// Profipravo.cz / Poučovací povinnost soudu

Poučovací povinnost soudu

08.11.2017 00:01

Uplatnění nových důkazů v odvolacím řízení při nedostatku poučení

Je-li řízení před soudem prvního stupně postiženo jinou vadou ve smyslu ustanovení § 212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., je povinností odvolacího soudu tuto vadu odstranit, aby bylo zajištěno, že vyřešení projednávané věci (nalezení práva) bude provedeno za dodržení všech pravidel (spravedlivým procesem).

Spočívá-li vada řízení v nedostatku poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. v důsledku odlišného právního názoru odvolacího soudu, náprava může být nepochybně zjednána tím, že potřebné poučení poskytne účastníkům odvolací soud. Vzhledem k tomu, že citované ustanovení umožňuje (ukládá) odvolacímu soudu „zjednat nápravu“, neuplatní se v těchto případech pravidla neúplné apelace. Nejde tu tedy o zákaz nových důkazů, ale o přípustné uplatnění poučovací povinnosti odvolacím soudem a přípustné provedení důkazů navržených před odvolacím soudem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3998/2016, ze dne 4. 8. 2017


27.10.2017 00:02

ÚS: Standardy spravedlivého procesu ve vztahu k slabší straně

Pokud čl. 36 Listiny klade na obecné soudy povinnost vyčerpávajícím způsobem popsat důkazní postup a přesvědčivě odůvodnit skutkové závěry a pokud z ustálené judikatury k čl. 36 Listiny plyne poučovací povinnost a zákaz překvapivých rozhodnutí, o to spíše mají obecné soudy dbát na dodržování těchto standardů spravedlivého procesu ve vztahu k účastníkovi řízení, který vystupuje v pozici slabší strany.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 615/17, ze dne 10. 8. 2017


21.04.2017 00:02

ÚS: Zaručení realizace práva na právní pomoc

Cílem poučovací povinnosti ve smyslu v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je poučení účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti, přičemž poučovací povinnost musí být poskytnuta včas, tj. v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka řízení zapotřebí. Civilní soud je tedy povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

Pokud soudy na požadavek stěžovatelky na ustanovení zástupce obsažený už v jejím žalobním podání nijak nereagovaly a přes celkovou nedostatečnost jejích podání ji řádně nepoučily o jejím právu nechat se zastoupit advokátem a požádat s ohledem na majetkové poměry o ustanovení zástupce, dopustily se porušení práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 682/16, ze dne 21. 3. 2017


02.03.2016 00:00

Informační povinnost soudu

Odvolací soud nepochybil, jestliže danou věc projednal a rozhodl v situaci, kdy zjistil, že zástupkyně žalobce byla (před nařízením odvolacího jednání) vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. To, že vyškrtnutá advokátka o uvedené skutečnosti žalobce neinformovala (případně se žalobce o vyškrtnutí jeho zástupkyně ze seznamu advokátů nedozvěděl postupem podle ustanovení § 27 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), nelze vytýkat odvolacímu soudu, který takovou informační povinnost neměl. Odvolací soud uvedeným postupem nezatížil řízení vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a – vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání předvolal přímo žalobce – ani zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2066/2013, ze dne 29. 11. 2015


23.10.2015 00:03

ÚS: Poučovací povinnost a spravedlivé rozhodnutí

Meze otázek, o kterých má soud účastníky řízení poučovat, nevede z hlediska ústavních záruk práva na spravedlivý proces mezi právem procesním a právem hmotným, ale tyto meze leží tam, kde by jejich překročením došlo k porušení rovnosti účastníků. Soud tedy nesmí poučovat jednoho z účastníků, jak uplatňovat nárok vůči druhému účastníkovi nebo jak se procesně bránit, kupř. vznesením námitky promlčení. Poučení o tom, že je nutné nechat do řízení vstoupit i další účastníky na jedné či druhé straně sporu, aby soud mohl posoudit nárok žalobce po jeho obsahové stránce, je na pomezí poučení o právu procesním a hmotném a nijak nenarušuje rovnost účastníků. Poučovací povinnost vystupuje do popředí zejména v případech, kdy se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky majetkových a jiných křivd, vzniklých porušováním obecně uznávaných lidských práv a svobod. Uvedené však neznamená, že toto pojetí je vlastní pouze restitučním věcem; i v jiných případech lze zajisté shledat důvody srovnatelné s těmi, které vedou soud demokratického právního státu k tomu, aby v zájmu spravedlnosti bylo upuštěno od příliš formalistického postupu. Namístě je tedy interpretace vycházející z hodnotových a principiálních hledisek současného ústavního státu, kterým musí být všechny právní předpisy poměřovány.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4004/14, ze dne 22. 9. 2015


02.10.2014 00:01

K prokazování platnosti allografní závěti

Z ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. mimo jiné vyplývá závěr, že soud poskytne poučení o povinnosti důkazní vždy také tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

Nelze-li platnost závěti prokázat pravostí podpisu zůstavitele (např. proto, že závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví nejsou jednoznačné), ani výslechem svědků závěti (např. z důvodu, že se tyto osoby nepodařilo identifikovat či dohledat, ale také třeba proto, že výslech těchto osob není z různých důvodů možný), je na žalobci, který tvrdí platnost závěti, aby navrhl jiné (další) důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že zůstavitel předmětnou závěť skutečně pořídil. O tom však musí být žalobce poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, ze dne 26. 8. 2014


05.09.2014 00:02

ÚS: K poučovací povinnosti obecných soudů

Nesplnění poučovací povinnosti o možnosti nechat se procesně zastoupit, popř. požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce nevede bez dalšího k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, avšak za předpokladu, že obecný soud učiní během soudního řízení jiná vhodná opatření (například poučení účastníka k jednotlivým povinnostem při soudním jednání), která napomohou účastníkovi k tomu, aby mohl v řízení hájit efektivně své zájmy. Navíc není vyloučeno, že vada, která se vyskytne v řízení před soudem prvního stupně, bude následně v řízeních o opravných prostředcích konvalidována. Jinými slovy je nutno posuzovat řízení ve své celistvosti.

Účastník řízení musí o ustanovení bezplatného zástupce podle § 30 občanského soudního řádu sám požádat. Ačkoliv by se s ohledem na znění této podmínky mohlo jevit, že obecné soudy mají být v prvotní fázi toliko pasivní a vyčkat až do okamžiku, kdy se sám účastník řízení v této věci obrátí na soud a požádá ho o ustanovení zástupce, ve skutečnosti je nutno takový výklad striktně odmítnout. Obecný soud je povinen i s těmito možnostmi účastníka řízení na základě obecné poučovací povinnosti seznámit, a to obzvláště za situace, kdy je z podání účastníka řízení zřejmé či jinak z úřední činnosti soudu známo, že se účastník řízení v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

Soud prvního stupně zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatelky tím, že zcela nedostatečně chránil její právo na právní pomoc. Do ústavně zaručených práv stěžovatelky zasáhl poté i odvolací soud, který dostatečně nesplnil svou povinnost instanční kontroly nad rozhodovací činností soudu nižšího stupně, když namísto zrušení napadeného rozhodnutí, popřípadě jiného vhodného opatření, vadu v řízení přičetl k tíži stěžovatelky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3849/11, ze dne 12. 8. 2014


26.11.2013 00:01

K formulaci dotazů soudu vůči účastníkům řízení

Je porušením účelu občanského soudního řízení, nejsou-li jeho účastníci vyčerpávajícím způsobem soudem uvědomováni o povaze jeho dotazů, v důsledku čehož netuší, jakými úvahami je soud veden, a nemohou tak předvídat jeho další postup v řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 251/2012, ze dne 26. 9. 2013


11.09.2013 00:00

Poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. po novele č. 7/2009 Sb.

Pro poměry procesní úpravy zavedené zákonem č. 7/2009 Sb., která zakotvila koncentraci řízení jako universální zásadu pro projednání věcí ve sporném řízení (srov. ustanovení § 118b o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009), Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 dovodil, že je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. do skončení přípravného jednání, nebo – nekonalo-li se přípravné jednání – do skončení prvního jednání ve věci. Jestliže tak neučiní (lhostejno z jakých důvodů), poruší uvedenou povinnost uloženou mu zákonem.

V takovém případě – je-li podáno odvolání – musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení § 118a o. s. ř. považováno za vadu řízení, pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší. Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení.

Jinými slovy, nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala. Jiné skutečnosti či důkazy již ovšem poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, doplnit nemůže. V rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje jedna strana sporu i poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 604/2012, ze dne 27. 6. 2013


02.09.2013 00:02

K poučení o náležitostech žaloby podle § 175k odst. 2 o.s.ř.

Jestliže usnesení, kterým soud v řízení o dědictví odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou, neodpovídá všem požadavkům ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., je soud, který o žalobě rozhoduje, vždy povinen poučit žalobce o náležitostech žaloby tak, aby vyhovovala požadavkům ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu; na tom nic nemění ani okolnost, že žalobce ve sporném řízení zastupuje advokát.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4240/2011, ze dne 22. 3. 2013


26.07.2013 00:02

ÚS: Matoucí poučení o lhůtě k podání opravného prostředku

Zákonná povinnost automatického poučení o přípustnosti dovolání neumožňuje obecným soudům poskytnout toto poučení takovým způsobem, který by fakticky mohl účastníka řízení zmást na cestě za zrušením jemu nevyhovujícího soudního rozhodnutí. Princip legitimní důvěry v akty soudní moci vyžaduje, aby v případech zjevně přípustného opravného prostředku nemohl být účastník řízení poškozen na svých právech uvedením v omyl poučením sice formálně správným, avšak neúplným či pro právního laika matoucím poučením. Prastará právní zásada ignorantia iuris non excusat musí v moderním státě se složitým právním řádem v takových případech ustoupit principu legitimní důvěry v přesné a jasné znění aktů orgánů soudní moci, neboť v právním státě platí zásada, že soud zná právo. Postup obecných soudů, který nezohledňuje výše uvedené závěry a v důsledku toho odepře účastníkovi řízení právo na přístup k soudu, je rozporný s principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2163/11, ze dne 30. 5. 2013


27.03.2013 00:01

K potřebě poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř.

Smyslem ustanovení § 118a o. s. ř. je, aby účastníku nebyla žaloba zamítnuta proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž by byl poučen, že břemeno tvrzení má a o čem, a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové důkazní břemeno má a o čem. Samotný fakt, že otázka aktivní věcné legitimace byla předmětem obrany žalovaných, nezbavuje soud povinnosti poučit žalobkyni podle § 118a o. s. ř. ohledně povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k prokázání své aktivní legitimace, pokud soud dospěl na základě tvrzení a dosud provedených důkazů v této otázce k jinému právnímu závěru než žalobkyně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1241/2011, ze dne 24. 1. 2013


18.01.2013 00:00

ÚS: Výzva k doplnění dovolání

Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní, je jedním ze základních atributů právního státu. Nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci spočívající ve vadném poučení o procesních právech nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3042/11, ze dne 14. 11. 2012


26.08.2011 00:01

K poučovací povinnosti odvolacího soudu („transformace družstev“)

I odvolací soud je povinen postupovat podle § 118a o. s. ř.; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo § 211a o. s. ř. nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná. Porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního posouzení odvolacího soudu (§ 213b odst. 1 a 2 o. s. ř).

Dospěl-li odvolací soud k názoru, že žalobkyním, které tvrdily a prokazovaly existenci nároku na majetkový podíl z transformace družstva, mohl vzniknout nárok jedině na vypořádací podíl v družstvu (k rozdílu mezi těmito nároky srov. NS ČR sp. zn. 29 Odo 518/2004), byl povinen postupovat podle § 118a odst. 2 o. s. ř., tj. sdělit žalobkyním, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle jejich právního názoru, vyzvat je k doplnění vylíčení rozhodných skutečností a poučit je o následcích nesplnění této výzvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1199/2011, ze dne 22. 6. 2011


19.05.2011 00:01

ÚS: K poučovací povinnosti soudů dle § 118a OSŘ

Ustanovení § 118a OSŘ slouží k tomu, aby soud mohl získat dostačující podklad pro vydání rozhodnutí ve věci (úplná skutková tvrzení), pokud dospěje k závěru, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je vylíčil neúplně. V ustanovení § 118a odst. 1 OSŘ se uvádí, že pokud se v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. V odst. 3 téhož ustanovení se dále uvádí, že pokud předseda senátu zjistí, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že soud je povinen dbát na to, aby důkaznímu řízení předcházelo úplné vylíčení právně významných skutečností. Vzhledem k břemenu tvrzení je proto důležité, aby soud účastníku sdělil svůj závěr o neúplnosti skutkových tvrzení, vyložil mu, v čem tato neúplnost spočívá a umožnil mu jeho tvrzení doplnit. Nelze připustit, aby soud nedal účastníkovi možnost chybějící skutečnosti vysvětlit nebo doplnit. Pouze v případě, že účastník i přes poučení soudu požadované skutečnosti nedoplnil, může soud prohlásit, že účastník neunesl břemeno tvrzení.

Citovaná ustanovení dále rovněž slouží k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, což je jedna z významných zásad, na nichž stojí soudní proces. Je nepochybné, že předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu v řízení. Ze zákona jasně vyplývá, že účastníci nesmí být zaskočeni jiným právním posouzením věci soudem, aniž by jim bylo umožněno uvést skutečnosti, které jsou, podle názoru soudu, pro rozhodnutí významné a navrhnout k jejich prokázání důkazy. Vedle výzvy k doplnění dokazování je soud dále povinen poučit účastníka o procesních následcích nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Smyslem tohoto ustanovení je, aby žaloba nebyla zamítnuta proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, aniž by byl poučen soudem. Účastníkovi tedy nelze zamítnout žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene, aniž by byl poučen, že takové břemeno má a o čem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2014/10, ze dne 07.04.2011


23.12.2010 00:02

K aplikaci § 118a odst. 2 OSŘ na poučení o nerozlučném společenství účastníků

Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. se vztahuje k narativní stránce žaloby a (logicky také) k jejímu promítnutí do žalobního petitu. Není a s ohledem na rovnost účastníků v řízení a zásady fair procesu ani nemůže být tento institut chápán jako prostředek k poučení, resp. k signalizaci, zda při (posuzováno podle hmotného práva) participaci dalších účastníků (a případně kterých účastníků) by bylo možné žalobcem (skrze již precizovaná skutková tvrzení a žalobní návrh) vymezený předmět po právní stránce posoudit jinak.

Nejvyšší soud proto setrvává na právním názoru, že poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.

Ostatně otázkou, zda jsou obecné soudy povinny poučovat účastníky podle § 5 a § 92 odst. 1 o. s. ř. (což lze analogicky vztáhnout též i na poučení ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř.), se zabýval i Ústavní soud např. ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 56/95, v němž zaujal právní názor, že takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, ze dne 25. 11. 2010


23.12.2010 00:01

K poučení účastníků řízení postupem podle ustanovení § 118a odst. 2 OSŘ

Poučení účastníků řízení postupem podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má.

Ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. tedy doléhá na právní situace, kdy účastník nevymezil v žalobě, resp. ve svém podání některou z podstatných (pro rozhodnutí ve věci) zásadně významných skutečností, při jejichž osvědčení by bylo lze takto (v důkazním řízení) zverifikovaný skutek subsumovat pod jiné pravidlo chování, které soud v rámci aplikační úvah nalezl k užití, nikoliv na situaci, kdy - z pohledu účastníkem sledovaného procesního výsledku - je třeba v zásadně významných skutkových momentech zcela změnit (tedy nikoliv pouze doplnit) nejen skutkovou podstatu věci, ale též i (z ní vycházející) žalobní návrh (podání), který by měl soud při osvědčení takto vylíčeného skutku převzít do svého rozhodnutí.

Hraničním limitem, kdy ještě lze a kdy naopak již nelze poučovat účastníky o doplnění skutkových okolností či (úpravě) žalobního návrhu (podání), je zde okruh (uvažováno z pohledu soudu) otázek, které lze účastníku (ještě) signalizovat (zprostředkovat k řešení) na podkladě procesních norem, nikoliv v důsledku poučení o hmotném právu, neboť ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům pouze poučení o jejich procesních právech a povinnostech, přičemž tato zásada není prolomena ani postupem soudu ve smyslu ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. (probrání věci s účastníky za účelem dosažení smíru mezi účastníky).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, ze dne 25. 11. 2010


09.12.2010 00:00

K poučení dle § 118a odst. 3 OSŘ při návrhu zjevně nezpůsobilého důkazu

Poučovací povinnost soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nedopadá jen na případ, kdy je účastník řízení důkazně zcela nečinný, ale uplatní se i tehdy, je-li navrhován důkaz zjevně nezpůsobilý tvrzenou skutečnost prokázat nebo nepodařilo-li se účastníku pomocí dříve navržených důkazů jeho sporné tvrzení prokázat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2355/2009, ze dne 26. 10. 2010


18.11.2010 00:00

ÚS: Spravedlivý proces při rozhodování bagatelních sporů

Nalézací soud nesmí ani v řízení, v němž je předmětem sporu pouze „zanedbatelná“ peněžní suma, opustit princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva (princip odvozený z principu právního státu, tj. z čl. 1 odst. 1 Ústavy), jež implicitně vyžadují přesnost a předvídatelnost soudního rozhodnutí, a musí vést řízení takovým způsobem, aby účastníci nebyli překvapeni hodnocením provedených důkazů a nebyli až v době vyhlášení rozhodnutí postaveni před situaci, v níž již není možné nabídnout soudu další důkazy, které by byly s to názor soudu o skutkovém základu spolehlivě změnit; proto má soud účastníky vhodnou formou informovat, a to nejpozději při poučení podle § 119a obč. soudního řádu, jaké skutkové závěry z dosud provedených důkazů vyvodil, přičemž tato informovanost povede k vytvoření adekvátního procesního prostoru stranám sporu k tomu, aby mohly reagovat odpovídajícími návrhy; na soudu pak bude, aby takové návrhy buď připustil a provedl, anebo naopak zamítl (srov. nález ve věci sp.zn. I. ÚS 3143/08).

Pokud okresní soud ve sporu o náhradu za užívání pozemku bez právního důvodu stěžovatelce znemožnil, poté, co dospěl k právnímu názoru, že užívání předmětného pozemku není založeno na veřejnoprávním oprávnění, aby stěžovatelka měla dostatečný prostor pro argumentaci ohledně tvrzení bezdůvodného obohacení vznikajícího užíváním cizího pozemku bez právního důvodu, porušil tak její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1744/10, ze dne 06.09.2010


16.11.2010 00:00

ÚS: K právu na poučení účastníků civilního soudního řízení

Analytická právní věta

Ve smyslu § 118a o.s.ř. má obecný soud vůči účastníkům řízení poučovací povinnost v případě, kde předmět sporu vymezený skutkovými tvrzeními účastníků řízení není zcela pokryt pozdějším právním hodnocením věci soudem. Pokud obecný soud své poučovací povinnosti v tomto směru nedostojí, dopustí se porušení čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a tím zasáhne do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

Ústavní soud v minulosti uvedl, že smyslem § 118a o. s. ř. je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž byl poučen, že taková břemena má (sp. zn. I. ÚS 212/06, N 177/43 SbNU 31). Ústavní soud se tak přihlásil k doktríně, podle níž předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, jemuž předchází předvídatelný postup soudu při jednání a dokazování. Není v souladu s ústavním pořádkem, aby rozhodnutí soudu nevyřešilo sporné vztahy účastníků jen proto, že se mýlí v kvalifikaci svých vztahů. Z poněkud jiného úhlu řečeno má tato poučovací povinnost své místo tam, kde předmět sporu vymezený skutkovými tvrzeními účastníků řízení není zcela pokryt pozdějším právním hodnocením věci soudem.

V daném případě soud prvého stupně shodně jako stěžovatelka posuzoval předmět sporu po právní stránce podle zákona o konkursu a vyrovnání jako pracovněprávní nárok podle § 31 odst. 3 písm. i) a § 31 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání a žalobu zamítl z toho důvodu, že dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že nárok není po právu. Odvolací soud však vyšel z jiného právního hodnocení uplatněného nároku a na základě toho dovodil, že nemůže být proto uspokojen z majetku konkursní podstaty. Bylo tedy zřejmé, že předmět sporu vymezený skutkovými tvrzeními stěžovatelky se nekryje s právním hodnocením věci odvolacím soudem, který § 31 odst. 3 písm. i) a § 31 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání hodnotil jinak, než stěžovatelka a soud prvního stupně. Za této situace bylo povinností odvolacího soudu stěžovatelku jako účastníka řízení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. vyzvat k doplnění rozhodných skutečností vůči komu, při takto změněném právním náhledu na věc, hodlá svůj nárok uplatňovat. Pokud tak odvolací soud neučinil, porušil čl. 90 Ústavy České republiky, podle kterého jsou soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a tím zasáhl do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1617/10, ze dne 02.09.2010


< strana 1 / 5 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články