// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí

Obchodněprávní shrnutí

16.08.2017 00:01

Základ pro určení výše odměny insolvenčního správce

Je-li zpeněžením majetkové podstaty dlužníka dosažena částka převyšující v dané insolvenční věci částku určenou k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a částku určenou k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou, netvoří tento přebytek (hyperocha) základ pro určení výše odměny insolvenčního správce.

Ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky o odměně poskytuje jednoznačný návod pro výpočet odměny insolvenčního správce. Z doslovného znění tohoto ustanovení totiž plyne, že výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (rozhodným pro stanovení odměny podle § 1 odst. 1 věty druhé vyhlášky o odměně) se rozumí „výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu“ a „výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou“. Text dané normy nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že přebytek výtěžku zpeněžení, který se vydává dlužníkům, není významný pro určení odměny insolvenčního správce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2015, ze dne 28. 2. 2017


16.08.2017 00:00

Promlčení pravomocně přiznaného práva na náhradu škody z obchodního závazkového vztahu

Bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet.

V případě promlčení práva na náhradu škody je za takový den třeba považovat okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody (počátek „objektivní“ desetileté promlčecí doby), nikoli kdy se poškozený mohl dozvědět o škodě a o osobě škůdce (počátek čtyřleté promlčecí doby). Je tomu tak proto, že zatímco § 408 obch. zák. vyjadřuje zásadu omezení promlčecí doby obecně u všech práv deseti lety od doby, kdy počala poprvé běžet, u práva na náhradu škody je speciální desetileté maximální omezení trvání promlčecí doby vyjádřeno již v ustanovení § 398 s počátkem stanoveným ode dne porušení povinnosti (zjevným úmyslem zákonodárce bylo, aby u práva na náhradu škody promlčecí doba uběhla nejpozději do 10 let ode dne porušení povinnosti).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 792/2017, ze dne 30. 5. 2017


09.08.2017 00:03

Účinnost zvýhodňujících právních úkonů dlužníka podle § 241 insolvenčního zákona

Pro posouzení, zda dlužník „učinil“ zvýhodňující právní úkon ve lhůtě vymezené ustanovením § 241 odst. 4 insolvenčního zákona, je rozhodující okamžik, kdy právní úkon nabyl právní účinnosti (kdy nastaly jeho právní účinky), tedy okamžik, kdy projev vůle dlužníka skutečně vyvolal právní následky, které vedou ke zvýhodnění některého z jeho věřitelů (tím, že se mu dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 13/2015, ze dne 28. 2. 2017


09.08.2017 00:02

Vyloučení insolvenčního správce (v.o.s.) z insolvenčního řízení

Poměr insolvenčního správce, jímž je veřejná obchodní společnost, k zástupci dlužníkova věřitele, jímž je společník této veřejné obchodní společnosti, je v situaci, kdy takový věřitel má (spolu s dalším věřitelem, s nímž tvoří koncern) výrazný vliv na chod insolvenčního řízení, důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona) a tedy pro jeho odvolání z funkce postupem dle § 31 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 4/2015, ze dne 31. 1. 2017


09.08.2017 00:01

Informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), je nutno vykládat tak, že se použije i na situaci, kdy se v samostatném řízení žalobce domáhá informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, poté, kdy bylo pravomocně ukončeno řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno toto právo duševního vlastnictví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2765/2012, ze dne 23. 5. 2017


09.08.2017 00:00

Opomenutí soudu jednat s dlužníkovým věřitelem dle § 430 IZ

Vyjde-li po pravomocném skončení insolvenčního řízení (poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem) najevo, že v důsledku pochybení insolvenčního soudu nebylo s dlužníkovým věřitelem jednáno jako se „známým věřitelem“ dlužníka dle § 430 insolvenčního zákona, nejde o okolnost, jež by insolvenčnímu soudu bránila ve vydání usnesení, jímž dlužníka, který splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, osvobodí od placení zbytku dluhů (včetně dluhu, jenž odpovídá neuspokojené pohledávce takového „známého věřitele“).

Odpovědnost státu za škodu způsobenou „známému věřiteli“ porušením předpisů práva Evropské unie tím není dotčena.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 50/2015, ze dne 30. 3. 2017


04.07.2017 00:02

Dohoda o zastoupení v řízení o společnické žalobě podle § 131a obch. zák.

I. Společník společnosti s ručením omezeným vystupuje v řízení o žalobě podle § 131a obch. zák. (tzv. actio pro socio či společnické žalobě) v souladu s § 21 odst. 2 o. s. ř. jako zákonný zástupce společnosti. Účastníkem řízení (žalobcem) je v takovém řízení sama společnost. Opravňuje-li ustanovení § 131a odst. 1 věty druhé obch. zák. společníka ke zmocnění jiné osoby k zastupování společnosti v řízení podle tohoto ustanovení, opravňuje jej též k uzavření hmotněprávní dohody o zastoupení (včetně ujednání o odměně za zastupování). Zmocněnou osobou může být i advokát.

Společník přitom nemusí sjednat jménem společnosti odměnu za zastoupení toliko do výše mimosmluvní odměny určené podle advokátního tarifu; takové omezení se nepodává z žádného právního předpisu. Nicméně i společník coby zákonný zástupce společnosti v řízení podle § 131a obch. zák., resp. při uzavírání související dohody o zastoupení, je povinen jednat v zájmu společnosti.

Z toho plyne, že odměna advokáta sjednaná společníkem coby zákonným zástupcem společnosti v dohodě o zastoupení nemůže svou výší přesáhnout odměnu v daném místě a čase obvyklou. Uhradí-li společník advokátu smluvní odměnu za společnost, má vůči společnosti nárok na její náhradu jen do obvyklé výše odměny (ať už ji sjednal v jakékoli výši), a to jen za úkony právní služby skutečně a účelně poskytnuté; uvedené platí obdobně i pro úhradu účelně vynaložených nákladů zástupce (a bez ohledu na to, zda společník zastupující společnost převzal ručení za závazek společnosti zaplatit advokátu odměnu a náklady zastoupení, či nikoli).

II. Zneužije-li společník společnosti s ručením omezeným své právo podat společnickou žalobu, resp. toto své právo vykonává v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, není možné jeho právu na náhradu nákladů zastoupení, jež za společnost vynaložil v řízení podle § 131a obch. zák., poskytnout právní ochranu. Jinými slovy, společník zneužívající svého práva podat za společnost žalobu podle § 131a obch. zák., se (následně) vůči společnosti zásadně nemůže úspěšně domoci přiznání nároku na náhradu nákladů řízení, které v řízení podle § 131a obch. zák. vynaložil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 736/2016, ze dne 26. 4. 2017


04.07.2017 00:01

Snížení ceny díla o slevu podle § 439 odst. 2 obch. zák.

Pro snížení ceny díla o část odpovídající výši slevy podle § 439 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 564 obch. zák. není rozhodné, zda již dříve objednatel uplatnil u zhotovitele volbu nároku slevy z ceny díla, ale pouze to, zda mu toto právo skutečně náleží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3945/2016, ze dne 28. 3. 2017


29.06.2017 00:01

K určitosti ujednání o opci na účastnické cenné papíry společnosti

Obchodní zákoník upravoval odměňování členů představenstva akciové společnosti zejména v § 66 odst. 2 a 3. Akciová společnost a člen jejího představenstva si mohli sjednat (jako složku odměny člena představenstva za výkon funkce) tzv. opci na účastnické cenné papíry společnosti, tj. právo člena představenstva nabýt za určitých okolností účastnické cenné papíry společnosti, zpravidla její akcie, a to při respektování pravidel určených jak posledně označenými ustanoveními, tak i ustanoveními § 161 a násl. obch. zák. (jež upravují podmínky, za nichž společnost může nabýt vlastní akcie).

K nabytí podkladového aktiva (zpravidla účastnických cenných papírů) je však vždy nutný právní titul. V případě, že opce je sjednána jako smlouva o smlouvě budoucí, je tímto titulem následně uzavřená smlouva o převodu podkladového aktiva (účastnických cenných papírů). Je-li opce sjednána jako smlouva o převodu podkladového aktiva s odkládací podmínkou, je právním titulem pro nabytí vlastnického práva k podkladovému aktivu (účastnických cenných papírů) přímo sjednaná opce.

Z požadavku určitosti právních úkonů plyne, že strany musí určit přinejmenším kdy, resp. za jakých podmínek vznikne členovi představenstva právo uplatnit opci, ohledně jakého podkladového aktiva se sjednává, tj. kolik a jakých účastnických cenných papírů takto může člen představenstva nabýt, a za jakou realizační cenu (výši ceny či způsob jejího určení). Jakkoliv to nebývá v praxi obvyklé a neodpovídá to ani obecnému pojetí opce, lze si představit i takové ujednání, podle něhož členovi představenstva vznikne právo na bezúplatné nabytí podkladového aktiva (účastnických cenných papírů). V takovém případě dohoda nemusí určovat výši realizační ceny, musí z ní však jasně plynout právo nabýt podkladové aktivum bezúplatně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1738/2015, ze dne 30. 3. 2017


20.06.2017 00:02

Posuzování námitek při rozhodování o umoření směnky

Soud je povinen zabývat se před vydáním usnesení o umoření směnky nejen včasnými přihláškami a námitkami, nýbrž musí vzít v úvahu i přihlášky a námitky podané sice až po uplynutí lhůt uvedených v § 185m odst. 2 a 3 o. s. ř., došlé však soudu dříve než o návrhu na umoření rozhodl. Jestliže na jejich základě budou soudem zjištěny skutečnosti odůvodňující závěr, že umořovaná listina nebyla ve skutečnosti ztracena nebo zničena, není žádného (zákonného, natož rozumného) důvodu, pro který by měla být taková listina i přesto prohlášena za umořenou. Jinak řečeno, i pro rozhodnutí o návrhu na umoření je vždy určující skutkový stav v době vydání takového rozhodnutí.

Řízení o umoření listin upravené v ustanovení § 185i a násl. o. s. ř. přitom není vyloučeno z režimu neúplné apelace. Pro danou věc z toho plyne, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly výstavcem směnky uplatněny před soudem prvního stupně (skutečnosti obsažené v podaných námitkách), mohly být způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.; ke skutečnostem nebo důkazům, které byly v odvolacím řízení uplatněny v rozporu s tímto ustanovením, pak již nemohl odvolací soud při zjišťování skutkového stavu přihlížet.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 571/2015, ze dne 28. 2. 2017


05.06.2017 00:02

Odpovědnost za jednání jednatele po odvolání z funkce

Jedná-li jednatel poté, kdy byl odvolán ze své funkce, „jménem společnosti“, jako by nadále byl jejím jednatelem, je nezbytné na jeho jednání klást stejné požadavky, jaké zákon stanoví pro jednání (skutečného) jednatele. Za této situace pak v případě porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře musí takový „jednatel“ nutně odpovídat za škodu tímto jednáním způsobenou stejně, jako by jednatelem společnosti formálně byl. Pro uvedený závěr přitom není významné, zda takový „jednatel“ o svém odvolání nevěděl, nebo zda o něm věděl, a přesto jej vědomě nerespektoval.

I v poměrech projednávané věci, kdy působnost jednatele společnosti fakticky vykonával žalovaný v rozporu s usnesením valné hromady žalobce i poté, kdy byl z funkce jednatele odvolán, proto žalovaný za toto jednání odpovídá podle § 194 odst. 5 obch. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4095/2016, ze dne 29. 3. 2017


05.06.2017 00:01

Osvobození likvidátora obchodní společnosti od soudních poplatků

Řízení o zrušení obchodní společnosti, nařízení její likvidace a o jmenování likvidátora není mezi řízeními osvobozenými od soudních poplatků podle § 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zahrnuto. Likvidátor do skupiny účastníků řízení osvobozených od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích nepatří. To platí i v případě, že osoba, kterou soud podle § 191 odst. 4 o. z. jmenoval likvidátorem právnické osoby, byla jmenována ze seznamu insolvenčních správců.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 6030/2016, ze dne 29. 3. 2017


25.05.2017 00:02

Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ

I. Osobou, která ve smyslu § 237 odst. 1 insolvenčního zákona měla prospěch z dlužníkova neúčinného právního úkonu, je i osoba (věřitel), které dlužník ve smyslu § 332 odst. 1 obch. zák. splnil dluh (jako „třetí osoba“) za jejího dlužníka.

Z ustanovení § 237 odst. 1 a § 239 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že tím, komu se dostalo prospěchu (poskytnutím plnění podle neúčinného právního úkonu dlužníkem) z neúčinného právního úkonu dlužníka, nemusí být osoba, které dlužník přislíbil, že plnění z takového právního úkonu poskytne.

II. Úpravou neúčinnosti ve smyslu ustanovení § 235 a násl. insolvenčního zákona jsou postihovány „právní úkony“ dlužníka a nikoli „protiprávní úkony dlužníka“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 363/2015, ze dne 28. 2. 2017


25.05.2017 00:00

Pohledávka věřitele z odstoupení smlouvy insolvenčním správcem

Nárok věřitele na vrácení plnění ze smlouvy o vzájemném plnění, včetně smlouvy o smlouvě budoucí, od níž insolvenční správce odstoupil, je podřaditelný pod nároky označené v § 253 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013 jako „náhrada tím způsobené škody“. Nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, ale o pohledávku, kterou musí druhá smluvní strana (věřitel dlužníka) uplatit přihláškou.

Odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době, kdy již druhá smluvní strana nemůže takto vzniklou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení (neboť uplynula přihlašovací lhůta), může ji uplatit přihláškou i po uplynutí této propadné lhůty, aniž by šlo o přihlášku opožděnou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1387/2014, ze dne 30. 9. 2016


04.05.2017 00:02

Omezení nabývání majetku náležejícího do majetkové podstaty

I. Ustanovení § 295 insolvenčního zákona obsahuje taxativní výčet subjektů, nelze jej rozšiřovat výkladem.

II. Pro závěr, zda nabytím majetku není obcházen zákonný zákaz (omezení) při nabývání majetku z majetkové podstaty, není podstatné jen to, v jakém postavení vůči členu věřitelského výboru je osoba, která nabývá majetek z majetkové podstaty, ale zda jednání této osoby a dotčeného člena věřitelského výboru nesměřuje k tomu, aby prostřednictvím této osoby v konečném důsledku majetek z majetkové podstaty nabyl člen věřitelského výboru, aniž by před uzavření smlouvy o nabytí majetku požádal o vyslovení souhlasu s takovým nabytím majetku schůzi věřitelů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 77/2014, ze dne 22. 12. 2016


04.05.2017 00:01

Porušení povinnosti správce konkursní podstaty postupovat s odbornou péčí

Správce konkursní podstaty úpadce neporuší povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, tím, že si před zahájením sporu s osobou, o níž má důvod se domnívat, že je úpadcovým dlužníkem, nevyžádá (vzhledem k majetkové nedostatečnosti konkursní podstaty) od konkursních věřitelů zálohu na krytí náhrady nákladů řízení, jež by mohly být přiznány na účet konkursní podstaty úpadcovu dlužníku, kdyby správce konkursní podstaty spor prohrál; ustanovení § 27 odst. 4 poslední věty ZKV k tomuto účelu neslouží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2737/2014, ze dne 31. 1. 2017


19.04.2017 00:02

Konflikt práva k obchodní firmě a práva z ochranné známky

I. Práva plynoucí z ochranné známky vznikají zápisem ochranné známky do příslušného rejstříku, jejich obsahem je právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky anebo službami, pro které je zapsána, a bránit takovému užívání ostatním, s výjimkami uvedenými v zákoně o ochranných známkách. Jednou z výjimek je právě omezení vlastníka ochranné známky právy třetích osob k obchodní firmě. Kolizi těchto práv řeší § 10 odst. 1 písm. a) ZOZ tak, že vlastník ochranné zámky není oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku jejich obchodní firmu, pokud je užívání v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Z uvedeného plyne, že obě práva jsou rovnocenná, obstojí vedle sebe. Omezení práv k obchodní firmě právy vlastníka ochranné známky dříve platný obchodní zákoník neřešil a výslovnou úpravu nemá ani současný zákoník občanský. Jsou-li však obě práva rovnocenná, je třeba jejich konflikt řešit z pohledu vlastníků obou práv v principu stejně.

Právo k obchodní firmě samo o sobě nemůže být důvodem pro odepření práv vyplývajících z ochranné známky. To však platí pouze za předpokladu, že užívání takového práva je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže, že tedy není nekalým soutěžním jednáním.

II. Užívá-li vlastník svoji ochrannou známku tak, že naplní definiční znaky nekalé soutěže, pak je třeba proti takovému užívání ochránit toho, kdo je takovým jednáním zasažen, a to způsoby uvedenými v § 2988, větě první, o. z., tedy i uložením povinnosti zdržet se užívání zapsané ochranné známky.

III. Právo k obchodní firmě patří mezi tzv. práva na označení a je považováno za jedno z tzv. průmyslových práv. Speciálním předpisem, upravujícím vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, je zákon č. 221/2006 Sb., který s účinností od 1. ledna 2008 upravil ve svém ustanovení § 6 zvláštní působnost soudu ve věcech průmyslového vlastnictví. Podle § 6 odst. 1 písm. a) rozhoduje Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, a o nárocích podle části první tohoto zákona.

Podle § 39 odst. 2 zákona o soudech a soudcích je Městský soud v Praze věcně a místně příslušným soudem jako soud prvního stupně ve věcech průmyslového vlastnictví a ochrany práv k odrůdám. Zákon o soudech a soudcích určil v uvedeném ustanovení nejen výlučnou místní příslušnost Městského soudu v Praze, ale též jeho výlučnou příslušnost věcnou. Městský soud v Praze se totiž stal s účinností od 1. ledna 2008 zvláštním soudem, který má působnost krajského soudu, přitom jako jediný v České republice rozhoduje v občanském soudním řízení v prvním stupni v senátě. Městský soud v Praze je současně soudem Společenství.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, ze dne 8. 3. 2017


19.04.2017 00:01

Odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce

Rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí, nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky. Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 130/2014, ze dne 22. 12. 2016


19.04.2017 00:00

Výpočet odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem

Při aplikaci ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (v rozhodném znění do 31. 12. 2012) je třeba upřednostnit výklad e ratione legis, podle něhož je při zpeněžení zajištěného i nezajištěného majetku v konkursu zahrnuta do základu pro výpočet odměny i částka připadající na odměnu insolvenčního správce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2015, ze dne 31. 1. 2017


28.03.2017 00:02

Započítávání pohledávek po schválení reorganizačního plánu

Započítávání jakýchkoliv pohledávek (včetně zapodstatových pohledávek), ať jednostranné či dohodou smluvních stran, bez ohledu na to, kdo činí úkon směřující k započtení a zda započtení dává (pro konkrétní věc) ekonomický smysl, je od účinnosti reorganizačního plánu možné pouze v případě, jestliže tyto pohledávky splňují podmínky pro započtení uvedené v § 140 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, jinak pouze tehdy, stanoví-li to reorganizační plán.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1430/2014, ze dne 30. 11. 2016


< strana 1 / 107 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články