// Profipravo.cz / Vyloučení soudců

Vyloučení soudců

23.11.2016 00:01

Tzv. tichá porada senátu bez přerušení jednání

Byla-li jakékoli oddělené poradě senátu v průběhu řízení přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu. To však neplatí, proběhne-li (tzv. tichá) porada senátu bez toho, že by jednání bylo přerušeno a soud se odebral k poradě.

V nyní projednávané věci soud prvního stupně o věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž by před jeho vyhlášením přerušil jednání. Jestliže tedy soud nepřerušil jednání, měla porada senátu povahu tzv. tiché porady. V takovém případě tedy odpadlo možné nebezpečí, že by soudci mohli při poradě získat o věci poznatky neprocesním způsobem. Na překážku v takovém případě nebylo, že v místnosti (jednací síni), kde taková porada senátu proběhla, byl i zástupce žalobkyně, který vydání rozsudku pro zmeškání navrhl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4951/2014, ze dne 23. 8. 2016


08.07.2016 00:04

ÚS: Nastavení pravidel pro přerozdělování věcí v rozvrhu práce

Rozvrh práce musí obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. Tato pravidla se tedy vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže věci. Jen takový výklad § 41-45 ZSS je ústavněkonformní. Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci přenechat na soudním funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Vzhledem k absenci účinných záruk poskytovaných českým právním řádem proti zneužití diskrece předsedy soudu při přidělování a přerozdělování věcí je takové přidělení či přerozdělení věci rovněž v rozporu s interní nezávislostí soudců, která je nedílnou komponentou práva na nezávislý a nestranný soud chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a nesplňuje požadavky stanovené právem na nezávislý a nestranný soud ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Rozvrh práce musí obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. Tato pravidla se tedy vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže věci. Rozvrh práce nemůže toto rozhodnutí přenechat na soudním funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny a nesplňuje požadavky stanovené právem na nezávislý a nestranný soud ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2769/15, ze dne 15. 6. 2016


15.04.2016 00:01

KS: Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci

Odvolací soud není v odvolacím řízení vázán závěrem předsedy soudu prvního stupně učiněným na základě ust. § 15 odst. 1 a 2 o. s. ř. o tom, že určitý soudce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19Co 8/2016, ze dne 18. 2. 2016


23.03.2016 00:02

Projednání věci jiným senátem po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně

Nařídí-li odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř., aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nemohou se takto vyloučení soudci nebo přísedící podílet u soudu prvního stupně ani v budoucnu na projednání a rozhodování stejné věci. Na základě postupu odvolacího soudu podle tohoto ustanovení však nejsou vyloučeni všichni soudci (přísedící), kteří se v průběhu řízení u soudu prvního stupně účastnili na projednání a rozhodování věci, nýbrž jen ti, kteří vydali rozhodnutí, jež odvolací soud zrušil a v němž nebyl dodržen závazný právní názor nebo jehož vydání předcházely závažné vady řízení. Na soudce (přísedící), kteří se na vydání tohoto rozhodnutí nepodíleli, se opatření odvolacího soudu nevztahuje, neboť u nich není důvod předpokládat, že by v dalším řízení nerespektovali ve věci vyslovený závazný právní názor nebo nezajistili, aby řízení nebylo zatíženo závažnými vadami, k nimž dříve došlo.

Zrušil-li proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že nebyl dodržen závazný právní názor nebo že v řízení došlo k závažným vadám, a nařídil-li, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nemohou se v dalším řízení účastnit na projednání a rozhodování věci jen soudci (přísedící), kteří vydali zrušené rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 367/2015, ze dne 17. 12. 2015


12.02.2016 00:03

ÚS: Pořádková pokuta za extrémně urážlivé výroky

I. U výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotové soudy se skutkovým základem) je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (rozsudek ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. 4. 2015, stížnost č. 29369/10, § 126; rozsudek ESLP ve věci Brasilier proti Francii ze dne 11. 4. 2006, stížnost č. 71343/01, § 37).

II. V souvislosti s kritikou soudů a soudců je třeba při posuzování toho, zda nejsou dotčené výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, vzít v úvahu rovněž následující faktory: (1) vůči komu kritika směřuje, (2) kdo kritizuje, (3) co, (4) kde a (5) jakou formou.

III. Ve výjimečných případech může špatné psychické zdraví negativně ovlivňovat práci soudce. Stejně tak deviantní chování soudce může být za určitých okolnosti neslučitelné s výkonem soudcovské funkce a může tak založit legitimní důvod pro kritiku dotčeného soudce. Taková kritika se ovšem musí zakládat na objektivních důvodech. Je tedy nezbytné, aby stěžovatel pro takové výroky předložil alespoň nějaké objektivní zdůvodnění; pokud tak neučiní, jeho výroky nemají dostatečný skutkový základ a nepožívají ochrany článku 17 Listiny a článku 10 Úmluvy.

IV. Pejorativní a vulgární výroky směřující vůči jednotlivým soudcům jsou chráněny pouze výjimečně – a to například tehdy, pokud jsou vyprovokovány podobně či stejně ostrými výroky ze strany soudce na adresu účastníka řízení či jeho právního zástupce [tzv. odvetná (counterattaack, Gegenschlag) funkce svobody projevu].

V. Přesvědčivé odůvodnění výroku, za nějž se ukládá pořádková pokuta za hrubě urážlivé podání podle § 53 odst. 1 o. s. ř., zpravidla vyžaduje, aby byl tento výrok v odůvodnění rozhodnutí uveden.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 750/15, ze dne 19. 1. 2016


16.09.2015 00:00

Vyloučení soudce z rozhodování pro poměr k věci

I. Skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, je zmatečnostním důvodem podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Naplňuje-li však uvedená otázka zároveň podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (a přípustnost dovolání není vyloučena ani podle § 238 o. s. ř.), pak je dovolání pro řešení této otázky přípustné. Jinými slovy, přípustnost dovolání není vyloučena pouze proto, že lze ze stejného (v dovolání uplatněného) důvodu podat rovněž žalobu pro zmatečnost.

II. O poměr soudce k věci zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti se jedná, měl-li by tentýž soudce projednat žalobu na náhradu nemajetkové újmy nebo škody, která měla být způsobena jeho vlastním postupem v posuzovaném řízení.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě požadavku nestrannosti neplatí, že by nenaplnění tohoto požadavku u soudu prvního stupně mohlo být považováno za „zahlazené“ tím, že věc projednal (nestranný) nadřízený soud. V daném případě se nejedná o chybný postup soudu prvního stupně, ale o vadu v samotném složení tohoto soudu. Tato vada nemůže být odvolacím (ani dovolacím) soudem odstraněna, pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo z tohoto důvodu celé zrušeno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5459/2014, ze dne 24. 6. 2015


24.08.2015 00:00

Informování o kvalifikačních požadavcích na osobu znalce

I. Sdělením, že bakalářský studijní program nabízený žalující soukromou vysokou školou nemůže nahradit vyžadované vysokoškolské stavební vzdělání v inženýrském (magisterském) studijním programu, žalovaná Česká republika – Krajský soud v Brně neporušila žádnou právní povinnost, neboť konkretizování potřebných znalostí pro případné jmenování znalcem a jeho zápis do seznamu znalců je podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, plně v kompetenci toho, kdo o věci rozhoduje, tedy ministra spravedlnosti, nebo jím pověřeného předsedy krajského soudu. Jestliže došlo v pozdější době k upřesnění kvalifikačních požadavků na osobu znalce přípisem ministerstva spravedlnosti v roce 2011, šlo o postup směřující ke sjednocení rozhodovací činnosti na úseku znalecké činnosti, který nic nemění na tom, že v době podání informace žalovaná objektivně správně a v souladu s postupy, které vykonávala na tomto úseku, informovala žalobkyni o tom, jaké podmínky vyžaduje pro zapsání do seznamu znalců. V tomto ohledu nemohla žalovaná porušit ani obecnou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., naopak právě tím, že žalobkyni o úrovni vyžadovaných odborných znalostí informovala, tuto povinnost vůči ní naplnila.

II. Důvodná není ani námitka procesní vady spočívající v tom, že o odvolání rozhodl Krajský soud v Brně. Podle judikatury dovolacího soudu je třeba procesně i obecně právně rozlišovat mezi pojmy soud a soudce a též i z hlediska zásad spravedlivě vedeného procesu citlivě posuzovat jejich vzájemný vztah. Nelze přitom mechanicky považovat vztah mezi soudem (organizační složkou státu vystupující v soukromoprávním sporu za stát) a soudci tohoto soudu za obdobný zaměstnaneckému či služebnímu. Žalovaným účastníkem řízení je v takovém případě stát (Česká republika), za nějž v řízení vystupuje organizační složka. Ve vztahu soudců k této organizační složce se při výkonu rozhodovací činnosti soudů především vychází z toho, že je nezávislý a presumuje se, že není zatěžován subjektivními postoji soudců k organizační složce, jakkoli ty mohou mít objektivní základ. Neuvedla-li žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o nestrannosti soudců odvolacího soudu, nelze dovodit vadu, která by měla vliv na správnost rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1902/2013, ze dne 22. 6. 2015


19.06.2015 00:02

ÚS: Prostředky řešení podjatosti soudce

1) Integrální součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod je garance toho, aby ve věci rozhodoval nestranný soudce. Dbát na dodržení nestrannosti je povinností soudců, a nikoliv účastníků řízení. Při plnění této povinnosti musí soudci o nestrannosti uvažovat nejen v subjektivní, ale i v objektivní rovině. Soudce se tedy nesmí spokojit s tím, že se subjektivně necítí být podjatý, ale vždy se musí zabývat i otázkou, zda s ohledem na jemu známé okolnosti případu jsou (objektivně vzato) vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.

2) Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nevyžaduje jako nezbytnou podmínku svého uplatnění ani úspěchu vyčerpání námitky podjatosti podle § 15a o. s. ř.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1811/14, ze dne 27. 5. 2015


15.04.2015 00:01

K důvodům pro vyloučení soudce („pracovní vztah advokáta a soudce“)

Důvodem pro vyloučení soudce není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině. Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů.

V posuzovaném případě zastupuje žalobce advokát, který jako advokát zastupoval soudkyni v řízení probíhajícím v roce 2005. Z jejího vyjádření nevyplývá, že by po skončení řízení jejich vztah v jiných mezích než společenských nebo pracovních pokračoval. Za této situace, kdy jde o řízení skončené téměř před deseti lety, nemůže být uvedená skutečnost důvodem pro pochybnosti o její nepodjatosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Nd 394/2014, ze dne 26. 11. 2014


27.02.2015 00:01

ÚS: Právo na zákonného soudce - rozvrh práce

Připouští-li rozvrh práce soudu úvahu interpretující konkrétní jeho ustanovení (typicky pojem „kvalifikace sporné právní otázky“), musí být při posuzování otázky zachování ústavního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod z okolností případu zřejmé, že při výkladu tohoto pojmu nešlo o libovůli, která by vytvářela prostor pro neopodstatněný (účelový) výběr soudce, nýbrž o postup racionální, logický a zdůvodnitelný.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1589/13, ze dne 21. 1. 2015


11.04.2014 00:02

ÚS: K odepření práva uplatnit námitku podjatosti

1. Důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné (a zvláště soudní) moci je jejich důvěryhodnost. Proto je povinností orgánů veřejné moci přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností vyvolaly.

2. Porušením práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívá zejména v rozhodování věci soudem, jehož složení není předem známo, popř. není v souladu s požadavky zákona, nikoli v tom, že soud, jehož složení nebylo řádně zpochybněno, rozhodl dříve, než uplynula v akceptačním dopise stanovená lhůta k vznesení námitky proti jeho složení.

3. Zašle-li soud takový akceptační dopis, je jeho povinností v něm stanovenou lhůtu k vyjádření respektovat, jinak dojde k zásahu do práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, popř. na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1570/13, ze dne 27. 3. 2014


10.01.2014 00:01

ÚS: Vyloučení soudce podle § 8 zákona o soudních rehabilitacích

Existuje-li zákonný důvod pro vyloučení soudce, definovaný speciální právní úpravou, v tomto případě zákonem o soudní rehabilitaci, který je obecnou právní úpravou (trestním řádem), aplikovatelný i bez návrhu účastníka, není možno takové ustanovení přejít, aniž by tím současně nedošlo k porušení práva na zákonného soudce. Pokud krajský soud teprve po ukončení řízení ve věci stěžovatele zjistil, že existuje důvod k vyloučení soudce, a to na základě dalšího řízení v téže věci, ovšem ve vztahu ke společníkovi stěžovatele, byl postup vrchního soudu v řízení o stížnosti stěžovatele, v níž byla tato okolnost zmíněna, zásahem nejen do práva na zákonného soudce, ale i do práva na rovnost a do práva na spravedlivé soudní řízení a na ochranu práv nezávislým a nestranným soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 4686/12, ze dne 6. 11. 2013


06.06.2013 00:00

Uplatnění námitky podjatosti neoprávněnou osobou

Námitku podjatosti soudce může uplatnit pouze účastník řízení. V daném případě námitku podjatosti uplatnil dlužník, který však již v době, kdy tuto námitku učinil, přestal být účastníkem řízení, neboť se účastníkem namísto něj stal insolvenční správce. Nejvyšší soud proto s analogickým použitím ustanovení § 16 odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti odmítl, neboť byla učiněna neoprávněnou osobou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Nd 145/2012, ze dne 24. 4. 2013


09.04.2013 00:01

K přítomnosti jiné osoby na oddělené poradě senátu v průběhu řízení

Byla-li jakékoli oddělené poradě senátu v průběhu řízení přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu, neboť za této situace nelze jednoznačně vyloučit, že tito soudci získali o věci poznatky neprocesním způsobem. To neplatí, proběhne-li (tichá) porada senátu bez toho, že by jednání bylo přerušeno a soud se odebral k poradě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1659/2012, ze dne 21. 3. 2013


12.12.2012 00:00

K podjatosti soudce pro zveřejnění jeho politické angažovanosti v minulosti

Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být zveřejnění jeho politické angažovanosti v minulosti a pouze z toho, bez dalších okolností odůvodňujících pochybnosti o jeho podjatosti, nelze dovozovat, že takovýto soudce je z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Nd 286/2012, ze dne 31. 10. 2012


14.05.2012 00:00

K podjatosti soudce v řízení o nároku na náhradu újmy z průtahů v řízení

Pouhá skutečnost, že je soudem projednávána věc náhrady nemajetkové újmy, která měla být způsobena nesprávným úředním postupem téhož soudu v jiné věci, hypotézu právní normy § 14 odst. 1 o. s. ř. nenaplňuje.

Poměr soudce k věci zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti by mohl být naplněn například tehdy, měl-li by tentýž soudce projednat žalobu na náhradu nemajetkové újmy nebo škody, která měla být způsobena jeho vlastním postupem v posuzovaném řízení, popř. postupem jiného soudce či soudkyně, ke kterým by byl vyřizující soudce ve vztahu osoby blízké.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 727/2011, ze dne 27. 4. 2012


30.04.2012 00:01

K podjatosti z důvodu nesprávného obsazení soudu

Důvod pochybovat ve smyslu ustanovení § 14 o. s. ř. o nepodjatosti soudce nebo přísedícího nespočívá (objektivně nemůže spočívat) v tom, že soud je nesprávně obsazen.

Lze tedy v dané věci shrnout, že námitka spočívající v tvrzení, že soud je nesprávně obsazen (že o odvolání účastníka má podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat jiný odvolací senát než ten, jemuž byla věc přidělena k vyřízení), není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudců odvolacího senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 26/2012, ze dne 18. 4. 2012


20.07.2011 00:01

K nesprávnému obsazení soudu při vyhlášení rozsudku

Jestliže odvolací soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku, zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež vyhlášení rozsudku předcházelo, jde o tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že úprava občanského soudního řízení vůbec nepočítá s tím, že by se složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl, mohlo lišit od složení senátu odvolacího soudu, který rozhodnutí (v téže věci) vyhlásil. Skutečnost, že takový postup není zákonem výslovně zakázán, proto na jeho nesprávnosti ničeho nemění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 659/2010, ze dne 31. 5. 2011


15.07.2011 00:03

ÚS: K právu na zákonného soudce (přísedícího)

Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, ve vztahu k účastníkům řízení. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce), resp. v tomto případě právo na zákonného přísedícího, totiž není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. III. ÚS 29/01). O tom, že pravidla pro soudce se vztahují i bez dalšího na přísedící, pak není třeba pochybovat. Zákonná úprava je totiž založena na tom, že přísedící musí splňovat v zásadě stejné podmínky jako profesní soudce (vyjma odbornosti) a při rozhodování má také stejné postavení (jeho hlas má stejnou váhu). Požadavek na zákonného soudce (přísedícího) není ovšem možné též absolutizovat. Samozřejmě existují situace (nemoc, dovolená, pracovní cesta apod.), kdy senát nebude moci rozhodovat v původně určeném složení. V jiném než určeném složení však může příslušný senát, stanovený rozvrhem práce, rozhodovat pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců či přísedících důvodná (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 307/03). V takovém případě se ovšem zastoupení soudců i přísedících, stejně jako složení senátů, musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3213/10, ze dne 02.06.2011


27.12.2010 00:01

K povaze usnesení vydaného soudcem v pracovní neschopnosti

Soudní rozhodnutí nelze považovat za nicotné jen proto, že je vydal soudce v době dovolené nebo nemocenské. Podstatné je, zda o věci bylo rozhodnuto soudcem, který k tomu byl oprávněn podle rozvrhu práce pro příslušný kalendářní rok (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 96/2008).

Skutečnost, že soudce, jemuž věc napadla podle platného rozvrhu práce, je v době vydání usnesení, jímž konkursní soud uděluje souhlas se zpeněžením majetku konkursní podstaty prodejem mimo dražbu, (formálně) evidován v pracovní neschopnosti, tudíž nezpůsobuje nicotnost vydaného usnesení. Vykonává-li soudce činnost, k níž byl povolán rozvrhem práce, i v době své (formálně ohlášené) nemocenské, není to ostatně ani důvodem zmatečnosti jím vydaného rozhodnutí (ústavně garantovaný princip zákonného soudce /srov. článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod/ je zachován a požadavek, aby o věci rozhodoval „náhradní“ /rozvrhem práce pro případ nemoci zákonného soudce určený/ soudce, se neprosadí).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, ze dne 10. 11. 2010


< strana 1 / 3 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články