// Profipravo.cz / Rozhodnutí

Rozhodnutí

31.03.2017 00:01

ÚS: Zásadní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí

V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2750/16, ze dne 13. 3. 2017


24.03.2017 00:01

ÚS: K rozhodnutí soudu nepoužít advokátní tarif

Podle čl. 95 Ústavy ČR je soudce vázán zákonem a je oprávněn posoudit, zda jiný předpis je s ním v souladu. Pokud tedy soud dospěje k závěru, že advokátní tarif (vyhláška) není v souladu se zákonem, a tudíž se na souzenou věc nepoužije, je nutné takové rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit, proč v daném konkrétním případě není aplikace možná a jak má být odměna vyčíslena. Nepoužije-li soud část ustanovení advokátního tarifu, aniž by jasně a srozumitelně vysvětlil, proč tuto vyhlášku v konkrétním případě považuje za nesouladnou se zákonem, poruší tím právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2880/16, ze dne 9. 3. 2017


14.02.2017 00:00

Změna obsahu rozhodnutí postupem dle § 164 o.s.ř.

Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán, ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.

V daném případě soud prvního stupně neopravoval zjevnou nesprávnost v usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky (a jehož výrok je v souladu s jeho odůvodněním), nýbrž posoudil věc podle jiného (dalšího) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., které při původním vyčíslení odměny přehlédl, což vedlo ke změně již dříve přiznané výše odměny za zastupování. K takové nápravě omylu soudu v aplikaci práva představující změnu obsahu opravovaného rozhodnutí však ustanovení § 164 o. s. ř. sloužit nemůže.

Je pravdou, že rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř. je specifickým institutem, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení a pouze on má možnost podání opravného prostředku. Prolomit obecnou zásadu, že soud je zásadně vázán svým usnesením, však nelze tím, že soudu, který v těchto případech platí z prostředků státního rozpočtu hotové výdaje a odměnu ustanoveným advokátům, by byla dána možnost změny těchto svých rozhodnutí postupem podle § 164 o. s. ř. s poukazem na princip spravedlnosti a slušnosti. Bylo by tím nepřípustně zasaženo do principu právní jistoty, vázanosti soudu vlastním rozhodnutím a ochrany práv nabytých na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jimž je třeba při porovnání významu uvedených konkurujících si principů dát v posuzované situaci přednost.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3908/2016, ze dne 24. 11. 2016


13.01.2017 00:00

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí odchylujícího se od judikatury

Je porušením základního práva na spravedlivý proces, nevypořádá-li se obecný soud dostatečně s předestřenou právní otázkou, a to navíc za situace, kdy v obdobné věci již rozhodl opačně. Pokud se totiž soud hodlá odchýlit od jiného rozhodnutí stejného soudu, podloženého pečlivým a podrobným výkladem nařízení Evropského parlamentu a Rady ES a relevantní judikatury Soudního dvora EU, klade tato skutečnost zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1189/15, ze dne 13. 12. 2016


05.01.2017 00:01

Nedostatek formálních náležitostí originálu usnesení

Nedostatek formálních náležitostí originálu usnesení způsobuje nicotnost rozhodnutí jako takového, ačkoli stejnopis usnesení již veškeré formální náležitosti obsahuje.

Odvolacímu soudu zde proto nelze přisvědčit, pokud pokládal elektronicky vyhotovený a elektronicky podepsaný stejnopis usnesení za veřejnou listinu, neboť k jejímu vyhotovení vůbec nemělo dojít, dokud originál usnesení nesplňoval veškeré zákonné předpoklady, tedy i podpis soudce, který je vydal. Není přitom rozhodné, zda stejnopis usnesení byl doručován v listinné podobě nebo elektronicky do datové schránky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1594/2016, ze dne 6. 10. 2016


16.12.2016 00:03

ÚS: Náležité odůvodnění při odchýlení se od předchozí judikatury

V případě neexistence ustálené judikatury k této otázce nic nebrání soudu vstoupit do formování judikatury a danou věc rozhodnout jinak než v předchozích případech, pokud dojde k opačnému závěru a přesvědčivě vysvětlí, že jeho názor je ten správný. Tímto diskurzem mezi soudy se právě ustálená judikatura rodí. Nicméně takový postup nezbytně vyžaduje, aby předchozí rozhodnutí nebyla ignorována, ale naopak aby se s nimi soud argumentačně vypořádal (viz nález sp. zn. I. ÚS 3324/15).

Tato povinnost je odrazem práva účastníka být slyšen v řízení a zájmem veřejnosti v demokratické společnosti na poznání důvodů soudního rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozsudku ovšem nijak neplyne, že krajský soud dřívější rozsudek svých kolegů vzal v potaz a navázal na něj. Doktrína přitom uvádí, že soud má znát svou vlastní judikaturu, tzn. i jiných soudců téhož soudu. Skutečnost, že rozdílně rozhodují soudci, případně senáty téhož soudu, narušuje důvěru občanů v právo zcela mimořádným způsobem. Tuto judikaturu musí soud zohlednit bez ohledu na to, zda se jí strany samy dovolávají.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2588/16, ze dne 24. 11. 2016


09.12.2016 00:03

ÚS: Povinnost náležitě odůvodnit odchylku od dřívější judikatury

Změna judikatury není vyloučena a je namístě vždy, dospěje-li soud k závěru, že dosud aplikovaná interpretační alternativa není správná, tzn. že je méně přesvědčivá než jiné nabízející se způsoby výkladu, a že i při zohlednění hodnoty právní jistoty a s ní spojeného zájmu na stabilitě právních (a tedy společenských) vztahů nelze dosavadní interpretaci přesvědčivě hájit. Pokud se však soud domnívá, že by bylo vhodné se od dřívější judikatury odchýlit a tato odchylka má zásadní význam pro rozhodnutí dané věci, musí toto své rozhodnutí podložit dostatečnými argumenty a zároveň vstříc odlišným rozhodnutím uvést, proč považuje názor v nich obsažený za neudržitelný či právně chybný. Pokud tak neučiní, může porušit právo na spravedlivý proces účastníků řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2571/16, ze dne 8. 11. 2016


18.11.2016 00:01

ÚS: Odůvodnění usnesení o věcné příslušnosti dle § 104a o. s. ř.

Pokud se vrchní soud v odůvodnění usnesení vydaného dle § 104a o. s. ř. omezil toliko na lakonické konstatování, že k projednání podané žaloby jsou příslušné krajské soudy, aniž by se vypořádal s argumenty účastníka řízení, které z hlediska posouzení věcné příslušnosti obecných soudů nepostrádaly význam, porušil tím právo účastníka na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2499/15, ze dne 13. 9. 2016


11.10.2016 00:02

Doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně

Rozhodl-li odvolací soud o odvolání účastníka podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž bylo účastníku doručeno písemné (elektronické) vyhotovení tohoto rozsudku, byla mu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před odvolacím soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3732/2015, ze dne 14. 7. 2016


16.09.2016 00:00

ÚS: Porušení principu předvídatelnosti rozhodnutí

Jestliže Nejvyšší soud podstatnou měrou změnil za daného procesního stavu, bez kontaktu se stranami a s časovým odstupem od rozhodování odvolací instance, dosavadní (a pravomocný) právní názor na věc, pak zatížil své rozhodování nedostatkem předvídatelnosti. Postup dovolacího soudu, jenž navíc nevyužil možnosti nařídit jednání, tu neznamenal jen ztrátu zohlednění námitek či tvrzení stran, ale též oslabení hodnotového rozměru případu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 46/16, ze dne 1. 8. 2016


25.07.2016 00:01

Oddělovací geometrický plán jako příloha soudního rozhodnutí

Určuje-li soud vlastnické právo k části pozemku, která není samostatně evidována v katastru nemovitostí, musí podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tuto část pozemku vždy zřetelně vymezit oddělovacím geometrickým plánem, na který ve výroku rozhodnutí odkáže a učiní jej přílohou soudního rozhodnutí. Na tomto požadavku ničeho nemění ani skutečnost, že výměra drženého pozemku je nepatrná, takže cena za vyhotovení geometrického plánu zjevně přesáhne cenu takto oddělené části pozemku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 75/2016, ze dne 20. 4. 2016


01.07.2016 00:02

ÚS: Odpovědnost státu za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb.

I. Zákon č. 82/1998 Sb. zavádí pojem odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem státní moci, přičemž rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány (§ 5). Vedle prvotní odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 7 až § 12; specifickou součástí je odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vazbě nebo trestu), zavádí i druhou formu objektivní odpovědnosti státu, která je spojena s nesprávným úředním postupem (§ 13). Z hlediska charakteru této odpovědnosti citovaná ustanovení zakládají objektivní odpovědnost státu (tj. bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit (§ 2). Jedná se tedy o odpovědnost absolutní, kterou nelze zákonem vyloučit, omezit či jinak zúžit, a to ani tehdy, pokud se prokáže, že tato škoda vznikla úmyslným protiprávním jednáním konkrétní osoby. V případě odpovědnosti objektivní, resp. absolutní objektivní odpovědnosti státu, v žádném případě nepřichází v úvahu možnost liberace. Pokud osoba povinná tuto skutečnost zpochybňuje a osoba oprávněná z toho důvodu předloží takto vzniklý spor k rozhodnutí soudu, je to právě soud, který musí rozhodnout.

II. Názor vyjádřený v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu není nadřazen názoru vyjádřenému v senátním nálezu Ústavního soudu, resp. rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu není možno (již jen proto, že se jedná o rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu) překonat (při rozhodování následujících skutkově obdobných případů) názor vyjádřený v senátním nálezu Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2635/15, ze dne 31. 5. 2016


24.06.2016 00:02

ÚS: Vypořádání obsahu rozhodnutí vydaného v obdobné věci

I. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a jak již potvrdil i Ústavní soud (nález sp. zn. I. ÚS 2276/08 ze dne 24. 2. 2011), v případě postoupení pohledávky může být dlužník ve sporu s postupníkem zbaven obrany zpochybněním platnosti postupní smlouvy jen tehdy, pokud mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem.

II. Pokud účastník v soudním řízení v určité věci předloží pravomocné soudní rozhodnutí z jiné, ale obdobné věci, která se v podstatných okolnostech shoduje s věcí projednávanou, pak jsou obecné soudy povinny toto jiné rozhodnutí zohlednit a argumentačně se s ním vypořádat, i kdyby se s jeho závěry neztotožnily, a naopak jej nemohou opominout jako irelevantní jen proto, že bylo vydáno ve věci jiných účastníků. To platí tím spíše tehdy, pokud některý z účastníků vystupuje v obou dotčených věcech. Nerespektováním tohoto požadavku dochází k porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a práva účastníka na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 682/15, ze dne 7. 6. 2016


27.05.2016 00:01

ÚS: K možnosti neodůvodňovat usnesení podle § 104a o.s.ř.

Postup obecného soudu, který se při řešení otázky věcné příslušnosti nijak nevypořádal s podrobnou argumentací stěžovatele a své rozhodnutí blíže nezdůvodnil, zakládá porušení práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 41/15, ze dne 25. 4. 2016


07.04.2016 00:00

Aplikace § 2 odst. 3 o. z. při vydání konstitutivního rozhodnutí

Ustanovení § 2 odst. 3 o. z., které zakotvuje zásadu dobrých mravů jako obecný princip, ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem, ke kterému je třeba přihlížet při „použití právního předpisu“, je aplikovatelné i při vydání konstitutivního rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, ze dne 16. 12. 2015


05.04.2016 00:00

Vyhlášení usnesení přijatého mimo jednání

Požadavek, aby předseda senátu vyhlásil usnesení přítomným účastníkům, platí zásadně jen tehdy, přijal-li soud usnesení při jednání, popřípadě při jiném roku; rozhodne-li soud usnesením mimo jednání, není je (na rozdíl od rozsudku) zásadně povinen vyhlásit veřejně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, ze dne 27. 1. 2016


26.02.2016 00:00

ÚS: Extrémní rozpor právních závěrů se skutkovými zjištěními

K porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dojde, postrádá-li odůvodnění rozsudku v rozporu s požadavky § 157 odst. 2 občanského soudního řádu odkaz na příslušné důkazy, takže z něj jednoznačně neplyne, z jakých skutkových zjištění soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení; takový nepřezkoumatelný rozsudek je současně překvapivým rozhodnutím, odejme-li odvolací soud účastníku řízení možnost efektivně argumentovat, když jak po skutkové, tak po právní stránce věci změní odvoláním napadený rozsudek a vysloví právní závěr, který nebylo možno na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vůbec předvídat.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 312/15, ze dne 9. 2. 2016


19.02.2016 00:01

ÚS: K povinnosti odůvodnit usnesení o nepřipuštění změny žaloby

Rozhodl-li Obvodní soud pro Prahu 2 o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž svoje usnesení jakkoliv odůvodnil, za situace, kdy zákonné podmínky pro absenci odůvodnění splněny nebyly, pak jeho postup nelze kvalifikovat jinak než jako porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, a pokud tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí a zpravidla také i jejich protiústavnost.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1869/15, ze dne 29. 1. 2016


20.01.2016 00:02

Vázanost soudu usnesením dle § 170 odst. 1 o. s. ř.

Ustanovení § 170 odst. 1 o. s. ř. upravuje okamžik, od něhož je soud vázán usnesením (vyjma usnesení, jímž se upravuje vedení řízení). Tento účinek (vázanost usnesením) nastává okamžikem, kdy soud usnesení vyhlásil, nebylo-li usnesení vyhlášeno, okamžikem, kdy bylo doručeno, a není-li třeba je doručovat, okamžikem, kdy bylo vyhotoveno. To mimo jiné znamená, že nebylo-li usnesení dosud doručeno (ani jednomu z účastníků řízení nebo jiné osobě, které se podle zákona doručuje), může je soud změnit nebo zrušit. Uvedenou „možnost“ soudu změnit nebo zrušit usnesení, jímž (dosud) není vázán, však v žádném případě nelze vykládat jako „povinnost“ soudu „korigovat“ již vydané usnesení.

V poměrech projednávané věci tak (opožděný) návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, podaný v době po vydání rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, avšak ještě před jeho doručením účastníkům řízení, nemůže být důvodem, aby odvolací soud své rozhodnutí změnil nebo zrušil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 847/2015, ze dne 27. 10. 2015


06.10.2015 00:00

Překročení rámce předmětu řízení soudním smírem

Obsahem přípustného smíru je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení; nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy, než ty, které jsou vymezeny předmětem řízení, neboť je tu podmínkou přípustnosti smíru, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla. Jestliže smír svým obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o dispozici návrhem a schválením smíru připouští soud i tuto dispozici. Smír jako dohoda účastníků, u níž se předpokládá existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv, je narovnáním, popřípadě dohodou o vzdání se práva.

Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení; vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení (R 16/1987).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1962/2013, ze dne 24. 6. 2015


< strana 1 / 13 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články