// Profipravo.cz / Jednání podnikatele 08.11.2010
K aplikaci § 16 ObchZ na doručování soudních písemností
I. Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout orgány a osoby uvedené v § 21, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila.
Ačkoliv zde povinný již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, odvolací soud dovodil, že - pokud se jedná o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř., aby pověření bylo dáno v písemné formě (postačí, je-li dáno ústně či konkludentně). Tento názor je sice obecně správný, nikoliv však v daném případě, neboť nebylo zjištěno, že by osoba, která převzala zásilku, byla době doručování předmětného platebního rozkazu zaměstnancem (členem) společnosti povinného, natož že by byla pověřena doručovanou písemnost přijmout.
II. Stejně tak je v posuzované věci nesprávná i aplikace § 16 obch. zák., neboť toto ustanovení se nevztahuje na doručování soudních písemností (kompletní úpravu v rozhodné době obsahoval a i nyní obsahuje občanský soudní řád), nýbrž na jednání podnikatelů podle obchodního zákoníku (srov. § 13 až § 16 obch. zák.).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5243/2008, ze dne 19. 10. 2010
(posuzováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného: P. K., DESMONT, se sídlem v Dolním Vadičově 79, Slovenská republika, IČ 354 33 787, proti povinnému Dukar, s.r.o., se sídlem v Děčíně I, U Plovárny 36/6, IČ 250 47 922, zastoupenému JUDr. Jurajem Strähle, advokátem se sídlem: Dolný Val 21/180, Žilina, Slovenská republika, pro 201.807,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 5139/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. února 2008, č. j. 73 Co 137/2007 - 20, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. února 2008, č. j. 73 Co 137/2007 - 20, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 8. 10. 2007, č. j. 7 Nc 5139/2007 - 3, kterým Okresní soud v Děčíně nařídil exekuci podle „vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2007, č. j. 24 Ro 390/2007 - 21, v právní moci dne 19. 8. 2007“, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 201.807,50 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 8.080,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Zdeňka Pánka, Exekutorský úřad Děčín. K námitkám povinného, že platební rozkaz není pravomocný, neboť mu byl doručen až dne 30. 10. 2007, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, že jediný jednatel společnosti Ing. D. K. má trvalé bydliště ve Slovenské republice, že doručení podle 47 odst. 2 o. s. ř. ani podle § 48 odst. 2 o. s. ř. není přípustné a že proti platebnímu rozkazu podal odpor, odvolací soud z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 24 Ro 390/2007 zjistil, že platební rozkaz byl povinnému doručován na adresu jeho sídla zapsanou s účinností od 27. 4. 2000 v obchodním rejstříku (z nějž dále vyplývá, že jediným společníkem a jednatelem společnosti je Ing. D. K.), že na této adrese byl doručen dne 25. 7. 2007 osobě označené jako „p. V. - účetní“, která doručenku podepsala, že na doručence je i otisk razítka Dukar, s.r.o., U Plovárny 36/6, IČ 25047922, a že odpor proti platebnímu rozkazu byl podán na poštu dne 13. 11. 2007. Krajský soud dovodil, že doručenka od zásilky má všechny náležitosti stanovené v § 50f o. s. ř. a že tak je listinou veřejné povahy (§ 134 o. s. ř.). Při právním posouzení vyšel z § 47 odst. 1 a 2, § 50f o. s. ř. a z § 16 obch. zák. (podle kterého podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho pracovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna) a uzavřel, že exekuční titul je formálně vykonatelný a že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce, neboť ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř. - pokud jde o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje, aby pověření bylo dáno obligatorně v písemné formě (může tedy být i ústní či konkludentní, takže určitá osoba je pověřena v rámci činnosti právnické osoby k vyřizování určitého okruhu záležitostí). I kdyby však pí V. „byla v postavení jiné osoby“, zavazovalo by převzetí písemnosti jmenovanou povinného ve smyslu § 16 obch. zák. s přihlédnutím k tomu, že v okamžiku převzetí disponovala razítkem společnosti, a převzetí zásilky potvrdila v sídle společnosti, kam byla doručována.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání podle „§ 241 odst. 3, písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a s § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.“. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že mu nesprávným postupem byla odňata možnost jednat před soudem a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že z důkazů předložených v řízeních vedených pod sp. zn. 24 Ro 390/2007 a 73 Co 137/2007 vyplývá, že k řádnému doručení platebního rozkazu nedošlo, takže na něm neměla být vyznačena doložka právní moci ani vykonatelnosti, neboť exekuční titul nebyl doručen jeho jedinému jednateli Ing. D. K., který se o něm dozvěděl až na základě vydaného exekučního příkazu dne 30. 10. 2007. Pokud odvolací soud poukázal na skutečnost, že doručenku podepsala paní V., pak dovolatel tvrdí, že tato osoba nebyla u něj zaměstnána a že se jednalo o brigádnici-studentku, která příležitostně pracovala pro EKONOMKONZULT Děčín, s.r.o. (a kterou povinný ani neznal), což vyplývá z předložených důkazů. Odkaz na § 16 obch. zák. považuje dovolatel za nepřípustný, neboť úprava doručování písemností je v občanském soudním řádu upravena komplexně. Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a aby je poté zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 25. 3. 2010, doručeným Nejvyššímu soudu dne 29. 3. 2010, povinný sdělil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2008, č. j. 24 Ro 390/2007 - 45, byl vydaný platební rozkaz ze dne 23. 7. 2007, č. j. 24 Ro 390/2007 - 21, zrušen a že toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. 1 Cmo 277/2008 - 58, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2009 (obě tato rozhodnutí současně připojil).
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam pro posouzení právní otázky formální vykonatelnosti soudního rozhodnutí (platebního rozkazu); dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zák. č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jež dovolatel uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale - a o takový případ jde v souzené věci - i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§ 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Předpokladem pro nařízení exekuce je exekuční titul jako podklad pro vydobytí jím přiznaného práva (§ 40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Před nařízením exekuce se soud zabývá tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou jejích stránek - lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce (výkonu rozhodnutí).
O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí (zde platební rozkaz) stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení § 161, § 162, § 171 a § 172 a násl. o. s. ř. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena [§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Lhůta k plnění (nebo k podání odporu) běží žalovanému od doručení platebního rozkazu (srov. § 172 odst. 1, větu druhou, o. s. ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným (§ 174 odst. 1 o. s. ř.).
V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 24 Ro 390/2007, jehož stejnopis je opatřen doložkou, podle níž nabyl právní moci dne 19. 8. 2007.
Jelikož zásilka s platebním rozkazem byla doručována v červenci 2007, je pro další úvahy rozhodující úprava občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (do novelizace provedené zákonem č. 7/2009 Sb.).
Podle § 47 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou právnické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího sídla, zapsanou do obchodního rejstříku nebo jiného veřejného rejstříku nebo na adresu, kde skutečně sídlí. Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout orgány a osoby uvedené v § 21, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila.
Podle § 21 odst. 1 o. s. ř. jedná za právnickou osobu a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci, týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že platební rozkaz byl povinnému doručován na adresu jeho sídla zapsanou s účinností od 27. 4. 2000 v obchodním rejstříku, že na této adrese byl doručen dne 25. 7. 2007 osobě označené jako „p. V. - účetní“, která doručenku podepsala, a že na doručence je i otisk razítka Dukar, s.r.o., U Plovárny 36/6, IČ 25047922. Ačkoliv povinný již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, krajský soud dovodil, že - pokud se jedná o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř., aby pověření bylo dáno v písemné formě (postačí, je-li dáno ústně či konkludentně). Tento názor je sice obecně správný, nikoliv však v daném případě, neboť nebylo zjištěno, že p. V. byla době doručování předmětného platebního rozkazu zaměstnancem (členem) společnosti povinného, natož že by byla pověřena doručovanou písemnost přijmout. Stejně tak je v posuzované věci nesprávná i aplikace § 16 obch. zák., neboť toto ustanovení se nevztahuje na doručování soudních písemností (kompletní úpravu v rozhodné době obsahoval a i nyní obsahuje občanský soudní řád), nýbrž na jednání podnikatelů podle obchodního zákoníku (srov. § 13 až § 16 obch. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-