// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí

Občanskoprávní shrnutí

23.05.2017 00:02

Odkaz na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách

Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jde o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto s ohledem na § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 86/2015, ze dne 28. 2. 2017


23.05.2017 00:01

Opomenutí pojišťovny při poskytování náhrady škody za zaměstnavatele

Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání příslušná pojišťovna hradí škodu za zaměstnavatele; zaměstnanec nemá vůči pojišťovně přímý nárok. Úkony (opomenutí) učiněné pojišťovnou jsou ve vztahu k zaměstnanci přičítány zaměstnavateli; ocitne-li se např. pojišťovna v prodlení s uspokojením nároku zaměstnance na odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, odpovídá za prodlení ve vztahu k zaměstnanci samotný zaměstnavatel.

Z uvedeného současně vyplývá, že, zastavila-li příslušná pojišťovna výplatu náhrady za ztrátu na výdělku a zaměstnavatel se z tohoto důvodu dostal do prodlení, odpovídá za škodu tím zaměstnanci vzniklou (spočívající v daném případě ve vynaložení nákladů za právní služby advokáta) zaměstnavatel; okolnost, že zaměstnavatel sám porušení povinnosti nezavinil a že případně - s ohledem na povinnosti při součinnosti zaměstnavatele vůči příslušné pojišťovně - postup pojišťovny při odškodňování pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nemohl ovlivnit, jsou tu zcela nerozhodné. Je totiž vyloučeno, aby na újmu práv zaměstnance mohla být případná opomenutí, která způsobila příslušná pojišťovna při poskytování náhrady škody za zaměstnavatele v důsledku „prověřování okolností opravňujících vyplácení nároků poškozenému zaměstnanci“; možnost zaměstnavatele požadovat jejich odčinění proti příslušné pojišťovně tím samozřejmě není dotčena.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 630/2016, ze dne 23. 2. 2017


23.05.2017 00:00

Náklady zaměstnance za poskytnuté právní služby advokáta

Náklady za poskytnuté právní služby advokáta vynaložené poškozeným zaměstnancem proto, že zaměstnavatel neplní (přestal plnit) svůj závazek k náhradě škody z důvodu pracovního úrazu, představují věcnou škodu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 630/2016, ze dne 23. 2. 2017


22.05.2017 00:02

Předložení předmětu koupě při reklamaci

Z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ani ze zákona o ochraně spotřebitele nevyplývalo, že k účinnému vytknutí vad koupené věci je zapotřebí v provozovně (sídle nebo místu podnikání) prodávajícího předložit i předmět koupě. Takový požadavek je třeba řešit až následnou komunikací stran smlouvy, která by měla vést k co nejúčinnějšímu a nejefektivnějšímu vyřízení reklamace. K vyřízení reklamace způsobem předvídaným ustanovením § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele je však vždy nezbytné, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez odborného posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady. Ustanovení § 625 obč. zák. a § 19 zákona o ochraně spotřebitele je nutno vykládat s ohledem na povahu koupené věci a na další okolnosti a možnosti stran kupní smlouvy.

Nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že v projednávaném případě reklamace vady (jednostranný právní úkon kupujícího) nevyvolala zákonem sledované právní účinky jen proto, že kupující nedopravil předmět koupě do sídla prodávajícího. Za účelem posouzení vytknutých vad předkládá věc v místě k tomu určeném zpravidla kupující a náklady s tím vynaložené následně uplatní u prodávajícího. S ohledem na to, že se v souzeném případě jednalo o dřevěný koupací sud o značné hmotnosti a rozměrech, nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby sám zajistil přepravu věci do sídla prodávajícího podnikatele k odbornému posouzení vytknuté vady. Přeprava celé řady výrobků do provozovny podnikatele je totiž pro spotřebitele značně problematická, a to i přesto, že má nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním svého práva z odpovědnosti za vady. Platí, že jakmile kupující zjistí vadu, musí to bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu a předmět plnění mu předat nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Prodávající se tedy může se spotřebitelem domluvit i na jiném způsobu zkoumání předmětu koupě, např. na základě fotografií, videa natočeného spotřebitelem, prohlídky servisním technikem v místě bydliště spotřebitele apod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2694/2016, ze dne 22. 3. 2017


22.05.2017 00:01

Ujednání o změně (zvyšování) poplatku za spravování úvěru

Ujednání o výši poplatku za spravování úvěru vymezuje cenu plnění ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák. a je proto vyloučen jeho přezkum z hlediska přiměřenosti; nelze však dovodit, že se tato výjimka vztahuje i na ujednání, které upravuje změny (zvyšování) předmětného poplatku. Lze uzavřít, že výjimka uvedená v ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. se nepoužije na ujednání, která (sjednanou) cenu plnění mění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2335/2016, ze dne 19. 4. 2017


22.05.2017 00:00

Majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví

Majetkem nabytým jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela není jen majetek získaný prodejem věci ve výlučném vlastnictví, ale i majetek, který nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku; jde tu jen o formu transformace věci. Jestliže byl vlastník lesa kvůli kalamitě objektivně donucen provést těžbu v rozsahu převyšující běžné hospodaření a tím došlo k podstatnému snížení ceny lesa, pak je třeba považovat výtěžek z této kalamitní těžby za majetkovou hodnotu získanou za poškození či zničení lesního porostu, a tudíž i za majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5601/2016, ze dne 28. 2. 2017


18.05.2017 00:01

Ztráta opory pozemku v důsledku úprav na sousedním pozemku

Pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění. I když podobnou ochranu poskytuje ohroženému vlastníkovi také § 137 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), lze se jí domáhat i v občanském soudním řízení.

Je-li pozemek, aniž byl zajištěn dostatečným upevněním, upraven tak, že sousední pozemek (nebo budova na něm postavená, není-li součástí pozemku) ztratí náležitou oporu, může se vlastník ohrožené nemovitosti domáhat, aby se soused zdržel dalšího hloubení, a buď uvedl pozemek do předchozího stavu, nebo „svůj pozemek náležitě upevnil; pokud již škoda vznikla, může se též domáhat její náhrady podle části čtvrté, hlavy III. občanského zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2743/2016, ze dne 31. 1. 2017


18.05.2017 00:00

Ochrana horního pozemku před zaplavováním a podmáčením

Ustanovení § 1019 o. z. upravuje jen tu část tradiční actionis aquae pluviae arcendae, chránící před zaplavováním vlastníka „dolního“ pozemku. Ochranu je však třeba poskytnout i vlastníkovi „horního“ pozemku, je-li jeho pozemek zaplavován či podmáčen proto, že vlastník „dolního“ pozemku jeho úpravami či zřízením stavby zamezil přirozenému odtoku dešťové či jiné přirozeně tekoucí vody. Ani v tomto případě nejde o pouhé obtěžování vlastníka podmáčeného pozemku, resp. o omezení obvyklého užívání pozemku (§ 1013 odst. 1 o. z.), ale o přímé ohrožení vlastnického práva.

Je-li tedy (zpravidla „horní“) pozemek zaplavován nebo podmáčen v důsledku zřízení stavby či úprav sousedního (zpravidla „dolního“) pozemku, zabraňujících přirozenému odtoku vody, má vlastník právo domáhat se přímo úprav této stavby nebo sousedního pozemku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2743/2016, ze dne 31. 1. 2017


16.05.2017 00:02

Věcné břemeno zakazující podnikatelskou činnost na zatíženém pozemku

I. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. neobsahoval taxativní výčet druhů věcných břemen; strany si mohly sjednat jakýkoli druh věcného břemene, který splňoval požadavky stanovené v § 151n odst. 1 obč. zák.

II. Věcné břemeno, které omezuje vlastníka zatíženého pozemku ve prospěch vlastníka panujícího pozemku tak, že vlastník zatíženého pozemku je povinen zdržet se na zatíženém pozemku vybudování a provozování obchodního zařízení s předmětem podnikání týkajícím se nábytku, jeho náhradních částí, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles, které bude mít přímý kontakt s koncovými zákazníky, a v případě prodeje či nájmu tohoto pozemku třetím osobám tyto osoby zavázat k dodržování uvedené povinnosti, splňuje požadavky stanovené v § 151n odst. 1 obč. zák.

V souladu s tímto ustanovením omezuje věcné břemeno vlastníka zatíženého pozemku tak, že tento vlastník je povinen se zdržet určitého konání, k němuž by byl oprávněn z titulu svého vlastnického práva, a vlastník panujícího pozemku získává z tohoto věcného břemene prospěch tím, že vlastník zatíženého pozemku je omezen v realizaci jeho užitné hodnoty, neboť v důsledku tohoto omezení nemůže na pozemku vyvíjet činnost, kterou by konkuroval podnikatelské činnosti provozované na panujícím pozemku.

Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že omezení vlastníka zatíženého pozemku se týká jeho možných podnikatelských aktivit, neboť zákon nevylučuje, aby činnost, jíž se má vlastník zatížené nemovitosti podle smlouvy o zřízení věcného břemene na této nemovitosti zdržet, měla podnikatelskou povahu.

III. Pronajme-li vlastník zatíženou nemovitost a je-li nájemní právo dotčeno věcným břemenem, je jím – i bez převzetí závazku k jeho dodržování v nájemní smlouvě - omezen též nájemce. Omezuje-li totiž věcné břemeno vlastníka zatížené nemovitosti, tím spíše musí omezovat jejího nájemce, jehož právo užívat nemovitost zakládá (jen) nájemní smlouva (arg. a maiori ad minus).

IV. Okolnost, že vlastníka nemovité věci lze omezit ve prospěch jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat, i jinou smlouvou než smlouvou o zřízení věcného břemene (smlouvou, která by zavazovala jen smluvní strany a která by tedy neměla věcně právní povahu), neznamená, že v takovém případě strany nemohou dát přednost uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1575/2016, ze dne 21. 2. 2017


16.05.2017 00:01

Nárok na náhradu nákladů dle § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě

Ustanovení § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě bylo aplikovatelné i v případě poskytnutí nepeněžního plnění.

Vynaložil-li zde tedy pojištěný sám se souhlasem poškozené náklady na provedení demolice stavby, poškozené jednáním pojištěného, přičemž k provedení demolice byla poškozená jako vlastník objektu povinna, má pojištěný podle § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě proti pojistiteli právo na úhradu těchto nákladů, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozené pojistitel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4297/2015, ze dne 31. 1. 2017


15.05.2017 00:02

Sjednání zkušební doby po skončení dohody o pracovní činnosti

Zkušební dobu lze v pracovní smlouvě (popřípadě v jiné smlouvě) sjednat i v případě, že zaměstnanec vykonával dříve u téhož zaměstnavatele stejný druh práce na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, ze dne 21. 2. 2017


15.05.2017 00:01

Výklad pracovněprávních jednání od 1. 1. 2014

Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení druhé strany (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.).

Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z ustanovení § 18 zák. práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy ustanovení § 557 o. z. v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu ustanovení § 18 zák. práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance.

Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, ze dne 21. 2. 2017


15.05.2017 00:00

Odpovědnost za újmu způsobenou nicotným právním aktem v trestním řízení

Odpovědnost státu za újmu způsobenou nicotným právním aktem vydaným v trestním řízení je nutno posuzovat analogicky podle ustanovení o odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, a to včetně ustanovení upravujících běh promlčecí lhůty.

V posuzovaném případě trestní stíhání poškozeného sice de iure neprobíhalo, jeho faktické účinky však poškozený pociťoval, tj. vnímal existenci újmy, jejíž odškodnění je předmětem tohoto řízení. Pro účely stanovení běhu promlčení pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a vazbou je proto třeba zjišťovat, kterým okamžikem fakticky probíhající trestní stíhání poškozeného skončilo (zde vrácením věci státním zástupcem policejnímu orgánu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5292/2014, ze dne 28. 2. 2017


11.05.2017 00:02

Počátek běhu objektivní promlčecí lhůty ve vztahu k okamžiku vzniku škody

Obdobným způsobem jako § 106 odst. 2 obč. zák. je nutno aplikovat i § 22 odst. 2 zákona č. 58/1969 Sb. a § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se odchyluje od dosavadního rozhodování projeveného v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3266/2008, a dospěl k závěru, že „doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda“ v uvedených ustanoveních zahrnuje i vznik škody samé, neboť jen tak se právo na náhradu škody nepromlčí v důsledku uplynutí objektivní promlčecí lhůty dříve, než škoda vůbec vznikne.

Okolnost rozhodná pro počátek objektivní promlčecí lhůty tak bude v nynějším pojetí zahrnovat nejen doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí, ale i vznik škody samé.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, ze dne 12. 4. 2017


09.05.2017 00:02

Náhrada škody zaměstnancem organizační složky státu

Státu jako zaměstnavateli, za nějž jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, nevznikne škoda, kterou by byl povinen zaměstnanec nahradit podle ustanovení § 250 zákoníku práce, v důsledku toho, že zaplatil pravomocným rozhodnutím uloženou pokutu příslušné organizační složce státu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2764/2016, ze dne 12. 4. 2017


09.05.2017 00:01

Státní příspěvková organizace jako dědic ze závěti

Státní příspěvková organizace může (a mohla i před 1. 1. 2001) hospodařit s majetkem nabytým děděním; lze ji tedy považovat za subjekt způsobilý k dědění ze závěti, pokud je v ní určena za dědice. Z toho pro ni pak vyplývá i postavení účastníka v (nesporném) řízení o dědictví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1003/2016, ze dne 20. 2. 2017


03.05.2017 00:02

Délka stavebního řízení ve vztahu k vlastníkovi sousední nemovitosti

Stavební úřad před vydáním stavebního povolení posuzuje případné námitky souseda, přičemž rozhoduje o tom, zda námitky jsou či nejsou důvodné, tedy zda povolovaná stavba povede či nepovede k imisím ve smyslu § 1013 o. z. (resp. § 127 obč. zák.). Jde tudíž o právo soukromoprávní povahy, které má svůj základ ve vnitrostátním právu, přičemž stavebním úřadem je rozhodováno o rozsahu tohoto práva. V případě vlastníka sousední nemovité věci tak na stavební řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tudíž jeho délku je nezbytné posuzovat jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk a vyložených ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, ze dne 28. 2. 2017


03.05.2017 00:00

Přechod povinností ze zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Pasivně legitimovaným subjektem ve sporu o pojistné plnění z titulu přímého nároku poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2000 a tedy i subjektem, jemuž jedinému může být soudem ukládána povinnost k plnění, je Česká kancelář pojistitelů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1701/2015, ze dne 26. 1. 2017


27.04.2017 00:02

Vstup na cizí pozemek za účelem údržby a úprav sousední nemovitosti

Z § 1021 a § 1022 o. z. nevyplývá, že by soused, hodlající provést údržbu svého pozemku včetně stavby na něm stojící a provádět stavební práce či obvyklé úkony hospodaření, mohl vstupovat na cizí pozemek bez souhlasu jeho vlastníka. Nejprve musí vlastníka o povolení vstupu požádat, a sdělit mu důvody, proč na jeho pozemek potřebuje vstoupit, resp. jej jinak užít, a v případech uvedených v § 1022 o. z. se s ním domluvit na přiměřené náhradě. Jestliže k dohodě o vstupu a jeho podmínkách nedojde, může se ten, kdo požaduje vstup na sousední pozemek či jeho užití, domáhat rozhodnutí orgánu veřejné moci, a to buď soudu nebo stavebního úřadu. V rozhodnutí o povolení vstupu je třeba vymezit jeho podmínky, zejména v jaké době, na jakou část pozemku a případně i s jakými mechanismy může žalobce na pozemek žalovaného vstoupit.

Vstupuje-li však soused za účelem realizace oprávnění uvedených v § 1021 a § 1022 o. z. na cizí pozemek bez souhlasu souseda, aniž by jej k tomu opravňovalo rozhodnutí orgánu veřejné moci, aniž by šlo o případ nouze (§ 1037 o. z. ve spojení s § 14 o. z.), zasahuje neoprávněně do držby i do vlastnického práva vlastníka pozemku, a ten se proti tomu může bránit jak držební, tak vlastnickou žalobou. V řízení o vlastnické (případně držební) žalobě pak nemůže žalovaný úspěšně namítat, že realizoval svá práva vyplývající z § 1021 a násl. o. z.

Je-li vydáno rozhodnutí ukládající žalovanému povinnost zdržet se vstupu na pozemek, neznamená to naprostý a bezvýjimečný zákaz; i v tomto případě se rozhodnutí týká předmětu řízení, vymezeného nejen žalobním petitem, ale i skutkovým dějem, o který se opírá. Vstoupí-li pak osoba, které byla uložena povinnost zdržet se vstupu na sousední pozemek (povinný), na tento pozemek za podmínek uvedených v § 14 a § 1037 o. z. a k návrhu oprávněného bude nařízen výkon rozhodnutí, ukládajícího žalovanému povinnost vstupu se zdržet, je tu důvod pro jeho zastavení. Dovolená svépomoc totiž vylučuje protiprávnost jednání, na ni se zákaz budoucího jednání vyslovený soudem z povahy věci nevztahuje. Stejně tak se žalovaný, jemuž byla uložena obecná povinnost zdržet se vstupu na sousední pozemek, může – nastanou-li nové skutečnosti měnící dosavadní skutkový stav - v dalším řízení domáhat, aby mu byl tento vstup umožněn za účelem uvedeným v § 1021 a v § 1022 o. z., v žalobě konkrétně vymezeným a za podmínek stanovených soudním rozhodnutím.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3844/2016, ze dne 25. 1. 2017


27.04.2017 00:01

Dobrá víra vlastníka stavby přesahující na sousední pozemek

I. Otázka, zda „vlastník přestavku“ byl v dobré víře, není otázkou skutkovou, ale právní. Dovolací soud může zpochybnit posouzení dobré víry stavebníka, že pořizuje stavbu zcela na vlastním pozemku, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené.

II. Ustanovení § 1087 odst. 1 o. z. chrání stavebníka jednajícího v omluvitelném omylu, že staví na svém. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (s výjimkou možného přísnějšího hodnocení za podmínek uvedených v § 5 odst. 1 o. z.). Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný.

Zákon neposkytuje ochranu nedbalému stavebníkovi, který byl sice (snad, možná) subjektivně přesvědčen o tom, že staví na svém pozemku, ovšem jeho omyl byl se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu neomluvitelný. Při posuzování, zda je dána dobrá víra ve smyslu § 1087 odst. 1 o. z., je třeba přihlížet ke všem okolnostem daného případu.

III. V posuzované věci žalobci museli vědět, že je sporné, zda stavba bude celá umístěna na jejich pozemku, a neměli k dispozici žádné rozhodnutí či jiný doklad potvrzující to, že stavba tak, jak je zamýšlena, nebude ležet zčásti na sousedním pozemku; při zachování obvyklé opatrnosti, kterou by v daném případ bylo možno po každém požadovat, by se právně relevantním způsobem seznámili se skutečným průběhem hranice. Za těchto skutkových okolností je přiměřený právní závěr, že omyl žalobců nebyl omluvitelný a nebyli v dobré víře.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4925/2016, ze dne 31. 1. 2017


< strana 1 / 219 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články