// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí

Obchodněprávní shrnutí

12.12.2017 00:02

Převoditelnost podílu ve společnosti s ručením omezeným dle ZOK

Právní úprava převoditelnosti podílu ve společnosti s ručením omezeným není součástí práva upravujícího postavení osob ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a případné odchylné ujednání ve společenské smlouvě, jímž bude převod podílu na jiného společníka omezen jinak než způsobem předvídaným v § 207 odst. 2 z. o. k. (jinak než souhlasem orgánu společnosti), popř. zcela vyloučen, nijak nenarušuje statusovou úpravu společnosti s ručením omezeným.

Společníci se proto mohou ve společenské smlouvě odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 207 odst. 1 z. o. k. i tak, že zcela vyloučí převod podílu na jiného společníka. Vyloučí-li současně i převod podílu na třetí osobu, bude podíl ve společnosti s ručením omezeným zcela nepřevoditelný. Pouze tehdy, rozhodnou-li se společníci vtělit podíly do kmenových listů, brání ustanovení § 137 odst. 2 z. o. k. tomu, aby současně jakkoliv omezili či dokonce vyloučili převod podílu.

Z řečeného plyne, že právní úprava společnosti s ručením omezeným účinná od 1. ledna 2014 zná a rozlišuje podíl neomezeně převoditelný, omezeně převoditelný a (zcela) nepřevoditelný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, ze dne 19. 9. 2017


12.12.2017 00:01

Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným dle § 206 ZOK

Je-li nepřevoditelný podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným postižen exekučním příkazem, jeho účast ve společnosti zaniká právní mocí tohoto exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle exekučního řádu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu.

Je-li však exekučním příkazem postižen podíl převoditelný, byť jen omezeně, zaniká účast společníka ve společnosti s ručením omezeným udělením příklepu v dražbě nebo doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, ze dne 19. 9. 2017


12.12.2017 00:00

Vydání bezdůvodného obohacení podle § 233 odst. 1 insolvenčního zákona

Pravomocné rozhodnutí o zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka je podle § 233 odst. 1 insolvenčního zákona právním důvodem pro vydání majetkového prospěchu, tedy pro vydání bezdůvodného obohacení za předpokladu, že takový neplatný právní úkon vedl k získání nějakého majetkového prospěchu subjektem, po němž je jeho vydání následně požadováno. Jinak řečeno za podmínky, že se takový subjekt obohatil.

Započtením se stranám zápočtu nedostává žádného plnění, natož takového plnění, které by mohlo být využitelné k (byť jen částečnému) uspokojení přihlášených pohledávek jiných věřitelů dlužníka; nelze však přehlédnout, že započtením dlužník „ztrácí“ majetek (pohledávku). Z uvedeného pro poměry dané věci vyplývá, že byla-li pravomocně určena neplatnost dohody o vzájemném zápočtu pohledávek, došlo pouze k obnovení původního stavu započítávaných pohledávek (byly zrušeny účinky dle § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, pro věc rozhodném). Odvolací soud přiléhavě dovodil, že (samotné) určení neplatnosti započtení ničeho nevypovídá o existenci započítávaných pohledávek, tedy ani pohledávky dlužníka za žalovaným. (Jen) rozhodnutí o určení neplatnosti dohody o zápočtu tedy nemůže být právním důvodem pro uhrazení pohledávky dlužníka vůči žalovanému.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4349/2015, ze dne 27. 9. 2017


07.12.2017 00:01

Nesprávné vyplnění blankosměnky v údaji data splatnosti

Nesprávné vyplnění blankosměnky v údaji data splatnosti (v poměrech dané věci údajem předcházejícím datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky) nemaří (bez dalšího) nárok ze směnky, nýbrž zakládá (jen) námitku nesprávně vyplněného data splatnosti směnky, mající (případně) vliv na povinnost k úhradě postižních práv ze směnky (rozuměj na období, za které lze požadovat zaplacení 6% úroku ze směnečné sumy).

Judikatorní závěry, podle nichž údaj data splatnosti doplněný do blankosměnky nesmí předcházet datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky, Nejvyšší soud přijal, aniž současně dovodil, že by takové porušení dohody o vyplňovacím právu mělo za následek zánik práva majitele směnky na její zaplacení. Potud není důvod rozlišovat, zda doplněné datum splatnosti směnky předcházelo datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky nebo zda šlo o datum (posuzováno ve vztahu ke splatnosti směnkou zajištěné pohledávky) pozdější.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3507/2015, ze dne 30. 8. 2017


07.12.2017 00:00

Výklad právního jednání člena družstva vůči družstvu po 1. lednu 2014

I. Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam.

Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží.

Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání, tedy i pro výklad právního jednání člena družstva vůči družstvu, týkajícího se členství v družstvu a učiněného po 1. lednu 2014.

II. Vystoupení jako důvod zániku členství v družstvu upravuje jak obchodní zákoník (§ 231 odst. 3 obch. zák.), tak i zákon o obchodních korporacích [§ 610 písm. b), § 612 z. o. k.]. Jelikož stanovy družstva obsahovaly úpravu vystoupení z družstva (jež neodporovala – jde-li o délku doby, po jejímž uplynutí členství v družstvu zaniká – ani kogentní úpravě § 231 obch. zák., ani kogentní úpravě § 612 odst. 1 z. o. k.), není důvodu považovat (podle § 777 odst. 4 z. o. k.) ustanovení § 231 obch. zák. za „obsah stanov“. Účinky vystoupení z družstva učiněného po 1. 1. 2014 je zde tudíž na místě posoudit podle úpravy obsažené v zákoně o obchodních korporacích a ve stanovách družstva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 61/2017, ze dne 31. 10. 2017


04.12.2017 00:02

Neplatnost ujednání o společném jednání jednatele a prokuristy

I pro společnost s ručením omezeným, mající více jednatelů, kteří netvoří kolektivní orgán, platí, že každý z jednatelů zastupuje společnost ve všech věcech samostatně, neurčí-li společenská smlouva jiný způsob zastupování. Společenská smlouva tak může např. určit, že společnost musí zastupovat vždy více jednatelů společně (tzv. „pravidlo čtyř či více očí“), může svěřit zástupčí oprávnění pouze některým jednatelům apod. Jakkoliv § 164 odst. 2 věta druhá o. z. otevírá široké možnosti odchylné úpravy způsobu zastupování právnické osoby členy jejího statutárního orgánu v zakladatelském právním jednání, stanoví i určité limity pro taková ujednání. Odchýlení od základního pravidla (samostatného zástupčího oprávnění každého z členů statutárního orgánu) je totiž možné pouze „uvnitř“ kolektivního statutárního orgánu či více jednoosobních statutárních orgánů. Zástupčí oprávnění členů statutárního orgánu nelze vázat na společné jednání dalších osob, které nejsou členy statutárního orgánu.

Ujednání o společném jednání jednatele a prokuristy jakožto způsobu zastupování společnosti členy jejího statutárního orgánu tak odporuje zákonu (§ 1 odst. 2, § 164 odst. 2 o. z.) a zjevně porušuje právo týkající se postavení osob, tedy i veřejný pořádek. Takové ujednání je neplatné; k této neplatnosti soud přihlédne v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu.

Jakkoliv zákonodárce v ustanovení 1 odst. 2 o. z. zakazuje ujednání porušující právo týkající se postavení osob vedle ujednání porušujících veřejný pořádek, nelze přehlížet, že právní normy upravující osobní status (fyzických i právnických osob) spadají mezi normy chránící veřejný pořádek. Sankcionuje-li tedy § 588 o. z. absolutní neplatností (mimo jiné) právní jednání odporující zákonu a zjevně narušující veřejný pořádek, postihuje tak i právní jednání zjevně porušující právo týkající se postavení osob (jež představuje „podmnožinu“ právních norem chránících veřejný pořádek).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 387/2016, ze dne 31. 10. 2017


04.12.2017 00:01

Návrh na zápis výmazu jednatele odvolaného usnesením valné hromady

Nepodá-li společnost s ručením omezeným poté, kdy jednateli zanikne funkce, v rozporu s § 11 odst. 1 a 2 z. v. r. návrh na výmaz jednatele z obchodního rejstříku a na zápis dne zániku jeho funkce ve lhůtě určené ustanovením § 11 odst. 3 z. v. r., vzniká společníkům právo podat návrh na zápis uvedených skutečností podle posledně označeného ustanovení.

I tito navrhovatelé musí – má-li být jejich návrhu vyhověno – k návrhu přiložit listiny dokládající (osvědčující) skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku. Jestliže tak navrhovatel přes výzvu rejstříkového soudu podle § 88 z. v. r. neučiní, rejstříkový soud jeho návrh odmítne podle § 86 písm. e) z. v. r.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2624/2016, ze dne 30. 10. 2017


28.11.2017 00:02

Zákaz tzv. jiné činnosti v konkurenční doložce podle § 672a odst. 1 obch. zák.

Smluvní ujednání, které vede k ochraně oprávněných zájmů zastoupeného při jeho účasti v hospodářské soutěži a spočívá v omezení činnosti obchodního zástupce v jeho účasti v hospodářské soutěži, dle kterého je tento obchodní zástupce povinen zdržet se kontaktování, odlákávání či pokusů o odlákání konkrétně vymezených subjektů (zaměstnanců a obchodních partnerů zastoupeného) za účelem realizace vlastních nebo cizích obchodních zájmů v obchodním odvětví předmětu činnosti zastoupeného (resp. zdržet se toho, aby údaje o těchto osobách jiným způsobem poskytoval nebo se pokoušel poskytovat konkurenčním podnikům), bylo třeba vykládat jako konkurenční doložku ve smyslu § 672a odst. 1 obch. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2553/2015, ze dne 24. 8. 2017


28.11.2017 00:01

Škoda způsobená vázaným zástupcem investičního zprostředkovatele

I. Investiční zprostředkovatel (jakožto zastoupený) odpovídá za škodu způsobenou jeho vázaným zástupcem zákazníku při výkonu činností podle § 32a odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 31. prosince 2010 (§ 32a odst. 5 zákona), a to bez ohledu na to, zda škoda vznikla v důsledku jednání samotného vázaného zástupce, který je fyzickou osobou, anebo v důsledku jednání osob, jejichž pomocí vázaný zástupce vykonává činnost podle § 32a odst. 1 zákona. Investiční zprostředkovatel odpovídá i za škodu způsobenou osobou, pomocí které vázaný zástupce vykonával činnost podle § 32a odst. 1 zákona, i když nebyla zaměstnancem vázaného zástupce.

Odpovědnost investičního zprostředkovatele podle § 32a odst. 5 zákona je odpovědností objektivní; nezáleží tudíž na tom, zda vznik škody investiční zprostředkovatel či vázaný zástupce zavinili.

Investiční zprostředkovatel však neodpovídá podle § 32a odst. 5 zákona za jednání osoby, jejíž pomocí (jeho) vázaný zástupce vykonává činnosti podle § 32a odst. 1 zákona, jestliže jednání této osoby nemá – s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétní věci – věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnostem podle § 32a odst. 1 zákona, a jednající osoba jím sleduje toliko uspokojování vlastních potřeb či zájmů (tzv. exces). Jakkoliv je nutné onu vnitřní souvislost s činností podle § 32a odst. 1 zákona vykládat široce (tak, aby byl naplněn jeden z účelů sledovaný právní úpravou, tj. ochrana zákazníků), nelze investičního zprostředkovatele činit odpovědným za jednání osoby, jejíž pomocí vázaný zástupce vykonává činnosti dle § 32a odst. 1 zákona, věcně zcela nesouvisející s činnostmi podle § 32a odst. 1 zákona. Není pochyb o tom, že investiční zprostředkovatel nebude odpovídat např. za škodu způsobenou takovou osobou tím, že tato osoba zákazníkovi odcizí peněženku či mobilní telefon, anebo mu v afektu ublíží na zdraví.

Jakkoliv v posuzované věci není pochyb o tom, že Z. H. sledoval vlastní prospěch svým nezákonným jednáním, spočívajícím v tom, že do formulářů smluv o obstarání nákupu a prodeje investičních nástrojů vepsal číslo svého účtu (na místo čísla účtu obchodníka s cennými papíry) a peněžní prostředky poukázané zákazníkem na tento účet následně zneužil pro své potřeby, nelze přehlížet, že se jej dopustil v přímé souvislosti se sjednáváním a uzavíráním smluv o poskytnutí investiční služby, tedy s činností podle § 32a odst. 1 zákona, vykonávanou vázaným zástupcem. Jinak řečeno, oproti shora uváděným příkladům excesu jednající osoby mělo jednání Z. H. věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnostem podle § 32a odst. 1 zákona, a nelze je proto považovat za exces, za který by investiční zprostředkovatel neodpovídal podle § 32a odst. 5 zákona. Sama skutečnost, že jednání Z. H. bylo zjevně nezákonné, na řečeném ničeho nemění.

II. I škodu způsobenou zákazníkovi vázaným zástupcem investičního zprostředkovatele při výkonu činností podle § 32a odst. 1 zákona (resp. osobou, jejíž pomocí vázaný zástupce tyto činnosti vykonává), nese poměrně poškozený zákazník, jestliže škoda vznikla také jeho zaviněním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1759/2015, ze dne 30. 8. 2017


28.11.2017 00:00

Nárok člena představenstva a. s. na odměnu určenou dle § 571 odst. 1 obch. zák.

Obecně platí – podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – že nebyla-li mezi akciovou společností a členem jejího představenstva uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce, má člen představenstva právo na odměnu určenou podle § 571 odst. 1 obch. zák. (§ 66 odst. 2 obch. zák.). Označená ustanovení v této situaci zakládají zákonný nárok člena představenstva na poskytnutí takto zjištěné odměny. Její schválení přitom nespadá do působnosti valné hromady společnosti.

Na uvedených závěrech přitom zásadně nic nemění (nemusí měnit) ani skutečnost, že člen představenstva je zaměstnancem mateřské (ovládající) společnosti a za práci pro zaměstnavatele pobírá mzdu. Uplatnění nároku na zaplacení odměny za výkon funkce člena představenstva však může v takovém případě odporovat (s ohledem na konkrétní okolnosti) zásadám poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1866/2016, ze dne 30. 8. 2017


20.11.2017 00:01

Postoupení pohledávky na splacení emisního kursu upsaných akcií

Postoupením pohledávky na splacení emisního kursu akcií (jeho dosud nesplacené části) za úplatu nižší, než činí dosud nesplacená část emisního kursu, dojde k podstatnému zhoršení postavení dlužníka (upisovatele, resp. akcionáře), neboť ten v důsledku toho ztrácí právo na vydání akcií podle § 176 odst. 5 obch. zák., a to přinejmenším v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi nesplacenou částí emisního kursu a úplatou za postoupení pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky akciové společnosti na splacení emisního kursu akcií (jeho dosud nesplacené části) za úplatu nižší, než činí dosud nesplacená část emisního kursu, je proto neplatná pro rozpor s § 525 odst. 1 obč. zák. Jelikož v projednávané věci činila úplata za postoupení pohledávky polovinu dosud nesplaceného emisního kursu akcií, je smlouva o postoupení pohledávky neplatná.

Za této situace již nebylo třeba posuzovat, zda postoupení pohledávky na splacení emisního kursu brání – vedle § 525 obč. zák. – i právní úprava základního kapitálu a vkladů do něj, obsažená v obchodním zákoníku, bez ohledu na výši úplaty za postoupení pohledávky, popř. skutečnost, že práva a povinnosti akcionáře byly vtěleny do cenného papíru (zatímního listu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 92/2015, ze dne 30. 8. 2017


20.11.2017 00:00

Omluva v televizním vysílání jako prostředek ochrany proti nekalé soutěži

Jednou z častých a efektivních forem nepeněžitého přiměřeného zadostiučinění za nekalosoutěžní jednání je beze sporu uveřejnění omluvy prostřednictvím stejného média, resp. sdělovacího prostředku, jakým byla škoda způsobena.

Omluva by měla být adresována těm subjektům, kterým bylo adresováno předmětné nekalosoutěžní jednání. Přestože k posuzovanému nekalosoutěžnímu jednání došlo již v roce 2010, lze v daném případě považovat omluvu žalované v televizním vysílání s přihlédnutím k rozsahu a povaze jednání stále za jednu z účinných forem přiměřeného zadostiučinění. Vzhledem ke skutečnosti, že reklama, která měla nekalosoutěžní obsah, byla vysílána na většině nejsledovanějších televizních stanic v České republice, lze předpokládat, že se okruh televizních diváků v uplynulé době zásadně nezměnil. Jinými slovy, pokud se má omluva dostat k těm, kteří v roce 2010 zhlédli předmětnou reklamu a kteří tedy vlivem zde obsaženého sdělení mohli změnit své spotřebitelské preference, lze předjímat, že s vysokou pravděpodobností je možné omluvou oslovit stejnou cílovou skupinu lidí opět nejlépe prostřednictvím televizního vysílání na uvedených televizních stanicích a v čase, ve kterém byla reklama dříve vysílána.

Uveřejněním omluvného sdělení v televizním vysílání bude nejlépe naplněn účel ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, a to nejen směrem k žalobkyni (satisfakce za způsobené obtíže), ale i ve vztahu k žalované, pro níž uveřejnění omluvy na několika televizních stanicích v hlavním vysílacím čase bude představovat prostředek působící sankčně, výchovně a preventivně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2941/2015, ze dne 30. 8. 2017


16.11.2017 00:01

Neplatnost koncesní smlouvy podle § 30 koncesního zákona

I. Jelikož neplatnost koncesní smlouvy podle § 30 koncesního zákona není stanovena pouze na ochranu některého účastníka, jde o neplatnost absolutní. Zásada, podle níž neplatnosti právního úkonu se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil, se v případě absolutní neplatnosti právního úkonu neuplatní.

Neplatnost koncesní smlouvy podle § 30 koncesního zákona lze konstatovat bez ohledu na to, zda ÚOHS uložil zákaz jejího plnění podle § 25 odst. 2 koncesního zákona, neboť obě zákonná ustanovení mají jiný účel. Zatímco zákaz plnění koncesní smlouvy a s ním spojené důsledky uvedené v § 25 odst. 5 koncesního zákona mají za účel chránit hospodářskou soutěž, předchozí stanovisko Ministerstva financí k uzavření koncesní smlouvy je v § 30 koncesního zákona vyžadováno v rámci rozpočtového dozoru.

II. Pojmy „služby“ a „dílo“ uvedené v § 16 odst. 1 koncesního zákona mají stejný obsah jako tytéž pojmy použité v předpisech soukromého práva, neboť koncesní zákon neobsahuje žádnou zvláštní úpravu, která by stanovila jinak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 772/2016, ze dne 28. 8. 2017


16.11.2017 00:00

Rozsah ručení jednatele za závazky společnosti dle § 135 odst. 2 obch. zák.

Jednatel společnosti ručí za podmínek § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák. za jakékoliv závazky společnosti, přičemž rozsahem jeho povinnosti k náhradě škody způsobené společnosti je omezen rozsah jeho ručení. Je-li tudíž povinen nahradit společnosti např. škodu ve výši 100.000 Kč, ručí za závazky společnosti (lhostejno, z jakého důvodu tyto závazky vznikly) pouze do výše 100.000 Kč, přičemž jeho ručení zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí (§ 194 odst. 6 in fine obch. zák.).

V řízení vedeném proti jednateli jakožto zákonném ručiteli podle označených ustanovení tudíž soud posuzuje dva okruhy okolností, jež jsou na sobě relativně nezávislé – splnění předpokladů vzniku zákonného ručení podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., a dále to, zda žalobci svědčí pohledávka, za jejíž splnění má žalovaný jednatel ručit. Okolnosti vzniku a výše této pohledávky přitom nemusí souviset s okolnostmi vzniku a výše škody vzniklé společnosti, k jejíž náhradě je jednatel podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 obch. zák. povinen.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4590/2016, ze dne 30. 8. 2017


09.11.2017 00:02

Započtení pohledávky splatné na výzvu věřitele dle obchodního zákoníku

Pohledávku z obchodních závazkových vztahů, která dosud není splatná z důvodu absence výzvy věřitele k plnění, lze jednostranně započítat proti jiné pohledávce téhož druhu ode dne, kdy věřitel mohl dlužníka o plnění obchodního závazku poprvé požádat, tj. dne vzniku pohledávky. Lze tak učinit i u pohledávky, která je již promlčena, avšak pouze tehdy, nastalo-li promlčení teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení, a to i v rámci obrany v soudním řízení [§ 358 ve spojení s § 388 odst. 2 písm. b) obch. zák.].

S ohledem na zákonem stanovený zákaz jednostranného započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné lze nesplatnou pohledávku, jejíž doba splatnosti nebyla sjednána dohodou nebo určena právním předpisem či rozhodnutím, jednostranně započítat jen proti pohledávce nesplatné; proti pohledávce splatné tak lze postupovat pouze tehdy, jde-li o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že pohledávky žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu bylo možné započítat proti pohledávkám žalobkyně (na zaplacení smluvních pokut) splatným též na výzvu, a to v tom rozsahu, ve kterém nebyly promlčené v době, kdy se započítávané pohledávky setkaly, tj. kdy vznikla pozdější z nich.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1630/2016, ze dne 29. 8. 2017


09.11.2017 00:01

Uplatnění nových skutečností při posuzování úpadku dlužníka

I. V rozhodnutí, jímž odvolací soud posuzuje správnost usnesení soudu prvního stupně o zjištění dlužníkova úpadku (správnost rozhodnutí o úpadku), nezkoumá opodstatněnost opatření přijatých po tomto rozhodnutí a v jeho důsledku.

Novou skutečností, která ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona není způsobilá ovlivnit (je-li uplatněna až v odvolacím řízení) správnost rozhodnutí o úpadku, je obecně vzato každá skutečnost, která nastala po vydání rozhodnutí o úpadku, včetně takové skutečnosti, která přivodila zánik pohledávky insolvenčního navrhovatele nebo některého z dalších (nebo i všech) věřitelů (splnění dluhu, započtení, prekluze).

II. Není ovšem vyloučeno zabývat se v odvolacím řízení pro účely posouzení dlužníkova úpadku nově (rozuměj nově ve vztahu ke skutečnostem nebo důkazům, z nichž vyšel v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud) těmi pohledávkami, jež vznikly před rozhodnutím o úpadku dlužníka (případně i před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) a jež se před rozhodnutím o úpadku dlužníka staly též splatnými [ať již šlo ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka o dlužníkovy peněžité závazky (dluhy) po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) nebo dokonce o dlužníkovy peněžité závazky (dluhy) po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona)].

K takovým „novým“ (rozuměj opět novým ve vztahu ke skutečnostem nebo důkazům, z nichž vyšel v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud, nikoli nově nastalým nebo vzniklým po rozhodnutí o úpadku) skutečnostem nebo důkazům je ovšem i v insolvenčních věcech (v nichž se v odvolacím řízení uplatňuje systém úplné apelace v režimu plynoucím z R 43/2012, a v nichž se osvědčení dlužníkova úpadku řídí pravidlem vyjádřeným v § 86 insolvenčního zákona) možné přihlédnout, jen když byly odvolacím řízení uplatněny některým z účastníků řízení. Odvolací soud nemůže vzít při projednání odvolání a při rozhodování o něm v úvahu nové skutečnosti nebo nové důkazy, i když vyšly za odvolacího řízení najevo, jestliže je žádný z účastníků v odvolání, ve vyjádření k odvolání a ani jinak za odvolacího řízení neuplatnil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 136/2015, ze dne 31. 8. 2017


09.11.2017 00:00

Posuzování schopnosti dlužníka uhradit splatné závazky

Nezabývá-li se soud při posuzování schopnosti dlužníka uhradit své splatné závazky obranou dlužníka (podloženou poukazem na znalecké posudky), že jeho majetek převyšuje jeho závazky (dluhy) a má tak dostatek majetku k uspokojení splatných pohledávek těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené), je právní posouzení věci soudem neúplné, a tudíž i nesprávné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 136/2015, ze dne 31. 8. 2017


07.11.2017 00:02

Skutečná škoda způsobená neoprávněným prodejem akcií na burze

Skutečná škoda se vyjadřuje srovnáním majetkového stavu poškozeného před vznikem škody a po poškození; při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

Obecně platí, že prodá-li obchodník s cennými papíry akcie vlastněné zákazníkem a obchodované na evropském regulovaném trhu za tržní cenu (za cenu, za kterou se aktuálně obchodují na tomto trhu), majetkový stav zákazníka se nezmění; před prodejem vlastní akcie v určité hodnotě a po prodeji peněžní prostředky v téže hodnotě. Jinými slovy, prodejem akcií na evropském regulovaném trhu za tržní cenu, byť je tato („realizační“) cena nižší než cena, za kterou obchodník s cennými papíry akcie pro zákazníka v minulosti pořídil, nevzniká zákazníku skutečná škoda ve výši rozdílu mezi „pořizovací“ a „realizační“ cenou. Byl-li by takový obchod učiněn obchodníkem s cennými papíry v rozporu se smlouvou uzavřenou se zákazníkem či s právními předpisy, mohly by skutečnou škodu vzniklou vlastníku akcií představovat poplatky či odměny za uskutečnění obchodu.

Na uvedeném závěru pak zásadně ničeho nemění ani okolnost, že část akcií zákazník obchodníka s cennými papíry pořídil na úvěr (poskytnutý obchodníkem s cennými papíry či třetí osobou).

Výše řečené však neznamená, že by zákazníkovi nemohla v důsledku prodeje (byl-li učiněn v rozporu se smlouvou) vzniknout škoda v podobě ušlého zisku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4137/2015, ze dne 26. 7. 2017


07.11.2017 00:01

Přechod pohledávek na náhradu škody při prodeji podniku sdružení dle obč. zák.

Pohledávky na náhradu škody způsobené při podnikatelské činnosti vzhledem ke své povaze neslouží k provozování podniku obchodní společnosti, přestože není pochyb, že takové pohledávky vůči členům jejího statutárního orgánu, kteří porušili svou povinnost péče řádného hospodáře, podnikateli patří. Odpovědnost členů statutárního orgánu vyplývá z jejich vztahu ke společnosti, jenž není a nemůže být součástí podniku společnosti, což platí také pro závazky z tohoto vztahu vzniklé, které tudíž nepřechází převodem podniku na jeho nabyvatele (NS sp. zn. 29 Cdo 1499/2009).

Zmíněné závěry jsou aplikovatelné i v daném případě, přestože sdružení vytvořené podle § 829 a násl. obč. zák. nemůže být subjektem práv a závazků, nýbrž pouze jeho účastníci, kteří v souvislosti s činností sdružení právně jednají, nabývají práva a odpovídají za závazky, a to i přes to, že tak mohou činit pod společným jménem. Občanskoprávní charakter poměru mezi účastníky sdružení není v tomto ohledu podstatný, neboť práva a povinnosti ze závazkových vztahů přecházejí na kupujícího bez ohledu na to, zda se řídí obchodním nebo občanským zákoníkem. Rozhodujícím zůstává, že práva z odpovědnosti za škodu, způsobenou si účastníky sdružení navzájem, byť k tomu došlo při jejich společné podnikatelské činnosti, vzhledem ke své povaze neslouží přímo k provozování podniku, a nejsou tudíž podle § 5 odst. 1 obch. zák. jeho součástí. Takto vzniklé závazky mezi účastníky sdružení jsou pouze vzájemné, zůstávají „uvnitř sdružení“ a nepřechází spolu s podnikem na základě smlouvy o prodeji podniku podle § 476 a násl. obch. zák. na jeho nabyvatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2630/2017, ze dne 26. 7. 2017


07.11.2017 00:00

Změna právní úpravy jako okolnost vylučující odpovědnost dle § 374 obch. zák.

V obecné poloze lze uzavřít, že upravuje-li zákon vztahy mezi určitým dodavatelem a určitými odběrateli takovým způsobem, že zboží, jehož dodání je předmětem těchto vztahů, může odběratelům dodat právě jen tento dodavatel, pak změna právní úpravy, umožňující odběratelům opatřit si toto plnění od jiného subjektu, a využití této možnosti odběrateli může být okolností vylučující ve smyslu § 374 odst. 1 obch. zák. odpovědnost dodavatele vůči jeho vlastnímu dodavateli za porušení smluvní povinnosti odebrat od něho příslušné zboží.

To ovšem platí pouze za splnění předpokladu, že k využití změny právní úpravy odběrateli došlo nezávisle na vůli dodavatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3646/2015, ze dne 10. 8. 2017


< strana 1 / 109 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články