// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí

Obchodněprávní shrnutí

17.10.2017 00:02

Vyplácení důchodu do majetkové podstaty k rukám insolvenčního správce

Plátce starobního důchodu je od zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku povinen plnit dávky důchodového pojištění (vyplácet důchod) do majetkové podstaty příjemce důchodu k rukám insolvenčního správce, bez ohledu na to, zda mu byla zvlášť doručena vyhláška, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka, usnesení o zjištění úpadku či zda byl insolvenčním správcem nebo dlužníkem k tomuto vyzván, eventuálně na tuto povinnost upozorněn.

Insolvenční soud nemá povinnost vyrozumět Ministerstvo obrany o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku bez zřetele k tomu, že toto ministerstvo je (podle § 3 odst. 2 písm. f/ zákona o sociálním zabezpečení) též orgánem sociálního zabezpečení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4564/2015, ze dne 31. 7. 2017


17.10.2017 00:01

Prodlení insolvenčního správce s hrazením pohledávky na výživném ze zákona

Povaha pohledávky dítěte na výživné od rodiče se nemění jen proto, že na osobu výživou povinnou (rodiče) byl prohlášen konkurs. Nebylo-li tak podle rozhodné právní úpravy možné dítěti přiznat úrok z prodlení z dlužného výživného vůči jeho rodiči v mimoinsolvenčních poměrech, nevznikalo mu právo požadovat úrok z prodlení jen proto, že je vedeno insolvenční řízení na majetek rodiče.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 460/2017, ze dne 31. 7. 2017


16.10.2017 00:02

Návrh na osvobození od placení zbytku dluhů dle § 415 IZ

Skutečnost, že věřitelé, respektive insolvenční soud, rozhodli o jiném (druhém) způsobu oddlužení, než dlužník navrhoval, dlužníka nezbavuje povinnosti, aby v návrhu na osvobození od placení zbytku svých dluhů dle § 415 insolvenčního zákona prokázal, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Při stanovení částky, které by se nezajištěným věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, je třeba zohlednit i příjmy, které by dlužník nabyl při řádném chodu věcí v konkursu do skončení realizační fáze insolvenčního řízení završené podáním konečné zprávy insolvenčním správcem. Ve stejném duchu je nutné vést (pro účely posouzení, čeho by se věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem) i úvahu o nákladech, jež s sebou nese řešení úpadku dlužníka konkursem, tedy úvahu v tom směru, že možné (dodatečné) příjmy za trvání konkursu přinášejí (při obvyklém chodu věcí) i možné dodatečné náklady (např. v podobě jinak pojaté odměny insolvenčního správce, očekávaných hotových výdajů insolvenčního správce, očekávaných nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 21/2017, ze dne 31. 7. 2017


16.10.2017 00:01

Charakter lhůty k podání žaloby podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona

I v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle § 57 odst. 3 o. s. ř., nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout.

Nedojde-li žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu ve lhůtě stanovené v § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud ji jako opožděnou odmítne.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 115/2017, ze dne 9. 8. 2017


16.10.2017 00:00

Podřazení závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku

Podmiňovalo-li ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. podřazení závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku skutečností, že se týká podnikatelské činnosti jeho subjektů, neznamená to, že podstatou vztahu musí být výhradně podnikatelská činnost vymezená předmětem podnikání jeho subjektů podle obchodního rejstříku. Z formulace „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou účastníky tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají.

Rozhodující pro posouzení, zdali strana ve smluvním vztahu je či není v postavení spotřebitele, je, zdali v tom smluvním vztahu vystupuje jako podnikatel a smluvní vztah se týká jeho podnikatelské činnosti.

V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zveřejnit údaje o jeho firmě a nabízených produktech a službách v katalogu firem na internetových stránkách a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby zaplatit smluvenou cenu. Jde tak o závazek týkající se podnikatelské činnosti žalovaného. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že určující pro posouzení, zda osoba v daném smluvním závazku vystupuje jako spotřebitel či nikoliv, je podnikání osoby v oboru, v němž podniká druhá strana smluvního závazku, je tudíž nesprávný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 705/2017, ze dne 19. 7. 2017


03.10.2017 00:02

Zneužití prázdné listiny podepsané dlužníkem k vytvoření směnky

Obranu založenou na tvrzení, že bez vědomí a souhlasu žalovaného byla směnka vytvořena doplněním textu směnečného prohlášení na žalovaným podepsaný prázdný list papíru, může žalovaný (jako osoba, která takovou listinu podepsala) s úspěchem uplatnit vůči každému majiteli směnky, a to bez zřetele k tomu, zda (případně) směnku nabyl poctivě, či zda při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka. Byla-li vskutku k vytvoření směnky zneužita (kýmkoli) listina, kterou žalovaný podepsal s odlišným záměrem (jinak řečeno, jestliže žalovaný neměl podpisem dotčené listiny v úmyslu založit jakýkoliv svůj směnečný závazek a současně osoba, která na listinu doplnila směnečné prohlášení, neměla jakékoli oprávnění tak učinit), nelze pochybovat o tom, že žalovaný nebude z takové směnky zavázán. Podpisateli listiny nemůže být přičítán k tíži text, který nepodepsal a nemůže ani odpovídat za závazek, který zjevně nepřevzal. Lze-li totiž i vůči poctivému nabyvateli směnky s úspěchem namítat, že žalovaný není vázán změněným textem směnky (např. co do jiné výše směnečné sumy), tím spíše musí mít žalovaný (ve stejné situaci) k dispozici námitku, že celý text směnečného prohlášení byl na listinu dopsán (bez jeho vědomí) až poté, co listinu podepsal.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 961/2015, ze dne 29. 6. 2017


03.10.2017 00:01

Uplatnění práv z neúplně vyplněné blankosměnky

Jakkoli v obecné rovině nepochybně platí, že blankosměnka se stává skutečnou směnkou až jejím vyplněním, v situaci, kdy majitel listiny nevyužije právo doplnit do blankosměnky pouze údaj, ohledně něhož se může uplatnit některá ze zákonem upravených „náhrad“ (srov. pro směnku vlastní úpravu obsaženou v ustanovení čl. I. § 76 směnečného zákona) a takovou listinu majitel uplatní u soudu, dává tím zřetelně najevo, že i ohledně tohoto údaje považuje blankosměnku (prostřednictvím zákonem stanovené fikce) již za „vyplněnou“. Za tohoto stavu pak nelze dovozovat, že předložená listina není (dosud) směnkou, neboť neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a žalobce tudíž jen proto nemá (do doby, než chybějící údaje budou v souladu s dohodou o vyplnění blankosměnky do listiny doplněny) právo na zaplacení směnky vůči dlužníkům.

Jestliže v takovém případě výsledná podoba listiny nebude odpovídat uzavřené dohodě o vyplnění blankosměnky (údaje, ohledně nichž se uplatní zákonná fikce, se budou lišit od údajů, jež měly být podle ujednání účastníků směnečného vztahu do blankosměnky doplněny), může se dlužník proti výkonu práv z uplatněné směnky bránit pouze námitkou podle čl. I. § 10 směnečného zákona. To, zda (namítané) porušení vyplňovacího práva bude mít v poměrech dané věci za následek, že směnečný dlužník se povinnosti plnit ze směnky ubrání, pak bude záviset na posouzení konkrétních okolností případu, přičemž určující bude v tomto směru zejména zjištění, zda porušením podmínek, za nichž měla být blankosměnka o chybějící údaje doplněna, došlo ke zhoršení postavení směnečného dlužníka.

Pro poměry projednávané věci z výše řečeného plyne, že uplatnění práv ze směnky vlastní u soudu nebrání bez dalšího ani skutečnost, že šlo původně o blankosměnku, na níž žalobkyně nevyplnila chybějící údaj místa placení. Platebním místem směnky je v takovém případě v souladu s čl. I. § 76 odst. 3 směnečného zákona (v listině uvedené) místo vystavení směnky (tzv. zákonné platební místo).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 731/2015, ze dne 29. 6. 2017


03.10.2017 00:00

Podání odpůrčí žaloby dle § 239 IZ po zjištění pohledávky

I. Skutečnost, že insolvenční správce nepopřel pořadí věřitelem přihlášené pohledávky, nebrání tomu, aby následně ve lhůtě určené ustanovením § 239 odst. 3 insolvenčního zákona po právu podal odpůrčí žalobu.

II. Zjištění pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek (insolvenčního) dlužníka nebrání tomu, aby taková (zjištěná) pohledávka zanikla, jestliže později nastane právní skutečnost, se kterou zákon zánik pohledávky spojuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 33/2015, ze dne 28. 6. 2017


12.09.2017 00:02

Doručování návrhu rozhodnutí přijímaného mimo valnou hromadu

Návrh rozhodnutí, přijímaného společníky společnosti s ručením omezeným mimo valnou hromadu postupem podle § 130 obch. zák., zaslaný jednatelem společníkům na jejich adresu uvedenou v seznamu společníků, je společníkům doručen, dostal-li se do sféry jejich dispozice. Od tohoto okamžiku společníkům běží lhůta k vyjádření se k danému návrhu.

Názor, podle něhož je ke splnění povinnosti zakotvené v § 130 odst. 1 větě druhé obch. zák. nutné, aby si společník návrh rozhodnutí zaslaný mu prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb fyzicky převzal a seznámil se s ním, není správný. Takový výklad by vedl k nepřípustnému důsledku, kdy by společník společnosti s ručením omezeným byl schopen rozhodování společníků mimo valnou hromadu zmařit toliko tím, že by si na své adrese uvedené v seznamu společníků nepřebíral poštu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2966/2016, ze dne 14. 6. 2017


12.09.2017 00:01

Zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu

Okolnost, že dlužnice nesplnila podstatnou část splátkového kalendáře jen proto, že se spolehla na zjevně nesprávné „poučení“ insolvenčního soudu o výši částky, kterou zbývá doplatit, aby nezajištěným věřitelům uhradila předepsanou (nejnižší) kvótu splátek, není důvodem k tomu, aby insolvenční soud nepřijal rozhodnutí dle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 28/2017, ze dne 29. 6. 2017


06.09.2017 00:02

Pověření člena představenstva k jednání jménem akciové společnosti

Jedná-li podle stanov akciové společnosti a zápisu v obchodním rejstříku jejím jménem samostatně člen představenstva, který tím byl představenstvem písemně pověřen, vzniká pověřenému členu představenstva samostatné jednatelské oprávnění (v rozsahu uděleného pověření) tím, že představenstvo rozhodne o jeho pověření a vyhotoví písemný zápis ze zasedání představenstva obsahující usnesení představenstva o uděleném pověření. Pro vznik samostatného jednatelského oprávnění pověřeného člena představenstva není nutné, aby zápis ze zasedání představenstva podepsali všichni členové představenstva, popř. aby všichni členové představenstva podepsali listinu obsahující takové pověření (usnesení o jeho udělení).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5183/2015, ze dne 30. 5. 2017


06.09.2017 00:01

Vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka dle § 225 IZ

Zjistí-li osoba, která se hodlá domáhat vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 225 insolvenčního zákona, že insolvenční správce ještě před podáním vylučovací žaloby takový majetek zpeněžil mimo dražbu, musí tam, kde sleduje navrácení takového majetku do svého vlastnictví (tam kde se spor o „silnější právo“ projevuje jako spor o právo vlastnické), podat vedle vylučovací žaloby (proti insolvenčnímu správci) včas i žalobu podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona (tak, aby se sporu účastnily, ať již jako žalobci nebo žalovaní, všechny strany smlouvy).

Obdobně to platí, zjistí-li osoba, která se již domáhá vyloučení majetku ze soupisu postupem podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (žalobce), že insolvenční správce takový majetek zpeněžil mimo dražbu po zahájení excindačního řízení (maje za to, že pro to byly splněny zákonem formulované podmínky).

Nepodá-li v těchto případech osoba, která má za to, že jí k sepsanému majetku náleželo právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu, včasnou žalobu o určení neplatnosti smlouvy podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, zůstává jí jen právo domáhat se excindační žalobou vydání výtěžku zpeněžení. Bez určovací žaloby podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona však vylučovací žalobou nelze ohrozit právo osoby, která nabyla předmětný majetek zpeněžením mimo dražbu (vylučovací žaloba se takového nabyvatele ani netýká).

Není vyloučeno, aby osoba, která se domáhá vyloučení předmětného majetku z majetkové podstaty, ale sama včas nepodala určovací žalobu dle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, přesto prosadila (prostřednictvím vylučovací žaloby) požadavek na navrácení takového majetku (jeho vyloučením z majetkové podstaty dlužníka), a to za předpokladu, že s určovací žalobou podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona uspěla jiná osoba aktivně věcně legitimovaná k jejímu podání. Pokud takové řízení o určovací žalobě jiné osoby zatím probíhá, je třeba řízení o vylučovací žalobě přerušit dle § 109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 24/2014, ze dne 31. 1. 2017


31.08.2017 00:03

Postup při zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění dle § 293 IZ

Při zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění podle § 293 insolvenčního zákona ve znění do 31. 12. 2013 insolvenční správce postupuje pouze ve spolupráci se zajištěným věřitelem a případně insolvenčním soudem; ingerence ostatních věřitelů je vyloučena. Pro zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění se tak aplikuje § 293 insolvenčního zákona ve spojení s obecnými ustanoveními o zpeněžení, kromě těch, které počítají s potřebou získat i souhlasy věřitelského výboru (zástupce věřitelů) a insolvenčního soudu.

Úmysl zákonodárce již před novelizací § 293 insolvenčního zákona zákonem č. 294/2013 Sb. směřoval k tomu, aby § 293 byl aplikován ve vztahu k § 289 odst. 1 insolvenčního zákona jako lex specialis a insolvenční správce postupoval pouze dle pokynů zajištěného věřitele. K novelizaci § 293 insolvenčního zákona zákonodárce přistoupil za účelem vyjasnění smyslu daného ustanovení a nikoli s cílem nastavit nová pravidla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 47/2015, ze dne 31. 5. 2017


31.08.2017 00:02

Uplatnění pohledávky u obecného soudu po zahájení insolvenčního řízení

Uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, soudní řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 140a odst. 1 věta první insolvenčního zákona). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. U žalob podaných u obecných soudů v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona tak nebrání okolnost, že řízení o nich se (ex lege) přerušilo dle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, následnému (po právní moci rozhodnutí o úpadku) zastavení řízení dle § 141a insolvenčního zákona.

Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v § 140c insolvenčního zákona. Logicky však v takovém případě nenastanou účinky přerušení řízení dle § 140a insolvenčního zákona; není totiž splněna podmínka, aby řízení o žalobě u obecného soudu probíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení § 141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z § 140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, ze dne 31. 5. 2017


31.08.2017 00:01

Zachování práva na předložení reorganizačního plánu

Jestliže insolvenční soud v rozporu s úpravou obsaženou v § 148 odst. 1 a § 316 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka dříve, než dlužníku uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace a předložení reorganizačního plánu, nebrání zrušení nesprávně vydaného usnesení o prohlášení konkursu okolnost, že v době rozhodování odvolacího soudu již lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace a předložení reorganizačního plánu marně uplynula; po dobu trvání účinků konkursu návrh na povolení reorganizace úspěšně podat nelze.

Byl-li v posuzované věci dlužník chybným rozhodnutím insolvenčního soudu (o prohlášení konkursu) zbaven možnosti účinně podat návrh na povolení reorganizace a předložit reorganizační plán, pak má být takové rozhodnutí odklizeno. Jestliže v důsledku chybného rozhodnutí insolvenčního soudu není možné počítat běh lhůty k předložení reorganizačního plánu od rozhodnutí o úpadku a běh lhůty k podání návrhu na povolení reorganizace podle první schůze věřitelů, pak nezbývá než uzavřít, že lhůta k předložení reorganizačního plánu neskončí dříve, než patnáctým dnem od zveřejnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu v insolvenčním rejstříku a lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace dle § 318 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona neskončí dříve, než 10 dnů před schůzí věřitelů, kterou insolvenční soud neprodleně svolá za účelem rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu v insolvenčním rejstříku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 66/2014, ze dne 31. 8. 2016


29.08.2017 00:02

Vztah ručení statutárního orgánu a přihlášky do insolvenčního řízení

Ze skutečnosti, že věřitel nemá vůči členu statutárního orgánu společnosti právo na náhradu škody podle § 99 insolvenčního zákona (např. proto, že nepřihlásil pohledávku za společností do insolvenčního řízení, ač tak mohl učinit, nebo proto, že člen statutárního orgánu podal insolvenční návrh včas), nelze bez dalšího usuzovat, že mu nesvědčí ani právo domáhat se po členu statutárního orgánu úhrady pohledávky za společností z titulu zákonného ručení podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák. Jinak řečeno, pro posouzení, zda jednatel společnosti s ručením omezeným ručí za závazek společnosti podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., není významné, zda jsou splněny předpoklady vzniku jeho odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům porušením povinnosti podat insolvenční návrh.

Pro vznik zákonného ručení podle podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák. přitom není nezbytné, aby věřitel svoji pohledávku uplatnil vůči společnosti žalobou či ji přihlásil do insolvenčního řízení; v řízení proti členu statutárního orgánu musí toliko prokázat, že nemohl dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti z důvodů vypočtených v § 194 odst. 6 obch. zák., což bude zpravidla splněno již tehdy, je-li zjištěn úpadek společnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5291/2015, ze dne 15. 6. 2017


29.08.2017 00:01

Okamžik posuzování podmínek odporovatelnosti dle § 241 IZ

Podmínky odporovatelnosti ve smyslu § 241 insolvenčního zákona se posuzují ke dni vzniku právního úkonu; ke stejnému okamžiku se zjišťuje i to, zda měl dlužník po uzavření odporovaného právního úkonu další dostatečný majetek k uspokojení věřitelů (v jejichž prospěch se insolvenční neúčinnost vyslovuje). Skutečnost, že se později změní (k lepšímu) majetková situace dlužníka, který učinil odporovaný právní úkon, nemá žádný vliv na závěr, že podmínky odporovatelnosti ve smyslu § 241 insolvenčního zákona byly splněny ke dni vzniku právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 72/2014, ze dne 31. 10. 2016


29.08.2017 00:00

K opakovaným půjčkám dlužníku v úpadku

Neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 241 insolvenčního zákona může být také plnění na již splatný dluh (zde vrácení půjčky). Prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku takového zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka, totiž nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více, než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že je poskytnutým plněním zvýhodněn proti jiným věřitelům (kteří by měli v konkursu pro účely poměrného uspokojení z nedostatečného majetku dlužníka stejné postavení jako věřitel, jehož pohledávku se dlužník rozhodl takto uspokojit).

Není naopak významné, že (zda) šlo o půjčky poskytované za účelem udržení chodu podniku dlužníka, po jejichž vrácení (nebo částečném vrácení) dlužníkem následovaly půjčky další (případně již nesplacené). Podstatné naopak je, že v době, kdy půjčky tomuto věřiteli vracel (nebo částečně vracel), byl dlužník ve stavu úpadku, jenž mu nedovoloval upřednostnit takového věřitele na úkor věřitelů jiných.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 72/2014, ze dne 31. 10. 2016


16.08.2017 00:01

Základ pro určení výše odměny insolvenčního správce

Je-li zpeněžením majetkové podstaty dlužníka dosažena částka převyšující v dané insolvenční věci částku určenou k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a částku určenou k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou, netvoří tento přebytek (hyperocha) základ pro určení výše odměny insolvenčního správce.

Ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky o odměně poskytuje jednoznačný návod pro výpočet odměny insolvenčního správce. Z doslovného znění tohoto ustanovení totiž plyne, že výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (rozhodným pro stanovení odměny podle § 1 odst. 1 věty druhé vyhlášky o odměně) se rozumí „výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu“ a „výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou“. Text dané normy nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že přebytek výtěžku zpeněžení, který se vydává dlužníkům, není významný pro určení odměny insolvenčního správce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2015, ze dne 28. 2. 2017


16.08.2017 00:00

Promlčení pravomocně přiznaného práva na náhradu škody z obchodního závazkového vztahu

Bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet.

V případě promlčení práva na náhradu škody je za takový den třeba považovat okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody (počátek „objektivní“ desetileté promlčecí doby), nikoli kdy se poškozený mohl dozvědět o škodě a o osobě škůdce (počátek čtyřleté promlčecí doby). Je tomu tak proto, že zatímco § 408 obch. zák. vyjadřuje zásadu omezení promlčecí doby obecně u všech práv deseti lety od doby, kdy počala poprvé běžet, u práva na náhradu škody je speciální desetileté maximální omezení trvání promlčecí doby vyjádřeno již v ustanovení § 398 s počátkem stanoveným ode dne porušení povinnosti (zjevným úmyslem zákonodárce bylo, aby u práva na náhradu škody promlčecí doba uběhla nejpozději do 10 let ode dne porušení povinnosti).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 792/2017, ze dne 30. 5. 2017


< strana 1 / 108 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články