// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

21.06.2017 00:02

Uložení povinnosti bývalé exekutorce v rozvrhovém usnesení

V rozvrhovém usnesení není možné bývalé soudní exekutorce ukládat žádné povinnosti a tím na ni přenášet odpovědnost stávajícího soudního exekutora za rozdělení rozvrhové podstaty (vytvářet z ní nové „platební místo“).

Povinnost rozdělit (tj. i vyplatit) rozvrhovanou podstatou – alespoň v této věci - připadá na soudního exekutora, který rozvrh provádí, a to ať už s rozdělovanou podstatou fakticky disponuje či nikoliv (skutečnost, že soudní exekutor nedisponuje s částí rozdělované podstaty, neospravedlňuje jeho případné prodlení se splněním povinnosti rozvrhnout a vyplatit rozdělovanou podstatu). Takový postup není, jak by mohlo být namítáno, v rozporu s dobrými mravy, neboť vyplývá přímo z právních předpisů. Jestliže v době rozvrhu fakticky nemá k dispozici celou rozdělovanou podstatu z důvodu, že je určitá část v rozporu s § 15 odst. 5 ex. řádu zadržována bývalou soudní exekutorkou, má právo uplatnit tuto skutečnost nezávisle na exekučním řízení v jiném – rozuměj nalézacím – řízení žalobou. Nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a soudní exekutorkou, jejíž výkon exekutorského úřadu zanikl, nelze přičítat k tíži účastníkům rozvrhu.

Jinými slovy, v rozvrhu se nelze zabývat tím, zda bývalá soudní exekutorka či její zástupce porušili některou z povinností stanovenou v ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu, a to ani tehdy, pokud by bývalá soudní exekutorka v exekučním řízení rovněž vystupovala v pozici věřitelky povinného. Tuto otázku, stejně jako další nároky nově jmenovaného soudního exekutora, je třeba řešit v samostatném řízení. Bývalé soudní exekutorce (eventuálně jejímu zástupci) proto nelze ukládat povinnost vyplatit z jí údajně zadržované jistoty některé pohledávky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 614/2017, ze dne 11. 4. 2017


21.06.2017 00:01

Výpis ze seznamu přihlášek jako exekuční titul

Je-li exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášek, je k vymáhání pohledávky v exekučním řízení je aktivně legitimován postupník uvedený v rozvrhovém usnesení, i když přihlášku pohledávky v konkursním řízení podal věřitel původní (postupitel) a konkurzní soud o návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. nerozhodl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4708/2016, ze dne 29. 3. 2017


19.06.2017 00:02

Zjišťování obsahu cizího procesního práva při posuzování vzájemnosti

Jestliže český právní řád podmiňuje určitý postup vůči cizinci materiální vzájemností, stává se tento postup závislým na očekávání stejného jednání ze strany orgánu státu, jehož je cizinec občanem, vůči občanům České republiky. Má-li orgán aplikovat právní normu, jejíž použití je závislé na vzájemnosti, neaplikuje v důsledku ní cizí právo a nestaví se ani do pozice cizího orgánu, ale posuzuje toliko otázku, zda existují dostatečné záruky, že by cizí orgány postupovaly určitým způsobem. Závěry ohledně vzájemnosti učiněné jsou více či méně pravděpodobnostní, neboť tuzemský orgán, při respektu k suverenitě jiných států, nemůže uzavřít, že by cizí orgán nutně jednal (by byl povinen jednat) v souladu s názorem orgánu tuzemského.

Posledně uvedené ovšem neznamená, že by soud mohl ohledně vzájemnosti činit závěry hypotetické, podložené domněnkami. Pro takové rozhodování je zásadní zejména zjištění ohledně obsahu cizích právních norem, zachovávané praxe, případně též sdělení Ministerstva spravedlnosti, přičemž nelze a priori soudům nařídit, kterou ze skutečností mají hodnotit za významnější. Současně nelze ani uzavřít, že by soudy při zjišťování vzájemnosti musely nutně zjistit obsah cizích právních norem, neboť obsah cizího práva je pro posouzení vzájemnosti (pouze) jednou z právně významných skutečností. Jestliže zákonná úprava v situaci použití cizího práva na základě kolizní normy počítá s možností nezjištění obsahu cizího práva, tím méně lze po soudech vyžadovat, aby obsah cizího práva zjistily v souvislosti se zjišťováním vzájemnosti pro potřeby vydání procesního usnesení (zde o uložení povinnosti složit jistotu).

Pokud však soudu není známa žádná dosavadní praxe ze strany orgánů cizího státu, sdělení Ministerstva spravedlnosti nepřinese poznatek o existující vzájemnosti, a nepodaří se ani zjistit obsah cizího práva, nebyla vzájemnost zjištěna.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4883/2016, ze dne 5. 4. 2017


19.06.2017 00:01

Porušení zákazu nakládat s majetkem povinného vydaného před 1.11.2009

Účinky usnesení o nařízení exekuce vydaného a doručeného povinnému před 1. 11. 2009, spočívající v zákazu uloženém povinnému nakládat se svým majetkem, jehož porušení má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu, zůstávají zachovány i po účinnosti zákona č. 286/2011 Sb; právní úkon, jímž povinný po 31. 10. 2009 převedl na třetí osobu nemovité věci, přičemž povinnost zdržet se nakládání s nimi pod sankcí absolutní neplatnosti mu vznikla před účinností zákona č. 286/2011 Sb., je proto absolutně neplatný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4109/2016, ze dne 5. 4. 2017


14.06.2017 00:01

Specifická kvalifikace jako sjednaná podmínka výkonu funkce rozhodce

Je samozřejmě možné, pokud to vyjadřuje vůli obou stran, aby jejich spor rozhodoval někdo, kdo má určitou kvalifikaci, schopnosti, certifikát apod. Pokud by tomu tak bylo a tato specifická kvalifikace byla podle vůle stran podmínkou výkonu funkce rozhodce, je třeba, aby tato vůle byla projevena určitě a srozumitelně, tj. byla zjevná z obsahu rozhodčí doložky.

V projednávané věci však ze znění předmětné rozhodčí doložky nelze dovodit, že by strany považovaly za rozhodné, aby rozhodcem byl právě a jen advokát, a že pokud jmenovaný rozhodce není advokát, tak nemůže funkci rozhodce vykonávat. Z textu rozhodčí smlouvy pouze vyplývá, že označení „advokát“ zde sloužilo pouze k identifikaci rozhodce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2741/2016, ze dne 5. 4. 2017


14.06.2017 00:00

Majetkový spor projednatelný v rozhodčím řízení

Za majetkový spor, o němž lze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, je nutné považovat i spor týkající se zástavního práva, jelikož to stejně jako právo odpovídající věcným břemenům a právo zadržovací patří do majetkových práv absolutních. Stejně tak se rozhodčí doložka může týkat uznání závazku, jelikož i uznání závazků spadá pod definici majetkového sporu a dotýká se velmi citelně majetkové sféry účastníků řízení. Rozhodčí doložka se vztahuje i na spory ohledně určení existence či neexistence práva na takovéto plnění či platnosti těchto právních vztahů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2741/2016, ze dne 5. 4. 2017


07.06.2017 00:02

Výzva dle § 114b OSŘ v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

Skutečnost, že jde o řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným jednáním, nebrání (svou povahou) tomu, aby předseda senátu učinil výzvu ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1981/2016, ze dne 16. 3. 2017


07.06.2017 00:01

Kvantitativní meze přezkumné činnosti odvolacího soudu

Za závislý výrok ve smyslu § 206 odst. 2 věty třetí a § 212 písm. a) o. s. ř. se považuje takový výrok, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozsudku nebo usnesení v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující. Závislost výroků musí být dána specifickou vázaností, vyplývající z hmotného či procesního práva.

V řízení, v němž soud rozhoduje o žalobě na zaplacení peněžité částky a o vzájemné žalobě na zaplacení peněžité částky zahrnující námitku započtení, je výrok o nároku uplatněném žalobou závislý na výroku o nároku uplatněném vzájemnou žalobou. Z povahy věci to pak nutně platí též v opačném postavení, neboť i rozhodnutí o vzájemné žalobě je závislé na tom, zda a v jakém rozsahu se prosadí kompenzační námitka, tedy (mimo jiné) na tom, zda a v jaké výši tu byla žalobou uplatněná pohledávka a zda proto a v jakém rozsahu došlo k zániku vzájemných pohledávek (tedy též pohledávky uplatněné vzájemnou žalobou) započtením.

Výrok rozsudku o peněžitém nároku uplatněném žalobou a výrok o peněžitém nároku uplatněném vzájemnou žalobou, jež zahrnuje projev směřující k započtení, jsou tedy výroky vzájemně závislé ve smyslu § 206 odst. 2 věty třetí a § 212 písm. a) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2053/2015, ze dne 28. 3. 2017


24.05.2017 00:01

Potvrzení evropského exekučního titulu podle Nařízení (ES) č. 805/2004

Pokud z potvrzení evropského exekučního titulu podle Nařízení (ES) č. 805/2004 vyplývá, vykonatelnost jakého exekučního titulu na území cizího státu osvědčuje a že se toto potvrzení bezvýhradně vztahuje na všechny exekučním titulem přiznané nároky, včetně úroků z prodlení, lze odkaz na přílohu (evropský exekuční titul) v části potvrzení věnované úrokům z prodlení považovat za dostačující.

Jinak řečeno, potvrzení nemusí obsahovat konkrétní výši úroků z prodlení, pokud tato výše vyplývá z (evropského) exekučního titulu, který je nedílnou součástí potvrzení, a je zřejmé, že potvrzení se vztahuje i na tyto úroky z prodlení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5045/2016, ze dne 15. 3. 2017


24.05.2017 00:00

Exekuce přikázáním pohledávky z penzijního připojištění od 1. 9. 2015

V souzené věci byl exekuční návrh soudní exekutorce doručen 29. 9. 2015. Protože se jedná o vymáhání peněžité částky, vyplývá způsob provedení exekuce z § 58 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném od 1. 9. 2015; toto ustanovení stanoví, v jakém pořadí mají být jednotlivé způsoby provedení exekuce zvoleny.

Předně je tak třeba zvolit způsob uvedený pod písm. a) citovaného ustanovení, k další skupině způsobů provedení exekuce smí soudní exekutor přistoupit tehdy, nepostačuje-li předchozí zvolený způsob. K provedení exekuce způsoby uvedenými v § 58 odst. 2 písm. b) ex. řádu tak smí soudní exekutor přistoupit v případě, že povinný ani jeho manželka nemají žádný účet u peněžního ústavu, popř. by zvolený způsob provedení exekuce nevedl v přiměřené době k úplnému uspokojení pohledávky oprávněného. Z § 58 odst. 2 písm. c) ex. řádu dále vyplývá, že soudní exekutor může jako způsob provedení exekuce zvolit přikázání pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření, nepostačuje-li způsob provedení exekuce podle písm. a) a b).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5435/2016, ze dne 20. 2. 2017


18.05.2017 00:02

Exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného od 1.7.2015

Exekuci podle exekučního příkazu, kterým exekutor před 1. 7. 2015 postihl srážkami mzdu manželky povinného k vydobytí dluhu patřícího do společného jmění manželů, nelze podle čl. IV bod l Přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. od 1. 7. 2015 nadále provádět.

Čl. IV bod l Přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. vyjadřuje obecně platnou zásadu nepravé retroaktivity procesních norem. Znamená to, že v řízení je pokračováno podle pozdějšího procesního práva (jeho změn). Ty účinky, které dosavadní procesní úprava spojovala s určitými procesními úkony, zůstávají zachovány i nadále.

Z pohledu nepravé retroaktivity platí, že i když bylo exekuční řízení zahájeno před 1. 7. 2015, s účinností od 1. 7. 2015 se na toto exekuční řízení použije právní úprava exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném od tohoto data. Pro posouzení, zda byl soudní exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz, kterým postihl mzdu manželky povinného a jinou pohledávku manželky povinného, je rozhodující právní úprava účinná do 30. 6. 2015. Stejnou úpravou se řídí nárok oprávněného, aby jeho pohledávka byla uvedenými způsoby exekuce uspokojena, jakož i vykonané právní úkony, které k provedení těchto způsobů exekuce směřovaly.

Jestliže však od 1. 7. 2015 právní úprava nadále uvedené způsoby exekuce neupravuje, nelze jimi od 1. 7. 2015 exekuci nadále provádět. Právní spojení, že „právní účinky zůstávají zachovány“, je třeba vykládat tak, že se jedná o právní účinky vzniklé po dobu „působení“ staré právní úpravy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, ze dne 20. 2. 2017


18.05.2017 00:01

Překážka věci rozhodnuté u doplněného vzájemného návrhu

Vzájemný návrh, který se od předchozího zamítnutého vzájemného návrhu liší doplněním synallagmatického závazku žalované, nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3833/2016, ze dne 2. 3. 2017


18.05.2017 00:00

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o opravě rozsudku

Rozhodnutí odvolacího soudu o opravě rozsudku (usnesení) podle ustanovení § 164 o. s. ř. (§ 167 odst. 2) – ať již bez návrhu účastníka nebo na jeho podkladě – není rozhodnutím o odvolání (kterým se odvolací řízení končí); účastník se nedomáhá nápravy rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž návrh směřuje k odstranění těmito ustanoveními identifikovaných vad vlastního rozhodnutí odvolacího soudu. Proti takovému rozhodnutí se nelze dovolat.

Stojí za to dodat, že existují i jiná rozhodnutí, která odvolací soud vydává v rámci odvolacího řízení, proti nimž nelze podat odvolání, a přitom nemají povahu ani „pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu“ ve smyslu ustanovení § 236, § 237 o. s. ř, proti kterým je k dispozici coby (mimořádný) opravný prostředek dovolání; takovými jsou kupříkladu rozhodnutí, jimž odvolací soud přiznal znalečné, svědečné či uložil pořádkovou pokutu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, ze dne 22. 2. 2017


17.05.2017 00:01

Souhlas se změnou oprávněného v exekučním řízení podle § 107 odst. 3 o.s.ř.

O změně v osobě oprávněného podle § 36 odst. 5, § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 107 odst. 3 o. s. ř. soudní exekutor (soud) rozhoduje v důsledku nedostatku podmínky řízení, jenž nastal po zahájení řízení a spočívá ve ztrátě způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení (u právnické osoby se tak děje v případě jejího zániku). Novým oprávněným (procesním nástupcem) zaniklé právnické osoby se stává osoba, o níž to stanoví zákon.

Soudní exekutor (soud) přistupuje k rozhodnutí o změně účastníka podle § 107 o. s. ř. z úřední povinnosti a není vázán návrhem účastníků, proto není relevantní případný nesouhlas nového oprávněného, tím spíše ani nesouhlas povinného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4698/2016, ze dne 15. 2. 2017


17.05.2017 00:00

Překážka věci rozsouzené v případě dalšího návrhu na zastavení exekuce

Soud k dalšímu návrhu povinné na zastavení exekuce nemůže uzavřít, že dohoda, v níž se povinná zavázala splnit pohledávku, o níž byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení § 71b odst. 1 not. řádu, je neplatná, jestliže námitkou její neplatnosti povinná odůvodnila již svůj dřívější návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který byl pravomocně zamítnut pro absenci skutkových či právních okolností, které by odůvodnily závěr o neplatnosti takové dohody.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté by pominula jedině tehdy, kdyby nový požadavek na posouzení platnosti smlouvy byl opřen o skutečnosti, které zde v době původního řízení nebyly a došlo k nim až později.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5537/2016, ze dne 21. 2. 2017


10.05.2017 00:02

Námitka mezinárodní nepříslušnosti dle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Odpor proti platebnímu rozkazu, byť by v něm žalovaný uplatnil věcnou obranu proti žalovanému nároku, nelze považovat za „účast žalovaného na řízení“ ve smyslu čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2784/2016, ze dne 28. 2. 2017


10.05.2017 00:01

Náhrada nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

Pro závěr, který z účastníků je povinen podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit státu jím placené náklady řízení, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení se výsledkem řízení rozumí úspěch účastníků ve věci. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu nelze přihlížet k tomu, který účastník jednotlivý důkaz navrhl, resp. k prokázání jakých tvrzení byl důkaz proveden.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 275/2016, ze dne 20. 2. 2017


10.05.2017 00:00

Nepřiznání náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem

Předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím se posuzují samostatně. To, že jsou tyto předpoklady dány v řízení u soudu prvního stupně, neznamená, že musí být shledány i v řízení odvolacím. Z povahy odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jeho věcné správnosti a bezvadnosti řízení, které předcházelo jeho vydání, naopak vyplývá, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za přiměřeného použití ustanovení § 150 o.s.ř. má být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně - jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 275/2016, ze dne 20. 2. 2017


02.05.2017 00:02

Vliv místní příslušnosti soudu na fikci doručení

Skutečnost případné místní nepříslušnosti soudu nezakládá důvod významný pro řádné doručení písemnosti – doručení fikcí. Rozsudek soudu je doručen účastníkovi postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., i když by soud rozhodující o takovém doručení byl případně v dané věci místně nepříslušný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1471/2016, ze dne 2. 2. 2017


02.05.2017 00:01

Odvolání proti nepřiznání osvobození od soudních poplatků

V řízení o odvolání proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně nepřiznal účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, odvolací soud nezkoumá, zda soud prvního stupně je věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 854/2015, ze dne 22. 2. 2017


< strana 1 / 137 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články