// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

06.03.2017 00:01

Přerušení řízení po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem

Za situace, kdy žalovaná plnila na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo dovolacím soudem zrušeno, a žalovaná následně po žalobkyni požaduje v jiném řízení zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, je důvodné, aby v původním řízení, které následuje po vrácení věci dovolacím soudem, bylo aplikováno ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o přerušení řízení i v případě, že žalobkyně vezme žalobu zpět, neboť vyřešení otázky bezdůvodného obohacení má dopad na rozhodnutí ohledně nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v tom, zda k zastavení řízení došlo pro chování žalobkyně, resp. zda žalobkyně zavinila, že došlo k zastavení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 938/2016, ze dne 2. 1. 2017


31.01.2017 00:02

Zamítnutí návrhu na nařízení exekuce po usnesení o příklepu

Nařízení exekuce podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (od 1. 1. 2013 dochází v souvislosti s novelou exekučního řádu již jen k pověření exekutora vedením exekuce) je předpokladem k tomu, aby soudní exekutor mohl exekuci vést, zvolit vhodný způsob jejího provedení atd. Smyslem vedení exekuce je vymožení povinnosti, jež byla uložena vykonatelným rozhodnutím, a přitom nebyla dobrovolně splněna. Je-li však návrh na nařízení exekuce zamítnut (pro zjištěný nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu) dříve, než rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty nabylo právní moci, není již možné rozhodnutí o rozvrhu v odvolacím řízení potvrdit jako správné, neboť pro další provádění exekuce chybí řádný exekuční titul, další pokračování v exekuci by znamenalo neoprávněný zásah do majetkových práv povinného a řízení o rozvrhu je třeba zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Tím pozbývají účinnosti i usnesení ve věci dříve vydaná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 741/2016, ze dne 19. 10. 2016


09.09.2016 00:00

Zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem

Vlastnické právo ve prospěch oprávněné osoby, se kterou Pozemkový fond uzavřel smír schválený soudem, v němž se zavázal uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem.

Domáhá-li se někdo povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, přestože jde o právo, které se do katastru nemovitostí zapisuje záznamem podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., nemůže být jeho návrhu vyhověno. Rozhodnutí, kterým katastrální úřad takový návrh zamítne, je proto správné (v souladu se zákonem). Žalobu, kterou se ten, kdo tvrdí, že byl tímto rozhodnutím katastrálního úřadu dotčen na svých právech, domáhá, aby tatáž věc vkladu práva k nemovitosti byla projednána v občanském soudním řízení podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu, proto soud podle ustanovení § 250i občanského soudního řádu zamítne. Okolnost, že právo do katastru nemovitostí se nezapisuje vkladem, nýbrž záznamem, je tedy důvodem pro zamítnutí takové žaloby a – vzhledem k tomu, že nepředstavuje překážku, pro kterou by nemohlo být rozhodnuto ve věci samé – nikoli důvodem k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, ze dne 28. 4. 2016


21.07.2016 00:03

Překážka věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení

Pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě na zaplacení slevy z kupní ceny sporných (zaknihovaných) akcií či bezdůvodného obohacení získaného prodávajícím z neplatné smlouvy o převodu sporných (zaknihovaných) akcií, v němž soud jako předběžnou otázku posuzoval platnost kupní smlouvy (o převodu sporných akcií), nevytváří překážku věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. pro řízení o žalobě na určení vlastnictví ke sporným akciím.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 468/2015, ze dne 27. 4. 2016


03.06.2016 00:01

ÚS: Překážka věci rozsouzené

Uplatňuje-li účastník řízení svůj nárok v řízení před soudem za situace, kdy o části tohoto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto zamítavým rozsudkem, znamená to, že i kdyby bylo dodatečně prokázáno, že jej tento účastník důvodně uplatnil v celém žalovaném rozsahu, jeho žalobě bude možné vyhovět jen ve zbývající – tedy doposud nerozhodnuté – části. Nad její rámec takovémuto rozhodnutí brání překážka věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 občanského soudního řádu), jejímž smyslem je zajištění právní jistoty pro účastníky řízení tam, kde již bylo o určitém nároku či jeho části pravomocně rozhodnuto. Uvedená překážka však již sama o sobě nemá vliv na to, v jakém rozsahu lze uplatněný nárok v mezích stávajícího předmětu řízení přiznat. Snížení výsledné částky, která má být přiznána, o část, o které již bylo rozhodnuto, by přicházelo v úvahu jen v případě, jestliže by rozsudkem, jenž ji měl založit, bylo žalobě vyhověno, k čemuž však v dané věci nedošlo. V opačném případě by pro takovéto snížení nebyl dán žádný důvod a jeho provedení by mohlo mít za následek porušení práva dotčeného účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2741/15, ze dne 10. 5. 2016


31.03.2016 00:00

KS: Schválení udělení plné moci opatrovnickým soudem

V situaci, kdy je dokazováním mj. zjištěno, že žaloba byla v dané věci podána advokátem na základě plné moci udělené mu žalobcem v době, kdy již tento v důsledku postupující duševní choroby neměl k takovému právnímu jednání dostatečné ovládací a rozpoznávací schopnosti, nebyla žaloba podána oprávněnou osobou a jí vyvolané řízení je postiženo odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který je nutné odstranit (dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.) dodatečným schválením (novým udělením) plné moci advokátovi opatrovníkem, který byl (bude) žalobci mezi tím ustanoven jako osobě pravomocně omezené ve svéprávnosti podle § 62 o. z. Takový úkon opatrovníka není běžnou záležitostí při správě majetku osoby omezené ve svéprávnosti a vyžaduje v režimu § 461 odst. 1 o. z. schválení soudu.

podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8Co 2033/2015, ze dne 7. 1. 2016


02.02.2016 00:00

Zrušení pravomocného platebního rozkazu odvolacím soudem

Odvolací soud není oprávněn zrušit pravomocný platební rozkaz k odvolání žalobce proti usnesení o jeho návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti.

Námitka, že odvolací soud nebyl oprávněn v odvolacím řízení přezkoumávat a rušit pravomocný a vykonatelný platební rozkaz, je zde důvodná, neboť zrušením pravomocného rozhodnutí prvoinstančního soudu k odvolání žalobce proti usnesení o návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti platebního rozkazu postupoval odvolací soud v rozporu s ustanovením § 159a o. s. ř. a překročil tak své procesní oprávnění. K nápravě vad řízení v případě pravomocného rozhodnutí slouží pouze instituty mimořádných opravných prostředků.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2630/2015, ze dne 29. 10. 2015


05.01.2016 00:02

Překážka věci rozsouzené v případě rozhodnutí vydaného rozhodcem bez pravomoci

Vydá-li rozhodnutí orgán, který k jeho vydání neměl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Nejde proto o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, ze dne 30. 9. 2015


29.09.2015 00:01

Přerušení civilního řízení do doby skončení trestního řízení

Je-li účelem rozhodnutí o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. zjistit, zda účastník spáchal trestný čin či nikoli, může soud v přerušeném řízení pokračovat již po skončení trestního stíhání, i když celé trestní řízení, do jehož skončení bylo řízení přerušeno, dosud formálně neskončilo.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4119/2014, ze dne 25. 6. 2015


25.09.2015 00:02

ÚS: Překážka věci pravomocně rozsouzené

Skutečnost, že se obecný soud v odůvodnění svého pravomocného rozhodnutí vypořádal s námitkou započtení, kterou uplatnil žalovaný jako procesní obranu vůči žalobou uplatněnému nároku žalobce ve smyslu § 98 o. s. ř., a věcně se tak vyjádřil k tomu, zda žalovaný má započitatelný nárok vůči žalobci, nebrání tomu, aby se žalovaný domáhal tohoto nároku žalobou v samostatném soudním řízení. Nejedná se o překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013; nyní § 159 odst. 4 o. s. ř.), neboť uvedený nárok žalovaného za této situace nebyl předmětem původního řízení. Pokud tedy soud dospěl právě na základě této skutečnosti k závěru, že nebyly splněny podmínky řízení o takovéto žalobě původního žalovaného, a řízení o ní zastavil, pak nelze než konstatovat, že o této žalobě odmítl věcně rozhodnout bez relevantního zákonného důvodu. Zastavením řízení tak porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2280/14, ze dne 11. 8. 2015


16.07.2015 00:02

Průkaz zastoupení v řízení o přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení

Je-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení podepsána pouze tvrzeným zástupcem věřitele na základě procesní plné moci, která nebyla doložena, jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, k jehož nápravě (předložení procesní plné moci) musí být tvrzený zástupce vyzván; nebude-li ani tak zjednána náprava, musí být řízení o přihlášce pohledávky zastaveno dle § 104 odst. 2 o. s. ř. K případnému odstranění vad přihlášky lze přikročit až po zhojení nedostatku podmínky řízení.

Nedostatek podmínky řízení a vada přihlášky jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. Nedostatek podmínky řízení není vadou přihlášky z hlediska její správnosti či úplnosti a taková vada přihlášky naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 26/2013, ze dne 28. 5. 2015


10.07.2015 00:02

Překážka věci zahájené v případě odškodňovacího řízení dle zák. č. 82/1998 Sb.

I. Obecně platí doktrinální procesní závěr, že předmět řízení je totožný, jsou-li totožná jak skutková tvrzení žalobce, tak žalobní petit. Taková zásada působí i ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

II. Domáhá-li se žalobce v pozdějším řízení náhrady újmy na základě totožných skutkových tvrzení jako v řízení již dříve zahájeném a dosud pravomocně neskončeném, ovšem požaduje vyšší náhradu než v řízení prvním, pak je dána překážka řízení (věci zahájené) pouze co do části, v níž se žalobní žádání překrývá s žádáním v řízení prvním. Naopak nic nebrání tomu, aby o zbývající části – žádání „navíc“ - soud meritorně rozhodl, a buď případně žalobci náhradu přiznal, dospěje-li ke zjevně výjimečnému závěru, že přiznání náhrady požadované v prvním řízení nebylo jen se zřetelem k projevu dispozitivní zásady přiměřeným, anebo aby rozhodl o takovém žádání zamítavě, byla-li náhrada přiznaná při rozhodování o dřívějším návrhu ve smyslu přiměřenosti vypořádána nebo byl-li nárok shledán zcela nedůvodným. Řízení by ovšem měla být především ve smyslu § 112 odst. 1 o. s. ř. spojena. Nestane-li se tak, bude muset soud rozhodující o pozdějším návrhu vyčkat rozhodnutí o původně uplatněném návrhu. Uvedené ostatně musí platit i pro případ, že takový, oproti původně uplatněnému, zvýšený nárok uplatní samostatnou žalobou po skončení řízení o původním nároku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4020/2014, ze dne 28. 4. 2015


20.04.2015 00:01

Označení organizační složky zahraniční osoby v žalobě

Soudní judikatura již dříve dospěla k závěru, že organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv. právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka. Na těchto závěrech dovolací soud i nadále setrvává.

Údaj o tom, že se věc týká organizační složky, zákon nevyžaduje. Z toho plyne, že v žalobě sice může být tento údaj uveden, nicméně jestliže žalobce takový údaj v žalobě neuvede, nelze v tom spatřovat nedostatek (neúplnost nebo nesprávnost) žaloby.

Okolnost, že věc se týká organizační složky zahraniční právnické osoby, žalobce může vyjádřit tím, že za označení účastníka řízení připojí údaj o organizační složce. Údaj, že věc se týká organizační složky, však může být v žalobě vyjádřen i jinak (při vylíčení rozhodujících skutečností, v označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, apod.).

Připojí-li žalobce za označení účastníka řízení údaj o jeho organizační složce, není takový postup na újmu určitosti označení účastníka řízení a nelze z něj ani dovozovat, že by za účastníka řízení byla označena jen organizační složka. Jestliže žalobce označil účastníka řízení v souladu s ustanovením § 79 odst. 1, větou druhou a třetí o. s. ř., nevzbuzuje údaj o organizační složce tohoto účastníka žádnou pochybnost o tom, kdo je účastníkem řízení. O vadnou žalobu (neúplné podání) jde tehdy, jestliže účastník řízení je označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chybí údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následuje údaj o její organizační složce. Protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. Podle ustanovení § 43 o. s. ř. soud postupuje také tehdy, jestliže v žalobě není jednoznačně vyjádřeno, zda byla za účastníka řízení označena (zahraniční) právnická osoba nebo její organizační složka. Jen tehdy, byla-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označena samotná organizační složka, soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o. s. ř. zastaví. V takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1592/2013, ze dne 4. 12. 2014


13.02.2015 00:01

ÚS: Nedostatek pasivní legitimace účastníka řízení

Podle § 219 o. s. ř. má odvolací soud potvrdit i rozhodnutí prvoinstančního soudu, které je postaveno na nesprávném právním názoru, avšak přesto je co do výroku správné. Nemohou-li účastníci předpokládat, zda odvolací soud zaujme jiný právní názor, má odvolací soud v zájmu předvídatelnosti svého postupu buď rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu projednání (připouští-li to důvody taxativně vypočtené v § 219a o. s. ř.) nebo seznámit účastníky se svým odlišným právním názorem a dát jim tak příležitost se k tomuto názoru vyjádřit.

Za situace, kdy odvolací soud shledá, že řízení před soudem I. stupně proběhlo na straně žalovaného s účastníkem, který nebyl ve věci pasivně legitimován, přičemž se nejednalo o pouhé nesprávné označení účastníka, nýbrž o zcela odlišný právní subjekt, tedy o vadu, kterou nebylo možno v rámci řízení odstranit, bylo namístě zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení.

Postup, kdy odvolací soud dospěl k závěru o věcné správnosti výroku prvoinstančního rozhodnutí na základě odlišného právního posouzení pasivní legitimace žalovaného, s nímž však účastníky vůbec neseznámil a nedal jim příležitost se k němu vyjádřit, byl odepřením práva na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3330/13, ze dne 27. 1. 2015


13.02.2015 00:00

ÚS: Výzva soudu k odstranění vady plné moci

Nedostatky v činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod. Není proto spravedlivé, aby nedostatek v činnosti soudu spočívající v absenci výzvy soudu adresované stěžovateli jako oprávněnému k odstranění vad plné moci, resp. doložení plné moci opravňující advokáta zastupovat stěžovatele jako oprávněného, šel k tíži stěžovatele.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3144/14, ze dne 15. 1. 2015


11.12.2014 00:01

Res iudicata v řízení o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem

V případě, kdy žalobce opětovně uplatňuje nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, pak překážka věci rozsouzené je dána pouze tehdy, nárokuje-li žalobce náhradu újmy jen za období, které již bylo předmětem posuzování v předcházejícím řízení. Pouze v takovém případě by předmět řízení byl vymezen zcela shodně. Pokud však řízení nadále pokračuje a žalobce nově uplatní nárok i za toto další období, nejde o shodné vymezení předmětu řízení. Neuplynula-li od rozhodnutí v předcházejícím řízení dostatečně dlouhá doba, aby celkovou délku řízení bylo možno hodnotit za nepřiměřeně dlouhou, je tato okolnost důvodem pro zamítnutí žaloby, nezakládá však překážku věci rozsouzené.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1908/2014, ze dne 25. 9. 2014


14.11.2014 00:00

ÚS: Nedostatek podmínky řízení a náhrada nákladů řízení

Nedostatek podmínky řízení spočívající ve vadě průkazu k jednání za právnickou osobu je nedostatkem odstranitelným. Pokud obecný soud podle s ust. § 104 odst. 2 občanského soudního řádu žalobce nevyzval k doložení oprávnění za právnickou osobu jednat, zatížil řízení vadou, která měla, resp. mohla mít za následek vadný závěr soudu ohledně důvodu zastavení řízení i ohledně toho, kdo zastavení řízení zavinil a komu je tedy nutno uložit povinnost uhradit ostatním účastníkům náklady řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3688/13, ze dne 30. 9. 2014


14.10.2014 00:01

Přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí

Včasné podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí, nebo proti rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku podaném proti tomuto rozhodnutí je důvodem pro přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí před katastrálním úřadem a pro přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté občanského soudního řádu; přerušení řízení trvá až do rozhodnutí o ústavní stížnosti a, bylo-li ústavní stížnosti vyhověno, až do opětovného rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku (bylo-li rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku zrušeno), případně (bylo-li zrušeno rozhodnutí vydané v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí) až do právní moci nového rozhodnutí ve věci určení neplatnosti právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3399/2013, ze dne 24. 9. 2014


01.08.2014 00:02

ÚS: Přepjatý formalismus ve vztahu k označení účastníka řízení

Svévolné odmítnutí přístupu k soudu (denegatio iustitiae) spočívá též v restriktivním či „přepjatě formalistickém“ výkladu procesních pravidel. Tak tomu je i v případě, kdy soud zastaví řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), spočívajícího v nezpůsobilosti žalobce být účastníkem řízení, a to za situace, kdy soud neučinil žádná opatření směřující k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci žalobce (§ 43 odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). K zastavení řízení navíc došlo až 20 měsíců po podání žaloby a poté, co soud s takto označeným žalobcem od počátku řízení jednal jako s aktivně legitimovaným účastníkem. Tímto zcela překvapivým a formalistickým postupem, ústícím do vydání usnesení o zastavení řízení, krajský soud odepřel stěžovateli právo domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 475/13, ze dne 24. 6. 2014


30.06.2014 00:02

Vztah rozsudků na plnění a na určení z hlediska překážky věci rozhodnuté

Teorii identity skutku nelze vykládat (co do soudním rozhodnutím pravomocně přiznaného plnění pro účely posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté v následném sporu o určení) protikladně ustanovení § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. (akcentujícímu jen závaznost rozsudečného výroku). Pro účely posouzení, zda řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo zkoumané předtím v pravomocně rozhodnutém sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), je (tedy) podstatné, zda a jakým způsobem se řešení otázky, jíž se týká podaná určovací žaloba, promítlo ve výroku soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti.

Obecně lze říci, že je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata).

Typickým příkladem sporu o splnění povinnosti, jehož výsledek brání projednání následného sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je např. (v R 85/2003 rozebraný) spor o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kde pravomocné soudní rozhodnutí, jímž soud (výrokem rozhodnutí) takové výpovědi přivolil (nebo žalobu naopak zamítl) brání pozdějšímu projednání sporu o určení (ne)platnosti takové výpovědi z nájmu bytu. Obdobně platí, že tam, kde soud vydá směnečný platební rozkaz (jímž přizná požadované plnění ze směnky), nelze po právní moci takového rozhodnutí již vést spor o určení neplatnosti směnky, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán. Stejně tak platí, že tam, kde soud svým rozhodnutím přiznal žalobci pravomocně požadované peněžité plnění, již nelze následně vést (dle § 80 písm. c/ o. s. ř.) spor o určení, že takto přiznaná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že jde o pohledávku v jiné výši. Výrok pravomocného soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti je v těchto případech překážkou bránící vedení popsaných „určovacích“ sporů (jde o res iudicata).

O takový případ však v posuzované věci nejde. Jakkoli jde o spor týchž účastníků o vydání majetkového bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu (užíváním pozemku bez právního důvodu), jenž je sporem o splnění povinnosti dle § 80 písm. b/ o. s. ř., nevypořádává příslušný právní vztah účastníků k pozemku. Takový spor neřeší prostřednictvím výroku (lhostejno, zda zamítavého nebo vyhovujícího) konečným způsobem otázku vlastnictví pozemku ani tehdy, jestliže soud v jeho rámci posuzoval otázku vydržení vlastnického práva k pozemku.

Obecně lze říci, že tam, kde spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, slouží jako „nutný“ podklad pro změnu zápisu věcného práva k majetku v příslušném veřejném seznamu, netvoří pravomocné soudní rozhodnutí ve sporu o plody, užitky a požitky z takového majetku nebo ve sporu o vyklizení takového majetku (jde-li o nemovitost), překážku věci pravomocně rozhodnuté pro následný spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo k majetku je či není.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, ze dne 25. 6. 2014


< strana 1 / 7 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články