// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 22.11.2005

K odpovědnosti za škodu způsobenou subdodavatelem zhotovitele díla

V rámci smluvního vztahu ze smlouvy o dílo nese zhotovitel vůči objednateli odpovědnost za řádné provedení díla a odpovídá i za ty vady díla, jež způsobil jeho subdodavatel či jiná – třetí osoba, zúčastněná na provádění díla a odlišná od účastníků smluvního vztahu. Jestliže následkem vadně provedené práce touto třetí osobou je způsobena škoda a zhotovitel ji poškozenému nahradí, má proti této třetí osobě tzv. postih podle § 440 obč. zák. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněním jiného. To ale neznamená, že příp. odpovědnost zhotovitele za škodu způsobenou při provádění díla vylučuje přímou odpovědnost toho, kdo porušením své povinnosti škodu způsobil, pokud ovšem nejde o případ podle § 420 odst. 2 obč. zák., podle nějž je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1479/2005 ze dne 18. října 2005

vytisknout článek

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: N., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalované: D. – P. s. r. o., zastoupené advokátkou, o 342.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 30/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. června 2002, č. j. 35 Co 271/2001-465, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. června 2002, č. j. 35 Co 271/2001-465, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 28. 6. 2001, č. j. 7 C 30/98-449, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 190.722,- Kč s příslušenstvím, co do dále požadované částky 151.456,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalující společnost, která na základě smlouvy uzavřené dne 25. 2. 1994 s vlastníky domu čp. 1112 v P., byla oprávněna v tomto domě pronajímat byty, dala byt č. 12 do užívání O. H. a dala mu rovněž svolení k instalaci vířivé vany do bytu. Na základě objednávky O. H. u firmy A. P., s. r. o., koupila tato firma dne 19. 8. 1996 od žalované společnosti vanu a pracovník žalované společnosti ji nainstaloval v bytě č. 12. V důsledku vadně provedené instalace došlo dne 11. 9. 1996 k úniku vody a vyplavení bytu č. 12 a dalších bytů v domě, což si vyžádalo rozsáhlé opravy, umístění uživatelů některých bytů do hotelu, poskytnutí slevy z úhrady za užívání bytů a další výdaje. Žalobkyně takto vynaložila celkem částku 933.388,30 Kč, do výše 591.160,- Kč jí plnila pojišťovna a zbylou částku uplatnila na žalované společnosti v tomto řízení. Předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 4. 1998, č. j. 7 C 30/98-101, byl usnesením odvolacího soudu zrušen se závazným právním názorem na aktivní legitimaci žalující společnosti. Soud dovodil, že žalobkyně v souvislosti s následky vadné instalace vany plnila za žalovanou společnost, která škodu způsobila (§ 420 obč. zák.), avšak toto plnění nemělo jít nad rámec skutečné škody podle ust. § 442 odst. 1 obč. zák. V řízení bylo prokázáno, že na odstranění následků vyplavení bytů vynaložila žalobkyně nad rámec plnění pojišťovny částku 190.772,- Kč, proto soud v této části žalobě vyhověl. Náhradu za výdaje na činnost označovanou jako právní služby a za náklady na obstarání náhradního bydlení pro zaměstnance firmy R., soud žalobkyni nepřiznal, neboť je neshledal důvodně vynaloženými.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 6. 2002, č. j. 35 Co 271/2001-465, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 190.722,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním posouzením. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že u žalované společnosti nejsou dány předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. Vzhledem k tomu, že O. H. uzavřel se společností A. P., s. r. o., smlouvu o dílo podle § 631 obč. zák., jejímž předmětem bylo dodání a montáž masážní vany, odvolací soud dovodil, že podle § 633 odst. 2 obč. zák. nebyla sice společnost A. P., s. r. o., povinna provést dílo osobně a mohla je nechat provést třetí osobou, avšak na svou odpovědnost. Protože společnost A. P., s. r. o., provedla dílo prostřednictvím žalované společnosti na základě smlouvy s ní uzavřené dne 24. 5. 1996, nese ona - jakožto zhotovitel - odpovědnost za řádné provedení díla. Žalovaná, která nebyla zhotovitelem, by nesla odpovědnost za vzniklou škodu, pouze pokud by vybočila z rámce sjednané smlouvy o dílo.

Proti tomuto rozsudku podala žalující společnost dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil existenci smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák. mezi O. H. a firmou A. P., s. r. o., neboť v důkazních materiálech je pouze dopis, kterým firma A. P., s. r. o., potvrzuje ústní objednávku koupě masážní vady a sděluje, že dodavatelem a montážní firmou je žalovaná. Jednalo se tedy pouze o objednávku zboží s instalací, zprostředkování obchodní transakce a nikoli o smlouvu o dílo, a ani mezi firmou A. P., s. r. o., a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o dílo. Namítá, že samotná zmínka v kupní smlouvě o instalaci, která je v souladu se zákonem o živnostenském podnikání, nečiní z tohoto ujednání smlouvu o dílo, a jak vyplývá z obsahu spisu, mezi firmou A. P., s. r. o., a žalovanou společností byla uzavřena kupní smlouva. Tím spíše nebyla smlouva o dílo uzavřena mezi O. H. a firmou A. P., s. r. o. Dovolatelka zdůrazňuje, že se nejedná o odpovědnost ze závazkového vztahu, ale o obecnou odpovědnost mezi subjekty, které spolu v závazkovém vztahu před protiprávním jednáním škůdce nebyly. Není možné, aby poškozený musel zkoumat důvody přítomnosti různých subjektů v domě a jejich vzájemné závazkové vztahy, když si sám zjistil a znaleckým posudkem s fotodokumentací potvrdil, kdo provedl vadnou práci a tím způsobil škodu, a když sám také zajistil odstranění příčiny vzniku škody dotažením převlečné matice. Pokud by mu podle závěru odvolacího soudu škodu způsobila firma A. P., s. r. o., mohla by se tato firma vyvinit tím, že nebyla zhotovitelem díla, nýbrž pouze zprostředkovatelem prodeje vany. S panem H. byla totiž pouze v neformálním vztahu a nedopustila se žádného protiprávního jednání, když vanu instaloval jiný subjekt. Dovolatelka poukazuje na to, že protiprávní jednání žalované bylo prokázáno znaleckými posudky a dalšími důkazy, a odvolací soud se zabýval pasivní legitimací žalované, ačkoliv ta ji v odvolání nenapadla. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.

Především je třeba v obecné poloze zdůraznit, že vadné provedení práce je předpokladem jak odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu. Zatímco nároky z odpovědnosti za vady mohou být uplatňovány jen ve vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem, neboť jde o práva, která mají základ v závazkovém právním vztahu, jenž vznikl z jejich smluvního ujednání, předpokladem vniku nároku na náhradu škody podle § 420 obč. zák. není závazkový právní vztah mezi poškozeným a tím, kdo mu škodu způsobil. Jde o mimozávazkovou odpovědnost za porušení právní povinnosti, založenou na principu presumovaného zavinění. Z hlediska aplikace tohoto ustanovení je nerozhodné, zda byla porušena povinnost vyplývající z právního předpisu či ze závazku (ze smlouvy). Vzhledem k tomu, že v daném případě zcela jednoznačně nejde o nároky z odpovědnosti za vady díla (za vady plnění – tj. instalace vany), nýbrž o náhradu majetkové újmy, jež vznikla následkem této vadně provedené instalace, tedy o náhradu škody, zcela správně uvažovaly soudy obou stupňů o aplikaci § 420 obč. zák.

Odvolací soud ke svému závěru o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované společnosti dospěl výkladem ustanovení § 631 a 633 odst. 2 obč. zák., z nichž dovodil, že odpovědnost za jakoukoliv majetkovou újmu vzniklou v souvislosti s prováděním díla třetí osobou nese zhotovitel jakoby dílo prováděl sám, zatímco ten, kdo škodu fakticky způsobil (třetí osoba), by odpovídal jen pokud by se dopustil excesu. S tímto závěrem nelze souhlasit.

Podle ust. § 631 obč. zák. smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

Podle ust. § 633 odst. 2 obč. zák. na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést je osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost.

Je sice samozřejmé, že v rámci smluvního vztahu ze smlouvy o dílo nese zhotovitel vůči objednateli odpovědnost za řádné provedení díla a odpovídá i za ty vady díla, jež způsobil jeho subdodavatel či jiná – třetí osoba, zúčastněná na provádění díla a odlišná od účastníků smluvního vztahu. Jestliže následkem vadně provedené práce touto třetí osobou je způsobena škoda a zhotovitel ji poškozenému nahradí, má proti této třetí osobě tzv. postih podle § 440 obč. zák. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněním jiného. To ale neznamená, že příp. odpovědnost zhotovitele za škodu způsobenou při provádění díla vylučuje přímou odpovědnost toho, kdo porušením své povinnosti škodu způsobil, pokud ovšem nejde o případ podle § 420 odst. 2 obč. zák., podle nějž je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Pouze v uvedeném případě je ze zákona vyloučena přímá odpovědnost zaměstnanců či jiných osob použitých podnikatelským subjektem v rámci jeho činnosti.

V jiných případech však odpovědnost zhotovitele díla za škodu způsobenou při provádění díla nevylučuje přímou odpovědnost toho podnikatelského subjektu, který škodu způsobil, a to jak ve vztahu k objednateli díla, tak ve vztahu k dalším poškozeným. Vyloučena je pouze přímá odpovědnost osob, které v rámci svého vztahu k tomuto subjektu plnily zadané úkoly a odpovídají pouze jemu, a to podle pracovněprávních předpisů. Protože pro uplatnění nároku na náhradu škody podle § 420 obč. zák. není rozhodující, zda mezi poškozeným a tím, kdo mu škodu způsobil, byl závazkový právní vztah, není ani v daném případě pro aplikaci § 420 odst. 1, 3 obč. zák. rozhodující, zda mezi O. H. a společností A. P., s. r. o. byla uzavřena smlouva o dílo či nikoliv, nýbrž platí zásada, že odpovědnost za škodu nese ten, kdo ji způsobil.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu, který vychází z odlišného právního názoru, není správný a dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení, jakož i o náhradě nákladů původního odvolacího řízení, rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Autor: -jj-