// Profipravo.cz / Obecná ustanovení 21.05.2012
K péči řádného hospodáře („přenesení sídla bez změny společenské smlouvy“)
Měla-li společnost v obchodním rejstříku zapsánu plnou adresu sídla a přenesl-li jednatel její sídlo do jiných prostor, aniž došlo k odpovídající změně společenské smlouvy, porušil nepochybně zákonem stanovenou povinnost, aby bylo sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku jejím sídlem skutečným a vystavil tak společnost hrozbě zrušení soudem. Uzavřel-li za této situace odvolací soud, že jednatel neporušil přenesením sídla povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, je jeho závěr nesprávný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 745/2011, ze dne 11. 4. 2012
(posuzováno podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2002)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně KUBDAT Software, s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, okres Ostrava-město, identifikační číslo osoby 25 35 10 36, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 5, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Mlčochem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Nádražní 1325/18, PSČ 702 00 o zaplacení 243.287,20 Kč, vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 140/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2010, č. j. 5 Cmo 110/2010-178, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2010, č. j. 5 Cmo 110/2010-178 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 42 Cm 140/2006-132 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 42 Cm 140/2006-132, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 243.287,20 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že řízení před soudem prvního stupně bylo stiženo vadou, když nebyla poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovodil, že potřeba poučení podle § 118a o. s. ř. nevyplývá z toho, že žalobkyně nebude mít úspěch v řízení, ale z toho, že dle názoru soudu je nutno doplnit skutková tvrzení a označit důkazy, které se jeví významné pro rozhodnutí ve věci. Z toho, že ani po rozhodnutí ve věci žalobkyně skutková tvrzení nedoplňovala a důkazy neoznačila, lze dovodit, že ani poučení soudu nebylo třeba, protože po skutkové i důkazní stránce byl předmět řízení vyčerpán.
Shledal správným postup soudu prvního stupně, který (v souladu s ustanovením § 112 odst. 2 o. s. ř.) vyloučil k samostatnému řízení část předmětu řízení z původní žaloby, neboť u náhrady škody je třeba u každého nároku posuzovat samostatně porušení povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. „Dokazování je však třeba vést ke každému skutku, což by ve vztahu k žalobě vedlo k nehospodárnosti a k nepřehlednosti celého řízení.“
Odvolací soud vzal za prokázané, že žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, když jako jednatel zajistil pro podnikání společnosti nové nebytové prostory, byť si jejich úprava vyžádala určité náklady – ty však byly kompenzovány nižším nájmem. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně také vyplynulo, že původní prostory byly pro podnikatelskou činnost žalobkyně nevhodné a nové prostory jsou oproti stávajícím vhodnější.
Dále pak odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemohla být ve sporu úspěšná i s ohledem na vznesenou námitku promlčení. Čtyřletou promlčecí dobu však počítal „od data podání žaloby zpětně“, to je od 7. srpna 2006. Toto však samo o sobě na závěru soudu prvního stupně o promlčení nic nemění.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání formuluje dovolatelka ve vztahu ke všem řízením vedeným poté, co došlo k vyloučení jednotlivých nároků, uplatněných v žalobě, k samostatnému řízení. Ve vztahu k projednávané věci dovolatelka vytýká napadenému rozhodnutí a řízení ve věci, že jí nebyla dána možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale ani možnost navrhnout další důkazy, jejichž provedení pro zjištění svých tvrzení pokládá za potřebná. Skutková zjištění, na nichž založil odvolací soud napadené rozhodnutí, tak nemají oporu v provedeném dokazování, čímž došlo k porušení „zásady materiální pravdy“ podle § 6 o. s. ř., když skutečnosti mezi účastníky sporné nebyly spolehlivě zjištěny. Soudy obou stupňů porušily právo dovolatelky na spravedlivý proces také tím, že v rozporu s ustanovením § 194 odst. 5 věty druhé obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nepřenesly na žalovaného důkazní břemeno a břemeno tvrzení ohledně skutečností, že jednal s péčí řádného hospodáře a dále tím, že nebyla poučena v souladu s ustanovením § 118 a 118a odst. 2 o. s. ř., aby doplnila vylíčení rozhodných skutečností.
Za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, kdy se společnost dozví o vzniku škody, kterou způsobil její jediný jednatel.
Otázku zásadního právního významu dovolatelka spatřuje i v tom, zda jednatel porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když přenesl sídlo společnosti na jinou adresu, aniž došlo ke změně společenské smlouvy týkající se sídla společnosti.
Závěry odvolacího soudu ohledně uvedených otázek považuje dovolatelka za nesprávné a proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné a je i důvodné.
Ustanovení § 19c odst. 2 a 5 občanského zákoníku ve znění účinném do 30. června 2002 určovalo, že sídlo právnické osoby, tedy i obchodní společnosti, musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (odstavec 2). U právnické osoby zapsané do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku postačí, pokud její zakladatelský dokument uvede namísto adresy sídla jen obec, kde je její sídlo. K zápisu do tohoto rejstříku však musí ohlásit plnou adresu svého sídla (odstavec 5).
Dovolatelka měla v obchodním rejstříku zapsánu plnou adresu sídla a přenesl-li jednatel její sídlo do jiných prostor, aniž došlo k odpovídající změně společenské smlouvy, porušil nepochybně zákonem stanovenou povinnost, aby bylo sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku, jejím sídlem skutečným a vystavil tak společnost hrozbě zrušení soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/2009). Uzavřel-li za této situace odvolací soud, že jednatel neporušil přenesením sídla povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, je jeho závěr nesprávný.
Správný není ani závěr odvolacího soudu týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 82/2010, lze teleologickým, logickým a historickým výkladem ustanovení § 131a obch. zák. dovodit, že nastane-li situace předvídaná tímto ustanovením, ve společnosti s jediným jednatelem anebo ve společnosti, kde se na vzniku škody podíleli všichni jednatelé, započne běžet promlčecí doba okamžikem, kdy se o vzniku škody dozvěděl nebo mohl dozvědět společník, oprávněný podat žalobu. V takovém případě běží promlčecí doba ode dne, kdy se tento společník dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti. Tím, kdy se společník žalobkyně o vzniku škody dozvěděl nebo mohl dozvědět, se však odvolací soud nezabýval.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.), aniž se zabýval námitkami dovolatelky týkajícími se tvrzených procesních pochybení odvolacího soudu.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne, že závěr o porušení povinnosti se týká přemístění sídla, nikoli přemístění provozovny.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
(zdroj: www.nsoud.cz)
Autor: -mha-