// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí

Občanskoprávní shrnutí

29.03.2017 00:02

Ujednání kolektivní smlouvy porušující zákaz přímé nebo nepřímé diskriminace

Kolektivní smlouva, která obsahuje ujednání porušující zákaz přímé nebo nepřímé diskriminace z důvodu věku, je v této části pro rozpor se zákonem neplatná.

Posuzované ujednání kolektivní smlouvy, podle kterého je přiznání odstupného ve větším než zákonném rozsahu vázáno na podmínku, že zaměstnanci v okamžiku skončení pracovního poměru ještě nevznikl nárok na starobní důchod, je diskriminační; důvody, které zaměstnavatele vedly ke znevýhodnění určité skupiny zaměstnanců z důvodu věku, nelze považovat za ospravedlnitelné a použité prostředky za přiměřené.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5763/2015, ze dne 18. 1. 2017


29.03.2017 00:01

Nevyužívání kvalifikace ze strany zaměstnavatele

Zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 235 odst. 3 písm. d) zák. práce nevyužívá kvalifikaci, kterou si zaměstnanec zvýšil, tehdy, jestliže převážná část pracovních činností vykonávaných zaměstnancem nevyžaduje znalosti, dovednosti a odborné zkušenosti, které zaměstnanec získal v rámci zvýšení své kvalifikace; okolnost, zda vykonávaná práce vyžaduje či nevyžaduje zvýšenou kvalifikaci, je přitom nutno posuzovat podle obsahu (náplně) práce a nelze na ni usuzovat jen z kvalifikačních požadavků, které zaměstnavatel obecně stanoví pro druh práce vykonávané zaměstnancem a které vždy nemusí konkrétnímu obsahu (náplni) práce zaměstnance odpovídat.

Jestliže zaměstnanec práci fakticky nevykonává, resp. jestliže převážná část pracovních činností vykonávaných zaměstnancem nevyžaduje znalosti, dovednosti a odborné zkušenosti, které zaměstnanec získal v rámci zvýšení své kvalifikace, pak je naplněn liberační důvod uvedený v ustanovení § 235 odst. 3 písm. d) zák. práce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4531/2016, ze dne 4. 1. 2017


23.03.2017 00:02

Nulová tolerance alkoholu na pracovišti a výpověď z pracovního poměru

Stav, kdy zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje, nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance.

Je zde proto správný závěr odvolacího soudu, že „pozitivní zjištění neznamená vždy (bez dalšího) porušení povinností takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) zák. práce“.

Odvolací soud správně hodnotil nejen pozitivní zjištění samo o sobě, nýbrž i hodnoty, které byly zjištěny (mj. okolnost, že před vlastním počátkem směny byl výsledek zjištění 0,23‰, tedy „hodnota, která se blíží hladině 0,2‰, jež je považována za neprůkaznou s ohledem na možnou laboratorní chybu, resp. tzv. fyziologickou hladinu“), přičemž přihlížel „k osobě žalobce a k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, kdy žalobce byl zaměstnán u žalované více než 18 let, přičemž nebylo tvrzeno ani v řízení nevyšlo jiným způsobem najevo, že by mu bylo v minulosti vytýkáno porušení pracovních povinností“, a neponechal stranou ani skutečnost, že žalobce vykonával funkci vedoucího směny v provozu ocelárny.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, ze dne 19. 12. 2016


23.03.2017 00:01

Nerovné zacházení při odměňování zaměstnanců za práci

Z právní úpravy obsažené v ustanovení § 110 zák. práce vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejná mzda, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ustanovení § 110 odst. 2-5 zák. práce; není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zák. práce.

V projednávané věci žalobce jako ošetřovatel v teletníku nevykonával práci ve stejných ani srovnatelných podmínkách jako ošetřovatel býků, neboť pracovní prostředí ošetřovatele býků bylo rizikovější z hlediska hrozby úrazu při manipulaci s býky (oproti témuž riziku při manipulaci s telaty). Práci ošetřovatele v teletníku proto nelze považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jako je práce ošetřovatele býků ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zák. práce, i kdyby uvedené práce vykazovaly shodu (srovnatelnost) ve všech ostatních srovnávacích kritériích uvedených v ustanovení § 110 odst. 2-5 zák. práce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 436/2016, ze dne 20. 12. 2016


23.03.2017 00:00

Povaha (pracovně)právního vztahu mezi účastníky

Pro závěr, zda mezi stranami vznikl pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah, anebo zda šlo o jiný právní vztah, není významné, jak byl označen právní úkon (projev vůle), na základě kterého mezi nimi byl založen právní vztah, ani jak je (byl) jeho účastníkem subjektivně hodnocen; rozhodující je - bez ohledu na to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení - objektivní okolnost, zda nastaly takové skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují vznik příslušného právního vztahu.

Z uvedeného vztaženo na projednávanou věc vyplývá, že pro posouzení, zda mezi žalobcem a žalovaným, který žalobce podle skutkových zjištění soudů jmenoval dne 13. 10. 2006 vedoucím organizační složky žalovaného v České republice, vznikl pracovněprávní vztah, je významné, zda činnost vedoucího této organizační složky vykazovala znaky nesamostatné (závislé) práce, neboť v takovém případě by mohla být žalobcem vykonávána – bez ohledu na subjektivní představy účastníků o povaze jejich právního vztahu - jen v pracovněprávním, a nikoli v občanskoprávním (obchodněprávním) vztahu se žalovaným.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1527/2016, ze dne 21. 12. 2016


21.03.2017 00:02

Zápočet daru vzdálenějšímu potomkovi na dědický podíl zákonného dědice

V případě zákonné dědické posloupnosti může dojít k provedení zápočtu na dědický podíl zákonného dědice pouze v případě daru poskytnutého nad rámec obvyklých darů přímo tomuto dědici nebo - v případě dědice zůstavitele uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2 obč. zák. - také předku tohoto dědice. Z uvedeného ustanovení však není možné dovozovat, že by k provedení zápočtu na dědický podíl zákonného dědice zůstavitele mohlo dojít také v případě daru, který zůstavitel poskytl dětem či vzdálenějším potomkům svých dědiců, tzn. že na dědický podíl bližšího potomka nelze započítat to, co od zůstavitelky obdržel vzdálenější potomek.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2016, ze dne 16. 12. 2016


21.03.2017 00:01

Určení výše vypořádání podle ust. § 7 odst. 5 zák. č. 212/2009 Sb.

Výše vypořádání (za okruh a cenu nemovitostí) stanovená v ustanovení § 7 odst. 5 zák. č. 212/2009 Sb., ve znění zákona č. 121/2012 Sb., nesmí převýšit celkem částku 2.000.000,- Kč, a to i v případě, je-li více oprávněných osob.

Maximální výši vypořádání stanovenou v ustanovení § 7 odst. 5 zákona č. 212/2009 Sb., ve znění zákona č. 121/2012 Sb., tj. částku 2.000.000,- Kč, je tedy třeba vždy vztahovat k celku nemovitého majetku (okruhu a ceně nemovitostí uvedených v přihlášce k soupisu) zanechaného na Podkarpatské Rusi, a to bez ohledu na počet jeho (tehdejších) spoluvlastníků a počet přihlášek k soupisu nemovitého majetku podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 883/2016, ze dne 15. 12. 2016


16.03.2017 00:01

Narovnání sporného závazkového vztahu několika novými vztahy

Je-li mezi subjekty více sporných závazkových právních vztahů, zákon jim nebrání sjednat si takové narovnání, v němž každý z těchto vztahů bude nahrazen novým závazkem. Vyloučit nelze ani takový způsob narovnání, kdy dosud sporný závazkový vztah je nahrazen několika novými závazkovými vztahy.

Pro vyřešení otázky vlivu a případného dopadu odstoupení od jedné z dílčích smluv tvořících narovnání na zbývající závazkové právní vztahy, které jsou součástí narovnání, je nutné nejprve zodpovědět, zda jsou smlouvy sjednané v rámci narovnání vzájemně závislé. Vzájemná závislost smluv sjednaných v rámci narovnání má pak vliv i na možnost odstoupení od jedné z těchto smluv, resp. na posouzení platnosti ujednání o možnosti účastníků odstoupit od takové dílčí smlouvy.

Neobsahuje-li dohoda o narovnání, do níž je vtěleno více právních úkonů, ujednání o možnosti odstoupit od narovnání jako celku, popř. odstoupit od narovnání jako celku v případě naplnění důvodu pro odstoupení pouze od jedné z dílčích smluv, nelze od ní odstoupit (občanský zákoník č. 40/1964 Sb. neobsahuje ustanovení umožňující odstoupení od dohody o narovnání ze zákonného důvodu).

Obsahuje-li některá z dílčích smluv ujednání o odstoupení, pak skutečnost, že je neoddělitelnou od zbývajících smluv tvořících narovnání, má za následek neplatnost takového ujednání (bez vlivu na ostatní části smlouvy), neboť by takové odstoupení nepřípustným způsobem narušilo narovnání. Jestliže jsou smlouvy, které tvoří narovnání (jsou jeho součástí), na sobě závislé a neoddělitelné, zánik jedné z nich v důsledku (byť sjednaného) odstoupení by nepřípustně narušil proporcionalitu vztahů mezi účastníky, neboť by jedna ze stran přišla o výhodu, kterou zrušenou smlouvou získala, avšak druhé straně by zůstala zachována výhoda, kterou získala recipročně díky ústupku protistrany ve smlouvě, která zůstává zachována. I když jednotlivé smlouvy sjednané v rámci narovnání mohou být zvláštními smluvními typy, které běžně obstojí samostatně, byly-li sjednány v rámci narovnání, pak je jejich existence vázána na existenci hlavního právního vztahu - narovnání, v jehož rámci byly sjednány.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5102/2015, ze dne 10. 1. 2017


16.03.2017 00:00

Určení rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení

Z hlediska rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení je rozhodný okamžik vzniku bezdůvodného obohacení (přijetí plnění bez právního důvodu), a nikoli to, jak obohacený s plněním dále naložil, či to, zda (a jakým způsobem) je následně zpeněžil. Pro zjištění rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení tedy není určující to, zda (a jak) ten, kdo přijal plnění bez právního důvodu, s tímto plněním v rámci dodavatelského řetězce dále naložil, a zda, kolik a od koho dostal za toto plnění zaplaceno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3682/2016, ze dne 10. 1. 2017


15.03.2017 00:02

Posuzování platnosti rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena

Ustanovení § 260 o. z. je použitelné ve všech řízeních, jejichž předmětem je neplatnost aktu orgánu spolku. Ustanovení § 242 o. z., jakožto případ přezkoumávání jednoho určitého rozhodnutí spolku, aplikaci zmíněného ustanovení nevylučuje. Proto i v případě posuzování platnosti rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena podle § 242 o. z. lze aplikovat korektiv obsažený v § 260 téhož zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, ze dne 1. 12. 2016


15.03.2017 00:01

Posuzování žaloby podané dle zák. č. 83/1990 Sb. po 31. 12. 2013

Na situaci, ve které bylo řízení zahájeno žalobou, prostřednictvím níž se člen domáhal určení nesouladu rozhodnutí spolku, resp. občanského sdružení, se stanovami a zákonem ve smyslu § 15 zákona č. 83/1990 Sb., avšak soud rozhodoval již za účinnosti občanského zákoníku, pamatuje přechodné ustanovení § 3047 o. z. – soud i v řízení započatém před 1. 1. 2014 rozhodne podle nově účinné právní úpravy.

Přechodná ustanovení občanského zákoníku, včetně citovaného § 3047 o. z., přitom nelze vykládat jako umožňující pravou retroaktivitu dotčených norem o. z., nýbrž je zapotřebí v nich vyjádřenou zpětnou působnost interpretovat jako obecně akceptovatelnou retroaktivitu nepravou, což znamená, že vznik právních vztahů jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé v době do 31. 12. 2013 se i nadále řídí dosavadní právní úpravou.

Předestřená teze a znění § 3047 o. z. tak v kontextu soudního přezkumu rozhodnutí spolků předpokládá použití nové právní úpravy, avšak bez možnosti aplikovat ta ustanovení, jež konstituují práva a povinnosti dosavadním předpisům neznámé či způsobem relevantně odlišným. Odpovídá-li přitom systematice nyní účinného zákona bezprostřední vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí spolku namísto pouhého konstatování jeho nesouladu se stanovami a zákonem, jak tomu bylo dříve, nejedná se o (ve světle shora uvedeného neakceptovatelné) založení nových oprávnění se zpětnou působností, neboť nárok dotčeného subjektu na soudní ochranu zůstává z tohoto hlediska (bez zřetele na odlišnost v zákonem předvídané formulaci žalobního petitu, potažmo rozsudečného výroku) materiálně ekvivalentním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, ze dne 1. 12. 2016


13.03.2017 00:02

Obnovení nájemní smlouvy při skončení nájmu na dobu neurčitou

K obnovení nájemní smlouvy podle § 2230 odst. 1 o. z. může dojít jen v případě, že jde o nájem na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby nájmu.

V případě, že nájem skončil jinak (dohodou, výpovědí – po uplynutí výpovědní doby, atd.), se ustanovení § 2230 odst. 1 o. z. neuplatní, a i v případě, kdy pronajímatel nevyzve nájemce ve lhůtě stanovené v § 2230 odst. 1 o. z. (a v případě nájmu bytu ve lhůtě stanovené v § 2285 o. z.) k vrácení věci, k obnovení nájmu nedojde.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4354/2016, ze dne 12. 12. 2016


13.03.2017 00:01

Zpochybnění spoluvlastnického práva v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se může soudně domáhat jeden nebo více spoluvlastníků; tohoto řízení se musí účastnit všichni spoluvlastníci. Pro vyhovění žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nejdříve nezbytné zodpovědět předběžnou otázku, zdali jsou všichni spoluvlastníci účastníky řízení, přičemž obzvláště v situaci, kdy je zpochybněno spoluvlastnické právo některého z účastníků, je nezbytné se i s touto otázkou řádně vypořádat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5180/2016, ze dne 14. 12. 2016


13.03.2017 00:00

K vymezení imisí podle § 1013 o. z.

Imisí ve smyslu ust. § 1013 o. z. jsou účinky fyzicky přesahující věc samu a působící na jiné osoby nebo na věci ve vlastnictví jiného negativním způsobem. Existence stavby, resp. oken v ní umístěných, sama o sobě imisí být nemůže, neboť se nejedná o žádný účinek, který by se – přímo nebo nepřímo – přenášel na sousední pozemek. Imisí by však mohly být účinky vycházející z takové stavby – např. stínění.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3778/2015, ze dne 14. 12. 2016


08.03.2017 00:02

K bránění provedení soupisu pozůstalosti v jiných prostorách

Soupis pozůstalosti se provede v domě zůstavitele, v jeho bytě nebo v jiných prostorách, v nichž jsou nebo mohou být umístěny zůstavitelovy hmotné movité věci. Soupis pozůstalosti tak lze provést i v bytě (domě), ve kterém zůstavitel žil před svou smrtí, aniž by byl jeho vlastníkem (spoluvlastníkem, nájemcem), a vlastník (nájemce) tohoto bytu (domu) s provedením soupisu nesouhlasí.

Brání-li vlastník (nájemce) bytu (domu) provedení soupisu, hrubě ztěžuje postup řízení a soud mu může uložit podle ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. pořádkovou pokutu; řízení o pozůstalosti po zemřelém nelze (zatím) pravomocně skončit a dědicům nemůže být potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli; to samozřejmě neplatí tehdy, je-li možné náležitě zjistit pozůstalostní jmění zůstavitele jiným způsobem, například nahrazením soupisu seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici, případně společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku

I když zákon výslovně nestanovuje povinnost osoby strpět vstup osob do svého obydlí a umožnit jim prohlídku a soupis věcí v jejím obydlí, vyplývá taková povinnost bez dalšího ze zákonných ustanovení upravujících soupis pozůstalosti a postup při provedení tohoto úkonu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 122/2016, ze dne 7. 12. 2016


08.03.2017 00:01

Žaloba podle § 1028 o.z. vs. žaloba na určení vlastnického práva

Protože občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 obsahuje ustanovení § 1028 o. z., které stanovení neznatelné nebo pochybné hranice podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení soudem nově upravuje, a současně se zachovává možnost žalovat na určení vlastnického práva, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná (s potřebnou posoudit otázku naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.), bude vždy záležet na tom, jakým způsobem žalobce žalobou uplatněný nárok skutkově vymezí a jaké důkazy k prokázání ve věci rozhodných skutečností předloží, popřípadě soudu navrhne.

Žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu.

Naopak žaloba podle § 1028 o. z. se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení. Nelze pochopitelně vyloučit situaci, kdy se žalobce v řízení na základě vývoje dokazování rozhodne pro změnu žaloby z původního požadavku na určení subjektivně sporné hranice mezi pozemky na její nové stanovení. Pro takový případ bude nutné postupovat podle § 95 o. s. ř., neboť každá z uvedených žalob se opírá o jiný skutkový stav a o jiné zákonné ustanovení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4071/2016, ze dne 1. 12. 2016


28.02.2017 00:02

Výše nároku na náhradu ušlého zisku

Při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit.

Porušil-li budoucí prodávající svoji povinnost ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě prodat nemovitost budoucímu kupujícímu, odvíjí se náhrada za ztrátu příjmu budoucího kupujícího z následného prodeje nemovitosti od částky, kterou by budoucí kupující z následného prodeje nemovitosti získal, byl-li by realizován. Nákladem, který je v daném případě nutno odečíst, je kupní cena, za niž by budoucí kupující předmětnou nemovitost smluvně získal do vlastnictví, neboť to je nezbytný a pravidelný výdaj na opatření předmětu k jeho dalšímu prodeji.

Takovými náklady však již nejsou další případné výdaje, jež by dodatečně mohly v budoucnu hypoteticky vzniknout v souvislosti s úhradou kupní ceny. Podstatné je, že zisk byl reálně dosažitelný, nikoliv již povaha prostředků, které by byly na zamýšlený nákup použity. Namítané úroky z úvěru, jež nebyl čerpán ani sjednán, nejsou nákladem pro koupi nezbytným ani nákladem skutečně vynaloženým a ve vztahu mezi účastníky se nejedná ani o vyúčtovací spor, kde by byly zúčtovány veškeré vedlejší či případné budoucí výdaje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2858/2015, ze dne 20. 10. 2016


28.02.2017 00:01

Právo odporovat právním úkonům manžela dlužníka

Věřitel je za podmínek uvedených v ustanovení § 42a obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 oprávněn odporovat nejen právním úkonům, které učinil dlužník, ale i právním úkonům manžela dlužníka, týkajícím se majetku, který manžel dlužníka nabyl na základě dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění do svého výlučného vlastnictví, a to za předpokladu, že věřitel měl právo uspokojit se (také) z majetku patřícího do společného jmění dlužníka a jeho manžela.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2294/2016, ze dne 6. 12. 2016


13.02.2017 00:02

Návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek

Lhůta k podání návrhu na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek podle ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. je lhůtou hmotněprávní prekluzivní.

Její počátek nastává okamžikem, kdy se vlastník jednotky o přijatém rozhodnutí shromáždění dozvěděl nebo dozvědět mohl. Tímto okamžikem je u vlastníka přítomného na shromáždění okamžik přijetí rozhodnutí shromážděním, neboť tímto dnem se navrhovatel dozvěděl o vydání rozhodnutí shromáždění. Proto lhůta k podání návrhu soudu mu začíná běžet dnem konání shromáždění, nikoli až dnem, kdy mu byl případně doručen zápis ze shromáždění.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2360/2016, ze dne 16. 11. 2016


13.02.2017 00:01

Výpověď z nájmu bytu podle § 2288 odst. 2 písm. a/ o. z.

Ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a/ o. z. je třeba vykládat tak, že má-li být byt, jehož nájem je vypovídán, užíván pronajímatelem, je výpovědní důvod podle citovaného ustanovení naplněn bez dalšího; jen v případě, má-li být byt užíván pronajímatelovým manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost, musí pronajímatel doložit, že byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno.

Ve výpovědi dané nájemci z důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. a/ o. z. stačí uvést, že byt, jehož nájem je vypovídán, chce využít k bydlení pro sebe pronajímatel. Je pak na nájemci, který s výpovědí nájmu bytu nesouhlasí, aby v řízení o žalobě na neoprávněnost výpovědi podle 2290 o. z. tvrdil a prokázal okolnosti, jimiž existenci uplatněného výpovědního důvodu vyvrátí. V daném případě půjde o takové (konkrétní) okolnosti, z nichž bude možné usoudit, že prohlášení pronajímatele o záměru (vůli) využít byt pro sebe (k vlastnímu bydlení) není pravdivé. S ohledem na to, že proklamovaný záměr pronajímatele představuje ryze subjektivní skutečnost, jejíž existenci lze vyvrátit jen obtížně, poskytuje nájemci dodatečnou ochranu před zneužitím výpovědi dané (nejen) z tohoto důvodu právní úprava obsažená v ustanovení § 2289 o. z.

Na neexistenci uplatněného výpovědního důvodu lze usoudit i zpětně (k okamžiku doručení výpovědi) též z následného jednání pronajímatele, je-li v přímém logickém rozporu s tím, jakou vůli deklaroval ve výpovědi z nájmu bytu coby výpovědní důvod. Je přitom evidentní, že s proklamovanou vůlí pronajímatele využít byt pro sebe (pro vlastní bydlení) se neslučuje, vyvíjí-li vzápětí aktivitu směřující k prodeji (zpeněžení) bytu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, ze dne 22. 11. 2016


< strana 1 / 217 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články