// Profipravo.cz / Věcná břemena 10.06.2016
KS: Zrušení věcného břemene dle § 336a odst. 2 OSŘ
O zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu lze ve smyslu ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodnout pouze tehdy, jsou-li kumulativně naplněny podmínky dané jak ustanovením § 336a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tak i ustanovením § 336a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Věcné břemeno je zcela nepřiměřené výhodě oprávněného zejména tehdy, omezuje-li vlastnická práva k nemovité věci ve značném rozsahu v situaci, kdy oprávnění z věcného břemene plynoucí nejsou reálně využívána nebo kdy věcné břemeno nebylo zřízeno za účelem uspokojování odůvodněných hospodářských potřeb oprávněného. O nároku na náhradu za věcné břemeno zrušené podle ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím exekučního soudu, resp. soudního exekutora, jsou povolány rozhodovat soudy v nalézacím řízení dle části třetí občanského soudního řádu.
podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 24Co 95/2016, ze dne 15. 3. 2016
Dotčené předpisy: § 336a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Napadeným usnesením soudní exekutor výslednou cenu stavební parcely č. 157, jejíž součástí je dům čp. 532, část obce SnÚ, a pozemkové parcely č. 110, vše v katastrálním území SnÚ, včetně oceňovaného příslušenství tvořeného přípojkami inženýrských sítí (veřejný vodovod a kanalizace), oplocením, plotovými vraty a vrátky, venkovní zámkovou dlažbou a vchodovým přístřeškem, určil částkou 1.760.000 Kč (výroky označené A., B., C.). Výroky D., E. soudní exekutor současně rozhodl o zániku věcného břemene doživotního užívání předmětných nemovitostí Mgr. DJ, bytem v xxx, zřízeného smlouvou ze dne 6. 4. 2011, vloženou do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 12. 4. 2011. Výslednou cenu dražených nemovitých věcí stanovil soudní exekutor, vycházeje ze znaleckého posudku soudního znalce Jiřího Danielise vypracovaného dne 29. 4. 2014 pod č. 6884/50-2014 za účelem určení obvyklé ceny těchto nemovitostí (§ 336a odst. 1 o. s. ř.). Soudní exekutor současně uzavřel, že věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí Mgr. DJ, zřízené smlouvou ze dne 6. 4. 2011, vloženou do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 12. 4. 2011, zakládá hrubý nepoměr mezi břemenem zatěžujícím nemovitosti a výhodou oprávněné, neboť věcné břemeno zatěžuje dotčené nemovitosti v celém rozsahu a oprávněná z věcného břemene, která je sestrou povinného, vlastní rodinný dům na adrese svého trvalého pobytu a má zde tak zajištěnu možnost vlastního bydlení. Věcné břemeno navíc vzniklo až poté, co byla pohledávka oprávněné České spořitelny a.s. zajištěna zástavním právem. Dle závěrů ustanoveného soudního znalce přitom zřízené věcné břemeno, a to i se zřetelem k věku oprávněné z věcného břemene (nar. 5. 3. 1977), výrazně omezuje možnost prodat zatížené nemovité věci v dražbě. Z uvedených důvodů soudní exekutor za využití ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodl o zániku uvedeného věcného břemene.
Proti usnesení soudního exekutora podali odvolání povinný a Mgr. DJ. Namítali, že věcné břemeno doživotního užívání možnost prodeje předmětných nemovitostí výrazně neomezuje. Vyjadřovali názor, že uvedené věcné břemeno snižuje cenu nemovitostí toliko o částku odpovídající výši tržního nájemného za dobu pěti až deseti let. Uváděli rovněž, že věcné břemeno lze zrušit pouze za náhradu. Poukazovali taktéž na okolnost, že věcné břemeno bylo zřízeno v souvislosti s rozvodovým řízením tak, aby měla oprávněná pro případ rozvodu zajištěno bydlení či možnost rekreace.
Krajský soud jako soud odvolací (§ 55c odst. 2, 5 e. ř.) po zjištění, že odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), obsahují všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a jsou podána osobami oprávněnými a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř), projednal odvolání bez nařízení jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř.), neboť soudní exekutor napadeným usnesením rozhodl v souladu se zákonem bez jednání (§ 336a odst. 3 o. s. ř.) a v odvolacím řízení nebylo třeba provádět žádná šetření či dokazování. Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.). Přihlížel i k důvodům, které nebyly v odvoláních uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání opodstatněnými neshledal.
Podle § 336a odst. 1 o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud a) nemovitost, které se výkon týká, b) příslušenství nemovitosti, kterého se výkon týká, c) výslednou cenu nemovitosti a jejího příslušenství, kterého se výkon týká, d) soudu známá věcná břemena a nájemní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou.
Podle § 336a odst. 2 o. s. ř. soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže a) je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného, a b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
O zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu lze ve smyslu ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodnout pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky vyjmenované jak v ustanovení § 336a odst. 2 písm. a), tak i v ustanovení § 336a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Mezi oběma hypotézami aplikované právní normy je totiž dán poměr slučovací vyjádřený spojkou „a“. Věcné břemeno tedy musí být zcela nepřiměřené výhodě oprávněného a současně musí výrazně omezovat možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
Při posuzování otázky, zda je věcné břemeno zcela nepřiměřené výhodě oprávněného, je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit okolnosti a podmínky, za nichž bylo věcné břemeno zřízeno, rozsah, v jakém břemeno dotčené nemovité věci zatěžuje, či způsob, jakým jsou jemu odpovídající práva vykonávána (reálně využívána). V úvahu je nutno vzít též újmu, která oprávněnému nastane zánikem věcného břemene. Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o zcela nepřiměřenou výhodu oprávněného a ponechává řešení této otázky na uvážení exekučního soudu (resp. soudního exekutora), rozhodujícího konkrétní případ. Věcné břemeno přitom bude zcela nepřiměřené výhodě oprávněného zejména tehdy, omezuje-li vlastnická práva k nemovitosti v značném rozsahu v situaci, kdy oprávnění z věcného břemene plynoucí nejsou reálně využívána. Se zřetelem k smyslu právní úpravy umožňující za podmínek stanovených § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodovat v souvislosti s nucenou dražbou nemovitých věcí o zániku věcných břemen, které je zatěžují, bude třeba za zcela nepřiměřeně zvýhodňující považovat rovněž ta věcná břemena, jež nebyla zřízena za účelem uspokojování odůvodněných hospodářských potřeb oprávněného (např. zajištění doživotního práva bydlení dárci, jenž na obdarovaného bezúplatně převedl vlastnické právo k nemovitosti), nýbrž toliko za účelem ztížení či zmaření případného exekučního prodeje takové nemovitosti.
V posuzovaném případě bylo věcné břemeno zřízeno smlouvou ze dne 6. 4. 2011, jež byla uzavírána v době, kdy dluh z úvěrové smlouvy, jehož splnění je v projednávané věci exekučně vymáháno, byl pro prodlení úvěrové dlužnice v celém rozsahu již splatným (k 2. 9. 2010). Věcné břemeno bylo zřízeno bezúplatně a bez jakéhokoliv protiplnění. Oprávněná z věcného břemene doživotního užívání předmětných nemovitostí k bydlení, která je sestrou povinného, v zatíženém domě nebydlí ani nebydlela. Právo bydlení má přitom zajištěno v jiném rodinném domě, jenž tvoří součást jejího společného manželského jmění. Z uvedeného je zřejmé, že zřízené věcné břemeno omezuje vlastnická práva, vážící se k předmětným nemovitostem, ve značném rozsahu, protože zavazuje jejich vlastníka strpět bezplatné užívání nemovitostí jako celku oprávněnou. Oprávněná současně práv plynoucích z věcného břemene nevyužívá, když tato neslouží a nikdy ani nesloužila uspokojování jejích odůvodněných hospodářských potřeb, neboť k bydlení užívá vlastní rodinný dům v HK. Okolnost, že věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch oprávněné bez protiplnění a hospodářské potřeby v okamžiku, kdy dluh zajištěný zástavním právem zatěžujícím nemovité věci již nebyl plněn, navíc nasvědčuje tomu, že účelem zřízení věcného břemene bylo ztížení či zmaření uspokojení exekučně vymáhané pohledávky prodejem nemovitosti. Krajský soud se tudíž ztotožňuje se závěrem soudního exekutora, že v projednávané věci je věcné břemeno zcela nepřiměřené výhodě oprávněné (§ 336a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Rozsah a charakter zřízeného věcného břemene, jakož i předpoklady jeho dlouhodobého trvání (se zřetelem k věku oprávněné narozené 5. 3. 1977), přitom nasvědčují tomu, že věcné břemeno výrazně omezuje možnost prodat předmětné nemovité věci v dražbě (§ 336a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedenou skutečnost ostatně potvrzují též závěry vypracovaného znaleckého posudku.
Soudní exekutor proto nepochybil, jestliže aplikací ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodl o zániku předmětného věcného břemene.
K námitkám odvolatelů dlužno dodat, že občanský soudní řád exekučnímu soudu, resp. soudnímu exekutorovi, výslovně nepřiznává pravomoc rozhodovat v souvislosti se zrušením věcného břemene též o náhradě příslušející oprávněnému ze zrušovaného věcného břemene vůči povinnému vlastníkovi zatížené nemovité věci a neupravuje ani zvláštní způsob uspokojení pohledávky na náhradu za věcné břemeno zrušené rozhodnutím exekučního soudu či soudního exekutora. Za této situace krajský soud, přihlížeje k charakteru exekučního řízení, jehož smyslem je uspokojení pohledávky oprávněného věřitele, a které je tak ovládáno zásadou rychlosti a neveřejnosti (přinejmenším ve stádiu rozhodování o ceně nemovitosti - § 336a odst. 3 věty druhé o. s. ř.), a maje na paměti okruh účastníků tohoto řízení, jehož se krom osoby oprávněné z věcného břemene a povinného vlastníka zatížené nemovitosti účastní také oprávněný věřitel, případně další osoby (srov. § 336a odst. 3 věty první o. s. ř.), dospívá k závěru, že o nároku na náhradu za věcné břemeno zrušené podle § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím exekučního soudu, resp. soudního exekutora, je povolán rozhodovat soud v nalézacím řízení dle části třetí občanského soudního řádu. Vzhledem k možnému společnému zájmu povinného vlastníka nemovité věci a osoby oprávněné z věcného břemene (zejména v případě, kdy účelem zřízení věcného břemene bylo zmaření či ztížení exekuce) lze ostatně očekávat dohodu uvedených osob na vypořádání náhrady za zrušené věcné břemeno uskutečněnou bez ingerence státní moci (bez obligatorního rozhodnutí soudu či soudního exekutora v exekučním řízení). Teprve tehdy, vznikne-li mezi nimi spor o existenci či výši této náhrady, není vyloučeno, aby se oprávněný z věcného břemene v kontradiktorním postavení domáhal uvedené náhrady vůči povinnému vlastníkovi žalobou uplatněnou v nalézacím řízení soudním.
Výroky A, B a C napadeného usnesení o ceně pak obsahují všechny zákonem požadované náležitosti (§ 336a odst. 1 o. s. ř.), přičemž soudní exekutor při oceňování nemovitých věcí správně vycházel z odborných závěrů soudního znalce a jím stanovené obvyklé, resp. tržní, ceny exekuovaných nemovitostí, včetně jejich příslušenství, a nijak se od těchto závěrů neodchýlil. Nelze přitom přehlédnout, že smyslem relativně samostatné fáze řízení o určení ceny nemovitosti není zjištění takové ceny, za kterou budou nemovitosti prodány, ale stanovení podkladu pro určení nejnižšího podání podle § 336e odst. 1 o. s. ř. Až samotný výsledek dražby ukáže, jakou mají postižené nemovité věci hodnotu, za níž mohou být obecně prodány (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005).
Krajský soud proto usnesení soudního exekutora jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Autor: KS