// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

22.03.2017 00:02

Uznání a výkon nálezu vydaného Rozhodcovským súdom v Košiciach

Rozhodčí doložku, podle níž veškeré spory mezi smluvními stranami budou řešeny v rozhodčím řízení Rozhodcovským súdom v Košiciach podle jeho jednacího řádu, jenž je stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 12 zákona č. 244/2002 Z. z., nelze bez dalšího hodnotit jako netransparentní toliko z důvodu, že nerozhodoval stálý rozhodčí soud zřízený ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízením, ale stálý rozhodčí soud zřízený podle § 12 zákona č. 244/2002 Z. z. „soukromou“ právnickou osobou. Tato skutečnost proto sama o sobě nezakládá důvod pro odepření výkonu rozhodčího nálezu pro rozpor s veřejným pořádkem spočívající v porušení základního práva účastníka na spravedlivý proces.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 676/2016, ze dne 13. 12. 2016


22.03.2017 00:01

Uznání a výkon nálezu vydaného rozhodčím soudem ve Slovenské republice

Při uznání a výkonu rozhodčího nálezu vydaného rozhodčím soudem ve Slovenské republice se postupuje podle Newyorské úmluvy. Není vyloučeno ani použití Smlouvy o vzájemné pomoci prostřednictvím čl. VII Newyorské úmluvy, který umožňuje také použití i jiného smluvního instrumentu či vnitrostátní úpravy, pokud ta je pro uznání rozhodčího nálezu liberálnější, tzn. vede ke snadnějšímu uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 676/2016, ze dne 13. 12. 2016


22.03.2017 00:00

Věcná příslušnost ve sporu o zaplacení další majetkové účasti člena družstva

Spor o zaplacení částky, která představuje další majetkovou účast člena družstva, je sporem mezi obchodní korporací (družstvem) a jeho členem, který vyplývá z účasti na obchodní korporaci; k jeho projednání je dána podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně. Spory vyplývající z účasti na obchodní korporaci nejsou statusové věci ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2915/2016, ze dne 13. 12. 2016


14.03.2017 00:02

Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 48 o.s.ř.

I. Je-li na místě doručení prostřednictvím doručujícího orgánu dle § 48 o. s. ř., může soud pověřit doručením písemností kterýkoliv z doručujících orgánů vyjmenovaných v § 48 odst. 1 o. s. ř, který považuje s přihlédnutím k okolnostem v dané věci za vhodný, aniž by bylo stanoveno (závazné) pořadí, v jakém by měl soud k jejich pověření přistoupit. Zvolil-li proto soud prvního stupně jako doručující orgán justiční stráž a nikoliv Českou poštu s. p. jako provozovatele poštovních služeb, nijak nepochybil.

II. Skutečnost, že orgán, který soud určil jako doručující podle § 48 odst. 1 o. s. ř., účastníkovi (adresátovi) zásilku nedodal, protože nebyl zastižen a nebylo mu možné zanechat výzvu, ani skutečnost, že účastník měl u jiného doručujícího orgánu (než který zvolil soud) zřízené zvláštní služby, a tvrdí, že při jejich využití by mu zásilka místo náhradního doručení byla předána a mohl se s rozsudkem seznámit včas (nikoliv až po uplynutí lhůty k odvolání), nelze považovat za omluvitelný důvod ve smyslu § 58 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2696/2016, ze dne 24. 11. 2016


14.03.2017 00:01

Dovolání ve věci návrhu na zákaz jednat podle usnesení shromáždění SVJ

Rozhodnutí o dočasném zákazu jednat podle rozhodnutí shromáždění podle § 1209 odst. 1 věta za středníkem o. z. je svou povahou rozhodnutím o předběžném opatření. Podá-li vlastník jednotky v řízení o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (spolu s žalobou, případně kdykoliv v dalším průběhu řízení) návrh podle § 1209 odst. 1 věty první za středníkem o. z., rozhodne soud o takovém návrhu podle § 102 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 z. ř. s.). V souladu s § 102 odst. 3 o. s. ř. se tak použije mj. i ustanovení § 75b o. s. ř. o povinnosti navrhovatele složit jistotu, soud rozhodne o návrhu bezodkladně, popř. nejpozději do sedmi dnů od podání návrhu (§ 75c odst. 2 o. s. ř.), usnesení účastníkům odešle ve lhůtě stanovené v § 76c o. s. ř. a uloží navrhovateli zaplatit soudní poplatek.

Úprava nepřípustnosti dovolání obsažená v ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. se tak uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na dočasný zákaz jednat podle usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek podle § 1209 odst. 1 o. z.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3645/2016, ze dne 12. 12. 2016


06.03.2017 00:02

Náhrada nákladů vzniklých v dílčí „procesní“ fázi řízení

Byl-li podán proti procesnímu rozhodnutí soudu opravný prostředek, o němž je rozhodnuto jinak, než že soud rozhodující o opravném prostředku napadené rozhodnutí změní či zruší, zásadně nelze mít úkony účastníka, jež rozhodnutí napadl, v této fázi řízení za účelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř..

Za daných okolností dílčí fáze řízení o opravném prostředku zpravidla vyzní jako nadbytečně vedená, a náklady v této fázi vynaložené účastníkem, jenž opravný prostředek podal, budou postrádat charakter nezbytnosti a tedy i účelnosti. Sama skutečnost, že účastník řízení činil úkony, jež se projevily jako neúčelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva, samozřejmě neznamená, že by v řízení postupoval neřádně, což by vedlo k separaci nákladů řízení dle § 147 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že v případě v řízení takto vzniklého „procesního apendixu“ lze náklady této fáze řízení procesně úspěšnému účastníku přiznat zásadně jen tehdy, byl-li úspěšný též v uvedené dílčí fázi řízení (tedy podal-li úspěšně opravný prostředek, či naopak čelil-li opravnému prostředku, který byl neúspěšně podán protistranou). V případě, že procesně úspěšný účastník v dané fázi řízení neuspěje, soud mu náhradu nákladů v ní vynaložených zásadně nepřizná. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. se totiž náhrada nákladů řízení nepřiznává účastníku, který neměl ve věci úspěch, z čehož plyne, že soud náklady uvedené fáze řízení nepřizná účastníkovi, jenž nebyl v takové fázi procesně úspěšný.

Uvedený výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. je souladný s principem úspěchu ve věci a lépe odpovídá též účelům nákladů řízení, neboť vede účastníky řízení (též ty, kteří oprávněně očekávají procesní úspěch) k vyšší odpovědnosti ohledně činěných procesních úkonů, a směřuje tedy k naplňování zásady procesní ekonomie. Je též zachován princip, že procesně neúspěšný účastník je sankcionován za to, že druhá (úspěšná) strana musí bránit svá práva u soudu; procesně neúspěšný účastník již ovšem není postihován za představy procesně úspěšného účastníka ohledně způsobu vedení řízení, jejichž správnost se v řízení nepotvrdila.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 628/2015, ze dne 20. 12. 2016


06.03.2017 00:01

Přerušení řízení po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem

Za situace, kdy žalovaná plnila na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo dovolacím soudem zrušeno, a žalovaná následně po žalobkyni požaduje v jiném řízení zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, je důvodné, aby v původním řízení, které následuje po vrácení věci dovolacím soudem, bylo aplikováno ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o přerušení řízení i v případě, že žalobkyně vezme žalobu zpět, neboť vyřešení otázky bezdůvodného obohacení má dopad na rozhodnutí ohledně nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v tom, zda k zastavení řízení došlo pro chování žalobkyně, resp. zda žalobkyně zavinila, že došlo k zastavení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 938/2016, ze dne 2. 1. 2017


27.02.2017 00:02

Srážka základní nepostižitelné částky z odstupného

K odstupnému poskytovanému jednorázově při skončení pracovního poměru je při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy třeba přistupovat jako k výplatě příjmu za několik měsíců poskytnutého najednou (předem) a srážky – obdobně jako při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou - vypočítat za každý měsíc období určeného podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, zvláště. Znamená to, že základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje.

Uvedený postup při výpočtu srážek z odstupného se uplatní nejen v případě, že zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, se nepodaří nalézt nové zaměstnání, ale i tehdy, jestliže zaměstnanec po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli. V takovém případě se v době určené podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, postupuje tak, jako by šlo o několik mezd (§ 302 odst. 1 OSŘ); byla-li proto základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ odečtena od odstupného (tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje), neodečte se již od mzdy příslušející zaměstnanci za odpovídající počet měsíců u nového zaměstnavatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 853/2016, ze dne 1. 12. 2016


27.02.2017 00:00

Právní zájem na určení, že společnost je či není vlastníkem určitého majetku

Nejvyšší soud se opakovaně zabýval otázkou aktivní věcné legitimace akcionáře (společníka) společnosti a jeho naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti právních úkonů, resp. určení, že společnost je či není vlastníkem určitého majetku. Z jeho rozhodnutí se podává, že:

1) Uzavře-li akciová společnost (či společnost s ručením omezeným) smlouvu o převodu nebo nájmu podniku či jeho části, popř. smlouvu o převodu významné části majetku společnosti na třetí osobu, jde o právní skutečnost, jež může mít významný vliv na právní a majetkové poměry společnosti, a tedy zprostředkovaně i na právní a majetkové poměry jejích akcionářů (společníků).

2) Má-li uzavření takové smlouvy významný vliv na právní a majetkové poměry akcionářů (společníků), svědčí akcionáři (společníku) aktivní věcná legitimace v řízení o určení neplatnosti této smlouvy, popř. o určení vlastnického práva k věcem (majetku) smlouvou převáděným (či určení toho, zda tu nájemní právo k podniku je či není).

3) Posouzení toho, zda se uzavření takové smlouvy významně dotýká i právního a majetkového postavení akcionáře (společníka), a zda tedy lze akcionáři (společníku) přiznat aktivní věcnou legitimaci v řízení výše uvedených, závisí na okolnostech konkrétního případu.

4) Současně platí, že svědčí-li akcionáři (společníku) aktivní věcná legitimace a nemá- li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (takovou smlouvou) dotčená práva, má zásadně i naléhavý právní zájem na určení, že dotčená smlouva je neplatná, popř. určení vlastnictví k dotčenému majetku (či určení toho, zda tu nájemní právo k podniku je či není).

Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, nabývá-li společnost za úplatu představující významnou část jejího majetku pozemky (či jiný nepeněžitý majetek).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, ze dne 30.11. 2016


21.02.2017 00:01

Rozhodnutí o návrhu na změnu exekutora před zastavením exekuce

Právo oprávněné zvolit si exekutora plynoucí z ustanovení § 38 odst. 1 a § 15 odst. 5 ex. řádu nelze srovnávat s institutem práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jestliže odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce, aniž by se předtím zabýval návrhem oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu, nelze jeho postup pokládat za zásah do práva oprávněné, aby exekuci prováděl exekutor, kterého si sama zvolí, jestliže z rozhodnutí exekučního i odvolacího soudu o úplném zastavení exekuce posléze vyplynulo, že exekuce vůbec neměla být prováděna.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3919/2016, ze dne 7. 12. 2016


21.02.2017 00:00

Aplikace § 150 o.s.ř. z důvodu skutečnosti stojící na straně soudů

Okolnost, že jednotlivé (soudní) instance měly na právní kvalifikaci věci odlišné názory, nemůže být použita pro ospravedlnění aplikace § 150 o. s. ř., neboť nelze klást k tíži účastníka řízení skutečnost stojící na straně soudů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 704/2016, ze dne 30. 11. 2016


16.02.2017 00:01

Exekuce na základě cizího rozhodčího nálezu dle Newyorské úmluvy

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů se řadí mezi přímo použitelné mezinárodní smlouvy a proto jsou rozhodčí nálezy spadající do její působnosti za titul výkonu rozhodnutí uznávány bez zvláštního řízení. To však samo o sobě neznamená, že by mohly být i způsobilým titulem coby titul exekuční; k odpovědi tuto otázku je třeba rekurovat zpět k exekučnímu řádu.

Z ustanovení § 37 odst. 2 exekučního řádu se pak podává, že tak by tomu mohlo být jen tehdy, bylo-li by zde rozhodnutí „o uznání“.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1165/2016, ze dne 3. 11. 2016


16.02.2017 00:00

Hodnocení důkazu listinou zachycující výpověď svědka v jiném řízení

Za situace, kdy účastník občanského soudního řízení popírá pravdivost obsahu výpovědi učiněné do protokolu v jiném řízení, nemůže soud založit skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé pouze na tomto listinném důkazu, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem této osoby jako svědka podle § 126 o. s. ř. Vzhledem k zásadě přímosti je nepřípustné nahrazovat důkaz výslechem svědka, který byl navržen a lze jej objektivně provést, pouhým přečtením protokolu o výpovědi vyhotoveném v jiném řízení, neboť – kromě toho, že se účastníci občanského soudního řízení nemohou aktivně podílet na výslechu této osoby – soud nemůže posoudit věrohodnost (pravdivost) tohoto důkazu (jeho obsahu) s přihlédnutím ke skutečnostem nezachytitelným v protokolu, které významně dokreslují celkový názor o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Takový důkaz listinou, který nabízí pouze písemně zachycenou výpověď osoby ke skutečnostem významným pro právní posouzení věci samé, nelze z hlediska jeho schopnosti prokázat sporné skutečnosti s co nejvyšší mírou jistoty (pravděpodobnosti) považovat za vhodný a dostačující. V případě, že účastník řízení pravdivost obsahu protokolu o výpovědi popírá, musí mít rovněž reálnou možnost svá tvrzení prokázat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3757/2016, ze dne 13. 12. 2016


14.02.2017 00:01

Přistoupení ručitele do řízení vůči dlužníku

Jestliže po zahájení řízení, v němž se věřitel domáhá splnění dluhu vůči dlužníku, nastane právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují vznik zajištění předmětného dluhu ručením, může žalobce navrhnout přistoupení ručitele do řízení jako dalšího žalovaného podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Institut přistoupení dalšího účastníka dle § 92 odst. l o. s. ř. má tradičně procesní smysl při odstraňování mezer v žalobcem původně vymezeném účastenství na straně žalované tehdy, jestliže žalobci až po podání žaloby vyšlo najevo, že dosavadní zaměření žaloby neodpovídá pluralitě subjektů – nositelů pasivní legitimace, a to pro skutečnosti nastalé před podáním žaloby. Není důvodu, proč by se tyto závěry neměly uplatnit též v případě, kdy nastane až v průběhu řízení vedeného proti dlužníku o splnění dluhu skutečnost, s níž právní předpisy pojí vznik zajištění uplatněné pohledávky ručením, tj. vznik dalšího, věcně souvisejícího, leč jiného závazku osoby odlišné od žalovaného dlužníka.

Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá; věcnou legitimací účastníků řízení řeší až v rozhodnutí ve věci samé. Je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, proto je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně, a rozpor se zásadou procesní ekonomie či nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení musí být zjevný (nepochybný). Nelze-li pro účely rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení posuzovat jeho věcnou legitimaci, pak zásadně (s výjimkou jejího zjevného nedostatku) nelze vyřešit ani otázku věcné legitimace dosavadního účastníka řízení. Soud nemůže přebírat odpovědnost žalobce za volbu žalovaného a naopak by zásadně měl respektovat postup žalobce odůvodnitelný procesní obezřetností.

Závěr, že žalobci návrhem na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované zjevně sledují obejití institutu záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř., v souzené věci spolehlivě dovodit nelze. Zkoumat, zda přeměna žalované společnosti měla či nikoliv za následek přechod předmětného závazku na novou společnost, soud pro účely rozhodnutí o návrhu podle § 92 odst. 1 o. s. ř. nemůže (jde o otázku pasivní věcné legitimace, kterou lze řešit až v rozhodnutí o věci samé) a z úpravy obsažené v § 257 odst. 1 věty první zákona č. 125/2008 Sb. vyplývá, že v případě, že dlužníkem zůstala i po přeměně žalovaná, stala se nová společnost ručitelem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5406/2014, ze dne 30. 11. 2016


14.02.2017 00:00

Změna obsahu rozhodnutí postupem dle § 164 o.s.ř.

Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán, ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.

V daném případě soud prvního stupně neopravoval zjevnou nesprávnost v usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky (a jehož výrok je v souladu s jeho odůvodněním), nýbrž posoudil věc podle jiného (dalšího) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., které při původním vyčíslení odměny přehlédl, což vedlo ke změně již dříve přiznané výše odměny za zastupování. K takové nápravě omylu soudu v aplikaci práva představující změnu obsahu opravovaného rozhodnutí však ustanovení § 164 o. s. ř. sloužit nemůže.

Je pravdou, že rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř. je specifickým institutem, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení a pouze on má možnost podání opravného prostředku. Prolomit obecnou zásadu, že soud je zásadně vázán svým usnesením, však nelze tím, že soudu, který v těchto případech platí z prostředků státního rozpočtu hotové výdaje a odměnu ustanoveným advokátům, by byla dána možnost změny těchto svých rozhodnutí postupem podle § 164 o. s. ř. s poukazem na princip spravedlnosti a slušnosti. Bylo by tím nepřípustně zasaženo do principu právní jistoty, vázanosti soudu vlastním rozhodnutím a ochrany práv nabytých na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jimž je třeba při porovnání významu uvedených konkurujících si principů dát v posuzované situaci přednost.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3908/2016, ze dne 24. 11. 2016


08.02.2017 00:01

Alternativní rozhodčí doložka s volbou mezi rozhodcem a obecným soudem

Ujednání, že ten z účastníků rozhodčí smlouvy, který se rozhodne podat žalobu, může zvolit mezi rozhodcem a obecným soudem, je platným ujednáním. Jde o rozhodčí doložku alternativní, jež dává žalující straně volbu alternativy zahájit řízení u rozhodčího soudu nebo u obecného soudu. Odvolací soud tedy posoudil věc nesprávně, dovozuje-li, že z ustanovení § 2 odst. 1 ZRŘ vyplývá povinnost jednoznačného stanovení pravomoci rozhodčímu soudu vedle obecného soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1546/2016, ze dne 23. 11. 2016


08.02.2017 00:00

Transparentnost výběru rozhodce, jmenovité určení rozhodců

V posuzovaném případě rozhodčí smlouva jmenovitě určuje čtyři rozhodce (fyzické osoby), z nichž každý je oprávněn spor účastníků „samostatně“ rozhodnout; určena je i posloupnost rozhodců. Rozhodci, na nichž se smluvní strany shodly, jsou určeni konkrétně uvedením jmen, jejich výčet je stálý a po celou dobu trvání právního vztahu účastníků neměnný. Lze uzavřít, že rozhodčí smlouva, jíž se strany jednoznačně dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden ze čtyř jmenovitě určených rozhodců, je platným právním úkonem, neboť způsob určení osoby rozhodce (rozhodců) vyhovuje ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.; nejde tak o ujednání, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1546/2016, ze dne 23. 11. 2016


08.02.2017 00:00

Náhrada nákladů řízení, úkon právní služby

Jelikož odměna, jež má být nahrazena prostřednictvím nákladů řízení, se váže k zastupování účastníka řízení, je pro její náhradu nezbytné, aby z úkonu, který byl vůči příslušnému orgánu učiněn, bylo zastoupení účastníka zjevné. Činí-li totiž účastník úkon sám svým vlastním jménem, pak nelze uvažovat o jakékoliv formě zastoupení, byť by již byla uzavřena smlouva, z níž by zastoupení účastníka řízení plynulo. Na tom nic nemění ani následné prokázání faktického zpracování písemného podání zástupcem. Pro zastoupení není významné, kdo podání zpracoval, ale kdo podání učinil.

Úkon, který učinil vůči příslušnému orgánu účastník řízení, aniž by z daného úkonu bylo zjevné zastoupení účastníka řízení, nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2610/2015, ze dne 15. 11. 2016


31.01.2017 00:02

Zamítnutí návrhu na nařízení exekuce po usnesení o příklepu

Nařízení exekuce podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (od 1. 1. 2013 dochází v souvislosti s novelou exekučního řádu již jen k pověření exekutora vedením exekuce) je předpokladem k tomu, aby soudní exekutor mohl exekuci vést, zvolit vhodný způsob jejího provedení atd. Smyslem vedení exekuce je vymožení povinnosti, jež byla uložena vykonatelným rozhodnutím, a přitom nebyla dobrovolně splněna. Je-li však návrh na nařízení exekuce zamítnut (pro zjištěný nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu) dříve, než rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty nabylo právní moci, není již možné rozhodnutí o rozvrhu v odvolacím řízení potvrdit jako správné, neboť pro další provádění exekuce chybí řádný exekuční titul, další pokračování v exekuci by znamenalo neoprávněný zásah do majetkových práv povinného a řízení o rozvrhu je třeba zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Tím pozbývají účinnosti i usnesení ve věci dříve vydaná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 741/2016, ze dne 19. 10. 2016


31.01.2017 00:00

Ustanovení zástupce účastníkovi řízení v případě pochybností

V případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř., je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4653/2016, ze dne 9. 11. 2016


< strana 1 / 136 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články