// Profipravo.cz / Dovolání

Dovolání

17.02.2017 00:02

ÚS: Rozdíl mezi skutkovou a právní otázkou v dovolání

Jelikož rozhraničení mezi skutkovými a právními otázkami není vždy zřejmé, nemůže být účastník dovolacího řízení sankcionován, pokud má v dobré víře – byť mylně – za to, že uplatnil otázku zásadního právního významu (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. října 2010 ve věci stížnosti č. 35836 Adamíček proti České republice; stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Postup dovolacího soudu, který považuje uplatnění dovolacího důvodu, jehož podstatou je skutková otázka, za vadu podání, ovšem právě k takovému nežádoucímu následku vede.

Ústavně konformní výklad § 241a občanského soudního řádu (srov. usnesení ze dne 28. března 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13), podle kterého námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu, může být uplatnitelná i jako dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, musí mít zároveň přesah i do rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ten, i když vyhodnotí dovolatelem předestřenou otázku jako otázku skutkovou, není zbaven povinnosti přinejmenším posoudit, zda namítané pochybení odvolacího soudu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod dovolatele.

Je porušením ústavně zaručeného práva na zákonného soudce, pokud posouzení otázky, zda je dovolací argumentace povahy právní či skutkové, jež není posouzením formálních náležitostí dovolání (jako je např. opožděnost nebo neoprávněnost dovolatele) a má zásadní význam pro přípustnost dovolání, provádí jen předseda senátu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3643/15, ze dne 10. 1. 2017


03.02.2017 00:01

ÚS: Míra podílu na vzniklé újmě jako dovolací důvod

I. Otázka, jaká míra podílu na vzniklé újmě je z hlediska právní odpovědnosti relevantní, není otázkou skutkovou, nýbrž právní, a námitky směřující proti jejímu posouzení ze strany odvolacího soudu, naplňují dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2012).

II. Označení takových dovolacích námitek za skutkovou otázku, a pominutí odpovědi na právní konsekvence z toho plynoucí, vede k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, neboť ten, kdo se „stanoveným postupem“, jak to vyžaduje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá svého tvrzeného práva, má nárok, aby soud v jeho věci „zákonem stanoveným způsobem“ podle čl. 90 Ústavy České republiky rozhodl.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3067/13, ze dne 20. 12. 2016


20.01.2017 00:02

ÚS: Přípustnost dovolání (rozpor se závazným právním názorem ÚS)

Přestože vyjádření Nejvyššího soudu k ústavní stížnosti vychází ze zcela správného rozlišení rozdílné působnosti Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, nelze přisvědčit Nejvyššímu soudu v jeho závěru, že jakkoli rozpor s nálezy Ústavního soudu může zakládat důvodnost dovolání, nemůže jím být odůvodněna jeho přípustnost.

Ústavní soud je naopak přesvědčen, že námitka dovolatele, že v jeho věci odvolací soud poté, co mu byla věc vrácena Ústavním soudem, právní závěry vyslovené ve zrušujícím nálezu nerespektoval, zakládá přípustnost dovolání, které tudíž nelze odmítnout formálně z důvodu, že stěžovatel nepodřadil svou námitku pod některý z dovolacích důvodů uvedených v § 237 občanského soudního řádu. Nejde primárně o začlenění námitek pod některý z tam uvedených důvodů, nýbrž o to, aby dovolatel vzal v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, vymezil se vůči ní a tuto svoji aktivitu promítl do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle něj splněna.

Ústavní soud má za to, že takový, jinak zcela oprávněný požadavek lze klást pouze na dovolatele, který bude namítat nesoulad s judikaturou Nejvyššího soudu. Je však absurdní trvat na tom, aby také dovolatel, v jehož věci bylo rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu Ústavním soudem zrušeno, se vymezoval proti judikatuře Nejvyššího soudu. Zcela tedy postačí srozumitelná námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu nerespektovalo závazný právní názor Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2000/16, ze dne 6. 12. 2016


13.01.2017 00:01

ÚS: Odepření spravedlnosti odmítnutím dovolání

Pouhá skutečnost, že účastník řízení ve svém dovolání neodkáže na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž toliko na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu, nemůže vést k odmítnutí dovolání pro nemožnost pokračování v řízení z důvodu vady. Pokud Nejvyšší soud jen z tohoto důvodu dovolání pro vady odmítl, dopustil se tím zásahu do účastníkova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny; nadto Nejvyšší soud nedostál svým povinnostem plynoucím z čl. 4 Ústavy, jenž ukládá soudům chránit základní práva a svobody, a nerespektoval čl. 89 odst. 2 Ústavy stanovící, že nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny orgány.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3507/16, ze dne 21. 12. 2016


23.12.2016 00:01

ÚS: Přípustnost dovolání při porušení základních práv stěžovatele

Přestože Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že plně respektuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, rozhodování o mimořádném opravném prostředku se v žádném případě nesmí ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce, tzn. především práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny). Proto jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a občanského soudního řádu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1113/16, ze dne 29. 11. 2016


16.12.2016 00:01

ÚS: Náležité odůvodnění nepřípustnosti dovolání

Jedním z principů představujících součást práva na řádný a spravedlivý proces a vylučujících libovůli v rozhodování, je povinnost dovolacího soudu, aby své rozhodnutí odůvodnil tak, aby z něj byly patrné konkrétní důvody, které jej vedly k odmítnutí dovolání. Pokud obecný soud své rozhodnutí odůvodní nesrozumitelným a nedostatečným způsobem, zasáhne do základního práva stěžovatele garantovaného čl. 36 odst. 1 listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1155/16, ze dne 22. 11. 2016


09.12.2016 00:00

ÚS: Opomenutí rozhodnout o žádosti o ustanovení právního zástupce

Porušením základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je i případ, kdy Nejvyšší soud zastaví dovolací řízení z důvodu chybějícího zastoupení advokátem, byť dovolatel předtím požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů za účelem podání dovolání a o této žádosti soud opomenul rozhodnout.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1000/16, ze dne 8. 11. 2016


11.11.2016 00:02

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí odmítajícího dovolání pro nepřípustnost

Bylo-li dovolání, jehož přípustnost stěžovatel založil na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, odmítnuto pro nepřípustnost, přičemž Nejvyšší soud v odůvodnění pouze odkázal na dosavadní judikaturu významnou pro rozhodnutí posuzované věci, aniž by zdůvodnil, proč jsou v ní prezentované závěry správné, resp. proč nejsou správné závěry stěžovatele o nutnosti změny současného přístupu k řešení uvedené otázky, došlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 700/16, ze dne 24. 10. 2016


30.09.2016 00:01

ÚS: Odůvodnění přípustnosti dovolání

Použije-li dovolatel na odůvodnění přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu jeden ze zákonných předpokladů (odklon od ustálené judikatury s odkazem na konkrétní rozhodnutí) a druhý (absence judikatury) in eventum, vede závěr Nejvyššího soudu, že tak učinil označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ (kritérií) navzájem se vylučujících, k porušení práva na soudní ochranu a přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3822/15, ze dne 6. 9. 2016


23.09.2016 00:01

ÚS: Výzva k zaplacení soudního poplatku v dovolacím řízení

Podá-li si účastník návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, je správným postupem soudu, pokud tento byť z části tomuto návrhu nechce vyhovět, aby o něm nejprve rozhodl a znovu účastníka vyzval k zaplacení soudního poplatku či zbývající částky částečně prominutého soudního poplatku, a teprve pokud ani v této lhůtě účastník nezaplatí, může soud usnesením řízení zastavit. Není zde důvodu, aby se rozhodování Nejvyššího soudu v souvislosti s osvobozením od poplatku za podané dovolání tomuto postupu vymykalo. Ba naopak, vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci není přípustný žádný opravný prostředek dle občanského soudního řádu, je nutno na respektování tohoto postupu Nejvyšším soudem trvat o to důrazněji. Neumožnění stěžovatelce zaplatit dodatečně soudní poplatek poté, co soud dospěl k závěru, že na její straně nejsou dány podmínky k osvobození od něj, je porušením práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1138/15, ze dne 24. 8. 2016


16.09.2016 00:00

ÚS: Porušení principu předvídatelnosti rozhodnutí

Jestliže Nejvyšší soud podstatnou měrou změnil za daného procesního stavu, bez kontaktu se stranami a s časovým odstupem od rozhodování odvolací instance, dosavadní (a pravomocný) právní názor na věc, pak zatížil své rozhodování nedostatkem předvídatelnosti. Postup dovolacího soudu, jenž navíc nevyužil možnosti nařídit jednání, tu neznamenal jen ztrátu zohlednění námitek či tvrzení stran, ale též oslabení hodnotového rozměru případu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 46/16, ze dne 1. 8. 2016


05.08.2016 00:00

ÚS: Odmítnutí dovolání pro nepřípustnost

Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že dojde-li k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, aniž by ve skutečnosti v daném případě byl deklarovaný důvod nepřípustnosti naplněn, jedná se o porušení práva dovolatele na soudní ochranu a přístup k soudu, tedy o odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2804/15, ze dne 19. 7. 2016


08.07.2016 00:03

ÚS: Porušení práva na spravedlivý proces

Z čl. 6 odst. 1 Úmluvy nevyplývá povinnost soudů dávat podrobnou odpověď na každý argument účastníka. Jde-li však o argument, který je zásadní pro rozhodnutí, tak soud na něj v zásadě musí explicitně reagovat.

V případě odůvodnění odvolacího soudu sice obecně postačuje, pokud se odvolací soud ztotožní s rozhodnutím soudu první instance, to však neplatí, pokud účastník řízení předložil odvolacímu soudu nějaké nové a pro rozhodnutí věci zásadní důkazy či argumenty. V takovém případě i odvolací soud na ně musí explicitně reagovat.

Obecný soud nemůže ignorovat argument účastníka řízení, kterým odkazuje na předchozí pravomocné soudní rozhodnutí ohledně shodné právní otázky, ale musí se s tímto zásadním argumentem ve svém odůvodnění náležitě vypořádat. Přesně takový postup nakonec předpokládá i § 13 občanského zákoníku. Podle něj každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Soud se tedy může odchýlit od předchozího rozhodnutí, zejména pokud nejde o ustálenou judikaturu, je však jeho povinností toto své odchýlení náležitě vysvětlit.

Podle čl. 4 Ústavy jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud

Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu.

Skutečnost, že k přerušení řízení došlo na návrh stěžovatele, nelze klást pouze k tíži stěžovatele, neboť přerušení řízení je na úvaze soudu (viz § 109 odst. 2 občanského soudního řádu) a jsou to soudy, které mají povinnost zajistit řízení bez průtahů. Judikatura ESLP stanoví, že do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno z důvodu probíhajícího jiného řízení. V takovém případě je nutno zkoumat, zdali délka druhého řízení byla přiměřená.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3324/15, ze dne 14. 6. 2016


08.07.2016 00:00

ÚS: Chybná interpretace obsahu dovolání

Jestliže stěžovatelé ve svém dovolání namítají, že odvolací soud nařídil exekuci na splnění povinnosti, která není exekučním titulem uložena, jde o námitky nesprávného právního posouzení materiálních předpokladů vykonatelnosti exekučního titulu, a nikoliv nesouhlas stěžovatelů se skutkovými závěry odvolacího soudu, zda před podáním návrhu na zahájení exekuce došlo ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem, jak v odůvodnění napadeného usnesení stručně v závorce konstatuje Nejvyšší soud. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, respektive jeho odůvodnění, se míjí s argumentací obsaženou v předmětném dovolání, v důsledku čehož došlo k porušení práva stěžovatelů zaručených čl. 36 odst. 1.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3316/15, ze dne 31. 5. 2016


03.06.2016 00:00

ÚS: Odůvodnění odmítnutí dovolání pro nepřípustnost

Jedním z principů, které představují součást práva na spravedlivý proces a vylučují libovůli v rozhodování, je povinnost soudu, tedy i soudu dovolacího, aby své rozhodnutí řádně odůvodnil. Pokud Nejvyšší soud učiní závěr o nepřípustnosti dovolání a z toho důvodu dovolání usnesením odmítne, vyžaduje právo dovolatele na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby dovolací soud ve svém usnesení alespoň stručně, avšak současně přiléhavě k dovolacím námitkám a nastolené právní otázce dovolatele, vyložil, jaké důvody jej vedly k uvedenému závěru. Konstatuje-li dovolací soud, že se nebude dovoláním meritorně zabývat, neboť předestřená právní otázka již byla v jeho judikatuře vyřešena, avšak odkáže pouze na dokumenty svého kolegia, ze kterých řešení dovolací otázky nevyplývá, přičemž neuvede žádnou další argumentaci podporující jeho závěr o nepřípustnosti dovolání, je jeho usnesení o odmítnutí dovolání nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1538/14, ze dne 17. 5. 2016


12.05.2016 00:00

Přípustnost dovolání, způsobilý dovolací důvod

Pokud soud důsledně neodliší odborné (tj. skutkové) závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu, a mechanicky převezme závěr znalce, který nemá skutkovou, nýbrž právní povahu, popřípadě pokud určitý skutkový závěr učiněný soudem na základě znaleckého posudku není projevem zásady volného hodnocení důkazů, nýbrž výsledkem mylného právního názoru soudu na právní sílu toho kterého důkazu, a takové pochybení je uplatněno dovoláním, nejde o (nepřípustné) uplatnění dovolacího důvodu nesprávného skutkového zjištění, nýbrž o uplatnění (způsobilého) dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 878/2014, ze dne 25. 2. 2016


06.05.2016 00:01

ÚS: Chybná interpretace obsahu dovolání

Úvahy dovolacího soudu při hodnocení přípustnosti dovolání se musí pohybovat v rámci mezí stanovených občanským soudním řádem i obecných principů vztažených k právu na spravedlivý proces. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost proto musí vyplynout, z jakého důvodu obsaženého v ustanovení § 237 a § 238 občanského soudního řádu soud shledal, že je podané dovolání nepřípustné, a poté musí tento závěr také alespoň ve stručnosti (viz ustanovení § 243f odst. 3 občanského soudního řádu), byť s uvedením nosných důvodů, odůvodnit. Z hlediska dodržení zásad spravedlivého procesu přitom Ústavní soud zkoumá, (1.) zdali skutečně byl naplněn deklarovaný důvod nepřípustnosti podaného dovolání, neboť v opačném případě, tj. při chybné aplikaci dotčených ustanovení občanského soudního řádu, by bylo dovolateli upřeno právo na soudní ochranu a přístup k soudu a došlo by k odepření spravedlnosti - denegatio iustitiae dovolatele, a také, (2.) zda z usnesení vyplývá, z jakých konkrétních důvodů dovolací soud shledal dotčené dovolání za nepřípustné (v opačném případě by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1990/15, ze dne 5. 4. 2016


29.04.2016 00:01

ÚS: Nesprávné poučení o lhůtě k doplnění dovolání

Pokud Nejvyšší soud nepřikládal žádnou relevanci postupu soudu prvního stupně, který ve výzvě k doplnění dovolání poskytl stěžovatelce lhůtu delší, než upravuje zákon (§ 241b odst. 2, věta druhá občanského soudního řádu), a k jejímu podání předloženému ve lhůtě určené soudem nepřihlížel a její dovolání meritorně neprojednal, odňal jí tím právo na přístup k soudu a právo na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V takové situaci nelze stěžovatelce přičítat k její tíži nesprávný postup okresního soudu, neboť právě tento procesní postup měl za důsledek opožděnost doplnění předmětného dovolání, přičemž stěžovatelka legitimně očekávala, že dovolání bude projednatelné, bude-li postupovat v souladu s jeho pokynem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3740/15, ze dne 30. 3. 2016


22.04.2016 00:01

ÚS: K řádnému uplatnění dovolacího důvodu

Odmítnutí dovolání z důvodu nesprávného posouzení, zda v něm dovolatel řádně vymezil dovolací důvod, má za následek porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže mu v jeho důsledku bylo upřeno posouzení jeho dovolání z hlediska jeho přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu, popř. též jeho meritorní projednání a rozhodnutí o něm.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3851/15, ze dne 5. 4. 2016


11.03.2016 00:00

ÚS: Náležité odůvodnění nepřípustnosti dovolání

I. Ústavní soud může přehodnocovat posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu pouze z hlediska jeho ústavnosti. Fakticky se tak jeho přezkum omezuje na posouzení dvou otázek, a to, zda dovolací soud neodepřel účastníku řízení soudní ochranu tím, že odmítl dovolání, aniž by se ve svém odůvodnění, pokud jde o jeho přípustnost, náležitě vypořádal se stěžovatelem řádně předestřenou právní otázkou, nebo tím, že v rámci svého posouzení právní otázky, ať už vyústilo do odmítnutí dovolání nebo připuštění dovolacího přezkumu, aproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami.

II. Jedním z principů plynoucích z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vylučujících libovůli v rozhodování je povinnost obecného soudu odůvodnit své rozhodnutí tak, aby z něho byly patrné konkrétní důvody, které jej vedly k vyřčeným právním závěrům. Tento princip se přitom vztahuje i na usnesení dovolacího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání z důvodu, že nebylo shledáno přípustným podle § 237 občanského soudního řádu. Uvedený soud v něm musí reagovat na otázky, které dovolatel vymezil a které podle jeho názoru ještě nebyly v praxi dovolacího soudu samostatně řešeny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2312/15, ze dne 9. 2. 2016


< strana 1 / 24 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články