// Profipravo.cz / Dovolání

Dovolání

26.01.2018 00:02

ÚS: K povinnosti zabývat se přípustností dovolání

I. Má-li podle § 241a odst. 3 občanského soudního řádu dovolatel zdůvodnit, proč právní posouzení odvolacího soudu (jde-li o výklad obsahu právního úkonu) považuje za nesprávné, musí být z dovolání – a to v kontextu předpokladů přípustnosti dovolání – alespoň „seznatelné“, umožňuje-li to povaha námitky, jaká výkladová pravidla, ať již výslovně právně upravená, popř. obecně uznávaná, měla být porušena. Nezbytným se jeví určité „zevšeobecnění“ sporné právní otázky pro účely dovolacího řízení; to ostatně dovolateli dává „klíč“ k důslednému rozlišení skutkových a právních otázek.

II. Zpochybnil-li dovolatel závěr odvolacího soudu, že byla mezi účastníky uzavřena (platná) podnájemní smlouva, s tím, že nedošlo k dohodě na jejích podstatných náležitostech v písemné formě, a v této souvislosti předložil dovolacímu soudu k řešení otázku, zda musí být ve smlouvě o podnájmu podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, uvedeno podnájemné nebo způsob jeho určení, přičemž na jejím vyřešení měl záviset obsah, resp. rozsah oprávnění směnečného věřitele k vyplnění blankosměnky, uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3127/17, ze dne 19. 12. 2017


26.01.2018 00:00

ÚS: Řádné posouzení dovolacích důvodů

Je úkolem Ústavního soudu posoudit, dosahuje-li absence reakce obecného soudu na argumentační tvrzení účastníků řízení intenzity svévole, jak ji v dosavadní judikatuře Ústavní soud definoval např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 351/04 ze dne 24. 11. 2004 (N 178/35 SbNU 375).

V rozhodované věci je svévole v postupu a rozhodování obecného soudu založena porušením kogentních norem obsažených v § 242 odst. 3 a 4 občanského soudního řádu, jež dosáhlo intenzity dotčení základních práv plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že se Nejvyšší soud řádně nezabýval dovolacími důvody, které právní předchůdce stěžovatelek specifikoval ve svém dovolání a nevzal v úvahu ani návrh na odklad právní moci. Tento nedostatek přitom nelze zhojit tím, že se dovolací soud vypořádal s doplněním argumentace dovolání a novými dovolacími důvody ve vyjádření k ústavní stížnosti. To platí i pro ve vyjádření vyslovený závěr Nejvyššího soudu, že neshledal v dané věci předpoklady pro odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1096/17, ze dne 19. 12. 2017


28.12.2017 00:02

ÚS: Nepřípustnost ústavní stížnosti ve vazbě na dovolání

1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

3. Ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, ze dne 28. 11. 2017


15.12.2017 00:01

ÚS: Odmítnutí dovolání pro údajné vady

Pokud se dovolatel domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, kterou v dovolání vymezí, avšak Nejvyšší soud je naopak toho názoru, že vyřešení této právní otázky nebylo pro napadené rozhodnutí ve věci rozhodné, nelze dovolání odmítnout pro vady bránící jeho věcnému projednání.

Došlo-li tedy k odmítnutí dovolání pro údajné vady z důvodů, které jsou však fakticky posouzením přípustnosti dovolání, vedlo takové rozhodnutí k odepření přístupu k soudu, a tím k porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1461/17, ze dne 14. 11. 2017


01.12.2017 00:00

ÚS: Nesprávné poučení o mimořádném opravném prostředku

Nesprávným poučením odvolacího soudu o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, jež je jí garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2265/16, ze dne 31. 10. 2017


24.11.2017 00:00

ÚS: Otázka zásadního právního významu v dovolacím řízení

Pomine-li Nejvyšší soud posoudit otázku ve věci samé po právní stránce zásadního významu a s ní souvisící argumentaci jen proto, že není takto dovolatelem výslovně označena, ač je zjevné, že se s ní ani soudy nižších stupňů jednoznačně argumentačně nevypořádaly, přičemž její řešení je důležité pro právní praxi, poruší tím právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Právo na soudní ochranu poruší Nejvyšší soud také opomenutím posoudit dovolací námitky k právní otázce ve věci podstatné, přestože dle jeho předchozí judikatury daná otázka není z přezkumu Nejvyššího soudu vyloučena, a z rozhodnutí nižších soudů ve věci neplynou ani konkrétní úvahy o podstatných okolnostech k dané právní otázce, které je vedly k vyslovení právního závěru.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2714/16, ze dne 31. 10. 2017


16.11.2017 00:02

ÚS: K posuzování obsahu dovolání Nejvyšším soudem

Shledá-li Nejvyšší soud vadu dovolání v tom, že dovolatelé neuvedli, od jaké konkrétní rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil, ačkoliv dovolatelé na relevantní rozhodovací praxi ve svém podání odkazovali, jedná v rozporu s jejich právem na spravedlivý proces.

Pokud se dovolatel domnívá, že se odvolací soud odchýlil od konkrétního rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, a Nejvyšší soud je naopak toho názoru, že dovolatelem citované rozhodnutí ve skutečnosti na daný případ nedopadá, nejde o vadu dovolání. Dovolatel totiž nemůže být „sankcionován“ odmítnutím pro vady pouze za odlišný právní názor, nýbrž skutečně za nesplnění v zákoně zcela jasně a srozumitelně formulované povinnosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2500/17, ze dne 17. 10. 2017


03.11.2017 00:02

ÚS: Nerozpoznání otázky zásadního právního významu

Pomine-li Nejvyšší soud posoudit otázku ve věci samé po právní stránce zásadního významu a s ní souvisící argumentaci jen proto, že není takto dovolatelem výslovně označena, ač je zjevné, že se s ní ani soudy nižších stupňů jednoznačně argumentačně nevypořádaly, přičemž její řešení je důležité pro právní praxi, poruší tím právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3733/15, ze dne 10. 10. 2017


13.10.2017 00:02

ÚS: K právu vyjádřit se k právnímu posouzení odvolacího soudu

I. Obecné soudy jsou povinny poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. 4 Ústavy České republiky za podmínek vymezených zákonem, jak to výslovně vyžaduje čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Namítá-li stěžovatel v dovolání porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod v řízení před obecnými soudy, není zbaven povinnosti vymezit obsahové náležitosti stanovené pro dovolání příslušným zákonem, tedy občanským soudním řádem. Tím je současně s ohledem na čl. 4 ve spojení s čl. 83 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyjádřen požadavek podle § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aby stěžovatel vyčerpal rovněž dovolání jako předpoklad přípustnosti jeho ústavní stížnosti

II. Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem, jehož úkolem je rovněž sjednocování výkladu tzv. podústavního práva rozhodováním o dovolání, jehož účelem je vyřešení právní otázky hmotného nebo procesního práva. Nelze proto požadovat, aby nerespektoval zákonodárcem vymezený účel dovolání jako mimořádného opravného prostředku (postup praeter legem). Opačný postup by vedl ke zpochybňování povahy dovolání, jak je nyní (od 1. 1. 2013) zakotvena v občanském soudním řádu; ta však spočívá v řešení otázek právní povahy a proto způsobilých k zobecnění, normování a opakované aplikaci. Naopak řešení individualizovaných skutkových otázek je z povahy věci k zobecnění nezpůsobilé a účel dovolání, jak je nyní zakotven, naplnit nemůže.

III. Zhodnotil-li odvolací soud výpověď svědka jinak než soud první instance, aniž jej vyslechl, přičemž na tomto základě dospěl k odlišnému skutkovému závěru, zatížil soudní řízení s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti podle čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tzv. kvalifikovanou vadou.

IV. Dospěje-li odvolací soud k názoru, že je třeba věc z právního hlediska posoudit jinak, než jak navrhuje účastník řízení a než jak učinil soud prvního stupně, je povinen tohoto účastníka poučit postupem podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu; absenci takového poučení lze z hlediska ústavnosti akceptovat v případě, není-li pochyb o tom, že ve vztahu k danému právnímu posouzení byl skutkový stav již plně objasněn.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3717/16, ze dne 26. 9. 2017


15.09.2017 00:01

ÚS: Rozhodování dovolacího soudu o odkladu vykonatelnosti

Z ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod rovněž vyplývá povinnost dovolacího soudu rozhodnout bez zbytečných průtahů, popř. i neprodleně, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, a to usnesením, jehož písemné vyhotovení bude obsahovat předepsané náležitosti, včetně řádného odůvodnění, a které bude doručeno účastníkům řízení; není však porušením těchto ústavně zaručených práv, rozhodne-li dovolací soud spolu s dovoláním o návrhu na odklad vykonatelnosti, aniž by se zabýval odůvodněním takového návrhu, stane-li se tak ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3425/16, ze dne 23. 8. 2017


13.09.2017 00:01

Přípustnost dovolání

Přípustnost dovolání tvrdícího, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemůže založit identifikace jakéhokoli rozhodnutí soudu dovolacího, nýbrž právě jen takového, s nímž je dovoláním napadené rozhodnutí vskutku v rozporu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1498/2017, ze dne 26. 6. 2017


13.09.2017 00:00

Hodnocení důkazů odvolacím soudem

Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem prvního stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem prvního stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, ze dne 26. 6. 2017


08.09.2017 00:02

ÚS: Dovolací důvod, jehož podstatou je skutková otázka

Jestliže dovolací soud zjistí, že dovolatel uplatnil jako dovolací důvod otázku skutkovou, tuto skutečnost nelze ztotožňovat s vadou dovolání spočívající v tom, že neobsahuje vymezení důvodu dovolání ve smyslu § 241b odst. 2 a 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013. Nesprávné právní posouzení tak může vyvstat i v souvislosti se skutkovými zjištěními, přesněji řečeno se způsobem, jakým k nim odvolací soud dospěl.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 729/17, ze dne 10. 8. 2017


11.08.2017 00:00

ÚS: Vymezení přípustnosti dovolání s poukazem na judikaturu ÚS

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu jsou naplněny i tehdy, pokud dovolatel uvede, že se odvolací soud při řešení určité otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 980/17, ze dne 6. 6. 2017


08.08.2017 00:00

Přípustnost dovolání ve věci návrhu na zajištění důkazu

Proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zajištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné.

Občanský soud řád upravuje předběžná opatření a zajištění důkazu (společně) v hlavě druhé. Přes rozdílné označení obou institutů je zcela zjevné, že mají shodnou povahu potud, že představují „zvláštní druh“ předběžné úpravy vztahů účastníků potenciálního řízení (či zajištění „podmínek“ takového řízení), jejímž cílem je naplnění účelu občanského soudního řízení. Jinak řečeno, rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 960/2017, ze dne 31. 5. 2017


21.07.2017 00:02

ÚS: Právo vyjádřit se k nové interpretaci věci dovolacím soudem

Analytická právní věta

Zaujme-li dovolací soud zcela jiný právní názor, než jaký byl podkladem rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, a změní-li rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání, aniž by dovolatelům poskytl možnost seznámit se s jeho právním názorem, způsobuje tímto svým postupem nepřípustné odnětí práva dovolatelů vyjádřit se k takové změně právního názoru a argumentovat ve svůj prospěch. Takový postup Nejvyššího soudu je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

V případě, kdy dovolací soud zaujme zcela jiný právní názor, než na základě kterého rozhodl soud prvního stupně a soud odvolací a změní rozsudek odvolacího soudu podle § 243d písm. b) o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž stěžovatelé neměli možnost seznámit se s jeho právním názorem a vyjádřit se k němu, zatížil své rozhodnutí nedostatkem předvídatelnosti a zasáhl tak do práva stěžovatelů na spravedlivý (řádný) proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 4044/16, ze dne 30. 5. 2017


23.06.2017 00:00

ÚS: K přípustnosti dovolání

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu jsou naplněny i tehdy, pokud dovolatel uvede, že se odvolací soud při řešení určité otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2622/16, ze dne 16. 5. 2017


16.06.2017 00:00

ÚS: Závazný právní názor Ústavního soudu

Neřídí-li se dovolací soud právním názorem Ústavního soudu vysloveným v dřívějším kasačním rozhodnutí a řádně nevypořádá podstatné dovolací námitky stěžovatelů, dopouští se nepřípustné libovůle a porušuje právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2018/16, ze dne 16. 5. 2017


09.06.2017 00:00

ÚS: K řádnému vymezení podmínek přípustnosti dovolání

Při vymezení podmínek přípustnosti dovolání obstojí i poukaz na judikaturu Ústavního soudu zejména, jestliže z ní plyne i specifikace judikatury Nejvyššího soudu, za situace, kdy docházelo k názorovým střetům mezi Nejvyšším a Ústavním soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2135/16, ze dne 3. 5. 2017


18.05.2017 00:00

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o opravě rozsudku

Rozhodnutí odvolacího soudu o opravě rozsudku (usnesení) podle ustanovení § 164 o. s. ř. (§ 167 odst. 2) – ať již bez návrhu účastníka nebo na jeho podkladě – není rozhodnutím o odvolání (kterým se odvolací řízení končí); účastník se nedomáhá nápravy rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž návrh směřuje k odstranění těmito ustanoveními identifikovaných vad vlastního rozhodnutí odvolacího soudu. Proti takovému rozhodnutí se nelze dovolat.

Stojí za to dodat, že existují i jiná rozhodnutí, která odvolací soud vydává v rámci odvolacího řízení, proti nimž nelze podat odvolání, a přitom nemají povahu ani „pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu“ ve smyslu ustanovení § 236, § 237 o. s. ř, proti kterým je k dispozici coby (mimořádný) opravný prostředek dovolání; takovými jsou kupříkladu rozhodnutí, jimž odvolací soud přiznal znalečné, svědečné či uložil pořádkovou pokutu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, ze dne 22. 2. 2017


< strana 1 / 26 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články