// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 21.01.2013
K odpovědnosti za schodek na finančních prostředcích
Schodkem se rozumí rozdíl mezi údaji účetní evidence a skutečným stavem hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a o který je tedy skutečný stav nižší, než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích. Protože schodek vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které je hmotně odpovědný zaměstnanec povinen vyúčtovat, jsou schodkem také chybějící hodnoty, o nichž odpovědný zaměstnanec tvrdí, že mu byly odcizeny, nebo částky, o kterých odpovědný zaměstnanec tvrdí, že mu zákazník částku, kterou měl za poskytnutou službu zaplatit, neuhradil.
Tyto hodnoty jsou schodkem i v případě, jestliže existence škody vzniklé třeba odcizením svěřených hodnot byla zřejmá již před prováděním inventarizace, nebo vyplývá-li rozdíl z průběžné elektronické evidence „počitadel“, neboť z hlediska zaměstnavatele, jemuž zaměstnanec za svěřené hodnoty odpovídá, se vzniklá ztráta projeví po jejím vyúčtování jako inventarizační rozdíl mezi vyšším stavem majetku a závazků v účetnictví (stavem počitadel) a zjištěnou (vykázanou) skutečností.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4443/2011, ze dne 3. 1. 2013
(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)
(kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce B. M., zastoupeného JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární č. 7, proti žalovanému K. S., zastoupenému Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1046/24, o 249.502,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Znojmě, pod sp. zn. 4 C 614/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2011 č.j. 49 Co 92/2010-239, ve znění usnesení ze dne 30. června 2011 č.j. 49 Co 92/2010-247 a rozsudku ze dne 13. července 2011 č.j. 49 Co 92/2010-252, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.362,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Juračky, advokáta se sídlem ve Znojmě, Tovární č. 7.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 249.502,- Kč s úrokem z prodlení 15% ročně od 8. 2. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný byl u něj zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.1998 jako „číšník-remontér“ v kasíně „Admirál“ na ulici Horní Česká č. 40 ve Znojmě. Jeho pracovní náplní mimo jiné byla obsluha výherních hracích přístrojů. Dne 7.2.1999 žalovaný „natočil“ do výherních hracích přístrojů částku 249.502,- Kč, aniž by tuto částku od hráče vyinkasoval. Protože žalobce má povinnost tuto částku vyúčtovat provozovateli výherních hracích přístrojů, vznikla mu tím škoda v uvedené výši. Za tuto škodu - schodek na svěřených hodnotách – odpovídá žalovaný na základě dohody o hmotné odpovědnosti, kterou Protože žalobce a žalovaný uzavřeli dne 5. 10. 1998.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 3.4.2003 č.j. 4 C 614/99-61 ve znění rozsudku ze dne 9.5.2006 č.j. 4 C 614/99-95 řízení ohledně částky 20,- Kč, „ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 20,- Kč“ a „ohledně 15% úroku z prodlení z částky 30.000,- Kč“ zastavil, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 219.482,- Kč s úrokem z prodlení 15% od 8.2.1999 do zaplacení, ohledně částky 30.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 46.044,- Kč, že je povinen zaplatit státu na nákladech řízení 220,- Kč na účet Okresního soudu ve Znojmě, a že žalobce je povinen zaplatit státu 30,- Kč na náhradě nákladů řízení na účet Okresního soudu ve Znojmě. Ve věci samé dospěl k závěru, že na základě znaleckého posudku byla vyčíslena škoda ve výši 218.282,- Kč a škoda „v důsledku krácení tržby 1.200,- Kč“. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat ve smyslu § 176 odst. 1 zák. práce, odpovídá za vzniklý schodek.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20.9.2006 č.j. 49 Co 238/2003-111 (s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně částky 20,- Kč s příslušenstvím) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení byl „schodek vzniklý neodvedením tržby z provozu výherních hracích přístrojů a rulety v částce 218.282,- Kč a neodvedením tržby z provozu baru v částce 1.200,- Kč dostatečně prokázán znaleckým posudkem z oboru účetnictví“. Podle názoru odvolacího soudu se však soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s tím, zda tyto finanční prostředky byl žalovaný povinen žalobci vyúčtovat, neboť z odůvodnění rozsudku nevyplývá, jak se vypořádal se svědeckou výpovědí M. S. jednatelky společnosti JACK POT I, s.r.o., ve spolupráci s kterou měl žalobce výherní hrací přístroje provozovat, a s „dohodou o spolupodnikání při provozování výherních hracích přístrojů“. Žalobu na náhradu schodku ve výši 30.000,- Kč vzniklého neodevzdáním pokladní hotovosti pak soud prvního stupně nesprávně zamítl, aniž se zabýval tím, zda byl tento schodek zjištěn řádnou inventarizací.
Okresní soud ve Znojmě poté rozsudkem ze dne 12.6.2007 č.j. 4 C 614/99-131 řízení ohledně částky 30.000,- Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 219.482,- Kč s 15% úrokem od 8.2.1999 do zaplacení, že je povinen zaplatit žalobci 131.815,63 Kč na náhradě nákladů řízení „k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Jana Juračky“, že je povinen zaplatit státu 220,- Kč na náhradě nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit státu 30,- Kč na náhradě nákladů řízení. Vycházeje ze závěru, že podle názoru odvolacího soudu byl schodek dostatečně prokázán znaleckým posudkem, dovodil, že sice byla uzavřena dohoda žalobce o spolupodnikání s „firmou Jackpot“ „jednoznačně v režimu obchodního zákoníku“, nicméně od ní je třeba odlišovat vztah žalovaného k žalobci, který se řídil pouze zákoníkem práce. Byla-li uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti a schodek na svěřených hodnotách byl dostatečně prokázán znaleckým posudkem, je na žalovaném, aby vzniklý schodek uhradil.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.1.2008 č.j. 49 Co 299/2007-159 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně byl při rozhodování věci nesprávně obsazen, a že tedy došlo „k odnětí účastníkova zákonného soudce, byla-li věc projednána a rozhodnuta v jiném soudním oddělení, do něhož byla následně přidělena opatřením předsedy soudu ze dne 6.1.2003 vydaným v rozporu s ustanovením § 42 odst. 4 a § 44 zákona č. 6/2002 Sb., než soudním oddělením do kterého náležela“.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 9.9.2009 č.j. 4 C 614/99-178 ve znění usnesení ze dne 11.11.2009 č.j. 4 C 614/99-190 a rozsudku ze dne 11.11.2009 č.j. 4 C 614/99-191 žalobu o zaplacení 218.282,- Kč s 15% úrokem od 8.2.1999 do zaplacení zamítl, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 1.200,- Kč s 12% úrokem od 3.5.1999 do zaplacení, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 15% úrok z prodlení z částky 1.200,- Kč od 8.2.1999 do 2.5.1999, 3% úrok z prodlení z částky 1.200,- Kč od 3.5.1999 do zaplacení a rozhodl, že žalobce je povinen „nahradit žalovanému náklady řízení v částce 120.613,- Kč“, že žalobce je povinen „nahradit státu na účet Okresního soudu ve Znojmě“ náklady řízení v částce 250,- Kč a že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení doplňujícího rozsudku“. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalovaný sice finanční prostředky z provozu hracích automatů v žalované částce neinkasoval, avšak za odvod těchto tržeb na bankovní účet firmy Jackpot s.r.o. odpovídal žalobce, který byl také povinen vymáhat veškeré škody vzniklé zkrácením tržeb „(v tomto případě nezaplacením hry panem L.)“. „Žalovaný sice pochybil, když natočil hru panu L. bez zaplacení a finanční prostředky neinkasoval, nicméně žalobci nic nebránilo, aby tyto peníze požadoval po hráči, který hru nezaplatil a který slíbil, že peníze donese“. Vzhledem k tomu za schodek zjištěný podle stavu počítadel výherních hracích přístrojů žalovaný ve smyslu ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce neodpovídá. Protože „žalobce neprokázal, že žalovanou částku 218.282,- Kč společnosti Jackpot s.r.o. již zaplatil, a že došlo v důsledku shora uvedeného pochybení žalovaného k úbytku jeho majetku, nelze věc posuzovat podle obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu ve smyslu ustanovení § 172 zák. práce“.
Krajský soud v Brně k odvolání žalobce poté rozsudkem ze dne 27.5.2011 č.j. 49 Co 92/2010-240 ve znění usnesení ze dne 30.6.2011 č.j. 49 Co 92/2010-247 a rozsudku ze dne 13.7.2011 č.j. 49 Co 92/2010-252 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 218.282,- Kč s 12% úrokem od 26.6.1999 do zaplacení, v části výroku, v níž bylo rozhodnuto o úroku z prodlení z částky 218.262,- Kč ve výši 15% za dobu od 8.2.1999 do 25.6.1999 a ve výši 3% za dobu od 26.6.1999 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 15% úroku z prodlení z částky 1.200,- Kč za dobu od 8.2.1999 do 2.5.1999 a 3% úroku z prodlení z částky 1.200,- Kč za dobu od 3.5.1999 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně rovněž potvrdil, odmítl odvolání proti výroku „doplňujícího rozsudku“ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1.200,- Kč s 12% úrokem od 3.5.1999 do zaplacení a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 237.860,- Kč „k rukám advokáta JUDr. Jana Juračky“, že je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Znojmě na náhradě nákladů řízení 250,- Kč a že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vzniklých v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku“. Ve věci samé dovodil, že byl zjištěn schodek na tržbě z provozu baru ve výši 1.200,- Kč a dále schodek vzniklý neodvedením tržby z provozu výherních automatů a mechanické rulety v částce 218.282,- Kč. „Nesporné“ bylo, že schodek na tržbě z provozu výherních hracích přístrojů vznikl tím, že žalovaný zákazníkovi „natočil hru“, aniž od něj inkasoval částku odpovídající hodnotě hry. Finanční prostředky, které žalovaný při provozu výherních hracích přístrojů inkasoval (byl povinen inkasovat) od zákazníků, tedy představují hodnoty, s nimiž byl žalobce oprávněn a povinen hospodařit, tedy hodnoty, za které žalovaný převzal odpovědnost podle dohody o hmotné odpovědnosti. Schodek na těchto hodnotách proto představuje škodu, ve smyslu ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce a to bez ohledu na to, zda žalobce společnosti Jackpot s.r.o. tržbu ve výši vzniklého schodku odvedl. Procesní obrana žalovaného založená na argumentaci, že chybějící finanční prostředky z provozu výherních hracích přístrojů a rulety v částce 218.282,- Kč nepředstavují hodnotu, kterou by byl žalovaný povinen žalobci vyúčtovat, není tedy důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by zákazníkovi „natočil“ hru v hodnotě 218.282,- Kč na pokyn T. S., společníka firmy Jackpot s.r.o., jehož pokyny byl jinak povinen při provozu výherních hracích přístrojů podle výslovného příkazu žalobce plnit. Jestliže vznikla škoda ve výši 218.282,- Kč v důsledku porušení povinnosti žalovaným, pak podle názoru odvolacího soudu „byly vedle předpokladů odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách splněny též předpoklady obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle § 172 zák. práce“. „Škoda v podobě chybějící finanční hotovosti (při porovnání se stavem počítadel výherních hracích přístrojů) vznikla již samotným umožněním hry zákazníkovi bez zaplacení peněžité částky odpovídající hodnotě hry“, nikoliv až tím, že nebyl splněn příslib zákazníka zaplatit hodnotu hry dodatečně“. Žalovaný je povinen zaplatit celou vzniklou škodu, neboť „co do formy zavinění šlo ze strany žalovaného o nepřímý úmysl“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil provedené důkazy, neboť žalovaný dostával jak od žalobce, tak od T. S. pokyny, aby některým zákazníkům „natočil hru“, aniž od nich obdržel peníze. Ostatně tím, že zákazníkovi „natočil hru“ bez zaplacení předem, žalobci nevznikla žádná majetková újma, ani mu neušel žádný zisk, neboť zákazník nezískal žádnou výhru. Kdyby mu dovolatel hru „nenatočil“ bez zaplacení předem, zákazník by nehrál vůbec. Dovolatel tak svým jednáním získal pro žalobce pohledávku za panem L. ve výši žalované částky 218.282,- Kč, čímž majetek žalobce naopak rozmnožil. Vzhledem k tomu, že od zákazníka hotovost nepřevzal, nemohl ji ani vydat žalobci jako tržbu a neporušil tak svou hmotnou odpovědnost, což však neznamená, že pohledávka žalobce za zákazníkem neexistuje. Jednání dovolatele tak nevedlo ke vzniku škody na straně žalobce, ale naopak k rozmnožení majetku žalobce. Názor odvolacího soudu by navíc vedl k absurdnímu závěru, že, kdyby zákazník uhradil žalobci dlužnou částku, je dovolatel i tak povinen stejnou částku uhradit žalobci znovu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst.1 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá uspokojení nároku na náhradu škody, která měla vzniknout 7.2.1999 – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30.6.2000, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách) - srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále jen „zák. práce“.
Podle ustanovení § 176 odst. 1 věty první zák. práce převzal-li na základě dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnanec odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat, odpovídá za vzniklý schodek.
Odpovědnost zaměstnance podle ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu, která se vyznačuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k odpovídajícímu subjektu, tj. zaměstnanci. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o hmotné odpovědnosti, a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále jen „hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatel není povinen zavinění zaměstnance prokazovat (srov. § 172 odst. 3 zák. práce). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§ 176 odst. 3 zák. práce).
Schodek jako jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 176 a násl. zák. práce vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se hmotně odpovědný pracovník zavázal vyúčtovat. Zpravidla bývá zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. § 29 odst. 1 a § 30 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví), zaměstnavatel však může - jako je tomu v posuzované věci - jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. V obou případech, bez ohledu na to, jakým způsobem je schodek prokazován, z podstaty věci vyplývá, že schodek vyjadřuje skutečnost, že - i když zpravidla není možné zjistit, kdy, popřípadě jakým způsobem, schodek (manko) na svěřených hodnotách vznikl - hodnoty, které se hmotně odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat, chybí.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že v „dohodě o spolupodnikání při provozování výherních hracích přístrojů“ uzavřené dne 4.7.1994 mezi společností JACK POT I, s.r.o. a žalobcem se žalobce kromě jiného zavázal „zabezpečit provoz všech dodaných VHA a hradit všechny náklady s provozem VHA spojených (např. obsluhující personál, nájemné, otop, osvětlení, spotřebu elektrické energie), odpovídá také za případné škody vzniklé na VHA v době instalace na provozovně. Odpovídá také za případné sankce uložené v důsledku nesprávného provozování VHA a také za nesprávný odvod tržeb nebo za její odcizení nebo ztrátu“. Žalobce na sebe vzal rovněž povinnost „Odvádět tržbu denně na účet firmy JACK POT I, s.r.o., který tato firma označí“.
Za této situace byl žalovaný zaměstnán u žalobce v pracovním poměru jako „číšník – remontér“ v Casinu Admirál ve Znojmě, Horní Česká č. 40. Dne 5.10.1998 účastníci uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, kterou žalovaný převzal „hmot. zodpovědnost za svěřené peníze v hotovosti, které je povinen vyúčtovat“. Za dobu „dvoudenní směny“ žalovaného od 6.2.1999 do 7.2.1999 byl na výherních hracích automatech - VHA (jejich počitadlech) - vykázán rozdíl ve prospěch provozovatele JACK POT I, s.r.o. Horní Česká 40, Znojmo, celkem ve výši 218.282,- Kč (výherní automaty 932,- Kč, ruleta 217.350,- Kč). Tuto částku však žalovaný žalobci nezaplatil.
S názorem, že žalobci nevznikla v důsledku „natočení hry“ bez zaplacení předem žádná schodek (škoda), dovolací soud nesouhlasí.
Schodkem se rozumí rozdíl mezi údaji účetní evidence a skutečným stavem hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a o který je tedy skutečný stav nižší, než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích. Protože schodek vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které je hmotně odpovědný zaměstnanec povinen vyúčtovat, jsou schodkem také chybějící hodnoty, o nichž odpovědný zaměstnanec tvrdí, že mu byly odcizeny, nebo částky – jako je tomu v posuzovaném případě – o kterých odpovědný zaměstnanec tvrdí, že mu zákazník částku, kterou měl za poskytnutou službu zaplatit, neuhradil. Tyto hodnoty jsou schodkem i v případě, jestliže existence škody vzniklé třeba odcizením svěřených hodnot byla zřejmá již před prováděním inventarizace (srov. § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), nebo vyplývá-li rozdíl z průběžné elektronické evidence „počitadel“, neboť z hlediska zaměstnavatele, jemuž zaměstnanec za svěřené hodnoty odpovídá, se vzniklá ztráta projeví po jejím vyúčtování jako inventarizační rozdíl mezi vyšším stavem majetku a závazků v účetnictví (stavem počitadel) a zjištěnou (vykázanou) skutečností.
Z uvedených důvodů nelze ani sdílet názor, že v důsledku toho, že žalovaný „natočil“ hru bez zaplacení předem, „získal pro žalobce pohledávku ve výši žalované částky“, a že názor odvolacího soudu „by navíc vedl k absurdnímu závěru, že kdyby pan L. (jehož adresu se žalovanému „nepodařilo zjistit“) uhradil žalobci dlužnou částku, byl by žalovaný povinen stejnou částku uhradit znovu“. Dovolatel totiž opomíjí, že žalobce by jistě mohl (souběžně) zahájit právní kroky k vymožení pohledávky za tímto občanem, avšak vzhledem k tomu, že při konkurenci odpovědnosti třetích osob a hmotně odpovědného zaměstnance, tato hmotná odpovědnost nezaniká a zaměstnavatel má právo volby, proti kterému z pasivně legitimovaných subjektů svůj nárok uplatní, nelze žalobci důvodně vytýkat, rozhodl-li se pro postup na základě odpovědnostního vztahu podle ustanovení § 176 zák. práce. Za daného stavu je předčasné a pro posuzovaný případ bez významu řešit otázku postupu žalovaného vůči žalobci pro případ, jestliže by „pan L.“ svůj dluh žalobci zaplatil, anebo, jak by měl být posuzován právní vztah mezi žalovaným a „panem L.“, poté, kdyby zase žalovaný zaplatil svůj dluh žalobci.
Dovolatel rovněž odvolacímu soudu vytýká, že „nesprávně vyhodnotil svědeckou výpověď“ M. Š., R. P. a O. J. „ve svých vzájemných souvislostech a s ohledem na jejich postavení vůči žalobci“ a také „nesprávně vyhodnotil skutečnost, že významnou roli v případě natočení hry bez vybrání finančních prostředků zde sehrála osoba T. S.“. Zpochybňuje tedy závěr odvolacího soudu ve vztahu k neunesení důkazního břemene o tom, že neprokázal, že by „natočil hru“ bez zaplacení na základě pokynů jiných osob, a že se tedy nezprostil své odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce.
Podle ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci řízení povinni přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení zejména tím, že pravdivě vylíčí všechny potřebné skutečnosti, označí důkazní prostředky a že dbají pokynů soudu.
Podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
Podle ustanovení § 120 odst. 3 věty druhé o. s. ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanoveními § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.] nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Hypotéza hmotněprávní normy tedy vedle okruhu rozhodujících skutečností, které je třeba dokazovat, vymezuje i rozložení důkazního břemene; určuje, které skutečnosti je každý z účastníků povinen prokázat.
Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze - jak vyplývá zejména z jeho smyslu v občanském soudním řízení - v první řadě učinit jen tehdy, jestliže soud řádně a úplně provedl všechny důkazy, které účastník označil k prokázání svého tvrzení. Účastníkem označený důkaz soud neprovede pouze v případě, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost, například proto, že označený důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost nebo že se týká skutečnosti, která je podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci bezvýznamná (srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8.4.1994, sp. zn. 6 Cdo 107/93, který byl uveřejněn pod č. 57 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1995). Z důvodu neunesení důkazního břemene lze rozhodnout v neprospěch účastníka současně pouze tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst.3 věta druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Žalovaný v rámci své obrany směřující k liberaci ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce namítal, že zákazníkovi dne 7.2.1999 „natočil“ hru v celkové hodnotě 218.282,- Kč, aniž by od něj inkasoval odpovídající plnění, na pokyn T. S., společníka společnosti JACK POT I, s.r.o. K tomuto tvrzení navrhl důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tyto důkazy byly provedeny, a odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – z výsledků dokazování, zejména z výpovědí svědků M. S., R. P., O. J., jakož i z výpovědí samotných účastníků řízení po zhodnocení těchto důkazů způsobem vyplývajícím z ustanovení § 132 o.s.ř. správně dovodil, že toto tvrzení žalovaného nebylo prokázáno. Vysvětlil, z jakých důvodů nemohl dospět k závěru, že by žalovaný obdržel pokyn „natočit“ hru bez zaplacení dne 7.2.1999, a proč nelze k uvedenému závěru dospět jen na základě výpovědi žalovaného jako účastníka řízení, a z jakých důvodů není v tomto směru způsobilým důkazem „dohoda o spolupodnikání při provozování výherních hracích přístrojů“. Obstát nemůže ani námitka, že „skutečným jednatelem společnosti JACK POT I, s.r.o. byl pan T. S. a nikoli oficiálně zapsaná paní M. S.“, neboť zjištění o vzájemných vazbách ve společnosti nemůže mít vliv na skutkový závěr o situaci, za níž schodek vznikl. Protože další důkazy „přes poučení o důkazní povinnosti (118a odst. 3 os.ř.)“ nebyly označeny, odvolací soud v souladu se zákonem (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) dovodil, že „žalovaný neunesl důkazní břemeno o skutečnostech, na nichž založil svoji procesní obranu spočívající v námitce, že se odpovědnosti za vzniklý schodek zprostil.“
Z uvedeného vyplývá, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 20.835,- Kč [srov. § 3 odst.1 bod 5, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.) tedy celkem ve výši 21.135,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Jan Juračka osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 4.227,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradil. Náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 25.362,- Kč je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-