// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 22.06.2010
K žalobě na odstranění vady věci zhotovené na zakázku
Podle ustanovení § 648 odst. 1, věty první, obč. zák. je objednatel oprávněn požadovat bezplatné odstranění vady, jde-li o vadu, kterou lze odstranit.
Obecně platí, že způsob odstranění vady díla přísluší zhotoviteli. To však nevylučuje, aby se objednatel žalobou domáhal odstranění vady konkrétními postupy odpovídajícími její povaze, zejména za situace, kdy odstranění vady předpokládá výměnu vadných součástí díla; právo zvolit způsob a technologii výměny vadných částí za bezvadné nadále přísluší zhotoviteli díla.
V souzené věci žalobci reklamovali vadu vodoinstalace spočívající v tom, že pitná voda nevyhovuje stanoveným a přípustným parametrům pro vysoký obsah mědi v měrných jednotkách. Žalobou se pak (mimo jiné) domáhali, aby soud uložil žalované povinnost "provést na vlastní náklady úplnou výměnu měděné vodoinstalace v domě č.p. 712 v B. za vodoinstalaci plastovou, popř. za vodoinstalaci z jiného materiálu odpovídající platným právním předpisům ..." Není pochyb o tom, že žalobci uplatnili právo na bezplatné odstranění vady (§ 648 odst. 1 obč. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4126/2008, ze dne 20. 5. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. H., a b) M. H., zastoupených JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 1569, proti žalované Top KOVODĚL spol. s r. o. se sídlem v Uherském Brodu, Kučerovo nám. 2474, zastoupené JUDr. Jaroslavem Rezkem, advokátem se sídlem v Uherském Brodu, Masarykovo nám. 72, o výměnu vodoinstalace, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 7 C 116/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. 4. 2008, č.j. 59 Co 109/2006-243, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. 4. 2008, č.j. 59 Co 109/2006-243, se v části, jíž byl potvrzen rozsudek ze dne 15. 11. 2005, č.j. 7 C 116/99-188, ve spojení s rozsudkem ze dne 4. 9. 2007, č.j. 7 C 116/99-222, kterým Okresní soud v Uherském Hradišti zamítl žalobu o výměnu měděné vodoinstalace v domě č.p. 712 v B. za vodoinstalaci plastovou, popřípadě za vodoinstalaci z jiného materiálu odpovídající platným právním předpisům, a v závislých výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 11. 2005, č.j. 7 C 116/99-188, ve spojení s rozsudkem ze dne 4. 9. 2007, č.j. 7 C 116/99-222, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobci domáhali výměny měděné vodoinstalace v domě č.p. 712 v B. na náklady žalované za vodoinstalaci plastovou, popřípadě z jiného materiálu odpovídající platným právním předpisům a zaplacení 71.918,- Kč s 11% úroky z prodlení od 4. 9. 1999 do zaplacení; ve výrocích o nákladech řízení před soudem prvního stupně (vyjma výroku o náhradě nákladů řízení, které platil stát) rozsudky soudu prvního stupně změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že vodoinstalace v domě žalobců, kterou žalovaná provedla jako zhotovitelka (§ 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), vykazovala v době ukončení díla vadu; voda protékající potrubím obsahovala měď v koncentraci přesahující stanovené limity (ČSN 757111). Protože zhotovitelka neupozornila žalobce (objednatele) na nevhodnost dodaného materiálu (měděných trubek), odpovídá za vadu ve smyslu ustanovení § 637 odst. 1 a 645 odst. 2 obč. zák. Právo na odstranění (reklamované) vady vodoinstalace žalobcům svědčí, ale ustanovení § 648 odst. 1 a 2 obč. zák. nárok na „výměnu“ věci nezakládá; je totiž na žalované, aby zvolila takový způsob, který povede k odstranění vady (nadlimitního obsahu mědi ve vodě). O částce 242.283,- Kč již odvolací soud nerozhodl, neboť jde o tzv. alternativu facultas (žalobci projevili ochotu přijmout peněžité plnění namísto „výměny“ vodoinstalace). Nárok na zaplacení částky 66.178,- Kč s příslušenstvím odvolací soud kvalifikoval jako právo uplatněné z titulu odpovědnosti za škodu (náklady za dovoz pitné vody vynaložili žalobci v důsledku vadného provedení díla), jež žalobcům nepřísluší, protože pitnou vodu mohli čerpat ze své studny, a náklady vynaložené za znalecký posudek Ing. J. K. (5.600,- Kč) a za zpracování rozboru vody (140,- Kč) jsou náklady důkazu, na jejichž náhradu žalobci - vzhledem k neúspěchu ve sporu - právo nemají.
Rozsudek odvolacího soudu - a to (jak vyplývá z jeho obsahu) jen ve výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované „vyměnit“ vodoinstalaci - napadli žalobci dovoláním. Pokud jsou splněny předpoklady pro přiznání práva z odpovědnosti za vadu díla, nelze podle jejich názoru žalobu zamítnout, resp. zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdit jen proto, že požadavek „výměny“ vodoinstalace nepřípustně diktuje konkrétní způsob, jímž žalovaná vadu odstraní.
V případě pochybností, čeho se objednatelé díla domáhají, měl odvolací soud poskytnout žalobcům poučení, že petit žaloby není srozumitelný, určitý nebo vykonatelný, a vyzvat je k nápravě (§ 5, § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (soud prvního stupně sice rozhodoval - poté, co jeho první rozsudek odvolací soud zrušil - znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí /v obou případech žalobu o „výměnu“ vodoinstalace zamítl/), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jemuž odpovídá argumentace snesená v dovolání žalobců, je tedy důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili - je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože otázku týkající se uplatnění práva na odstranění vady věci zhotovené na zakázku vyřešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 648 odst. 1, věty první, obč. zák. je objednatel oprávněn požadovat bezplatné odstranění vady, jde-li o vadu, kterou lze odstranit.
Obecně platí, že způsob odstranění vady díla přísluší zhotoviteli. To však nevylučuje, aby se objednatel žalobou domáhal odstranění vady konkrétními postupy odpovídajícími její povaze, zejména za situace, kdy odstranění vady předpokládá výměnu vadných součástí díla; právo zvolit způsob a technologii výměny vadných částí za bezvadné nadále přísluší zhotoviteli díla (srov. „Ze zhodnocení rozhodování soudů ve sporech ze zhotovení věci na zakázku a z opravy nebo úpravy věci“ projednaného a schváleného bývalým Nejvyšším soudem ČSR dne 20. 10. 1988, Cpj 39/88, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/1989 pod č. 12, rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 352/2001, rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 1. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2618/98).
V souzené věci žalobci dopisem z 2. 2. 1999 reklamovali vadu vodoinstalace spočívající v tom, že pitná voda nevyhovuje stanoveným a přípustným parametrům pro vysoký obsah mědi v měrných jednotkách. Žalobou se pak (mimo jiné) domáhali, aby soud uložil žalované povinnost „provést na vlastní náklady úplnou výměnu měděné vodoinstalace v domě č.p. 712 v B. za vodoinstalaci plastovou, popř. za vodoinstalaci z jiného materiálu odpovídající platným právním předpisům ...“ Není pochyb o tom, že žalobci uplatnili právo na bezplatné odstranění vady (§ 648 odst. 1 obč. zák.). Ostatně, při pochybnostech o určitosti (správnosti) žalobního návrhu, měl odvolací soud postupovat podle § 43 ve spojení s § 211 o.s.ř. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 112/2007, a ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2760/99).
Vnitřně rozporná je - navíc - vlastní argumentace odvolacího soudu; ten na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že dílo vadou trpělo (a zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil proto, že žalobou uplatněné právo nevyplývá ze zákona), přičemž vzápětí dodal, že povinnost „výměny“ vodoinstalace „neodráží charakter vady, která by podle současných předpisů ani vadou nebyla.“
Nejvyšší soud - aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) - rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-