// Profipravo.cz / Ostatní 03.11.2016
Rozhodování o způsobu využití společenstevní honitby
Ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti svěřuje sice rozhodování o způsobu využití společenstevní honitby do působnosti valné hromady honebního společenstva, ovšem § 21 odst. 2 umožňuje právě (a jen) toto rozhodování přenést na honební výbor.
Jestliže valná hromada honebního společenstva sama rozhodovala o takto závažné otázce, kterou svěřila do působnosti jiného orgánu (honebního výboru), aniž si takové rozhodnutí vyhradila pro sebe (§ 21 odst. 1 písm. f/ zákona o myslivosti), ač nepochybně mohla, rozhodovala v rozporu se svými stanovami; přitom se jednalo o podstatné porušení práv dotčených osob. Závěry dovozené soudy nižších stupňů, které shodně konstatovaly rozpor napadeného rozhodnutí valné hromady se stanovami, protože valná hromada rozhodovala o otázce, o které měl na základě jejího vlastního pověření rozhodovat honební výbor, tedy zjevně respektují ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3196/2014, ze dne 27. 7. 2016
Dotčené předpisy:
§ 21 zák. č. 449/2001 Sb.
§ 22 zák. č. 449/2001 Sb.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobou podanou dne 10. 12. 2012 u Okresního soudu v Českých Budějovicích (ve znění změny žaloby doručené témuž soudu dne 2. 9. 2013) se žalobce a) J. F. a žalobce b) P. V. domáhali určení, že rozhodnutí valné hromady žalovaného Honebního společenstva Zvíkov, Hvozdec, Vlkovice, konané dne 25. 11. 2012, o tom, že honitba Zvíkov č. 25 bude na další období pronajata Mysliveckému sdružení Vlkovický Hvozd se sídlem ve Vlkovicích, je neplatné. Soud prvního stupně částečným rozsudkem ze dne 16. 9. 2013, č. j. 12 C 150/2012-135, vyhověl žalobě žalobce a) a určil, že rozhodnutí valné hromady je neplatné, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dále konečným rozsudkem ze dne 19. 11. 2013, č. j. 12 C 150/2012-159, ve výroku I. určil, že shora uvedené rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva Zvíkov, Hvozdec, Vlkovice, je neplatné i ve vztahu k dovolateli a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) částku 43 445,30 Kč. Soud dospěl k závěru, že valná hromada rozhodovala o pronájmu honitby jako jiný orgán než orgán k tomu oprávněný dle stanov (honební výbor), přičemž toto porušení pokládal za podstatné, způsobující neplatnost rozhodnutí valné hromady. Žalobce b) byl aktivně legitimován k podání žaloby, protože jako vlastník honebního pozemku ve smyslu § 2 písm. f) zákona o myslivosti je členem žalovaného dle § 19 odst. 1 téhož zákona. Jestliže stanovy svěřily tuto pravomoc honebnímu výboru, musí se žalovaný chovat podle nich. Dotčené rozhodnutí bylo neplatné i ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o myslivosti, který zakotvuje přednost pronájmu honitby členům žalovaného, přičemž honitba byla dána do pronájmu Mysliveckému sdružení Vlkovický Hvozd (dále jen „myslivecké sdružení“), které ke dni konání valné hromady 25. 11. 2012 nebylo členem žalovaného, protože vlastnické právo k pozemku v k. ú. Z. u L. na něj přešlo až ke dni 29. 11. 2012.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 2. 2014, č. j. 19 Co 170/2014-189, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I., a v odstavci II. jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci P. V. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 38 665,80 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 989,50 Kč. Odvolací soud potvrdil, že žalobce b) je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby na určení neplatnosti a dovodil, že porušení stanov žalovaného je podstatné a má za následek neplatnost rozhodnutí valné hromady o pronájmu honitby. Pakliže valná hromada rozhodla o pronájmu honitby Zvíkov č. 25 mysliveckému sdružení, upřednostnila nečlena před členem, čímž založila neplatnost svého rozhodnutí také pro rozpor s § 32 odst. 2 zákona o myslivosti.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., a dovolací důvod shledává podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v nesprávném právním posouzení věci. Předně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2773/2008, podle kterého soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob. Rozhodnutí o pronájmu honitby proto nemůže být neplatné z důvodu, že o pronájmu rozhodovala i valná hromada dovolatele, které se účastnili i všichni členové honebního výboru, kteří také hlasovali pro pronájem honitby mysliveckému sdružení. Z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 74/04 pak vyplývá, že samotný přenos pravomocí valné hromady na honební výbor má význam ryze praktický a lze považovat za rozhodnutí v kompetenci vrcholného orgánu honebního společenstva (valné hromady). Napadený rozsudek odporuje ustálené rozhodovací praxi. Podstatou § 32 odst. 2 je, aby honitbu mohli užívat všichni členové honebního společenstva, nikoliv jenom jeden. V daném případě většina členů honebního společenstva, včetně obou žalobců, byla a je i členy mysliveckého sdružení, které se stalo členem žalovaného na základě rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva ze dne 29. 11. 2012 s účinností ke dni 16. 11. 2012. Smlouva o nájmu honitby pak byla uzavřena 11. 12. 2012, kdy myslivecké sdružení již bylo členem honebního společenstva a důvod neplatnosti není dán. Dovolatel nesouhlasí ani s aktivní legitimací žalobce P. V., neboť soud v rozporu s faktickým stavem účelově prohlásil pozemek žalobce b) parc. č. 154/35 v k. ú. V. za honební.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se jeho přípustností.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu – vztažené i na oblast soudního přezkumu rozhodnutí orgánů občanského sdružení (spolku) či rozhodnutí valné hromady honebního společenstva (v režimu § 22 odst. 8 zákona o myslivosti) – se prosazuje závěr (pro oblast obchodních korporací vyjádřený např. již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005), že soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2052/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2773/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3937/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4100/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1047/2012). Dovolatel ovšem nesprávně dovozuje, že se odvolací soud od tohoto právního závěru odchýlil. Naopak žalobci vytýkané nedostatky rozhodnutí valné hromady, představují podstatné porušení práv legitimovaných osob. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti svěřuje sice rozhodování o způsobu využití společenstevní honitby do působnosti valné hromady, ovšem § 21 odst. 2 umožňuje právě (a jen) toto rozhodování, jež podstatnou náplní života honebního společenstva, přenést na honební výbor (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 74/04). Jestliže valná hromada sama rozhodovala o takto závažné otázce, kterou svěřila do působnosti jiného orgánu (honebního výboru), aniž si takové rozhodnutí vyhradila pro sebe (§ 21 odst. 1 písm. f/ zákona o myslivosti), ač nepochybně mohla, rozhodovala v rozporu se svými stanovami; přitom se jednalo o podstatné porušení práv dotčených osob. Závěry dovozené soudy nižších stupňů, které shodně konstatovaly rozpor napadeného rozhodnutí valné hromady se stanovami dovolatele, protože valná hromada rozhodovala o otázce, o které měl na základě jejího vlastního pověření rozhodovat honební výbor, tedy zjevně respektují ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu.
Dovolateli nesvědčí ani nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 74/04, cit. výše, z něhož dovozuje, vytrženě z kontextu, že samotný přenos pravomoci valné hromady na honební výbor má význam ryze praktický, a že takové rozhodnutí valné hromady lze nadále považovat za rozhodnutí v kompetenci vrcholného orgánu honebního společenstva, neboť Ústavní soud se v citovaném nálezu zabýval problémem existence opravného prostředku proti rozhodnutí honebního výboru za situace, kdy na něj valná hromada přenesla určité pravomoci. Konstatoval, že přenos pravomoci valné hromady na honební výbor nevede k zániku zákonem konstruovaného opravného prostředku proti jejímu rozhodnutí, ale že přenosem pravomoci rozhodovat dochází i k přenosu opravného prostředku, neboť vůči rozhodování valné hromady je založena zákonná ochrana v podobě opravného prostředku k soudu, odpovídající nejen charakteru rozhodovacího orgánu, nýbrž i závažnosti jeho rozhodování pro honební společenstvo jako celek. Tato zákonná ochrana pak dočasným přenesením působnosti na jiný vnitřní orgán společenstva nemizí. Byť zákon o myslivosti explicitně opravný prostředek proti rozhodnutí honebního výboru neupravuje, právě s ohledem na charakter rozhodování podle písm. c) § 21 zákona, je proti jeho rozhodnutí konstruován zákonem opravný prostředek k soudu, a to bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí bylo učiněno valnou hromadu honebního společenstva, či zda toto rozhodnutí učinil honební výbor. Ke skutečnosti, že nemůže být zhojena nicotnost rozhodnutí valné hromady, byť je vyšším orgánem než honební výbor, jestliže rozhoduje o věci, která patří do působnosti honebního výboru, se Nejvyšší soud již vyjádřil např. v usnesení ze dne 20. 3. 2014, č. j. 29 Cdo 3656/2012, kde obdobnou situaci řešil v poměrech bytového družstva; okolnost, že v tomto případě členové honebního výboru byli účastni valné hromady a hlasovali na ní, nemůže na uvedených závěrech ničeho změnit.
Pro úplnost (na podporu napadeného rozhodnutí) může dovolací soud poukázat ještě na judikaturu, která se opakovaně, byť ve specifických poměrech obchodních společností a družstev, vyslovila k tomu, že i v případě tzv. nicotnosti usnesení členské schůze nebo valné hromady byl soud oprávněn do 30. 11. 2009 vyslovit neplatnost tohoto usnesení; teprve od 1. 12. 2009 procesní předpis pro poměry obchodních společností a družstev výslovně upravil, že soud i v řízení o neplatnosti rozhodne podle § 200e odst. 5 o. s. ř. o nicotnosti bez návrhu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Odo 1060/2006 nebo usnesení ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4056/2009). Je zřejmé, že i uvedené závěry vyznívají opět v neprospěch dovolatele, jakkoli jde o řešení obdobné situace v poměrech obchodních společností a družstev, kde platila specifická úprava rozhodování v případě zjištění nicotnosti. Soudy věc řešily podle zákona o myslivosti, který nabízí pouze možnost rozhodnout o neplatnosti usnesení valné hromady podle § 22 odst. 8 (a proto věc z tohoto pohledu nemůže přezkoumávat dovolací soud), ovšem z předestřeného je patrné, že výsledek řízení by pro odvolatele ani tak příznivější být nemohl.
Za daných okolností (při závěru o podstatném porušení stanov dovolatele) jsou nevýznamné jeho další námitky vztahující se k otázce vzniku členství mysliveckého sdružení v Honebním společenstvu Zvíkov, Hvozdec, Vlkovice, a s tím související polemika o neupřednostnění nečlena při uzavírání smlouvy o pronájmu honebního pozemku.
Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou dovolací instance. Ve věci není naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím soudem dovozena přípustnost podaného dovolání podle § 237 o. s. ř., a proto dovolání ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř., tak, že žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-