// Profipravo.cz / Akciová společnost 20.11.2017
Postoupení pohledávky na splacení emisního kursu upsaných akcií
Postoupením pohledávky na splacení emisního kursu akcií (jeho dosud nesplacené části) za úplatu nižší, než činí dosud nesplacená část emisního kursu, dojde k podstatnému zhoršení postavení dlužníka (upisovatele, resp. akcionáře), neboť ten v důsledku toho ztrácí právo na vydání akcií podle § 176 odst. 5 obch. zák., a to přinejmenším v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi nesplacenou částí emisního kursu a úplatou za postoupení pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky akciové společnosti na splacení emisního kursu akcií (jeho dosud nesplacené části) za úplatu nižší, než činí dosud nesplacená část emisního kursu, je proto neplatná pro rozpor s § 525 odst. 1 obč. zák. Jelikož v projednávané věci činila úplata za postoupení pohledávky polovinu dosud nesplaceného emisního kursu akcií, je smlouva o postoupení pohledávky neplatná.
Za této situace již nebylo třeba posuzovat, zda postoupení pohledávky na splacení emisního kursu brání – vedle § 525 obč. zák. – i právní úprava základního kapitálu a vkladů do něj, obsažená v obchodním zákoníku, bez ohledu na výši úplaty za postoupení pohledávky, popř. skutečnost, že práva a povinnosti akcionáře byly vtěleny do cenného papíru (zatímního listu).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 92/2015, ze dne 30. 8. 2017
Dotčené předpisy:
§ 525 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 163 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 176 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 177 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 12. prosince 2013, č. j. 160 ICm 2355/2013-36, zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 4.625.977,78 Kč za dlužníkem L. B. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Dlužník (L. B.) jako jeden ze dvou zakladatelů společnosti CZECH FINANCIAL SERVICE – CFS MEDICAL a. s. (nyní v likvidaci, dále též jen „společnost“) upsal při jejím založení 50 listinných kmenových akcií na majitele o jmenovité hodnotě 50.000 Kč; na emisní kurs akcií zaplatil toliko 750.000 Kč, tj. 30 % emisního kursu jím upsaných akcií.
2) Společnost vydala zatímní list nahrazující 35 akcií upsaných (a nesplacených) dlužníkem.
3) Dlužník se ve stanovách zavázal zaplatit nesplacenou část emisního kursu jím upsaných akcií (ve výši 1.750.000 Kč) do jednoho roku ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 19. dubna 2004.
4) Dlužník nesplacenou část emisního kursu akcií společnosti neuhradil a dne 27. června 2007 převedl zatímní list nahrazující 35 jím upsaných (a dosud nesplacených) akcií na společnost ABRA CINEMA, spol. s. r. o. (dále též jen „akcionář“). Svůj zatímní list převedl na akcionáře taktéž druhý ze zakladatelů společnosti.
5) Akcionář dne 5. února 2008 uznal co do důvodu a výše svůj závazek splatit emisní kurs akcií společnosti a zavázal se tak učinit do 20. dubna 2009. Akcionář emisní kurs akcií v uvedeném termínu ani později nesplatil.
6) Dne 10. února 2008 postoupila společnost pohledávku za akcionářem z titulu nesplaceného emisního kursu akcií v celkové výši 3.500.000 Kč žalobci, a to za úplatu 1.750.000 Kč.
7) Žalobce vyzval dne 8. června 2009 akcionáře ke splnění závazku; akcionář sdělil žalobci, že k tomu nemá dostatek finančních prostředků.
8) Dlužník (jakožto zakladatel společnosti) ručí za splacení emisního kursu akcionářem (nabyvatelem zatímního listu) podle § 176 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).
Na takto ustaveném základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 193 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 176 odst. 1 obch. zák. a § 39, § 524 a § 525 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – uzavřel, že žalobce pohledávku za akcionářem na splacení emisního kursu ve výši 1.750.000 Kč spolu s úrokem z prodlení nenabyl, neboť smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi společností a žalobcem je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor s § 525 odst. 1 obč. zák. Proto se nemůže domáhat jejího uhrazení dlužníkem jakožto ručitelem podle § 176 odst. 3 obch. zák.
Insolvenční soud zdůraznil, že s právem společnosti na splacení emisního kursu akcií je spojena povinnost vydat akcionáři namísto zatímního listu akcie, jejichž emisní kurs akcionář splatil. Pohledávku na splacení emisního kursu nelze postoupit, neboť její postoupení by mělo za následek změnu jejího obsahu; nabyvatel pohledávky nemůže akcionáři (upisovateli) vydat (oproti splnění povinnosti splatit emisní kurs) akcie společnosti.
Podle insolvenčního soudu by nadto „postoupením pohledávky došlo k porušení § 176 odst. 3 obch. zák., neboť by společnosti nebyl uhrazen emisní kurs akcií, ale úplata za postoupení pohledávky, jejíž výše může být (…) sjednána v částce nižší, než je 100 % postupované pohledávky, a tedy by společnost nikdy neměla nebo nemusela mít splacený svůj základní kapitál v plné výši“. Taktéž by bylo sporným, zda a komu by za část splaceného základního kapitálu ve formě úplaty za postoupení měly být vydány akcie společnosti, tedy zda žalobci či akcionáři.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. dubna 2015, č. j. 160 ICm 2355/2013, 103 VSPH 213/2014-68 (MSPH 60 INS 11664/2012), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud zcela přisvědčil závěrům insolvenčního soudu, uzavíraje, že na projednávanou věc nelze aplikovat ani závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 19. května 2005, sp. zn. 32 Odo 525/2004, uveřejněném pod číslem 42/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 42/2006“), neboť „platební povinnost“ nelze „oddělit od zatímního listu“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení (v rozhodovací praxi dosud neřešené) otázky hmotného práva, zda akciová společnost může postoupit svoji pohledávku za akcionářem (upisovatelem) z titulu nesplaceného emisního kursu jím upsaných akcií.
Dovolatel poukazuje na R 42/2006, maje za to, že jeho závěry se obdobně prosadí i v poměrech projednávané věci. Podle přesvědčení dovolatele „neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by postoupení pohledávky na uhrazení nesplacené části emisního kursu akcií společnosti zakazovalo“. Takovým ustanovením není ani soudy nižších stupňů aplikovaný § 525 odst. 1 obč. zák. Povinnost k vydání akcií, jejichž emisní kurs byl splacen, je oddělena od postupované pohledávky; nepřešla tudíž na nabyvatele pohledávky. Akcionář se může po splnění své povinnosti (splatit emisní kurs) vůči postupníku domáhat vůči společnosti vydání příslušného počtu akcií.
Dovolatel současně namítá, že se soudy nevypořádaly s opačným závěrem přijatým Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci, v řízení o žalobě proti druhému ze zakladatelů společnosti (v němž soud žalobě dovolatele zcela vyhověl), čímž zasáhly do právní jistoty dovolatele.
Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné, majíc závěry soudů nižších stupňů za správné; navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení (Nejvyšším soudem dosud neřešené) otázky otevřené v dovolání.
S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“) [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec první). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec druhý).
Podle § 525 obč. zák. postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí (odstavec první). Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem (odstavec druhý).
Podle § 58 obch. zák. základní kapitál společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále „vklad“). Musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu (odstavec první). Základní kapitál se vytváří povinně v komanditní společnosti, ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud tak stanoví zákon (odstavec druhý).
Podle § 59 odst. 1 obch. zák. vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků (dále jen „peněžitý vklad“) nebo jiných penězi ocenitelných hodnot (dále jen „nepeněžitý vklad“), které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti.
Podle § 154 odst. 1 věty první obch. zák. akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě.
Podle § 163a odst. 1 obch. zák. emisní kurs akcie je částka, za niž společnost vydává akcie. Emisní kurs nesmí být nižší než její jmenovitá hodnota.
Podle § 163 odst. 3 obch. zák. nikdo nemůže být zproštěn závazku splatit emisní kurs s výjimkou případů, kdy dochází ke snížení základního kapitálu společnosti. Proti pohledávce společnosti na splacení emisního kursu není přípustné započtení, ledaže s tím souhlasí valná hromada při zvyšování základního kapitálu společnosti.
Podle § 176 obch. zák. pokud upisovatel nesplatil celý emisní kurs upsané akcie před zápisem společnosti do obchodního rejstříku (dále jen „nesplacená akcie“), vydá společnost bez zbytečného odkladu po tomto zápisu upisovateli zatímní list nahrazující všechny jím upsané a nesplacené akcie jednoho druhu (odstavec první). Zatímní list je cenným papírem na řad, se kterým jsou spojena práva vyplývající z akcií, které zatímní list nahrazuje, a povinnost splatit jejich emisní kurs. Jestliže vlastník zatímního listu převede zatímní list na jinou osobu před splacením emisního kursu nesplacených akcií, ručí za splacení zbytku emisního kursu. Zní-li zatímní list nebo jeho rubopis na jméno několika osob, jsou tyto osoby zavázány ke splacení nesplaceného emisního kursu akcií, které tento zatímní list nahrazuje, společně a nerozdílně (odstavec třetí). Na zatímní list se použijí obdobně ustanovení o akciích na jméno. Pokud zatímní list nahrazuje nesplacené akcie na jméno, jejichž převoditelnost je podle stanov společnosti omezena, je stejným způsobem omezena i převoditelnost zatímního listu (odstavec čtvrtý). Představenstvo vyzve bez zbytečného odkladu po splacení emisního kursu nesplacených akcií akcionáře, aby předložil zatímní list k výměně za akcie, nebo na jeho žádost zatímní list za akcie vymění. Pokud bude splacen emisní kurs jen některých nesplacených akcií, vymění společnost zatímní list za akcie, jejichž emisní kurs byl splacen, a za nový zatímní list o jmenovité hodnotě tvořené součtem dosud nesplacených akcií, které nový zatímní list nahrazuje. Pro postup při výměně zatímního listu za akcie nebo za nový zatímní list se použije přiměřeně ustanovení § 213a odst. 2. Pokud má být vyměněn zatímní list za zaknihované akcie, postupuje společnost při vydání zaknihovaných akcií podle zvláštního zákona bez zbytečného odkladu po vrácení zatímního listu (odstavec pátý).
Podle § 177 obch. zák. upisovatel je povinen splatit emisní kurs akcií, které upsal, v době určené ve stanovách, nejpozději však do jednoho roku od vzniku společnosti (odstavec první). Při porušení povinnosti splatit emisní kurs upsaných akcií nebo jeho část zaplatí upisovatel úroky z prodlení určené ve stanovách, jinak ve výši 20 % ročně (odstavec druhý).
Obecně platí, že věřitel zpravidla může svoji pohledávku postoupit jiné osobě (§ 524 odst. 1 obč. zák.). Postoupit pohledávku nelze (mimo jiné) v případech předvídaných ustanovením § 525 obč. zák. Dovolateli je třeba přisvědčit, že účelem zákazu postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil, obsaženého v § 525 odst. 1 obč. zák, je ochrana dlužníka (srov. v literatuře např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1573, a v judikatuře např. důvody R 42/2006).
Posledně označené ustanovení tudíž brání postoupení pohledávky akciové společnosti na splacení (dosud nesplacené části) emisního kursu pouze v případě, že se v důsledku změny věřitele zhorší postavení upisovatele (akcionáře).
Nesplatí-li upisovatel celý emisní kurs jím upsaných akcií, vydá mu akciová společnost zatímní list (§ 176 odst. 1 obch. zák.). Jakmile upisovatel svoji povinnost (splatit emisní kurs jím upsaných akcií) splní, vzniká mu právo na vydání akcií oproti povinnosti vrátit společnosti zatímní list tyto akcie nahrazující (§ 176 odst. 5 obch. zák.).
Právní úprava akciové společnosti v obchodním zákoníku vychází z toho, že základní kapitál – mimo jiné – plní určitou „garanční“ funkci ve vztahu k věřitelům společnosti; srov. úvodní ustanovení Druhé směrnice Rady ze dne 13. prosince 1976, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (77/91/EHS) [Úřední věstník Evropské unie L 26, 31.1.1977, s. 1-13, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 17, svazek 01, s. 8-20], resp. bod 5 úvodních ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. října 2012 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úřední věstník Evropské unie L 315, 14.11.2012, s. 74-97).
Za tím účelem obchodní zákoník zapovídá, aby byl upisovatel zproštěn závazku splatit emisní kurs s výjimkou případů předvídaných v § 163 odst. 3 obch. zák. Pouze tehdy, jsou-li vklady splaceny (vneseny), může základní kapitál představovat (alespoň v omezeném rozsahu) určitou garanci pro věřitele.
Proto akciová společnost nemůže upisovateli prominout jeho závazek splatit emisní kurs jím upsaných akcií, a nemůže mu vydat akcie dříve, než je tento závazek splněn. Jinými slovy, akciová společnost může upisovateli vydat jen ty akcie, jejichž emisní kurs byl zcela splacen.
Bylo-li by možné extenzivně vyložit ustanovení § 176 odst. 5 obch. zák. a dovodit, že akciová společnost je povinna vydat upisovateli akcie i tehdy, získá-li plnění v podobě úplaty za postoupenou pohledávkou na splacení emisního kursu, byl by na místě závěr o přípustnosti postoupení pohledávky na splacení emisního kursu za předpokladu, že úplata za postoupenou pohledávku je rovna alespoň výši nesplacené části emisního kursu. S ohledem na poměry projednávané věci se však Nejvyšší soud touto úvahou blíže nezabýval.
Avšak postoupí-li akciová společnost svoji pohledávku na splacení emisního kursu za úplatu nižší než je tento emisní kurs, tedy nedostane-li se jí protiplnění alespoň ve výši emisního kursu, ztrácí upisovatel (resp. akcionář) právo na vydání akcií podle § 176 odst. 5 obch. zák., a to přinejmenším (viz výše) v rozsahu, v němž se společnosti nedostalo protiplnění za postoupenou pohledávku, tedy v rozsahu představovaném rozdílem mezi nesplacenou částí emisního kursu a úplatou za postoupení pohledávky. To platí bez ohledu na to, zda následně upisovatel (akcionář) svůj závazek splatit emisní kurs (jeho dosud nesplacenou část) splní vůči postupníku (toto plnění již nemá pro společnost a její základní kapitál žádný význam).
Z řečeného se podává, že postoupením pohledávky na splacení emisního kursu akcií (jeho dosud nesplacené části) za úplatu nižší než činí dosud nesplacená část emisního kursu dojde k podstatnému zhoršení postavení dlužníka (upisovatele, resp. akcionáře), neboť ten v důsledku toho ztrácí právo na vydání akcií podle § 176 odst. 5 obch. zák., a to přinejmenším v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi nesplacenou částí emisního kursu a úplatou za postoupení pohledávky.
Smlouva o postoupení pohledávky akciové společnosti na splacení emisního kursu akcií (jeho dosud nesplacené části) za úplatu nižší než činí dosud nesplacená část emisního kursu je proto neplatná pro rozpor s § 525 odst. 1 obč. zák. (§ 39 obč. zák.).
Jelikož v projednávané věci činila úplata za postoupení pohledávky polovinu dosud nesplaceného emisního kursu akcií upsaných dlužníkem a druhým zakladatelem, je smlouva o postoupení pohledávky neplatná, žalobce není věřitelem pohledávky a nemůže se domáhat jejího uspokojení ani vůči dlužníku jakožto ručiteli za závazek akcionáře splatit emisní kurs.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího (i insolvenčního) soudu je tudíž správný.
Za této situace již nebylo třeba posuzovat, zda postoupení pohledávky na splacení emisního kursu brání – vedle § 525 obč. zák. – i právní úprava základního kapitálu a vkladů do něj, obsažená v obchodním zákoníku, bez ohledu na výši úplaty za postoupení pohledávky, popř. skutečnost, že práva a povinnosti akcionáře byly vtěleny do cenného papíru (zatímního listu); v literatuře srov. např. Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. § 93 - § 175, Polygon, Praha, 2002, s. 1648.
K výtce dovolatele, podle které soudy nižších stupňů nerespektovaly opačný závěr přijatý Krajských soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci, v řízení vedeném dovolatelem (jako žalobcem) proti druhému ze zakladatelů společnosti, Nejvyšší soud podotýká, že žalovaná nebyla účastníkem tohoto řízení a rozhodnutí v něm přijaté ji proto nemůže zavazovat (§ 159a odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož se dovolateli nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, který neshledal ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř., dovolání zamítl podle § 243d písm. a) o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Případné náklady vynaložené na vyjádření k dovolání, v němž toliko sděluje, že napadené rozhodnutí považuje za správné, nelze považovat za účelně vynaložené.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-