaná výzva

V situaci, kdy soud vyzval žalovaného k vyjádření podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a žalovaný výzvě vyhověl podáním, při jehož odeslání došlo k chybě, v důsledku níž bylo podání odesláno nekompletní, nesmí soud vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. aniž by žalovaného vhodným způsobem upozornil, že jeho podání považuje za nedostatečné, je-li to s ohledem na běh lhůty a dostupné informace v jeho možnostech.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 842/16, ze dne 19. 7. 2016

17.06.2016 00:03

ÚS: Ústavně konformní výklad úpravy rozsudku pro uznání

Ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. je spíše nevhodně formulováno, než že by přímo protiústavně zasahovalo do autonomie vůle žalovaného. Pouhé nevhodné označení určitého procesního institutu, a jistá "legislativní neobratnost" při jeho konstrukci, tento institut nečiní protiústavním.

Nejpodstatnějším důvodem pro zamítnutí návrhu na zrušení napadených ustanovení je možnost jejich ústavně konformního výkladu. Patnáct let rozhodují obecné soudy rozsudky pro uznání a za tu dobu jich byly vydány desítky či spíše stovky tisíc. Případné excesy při rozhodování rozsudkem pro uznání na základě fikce uznání lze napravit (a v praxi se tak i děje) v odvolacím řízení. Odvolací důvody u rozsudku pro uznání jsou sice v ust. § 205b o. s. ř. omezeny jen na "...vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání...", to však k nápravě excesů plně postačuje. Odvolací soud totiž neposuzuje samotný předmět řízení, ale jen splnění procesních podmínek. Shledá-li, že splněny nebyly, napadený rozsudek zruší nebo rozhodne, že se nevydává. V obou případech je věc vrácena soudu prvního stupně, který pak již rozhoduje pravidelným postupem, bez fikce uznání. Toto odvolání je přípustné dokonce i u tzv. bagatelních sporů (do 10 000 Kč), kde zákon jinak odvolání nepřipouští (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Vyloučeno není ani podání dovolání za splnění zákonných podmínek.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 13/15, ze dne 31. 5. 2016

14.03.2016 00:01

Nárok na nájemné od rozhodnutí o úpadku do prohlášení konkursu na majetek nájemce

I. Nejde-li o případ uvedený v § 256 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona, právo na nájemné nebo jinou úhradu, na kterou pronajímateli vznikl nárok v době od rozhodnutí o úpadku do prohlášení konkursu na majetek nájemce, může pronajímatel přihlásit v době od prohlášení konkursu do insolvenčního řízení vedeného na majetek nájemce i po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku. Od prohlášení konkursu na majetek nájemce platí pro takovou pohledávku omezení dané ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

II. Je-li část pohledávky uplatněna věřitelem u soudu žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, nejsou splněny předpoklady pro vydání platebního rozkazu. Kvalifikovaná výzva dle § 114b odst. 1 o. s. ř., s takovým platebním rozkazem spojená, nemůže vyvolat účinky uznání nároku a na tomto základě nelze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání ani ve vztahu k dalším částem pohledávky.

III. Soud nesmí schválit smír v řízení o nároku uplatněném žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3277/2013, ze dne 23. 9. 2015

28.12.2015 00:02

K předpokladům vydání samostatné výzvy podle § 114b o.s.ř.

Nelze vyloučit, že pro rozhodnutí soudu o vydání výzvy podle § 114b o. s. ř. mohou být významné i jiné skutečnosti, než ty, které bezprostředně vyplývají ze žaloby. Mohou to být i skutečnosti známé soudu z úřední činnosti např. z jiných řízení. Tyto skutečnosti mohou představovat okolnosti, předvídané ustanovením § 114b o. s. ř., které mohou ukazovat, že – ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou – tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto.

V projednávané věci takovou okolností je skutečnost, že v jiném řízení vedeném mezi týmiž účastníky byla již otázka rozhodná pro řešení věci posuzována jako otázka předběžná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 760/2015, ze dne 30. 9. 2015

18.04.2014 00:02

ÚS: Postup při vydání rozsudku pro uznání

Ústavní soud dospěl k závěru, že postup nalézacího i odvolacího soudu, vedoucí k vydání napadených rozhodnutí, lze označit za nespravedlivý a přehnaně formalistický. Jmenované soudy dospěly k úsudku, že stěžovatel se v projednávaném případě kvalifikovaně nevyjádřil a ve věci rozhodly rozsudkem pro uznání, ačkoliv stěžovatel v soudem uložené lhůtě ve svém písemném podání výslovně uvedl kromě rozsáhle námitky věcné i místní nepříslušnosti soudu prvního stupně: „Aniž by tím žalovaná jakkoli zpochybňovala, že na námitce nedostatku pravomoci soudu České republiky trvá, žalovaná soudu sděluje, že neuznává žalovanou pohledávku co do důvodu i výše, a to ani částečně. Z titulu dodávky čerpadla označené žalobou je žalovaná nikoli dlužníkem, ale věřitelem, neboť ji za uskutečněnou dodávku nebylo řádně a včas zaplaceno. … Tímto podáním zdejšímu soudu, se žalovaná nevzdává svého práva řádně se vyjádřit k žalobnímu návrhu zákonnému soudci.“

Obecné soudy v dané věci sice důvodně dospěly k závěru, že povinnost uložená stěžovateli podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nebyla z jeho strany náležitě splněna, avšak z obsahu jeho podání nebylo v daném případě možné dovodit právní fikci uznání, zejména když šlo o zahraniční subjekt, který v dané fázi řízení ještě jednal bez právního zastoupení. Pouze na okraj Ústavní soud dodává, že dikce ustanovení § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. sice zdánlivě neposkytuje rozhodujícímu soudci prostor pro diskreci při jejich aplikaci, avšak obecná pravidla spravedlivého procesu včetně ústavních kautel podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod musí být i v takovém případě respektována tak, aby byla nejen zachována rovnost stran soudního sporu, ale i přístup k soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2503/13, ze dne 1. 4. 2014