// Profipravo.cz / Dokazování

Dokazování

28.12.2016 00:01

ÚS: Snížení znalečného odvolacím soudem

Nenařídil-li soud v odvolacím řízení, v němž podstatným způsobem na základě důvodů neuplatněných v odvolání snížil znalečné, jednání, na němž by znalci bylo umožněno, aby se vyjádřil k důvodům, na nichž soud založil své rozhodnutí, a hájil tak svoje právo na znalečné, došlo takovým postupem k porušení práva znalce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení jeho práva na ochranu vlastnictví zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 910/16, ze dne 6. 12. 2016


09.12.2016 00:05

ÚS: Zjevná bezdůvodnost insolvenčního návrhu

Pokud dlužník v insolvenčním řízení předloží důkazy o tom, že návrh má šikanózní povahu, resp. spočívá ve zneužití práva věřitele, je povinností soudu vysvětlit, proč se s takovým tvrzením neztotožňuje; k tomu může provádět důkazy. Soud nedostojí požadavkům práva na spravedlivý proces, jestliže se nevypořádá s tvrzeními směřujícími k domněnce, že existence podmínek pro úpadek byla vytvořena uměle se záměrem využít insolvenční řízení k takovým účelům, ke kterým nebylo vytvořeno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1589/15, ze dne 13. 10. 2016


26.08.2016 00:00

ÚS: Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a práv. závěry

Jestliže obecné soudy sice vzaly za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřená smlouva a že stěžovatel plnil na základě této smlouvy, ale plnění ze strany vedlejšího účastníka stěžovateli již za plnění ze smlouvy nepovažovaly, jednalo se o extrémní nesoulad právního závěru s vykonanými skutkovými zjištěními. Taková vada řízení zakládá porušení článku 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2077/15, ze dne 19. 7. 2016


22.08.2016 00:00

„Nový“ důkaz v odvolacím řízení

Z pohledu odvolacího řízení jde o „nový“ důkaz tehdy, jestliže nebyl navržen v průběhu řízení před soudem prvního stupně (tj. od jeho zahájení do vyhlášení rozsudku) žádným z účastníků a nebyl ani proveden soudem prvního stupně podle ustanovení § 120 odst. 3 věty první o. s. ř. V případě, že důkaz byl za řízení před soudem prvního stupně některým (kterýmkoliv) z účastníků označen (alespoň natolik konkrétně, aby mohl být i individualizován), byl z hlediska ustanovení § 205a o. s. ř. před soudem prvního stupně uplatněn (a nejde tedy o „nový“ důkaz v odvolacím řízení) bez ohledu na to, jak s ním soud prvního stupně naložil (tj. například zda důkaz provedl, zda neprovedení důkazu zdůvodnil nebo zda návrh takového důkazu zcela pominul).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2172/2014, ze dne 31. 5. 2016


19.08.2016 00:02

ÚS: Posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí

Posoudí-li soud sám takové skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně nich provedl znalecké dokazování, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud případně sám patřičnými odbornými znalostmi disponuje. Taková vada je způsobilá vést k porušení principů spravedlivého procesu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1414/16, ze dne 26. 7. 2016


02.08.2016 00:03

Postavení prokuristy při výslechu soudem

Prokurista je pouze zástupcem právnické osoby, navíc ve svém jednání omezeným jen na úkony (jednání), k nimž dochází při provozu podniku. Stanoví-li proto ustanovení § 126 odst. 4 a § 126a o. s. ř. zvláštní režim jen pro případ, že má být v řízení vyslechnuta fyzická osoba, která je (nebo byla) statutárním orgánem právnické osoby (členem tohoto orgánu), jež je účastníkem takového řízení, o okolnostech, týkajících se této právnické osoby (nebo nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem, případně členem statutárního orgánu), není žádného důvodu, aby uvedené pravidlo bylo vztaženo i na prokuristu takové právnické osoby, jehož postavení v právnické sobě je od statutárního orgánu zcela odlišné.

Byl-li v projednávané věci prokurista žalované vyslýchán jako svědek podle ustanovení § 126 odst. 1 – 3 o. s. ř. a nikoliv jako účastník řízení podle ustanovení § 131 o. s. ř. (§ 126 odst. 4, § 126a o. s. ř.), byl postup soudu zcela v souladu s právní úpravou týkající se postupu soudu při výslechu fyzických osob.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1862/2015, ze dne 25. 5. 2016


21.07.2016 00:02

Rozpor mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením

Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – odborného vyjádření osoby zapsané v seznamu znalců obsahujícího odborný závěr, který odporuje odbornému závěru obsaženému ve vypracovaném znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce, příp. znaleckého ústavu, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce, příp. zpracovatelů znaleckého posudku) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem – odborným vyjádřením osoby zapsané v seznamu znalců.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1557/2015, ze dne 6. 5. 2016


04.07.2016 00:00

K vynucení tzv. ediční povinnosti v rozhodčím řízení

I v rozhodčím řízení lze k vynucení tzv. ediční povinnosti upravené v § 129 odst. 2 o. s. ř. dožádat soudy, a to při aplikaci ustanovení § 20 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Soud přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3439/2014, ze dne 30. 3. 2016


23.06.2016 00:01

Řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době

V řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době nese povinnost tvrzení a povinnost důkazní vždy ten z účastníků pracovního poměru, který pracovní poměr ve zkušební době zrušil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 582/2016, ze dne 15. 4. 2016


10.06.2016 00:00

ÚS: Řádné dokazování odvolacího soudu

Právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v řízení o stanovení výše výživného na děti je porušeno v případě, že soudem učiněná skutková zjištění ve vztahu k příjmové a majetkové situaci povinného rodiče jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, popřípadě není vůbec zřejmé, jak právní závěry dovodil z provedených důkazů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1437/15, ze dne 17. 5. 2016


02.06.2016 00:00

Přesunutí důkazní povinnosti na zaměstnavatele dle § 133a odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Ustanovení § 133a odst. 1 písm. a) o.s.ř. nelze vykládat tak, že by se přesunutí důkazní povinnosti na druhého účastníka (zaměstnavatele nebo potenciálního zaměstnavatele) týkalo celého tvrzení účastníka o jeho diskriminaci, tedy že by zaměstnanci (uchazeči o zaměstnání) stačilo pouze skutkově tvrdit, že došlo k závadnému (diskriminačnímu) jednání zaměstnavatele a že na zaměstnavateli by bylo prokázat, že k takovému jednání nedošlo. Zaměstnanec (uchazeč o zaměstnání) musí v občanském soudním řízení nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ním skutečně bylo zacházeno závadným (znevýhodňujícím) způsobem; neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět. Usnadnění důkazní situace ve prospěch zaměstnance (uchazeče o zaměstnání) se v ustanovení § 133a odst. 1 písm. a) o.s.ř. projevuje pouze v tom, že stačí, aby zaměstnanec (uchazeč o zaměstnání) tvrdil, že toto závadné jednání (bude-li toto jednání spočívající v konkrétních skutkových okolnostech z jeho strany prokázáno) bylo motivováno některým ze zákonem stanovených diskriminačních důvodů, aniž by byl dále povinen tuto motivaci prokázat, neboť ta se předpokládá, ovšem je vyvratitelná, prokáže-li se v řízení opak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 230/2015, ze dne 24. 3. 2016


30.05.2016 00:02

Provedení důkazu listinou v cizím jazyce bez úředního překladu do češtiny

Pokud by soud musel překládat do češtiny i takové cizojazyčné listiny, o jejichž obsahu není pochyb, a které lze provést přečtením nebo sdělením jejich obsahu v souladu s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř. i bez přeložení do češtiny, byl by tento postup v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a zcela nadbytečně prodlužující řízení. Takový postup soudu však nesmí odporovat právu účastníka řízení jednat v mateřštině podle § 18 odst. 1 věty druhé o. s. ř., jež je právem, nikoli však povinností účastníka. Pokud by účastník řízení namítl, že s obsahem listiny, jak byl soudem sdělen, popřípadě přečten, nesouhlasí, a trvá na překladu do českého jazyka, bylo by na soudu, aby zajistil překlad do českého jazyka i tehdy, nemá-li o jejím obsahu pochybnosti. V opačném případě by účastníkovi právo jednat v mateřštině odepřel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1656/2015, ze dne 16. 3. 2016


20.05.2016 00:00

ÚS: Řízení o odškodnění za nedůvodně vedené trestní řízení

V ústavní rovině není přijatelný způsob, jakým odvolací soud hodnotil (a následně interpretoval z hlediska kritérií odškodnění) obsah důkazu výslechem stěžovatelky. Na tom nic nemění charakter tohoto důkazu, jenž je podle konstantních závěrů procesualistické nauky důkazem podpůrným (srov. slova ustanovení § 131 odst. 1 o. s. ř. – „jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak“). Odvolací soud navíc hodnotil tento důkaz bez dalšího odlišně od soudu prvního stupně, ačkoli stěžovatelku vyslýchal a obsah její výpovědi hodnotil již právě prvostupňový soud.

Odvolací soud obsah výpovědi stěžovatelky shrnul a nepřípustně „objektivizoval“ do dvou svých závěrů. Uvedl, že v době trestního stíhání nebyla učiněna vůči stěžovatelce žádná opatření ze strany jejího zaměstnavatele, tato nadále vykonávala svou pracovní funkci a jednala s osobami i mimo městský úřad. Kromě toho uvedl, že stěžovatelka neztratila v téže době podporu svého syna ani svých rodičů, tito s ní soucítili a měli-li pochybnosti, tak spíše o vedení trestního řízení než o nevině stěžovatelky. Jinak vyjádřeno, mohla-li stěžovatelka pokračovat ve své práci a neztratila-li důvěru nejbližších, nic podstatného se vlastně nestalo. Odvolací soud tu náležitě nezohlednil, že samotný fakt trestního stíhání je zásahem do života obviněné osoby, jež je vystavena výrazné psychické zátěži. Tato skutečnost má povahu skutkové domněnky a prizmatem důkazní nauky jde o zkušenostní větu, kterou měl odvolací soud potřebnou měrou akcentovat.

V obecné rovině je žádoucí konstatovat, že právě zprošťující rozsudek v trestním řízení je právní skutečností, v jejímž kontextu by soud, rozhodující o náhradě škody vzniklé výkonem veřejné moci, měl zvažovat, zda postačí samotné konstatování o porušení práva státem (v intencích věty první § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.), je-li základem vzniku odpovědnosti státu obvinění osoby z trestného činu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2394/15, ze dne 26. 4. 2016


18.03.2016 00:01

ÚS: Extrémní rozpor s provedeným dokazováním

Pokud soud při svém rozhodování vycházel z rozsudku jiného soudu, aniž by si ověřil, zda tento rozsudek nabyl právní moci, resp. zda nebyl následně v důsledku uplatnění opravných prostředků zrušen (což ve skutečnosti byl), postupoval v rozporu s principy spravedlivého procesu, neboť učiněné skutkové zjištění nemá oporu v provedených důkazech.

podle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 3973/13, ze dne 25. 2. 2016


12.02.2016 00:00

ÚS: Bezdůvodné opomenutí při nakládání s důkazními návrhy

Pokud technickou chybou administrativního systému soudu dojde k chybnému posouzení skutkového stavu věci (zde: důkazní návrhy a plná moc nebyly založeny do spisu), nastane porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1) a práva na rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3) Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2841/15, ze dne 7. 1. 2016


10.11.2015 00:00

Součinnost účastníků při zjišťování cizího (cizozemského) práva

I když součinnost účastníků lze pokládat za "korektní a přípustný způsob" zjišťování cizího (cizozemského) práva, je třeba vzít v úvahu, že účastník není osobou, která by neměla zájem na výsledku řízení, a že proto nelze vyloučit, že jím poskytnuté informace o cizím (cizozemském) právu nemusí být přesné a úplné. Z informací o cizím (cizozemském) právu, které soudu poskytli účastníci, lze proto zpravidla vycházet jen tehdy, vyplývají-li z nich údaje, které jsou mezi všemi účastníky nepochybné ("nesporné") a které svou úplností (komplexností) poskytují soudu prostor pro správné právní posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4674/2014, ze dne 17. 8. 2015


06.11.2015 00:01

ÚS: Návrh na zrušení § 16 vyhlášky o znalcích a tlumočnících

1. Ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb., kterým se stanoví sazba odměny za znalecké posudky, neporušuje právo podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) ani zákaz nucených prací (čl. 9 odst. 1 Listiny). Činnost znalce, spočívající ve zpracování znaleckých posudků vyžádaných orgány veřejné moci za účelem jejich provedení coby důkazního prostředku v soudním či jiném řízení před orgánem veřejné moci, totiž nelze považovat za ryze podnikatelskou činnost, vykonávanou za účelem zisku, jelikož znalec (na rozdíl od podnikatele) nenese riziko podnikání a do odměny, kterou za svoji činnost dostává, se nepromítají vynaložené náklady (ty dostává zvlášť). Jedná se tedy o činnost ve „veřejném zájmu“ pro účely řízení před orgány veřejné moci.

2. Tato protiústavnost by byla založena teprve tehdy, pokud by z dané činnosti neplynul vůbec žádný zisk, případně jestliže by určitý minimální zisk i dán byl, nicméně byla by současně stanovena např. povinnost zpracovávat znalecké posudky osobami s určitou specializací, což však ani v jednom ze zmíněných příkladů neplatí. Určitý zisk (nad rámec vynaložených nákladů) totiž zaručuje i stávající právní úprava a nikdo nesmí být k zařazení mezi znalce nucen. Naopak, jmenování znalcem je třeba vnímat i jako jakési potvrzení odbornosti a ocenění schopností dané osoby, což je okolnost, která se samozřejmě může pozitivně projevit i v její další profesní činnosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 13/14, ze dne 15. 9. 2015


30.10.2015 00:02

ÚS: Dokazování a hodnocení důkazů v případě tvrzené diskriminace

I. Ústavní stížnost podaná proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo vydáno před 1. lednem 2013, avšak stěžovateli doručeno až po tomto datu, není nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., jestliže v jejím rámci byly uplatněny námitky, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012.

II. Zákonná úprava dokazování v řízeních podle § 133a občanského soudního řádu, v nichž žalující strana tvrdí, že byla přímo či nepřímo diskriminována (zpravidla při současném tvrzení porušení práv zakotvených v občanském zákoníku nebo zákoníku práce a uplatňování odpovědnosti z tohoto vyplývající), je výjimkou z obecného principu dokazování, vyjádřeného v § 120 občanského soudního řádu, podle něhož nese každý účastník důkazní břemeno ve vztahu k těm skutečnostem, které sám tvrdí. Osoba, která tvrdí, že je obětí diskriminace, sice musí nejdříve soudu předložit skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace (musí prokázat prima facie zásah), jestliže tak ale učiní, je tím založena vyvratitelná domněnka, ve vztahu ke které leží povinnost dokázat opak na straně žalované. Uvedené rozložení důkazního břemene zajišťuje, aby osoby, které byly vystaveny diskriminaci, měly s ohledem na povahu předmětu sporu účinné prostředky právní ochrany, čímž ve své podstatě naplňuje ústavní požadavek rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (resp. rovnosti zbraní ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) v materiálním smyslu. Ostatně v případech, kdy k diskriminaci mělo dojít na základě rasového nebo etnického původu, by splnění požadavku prokázat takovouto pohnutku žalované strany ani nebylo možné.

III. V řízení před obecnými soudy stěžovatelé prokázali, že je zaměstnanci hotelu, který provozovala vedlejší účastnice, navzdory původnímu telefonickému příslibu odmítli ubytovat. Současně tvrdili, že byli tímto jednáním vystaveni diskriminaci, neboť důvod odmítnutí měl spočívat v jejich příslušnosti k romskému etniku, o které tito zaměstnanci v době rezervace nevěděli a zjistili ji až poté, co se stěžovatelé dostavili do hotelu. Není tedy sporu, že z jejich strany bylo uneseno břemeno tvrzení a že předložili skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace. Bylo proto na vedlejší účastnici, aby – v souladu s § 133a písm. b) občanského soudního řádu – vyvrátila založenou domněnku, že stěžovatelé byli diskriminováni, a prokázala, že odmítnutí jejich ubytování mělo jiný a zároveň ospravedlnitelný důvod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1213/13, ze dne 22. 9. 2015


29.10.2015 00:00

Zelená karta jako soukromá listina ve smyslu § 134 OSŘ

Zelená karta vydaná ukrajinskou pojišťovnou není takovou listinou, která byla vydána v mezích pravomoci státního orgánu, ani listinou, kterou zvláštní předpis prohlašuje za veřejnou (§ 134 o. s. ř.); zelená karta je tedy listinou soukromou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 802/2013, ze dne 31. 3. 2015


23.10.2015 00:02

ÚS: K přesunu důkazního břemene v diskriminačních sporech

I. Rozhodnutí zaměstnavatele, kterému ze zaměstnanců (muži nebo ženě) ukončí pracovní poměr, nelze bez dalšího považovat za diskriminační, a tudíž zakládající přesun důkazního břemene na žalovaného podle § 133a občanského soudního řádu; k této skutečnosti musí přistoupit ještě další okolnosti, které vyvolají důvodné (důvody podložené) podezření, že v daném případě bylo jednání zaměstnavatele vedeno diskriminačními motivy.

II. Stěžejní úvahou v diskriminačních sporech potom je, zda v konkrétním případě žalobce důkazní břemeno unesl a založil tím přesun důkazního břemene na žalovaného (§ 133a občanského soudního řádu); taková úvaha musí vyplynout z pečlivě zvážených skutkových okolností konkrétního případu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 880/15, ze dne 8. 10. 2015


< strana 1 / 14 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články