// Profipravo.cz / Jednání podnikatele 22.12.2010
K jednání jménem akciové společnosti dle úpravy účinné do 30. 6. 1996
I. Konstitutivní povahu měl v rozhodné době do 30. června 1996 nejen zápis představenstva akciové společnosti do obchodního rejstříku (§ 13 odst. 2 obch. zák.), nýbrž i zápis způsobu jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost (§ 28 odst. 1 písm. e/, § 191 odst. 1 věta třetí obch. zák.).
Jakkoliv lze přisvědčit dovolatelce potud, že funkce předsedy (či místopředsedy) představenstva akciové společnosti ani v období do 30. června 1996 nevznikala až zápisem do obchodního rejstříku, vázala-li akciová společnost ve svých stanovách oprávnění jednat za ni na postavení předsedy (či místopředsedy) představenstva, byl zápis těchto funkcí v představenstvu součástí (konstitutivního) zápisu způsobu jednání jménem společnosti. Jinak řečeno mělo-li společnost zavazovat jednání předsedy či místopředsedy jejího představenstva (a případně dalšího člena představenstva), muselo být v obchodním rejstříku současně zapsáno, který z členů představenstva je jeho předsedou (místopředsedou).
Neměla-li akciová společnost v rozhodné době v obchodním rejstříku zapsáno, který z členů jejího představenstva je předsedou (respektive místopředsedou), nemohl se způsob jednání vázaný na tyto funkce vůbec prosadit.
II. Nedodržení způsobu jednání podle § 13 a § 191 obch. zák. vede toliko k tomu, že takto učiněný právní úkon není právním úkonem akciové společnosti (nelze jej akciové společnosti přičítat) a nezavazuje ji. Důsledkem nedodržení zapsaného způsobu jednání akciové společnosti tedy není ani absolutní, ani relativní neplatnost.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2636/2009, ze dne 20. 10. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Frenn Trading B. V., se sídlem v Nizozemsku, Aarle Rixtelseweg 14, 5707GL Helmond, registrační číslo 16039519, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti žalovanému Ing. T. Z., jako správci konkursní podstaty úpadkyně SEMOS, a. s., identifikační číslo osoby 49240021, zastoupenému JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, PSČ 150 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 118/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2009, č. j. 13 Cmo 99/2008-112, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 31. října 2007, č. j. 27 Cm 118/2005-88 (jímž Městský soud v Praze vyhověl žalobě o určení pravosti pohledávky za úpadkyní SEMOS, a. s. /dále jen „úpadkyně“/), tak, že žalobu o určení pravosti pohledávek žalobkyně za úpadkyní ve výši 249,514.490,88 Kč a 59,676.167,75 Kč, zamítl.
Vyšel přitom z toho, že:
1) Pozdější úpadkyně a Konsolidační banka Praha, s. p. ú. uzavřely dne 21. dubna 1995 dvě dohody o narovnání vzájemných vztahů (založených smlouvami o úvěru na trvale se obracející zásoby), podle nichž měla pozdější úpadkyně zaplatit Konsolidační bance Praha, s. p. ú. 249,514.490,88 Kč a 59,676.167,75 Kč (dále též jen „sporné pohledávky“).2) Obě dohody jménem pozdější úpadkyně podepsali S. A. a Ing. M.B..
3) V obchodním rejstříku měla pozdější úpadkyně ke dni uzavření obou smluv zapsáno tříčlenné představenstvo ve složení: S. A., člen představenstva, Ing. M. B., člen představenstva a J S., člen představenstva. Způsob jednání jménem společnosti byl zapsán takto: „Za společnost jedná představenstvo, a to buď společně všichni členové představenstva, anebo samostatně jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen. Podepisování za společnost se uskutečňuje tak, že buď společně všichni členové představenstva nebo společně předseda nebo místopředseda a jeden člen představenstva, anebo jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen, připojí svůj podpis k názvu společnosti či otisku razítka společnosti“.
4) Sporné pohledávky přešly (byly převedeny) na žalobkyni.
5) Usnesením ze dne 30. března 2005, sp. zn. 97 K 33/2003, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadkyně. Správcem konkursní podstaty ustanovil žalovaného.
6) Žalobkyně přihlásila do konkursu sporné pohledávky, žalovaný popřel jejich pravost.
Na takto ustaveném základě odvolací soud - poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 26. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 3025/2000 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2001, pod číslem 137) - zdůraznil, že podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 30. června 1996 (dále též jen „obch. zák.“) bylo jednání statutárního orgánu jednáním podnikatele teprve poté, kdy byl statutární orgán zapsán do obchodního rejstříku. Zápis statutárního orgánu měl tudíž konstitutivní povahu. Uvedený závěr se vztahoval nejen na zápis členství osob ve statutárním orgánu, ale i jejich funkcí v něm.
Podle zápisu v obchodním rejstříku museli jednat všichni členové představenstva anebo jeden člen k tomu ostatními pověřený, neboť představenstvo pozdější úpadkyně nemělo předsedu ani místopředsedu, „což ostatně podepisující osoby potvrdily svými podpisy na dohodách, jež podepsaly jako členové představenstva bez uvedení jakýchkoliv funkcí“. Jestliže obě dohody o narovnání za pozdější úpadkyni podepsali toliko dva ze tří členů představenstva, učinili tak v rozporu s ustanovením § 13 odst. 2 obch. zák., v důsledku čehož jsou dohody absolutně neplatné pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani žalobkyní předložený zápis ze zasedání představenstva pozdější úpadkyně ze dne 1. července 1996, na němž byl zvolen (více než rok po podepsání dohod) předseda a místopředseda představenstva. Odvolací soud proto uzavřel, že úpadkyni žádné závazky z těchto dohod nevznikly a žalobkyni sporné pohledávky nesvědčí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že obě dohody o narovnání byly úpadkyní uzavřeny „způsobem, který vyplýval z tehdejšího stavu zápisu v obchodním rejstříku“. Zdůrazňuje, že „na rozdíl od členství ve statutárním orgánu společnosti, které dle tehdejší právní úpravy vznikalo teprve v okamžiku zápisu do obchodního rejstříku, funkce předsedy, místopředsedy, příp. dalších funkcionářů představenstva vznikala naopak nezávisle na jejím zápisu do obchodního rejstříku, když pro opačný právní závěr nelze nalézt v tehdy platné právní úpravě jakoukoliv zákonnou oporu“.
Ačkoliv tedy v konkrétním případě byl S. A. v obchodní rejstříku zapsán jako člen představenstva pozdější úpadkyně a nikoliv zároveň jako jeho předseda, má dovolatelka za to, že funkce předsedy představenstva mu vznikla již zvolením a mohl tudíž jako předseda představenstva také jménem pozdější úpadkyně jednat. Ze zápisu ze zasedání představenstva pozdější úpadkyně ze dne 1. července 1996 přitom nepřímo vyplývá, že S. A. vykonával funkci předsedy představenstva i v předchozím funkčním období, tj. i ke dni podpisu obou dohod o narovnání. Podepsal-li obě dohody společně s dalším členem představenstva, učinil tak v souladu se zapsaným způsobem jednání jménem pozdější úpadkyně.
Nesoulad mezi zapsaným způsobem jednání a podpisem úpadkyně na dohodách by pak podle dovolatelky mohl vést toliko k závěru o relativní neplatnosti takto učiněného právního úkonu v souladu s ustanovením § 267 odst. 1 obch. zák., neboť „neplatnost písemného akceptu smlouvy z důvodu podpisu nezmocněného jednatele (…) je stanovena na ochranu této právnické osoby“. Dovolatelka přitom s ohledem na marné uplynutí promlčecí doby vznesla námitku promlčení práva žalovaného dovolat se relativní neplatnosti obou dohod o narovnání.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Podle ustanovení § 13 obch. zák., ve znění účinném ke dni 21. dubna 1995, pro věc rozhodném (tj. naposledy ve znění zákona č. 156/1994 Sb.), je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo prostřednictvím zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce (odstavec první). Ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku (odstavec druhý).
Ustanovení § 28 odst. 1 obch. zák. (v rozhodném znění) pak určuje, že do obchodního rejstříku se zapisují (též) tyto údaje:
(…)
e/ jméno a bydliště osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem právnické osoby.
Podle ustanovení § 191 obch. zák. (v rozhodném znění) je představenstvo statutárním orgánem (akciové společnosti), jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem. Představenstvo rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady. Pokud stanovy neurčí jinak, je oprávněn jednat jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku. (odstavec první). Stanovy, rozhodnutí valné hromady nebo dozorčí rady mohou omezit právo představenstva jednat jménem společnosti, avšak tato omezení nejsou účinná vůči třetím osobám (odstavec druhý).
Otázkou právní úpravy jednání jménem obchodní společnosti, účinné do 30. června 1996 (tedy před účinností zákona č. 142/1996 Sb.), se Nejvyšší soud opakovaně zabýval.
Ve výše zmíněném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3025/2000 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož stanovil-li obchodní zákoník v ustanovení § 13 odst. 2, že ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku, nelze toto ustanovení vykládat jinak, než že jednání statutárního orgánu bylo jednáním podnikatele teprve poté, co byl statutární orgán zapsán do obchodního rejstříku, a tedy že uvedený zápis byl zápisem konstitutivním.
K témuž závěru (učiněnému ve vztahu k jednateli společnosti s ručením omezeným) se posléze přihlásil (pro poměry družstva) i v rozsudku ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 493/2004 a (pro poměry akciové společnosti) v rozsudku ze dne 29. června 2010, sp. zn. 29 Odo 1076/2006 (tato rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V posledně označeném rozhodnutí pak Nejvyšší soud uzavřel, že u představenstva akciové společnosti není požadavek zápisu statutárního orgánu do obchodního rejstříku, nezbytný k tomu, aby jeho jednání bylo možné považovat (ve smyslu § 13 odst. 2 obch. zák., v rozhodném znění) za jednání podnikatele (akciové společnosti), naplněn jen zápisem složení představenstva akciové společnosti do obchodního rejstříku. Tento požadavek se beze zbytku prosadí (v souladu s ustanoveními § 28 odst. 1 písm. e/ a § 191 odst. 1 věty čtvrté obch. zák., v rozhodném znění) až ve spojení se zápisem způsobu jednání, kterým konkrétní členové představenstva akciovou společnost zavazují.
Jinými slovy, konstitutivní povahu měl v rozhodné době nejen zápis představenstva akciové společnosti do obchodního rejstříku (§ 13 odst. 2 obch. zák.), nýbrž i zápis způsobu jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost (§ 28 odst. 1 písm. e/, § 191 odst. 1 věta třetí obch. zák.).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že i kdyby podle zápisu v obchodním rejstříku ke dni 21. dubna 1995 mohl jménem pozdější úpadkyně jednat společně pouze předseda nebo místopředseda představenstva a další člen představenstva, bylo nezbytné, aby zvolení předsedy a místopředsedy představenstva bylo promítnuto do obchodního rejstříku. Jakkoliv lze přisvědčit dovolatelce potud, že funkce předsedy (či místopředsedy) představenstva ani v období do 30. června 1996 nevznikala až zápisem do obchodního rejstříku, vázala-li akciová společnost ve svých stanovách oprávnění jednat za ni na postavení předsedy (či místopředsedy) představenstva, byl zápis těchto funkcí v představenstvu součástí (konstitutivního) zápisu způsobu jednání jménem společnosti. Jinak řečeno mělo-li společnost zavazovat jednání předsedy či místopředsedy jejího představenstva (a případně dalšího člena představenstva), muselo být v obchodním rejstříku současně zapsáno, který z členů představenstva je jeho předsedou (místopředsedou).
Neměla-li pozdější úpadkyně v rozhodné době v obchodním rejstříku zapsáno, který z členů jejího představenstva je předsedou (respektive místopředsedou), nemohl se způsob jednání vázaný na tyto funkce vůbec prosadit. Jestliže při uzavírání dohod o narovnání za pozdější úpadkyni jednali toliko dva ze tří členů představenstva, ač podle zápisu způsobu jednání měli jednat všichni členové představenstva společně (nebo samostatně jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen), nelze jejich jednání přičítat pozdější úpadkyni a nezavazuje ji.
S ohledem na tyto závěry již Nejvyšší soud pro nadbytečnost nehodnotí rozpor mezi zápisem způsobu jednání jménem pozdější úpadkyně (podle něhož „za společnost jedná představenstvo, a to buď společně všichni členové představenstva, anebo samostatně jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen“) a zápisem způsobu „podepisování za společnost“ (jež se „uskutečňuje tak, že buď společně všichni členové představenstva nebo společně předseda nebo místopředseda a jeden člen představenstva, anebo jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen“, připojí svůj podpis), a neposuzuje, zda uvedený zápis způsobu jednání vůbec umožňoval dovodit, že pozdější úpadkyni mohlo zavazovat jednání pouze předsedy či místopředsedy jejího představenstva a dalšího člena představenstva.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nedodržení způsobu jednání zapsaného v obchodním rejstříku způsobovalo neplatnost takto učiněného právního úkonu pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 obč. zák., je třeba modifikovat potud, že nedodržení způsobu jednání podle § 13 a § 191 obch. zák. vede toliko k tomu, že takto učiněný právní úkon není právním úkonem akciové společnosti (nelze jej akciové společnosti přičítat) a nezavazuje ji. Důsledkem nedodržení zapsaného způsobu jednání akciové společnosti tedy není ani absolutní (jak uzavřel odvolací soud), ani relativní (jak se domnívá dovolatelka) neplatnost. Tato nepřesnost však nemá žádný vliv na správný závěr odvolacího soudu, podle něhož v důsledku nedodržení zapsaného způsobu jednání nevznikly z dohod o narovnání pozdější úpadkyni závazky uhradit dovolatelce sporné pohledávky.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-