// Profipravo.cz / Věcná břemena 29.05.2013
Ke zřízení věcného břemene pro vedení vodovodní přípojky
Podle § 151o odst. 3 obč. zák. lze zřídit jen věcné břemeno cesty, nikoliv však věcné břemeno s jiným obsahem, a to ani za použití jeho analogické aplikace. Řešení dané situace (zřízení věcného břemene pro vedení vodovodní přípojky) je možné hledat ve stavebním právu (de lege lata lze nyní odkázat na § 170 odst. 2 stavební zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4211/2011, ze dne 15. 5. 2013
(kategorie: věcná břemena; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců Mgr. Michala Králíka, PhD., a Mgr. Davida Havlíka v právní věci žalobců a) E. H., bytem v P., b) E. G., bytem tamtéž, a c) L. H., bytem v P., všech zastoupených JUDr. Václavem Stieberem, advokátem se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 9, proti žalovaným 1) Ing. Z. B., bytem v P., 2) Ing. R. B., bytem v P., a 3) M. B., bytem v P., všem zastoupeným Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 13/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2011, č. j. 11 Co 445/2011-252, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2011, č. j. 11 Co 445/2011-252, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2010, č. j. 39 C 13/2003-208, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. července 2010, č. j. 39 C 13/2003-212, o zřízení věcného břemene za náhradu, se ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovanými zrušuje.
II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2010, č. j. 39 C 13/2003-208, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. července 2010, č. j. 39 C 13/2003-212, pokud jím bylo rozhodnuto o věcném břemenu za náhradu, se ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovanými, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalovaných odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. května 2010, č. j. 39 C 13/2003-208, ve spojení s usnesením ze dne 23. července 2010, č. j. 39 C 13/2003-212, meritorně rozhodl tak, že se „zřizuje věcné břemeno vedení liniové stavby vodovodní přípojky na parcele žalovaných p. č. 94/1 v kat. území Ú. u P., v části parcely 94/1 označené šrafováním na geometrickém plánu pro vyznačení věcného břemene firmy Ing. Hradecký – ARCUS č. 720/96/2003 ze dne 18. 8. 2003, ve prospěch žalobce v kat. území Újezd u Průhonic tak, že žalovaní jsou povinni snášet zmíněnou liniovou stavbu a umožnit její udržování a opravy.“ (výrok I.) „Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným za zřízení věcného břemene částku ve výši 10.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.“ (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení „vzal za plně prokázané, že funkční vodovodní přípojka pro žalobce, která také do jeho nemovitosti vodu již přivádí, se nachází pod pozemkem v k. ú. Ú. u P. ve vlastnictví žalovaných, přičemž, realizace stavby této přípojky byla provedena před získáním tohoto pozemku do vlastnictví žalovaných. Kolaudace přípojky nemohla být provedena pro nevyjasnění majetkoprávního vztahu k pozemku za situace, kdy přípojka byla vybudována dříve, než žalovaní nabyli k pozemku vlastnictví, je jediným možným řešením zřízení věcného břemene, spočívajícím v povinnosti žalovaných snášet liniovou stavbu přípojky pro žalobce na pozemku p. č. 94/1 a umožnit její udržování a opravy, Za zřízení tohoto věcného uložil ve vztahu k ust. § 18 odst. 5) z. č. 151/1997 Sb. povinnost žalobců uhradit žalovaným částku ve výši 10.000,- Kč.“
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2011, č. j. 11 Co 445/2011-252, změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I. ve vztahu k žalobkyním ad a) a ad b)…tak, že se žaloba zamítá. Ve vztahu k žalobci ad c) se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje s tím, že nedílnou součástí tohoto výroku je geometrický plán ze dne 18. 8. 2003 č. 364/2003, vypracovaný Ing. P. H.“ (I.). Odvolací soud ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil „tak, že žalobce ad c) je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně za zřízení věcného břemene částku 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že soud prvního stupně „správně aplikoval ust. § 151n a § 151o obč. zák., je tedy zřejmé, že své rozhodnutí odůvodnil správným právním předpisem, resp. i uvedením konkrétního ustanovení…V souzené věci se jedná o věcné břemeno, které je spjato s vlastnictvím nemovitosti, která je v současné době ve vlastnictví žalovaných. V dané věci ve smyslu ust. § 151o odst. 1 obč. zák. lze věcné břemeno zřídit rozhodnutím příslušného orgánu, kterým je v prvé řadě právě soud.“ Odvolací soud přistoupil ke shora uvedené korekci meritorních výroků rozsudku odvolacího soudu s ohledem na zjištění, že výlučným vlastníkem pozemku p. č. 103/2 v k. ú. Ú. u P. je žalobce c).
Proti tomuto rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podali žalovaní (dále již „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňují v něm dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nerespektoval(y) judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), kterou dovolatelé ve svém dovolání citují, a podle níž kromě taxativně (v zákoně) uvedených případů soud ke zřízení věcného břemene nemá pravomoc. Navrhli, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a přiznal dovolatelům náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se k podanému dovolání písemně nevyjádřili.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), a že pokud dovolání směřuje proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovanými potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci (tj. ohledně zřízení věcného břemene za náhradu), je dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v napadeném rozsudku odvolacího soudu je řešena právní otázka zřízení věcného břemene k vodovodní přípojce v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle § 151n odst. 1 obč. zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
Podle § 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Podle třetího odstavce téhož zákonného ustanovení není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 16. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004 (který je k dispozici veřejnosti na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), a to s odkazem na své předchozí rozhodnutí publikované pod R 47/1991 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že soud nemůže svým rozhodnutím zřídit věcné břemeno na základě analogické aplikace zákona. Ve věci řešené označeným rozhodnutím bylo (soudem prvního stupně) zřízeno „věcné břemeno vedení vodovodního potrubí přes pozemek…ve prospěch domu……v rozsahu geometrického plánu……a to za jednorázovou úplatu ve výši 10.000,- Kč.“ Nejvyšší soud v cit. rozsudku (jímž zamítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který uvedený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zřízení věcného břemene zamítl) uvedl, že podle § 151o odst. 3 obč. zák. lze zřídit jen věcné břemeno cesty, nikoliv však věcné břemeno s jiným obsahem, a to ani za použití jeho analogické aplikace. Řešení dané situace je možné hledat ve stavebním právu (dovolací soud tehdy odkázal na § 108 a násl. stavebního zákona č. 50/1976 Sb.; de lege lata lze nyní odkázat na § 170 odst. 2 stavební zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Z vyloženého je zřejmé, že právní názor odvolacího soudu o zřízení věcného břemene pro vedení vodovodní přípojky ve světle cit. právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu nemůže obstát. Nejvyšší soud proto ve shora uvedeném rozsahu nesprávný rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody zrušení rozsudku odvolacího soudu platí v předmětném rozsahu i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací z téhož důvodu přistoupil i ke kasaci tohoto rozsudku ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovanými (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vztahu k výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn žalobě vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanými ohledně zřízení věcného břemene za náhradu, není dovolání žalovaných subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28). Uvedenou změnou rozsudku soudu prvního stupně - objektivně vzato - nebyla způsobena žádná újma na právech žalovaných, přičemž žalovaní se (objektivně) nemohou domoci pro sebe příznivějšího rozhodnutí, neboť v této části byla žaloba při nim podaná zamítnuta. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti té části výroku rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. v této části odmítl.
Pokud žalovaní dovoláním rovněž napadají rozsudek odvolacího soudu v jeho vedlejším výroku o náhradě nákladů řízení, přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003 a též in www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných směřující proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-