// Profipravo.cz / Společnost s ručením omezeným 21.10.2015
Důkazní břemeno ve sporu o náhradu škody způsobené statutárním orgánem
Člen statutárního orgánu kapitálové obchodní společnosti nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. K přenosu důkazního břemene dochází pouze co do povinnosti jednatele či člena představenstva prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním, je důkazním břemenem zatížen ten, kdo se náhrady škody domáhá. Nepodaří-li se prokázat, zda jednatel či člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá neúspěch ve sporu člena statutárního orgánu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním člena statutárního orgánu a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži tomu, kdo se náhrady škody domáhá.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že tvrdí-li dovolatel, že žalovaný jednatel společnosti s ručením omezeným disponoval s peněžními prostředky společnosti (což bylo v řízení prokázáno), přičemž žalovaný toto tvrzení doplňuje vysvětlením, podle nějž tyto prostředky využil ve prospěch společnosti, nese ohledně těchto svých tvrzení důkazní břemeno žalovaný. Je tomu tak proto, že tvrzením popírajícím existenci protiprávního jednání (porušení péče řádného hospodáře) se žalovaný snaží zabránit tomu, aby nastoupily pro něj nepříznivé účinky právní normy (vznik povinnosti k náhradě škody).
Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. V poměrech projednávané věci dovolatel důkazní břemeno ohledně vzniku (případné) škody unesl, když prokázal, že předmětné peněžní prostředky, se kterými žalovaný disponoval, z majetku společnosti ušly. To, zda peněžní prostředky byly použity pro společnost, je otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný. Dovodil-li tedy odvolací soud, že objektivní nejistotou ohledně toho, zda byly předmětné peněžní prostředky využity pro společnost, je stižen dovolatel, není jeho posouzení otázky rozložení důkazního břemene v projednávané věci správné.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 440/2013, ze dne 31. 3. 2015
Dotčené předpisy:
§ 194 odst. 5 obch. zák.
§ 129 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení 647.419,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit obchodní společnosti CNM COMPANY KOPŘIVNICE s. r. o. (dále jen „společnost“) tím, že si jako jednatel společnosti neoprávněně přisvojil její peněžní prostředky.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. prosince 2011, č. j. 41 Cm 179/2008-319, zavázal žalovaného zaplatit 277.419,- Kč s úroky z prodlení z této částky za období od 18. ledna 2010 do 30. června 2010 (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení dalších 370.000,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu co do zaplacení úroků z prodlení z částky 277.419,- Kč za období od 26. září 2008 do 17. ledna 2010 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Usnesením ze dne 2. března 2012, č. j. 41 Cm 179/2008-361, Krajský soud dodatečně uložil žalovanému zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 594,- Kč.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalovaný byl jednatelem společnosti od 31. března 2004 do 6. prosince 2006.
2) Žalovaný mezi 10. říjnem 2006 a 5. prosincem 2006 disponoval s žalobcem označenými peněžními prostředky v celkové výši 647.419,- Kč.
3) V rozsahu 370.000,- Kč žalovaný získané peněžní prostředky použil pro společnost, nebo si je ponechal oprávněně.
4) Společnost vedla „černé“ účetnictví (část účetních záznamů byla vedena mimo řádné účetnictví v takzvaných „sešitech“).
5) Na majetek společnosti byl po zahájení řízení usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2010, č. j. KSOS 39 INS 6375/2010-B3, prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Lukáš Stoček, který svým podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě 16. listopadu 2010 navrhl pokračovat v řízení, čímž se stal účastníkem řízení místo společnosti (§ 264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, naposledy ve znění zákona č. 260/2010 Sb.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný společnosti způsobil škodu ve výši 277.419,- Kč, neboť u všech dílčích položek tvořících tuto částku neprokázal, jak s peněžními prostředky při výkonu své funkce naložil.
K odvoláním žalobce i žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl žalovaný zavázán zaplatit 277.419,- Kč s příslušenstvím tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítl (první výrok), ohledně částky 260.000,- Kč s příslušenstvím potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta v rozsahu nároku na zaplacení 370.000,- Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl odvoláním napaden pouze v uvedeném rozsahu) [druhý výrok], a rozhodl o nákladech řízení (třetí až pátý výrok).
Odvolací soud konstatoval, že „bylo na žalobci, aby prokázal, že společnosti tvrzená škoda vznikla a až poté, bylo-li by sporné, zda jednatel jednal s péčí řádného hospodáře, bylo (...) na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že jednal s péčí řádného hospodáře.“ Byl-li žalobce na jednání 5. května 2011 soudem prvního stupně vyzván, aby doložil veškeré listiny, které jsou založeny v účetnictví a které byly zpracovány v podkladech někdejší vedoucí skladu společnosti (tedy listiny, které měly částečně objasnit „kontury“ skutečného účetnictví), a žalobce tyto podklady poskytnout odmítl, připravil se tím dle názoru odvolacího soudu „o možný úspěch v tomto řízení, neboť neunesl důkazní břemeno stran tvrzení, že společnosti vznikla škoda.“ Tento závěr odvolací soud vztáhl jak k částce 277.419,- Kč, tak k částce 260.000,- Kč.
Výslovně proti druhému a čtvrtému výroku rozsudku soudu prvního stupně, dále proti prvnímu (měnícímu) a druhému (potvrzujícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti závislým (nákladovým) čtvrtému a pátému výroku téhož rozhodnutí, podal žalobce dovolání.
Dovolatel odkazuje co do přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.]. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že na něj přenesl důkazní břemeno, když k výzvě soudu prvního stupně odmítl vydat listiny, které měly „rozkrýt skutečné účetnictví společnosti“. Dle názoru dovolatele bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, jak s peněžními prostředky naložil (tedy, že při výkonu své funkce jednal s péčí řádného hospodáře). Dovolatel přitom s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2012, sp. zn. 28 Cdo 3777/2011 (který je veřejnosti dostupný - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 - na webových stránkách Nejvyššího soudu), poukazuje na to, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom, kdo z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé důsledky. Tvrdil-li tedy žalovaný, že listiny založené v účetnictví, respektive podklady někdejší vedoucí skladu společnosti, objasní skutečné finanční toky, čímž se prokáže, že s předmětnými peněžními prostředky nakládal s péčí řádného hospodáře, leží důkazní břemeno ohledně těchto tvrzení na něm.
Dovolatel dále uvádí, že „černé“ účetnictví vedl (jako jednatel) společnosti sám žalovaný a že když se o existenci neevidovaných zakázek dozvěděla druhá jednatelka, nabízela tyto podklady soudu prvního stupně, který je odmítl s tím, že „černé“ účetnictví není předmětem dokazování. Návrh žalovaného rozšířit dokazování o veškeré listiny, které jsou založeny v účetnictví a které byly zpracovány v podkladech někdejší vedoucí skladu společnosti, dovolatel označuje za snahu o průtahy v řízení. Nadto uvádí, že materiály, které má k dispozici, jsou „pouze podružné“.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním žalobce proti druhému a čtvrtému výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Jelikož je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelnou vadou řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2011, č. j. 41 Cm 179/2008-319, ve znění usnesení ze dne 2. března 2012, č. j. 41 Cm 179/2008-361, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2012, č. j. 8 Cmo 146/2012-394, je ve vztahu k prvnímu výroku přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve vztahu k druhému výroku podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení (dovoláním otevřené) otázky dělení důkazního břemene podle § 194 odst. 5 věty druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), neboť odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná dotčená ustanovení obchodního zákoníku naposledy ve znění zákona č. 88/2003 Sb.
Podle § 135 odst. 2 obch. zák. se ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a použijí obdobně též na společnost s ručením omezeným.
Podle § 194 odst. 5 věty první, druhé a třetí obch. zák. jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně.
Podle § 373 obch. zák. je ten, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
Podle § 757 obch. zák. platí pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem obdobně ustanovení § 373 a násl. obch. zák.
Otázkou přenosu důkazního břemene podle § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák. se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ve kterém vysvětlil, že člen statutárního orgánu kapitálové obchodní společnosti nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. K přenosu důkazního břemene dochází pouze co do povinnosti jednatele či člena představenstva prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním, je důkazním břemenem zatížen ten, kdo se náhrady škody domáhá.
Z toho vyplývá, že nepodaří-li se prokázat, zda jednatel či člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá neúspěch ve sporu člena statutárního orgánu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním člena statutárního orgánu a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži tomu, kdo se náhrady škody domáhá (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 957/2014).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že tvrdí-li dovolatel, že žalovaný disponoval s peněžními prostředky společnosti (což bylo v řízení prokázáno), přičemž žalovaný toto tvrzení doplňuje vysvětlením, podle nějž tyto prostředky využil ve prospěch společnosti, nese ohledně těchto svých tvrzení důkazní břemeno žalovaný. Je tomu tak proto, že tvrzením popírajícím existenci protiprávního jednání (porušení péče řádného hospodáře) se žalovaný snaží zabránit tomu, aby nastoupily pro něj nepříznivé účinky právní normy (vznik povinnosti k náhradě škody).
Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. V poměrech projednávané věci dovolatel důkazní břemeno ohledně vzniku (případné) škody unesl, když prokázal, že předmětné peněžní prostředky, se kterými žalovaný disponoval, z majetku společnosti ušly. To, zda peněžní prostředky byly použity pro společnost, je otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný. Dovodil-li tedy odvolací soud, že objektivní nejistotou ohledně toho, zda byly předmětné peněžní prostředky využity pro společnost, je stižen dovolatel, není jeho posouzení otázky rozložení důkazního břemene v projednávané věci správné.
S ohledem na obsah dovolacích námitek, ve kterých dovolatel uvádí, že na něj odvolací soud přenesl důkazní břemeno jako negativní následek (sankci) za nesplnění povinnosti předložit listiny, které jsou založeny v účetnictví, a listiny, které byly zpracovány v podkladech někdejší vedoucí skladu společnosti, má Nejvyšší soud za potřebné doplnit následující:
Soud může dle § 129 odst. 2 o. s. ř. uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil (ediční povinnost). Ediční povinnost může být uložena nejen osobě na řízení nezúčastněné, ale i účastníku, a to i protistraně, přičemž nesplnění této povinnosti lze vynucovat pořádkovou pokutou (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář., 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 904).
Dospěl-li tedy soud prvního stupně v projednávané věci k závěru, že listinami, které měly přispět k objasnění skutečných finančních poměrů společnosti, je potřeba provést důkaz, nepochybil, uložil-li dovolateli ediční povinnost spočívající v předložení těchto listin.
Obecně přitom platí, že nepodaří-li se ani postupem podle § 129 odst. 2 o. s. ř. listiny opatřit, není negativním následkem porušení ediční povinnosti stranou, která nenese důkazní břemeno, obrácení důkazního břemene. Nesplnění ediční povinnosti se může projevit v hodnocení důkazů v neprospěch strany, která ediční povinnost nesplnila.
V projednávané věci však závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno, není vystavěn na tom, že by odvolací soud obrátil důkazní břemeno jako sankci za porušení ediční povinnosti, nýbrž na nesprávném právním posouzení, podle nějž dokazování ohledně toho, že peněžní prostředky byly použity pro společnost, je dokazováním vzniku škody.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky dělení důkazního břemene podle § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák., na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu (včetně závislých třetího, čtvrtého a pátého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud zohlední, že dokazování ohledně toho, že peněžní prostředky byly použity pro společnost, je průkazem jednání s péčí řádného hospodáře. Nepřehlédne však ani to, že žalovaný jako důkaz k prokázání svého tvrzení, že jednal s péčí řádného hospodáře, označil listiny, které má k dispozici dovolatel.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta prvá o. s. ř. a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-