// Profipravo.cz / Náklady řízení

Náklady řízení

24.03.2017 00:01

ÚS: K rozhodnutí soudu nepoužít advokátní tarif

Podle čl. 95 Ústavy ČR je soudce vázán zákonem a je oprávněn posoudit, zda jiný předpis je s ním v souladu. Pokud tedy soud dospěje k závěru, že advokátní tarif (vyhláška) není v souladu se zákonem, a tudíž se na souzenou věc nepoužije, je nutné takové rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit, proč v daném konkrétním případě není aplikace možná a jak má být odměna vyčíslena. Nepoužije-li soud část ustanovení advokátního tarifu, aniž by jasně a srozumitelně vysvětlil, proč tuto vyhlášku v konkrétním případě považuje za nesouladnou se zákonem, poruší tím právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2880/16, ze dne 9. 3. 2017


17.03.2017 00:00

ÚS: Překvapivé rozhodnutí při aplikaci moderačního § 150 o.s.ř.

Z práva na kontradiktorní řízení, které je součástí širšího práva na spravedlivý proces, vyplývá, že účastník řízení má právo být obecným soudem výslovně vyzván, aby vyjádřil své stanovisko ohledně případného použití ustanovení § 150 o. s. ř. V opačném případě zpravidla dojde k porušení základního práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1610/16, ze dne 22. 2. 2017


10.03.2017 00:02

ÚS: Nepřiznání osvobození od soudního poplatku

Požadavek na zaplacení soudního poplatku za řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí, které nepřiznává účastníkovi osvobození od soudního poplatku, je zpravidla jak v rozporu s právem na přístup k soudu, tak vede ke zbytečnému zatěžování a neefektivitě soudního systému.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4032/16, ze dne 14. 2. 2017


06.03.2017 00:02

Náhrada nákladů vzniklých v dílčí „procesní“ fázi řízení

Byl-li podán proti procesnímu rozhodnutí soudu opravný prostředek, o němž je rozhodnuto jinak, než že soud rozhodující o opravném prostředku napadené rozhodnutí změní či zruší, zásadně nelze mít úkony účastníka, jež rozhodnutí napadl, v této fázi řízení za účelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř..

Za daných okolností dílčí fáze řízení o opravném prostředku zpravidla vyzní jako nadbytečně vedená, a náklady v této fázi vynaložené účastníkem, jenž opravný prostředek podal, budou postrádat charakter nezbytnosti a tedy i účelnosti. Sama skutečnost, že účastník řízení činil úkony, jež se projevily jako neúčelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva, samozřejmě neznamená, že by v řízení postupoval neřádně, což by vedlo k separaci nákladů řízení dle § 147 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že v případě v řízení takto vzniklého „procesního apendixu“ lze náklady této fáze řízení procesně úspěšnému účastníku přiznat zásadně jen tehdy, byl-li úspěšný též v uvedené dílčí fázi řízení (tedy podal-li úspěšně opravný prostředek, či naopak čelil-li opravnému prostředku, který byl neúspěšně podán protistranou). V případě, že procesně úspěšný účastník v dané fázi řízení neuspěje, soud mu náhradu nákladů v ní vynaložených zásadně nepřizná. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. se totiž náhrada nákladů řízení nepřiznává účastníku, který neměl ve věci úspěch, z čehož plyne, že soud náklady uvedené fáze řízení nepřizná účastníkovi, jenž nebyl v takové fázi procesně úspěšný.

Uvedený výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. je souladný s principem úspěchu ve věci a lépe odpovídá též účelům nákladů řízení, neboť vede účastníky řízení (též ty, kteří oprávněně očekávají procesní úspěch) k vyšší odpovědnosti ohledně činěných procesních úkonů, a směřuje tedy k naplňování zásady procesní ekonomie. Je též zachován princip, že procesně neúspěšný účastník je sankcionován za to, že druhá (úspěšná) strana musí bránit svá práva u soudu; procesně neúspěšný účastník již ovšem není postihován za představy procesně úspěšného účastníka ohledně způsobu vedení řízení, jejichž správnost se v řízení nepotvrdila.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 628/2015, ze dne 20. 12. 2016


06.03.2017 00:01

Přerušení řízení po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem

Za situace, kdy žalovaná plnila na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo dovolacím soudem zrušeno, a žalovaná následně po žalobkyni požaduje v jiném řízení zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, je důvodné, aby v původním řízení, které následuje po vrácení věci dovolacím soudem, bylo aplikováno ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o přerušení řízení i v případě, že žalobkyně vezme žalobu zpět, neboť vyřešení otázky bezdůvodného obohacení má dopad na rozhodnutí ohledně nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v tom, zda k zastavení řízení došlo pro chování žalobkyně, resp. zda žalobkyně zavinila, že došlo k zastavení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 938/2016, ze dne 2. 1. 2017


03.03.2017 00:00

ÚS: Rozhodování o náhradě nákladů řízení

Hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je zásada úspěchu ve věci. Ústavní soud již k této otázce ale judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech. Jeví se tak krajně nespravedlivým, že odvolací soud vyšel při posuzování úspěchu ve sporu čistě z matematického výpočtu, který opět čistě matematicky porovnal s výší plnění, které bylo stěžovatelům přiznáno, a to aniž by jakkoliv zhodnotil specifické okolnosti daného případu. Odvolací soud se tak dopustil porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2904/16, ze dne 6. 2. 2017


21.02.2017 00:00

Aplikace § 150 o.s.ř. z důvodu skutečnosti stojící na straně soudů

Okolnost, že jednotlivé (soudní) instance měly na právní kvalifikaci věci odlišné názory, nemůže být použita pro ospravedlnění aplikace § 150 o. s. ř., neboť nelze klást k tíži účastníka řízení skutečnost stojící na straně soudů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 704/2016, ze dne 30. 11. 2016


17.02.2017 00:03

ÚS: Náklady řízení, posouzení míry úspěšnosti účastníka

Při rozhodování o nákladech řízení ovládaném zásadou „úspěchu ve věci“, která je doplněna zásadou zavinění, je nezbytné plně respektovat princip řádného a spravedlivého procesu tím spíše, pokud soudy rozhodují se zřetelem k ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a posuzují míru úspěchu konkrétního účastníka ve věci k neúspěchu druhého. Pečlivost této úvahy je požadavkem odrážejícím jak právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), tak i právo na rovnost účastníků v řízení před soudy (čl. 37 odst. 3 Listiny). Pojem „věc“ je proto třeba chápat jako předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, popř. dalšími dispozitivními procesními úkony. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení však nelze úspěch či neúspěch procesních stran posuzovat ve vztahu k řízení jako celku, nýbrž je nutno každou věc, tj. každý nárok, jenž je předmětem řízení, posoudit samostatně. Obecné soudy jsou proto povinny stanovit, zda a kdo má právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu ke každému dílčímu žalobou vymezenému nároku. Určení úspěchu ve věci totiž nemůže být provedeno mechanickým srovnáním počtu zamítavých a vyhovujících výroků a jejich „hodnoty“. Spravedlivé a nikoliv přepjatě formalistické řešení otázky náhrady nákladů řízení naopak vyžaduje, aby byl zohledněn i kontext celé věci, zejména pak reálný věcný vztah mezi (neúspěšným) návrhem určovacím a (úspěšným) návrhem na plnění.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3070/14, ze dne 17. 1. 2017


14.02.2017 00:00

Změna obsahu rozhodnutí postupem dle § 164 o.s.ř.

Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán, ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.

V daném případě soud prvního stupně neopravoval zjevnou nesprávnost v usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky (a jehož výrok je v souladu s jeho odůvodněním), nýbrž posoudil věc podle jiného (dalšího) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., které při původním vyčíslení odměny přehlédl, což vedlo ke změně již dříve přiznané výše odměny za zastupování. K takové nápravě omylu soudu v aplikaci práva představující změnu obsahu opravovaného rozhodnutí však ustanovení § 164 o. s. ř. sloužit nemůže.

Je pravdou, že rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř. je specifickým institutem, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení a pouze on má možnost podání opravného prostředku. Prolomit obecnou zásadu, že soud je zásadně vázán svým usnesením, však nelze tím, že soudu, který v těchto případech platí z prostředků státního rozpočtu hotové výdaje a odměnu ustanoveným advokátům, by byla dána možnost změny těchto svých rozhodnutí postupem podle § 164 o. s. ř. s poukazem na princip spravedlnosti a slušnosti. Bylo by tím nepřípustně zasaženo do principu právní jistoty, vázanosti soudu vlastním rozhodnutím a ochrany práv nabytých na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jimž je třeba při porovnání významu uvedených konkurujících si principů dát v posuzované situaci přednost.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3908/2016, ze dne 24. 11. 2016


08.02.2017 00:00

Náhrada nákladů řízení, úkon právní služby

Jelikož odměna, jež má být nahrazena prostřednictvím nákladů řízení, se váže k zastupování účastníka řízení, je pro její náhradu nezbytné, aby z úkonu, který byl vůči příslušnému orgánu učiněn, bylo zastoupení účastníka zjevné. Činí-li totiž účastník úkon sám svým vlastním jménem, pak nelze uvažovat o jakékoliv formě zastoupení, byť by již byla uzavřena smlouva, z níž by zastoupení účastníka řízení plynulo. Na tom nic nemění ani následné prokázání faktického zpracování písemného podání zástupcem. Pro zastoupení není významné, kdo podání zpracoval, ale kdo podání učinil.

Úkon, který učinil vůči příslušnému orgánu účastník řízení, aniž by z daného úkonu bylo zjevné zastoupení účastníka řízení, nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2610/2015, ze dne 15. 11. 2016


03.02.2017 00:01

ÚS: Náhrada nákladů exekuce při zavinění na straně státu

Exekuce byla sice zahájena v době, kdy podkladové rozhodnutí bylo pravomocné, ovšem v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost neobstálo a bylo zrušeno. Za tohoto stavu věci by to měl být právě stát, kdo ponese náklady spojené se zrušením pravomocného rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2511/16, ze dne 4. 1. 2017


03.02.2017 00:00

ÚS: Povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 146 odst. 2 OSŘ

Předpokladem uložení povinnosti nahradit žalobci náklady řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu je zpětvzetí žaloby žalobcem, chování žalovaného a rovněž důvodnost žaloby. Pokud obecné soudy důvodnost žaloby dovodily pouze ze skutečnosti, že stěžovatel po jejím podání předmětnou částku zaplatil, aniž se zabývaly jeho tvrzením, že žaloba byla podána před splatností pohledávky, jde o formalistický postup, který zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3592/16, ze dne 17. 1. 2017


16.01.2017 00:02

Placení soudního poplatku formou bezhotovostního převodu

Při placení soudního poplatku formou bezhotovostního převodu je z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 8. 11. 2016


13.01.2017 00:00

ÚS: Odměna exekutora v případě dobrovolného plnění povinným

V případě dobrovolného splnění dlužné částky povinným ještě předtím, než se sám o exekuci dozvěděl, a kdy proto exekutor již nemohl vymoci nic, je základem pro určení jeho odměny částka nulová a náhradu hotových výdajů je nutno vyčíslit nikoliv paušální částkou, nýbrž pouze na základě prokazatelných výdajů, které vznikly exekutorovi do okamžiku, než bylo dlužné plnění uhrazeno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 262/16, ze dne 13. 12. 2016


05.01.2017 00:00

Pozdní zaplacení soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně

Zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 část věty za středníkem zákona o soudních poplatcích), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 38/2015, ze dne 20. 9. 2016


28.12.2016 00:01

ÚS: Snížení znalečného odvolacím soudem

Nenařídil-li soud v odvolacím řízení, v němž podstatným způsobem na základě důvodů neuplatněných v odvolání snížil znalečné, jednání, na němž by znalci bylo umožněno, aby se vyjádřil k důvodům, na nichž soud založil své rozhodnutí, a hájil tak svoje právo na znalečné, došlo takovým postupem k porušení práva znalce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení jeho práva na ochranu vlastnictví zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 910/16, ze dne 6. 12. 2016


20.12.2016 00:02

Určení výše náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř.

Jestliže znalecký posudek sloužil soudu k závěru o konkrétní výši náhrady škody, jde o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Základem pro určení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. není částka požadovaná žalobou, nýbrž základem pro ohodnocení tohoto nároku za účelem určení výše náhrady nákladů řízení je až částka přisouzená, a z ní se určuje též odměna advokáta. Je totiž spravedlivé v případě, že žalobce musí výši požadované částky sdělit na základě své úvahy, ač z povahy věci je zřejmé, že výše nároku závisí na znaleckém posouzení, aby se podkladem stala částka přisouzená, nikoliv požadovaná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, ze dne 21. 9. 2016


16.11.2016 00:01

Náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem po zrušení přísudkové vyhlášky

Zrušením tzv. přísudkové vyhlášky (vyhlášky č. 484/2000 Sb.) ke dni 7. 5. 2013 došlo k zásahu do legitimního očekávání účastníků většiny probíhajících soudních řízení, a to ohledně maximální částky, kterou jim soud může v případě jejich neúspěchu uložit k náhradě. V průběhu řízení by zásadně neměla být měněna procesní pravidla, a pokud k tomu došlo, je třeba tím více dbát na ochranu práv účastníků v těch případech, kde se taková nepředvídatelná změna nastavených pravidel projeví. Aby rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mohlo vyhovovat požadavkům na spravedlivý proces, je třeba v těchto případech zvážit hledisko legitimního očekávání účastníků, a pokud by rozhodnutí o náhradě nákladů na zastoupení advokátem podle advokátního tarifu znamenalo nezanedbatelné a z pohledu účastníků řízení nepředvídatelné zvýšení nákladů, nelze striktně podle advokátního tarifu postupovat.

Za situace, že pro absenci přísudkové vyhlášky nelze podle § 151 odst. 2, věty první před středníkem, o. s. ř., zjistit výši náhrady nákladů zastoupení, je zde jiné východisko, a to ustanovení § 136 o. s. ř., podle nějž lze spravedlivou výši náhrady nákladů řízení určit volnou úvahou, přičemž lze analogicky vycházet i ze zrušené přísudkové vyhlášky a zohlednit rovněž časové hledisko – zda byla většina úkonů učiněna v období po zrušení přísudkové vyhlášky či nikoliv.

V dané věci jde právě o případ, že důsledkem aplikace advokátního tarifu namísto tzv. přísudkové vyhlášky se celková náhrada nákladů řízení podstatně zvýšila. Je proto třeba v intencích nálezu Ústavního soudu posoudit, zda použití advokátního tarifu není v tomto případě v rozporu s principy spravedlnosti a legitimního očekávání, zda jej lze aplikovat pro rozhodnutí o náhradě nákladů za zastoupení advokátem, a zda je třeba individuálně posoudit spravedlivou výši náhrady nákladů řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1376/2016, ze dne 24. 8. 2016


04.11.2016 00:03

ÚS: Princip kontradiktornosti řízení při rozhodování o nákladech řízení

Ústavní soud shledal, že došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. V otázce nákladů řízení totiž nebyl ze dvou důvodů zachován princip kontradiktornosti řízení jako jeden z komponentů ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Především stěžovatel neměl příležitost vyjádřit se k posouzení úspěchu ve věci a záměru krajského soudu uložit mu povinnost nahradit polovinu znalečného, který byl pro něj překvapivý. Náklady znaleckého posuzování určitých skutečností totiž byly přiřazeny k oběma meritorním výrokům rozsudku krajského soudu, přestože náležely pouze k jeho výroku I., který se týkal nezákonnosti kolaudačního souhlasu. Co do posouzení úspěšnosti účastníků řízení ve věci samé bylo třeba náležitě zohlednit, že petit správní žaloby obsahoval dva procesně samostatné návrhy (návrh určovací ve vztahu ke kolaudaci stavby a návrh zákazu pokračovat ve stavbě) a náklady řízení v podobě znalečného vznikly pouze v souvislosti s prvním z nich. V souvislosti s druhým návrhem, kde stěžovatel úspěšný nebyl pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného, nelze z rozhodnutí krajského soudu případný vznik nákladů řízení protistrany v podobě znalečného nijak dovodit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 771/16, ze dne 13. 10. 2016


21.10.2016 00:01

ÚS: Vyjádření znalce k odvolání proti usnesení o výši znalečného

Nevyzval-li soud znalce, aby se vyjádřil k odvolání podanému proti rozhodnutí o přiznání znalečného, odepřel mu tím možnost zpochybnit argumenty odvolatele a hájit tak svůj nárok na znalečné. Tímto postupem došlo k porušení práva znalce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení jeho práva vyjádřit se k prováděným důkazům zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3710/15, ze dne 13. 9. 2016


< strana 1 / 18 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články