// Profipravo.cz / Družstvo 06.12.2016
Výpočet transformačního podílu podle zák. č. 42/1992 Sb.
Pro použití zákonného kritéria vymezeného ustanovením § 17 písm. a) zákona č. 42/1992 Sb. v transformačním projektu družstva je určující (co do rozdělení čistého jmění družstva v transformačním projektu na majetkové podíly) výměra veškeré půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá, nikoli výměra jen té půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá jako půdu oprávněných osob.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2776/2014, ze dne 30. 9. 2016
Dotčené předpisy:
§ 7 zák. č. 42/1992 Sb.
§ 17 zák. č. 42/1992 Sb.
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 31. srpna 2012, č. j. 27 Cm 69/1999-552, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) o žalobě R. Z. směřující proti žalovanému JUDr. Petru Tandlerovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Lučany nad Nisou v likvidaci, tak, že:
[1] Připustil změnu žaloby provedenou žalobkyní při jednání dne 24. srpna 2012 (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně o určení, že její pohledávka ve výši 1.794.230 Kč z titulu transformačního nároku, přihlášená do konkursu vedeného na majetek úpadce u konkursního soudu pod sp. zn. K 52/1995, je po právu a zařazuje se do první třídy k uspokojení bez práva na oddělené uspokojení (bod II. výroku).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a že státu se vůči účastníkům nepřiznává náhrada nákladů řízení (bod IV. výroku).
Šlo o druhé rozhodnutí konkursního soudu o tomto nároku, neboť první rozsudek (ze dne 17. prosince 2008, č. j. 27 Cm 69/1999-343), zrušil v uvedeném rozsahu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2011, č. j. 15 Cmo 55/2009-431.
Konkursní soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:
[1] Žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, které pozdější úpadce neuhradil ničeho na další podíl z transformace družstva dle § 13 odst. 2 uvedeného zákona, na zemědělskou půdu o výměře 4,25 ha a ornou půdu o výměře 1,43 ha.
[2] Usnesením ze dne 11. května 1995, č. j. K 52/95-16, prohlásil konkursní soud konkurs na majetek úpadce a správcem jeho konkursní podstaty ustavil žalovaného.
[3] Žalobkyně přihlásila pohledávku, jež je nyní předmětem sporu, do konkursu vedeného na majetek úpadce, kde ji správce konkursní podstaty úpadce popřel co do právního důvodu i co do výše.
[4] Podle revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu (Znalecké a oceňovací kanceláře s. r. o.) činí celková výše dalšího nároku z transformace u žalobkyně částku 347.815 Kč (z toho připadá 217.385 Kč na výměru půdy a 130.430 Kč na ostatní majetek).
Na tomto základě pak konkursní soud uzavřel (vycházeje z ustanovení § 4, § 7, § 9 odst. 5 a 7, § 13 odst. 2, § 14, § 15 a § 17 zákona č. 42/1992 Sb.), že:
[1] Kritérium pro výpočet majetkových podílů, jak bylo převzato do schváleného transformačního projektu úpadce, je v souladu s jeho závazným vymezením učiněným v zákoně č. 42/1992 Sb.
[2] Ve shodě s tím, co bylo řečeno již v rozsudku ze dne 17. prosince 2008, platí, že důležitou otázkou je vyřešení námitky žalobkyně, že je nutno uvažovat o podílu z transformace výpočtem pouze na výměru půdy oprávněných osob, které samostatně hospodaří. Takový názor žalobkyně je zcestný. V transformaci je nutno započítat všechnu půdu, kterou družstvo převzalo anebo užívalo ke dni 10. června 1990, a kterou užívá (v té době). To platí vzhledem k tomu, že i tyto pozemky jiných vlastníků (či oprávněných osob), se „podílely na tvorbě družstevního majetku“ (a nároky jsou řešeny dle jiných zvláštních předpisů).
[3] Ustanovení § 14 a § 15 zákona č. 42/1992 Sb. nefavorizuje jednu skupinu oprávněných osob oproti druhé. Je napevno postaveno, kdo je osobou oprávněnou; tou jsou i vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku (ať již jde o majetek členů družstva nebo „nečlenů“ družstva). V dalším srov. rozhodnutí „NS CR 2733/2000 a NS CR 26 Cdo 423/2006“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 2733/2000, a o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 26 Cdo 423/2006; rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
[4] Prostým početním úkonem lze zjistit, že má-li podle žalobkyně jít o 194 ha zemědělské půdy samostatně hospodařících rolníků a nárok z transformace by byl připuštěn ve výši, jak jej pro 5,62 ha vypočetl znalec Ing. Zdeněk Moučka (dále jen „Z. M.“), tj. částkou 2,147.166,70 Kč, šlo by v rámci samostatně hospodařících rolníků v dané věci o částku 416,350.339,80 Kč k vypořádání na výměru půdy v transformaci. To je čtyřnásobek celkového upraveného čistého jmění celého družstva. Proto konkursní soud odmítl znalecký posudek Z. M. jako nesmyslný a nepravdivý a za správný a reálný vzal závěr posudku znaleckého ústavu, který vyjadřuje skutečnou výši majetkového nároku žalobkyně z transformace (i když při její horní hranici, která je pro žalobkyni výhodná). Družstvo (nynější úpadce) v doplňku k transformačnímu projektu jednoznačně uvádí, že rozvaha (účetní) k 30. červnu 1992 bude doplněna rozvahou k 30. září 1992. Do propočtu čistého jmění budou promítnuty hospodářské výsledky; tj. ztráta podle výsledků k 30. září 1992, která sníží čisté jmění. Bude provedena projekce ztrát z minulých období dvou let, předcházejících roku 1992. Dále do konce roku 1992 budou provedeny odprodeje majetku a rozdíly výnosů a účetní hodnoty se promítnou do čistého jmění družstva, spolu s přičtenou hodnotou neprodaných podílů podle § 8 zákona č. 42/1992 Sb. Tyto skutečnosti nevzal znalec Z. M. vůbec v potaz.
[5] Také stanovení majetkového podílu způsobem, který prosazovala žalobkyně a který je uveden v posudku Z. M. z 30. června 2009, je chybné. Konkursní soud se potud ztotožňuje s konstatováním znaleckého ústavu, že kdyby transformační podíly byly počítány takovým způsobem a metodikou, musela by družstva dnem schválení transformačních projektů zároveň vstoupit do likvidace nebo konkursu z důvodu předlužení a insolvence a majetkové nároky by stejně nemohly být vyplaceny.
[6] V rozsahu, v němž vypočetl majetkový podíl žalobkyně znalecký ústav (347.815 Kč), již byla pravost pohledávky žalobkyně z titulu transformačního nároku pravomocně určena, a to jako pohledávka druhé třídy. Žalobkyně nemá vůči úpadci pohledávku, která by převyšovala již pravomocně přiznanou částku.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 10 Cmo 27/2013-607, potvrdil rozsudek konkursního soudu (první výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Šlo rovněž o druhé rozhodnutí odvolacího soudu o tomto nároku; první rozsudek (ze dne 18. června 2009, č. j. 15 Cmo 55/2009 - 383), zrušil Nejvyšší soud rozsudkem velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. února 2011, č. j. 31 Cdo 814/2010-423 [jenž byl posléze uveřejněn pod číslem 93/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 93/2011“)], a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
[1] Konkursní soud si opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů, z nichž dovodil správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správnému závěru, že žalobkyní zpochybněné kritérium pro výpočet majetkových podílů, jak bylo převzato do schváleného transformačního projektu (pozdějšího) úpadce, je v souladu se závazným vymezením daného kritéria dle zákona č. 42/1992 Sb.
[2] Skutková zjištění vyjádřená v rozsudku konkursního soudu ze dne 17. prosince 2008 (z nichž konkursní soud opětovně vyšel) nebyla zpochybněna.
[3] Podle odvolacích námitek mělo být upravené čisté jmění (pozdějšího) úpadce rozvrženo podle výměry pozemků pouze mezi oprávněné osoby, podle jejich podílu na výměry půdy o rozloze 194,1129 ha, kterou podle transformačního projektu představovala výměra půdy oprávněných osob, které přihlásily nároky a splňují podmínky zákona č. 42/1992 Sb., a nikoliv z jejich podílu na výměře 1.515.330 ha představující celkově užívanou (družstvem) rozlohu půdy.
[4] Základem pro výpočet podílu oprávněných osob na majetku plynoucím z transformace je tzv. čisté jmění družstva, které je pro účely zákona č. 42/1992 Sb. definováno v jeho ustanovení § 7. Odtud vyplývá, že do upraveného čistého jmění (družstva) patří vše, co (pozdější) úpadce získal či vytvořil v předchozím období v průběhu svého hospodaření na celé výměře pozemků, na nichž podnikal, tedy nejen na pozemcích oprávněných osob, ale i na dalších pozemcích, např. ve vlastnictví státu.
[5] Transformační projekt byl následně zpracován na základě ustanovení § 17 zákona č. 42/1992 Sb. a v souladu s ním vyšel i konkursní soud ze správného kritéria pro výpočet transformačního podílu, tj. z výměry 1.515.330 ha celkově užívané rozlohy půdy, protože (jak uvedeno výše) upravené čisté jmění (pozdějšího) úpadce bylo vytvářeno na celé výměře družstvem užívaných pozemků, a nikoliv pouze na výměře pozemků náležejících oprávněným osobám. Čisté jmění připadající na jeden hektar užívané rozlohy půdy činí proto 38.272 Kč.
[6] Ostatně, této interpretaci odpovídá i důvodová zpráva k uvedenému zákonu. V ní se konstatuje, že pojetí vylučující z transformačního procesu stávající členskou základnu družstev a zemědělských družstev, favorizující především vlastníky, by v podstatě znamenalo likvidaci stávajících družstev a předpokládalo by jejich vyvlastnění bez náhrady, což je možno provést pouze ústavním zákonem. Pro tento postup však nejsou dány ani politické, ani ekonomické důvody, i když potřeba změn na vesnici je nepopiratelná. Bude však zabezpečena navrhovaným procesem transformace, vycházejícím z rovnováhy zájmů vlastníků i stávajících členů družstev, s cílem vytvořit předpoklady pro zefektivnění celého výrobního procesu.
[7] Z uvedeného odvolací soud dovozuje, že žalobkyně má za úpadcem pohledávku z titulu transformačního nároku ve výši 347.815 Kč, určenou již rozsudkem konkursního soudu ze dne 17. prosince 2008. Konkursní soud proto postupoval správně, jestliže ve zbývající části žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolatelka dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v „§ 241a odst. 1 o. s. ř.“ a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka akcentuje, že Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu (potažmo konkursnímu soudu) ve zrušujícím rozsudku (R 93/2011) zabývat se tím, zda transformační projekt je v souladu s kritérii dle zákona č. 42/1992 Sb. a dovozuje, že žádný z těchto soudů této své povinnosti nedostál.
Konkrétně dovolatelka uvádí, že závěr konkursního soudu sice vychází ze zákona č. 42/1992 Sb., není odtud ale zřejmé, jak jsou závěry, respektive kritéria zohledněna v konkrétním transformačním projektu (konkursní soud se věnuje dále jen polemice s jejím „zcestným názorem“). Odvolací soud převzal závěry konkursního soudu, ovšem ani v jednom z rozhodnutí není zřejmé, proč tak činí, když v podstatě bylo ponecháno na znaleckém ústavu, aby kritéria pro výpočet nároku stanovil sám. Takový výpočet je podle dovolatelky nesmyslný a k takovému posudku tudíž nelze přihlížet. Stanovení kritérií není otázkou pro znalce, nýbrž otázkou právní.
Podle dovolatelky nadále zůstává neřešenou otázka, jakým způsobem má být skutečně vypočítán podíl ve vztahu k užívané půdě, tzn. jen ve vztahu k půdě oprávněných osob (a touto osobou jednoznačně podle transformačního zákona není stát), nebo zda ve vztahu k veškeré půdě užívané družstvem.
K tomu dovolatelka tvrdí, že uvádí-li konkursní soud, že podle ní má nezákonnost transformačního projektu spočívat v tom, že by podíl byl počítán jen z půdy státní a nikoliv z veškeré užívané půdy, pak toto tvrzení nemá oporu v jejím postoji, neboť od samého počátku tvrdí, že mělo být vycházeno pouze z půdy oprávněných osob (a nikoliv z veškeré půdy či z půdy státní, když stát není v kontextu zákona č. 42/1992 Sb. osobou oprávněnou).
Úvahu přenesenou z posudku znaleckého ústavu (výpočet podílu ve vztahu k půdě oprávněných osob by nutně musel vést k likvidaci všech družstev jen proto, že reálná hodnota neodpovídá účetní hodnotě) má dovolatelka pro posouzení svého nároku za bezvýznamnou.
A konečně dovolatelka zdůrazňuje, že měly-li soudy k dispozici dva zcela rozdílné posudky, nebyl důvod zamítnout její návrh na ustanovení revizního znalce.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání v dané věci (jež je sporem vyvolaným konkursem) tedy může být přípustné jen za podmínek vymezených občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. prosince 2007 [jak Nejvyšší soud vysvětloval již ve zrušujícím rozsudku (v R 93/2011)] a nikoli podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, na který cílí dovolatelka (byť pod vlivem nepřesného poučení o dovolání v rozsudku odvolacího soudu) prostřednictvím poukazu na dovolací důvod podle „§ 241a odst. 1 o. s. ř.“.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro posouzení otázky, jakým způsobem má být vypočítán (pro účely výpočtu transformačního podílu podle zákona č. 42/1992 Sb.) podíl oprávněné osoby ve vztahu k půdě užívané družstvem; potud jde o otázku dovolacím soudem dosud nezodpovězenou.
Prostřednictvím poukazu na ustanovení § 241a odst. 1 (byť nepřiléhavého co do rozhodného znění občanského soudního řádu) uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (v rozhodném znění), jehož prostřednictvím lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Argumentem, že měl být vyslyšen její důkazní návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, pak dovolatelka vystihuje (z obsahového hlediska) dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Úvodem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, tedy dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím dovolacích důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. schválený transformační projekt je pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný.
Dle ustanovení § 7 zákona č. 42/1992 Sb. čisté jmění družstva pro účely tohoto zákona jsou věci, pohledávky a jiná práva a jiné penězi ocenitelné hodnoty a podíl na majetku společného podniku, úměrný výši vkladu družstva, které je po odečtení závazků určeno k rozdělení na majetkové podíly oprávněným osobám. Do čistého jmění není zahrnut majetek, na který byl uplatněn nárok podle zvláštních předpisů a majetkové vklady, vymezené v § 16 a 20 podle jednotlivých druhů družstev (odstavec 1). Od čistého jmění podle odstavce 1 se odečte částka, která bude použita pro uspokojení případných dalších restitučních nároků a/ u zemědělských družstev ve výši nároků, které mohou být uplatněny podle zvláštních předpisů a nebyly uplatněny ke dni schválení transformačního projektu. Výše náhrad za movitý majetek se stanoví podle zvláštního předpisu, vydaného na základě § 20 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, b/ u ostatních družstev ve výši 5 % čistého jmění (odstavec 2). Zemědělská družstva ze stanoveného čistého jmění, určeného k transformaci podle odstavců 1 a 2, odečtou částku ve výši 25 %, která je určena ke stanovení majetkových podílů formou prodeje oprávněným osobám (dále jen „podíl“) [odstavec 3]. Nároky na náhrady podle zvláštních předpisů a majetkové vklady oprávněných osob tvoří základní podíl na majetku družstev. Další podíly oprávněných osob na majetku družstva plynoucí z transformace se stanoví podle kritérií v souladu s částí třetí až pátou tohoto zákona. Součet základního podílu a dalšího podílu na majetku družstva tvoří majetkový podíl oprávněné osoby na transformovaném družstvu (odstavec 4).
Z ustanovení § 9 odst. 5 písm. g/ zákona č. 42/1992 Sb. se dále podává, že transformační projekt musí obsahovat kritéria pro výpočet majetkových podílů členů a jiných oprávněných osob, která jsou závazně stanovena v souladu s částí třetí a čtvrtou tohoto zákona.
Podle ustanovení § 17 zákona č. 42/1992 Sb. čisté jmění družstva po odpočtu částek uvedených v § 7 odst. 2 a 3 bude v transformačním projektu rozděleno na majetkové podíly podle těchto kritérií: a/ 50 % podle výměry půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo užívá, b/ 20 % podle počtu odpracovaných let v družstvu, c/ 30 % podle hodnoty ostatního majetku, převzatého družstvem v cenách platných ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb.
V této podobě (pro věc rozhodné) platila citovaná ustanovení již v době schválení transformačního projektu pozdějšího úpadce (31. srpna 1992) a později změn nedoznala.
V R 93/2011 Nejvyšší soud uzavřel (způsobem závazným pro další rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci), že závaznost schváleného transformačního projektu pro oprávněné osoby a orgány družstva (§ 2 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), nevylučuje soudní přezkum, zda kritéria pro výpočet majetkových podílů určená v části třetí a čtvrté zákona č. 42/1992 Sb. nebyla do schváleného transformačního projektu převzata chybně.
Soudy nižších stupňů v následných rozhodnutích z tohoto závěru vyšly, přičemž shodně uzavřely, že pro použití zákonného kritéria vymezeného ustanovením § 17 písm. a/ zákona č. 42/1992 Sb. v transformačním projektu pozdějšího úpadce je určující [co do rozdělení čistého jmění družstva (po odpočtu částek uvedených v § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 42/1992 Sb.) v transformačním projektu na majetkové podíly] výměra veškeré půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá, nikoli výměra jen té půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá jako půdu oprávněných osob.
Nejvyšší soud potud nesdílí výhradu dovolatelky, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nedostála povinnosti zabývat se tím, zda transformační projekt je v souladu s kritérii dle zákona č. 42/1992 Sb., ani námitku, že soudy neprojevily vlastní názor (a vycházely jen z posudku znaleckého ústavu, jemuž právní posouzení věci nepříslušelo).
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí přiléhavě vysvětlil, proč nepokládá za možný a správný dovolatelkou prosazovaný názor, že zákonem předepsaným kritériem je rozdělení (upraveného) čistého jmění družstva na majetkové podíly v poměru podle výměry půdy (jen) oprávněných osob (kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá). S tímto právním posouzením věci se Nejvyšší soud ztotožňuje a interpretaci příslušných ustanovení zákona č. 42/1992 Sb. dovolatelkou má za zjevně nesprávnou.
Vzhledem k tomu, že transformační projekt pozdějšího úpadce zpochybňovala dovolatelka právě za použití argumentu, jenž byl vyvrácen jako nesprávný a vzhledem k tomu, že znalecký posudek znaleckého ústavu do co výpočtu majetkových podílů podle zákonem stanovených kritérií neposkytl podklady pro závěr o nesouladu transformačního projektu se zákonnými kritérii, nevidí Nejvyšší soud v postupu a rozhodnutí soudů nižších stupňů při řešení otázek mezi účastníky sporných nic, co by zavdalo příčinu ke korekci závěrů napadeného rozhodnutí v rovině právní.
V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud uvádí, že požadavek dovolatelky na vypracování revizního znaleckého posudku (jenž by měl řešit rozdílnost posudku znaleckého ústavu na straně jedné a posudku Z. M. na straně druhé) byl zjevně neopodstatněný v situaci, kdy (jak rozebráno výše) znalec Z. M. při zpracování znaleckého posudku postupoval v rozporu se zákonem č. 42/1992 Sb. (v mezích aplikace § 17 písm. a/ zákona č. 42/1992 Sb. uvažoval jen s celkovou výměrou půdy oprávněných osob). Znalecký posudek, který zjevně odporuje nastavení zákonných kritérií v zákoně č. 42/1992 Sb., je již proto bez dalšího diskvalifikován pro využití postupů spojených s podáním revizního znaleckého posudku. Nadto nelze přehlédnout, že již posudek znaleckého ústavu byl soudem zadán (a následně vypracován) jako revizní ve vztahu k posudku znalce Z. M. (a jeho výsledky v této části plně potvrzují nezpůsobilost posudku znalce Z. M.).
Dovolání tedy není opodstatněné v rovině žádného z uplatněných důvodů.
Jelikož vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se nepodávají ani ze spisu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-