// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 28.03.2013
K odstranění vad objednatelem na náklady zhotovitele
Strany mohou ve smlouvě o dílo platně sjednat, že si objednatel - při splnění dohodnutých podmínek - může nechat vady díla odstranit na náklady zhotovitele třetí osobou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, ze dne 28. 2. 2013
(kategorie: smlouva o dílo; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. H., zastoupené JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20, proti žalovanému R. P., s místem podnikání v Jablonci nad Nisou, Vysoká 74, identifikační číslo 472 81 171, zastoupenému Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Semilech, Bavlnářská 137, o zaplacení 202.962,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 84/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, ve znění opravného usnesení ze dne 7. června 2011, č. j. 36 Co 156/2010-299, takto:
I. Dovolání proti rozsudku ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozhodl ve věci samé, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.176,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Olgy Uhrové, advokátky se sídlem v Praze 2, Trojická 20.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 202.962,90 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o dílo.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 7. ledna 2010, č. j. 5 C 84/2006-163, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. února 2010, č. j. 5 C 84/2006-167, zamítl žalobu o zaplacení částek 202.962,90 Kč a 14.454,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2003 smlouvu o dílo, podle níž se žalovaný (zhotovitel) zavázal provést pro žalobkyni (objednatele) opravu střechy a omítek domu ve V. v J. n. N.; práce na střeše domu byly ve smlouvě popsány jako „demontáž stávající krytiny, podkladní lepenka, pomocné lešení, přezdění komína, hromosvod, výlez, 2 ks střešního okna, šindel, oplechování + spodní žlaby“; podle položkového rozpočtu činila cena těchto prací a materiálu 213.892,- Kč. V čl. VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo si účastníci sjednali, že v případě, že zhotovitel v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace vad díla nedohodne termín odstranění záruční vady, nebo že se smluvní strany na termínu nedohodnou, je objednatel oprávněn nechat vadu odstranit na náklady zhotovitele. Dne 22. 8. 2003 žalovaný žalobkyni dílo předal a žalobkyně dílo převzala; záruka za jakost byla v předávacím protokole sjednána na dobu do 22. 8. 2006. V lednu 2004 žalobkyně u žalovaného reklamovala vadu střechy, konkrétně rozsáhlé zatékání do domu, a požadovala její odstranění. Z posudku „Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů“ ze dne 16. 5. 2005, ze znaleckého posudku o příčinách vzniku poruch šikmého střešního pláště ze dne 9. 8. 2006, který na žádost žalobkyně vypracoval Ing. M. N., a ze znaleckého posudku ze dne 5. 5. 2009, který na zadání soudu vypracoval Ing. L. S., vyplynulo, že příčinou zatékání střechou do domu nebyla špatně provedená práce, nýbrž nesprávně zvolené technologické řešení díla - konstrukce střešního pláště; žalovaný měl s ohledem na použití skládané střešní krytiny a na možnost tvorby depozic sněhu a ledu v dané lokalitě navrhnout odvětraný zateplený střešní plášť, popř. zajistit temperování okrajů střechy. Protože žalovaný vadu střechy neodstranil, zajistila si žalobkyně její odstranění u L. E. s místem podnikání v Náchodě, Kramolna 108, který na základě smlouvy o dílo ze dne 9. 8. 2006 provedl na domě žalobkyně odvětraný střešní plášť (dvouplášťovou střechu) za cenu 202.962,90 Kč. Soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky podle § 631 a § 652 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obč. zák.“), jako vztah ze smlouvy o opravě věci. Na podkladě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že v řízení sice bylo prokázáno, že s ohledem na žádanou střešní krytinu a místní povětrnostní podmínky mělo být žalobkyni doporučeno provedení odvětraného zatepleného střešního pláště, avšak žalovaný za vady střechy neodpovídá, neboť se ve smlouvě o dílo nezavázal provést opravu střechy vybudováním takového střešního pláště; účastníci se dohodli toliko na demontáži stávající krytiny, položení podkladní lepenky, položení šindele CRC Supperseal, přezdění komína, instalaci hromosvodu, zabudování výlezu a 2 ks střešních oken a provedení oplechování a spodních žlabů. Protože všechny tyto práce žalovaný vykonal, nemohla žalobkyně se svým nárokem uspět, ačkoliv svá práva z odpovědnosti za vady uplatnila řádně a včas.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. června 2011, č. j. 36 Co 156/2010-299, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 202.962,90 Kč s 9% úrokem z prodlení z této částky od 10. 11. 2006 a dále až do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, a to ve splátkách po 50.000,- Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil výslechy žalovaného, svědka J. S. (inspektora Cechu klempířů, tesařů a pokrývačů) a soudního znalce Ing. S. Dále provedl důkaz normou pro navrhování střech ČSN 731901 (dále jen „technická norma ČSN 731901“). Vzal za prokázané, že žalovaný - ačkoliv odvedl kvalitní pokrývačskou a zednickou práci - provedl dílo vadně, neboť zvolil nesprávné technické řešení (nezajistil střechu dostatečným odvětráním). Z technické normy ČSN 731901 platné v době provedení díla vyplývá, že střechy mají být navrhovány tak, aby nepropouštěly vodu ani vlhkost v kapalném skupenství do podstřešních konstrukcí, čehož je dosahováno užitím nepropustných hydroizolačních materiálů a střešním odvětráním. Žalovaným zhotovená střecha neplnila svoji izolační funkci a zatékalo do ní ve větším rozsahu než před opravou. Odvětrání, které žalovaný provedl ve hřebeni střechy, nemohlo být základem pro budoucí provedení odvětrávané střechy; střecha musela být před položením difúzní fólie celá stržena. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni navrhl vhodný způsob provedení díla, avšak ona trvala na nevhodném způsobu provedení. Na základě reklamace žalovaný zamýšlel vadu střechy odstranit podlepením šindelů nad spodními žlaby a zavedením vyhřívání žlabů elektrickým kabelem; žalobkyně takový způsob opravy neakceptovala s poukazem na neúměrné budoucí výdaje spojené s vyhříváním žlabů a požadovala, aby vada byla odstraněna způsobem, který jí v budoucnu finančně nezatíží, konkrétně zhotovením dvouplášťové odvětrané střechy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal žalobou uplatněný nárok z titulu odpovědnosti za vadu díla důvodným. Konstatoval, že i když není technická norma obecně závazná, měli by k ní podnikatelé ve stavebnictví přihlížet a neprovádět práci pod jí stanovenou úroveň. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobkyni upozornil na nutnost provedení dvouplášťové větrané střechy a že ona s tímto řešením nesouhlasila, vadu střechy neodstranil, resp. v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace vad díla nedohodl termín odstranění záruční vady, přičemž smluvní strany se na termínu nedohodly, takže žalobkyně po právu postupovala podle čl. VIII. bodu 8. 3. a nechala vadu odstranit zhotovitelem L. E. Cenu, kterou tento zhotovitel za dílo vyúčtoval, posoudil odvolací soud jako nutné náklady na odstranění vad střechy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu v prvé řadě vytýká, že jeho četné skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.). Nesprávné je podle něho zjištění, že odvětrání střešního pláště zevnitř připravil až po reklamaci díla; tuto přípravu totiž provedl po dohodě s žalobkyní již v rámci zhotovení díla. Závěr, že jím zhotovená střecha nemohla fungovat, jestliže nebyl proveden odvětraný zateplený střešní plášť, učinil odvolací soud podle jeho názoru na základě rozporuplné výpovědi svědka J. S. (inspektora Cechu klempířů, tesařů a pokrývačů), který nemá dostatek odbornosti. Odvolací soud také nesprávně uvěřil tvrzení žalobkyně, že jím zhotovená střecha neplnila svou izolační funkci, neboť do domu zatékalo ve větším rozsahu než předtím, a že teprve zásah firmy L. E. vedl k zamezení zatékání. Ze znaleckého posudku Ing. L. S. se podává, že jím zhotovený střešní plášť zlepšil nepropustnost původní střechy a že není-li provedeno zateplení střešního pláště, nelze v budoucnu vyloučit další zatečení. Tomu ostatně nasvědčují jím předložené fotografie, které odvolací soud nehodnotil. Oporu v provedeném dokazování nemá podle názoru žalovaného ani závěr, že vadu díla neodstranil, resp. že jeho opakované pokusy odstranit vadu zatmelením nebo vlepením asfaltových pásů do úžlabí byly neúčinné. Připomíná, že v rámci reklamace pouze podlepil střešní šindele; jím navrhované vlepení asfaltových pásů do úžlabí a instalaci vytápění žlabů žalobkyně odmítla. V souvislosti s touto námitkou žalovaný kritizuje úvahu odvolacího soudu, že by jím navrhované řešení nevedlo k odstranění vady díla (zatékání do domu), neboť nekoresponduje se závěry znalců Ing. L. S. a Ing. M. N.; z nich lze dovodit, že vadu díla bylo možné odstranit způsobem, který navrhl, tj. vytápěním okrajů střechy, jež mělo zajistit skluz sněhu ze střešních ploch. Protože nelze souhlasit se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že zásahem firmy L. E. došlo k odstranění vady díla (zatékání), neobstojí ani závěr, že cena prací provedených touto firmou představuje náklady nutné na odstranění vady díla. Za nesprávné označuje žalovaný i zjištění, že při provedení díla zvolil nesprávné technické řešení (a je tudíž odpovědný za jeho vady) a že měl střechu provést jako odvětrávanou. Z provedených důkazů (znaleckých posudků a výslechů Ing. L. S. a J. S.) vyplynulo, že práce provedl odborně a že se provedením díla zlepšila nepropustnost střechy a zároveň se nezměnily parametry střechy původní. Žádný právní předpis ani technická norma nezakazují provádět jednoplášťové střechy se skládanou střešní krytinou; pouze se doporučuje zabránit následnému vzlínání a zatékání vody, např. vytvořením víceplášťových střech nebo zajištěním skluzu sněhu ze střešních ploch a vytápěním okrajů střech. V řízení navíc nebyla jednoznačně zjištěna příčina propustnosti (protékání) střešního pláště, tj. zda byla způsobena absencí odvětrání nebo nedostatkem tepelné izolace, či oběma těmito příčinami poměrně. Bez toho přitom nebylo ani možné dovodit, zda je dílo vadné. Rozumí-li se opravou stav, kdy se obnoví původní technické vlastnosti věci, vyplývá z provedeného dokazování, že dílo provedl bezvadně. Tomu ostatně nasvědčují údaje znaleckých posudků Ing. M. N., Ing. L. S. i J. S., že je možné dodatečně provést odvětrání střechy vzduchovou mezerou vytvořenou pod bedněním, čímž by vznikla víceplášťová střecha a že funkční střešní plášť vyžaduje, aby střecha byla zateplena a bylo garantováno odvětrávání pod bedněním, které již připravil. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný namítá, že i kdyby bylo namístě dovodit, že při provedení díla nezvolil správné technické řešení, nemělo být žalobě vyhověno, neboť nebyly splněny podmínky pro postup žalobkyně podle čl. VIII. bodu 8.3. smlouvy o dílo. Je totiž na zhotoviteli, jaký postup směřující k odstranění vady zvolí. Žalobkyně v rámci jednání po reklamaci díla nesouhlasila s jím navrženým postupem, jak zamezit protékání a požadovala nákladnější způsob opravy. Nakonec zvolila způsob nejnákladnější, kterým změnila technické parametry původní střechy a překročila tak předmět díla, jež si sjednali ve smlouvě o dílo (pořídila novou střešní krytinu, jíž nahradila jím položenou krytinu, ačkoliv tuto mohla znovu použít). Výkon jejího práva z odpovědnosti za vady je tak v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud navíc pochybil při výkladu § 655 odst. 1 věty třetí obč. zák., jestliže bez náležitého odůvodnění ztotožnil výši slevy ceny díla s veškerými náklady vynaloženými firmou L. E., které dosáhly 95% ceny díla. Žalobkyni neměly být přiznány ani náklady, které vynaložila v souvislosti s reklamací, protože byly neúčelné. Nutnost větraného střešního pláště jí musela být známa již při předání díla; jednalo-li se o zřejmou vadu, nebylo nutné vynakládat náklady na její zjištění. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje žalovaný v tom, že odvolací soud provedl rozsáhlé dokazování a odepřel mu možnost přezkumu rozhodnutí v rámci řádného opravného prostředku. Jeho procesní postup je v rozporu s § 213 odst. 4 o. s. ř. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nedůvodné. Napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný. Má za to, že všechny závěry odvolacího soudu jsou podloženy příslušnými důkazy a obšírně vyvrací jednotlivá skutková tvrzení, kterými žalovaný v dovolání rozporoval zjištění soudů obou stupňů. Zdůrazňuje, že jako laik nebyla schopna určovat postup práce na střeše a bylo na žalovaném, aby zhotovil střešní plášť tak, aby do domu přestalo zatékat. Provedení odvětrání zevnitř (tj. pod bedněním) by bylo - vzhledem k omezenému půdnímu prostoru - technicky a finančně náročné, ne-li nemožné. Výpovědí svědka J. S. bylo navíc zjištěno, že příprava odvětrání nemohla fungovat, neboť nebyla žalovaným správně provedena. K opravě střechy firmou L. E. přistoupila až po té, kdy žalovaný více než rok po reklamaci s odstraněním vady otálel, jeho následné pokusy zamezit zatékání zatmelením byly neúspěšné a zatékání do domu se neustále zhoršovalo. Postupovala proto v souladu s čl. VIII. bodem 8.3. smlouvy o dílo, neboť žalovaný nesjednal termín opravy díla do pěti dnů od reklamace.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje žalovaný především v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s § 213 odst. 4 o. s. ř., provedl-li ve věci rozsáhlé dokazování namísto toho, aby ji vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Došlo tak k porušení zásady dvojinstančnosti řízení.
Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. Ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. nestanoví meze, které odvolací soud nesmí při doplnění dokazování překročit, nýbrž jen určuje, za jakých podmínek odvolací soud není povinen dokazování doplňovat (jde-li o rozsáhlé doplnění dokazování a nebylo-li dosud k dané skutečnosti provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování). V případě splnění obou podmínek ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda navržené důkazy provede v odvolacím řízení nebo zda za účelem jejich provedení rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování.
V posuzovaném případě odvolací soud na základě nově provedených důkazů (účastnickou výpovědí žalovaného, výslechem znalce Ing. L. S., výslechem svědka J. S. a technickými normami ČSN) nezjistil skutkový stav věci odlišně od soudu prvního stupně; jeho skutková zjištění učiněná ze znaleckých posudků pouze doplnil a dosavadní tvrzení žalovaného ověřil údaji uváděnými v účastnické výpovědi.
V rámci stejného dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) žalovaný odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl jím předložený důkaz - fotografie domu žalobkyně po opravě střechy provedené L. E., jimiž hodlal vyvrátit závěr odvolacího soudu, že tato oprava vedla k odstranění vad díla.
Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. věty první, není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy.
Z této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu řízení (srovnej např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1850/2011). Na druhou stranu je soud povinen vypořádat se i s tím, proč nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů a proč neprovedl i další, účastníky navrhované důkazy, popř. uvést, o které důkazy jde (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 817/2003).
Odvolací soud sice ve svém rozhodnutí náležitě nezdůvodnil, proč neprovedl žalovaným navržený listinný důkaz (soubor fotografií), jeho pochybení však není způsobilé mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Fotografie zachycující podobu (stav) střechy po zásahu provedeném L. E. totiž nemohly nikterak ovlivnit závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, tedy že dílo provedené žalovaným vykazovalo vady, za něž žalovaný odpovídá, že žalovaný vady podle smluvního ujednání včas neodstranil a žalobkyni proto náleží sleva z ceny díla ve výši nákladů, které vynaložila na odstranění jeho vad. Zjištění, zda i dílo provedené L. E. vykazuje vady či nikoliv, je z hlediska právního posouzení dané věci bez významu. Pokud by totiž vykazovalo vady, odpovídal by za ně zmíněný zhotovitel a nikoli žalovaný; v jeho poměrech by se právní vztah mezi žalobkyní a L. E. nemohl projevit (žalobkyně by se musela domáhat svých nároků z titulu odpovědnosti za vady díla u L. E. v jiném řízení). Lze proto uzavřít, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Zjištění, zda L. E. odstranil vady díla provedeného žalovaným (jak provedl vlastní dílo - slovy odvolacího soudu „oprava splnila svůj účel, neboť po jejím dokončení do domu již nezatéká“), nebylo pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, tj. pro úvahy, zda žaloba byla podána právem, významné. Odvolacímu soudu proto nelze s úspěchem vytýkat, že při rozhodování nebral v potaz domněnku vyslovenou znalcem ve znaleckém posudku ze dne 5. 5. 2009, že ani po zásahu provedeném L. E. zatékání v budoucnu „nelze vyloučit“. Stejně tak je z hlediska právního posouzení věci nevýznamné v dovolání kritizované skutkové zjištění odvolacího soudu, že přípravu pro odvětrání provedl až v průběhu reklamace. Toto zjištění sice nemá oporu v provedeném dokazování, je však pro právní posouzení věci bezcenné. To, že žalovaný přípravu na odvětrání provedl v průběhu provádění díla, vyšlo v řízení najevo, účastníci tuto skutečnost nezpochybnili a znalci ji brali v potaz při vypracování znaleckých posudků a při podání vyjádření. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že odvětrání střešního pláště je možné zhotovit i pod bedněním, avšak žalovaný v řízení neprokázal (a ostatně ani netvrdil), že by tento technologický postup žalobkyni vůbec navrhl. Nadto znalec Ing. L. S. při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2010 uvedl, že provedení odvětrání pod bedněním by sice bylo reálně zhotovitelné, avšak musely by být vybourány stávající podhledy domu. Svědek J. S. při jednání odvolacího soudu dne 18. 1. 2011 hodnotil přípravu na odvětrání provedenou žalovaným jako nefunkční, protože „nebyl proveden přívod vzduchu na žlabu střechy na kraji střechy“, a žalobkyně ve svém vyjádření z 14. 1. 2011 prosazuje názor, že by odvětrání pod bedněním nebylo s ohledem na omezené půdní prostory domu vůbec možné.
Zjištění, že žalovaný zvolil při provedení díla nesprávný (neúčinný) technologický postup, učinil odvolací soud jednak ze znaleckých posudků Ing. L. S. a Ing. M. N. a z výpovědi svědka J. S. Z těchto důkazů sice vyplynulo, že žalovaný provedl samotné práce při výměně střešní krytiny a při opravě střešních prvků odborně zdařile, avšak vzhledem k tomu, že do domu žalobkyně i nadále zatékalo, nemohly pouhé správně provedené řemeslné výkony zaručit bezvadnost díla jako celku. Oba znalci i inspektor Cechu klempířů a pokrývačů J. S. shodně označili technologický postup, který žalovaný při tvorbě střechy zvolil, za chybný. Vada provedeného díla spočívala v rozsáhlém zatékání střechou do domu. Příčinou zatékání byla dle názoru znalců i J. S. absence odvětraného zatepleného střešního pláště, resp. absence odvětrání i tepelné izolace současně. Údaje, které z těchto důkazů vyplynuly, se navzájem doplňují a zcela korespondují s tvrzením žalobkyně, že do střechy po opravě provedené žalovaným v zimním období ve velkém rozsahu zatékalo. Nelze tudíž přisvědčit námitce žalovaného, že soudy příčinu vady střechy zjistily neúplně. Vyslovuje-li žalovaný spolu s touto námitkou rovněž pochybnosti k hodnocení výpovědi svědka J. S., sluší se připomenout, že výhrady k vyhodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti nelze zpochybnit prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů, neboť popírají zásadu volného hodnocení důkazů. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze totiž napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.
Žalovaným kritizovaný skutkový závěr, že se mu přes opakované pokusy nepodařilo vytčené vady odstranit, učinily soudy obou stupňů především na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaný do podání dovolání nezpochybnil. Žalobkyně jak v žalobě, tak i v průběhu řízení konzistentně uváděla, že žalovaný zůstal po dobu více než jednoho roku od reklamace vad díla (tj. od 24. 1. 2004) zcela nečinný a teprve v roce 2005 přistoupil k tmelení střešních šindelů, které však protékání střešní krytinou do domu nezabránilo. Připustila přitom, že další postup, spočívající ve vlepení asfaltových pásů do úžlabí s instalací elektrického vytápění žlabů, který žalovaný navrhl, už odmítla a podle smlouvy účastníků si sjednala odstranění vady střechy u jiného zhotovitele, který opravu provedl. Žalovaným kritizované zjištění, že se mu nepodařilo vady díla odstranit, má tudíž oporu v provedeném dokazování a je navíc z hlediska právního posouzení věci bezcenné, neboť - jak správně dovodil již odvolací soud, přestože to nevyjádřil dostatečně pregnantně - smluvní ujednání obsažené v článku VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo žalobkyni opravňovalo „nechat vadu odstranit na náklady zhotovitele“, jestliže zhotovitel nedohodne termín odstranění záruční vady v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace, případně pokud se strany na termínu nedohodnou (k relevanci skutkového zjištění srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8). V posuzovaném případě nebylo v řízení zjištěno (a žalovaný to v dovolání ani nezpochybňuje), že by žalovaný určil termín odstranění vytčené vady do pěti pracovních dnů od doručení reklamace, popř. že by se účastníci na termínu dohodli; žalobkyně reklamovala vadu díla dne 24. 1. 2004 a žalovaný ji započal odstraňovat teprve v roce 2005, aniž byl takový termín účastníky bezprostředně po uplatnění reklamace dohodnut. Sám žalovaný navíc připouští, že postup, který navrhl k odstranění vad díla (protékání) nedokončil, jinak řečeno vady díla neodstranil.
Neregulérní je pak kritika závěru odvolacího soudu, že by jím navržené řešení odstranění vad střešního pláště vlepením asfaltových pásů do úžlabí a instalací vytápění žlabů nebylo účinné, neboť úvahy odvolacího soudu v takový závěr nevyústily (alespoň z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí se takový závěr nepodává). Je sice pravda, že otázku účinnosti žalovaným navrhovaného postupu odstranění vady střechy si odvolací soud položil, avšak dále se jí - s ohledem na následující skutková zjištění a právní posouzení věci - nezabýval. Při posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně totiž akcentoval smlouvu účastníků, konkrétně její článek VIII. bod 8. 3., a dospěl k závěru, že žalovaný nedodržel zde sjednaný postup. K tvrzení žalovaného, že navrhl účinné řešení odstranění vad díla (zavedením elektrického vytápění okapů), je vhodné připomenout, že např. soudní znalec Ing. L. S. při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2010 mimo jiné vypověděl, že se uvedená vada střechy dá „nikoliv řešit, ale zmírnit“ opatřením, které navrhoval žalovaný.
Přisvědčit nelze ani námitce žalovaného, že odvolací soud pochybil při interpretaci smlouvy o dílo, resp. že nesprávně zjistil v ní sjednané podmínky umožňující objednateli postupovat podle jejího článku VIII. bodu 8. 3., což jej posléze vedlo k nesprávnému závěru, že smluvní ujednání opravňovalo žalobkyni nechat si vady na jeho náklady opravit třetí osobou. I tato námitka představuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).
Údaje o tom, co bylo účastníky sjednáno, na čem se dohodli pro případ, že dílo bude vykazovat vady, čerpal odvolací soud především z písemné smlouvy o dílo z 26. 5. 2003. V článku VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo se podává, že nedostál-li zhotovitel své povinnosti „dohodnout termín odstranění záruční vady v průběhu pěti pracovních dní od doručení reklamace či se strany na termínu nedohodnou, je objednatel oprávněn nechat vadu odstranit na náklady zhotovitele“. Slovní vyjádření tohoto ujednání je zcela jednoznačné; nelze ho vyložit (a to již za užití gramatického vykladu) jinak, než učinil odvolací soud. Pakliže bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně u žalovaného reklamovala vady střechy dne 24. 1. 2004 a žalovaný zůstal víc jak rok nečinný, tj. logicky vzato ani „nedohodl termín odstranění záruční vady v termínu 5 pracovních dnů od reklamace“, přičemž dohoda smluvních stran ohledně termínu odstranění vad tvrzena (natož prokázána) nebyla, obstojí skutkový závěr odvolacího soudu, že byly splněny smluvené podmínky pro postup, který žalobkyně zvolila.
Důvodná není ani výtka žalovaného, že zjištění odvolacího soudu, že střechou do domu žalobkyně po jím provedeném díle zatékalo dokonce více než před provedením díla, odporuje závěrům znalce ing. L. S., jestliže ten ve svém znaleckém posudku uvedl, že „v důsledku prací provedených žalovaným nepochybně ve vztahu ke stavu původnímu došlo ke zlepšení nepropustnosti této střechy pro vodu v kapalném skupenství“. Nelze přehlížet, že žalovaný znalecký závěr vytrhuje z kontextu celého znaleckého posudku; z něho se totiž jednoznačně podává (a oba soudy z tohoto zjištění vycházely), že příčinou vad střechy je “zatékání srážkové vlhkosti do skládané krytiny v důsledku nahromadění tajícího sněhu a ledu v partiích střešních úžlabí a oplechování střešních nadezdívek“. Neodporuje logickému myšlení, že vedle závěru, že řemeslně dobrou prací žalovaného došlo k celkovému zlepšení nepropustnosti střechy pro vodu v kapalném skupenství (tj. např. dešťové srážky v průběhu roku), současně obstojí i skutkový závěr, že do domu žalobkyně v důsledku hromadění sněhu v inkriminovaných částech střechy při jeho postupném odtávání zatéká více než před provedením díla žalovaným. Tento závěr navíc koresponduje s tvrzením žalobkyně, předloženými fotografiemi domu a zjištěními, která při ohledání shodně učinili znalci Ing. L. S. a Ing. M. N. i svědek J. S.
Lze uzavřít, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. nebyl uplatněnými dovolacími námitkami naplněn.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, žalovaný brojí proti právnímu závěru dovozujícímu, že jím provedené dílo vykazuje vady, za které jako zhotovitel odpovídá. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že dílo provedl bezvadně, jestliže požadované práce vykonal odborně a kvalitně v době, kdy právní předpis ani technická norma, která navíc nebyla aktuální, nezakazovaly provádět jednoplášťové střechy se skládanou střešní krytinou (vytvoření víceplášťových střech nebo zajištění skluzu sněhu ze střešních ploch vytápěním okrajů střech bylo pouze doporučováno). Zdůrazňuje přitom, že opravou se rozumí stav, kdy se obnoví původní technické vlastnosti věci a že při zhotovování střešního pláště je možné volit různé technologické postupy. Pro případ, že by neobstála tato jeho námitka, prosazuje názor, že bylo jeho právem zhotovitele zvolit způsob odstranění vytčené vady díla, což žalobkyně nerespektovala; pokud si nechala vady odstranit třetí osobou, nemůže se úspěšně domáhat zaplacení částky, kterou vynaložila na údajné odstranění vady.
Závěru odvolacího soudu, že žalovaný provedl dílo vadně lze přisvědčit. I když z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný provedl řemeslné práce při výměně střešní krytiny a zabudování střešních doplňků (klempířské práce) odborně kvalitně, jeho dílo nelze označit za bezvadné, jestliže zhotovenou střechou do domu v době odtávání sněhu zatékalo. Základní vlastností každé střechy, kterou lze důvodně očekávat, je její nepropustnost, a to v kterémkoli ročním období (střecha nesmí propouštět vlhkost v kapalném ani plynném skupenství). Je odpovědností každého odborníka - zhotovitele - aby navrhl takový postup provedení díla (příp. opravy či úpravy věci), který základní vlastnosti věci (její součásti) zaručí a který splňuje případné technické požadavky. Povinnost provést dílo řádně znamená, že zhotovitel musí postupovat odborně (způsobem, jakým se obvykle při provedení díla k tomu kvalifikovanými osobami postupuje). Má-li objednatelem dodaný (požadovaný) materiál nedostatky bránící řádnému zhotovení díla nebo jsou-li pokyny objednatele k provedení díla nevhodné, je namístě postup podle § 637 obč. zák.
V posuzovaném případě byla podle znalců příčinou zatékání srážkové vlhkosti do skládané střešní krytiny vždy v zimním období skutečnost, že střecha má přesahy přes obvodové zdi, které jsou vždy teplotně silně podchlazovány a dochází k zamrzání odtávajícího sněhu; z ostatní střešní plochy nemůže voda odtávat a dostává se skládaným šindelem kolem hřebíků do střešní konstrukce a dále stropem do místností. Z toho nelze než dovodit, že žalovaný jako zhotovitel zvolil nesprávné technické řešení díla. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že zvolil-li žalovaný nesprávné technické řešení opravy (použil technologii jednoplášťové střechy, resp. „střešního pláště nevětraného bez dostatečné tepelné izolace“), které nezajistilo nepropustnost vlhkosti (střecha tak nemohla fungovat), provedl dílo vadně přesto, že jeho řemeslná práce byla kvalitní. Správná je rovněž úvaha odvolacího soud, že nárok žalobkyně by nebyl oprávněný pouze tehdy, pokud by žalovaný prokázal, že žalobkyni před provedením díla upozornil, že střešní plášť je namístě provést jako odvětraný a že žalobkyně s takovým řešením nesouhlasila. Protože to v řízení neprokázal, odpovědnosti za vady díla se nezprostil. Nadto nelze přehlížet, že sám žalovaný v dovolání vady díla připouští, argumentuje-li tím, že „vady díla nebyly odstraněny ani opravou střechy provedenou firmou L. E“.
Žalovanému lze sice dát za pravdu, že je zásadně právem zhotovitele zvolit způsob odstranění vad díla (tj. způsob odstranění vady závisí na rozhodnutí zhotovitele). V daném případě však byla tato zásada nahrazena smluvním ujednáním účastníků. Obstojí-li skutkové zjištění (viz shora), že ve smlouvě o dílo bylo sjednáno, že si žalobkyně - při splnění dohodnutých podmínek - může nechat vady díla odstranit na náklady žalovaného třetí osobou, a že tyto podmínky byly splněny (žalovaný nedohodl termín odstranění záruční vady v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace), musí obstát i právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů, které účelně vynaložila na odstranění vad díla. Pakliže odvolací soud shledal tyto náklady nutnými, jsou úvahy ohledně slevy z ceny díla, resp. její přiměřenosti, irelevantní.
Výhradou žalovaného, že parametry díla byly poměřovány nesprávnou technickou normou, se podrobně zabýval již odvolací soud v rámci odvolacího řízení. Opatřil si za tím účelem příslušnou technickou normu ČSN 731901, která byla platná a účinná od ledna 1999, tedy v době, kdy žalovaný dílo prováděl. Správně nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že podle nesprávných technických norem posuzovali dílo znalci, neboť bylo vyvráceno výpovědí znalce Ing. L. S. při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2010; z ní vyplynulo, že z normy ČSN EN 544, která v době, kdy žalovaný dílo prováděl, již neplatila, vycházel pouze terminologicky, avšak stav díla posuzoval pouze podle tehdy platné normy ČSN 731901. Lze tedy souhlasit s odvolacím soudem, že technické parametry díla byly posouzeny podle norem platných v době, kdy bylo zhotoveno.
Zpochybňuje-li žalovaný v dovolání oprávněnost nároku žalobkyně na uhrazení nákladů, které vynaložila v souvislosti s uplatněnou reklamací, nezbývá než konstatovat, že tyto náklady nebyly součástí rozsudkem přiznané částky. Odvolací soud se sice v odůvodnění svého rozhodnutí oprávněností takového nároku žalobkyně zabýval, ve výroku svého rozsudku o něm však nerozhodl. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 236 odst. 2 o. s. ř.).
Ani dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Lze uzavřít, že rozsudek, jímž odvolací soud rozhodl ve věci samé, je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, které žalovaný v dovolání výslovně rovněž napadl, není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 20.680,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do31. 12. 2012), s připočtením částky 4.176,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Autor: -mha-