// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí

Občanskoprávní shrnutí

11.12.2017 00:02

Náhrada za bolest způsobenou pracovním úrazem do 30. 9. 2015

Při stanovení náhrady za bolest způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem (nemocí z povolání), ke kterému došlo poté, co dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se až do 30. 9. 2015 postupuje (s výjimkou případů, na které se vztahuje ustanovení § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, ze dne 26. 9. 2017


11.12.2017 00:01

Řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi v případě společného nájmu bytu manžely

I podle o. z. je právo společného nájmu bytu manžely zvláštním případem společného nájmu bytu a manželé mají postavení nerozlučných společníků v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z. Projevem postavení nerozlučných společníků je pak v oblasti procesního práva i to, že musí být účastníky řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Vznikl-li tedy manželům společný nájem, musí být dána a doručena výpověď z nájmu oběma manželům a oba manželé musí být také účastníky řízení o přezkum její oprávněnosti, ať již na straně žalující či žalované. Neúčastní-li se všichni nerozluční společníci (manželé – společní nájemci bytu) řízení (o přezkum oprávněnosti výpovědi), nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, ze dne 14. 9. 2017


11.12.2017 00:00

Oceňovací tabulky jako součást pojistné smlouvy

Nelze přisvědčit názoru, že při výkladu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě lze za použití argumentu a contrario dospět k závěru, že v pojistné smlouvě nevyjmenované dokumenty nemohou být její součástí. Skutečnost, že smlouva vyjmenovává dokumenty a listiny, které výslovně činí svou součástí, totiž neznamená, že by vedle těchto ve smlouvě vyjmenovaných dokumentů a listin nemohly být její součástí též další dokumenty a listiny, a to v rozsahu, ve kterém na ně smlouva odkazuje. Těmi jsou v poměrech nyní souzené věci oceňovací tabulky.

Jsou-li oceňovací tabulky součástí pojistné smlouvy, platí i ve vztahu k nim povinnost pojistitele seznámit s nimi pojistníka, která vyplývá z § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě a kterou pojistitel splní tím, že je před uzavřením pojistné smlouvy pojistníkovi předloží, nebo tím, že uvede místo, kde se s nimi může pojistník seznámit. V nyní projednávané věci pojistník podpisem pojistné smlouvy přijal druhý způsob splnění této povinnosti a nic mu nebránilo, aby se s oceňovacími tabulkami seznámil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 787/2017, ze dne 16. 10. 2017


07.12.2017 00:01

Náhrada nemajetkové újmy z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Výkladem lze dospět k závěru, že pod náhradu škody na zdraví nebo usmrcením podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti lze podřadit i náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 11 a § 13 obč. zák.; pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak zahrnovalo podle úpravy účinné před 31. 12. 2013 též náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Právo na pojistné plnění podle zákona č. 168/1999 Sb., které odpovídá povinnosti náhrady nemajetkové újmy v penězích, se promlčuje dle § 8 zákona o pojistné smlouvě. Odvolacímu soudu nelze ničeho vytknout, přijal-li právní závěr, že pro určení počátku běhu promlčecí doby v těchto případech je rozhodující okamžik, kdy došlo k neoprávněnému zásahu objektivně způsobilému porušit nebo ohrozit osobnostní práva fyzické osoby. V projednávané věci bylo touto dobou úmrtí poškozeného, a promlčecí doba počala běžet za 1 rok po této události.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, ze dne 18. 10. 2017


06.12.2017 00:01

Přechod práv a povinností ze smlouvy o výstavbě dle ZVB

Při převodu vlastnictví jednotky přecházejí práva a povinnosti ze smlouvy o výstavbě podle § 20 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů na nového vlastníka jednotky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4910/2016, ze dne 14. 9. 2017


06.12.2017 00:00

Odstoupení od smlouvy o výstavbě dle ZVB

Účastníci smlouvy o výstavbě, kteří uzavírali smlouvu každý sám za sebe, jsou oprávněni od ní jednotlivě odstoupit (je-li vůči nim druhý účastník smlouvy v prodlení), a to s důsledky - pouze ve vztahu k nim - zániku smlouvy o výstavbě.

Důsledkem odstoupení od posuzované Smlouvy některými z vlastníků stávajících jednotek byl v dané věci zánik Smlouvy ve vztahu k těmto vlastníkům. Při výstavbě nové jednotky půdní vestavbou dochází i ke změně velikosti podílů na společných částech stávajících vlastníků jednotek, i proto musí smlouvu o výstavbě v § 17 a násl. zákona o vlastnictví bytů uzavřít všichni vlastníci jednotek v domě. I když tedy Smlouva nezanikla ve vztahu k účastníkům, kteří od ní neodstoupili, zánik Smlouvy odstoupením byť i jen mezi některými z vlastníků jednotek má za následek, že nelze stavbu nové jednotky podle Smlouvy realizovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4910/2016, ze dne 14. 9. 2017


05.12.2017 00:02

Škoda vyvolaná závadou na elektroinstalaci zaparkovaného vozidla

Škoda vyvolaná závadou na elektroinstalaci zaparkovaného (nikoliv trvaleji odstaveného) automobilu, která vedla ke vznícení vozu a následnému požáru objektu, je škodou způsobenou provozem motorového vozidla, s nímž § 427 obč. zák. spojuje objektivní odpovědnost provozovatele za škodu a § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. zakládá přímý nárok poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti takového provozovatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3485/2016, ze dne 31. 8. 2017


05.12.2017 00:01

Neplatnost výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy

I. Podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 posuzuje soud otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy v rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi a přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.).

Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy budou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat.

II. I výpověď z nájmu bytu z důvodu bytové potřeby příbuzných pronajímatele nebo jeho manžela podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. se může příčit dobrým mravům.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, ze dne 21. 9. 2017


05.12.2017 00:00

Oznámení o zvýšení nájemného z bytu ve společném nájmu manželů

Oznámení o jednostranném zvýšení nájemného podle § 3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb. v bytě ve společném nájmu manželů muselo být adresováno a doručeno oběma manželům.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 615/2017, ze dne 14. 9. 2017


30.11.2017 00:02

Limit relutárního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení

I. Také spory vedené zaměstnavatelem o náhradu škody proti zaměstnanci jsou pracovněprávními spory, u nichž se při poskytování relutárního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení presumuje zvýšený význam řízení pro poškozeného.

II. Obecně při poskytování relutárního zadostiučinění za řízení, jež trvalo nepřiměřeně dlouho, není důvodné, aby výše zadostiučinění značně přesahovala výši plnění, jež bylo předmětem průtahového řízení. To však neplatí, pokud pro mimořádnou výši zadostiučinění v poměru k hodnotě předmětu řízení v penězích svědčí některé z kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť jím je dán význam předmětu řízení pro poškozeného. Základní zásadou vypořádání nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle OdpŠk je individuální posouzení nároku a rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 představuje limitaci tam, kde by se při výpočtu na základě Stanoviska došlo ke zjevně nepřiměřenému peněžitému zadostiučinění. Projednávaný případ je však ukázkovým příkladem splnění kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť posuzované řízení se vymykalo zejména extrémní délkou (přes 20 let), a proto nebyl pro limitaci výše zadostiučinění podle rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 žádný důvod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1162/2017, ze dne 3. 10. 2017


30.11.2017 00:01

Výklad nejednoznačného výrazu v pracovněprávních vztazích

Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se vyjasnit projev vůle postupem podle § 556 o. z., měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z ustanovení § 18 zák. práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy ustanovení § 557 o. z. v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu ustanovení § 18 zák. práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 25. 4. 2017


27.11.2017 00:02

Výklad právního jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014

Na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“), podle níž bylo třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, a ve vztahu k níž dovolací soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu, právní úprava v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. opouští důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob.

Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 25. 4. 2017


27.11.2017 00:01

Určení výše odměny ředitele obecně prospěšné společnosti

Ustanovení § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech nevyžaduje, aby zakládací listina či zakládací smlouva určovala přesnou výši odměny; jakkoliv je takové ujednání možné, postačí, určí-li způsob (postup), jak bude výše odměny stanovena. Může tak např. upravit kriteria, podle jakých se výše odměny určí (vypočítá). Přípustným způsobem stanovení výše odměny ve smyslu posledně označeného ustanovení je však i určení, že výši odměny ředitele stanoví správní rada, tedy orgán, který ředitele volí a odvolává a jehož členové jsou při určení výše odměny ředitele povinni jednat s péčí řádného hospodáře.

Termín „způsob stanovení výše odměny“ obsažený v § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech je tedy třeba vykládat tak, že zakladatelům či zakladateli obecně prospěšné společnosti umožňuje svěřit určení výše odměny ředitele správní radě. Jinými slovy, způsob stanovení výše odměny může být v zakládací listině nebo zakládací smlouvě upraven i tak, že zakladatelé či zakladatel obecně prospěšné společnosti svěří určení výše odměny ředitele správní radě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2989/2016, ze dne 13. 9. 2017


23.11.2017 00:02

K podmínkám pro rozhodnutí o vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb.

Podmínka pro vyhovění návrhu na vyvlastnění spočívající v existenci příslušného územního rozhodnutí je splněna jen tehdy, je-li potřebné územní rozhodnutí pravomocné dříve, než je o vyvlastnění ve smyslu zákona č. 184/2006 Sb. kladně rozhodnuto. Zároveň platí, že pravomocné územní rozhodnutí může být podkladem pro vyvlastnění toliko, byla-li úplná žádost o vyvlastnění podána v době jeho platnosti (2 roky ode dne nabytí právní moci). Pro posouzení dodržení uvedené lhůty tak není významné, kdy (ve vztahu k příslušnému územnímu rozhodnutí) bylo o žádosti o vyvlastnění rozhodnuto, ale pouze kdy byla (úplná) žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení podána. Jinak řečeno, ve lhůtě 2 roky ode dne nabytí právní moci příslušného územního rozhodnutí musí být podána žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, nikoli též o této žádosti kladně rozhodnuto.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2990/2016, ze dne 22. 8. 2017


23.11.2017 00:01

Odvolání okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem

V soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, které bylo doručeno zaměstnanci, nemůže být zaměstnavatelem dodatečně odvoláno (zrušeno, vzato zpět). Své účinky spočívající ve skončení pracovního poměru pozbývá jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, nebo na základě dohody o sporných nárocích (dohody o narovnání) uzavřené v průběhu řízení u soudu (jehož předmětem bylo určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru), v níž se účastníci dohodli, že jejich pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále.

Nenastane-li v konkrétním případě některá z předvídaných situací, nemůže okamžité zrušení pracovního poměru přesto ztratit své účinky s poukazem na jiné, specifické okolnosti případu. Na těchto zákonných důsledcích nemůže nic změnit ani odvolání (zrušení či „uznání“ neplatnosti) okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele v průběhu řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1619/2017, ze dne 6. 9. 2017


22.11.2017 00:02

Obcházení zákona při právní kvalifikaci výpovědního důvodu

Přestože požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon sjednané práce se mohou dotýkat mimo jiné též morálních kvalit zaměstnance, nelze zaměstnavatelem skutkově vymezený skutečný důvod výpovědi, kterým je jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, tedy výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zák. práce, zaměňovat s výpovědním důvodem podle § 52 písm. f) zák. práce a z jednání vytýkaného zaměstnavatelem ve výpovědi a vykazujícího znaky porušení pracovních povinností „sekundárně“ konstruovat výpovědní důvod spočívající v „nesplňování požadavků na morální a charakterový profil vedoucího pracovníka“, a to již proto, že takový postup by ve svých důsledcích vedl k obcházení zákona.

Byl-li důvod posuzované výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatelem skutkově vymezen tak, že zaměstnanec nepravdivě informoval nadřízeného o výsledcích prováděných inventur, zamlčoval, že schodky vznikající při prodeji zboží jsou pravidelně řádově vyšší, než ty, o kterých informoval nadřízeného, vymyslel způsob, jakým zjištěné schodky vypořádával, kdy odpovědnost za jejich vznik přenášel na své podřízené, aniž by se sám na jejich vyrovnání podílel, vymyslel způsob, jakým byly schodky vyrovnávány bez toho, že by se o jejich existenci zaměstnavatel dozvěděl, a vytvořil systém prodeje zboží, kdy jeho převážnou tíhu přenášel na své podřízené, pak je z takového skutkového vylíčení důvodu výpovědi zřejmé, že zaměstnavatel zaměstnanci vytýká porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci uvedených v ustanovení § 301 zák. práce, popřípadě v ustanovení § 302 zák. práce, třebaže zaměstnavatel toto jednání zaměstnance ve výpovědi z pracovního poměru nesprávně právně kvalifikoval tak, že se jedná o důvod výpovědi podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, neboť zaměstnanec nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon sjednané práce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5302/2016, ze dne 17. 8. 2017


22.11.2017 00:01

Povinnost advokáta informovat klienta o možných dopadech výsledku řízení

Výklad, jenž poskytnutí právní služby zužuje na pouhé dosažení úspěchu v řízení bez hlubšího právního rozboru celkové situace klienta a zajištění ochrany jeho oprávněných zájmů, neodpovídá požadavku na řádnou a kvalifikovanou právní pomoc.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4243/2015, ze dne 6. 9. 2017


22.11.2017 00:00

Plat zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

Sdělení ministerstva, i když se vyhlašuje ve Sbírce zákonů, není (obecně závazným) právním předpisem, ale jen sdělením o „skutečnostech a přijatých rozhodnutích“. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši platové základny pro příslušný kalendářní rok, vyhlášené ve Sbírce zákonů, tedy představuje sdělení o skutečnosti, z něhož soud vychází, jen jestliže vyhlášená skutečnost je opravdu správná; v opačném případě rozhodnou skutečnost posoudí sám.

Pro účely stanovení platu zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v letech 2012 – 2014 odměňovaných podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 201/2002 Sb. má být platová základna uvedená v ustanovení § 3 odst. 3 větě první zákona č. 236/1995 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2014 a vyhlašovaná sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů odvozována z průměrné mzdy zveřejněné Českým statistickým úřadem za předminulý kalendářní rok jako „Průměrná hrubá měsíční mzda - přepočtené počty“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2057/2017, ze dne 5. 9. 2017


21.11.2017 00:02

Škoda způsobená zaměstnancem ve formě nákladů na mzdu

Škoda, kterou zaměstnanec způsobí svému zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, může spočívat též v nákladech na opravu poškozeného stroje nebo zařízení, na které pracovali zaměstnanci poškozeného zaměstnavatele, jimž tento zaměstnavatel vyplatil mzdu nebo plat za vykonanou práci.

Náklady na mzdu zaměstnanců poškozeného zaměstnavatele, kteří pracovali na odstranění následků způsobených škodní událostí (opravě poškozeného stroje nebo zařízení), ovšem nelze bez dalšího považovat za škodu, která vznikla v příčinné souvislosti se zaviněným porušením pracovních povinností zaměstnance. Takovou škodu lze spatřovat jen v těch nákladech na mzdu zaměstnanců poškozeného zaměstnavatele, které by jinak - nebýt škodné události – nevznikly (nebyly by vynaloženy). Může se především jednat o náklady na mzdu zaměstnanců, se kterými poškozený zaměstnavatel uzavřel pracovní smlouvu jen na provedení prací směřujících k odstranění následků způsobených škodní událostí (k opravě poškozeného stroje nebo zařízení); uvedené lze vztáhnout též na náklady na odměnu zaměstnanců, s nimiž za tímto účelem poškozený zaměstnavatel uzavřel dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr. U ostatních zaměstnanců poškozeného zaměstnavatele (např. zaměstnanců, kteří v rámci sjednaného druhu práce vykonávají opravy a údržbu strojů a zařízení zaměstnavatele) se potom bude jednat jen o tu část nákladů na mzdu, které by – pokud by tito zaměstnanci nepracovali na odstranění následků škodní událostí – jinak nevznikly. Půjde především o situace, kdy provádění těchto prací si vyžádalo vyplacení mzdy za práci přesčas, práci ve svátek nebo noční práci anebo kdy zvýšené pracovní úsilí zaměstnanců (v této souvislosti vynaložené) bylo důvodem vyplacení mimořádné odměny.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3268/2016, ze dne 29. 8. 2017


21.11.2017 00:00

Posuzování obtěžování imisemi hluku z pozemních komunikací

Soud, který v případě imisí hluku posuzuje míru přiměřenou místním poměrům a omezení obvyklého užívání pozemku v rámci naplnění předpokladů pro úspěšnost tzv. sousedské negatorní žaloby, je povinen zkoumat a zohlednit také poměry panující v jiných obdobných lokalitách (resp. podobných nemovitostech a komunikacích).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1489/2016, ze dne 22.8. 2017


< strana 1 / 226 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články