// Profipravo.cz / Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu

Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu

09.09.2016 00:00

Zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem

Vlastnické právo ve prospěch oprávněné osoby, se kterou Pozemkový fond uzavřel smír schválený soudem, v němž se zavázal uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem.

Domáhá-li se někdo povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, přestože jde o právo, které se do katastru nemovitostí zapisuje záznamem podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., nemůže být jeho návrhu vyhověno. Rozhodnutí, kterým katastrální úřad takový návrh zamítne, je proto správné (v souladu se zákonem). Žalobu, kterou se ten, kdo tvrdí, že byl tímto rozhodnutím katastrálního úřadu dotčen na svých právech, domáhá, aby tatáž věc vkladu práva k nemovitosti byla projednána v občanském soudním řízení podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu, proto soud podle ustanovení § 250i občanského soudního řádu zamítne. Okolnost, že právo do katastru nemovitostí se nezapisuje vkladem, nýbrž záznamem, je tedy důvodem pro zamítnutí takové žaloby a – vzhledem k tomu, že nepředstavuje překážku, pro kterou by nemohlo být rozhodnuto ve věci samé – nikoli důvodem k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, ze dne 28. 4. 2016


30.05.2016 00:01

Žaloba na náhradu škody podle § 10 odst. 4 zák. č. 115/2000 Sb.

Příslušný orgán při posouzení žádosti poškozeného podle § 8 odst. 2 zákona č. 115/2000 Sb. o poskytnutí náhrady škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy žádným způsobem vrchnostensky nerozhoduje, tedy nevydává správní rozhodnutí ve formálním ani materiálním smyslu. Žádost poškozeného o poskytnutí náhrady škody u příslušného orgánu má charakter předběžného uplatnění nároku věřitele u dlužníka, který buďto nárok shledá důvodným a zaplatí, nebo ne.

Při absenci správního rozhodnutí nemůže být žaloba poškozeného podle § 10 odst. 4 zákona č. 115/2000 Sb. žalobou podle části páté o. s. ř., ale jedná se o standardní žalobu na plnění ze soukromoprávního vztahu, která se projedná podle části třetí o. s. ř. Z toho pak vyplývá, že soudní poplatek za takovou žalobu se vybírá podle položky 1 a nikoli podle položky 18 sazebníku soudních poplatků (přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4768/2015, ze dne 29. 3. 2016


19.05.2016 00:01

Stanovení náhrady za vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb.

I. Při stanovení náhrady za vyvlastnění je třeba vycházet z toho (má být zohledněno), že vyvlastňovanému náleží náhrada ve výši obvyklé ceny, v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění, a že se náhrada stanoví na základě znaleckého posudku. Je tedy zřejmé, že náhrada za vyvlastnění má vyvlastňovanému zajistit, aby mu nevznikla majetková újma. Postup, jak má být výše takové náhrady určena, zákon o vyvlastnění rovněž upravuje, když stanoví, že náhrada náleží ve výši obvyklé ceny na základě znaleckého posudku. Podstatné tedy je zjištění obvyklé ceny vyvlastňované věci nebo práva. Okolnost, že se tak má stát na základě znaleckého posudku neznamená, že by náhrada neměla být ve výši obvyklé ceny a že by neměla odpovídat majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Smyslem tohoto požadavku je, aby výše náhrady byla zakotvena v poměrech cen nemovitostí (a práv s nimi souvisejících), jež panují v době vyvlastnění tam, kde k vyvlastnění dochází. Jinak řečeno, výše náhrady má být stanovena ve výši, která má vyvlastňovanému zajistit, aby mu nevznikla majetková újma (s přihlédnutím k místu a času), a ze znaleckého posudku se přitom vychází.

Skutečnost, že ustanovení § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění stanoví, kdo a za jakých okolností má takový znalecký posudek obstarat (vyžádat jej) neznamená, že by se něco měnilo na základním požadavku stanovení výše náhrady tak, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Slouží jen tomu, aby v procesu vyvlastňování byl dán návod k postupu za účelem nalezení optimálního řešení pro vyvlastňovaného i vyvlastňovatele.

II. Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l OSŘ) a v ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění. Soud má v takovém řízení nejméně stejná práva (oprávnění), jaká zákon o vyvlastnění přiznává vyvlastňovacímu úřadu, tedy i právo ustanovit znalce a vyžádat od něj posudek o obecné ceně vyvlastňované věci nebo práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3380/2014, ze dne 8. 3. 2016


27.08.2015 00:04

ÚS: K otázce spravedlivé náhrady za vyvlastněný majetek

Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Judikatura Ústavního soudu vztahující se k období společenské transformace s odvoláním na Evropský soud pro lidská práva vyžaduje, aby obecné soudy v demokratickém právním státě aplikovaly zákonná ustanovení z období nedemokratického režimu ve světle zásad, jimiž se řídí právní stát.

Vyvlastněná osoba má v zásadě obdržet náhradu, jejíž výše je rozumná vzhledem k hodnotě majetku, jehož byla zbavena. Rovnováha mezi požadavky obecného zájmu a imperativy ochrany vlastnického práva by byla narušena, pokud by dotčená osoba byla nucena nést „nepřiměřenou zátěž“. Rozhodoval-li soud o výši náhrady za vyvlastnění téměř deset let poté, co byla náhrada stanovena správním orgánem, došlo v důsledku plynutí času k prohloubení disproporce mezi cenou původně určenou podle platného cenového předpisu a spravedlivou náhradou představovanou cenou obvyklou (tržní). Povinnost obecného soudu předložit v takovém případě zákon (o oceňování majetku) k posouzení Ústavnímu soudu jej nezbavuje povinností pokusit se nejprve o jeho ústavně konformní výklad.

Pro rozsudek v řízení podle části páté občanského soudního řádu, tj. ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem, je rozhodující stav včetně právní úpravy účinné v době jeho vyhlášení (§ 154), neboť soud napadené správní rozhodnutí nepřezkoumává, nýbrž věc nově posuzuje meritorně (v plné jurisdikci). O retroaktivní aplikaci nové právní úpravy se proto nejedná.

V soukromoprávních sporech plně platí zásada odpovědnosti účastníka za ochranu svých práv vigilantibus iura scripta sunt. Nelze tedy klást k tíži stěžovatelů, že na rozdíl od jiných účastníků srovnatelných právních vztahů podáním žaloby uplatnili své ústavně zaručené právo na přístup k soudu a domohli se tak ochrany. Toto rozhodnutí Ústavního soudu nemá dopad na již pravomocně ukončené věci, u nichž lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nebo nárok nelze uplatnit z důvodu jeho promlčení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1135/14, ze dne 30. 6. 2015


14.10.2014 00:01

Přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí

Včasné podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí, nebo proti rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku podaném proti tomuto rozhodnutí je důvodem pro přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí před katastrálním úřadem a pro přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté občanského soudního řádu; přerušení řízení trvá až do rozhodnutí o ústavní stížnosti a, bylo-li ústavní stížnosti vyhověno, až do opětovného rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku (bylo-li rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku zrušeno), případně (bylo-li zrušeno rozhodnutí vydané v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí) až do právní moci nového rozhodnutí ve věci určení neplatnosti právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3399/2013, ze dne 24. 9. 2014


13.06.2014 00:02

ÚS: Účastenství státu v řízení podle části páté o.s.ř.

Analytická právní věta

Účastníkem řízení podle části páté občanského soudního řádu (tj. řízení v soukromoprávní věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem) může být i stát. Jeho postavení účastníka řízení se neodvíjí od jeho postavení jakožto ve věci rozhodujícího správního orgánu, nýbrž od postavení účastníka předmětného správního řízení.


PRÁVNÍ VĚTY

Účastníkem řízení podle § 250a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 151/2002 Sb., je rovněž stát (Česká republika), pokud předmětem správního řízení byl spor vyplývající ze vztahů soukromého práva, v němž byl správním orgánem posuzován nárok na náhradu za nemovitý majetek zanechaný v roce 1945 občany České republiky na Podkarpatské Rusi.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 35/11, ze dne 13. 5. 2014


10.12.2012 00:01

K přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí

Včasné podání mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí, je důvodem pro přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí před katastrálním úřadem a pro přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté občanského soudního řádu; přerušení řízení trvá až do rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku a, bylo-li mimořádnému opravnému prostředku vyhověno, až do právní moci nového rozhodnutí ve věci určení neplatnosti právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, ze dne 14. 11. 2012


05.10.2012 00:01

ÚS: Náhrada nákladů řízení o přezkumu rozhodnutí o vkladu

Analytická právní věta

Soluční povaha vkladového řízení pojmově vylučuje aplikaci § 142 občanského soudního řádu při posuzování náhrady nákladů řízení. Náhrady vzniklé majetkové újmy se lze domáhat – jsou-li splněny zákonné předpoklady – podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

PRÁVNÍ VĚTY

I. Vkladové řízení vedené katastrálním úřadem je řízením solučním, jeho účastníci nemají protichůdné postavení, nejsou „ve sporu“. Ústavní soud shledává, že právní úprava obsažená v V. části obč. soudního řádu nezohledňuje specifika tohoto řízení (kromě zmíněné soluční povahy je to též rozdílné posuzování podmínek pro povolení vkladu - § 5 odst. 1 i.f. zák. č. 265/1992 Sb. a § 154 odst. 1 obč. soudního řádu). Soluční povaha vkladového řízení pojmově vylučuje aplikaci § 142 obč. soudního řádu při posuzování náhrady nákladů řízení, náhrady vzniklé majetkové újmy se lze domáhat – jsou-li splněny zákonné předpoklady – podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

II. Účel právní úpravy řízení podle V. části obč. soudního řádu spočívá v poskytnutí přístupu k soudu tomu, jehož právo bylo dotčeno rozhodnutím správního orgánu, a tak se domoci ochrany vůči zásahům orgánů veřejné moci opravným prostředkem v řízení před nezávislým soudem; tato právní regulace představuje doplněk k přezkumnému řízení prováděnému ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Řízení podle V. části obč. soudního řádu vykazuje řadu specifik, některá z nich odrážejí povahu předcházejícího řízení a zejména charakter hmotněprávního vztahu, jehož obsahem je právo (nárok) tvořící předmět řízení. Přitom si toto řízení zachovává výrazné prvky přezkumného řízení; soudu je svěřena pravomoc nejen přezkoumat pravomocné správní rozhodnutí v plné jurisdikci, zabývá se proto nejen právní ale i skutkovou stránkou věci v plném rozsahu, ale rozhoduje též ve věci samé. Soud má pravomoc - na rozdíl od klasického správního soudnictví - nahradit nesprávné rozhodnutí správního orgánu, pokud po provedeném řízení dospěje k závěru, že je důvod rozhodnout v meritu věci odlišně, rozhodnutím vlastním. Vazba rozhodnutí soudu a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu je vyjádřena v § 250j obč. soudního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud soud dospěje k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem, přičemž tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Byť zákon výslovně nekalkuluje se zrušením původního rozhodnutí správního orgánu, jeho nahrazení rozsudkem soudu však neznamená nic jiného, než že rozsudek má vždy stejné právní účinky, jaké se podle zákona jinak spojují s nahrazovaným rozhodnutím správního orgánu, tedy účinky rozhodnutí správního orgánu zanikly a samotné jeho rozhodnutí lze považovat za zrušené. Tím se pak otevírá úspěšným účastníkům právo na případnou náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2505/11, ze dne 23.08.2012


25.03.2012 13:24

Rc 2/2012

I. Lhůta k podání žaloby v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, uvedená v ustanovení § 247 odst. 1, větě první, o. s. ř. nebo ve zvláštním právním předpisu, je lhůtou zákonnou procesněprávní. Lhůta je zachována, byla-li žaloba alespoň posledního dne lhůty podána u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení nebo odevzdána orgánu, který má povinnost mu ji doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).

Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, je zahájeno dnem, v němž žaloba došla (byla doručena) soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.).

II. Byl-li podán nejprve návrh na zahájení řízení u soudu příslušného k věcem správního soudnictví, který byl tímto soudem odmítnut z důvodu, že jde o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, podal-li žalobce (navrhovatel) v téže věci (znovu) žalobu u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení a došla-li (byla-li doručena) žaloba soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu vydaného ve správním soudnictví, pokládá se řízení v takové věci za zahájené již dnem, v němž odmítnutý návrh na zahájení řízení došel soudu příslušnému k věcem správního soudnictví.

Žaloba podaná u soudu v občanském soudním řízení není opožděná, jestliže řízení ve věci platí ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 o. s. ř. za zahájené dnem, v němž odmítnutý návrh na zahájení řízení došel soudu příslušnému k věcem správního soudnictví, nebo jestliže byla podána u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení nebo odevzdána orgánu, který má povinnost mu ji doručit, ještě před uplynutím lhůty uvedené v ustanovení § 247 odst. 1, věty první, o. s. ř. nebo ve zvláštním právním předpisu.

(Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, Cpjn 201/2011)


01.02.2012 00:03

VS: Poučení v rozhodnutí o vyvlastnění; lhůta k podání žaloby

I. Povinnost vyvlastňovacího úřadu poučit účastníky řízení v rozhodnutí o vyvlastnění podle ustanovení § 24 odst. 3, písm. d) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se mohou domáhat, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, je splněna, pokud takové poučení obsahuje alespoň rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu rozhodujícího v prvním stupni; v odvolacím řízení správnímu orgánu takovou povinnost žádný předpis neukládá (§ 29, věta první zákona č. 184/2006 Sb., § 68 odst. 5, § 91 odst. 1, § 93 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.).

II. Lhůta k podání žaloby ve věci vyvlastnění stanovená v § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě je lhůtou procesní, k jejímuž zachování postačí, aby žaloba byla nejpozději posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit soudu (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn 1Co 55/2011, ze dne 11. 8. 2011


26.01.2012 00:00

Ke zkoumání podmínky vkladu práva dle § 5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb.

Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak, ukládá mu vzít v úvahu jen to, co nemusí být dokazováno, tedy jen takové právní skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3766/2010).

Podmínku uvedenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze pokládat za splněnou tehdy, svědčí-li tomu, kdo nakládá s právem, právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že tímto nabývacím titulem je právní úkon, postačuje zjištění, že podle něj bylo na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu vloženo právo do katastru nemovitostí; platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, (znovu) katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) nezkoumá, a to ani v takovém rozsahu, v jakém se podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů posuzuje právní úkon, na jehož základě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno.

Katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přitom smí v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává z (dosavadního) stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§ 159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky řízení o povolení vkladu (srov. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4044/2010).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2580/2011, ze dne 21. 12. 20111


13.10.2011 00:01

K zápisu vlastnického práva po splnění podmínky ze zajišťovacího převodu

I. To, zda došlo ke splnění rozvazovací podmínky ze sjednaného zajišťovacího převodu vlastnického práva, vloženého do katastru nemovitostí, není katastrální úřad povinen (a oprávněn) ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů dokazovat.

V případě, že se rozvazovací podmínka opravdu splnila a že tedy došlo k "obnovení" vlastnického práva, se původní vlastník (ten, kdo dal zajištění) stává znovu vlastníkem věci ze zákona; jeho "obnovené" vlastnické právo se do katastru nemovitostí zapíše záznamem, a to na základě listiny vyhotovené státním orgánem či jiné listiny, která podle zvláštních předpisů potvrzuje nebo osvědčuje právní vztahy (§ 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), například podle pravomocného rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva nebo notářského zápisu osvědčujícího uvedenou skutečnost. Katastrální úřad nesmí v řízení o povolení vkladu vlastnického práva, které převodce získal na základě zajišťovacího převodu práva, sám předběžně řešit, zda se splnila rozvazovací podmínka ze zajišťovacího převodu práva a zda se tedy případně "obnovilo" vlastnické právo toho, kdo dal takové zajištění.

V případě, že vlastnické právo bylo nabyto věřitelem na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva, může katastrální úřad dovodit, že se z důvodu splnění rozvazovací podmínky ze zajišťovacího převodu práva "obnovilo" vlastnictví toho, kdo dal zajištění, jen jsou-li splněny předpoklady pro zápis takového "obnoveného vlastnictví" do katastru nemovitostí záznamem ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů; nejsou-li tyto předpoklady splněny a probíhá-li před soudem řízení podle části třetí občanského soudního řádu, v němž se "původní vlastník" (ten, kdo dal zajištění) domáhá z důvodu splnění rozvazovací podmínky ze zajišťovacího převodu práva určení svého vlastnického práva, katastrální úřad řízení o povolení vkladu vlastnického práva přeruší a vyčká právní moci rozhodnutí soudu.

II. Činnost soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu představuje nové projednání a rozhodnutí téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla pravomocně rozhodnuta v řízení před správním orgánem. Soud se proto v tomto řízení může věcí z pohledu hmotného práva zabývat jen takovým způsobem, jímž k tomu byl povinen (a oprávněn) katastrální úřad; soud tedy bere při "novém" projednání a rozhodnutí věci v úvahu takové hmotné právo, jaké platilo pro rozhodnutí věci katastrálním úřadem a ustanovení § 250b odst.3 o.s.ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud, který na základě podané žaloby vede řízení podle části páté občanského soudního řádu ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci stejných zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci katastrálnímu úřadu. Jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro posuzování právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, platí i pro (případné následné) občanské soudní řízení podle části páté občanského soudního řádu.

Ten, kdo tvrdí, že došlo v důsledku splnění rozvazovací podmínky ze zajišťovacího převodu vlastnického práva k "obnovení" jeho vlastnictví, se může vůči věřiteli domáhat ochrany svého vlastnického práva jen v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, například žalobou o určení svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, ze dne 8. 9. 2011


21.06.2011 00:01

K (ne)aplikaci ust. § 247 o.s.ř. ve věci vyvlastnění

K projednání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků podle zákona č. 184/2006 Sb., je příslušný soud v občanskému soudním řízení, dle části páté o. s. ř.

Ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. přitom nelze při projednání věci vyvlastnění aplikovat. Zatímco podle ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, podle speciálního ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. „žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout“.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4754/2010, ze dne 3. 5. 2011


11.03.2011 00:00

ÚS: K posouzení zachování lhůty k podání žaloby

Doručenka není jediným důkazním prostředkem, jímž lze prokázat okolnost řádného doručení písemnosti. Nemohou-li údaje na doručence vést spolehlivě k závěru, že písemnost byla doručena, je nutno učinit ohledně této skutečnosti další šetření.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2849/07, ze dne 22.02.2011


19.01.2011 00:01

K zachování lhůty k podání odvolání ve správním řízení

I. K zachování lhůty k podání odvolání ve správním řízení postačí, je-li posledního dne lhůty poštovní zásilka obsahující odvolání, adresovaná místně a věcně příslušnému správnímu orgánu, podána držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence. Tento závěr se plně prosadí i v případě, kdy odvolání postupuje věcně a místně příslušnému správnímu orgánu jiný (nepříslušný) správní orgán, u kterého bylo odvolání (nesprávně) podáno a kterému tuto povinnost (rozuměj povinnost postoupit odvolání) ukládá právní předpis (zde ustanovení § 12 správního řádu).

II. Rozhodnutím příslušného odvolacího správního orgánu o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, není soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu vázán. I v případě, kdy odvolací správní orgán odvolání žalobce pro opožděnost zamítl, je žaloba podle části páté přípustná, dospěje-li soud k závěru, že ve skutečnosti šlo o včasné odvolání proti rozhodnutí správního orgánu a že tedy odvolací správní orgán tuto otázku posoudil chybně.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1167/2009, ze dne 26. 10. 2010


10.03.2010 00:00

K žalobě dle § 246 odst. 1 OSŘ osoby odlišné od osoby povinné

Rozhodnutí správního úřadu (pozemkového úřadu) o tzv. restitučním nároku oprávněných osob se přímo nedotýká práv či povinností osoby odlišné od osoby povinné podle restitučních právních předpisů, byť tato třetí osoba tvrdí, že je vlastníkem dotčené nemovitosti.

V daném případě by přicházelo oprávnění žalobkyně podat žalobu podle § 246 odst. 1 v úvahu pouze tehdy, tvrdila-li by, že vlastnicí předmětného pozemku byla již ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., a že tedy byla osobou povinnou místo žalovaného 1). Daným rozhodnutím pozemkového úřadu nebyly práva ani povinnosti žalobkyně založeny, změněny, zrušeny, určeny ani zamítnuty, a žalobkyně proto není osobou oprávněnou k podání žaloby ve smyslu § 246 odst. 1 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3707/2009, ze dne 22. 12. 2009


11.05.2009 00:02

ÚS: Ústavnosti rozhodování soudů ve věcech vyvlastnění

Přijetím zákona o vyvlastnění se právní stav výchozí pro soudní přezkum podle něho vydaných rozhodnutí zásadně změnil. Pravomoc projednávat a rozhodovat tyto věci byla svěřena soudům konajícím občanské soudní řízení. Dosavadní výklad, svěřující řízení ve věcech vyvlastnění správním soudům, byl nadále neudržitelný. Logickou reakcí pak bylo rozhodnutí zvláštního senátu zřizovaného dle zákona č. 131/2002 Sb., který usnesením ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 - 6, publikovaném pod č. 1312/2007 Sb. NSS, určil jako příslušný k vydání rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí krajského úřadu o zřízení věcného břemene soud v občanském soudním řízení; stejně rozhodl i později v obdobných věcech sp. zn. Konf 34/2007, sp. zn. Konf 4/2008 a sp. zn. Konf 14/2008. Konstatoval k tomu, že dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon o vyvlastnění, který upravil hmotněprávní i procesní otázky odnětí či omezení vlastnického práva včetně pravidel pro projednávání vyvlastnění v řízení před soudem. Projednání a rozhodnutí věci vyvlastnění bylo výslovně svěřeno soudům v občanském soudním řízení postupujícím podle části páté občanského soudního řádu. Tato pravomoc je založena bez ohledu na to, že sám vyvlastňovací akt byl vydán před datem účinnosti zákona.

Ústavní soud k tomu uvádí, že zvláštní senát postupoval ústavně konformním způsobem, když rozhodování o příslušných kompetenčních konfliktech uzpůsobil nové právní úpravě. Takový postup totiž odpovídá principu dělby, neboť platí, že soudy poskytují ochranu právům způsobem, který stanoví zákon (čl. 90 Ústavy). Odrazem relace moci zákonodárné a moci soudní a jejich vzájemného vyvažování je pak též imperativ, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Jinými slovy pro soud je určující znění zákona, nikoliv názor nauky či praxe na charakter expropriačního aktu. Kritériem přezkumu zákona Ústavním soudem je pak jeho soulad s ústavou, nikoliv to, zda odpovídá stanovisku doktríny. To, že se zákonodárce odchýlí při tvorbě úpravy některého právního institutu od toho, jak na něj již ustáleně pohlíží právní praxe, nezakládá bez dalšího rozpor takové úpravy s ústavním pořádkem. Jiný výklad by odporoval postavení a poslání soudní moci a nepřípustně by ovlivnil rovnováhu vztahů mezi zákonodárnou mocí a justicí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 26/08, ze dne 07.04.2009


16.03.2009 00:00

K žalobě proti rozhodnutí o opravě údajů v katastrálním operátu

Protože o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 katastrálního zákona soud rozhoduje ve správním soudnictví a protože byla posuzovaná žaloba podána u krajského soudu, který je věcně příslušný k projednání a rozhodování ve správním soudnictví, nic nebránilo posouzení, že uvedenou žalobou bylo zahájeno řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví.

Žalobci lze sice vytknout, že svoje podání označil jako žalobu "o zrušení správního rozhodnutí dle ust. § 244 a násl. o.s.ř.", vzhledem k tomu, že soud posuzuje každý procesní úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen, však nemohlo jen nesprávné označení žaloby vést k závěru, že jde o žalobu ve smyslu ustanovení § 246 o.s.ř., neobsahovalo-li podání náležitosti takové žaloby. Ostatně, i kdyby žalobce podal u soudu skutečně žalobu podle ustanovení § 246 o.s.ř., stejně by nebylo možné ji odmítnout z důvodů uvedených v ustanovení § 250g odst.1 písm.c) o.s.ř. nebo v ustanovení § 250g odst.1 písm.b) o.s.ř. Protože předmětem žaloby byla věc, která se u soudů rozhoduje ve správním soudnictví, mohly by soudy postupovat jen podle ustanovení § 104b odst.1 o.s.ř., popřípadě, kdyby bylo mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným k projednávání a rozhodování věcí ve správním soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, podle ustanovení § 104b odst.3 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 691/2008, ze dne 14. 1. 2009


30.10.2007 00:00

K formě rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí žaloby dle § 250g/1 OSŘ

I. V posuzovaném případě soud prvního stupně rozsudkem žalobu podle části páté občanského soudního řádu podanou druhým žalobcem podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl (výrok I.) a žalobu první žalobkyně podle § 250i o. s. ř. zamítl. I když tedy soud prvního stupně rozhodoval rozsudkem (právě proto, že žalobu první žalobkyně zamítl), má výrok jeho rozsudku v části odmítnutí žaloby druhého žalobce povahu usnesení (srov. ust. § 167 odst. 1 a ust. § 245 o. s. ř.).

Z toho vyplývá, že odvolací soud v daném případě pochybil při aplikaci procesního předpisu (občanského soudního řádu), když o odvolání druhého žalobce proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž žaloba byla odmítnuta, rozhodl rozsudkem a nikoliv usnesením.

II. Jestliže podle ust. § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, není proti rozhodnutí, kterým se vklad do katastru nemovitostí povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví, je správný názor odvolacího soudu, že žaloba je nepřípustná a soud prvního stupně ji proto správně odmítl podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. 30 Cdo 85/2005), když soud v takovém případě nerozhoduje ve věci samé.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2073/2007, ze dne 7. 8. 2007


05.09.2007 00:01

K hmotněprávní a objektivní povaze lhůty k podání žaloby dle § 246 OSŘ

I. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby určená v ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. je lhůtou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem. Jde o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne došla soudu. Počíná běžet od doručení rozhodnutí správního orgánu žalobci.

Byla-li však u soudu podána žaloba ve věci, v níž byla soudem pravomocně odmítnuta ve správním soudnictví proto, že má být projednána v občanském soudním řízení, procesní a hmotně právní účinky zahájení řízení v tomto případě nastávají podle ustanovení § 82 odst. 3 o. s. ř. již ke dni, kdy žaloba došla soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví. To platí za předpokladu, podá-li žalobce žalobu podle občanského soudního řádu v téže věci do jednoho měsíce od právní moci usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta podle ustanovení § 46 odst. 2 s.ř.s. V případě, že žaloba byla podána až po uplynutí jednoměsíční lhůty uvedené v ustanovení § 82 odst. 3 o.s.ř., řídí se určení dne zahájení řízení dle ustanovení § 82 odst. 1 o.s.ř.

II. Námitka žalobkyně, že lhůta nemohla začít běžet dříve, než se žalobkyně dozvěděla o „nezákonném jednání“ Pozemkového úřadu v T., zde není právně významná. Jak správně dovodil odvolací soud, je dvouměsíční lhůta podle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. lhůtou objektivní, kdy pro určení jejího počátku nelze vzít v úvahu subjektivní okolnosti, jichž se žalobkyně dovolává.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1006/2006, ze dne 14. 6. 2007


< strana 1 / 2 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články