// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

18.05.2017 00:02

Exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného od 1.7.2015

Exekuci podle exekučního příkazu, kterým exekutor před 1. 7. 2015 postihl srážkami mzdu manželky povinného k vydobytí dluhu patřícího do společného jmění manželů, nelze podle čl. IV bod l Přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. od 1. 7. 2015 nadále provádět.

Čl. IV bod l Přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. vyjadřuje obecně platnou zásadu nepravé retroaktivity procesních norem. Znamená to, že v řízení je pokračováno podle pozdějšího procesního práva (jeho změn). Ty účinky, které dosavadní procesní úprava spojovala s určitými procesními úkony, zůstávají zachovány i nadále.

Z pohledu nepravé retroaktivity platí, že i když bylo exekuční řízení zahájeno před 1. 7. 2015, s účinností od 1. 7. 2015 se na toto exekuční řízení použije právní úprava exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném od tohoto data. Pro posouzení, zda byl soudní exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz, kterým postihl mzdu manželky povinného a jinou pohledávku manželky povinného, je rozhodující právní úprava účinná do 30. 6. 2015. Stejnou úpravou se řídí nárok oprávněného, aby jeho pohledávka byla uvedenými způsoby exekuce uspokojena, jakož i vykonané právní úkony, které k provedení těchto způsobů exekuce směřovaly.

Jestliže však od 1. 7. 2015 právní úprava nadále uvedené způsoby exekuce neupravuje, nelze jimi od 1. 7. 2015 exekuci nadále provádět. Právní spojení, že „právní účinky zůstávají zachovány“, je třeba vykládat tak, že se jedná o právní účinky vzniklé po dobu „působení“ staré právní úpravy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, ze dne 20. 2. 2017


18.05.2017 00:01

Překážka věci rozhodnuté u doplněného vzájemného návrhu

Vzájemný návrh, který se od předchozího zamítnutého vzájemného návrhu liší doplněním synallagmatického závazku žalované, nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3833/2016, ze dne 2. 3. 2017


18.05.2017 00:00

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o opravě rozsudku

Rozhodnutí odvolacího soudu o opravě rozsudku (usnesení) podle ustanovení § 164 o. s. ř. (§ 167 odst. 2) – ať již bez návrhu účastníka nebo na jeho podkladě – není rozhodnutím o odvolání (kterým se odvolací řízení končí); účastník se nedomáhá nápravy rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž návrh směřuje k odstranění těmito ustanoveními identifikovaných vad vlastního rozhodnutí odvolacího soudu. Proti takovému rozhodnutí se nelze dovolat.

Stojí za to dodat, že existují i jiná rozhodnutí, která odvolací soud vydává v rámci odvolacího řízení, proti nimž nelze podat odvolání, a přitom nemají povahu ani „pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu“ ve smyslu ustanovení § 236, § 237 o. s. ř, proti kterým je k dispozici coby (mimořádný) opravný prostředek dovolání; takovými jsou kupříkladu rozhodnutí, jimž odvolací soud přiznal znalečné, svědečné či uložil pořádkovou pokutu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, ze dne 22. 2. 2017


17.05.2017 00:01

Souhlas se změnou oprávněného v exekučním řízení podle § 107 odst. 3 o.s.ř.

O změně v osobě oprávněného podle § 36 odst. 5, § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 107 odst. 3 o. s. ř. soudní exekutor (soud) rozhoduje v důsledku nedostatku podmínky řízení, jenž nastal po zahájení řízení a spočívá ve ztrátě způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení (u právnické osoby se tak děje v případě jejího zániku). Novým oprávněným (procesním nástupcem) zaniklé právnické osoby se stává osoba, o níž to stanoví zákon.

Soudní exekutor (soud) přistupuje k rozhodnutí o změně účastníka podle § 107 o. s. ř. z úřední povinnosti a není vázán návrhem účastníků, proto není relevantní případný nesouhlas nového oprávněného, tím spíše ani nesouhlas povinného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4698/2016, ze dne 15. 2. 2017


17.05.2017 00:00

Překážka věci rozsouzené v případě dalšího návrhu na zastavení exekuce

Soud k dalšímu návrhu povinné na zastavení exekuce nemůže uzavřít, že dohoda, v níž se povinná zavázala splnit pohledávku, o níž byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení § 71b odst. 1 not. řádu, je neplatná, jestliže námitkou její neplatnosti povinná odůvodnila již svůj dřívější návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který byl pravomocně zamítnut pro absenci skutkových či právních okolností, které by odůvodnily závěr o neplatnosti takové dohody.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté by pominula jedině tehdy, kdyby nový požadavek na posouzení platnosti smlouvy byl opřen o skutečnosti, které zde v době původního řízení nebyly a došlo k nim až později.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5537/2016, ze dne 21. 2. 2017


10.05.2017 00:02

Námitka mezinárodní nepříslušnosti dle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Odpor proti platebnímu rozkazu, byť by v něm žalovaný uplatnil věcnou obranu proti žalovanému nároku, nelze považovat za „účast žalovaného na řízení“ ve smyslu čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2784/2016, ze dne 28. 2. 2017


10.05.2017 00:01

Náhrada nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

Pro závěr, který z účastníků je povinen podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit státu jím placené náklady řízení, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení se výsledkem řízení rozumí úspěch účastníků ve věci. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu nelze přihlížet k tomu, který účastník jednotlivý důkaz navrhl, resp. k prokázání jakých tvrzení byl důkaz proveden.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 275/2016, ze dne 20. 2. 2017


10.05.2017 00:00

Nepřiznání náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem

Předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím se posuzují samostatně. To, že jsou tyto předpoklady dány v řízení u soudu prvního stupně, neznamená, že musí být shledány i v řízení odvolacím. Z povahy odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jeho věcné správnosti a bezvadnosti řízení, které předcházelo jeho vydání, naopak vyplývá, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za přiměřeného použití ustanovení § 150 o.s.ř. má být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně - jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 275/2016, ze dne 20. 2. 2017


02.05.2017 00:02

Vliv místní příslušnosti soudu na fikci doručení

Skutečnost případné místní nepříslušnosti soudu nezakládá důvod významný pro řádné doručení písemnosti – doručení fikcí. Rozsudek soudu je doručen účastníkovi postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., i když by soud rozhodující o takovém doručení byl případně v dané věci místně nepříslušný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1471/2016, ze dne 2. 2. 2017


02.05.2017 00:01

Odvolání proti nepřiznání osvobození od soudních poplatků

V řízení o odvolání proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně nepřiznal účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, odvolací soud nezkoumá, zda soud prvního stupně je věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 854/2015, ze dne 22. 2. 2017


02.05.2017 00:00

Věcná příslušnost ve sporech podle zákona o konkursu a vyrovnání

V konkursních poměrech podle zákona o konkursu a vyrovnání zakládalo ustanovení § 9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) věcnou příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jen tehdy, šlo-li o spor mezi úpadcem - podnikatelem a správcem „jeho“ konkursní podstaty (správcem konkursní podstaty tohoto úpadce - podnikatele).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 854/2015, ze dne 22. 2. 2017


28.04.2017 00:02

Vznesení námitky nedostatku místní příslušnosti soudu

Místní příslušnost soudu lze zkoumat pouze na samém začátku řízení, a to buď z iniciativy soudu, nebo z iniciativy účastníka řízení.

Věta první a druhá § 105 odst. 1 o. s. ř. výjimku ze zásady, že možnost soudu zkoumat z vlastní iniciativy svou místní příslušnost je časově omezena, nepřipouští. Plyne z toho, že zkoumat ji později z vlastní iniciativy soud nemůže v žádném případě, tedy ani tehdy, neměl-li na počátku řízení pro závěr o své místní příslušnosti dostatek informací a ani si je (například postupem podle § 43 o. s. ř.) neobstaral. Stejný princip musí být uplatněn ve vztahu k námitce vznesené účastníkem řízení. Ani pro něj totiž zákon nepřipouští žádné výjimky z uvedené zásady, možnost účastníka namítat místní nepříslušnost soudu koncentruje k prvnímu úkonu, který účastníku přísluší. Tím je účastníkův první procesní úkon adresovaný soudu, učiněný buď z jeho iniciativy, nebo na výzvu soudu.

Pro námitku nedostatku místní příslušnosti nemusí mít účastník řízení sám o místní příslušnosti soudu jasno, k tomu, aby námitku vznesl, postačí, má-li o místní příslušnosti soudu, u něhož byla žaloba podána, pochybnost (například i proto, že v okamžiku, kdy námitku podává, ze žaloby nejsou zcela jasné okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti).

Z uvedeného plyne, že ani výzva podle § 43 o. s. ř. k úpravě žalobního petitu, v němž není dostatečně přesně specifikována nemovitost, jejíž vyklizení je předmětem řízení, nemůže prolomit pravidlo vyjádřené v § 105 odst. 1 o. s. ř., tj. že zkoumat místní příslušnost soudu lze pouze na samém počátku řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3347/2016, ze dne 9. 2. 2017


28.04.2017 00:01

Procesní nástupnictví v řízení o vyloučení věcí z exekuce

V řízení o vyloučení věcí z exekuce podle ustanovení § 267 o. s. ř. je právní skutečností zakládající procesní nástupnictví na straně žalovaného až pravomocné rozhodnutí soudního exekutora o vstupu právního nástupce do exekučního řízení na místo původního oprávněného. Skutečnost, že došlo k procesnímu nástupnictví v exekučním řízení, může soud v řízení o excindační žalobě vzít toliko na vědomí prostřednictvím usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. O tom, že ve sporu vyvolaném exekučním řízením došlo ke změně v osobě účastníka řízení, tudíž soud v řízení o excindační žalobě nerozhoduje podle ustanovení § 107a o. s. ř. Zastavení řízení o návrhu žalobce podle ustanovení § 107a o. s. ř. však příslušnému soudu nebrání, aby o vstupu nového žalovaného rozhodl rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5441/2016, ze dne 23. 1. 2017


24.04.2017 00:02

Střet zájmů zástupce a zastoupeného při sepisu exekutorského zápisu

I. Posouzení, zda zástupce dlužníka (potenciálního povinného) při sepisu exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy dlužníka, jestliže v tomtéž exekutorském (notářském) zápisu vystupoval zároveň jako statutární orgán věřitele (potenciálního oprávněného), je třeba uskutečnit nikoliv podle norem hmotného práva, ale výhradně podle ustanovení § 32 odst. 2 o. s. ř.

Exekutorský (notářský) zápis, k jehož přímé vykonatelnosti svolil prostřednictvím jednoho a téhož zástupce údajný dlužník (povinný) a údajný věřitel (oprávněný), není v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř., a to pro kolizi zájmů mezi zástupcem účastníků zápisu (kterým je jedna a tatáž osoba) se zájmem údajného dlužníka (povinného). Jestliže exekuce byla na základě takového exekutorského (notářského) zápisu nařízena, musí být k návrhu povinného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena.

II. Střet zájmů v oblasti práva procesního se projeví tak, že zástupce účastníka může procesním jednáním uskutečněným jeho jménem navodit pro sebe nebo pro jinou osobu, kterou v řízení rovněž zastupuje, výrazně příznivou změnu v jejích procesních právech a povinnostech, a to na úkor účastníka, kterého zastupuje. Již tato skutečnost sama o sobě představuje střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným, aniž by musela být využita.

Existence kolize zájmů zástupce a zastoupeného v procesněprávních vztazích má za následek neúčinnost jednání zástupce jménem zastoupeného účastníka, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 90/2017, ze dne 1. 2. 2017


24.04.2017 00:01

Posouzení účelnosti nákladů vynaložených vedlejším účastníkem

I. V rámci posouzení účelnosti nákladů vynaložených v řízení vedlejším účastníkem soud nemůže řešit otázku přípustnosti vedlejšího účastenství.

II. Nelze dovozovat zneužití práva na právní pomoc z té skutečnosti, že účastník řízení předloží listiny k prokázání svých tvrzení až na výzvu soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4621/2016, ze dne 22. 2. 2017


24.04.2017 00:00

Přerušení odvolacího řízení o výši nákladů exekučního řízení

Ani podání dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněného hradit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, není důvodem k přerušení odvolacího řízení, v němž je rozhodováno o konkrétní výši těchto nákladů.

Ustanovení § 35 odst. 5 věty první exekučního řádu je třeba vykládat tak, že pokud se zákaz přerušení vztahuje na „exekuční řízení“, tím spíše se uplatňuje ve všech jeho jednotlivých fázích, včetně rozhodování o nákladech exekučního řízení a nákladech exekuce (v to zahrnuje rovněž příslušné řízení odvolací), a to přestože již exekuce byla skončena. V případě výkonu rozhodnutí je pak nepřípustnost přerušení zřejmá ze samotného znění ustanovení § 254 odst. 2 věty první o. s. ř., dle něhož při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2016, ze dne 18. 1. 2017


12.04.2017 00:02

Dělení důkazního břemena ve vykonávacím řízení

Ve vykonávacím řízení soud zjišťuje z úřední povinnosti skutečnosti ryze procesního charakteru, zatímco při zjišťování skutečností, jež jsou rozhodující podle hmotného práva (např. námitka zápočtu ze strany povinného), se uplatní, stejně jako ve sporném řízení, zásada projednací.

Toho, kdo se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, tíží břemeno prokázání tvrzení, že částku bezdůvodného obohacení protistraně zaplatil, zatímco na protistraně je, aby prokázala existenci dohody (nebo jiné právní skutečnosti), podle níž byla oprávněna plnění (bylo-li prokázáno) přijmout. V daném případě tedy bylo na povinné, aby prokázala, že částku, která má být započtena na pohledávku z exekučního titulu, skutečně povinné zaplatila, zatímco povinnou tížilo břemeno prokázání, že tuto částku nemusí vracet a nemá být ani započtena, protože je tu právní skutečnost, která ji opravňovala k jejímu přijetí.

Předpoklad odvolacího soudu, že povinná by neplnila dluh, jestliže by jí nevznikl, a že je na ní, aby prokázala, že skutečně plnila, aniž by jí bylo poskytnuto protiplnění, není správný, protože by povinnou neprávem zatížil břemenem prokázání dlouhodobě neexistující právní skutečnosti, kterou zásadně prokázat nelze. V daném případě je na oprávněné a nikoliv na povinné, aby prokázala, že plnění ze strany povinné bylo poskytnuto z konkrétního právního důvodu (např. z konkrétní vyfakturované dodávky zboží) a nikoliv na úhradu plnění z exekučního titulu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5510/2016, ze dne 10. 1. 2017


12.04.2017 00:01

Přemístění obvyklého bydliště dítěte dle nařízení Brusel II bis

I v případě, kdy dítě žije delší dobu na území jiného členského státu Evropské unie a bylo by možno nejen s ohledem na samotnou dobu pobytu, ale i stupeň začlenění do nového prostředí obecně dovozovat, že zde již získalo obvyklý pobyt ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel II bis, je třeba zvážit, zda si dítě nepodrželo obvyklý pobyt v původním členském státě i s ohledem na vůli rodičů projevenou v uzavřené dohodě o výkonu povinností a práv z rodičovské odpovědnosti.

Posouzení, zda přítomnost nezletilého v členském státě nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu, je přitom při posuzování obvyklého bydliště dítěte stěžejní.

Uzavřel-li odvolací soud, že nezletilý byl v době zahájení řízení v Rakousku sociálně a rodinně integrován, neboť jeho tamní pobyt v délce devíti měsíců již vykazoval znaky trvalosti, nezletilý zde navštěvoval školní zařízení, byl evidován úřady zdravotního a sociálního pojištění, byl jazykově vybaven a začleněn do běžného rodinného a školního života v Rakousku, aniž by však přihlédl k dalším okolnostem, zejména pak k důvodům a podmínkám pobytu na území tohoto státu, které nasvědčují závěru, že pobyt dítěte na území tohoto státu měl pouze dočasnou povahu, pak postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2850/2016, ze dne 20. 12. 2016


12.04.2017 00:00

Přerušení exekuce v případě tzv. opozičního nebo impugnačního sporu

Exekuci konanou podle exekučního řádu nelze přerušit ani tehdy, když probíhá opoziční nebo impugnační spor, jehož věcný výsledek může být ovlivněn skutkovými okolnostmi, které mají být zjištěny v souvisejícím (např. trestním) řízení.

Nemožnost přerušení však exekuce neznamená, že by exekuční soud neměl vyčkat případného výsledku souvisejícího trestního řízení, lze-li důvodně očekávat, že související řízení nebo důkazní prostředky, které budou v jeho průběhu zajištěny, podstatně ovlivní výsledek procesního dokazování v řízení o opoziční nebo impugnační žalobě. Jestliže by exekuční soud za takových okolností nevyčkal výsledku souvisejícího řízení, ačkoliv některý z účastníků takový postup za účelem unesení svého důkazního břemene navrhl, šlo by popřípadě o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5739/2016, ze dne 10. 1. 2017


05.04.2017 00:02

Pořadí při rozdělení podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti

Pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti, je třeba se jednoznačně řídit § 337c o. s. ř., a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl vlastnictví k postiženým nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. V posuzované věci je tak pro určení pořadí pohledávek oprávněného a zástavního věřitele na základě ustanovení § 337c odst. 1 písm. c), odst. 5 o. s. ř. rozhodující, že ke vzniku zástavního práva věřitele došlo až po zahájení exekučního řízení. Proto má pohledávka oprávněného lepší pořadí než pohledávka zástavního věřitele bez ohledu na to, že se povinný stal vlastníkem předmětných nemovitostí zajištěných zástavním právem věřitele až po zahájení exekučního řízení.

Zástavní věřitel mohl poté, co v souladu s ustanovením § 236f odst. 1 o. s. ř. podal přihlášku své pohledávky do dražby, podat návrh na zastavení exekuce prodejem zastavené nemovitosti podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že má právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy, kterou povinný po nařízení exekuce nabyl zastavenou nemovitost (jež byla posléze vydražena) a zároveň disponoval se svými majetkovými hodnotami-penězi, a to s odkazem na ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2012. Toto právo zástavnímu věřiteli náleželo až do vydání usnesení o příklepu. Jestliže by zástavní věřitel tohoto svého práva využil, zřejmě by nedošlo k prodeji zastavené nemovitosti, a tedy ani k tomu, že by pohledávka oprávněného byla z rozdělované podstaty uspokojena v lepším pořadí než pohledávka zástavního věřitele.

Aplikaci ustanovení § 337c o. s. ř. i v rámci řízení konaného podle exekučního řádu nebrání specifická povaha exekučního řízení, když na rozdíl od řízení o soudní výkon rozhodnutí konaného výhradně podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř. je podstatné, že postižená nemovitost je ve vlastnictví povinného nikoliv k okamžiku zahájení řízení, ale v době vydání exekučního příkazu jejím prodejem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5672/2016, ze dne 9. 1. 2017


< strana 1 / 137 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články