// Profipravo.cz / Místní příslušnost

Místní příslušnost

24.08.2017 00:02

Místní příslušnost určená podle obecného soudu právnické osoby

I. Jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“, ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení uplatní (přiměřeně) ustanovení § 11, § 84 a násl. a § 105 o. s. ř.

II. Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku (jak je tomu, ve shodě s § 7b odst. 1 insolvenčního zákona, i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníkova věřitele proti dlužníku, který je právnickou osobou), vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik (jímž je okamžik zahájení insolvenčního řízení) zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku.

Změnou ustanovení § 19c obč., zák., provedenou s účinností od 20. července 2009 zákonem č. 215/2009 Sb., byl opuštěn princip skutečného sídla, jenž příslušnou právní úpravu dosud ovládal. To přitom platí i po 1. lednu 2014, kdy byl nahrazen dosavadní občanský zákoník novým občanským zákoníkem a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákonem o obchodních korporacích. Neplatí-li v právním řádu požadavek, aby zapsané sídlo právnické osoby bylo i jejím sídlem skutečným, pak povaze zkoumání místní příslušnosti soudu podle sídla právnické osoby odpovídá, že se řídí sídlem „zapsaným“.

Dostatečným korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“ a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je pro insolvenční řízení institut delegace vhodné upravený v § 12 odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 123/2014, ze dne 22. 12. 2016


12.07.2017 00:01

Místní příslušnost v řízení o insolvenčním návrhu dlužníka

I. Jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“, ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích § 7 insolvenčního zákona se uplatní (přiměřeně) ustanovení § 11, § 84 a násl. a § 105 o. s. ř.

II. Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 1 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má bydliště (a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje) fyzická osoba, která podává návrh, jímž se příslušné řízení zahajuje (jak je tomu i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníka - fyzické osoby, která není podnikatelem), vychází soud pro účely posouzení místní příslušnosti z těch údajů, jež taková osoba (zde dlužník - insolvenční navrhovatel) o svém bydlišti (respektive místu, kde se zdržuje) sama uvede v návrhu na zahájení řízení (zde v insolvenčním návrhu). Nevyjdou-li v řízení (v době, kdy je soud oprávněn otázku místní příslušnosti zkoumat) najevo skutečnosti, jež zpochybňují údaj o bydlišti osoby, která podala návrh na zahájení řízení (respektive o místu, kde se taková osoba zdržuje), není soud povinen sám „vyšetřovat“ (ujišťovat se), zda jej takový navrhovatel o svém bydlišti informuje pravdivě.

Je-li z návrhu na zahájení řízení (zde z insolvenčního návrhu) patrno, že podle udávaného bydliště (respektive místa, kde se daná osoba má zdržovat) není soud, u kterého byl návrh na zahájení řízení podán, soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, není to důvodem k odstraňování vad takového návrhu, respektive k tomu, aby se soud ujišťoval (utvrzoval ve správnosti údaje) o bydlišti nebo místu, kde se osoba, která návrh podala, zdržuje. Odpovídající (správnou) reakcí soudu je v takovém případě vydání rozhodnutí o tom, že není místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci a o následném postoupení věci (po právní moci usnesení o místní nepříslušnosti) místně příslušnému soudu.

III. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. V insolvenčním návrhu ohlášený záměr navrhovatele přestěhovat se není pro určení místní příslušnosti rozhodný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 94/2015, ze dne 30. 3. 2017


02.05.2017 00:02

Vliv místní příslušnosti soudu na fikci doručení

Skutečnost případné místní nepříslušnosti soudu nezakládá důvod významný pro řádné doručení písemnosti – doručení fikcí. Rozsudek soudu je doručen účastníkovi postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., i když by soud rozhodující o takovém doručení byl případně v dané věci místně nepříslušný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1471/2016, ze dne 2. 2. 2017


28.04.2017 00:02

Vznesení námitky nedostatku místní příslušnosti soudu

Místní příslušnost soudu lze zkoumat pouze na samém začátku řízení, a to buď z iniciativy soudu, nebo z iniciativy účastníka řízení.

Věta první a druhá § 105 odst. 1 o. s. ř. výjimku ze zásady, že možnost soudu zkoumat z vlastní iniciativy svou místní příslušnost je časově omezena, nepřipouští. Plyne z toho, že zkoumat ji později z vlastní iniciativy soud nemůže v žádném případě, tedy ani tehdy, neměl-li na počátku řízení pro závěr o své místní příslušnosti dostatek informací a ani si je (například postupem podle § 43 o. s. ř.) neobstaral. Stejný princip musí být uplatněn ve vztahu k námitce vznesené účastníkem řízení. Ani pro něj totiž zákon nepřipouští žádné výjimky z uvedené zásady, možnost účastníka namítat místní nepříslušnost soudu koncentruje k prvnímu úkonu, který účastníku přísluší. Tím je účastníkův první procesní úkon adresovaný soudu, učiněný buď z jeho iniciativy, nebo na výzvu soudu.

Pro námitku nedostatku místní příslušnosti nemusí mít účastník řízení sám o místní příslušnosti soudu jasno, k tomu, aby námitku vznesl, postačí, má-li o místní příslušnosti soudu, u něhož byla žaloba podána, pochybnost (například i proto, že v okamžiku, kdy námitku podává, ze žaloby nejsou zcela jasné okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti).

Z uvedeného plyne, že ani výzva podle § 43 o. s. ř. k úpravě žalobního petitu, v němž není dostatečně přesně specifikována nemovitost, jejíž vyklizení je předmětem řízení, nemůže prolomit pravidlo vyjádřené v § 105 odst. 1 o. s. ř., tj. že zkoumat místní příslušnost soudu lze pouze na samém počátku řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3347/2016, ze dne 9. 2. 2017


05.01.2017 00:03

Dohoda o místní příslušnosti neobsahující uvedení konkrétního soudu

Dohoda o místní příslušnosti soudu (prorogace) podle § 89a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013, kterou se sjednává místní příslušnost soudu „v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu“, bez uvedení konkrétního soudu, je dostatečně určitá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4828/2016, ze dne 27. 10. 2016


20.12.2016 00:01

Právo volby místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 o.s.ř.

Právo volby místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 o. s. ř. přísluší jen žalobci. Pokud ten tohoto práva nevyužije třeba i tím, že podá žalobu u soudu, který místně příslušný být vůbec nemůže, nepřísluší tuto volbu vykonat ani soudu ani žalovanému. Jakmile je žaloba doručena soudu, nemůže žalobce již provedenou volbu měnit, neboť tomu brání zásada perpetuatio fori vyjádřená v § 11 odst. 1 o. s. ř.

Je-li tak právo volby místně příslušného soudu okamžikem zahájení řízení vyčerpáno, nemůže být později žádným subjektem – tedy ani soudem – vykonáno. Vysloví-li proto soud podle § 105 odst. 2 o. s. ř., že není místně příslušný, není oprávněn postoupit věc po právní moci usnesení soudu danému na výběr podle § 87 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1389/2016, ze dne 27. 9. 2016


30.11.2016 00:02

Dohoda o prorogaci obsažená v obchodních podmínkách na webu

Dohodu o prorogaci podle § 89a o. s. ř. mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky umístěné na webových stránkách označených ve smlouvě uzavřené v písemné formě za podmínky, že obchodní podmínky byly stranám známé nebo k návrhu přiložené. Na žalobkyni, která se dovolává dohody o prorogaci, leží důkazní břemeno, aby prokázala obsah obchodních podmínek umístěných na webových stránkách k datu uzavření smlouvy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 240/2015, ze dne 6. 9. 2016


21.11.2016 00:01

Místní příslušnost daná na výběr dle § 87 písm. c) o.s.ř.

Místní příslušnost daná na výběr dle § 87 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2014, umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že projednávána věc se této složky přímo týká.

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu podle § 12 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb. tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle § 420 až § 421 o. z. nahlížet. V případě žaloby proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky tak žalobkyně nemá k dispozici možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, ze dne 23. 8. 2016


12.05.2016 00:02

Posouzení prorogační doložky jako ujednání o mezinárodní příslušnosti

Při posouzení pravomoci musí soudy zohlednit případnou existenci prorogační úmluvy (prorogační doložky), tedy ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, která může jednak založit pravomoc českých soudů, ale také pravomoc českých soudů derogovat. Odvolací soud se sice prorogační doložkou zabýval, posoudil ji však toliko jako ujednání o místní příslušnosti ve smyslu § 89a o. s. ř. Takový závěr by byl správný pouze při absenci mezinárodního prvku v daném právním vztahu.

Jedná-li se však o věc s jasným mezinárodním prvkem, je na prorogační doložku nutné nahlížet jako na ujednání o pravomoci (mezinárodní příslušnosti), a to navzdory znění, které neodkazuje explicitně na soud, případně soudy určitého státu, ale na „obecný soud podle místa trvalého bydliště“. Prorogační doložka totiž může směřovat jak na soudy určitého státu, tak na soud, který není explicitně určen, je však určitelný na základě v doložce obsažených kritérií. Založení pravomoci soudu nebo soudů určitého státu je tak v dané situaci prioritní. Teprve následně se lze zabývat otázkou, zda daná doložka založila rovněž místní příslušnost konkrétního soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015, ze dne 24. 2. 2016


19.04.2016 00:01

Místně příslušný soud v řízení o odkladu zrušení spoluvlastnictví

Výlučně místně příslušným soudem v řízení o odkladu zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti podle § 1155 odst. 2 o. z. je ve smyslu ustanovení § 88 písm. b) o. s. ř. soud, v jehož obvodu se příslušná nemovitost nachází.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, ze dne 26. 1. 2016


10.02.2016 00:01

Přenesení příslušnosti na jiný soud v průběhu řízení ve věci péče o nezletilého

Obecně není vyloučeno, aby o přenesení příslušnosti na jiný soud podle ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud příslušný podle ustanovení § 88 písm. c) o. s. ř. i v průběhu konkrétního probíhajícího řízení ve věci péče o nezletilého, je-li to v jeho zájmu.

Z hlediska zájmu nezletilého pro postup soudu podle ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. v průběhu probíhajícího řízení ve věci péče o nezletilého je ovšem [nešlo-li by o případ, kdy by přenesení příslušnosti bránila např. pouhá snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů“] třeba zvážit všechny okolnosti daného případu tak, aby poměry nezletilého byly upraveny soudem, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době, tedy, aby soudní ochrana jeho práv byla poskytnuta rychle, účinně a bez zbytečných průtahů, což odpovídá i principu hospodárnosti soudního řízení. Je tudíž na soudu místně příslušném, aby při zjištěné změně okolností, podle nichž se místní příslušnost soudu posuzuje, uvážil z hlediska zájmu nezletilého, zda věc může - zejména s ohledem na to, jaké konkrétní řízení ve věci péče o nezletilého je vedeno, v jakém stadiu se toto řízení nachází, jaké důkazy byly v jeho průběhu provedeny, kdy došlo ke změně poměrů nezletilého - snadněji a rychleji rozhodnout na základě dosavadních výsledků řízení, či zda by o poměrech nezletilého měl nadále rozhodovat soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, po změně okolností své současné bydliště.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3572/2015, ze dne 4. 11. 2015


08.12.2015 00:01

Uzavření prorogační doložky ve smlouvě s budoucím podnikatelem

Za obchodní věc ve smyslu ustanovení § 89a o. s. ř. je nutné považovat také závazkový právní vztah, který se z důvodu aplikace ustanovení § 3a obch. zák. podle ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. řídí obchodním zákoníkem; bylo zde proto možné uzavřít prorogační doložku ve smlouvě, jejíž stranou byl v době jejího uzavření nepodnikatel, přičemž smlouva směřovala k výkonu podnikatelské činnosti v budoucnu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1137/2015, ze dne 29. 9. 2015


26.08.2015 00:01

Přímý nárok zdravotní pojišťovny na plnění dle § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.

Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55 zákona č. 48/1997 Sb., má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci. I když tento speciální nárok nese určité znaky nároku na náhradu škody a lze na něj subsidiárně uplatnit příslušná ustanovení občanského zákoníku, svou povahou má charakter nároku regresního; má-li pak zdravotní pojišťovna možnost odpovídající plnění požadovat přímo proti pojistiteli škůdce, nemůže jít o nárok na náhradu újmy, jak jej má na mysli procesní ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř., nýbrž jde i v tomto případě o pojistné plnění.

Uplatňuje-li tedy zdravotní pojišťovna uvedený nárok proti pojistiteli odpovědnosti škůdce, nelze uplatnit volbu soudu místně příslušného podle místa, kde došlo ke skutečnosti zakládající nárok na náhradu újmy (dříve škody) podle § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a místně příslušným je tak obecný soud žalované (§ 84 o.s.ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1783/2015, ze dne 16. 6. 2015


03.03.2015 00:01

Místní příslušnost určená podle § 45 odst. 3 exekučního řádu

V projednávané věci bylo zjištěno, že povinná, která nemá sídlo na území České republiky, vede v pozici oprávněné exekuční řízení k vymožení svých peněžitých pohledávek proti svým dlužníkům u několika soudů v České republice a že má tedy na území České republiky majetek, který lze postihnout exekucí. Protože po zahájení exekuce bylo zjištěno, že povinná má majetek na území České republiky u některého z více místně příslušných soudů, odvolací soud správně dovodil v souladu s ustanovením § 45 odst. 3 exekučního řádu, že místně příslušným exekučním soudem je ten soud, jehož název je první v abecedním pořadí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1661/2014, ze dne 16. 12. 2014


04.12.2014 00:02

Určení místní příslušnosti podle § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Ze zásady perpetuatio fori, vyjádřené v ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici.

Okolností rozhodnou pro určení místní příslušnosti dané na výběr podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není žalobcova právní kvalifikace žalobního nároku, protože ji není povinen provést. Právní posouzení je výhradně věcí soudu. Pokud proto žalobce právní důvod požadovaného plnění uvede, není soud jeho právní kvalifikací vázán.

Rozhodující pro závěr, že žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je to, že právě na toto právo lze usuzovat ze žalobních tvrzení. Uplatněné právo pak vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotně-právní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost). Na uplatnění práva na náhradu škody (přestože by je tak žalobce v žalobě označil) by nebylo možné usuzovat například tehdy, když by žalobní tvrzení naplňovala hmotně-právní předpoklady jiného práva než práva na náhradu škody.

Možnost soudu odchýlit se na základě svých skutkových zjištění v průběhu dalšího řízení od žalobcova právního názoru je pro určení místní příslušnosti soudu bez významu. Namítá-li proto dovolatel, že pro účely stanovení místní příslušnosti soudu je nutné vycházet ze skutečné povahy uplatňovaného nároku, není tato jeho kritika opodstatněná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 823/2014, ze dne 19. 11. 2014


02.12.2014 00:00

Určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o.s.ř.

Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Před vydáním rozhodnutí, jímž vyzve k určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud, je soud, u kterého byla podána žaloba, povinen náležitě zkoumat, zda v případě sporu s mezinárodním prvkem je dána pravomoc českého soudu, a tento svůj závěr v takovém rozhodnutí (dospěje-li k závěru, že pravomoc českých soudů je dána, takže je namístě postup dle § 11 odst. 3 a § 105 o. s. ř.) náležitě odůvodnit.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Nd 316/2013, ze dne 12. 11. 2014


23.07.2014 00:01

Místní příslušnost soudu podle ust. § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

I. "Pracovištěm" je třeba pro účely určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozumět prostor (místo), kde žalovaný na základě pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu vykonává své zaměstnání nebo povolání (plní své úkoly vyplývající z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu). Pracoviště je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. "stálé", jestliže právní vztah, v němž žalovaný plní své úkoly z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu, nemá jen krátkodobou nebo příležitostnou povahu a jestliže žalovaný na pracovišti vykonává své zaměstnání (povolání) soustavně; "stálým pracovištěm" z hlediska ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. proto není například prostor (místo), kde žalovaný působí na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr sjednaných jen na krátkou dobu, kde je žalovaný jen na pracovní (služební) cestě, kam byl žalovaný krátkodobě přeložen nebo dočasně přidělen, kde žalovaný pracuje v rámci výkonu trestu odnětí svobody apod.

V případě, že žalovaný vykonává své zaměstnání (povolání) v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou nebo na dobu určitou a pracovní poměr nemá jen přechodnou nebo příležitostnou povahu, je třeba od "stálého pracoviště" vždy důsledně odlišovat jednak místo (místa) výkonu práce sjednané (sjednaná) v pracovní smlouvě, jednak pravidelné pracoviště (§ 34a zákoníku práce). Místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být podle pracovní smlouvy vykonávána práce, vyjadřují jen prostory (místa), v nichž je zaměstnavatel oprávněn přidělovat svému zaměstnanci práci a v nichž je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, zatímco "stálým pracovištěm" je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen takový určitý prostor (místo), v němž žalovaný (jako zaměstnanec) skutečně (na základě přidělení zaměstnavatele a podle jeho pokynů) soustavně pracuje; nemůže být proto například stálým pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, jestliže z povahy vykonávané práce vyplývá, že žalovaný (jako zaměstnanec) pravidelně vykonává práci na jiných (dalších) místech. Pravidelné pracoviště má význam - jak vyplývá z ustanovení § 34a zákoníku práce - pro účely cestovních náhrad, a z vymezení pravidelného pracoviště proto nelze činit žádné závěry o tom, kde má žalovaný své "stálé pracoviště".

II. Z hlediska ustanovení § 11 odst. 1 věty druhé o.s.ř. jsou rozhodné jen a právě okolnosti, které tu byly v den, kterým bylo zahájeno v projednávané věci řízení; jestliže žalovaný k tomuto dni nevykonával v tomto prostoru (místě) soustavně své zaměstnání (povolání), neboť měl za to, že pracovní poměr účastníků již skončil, nemůže být podle tohoto prostoru (místa) - bez ohledu na cokoliv jiného, včetně okolností uvažovaných soudy - založena místní příslušnost soudu podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3027/2013, ze dne 27. 6. 2014


26.06.2014 00:03

MS: Prorogační dohody po 1. lednu 2014

Prorogačních dohod, které nebyly uzavřeny ve vztazích mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se nelze v řízeních zahájených po 1. lednu 2014 účinně dovolat, třebaže byly před tímto datem uzavřeny platně.

podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93Co 214/2014, ze dne 7. 4. 2014


04.04.2014 00:00

ÚS: Rozhodování obecných soudů o místní příslušnosti

K omezení dispozičního práva žalobců představující porušení základního práva na zákonného soudce chráněného článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dojde postupem obecných soudů, které na sebe atrahují právo rozhodovat o místní příslušnosti, a to bez náležitých tvrzení strany žalující, která by je k tomu opravňovala.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3026/10, ze dne 18. 3. 2014


04.02.2014 00:01

Změna místní příslušnosti ve věcech péče o nezletilé

Soudy vedou řízení týkající se péče o nezletilé děti až do jejich zletilosti. V době nezletilosti dítěte vyvstává potřeba rozhodnout ve věcech péče o nezletilé dítě v mnoha situacích, např. jde-li o změnu výchovného prostředí nebo výši výživného, resp. styk rodiče s dítětem. Místní příslušnost soudu se řídí zásadou perpetuationis fori vyjádřenou v § 11 odst. 1 o.s.ř., totiž že místní příslušnost obecného soudu dítěte určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, trvá po celou dobu řízení. Je proto vyloučeno, aby soud, jehož místní příslušnost byla založena prvním rozhodnutím ve věci péče o nezletilé dítě, při podání dalšího návrhu na zahájení řízení reagoval na změnu okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost soudu, vyslovením místní nepříslušnosti podle § 105 o.s.ř. Změna okolností daná změnou bydliště dítěte, může být pouze důvodem k přenesení příslušnosti na jiný soud, je-li to v zájmu dítěte, podle § 177 odst. 2 o.s.ř. Účelem této úpravy je zajištění důsledné ochrany nezletilého dítěte, neboť o dítěti by měl vždy rozhodovat ten soud, který si může v rámci svého obvodu zjistit o dítěti co nejvíce informací, zejména za součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte. Rozhodným hlediskem pro přenesení příslušnosti na jiný soud je zájem dítěte, uvažovaný především ve vztahu ke konkrétnímu řízení.

V teorii ani v soudní praxi není pochyb o tom, že ust. § 177 odst. 2 o.s.ř. představuje výjimku ze zásady perpetuationis fori podle níž místní příslušnost obecného soudu dítěte určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, trvá po celou dobu řízení. Přenesením příslušnosti nedochází ke změně věcné příslušnosti, ale pouze místní příslušnosti, což znamená, že za významné jsou považovány změny těch okolností, které obecně zakládají místní příslušnost soudu. Ty jsou v ustanovení § 88 písm. c) o.s.ř. redukovány na bydliště nezletilého dítěte. Pravidlo pro určení místní příslušnosti ve věcech péče o nezletilé tak má zajistit, aby o poměrech dítěte rozhodoval ten soud, který má nejlepší předpoklady pro jejich zjištění, čímž se současně naplňuje i zájem na rychlosti a hospodárnosti řízení. Stejné východisko se pak uplatňuje i pro přenesení příslušnosti, tedy aby nadále o poměrech dítěte rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky, rozuměno zejména z hlediska blízkosti. Tím se současně realizuje i zájem dítěte, aby jeho poměry byly v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou upraveny soudem, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době. Zájem dítěte jednak dochází v naplnění požadavku, aby o jeho poměrech rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky a jednak slouží jako korektiv, který i když by jinak byly dány místní souvislosti, ponechávající soudu prostor pro uvážení, který soud věc projedná a rozhodne. Přenesení příslušnosti tak bude bránit např. pouhá snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů.

Při posuzování zájmu dítěte je třeba vycházet rovněž z Úmluvy o právech dítěte, jejíž čl. 3 odst. 1 Úmluvy deklaruje, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na výklad, který k otázce zájmu dítěte (v procesní rovině) zaujal v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3430/2011 (Rc 102/2012). Nejlepší zájem dítěte v procesním významu zahrnuje rozhodovací činnost soudu, která v konkurenci často protichůdných zájmů účastníků řízení zvažuje a přední význam přiznává zjištěnému zájmu dítěte s cílem dosáhnout pro dítě stabilního a dlouhodobého řešení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, ze dne 19. 12. 2013


< strana 1 / 3 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články