// Profipravo.cz / Kupní a směnná smlouva 27.10.2014
Šestiměsíční prekluzivní lhůta dle § 599 odst. 1 obč. zák.
Šestiměsíční prekluzivní lhůta stanovená v § 599 odst. 1 větě druhé obč. zák. se nevztahuje na volbu práva z odpovědnosti za vady podle § 597 odst. 1 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1830/2014, ze dne 21. 8. 2014
Dotčené předpisy: § 599 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: kupní smlouva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek ze dne 1. 11. 2012, č.j. 5 C 470/2009-303, kterým Okresní soud v Jihlavě uložil žalovanému zaplatit každému z žalobců 955.000,- Kč „se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně od 3. 4. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 a dále od 1. 7. 2012 s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž potrvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, až do zaplacení, oproti vyklizení bytové jednotky č. 2106/2 v domě v J. včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu 7608/108220 ke společným částem domu a spoluvlastnického podílu v rozsahu 7608/108220 k pozemku p.č. 4450 (zastavěná plocha a nádvoří),“ tak, že žalobu zamítl. Na základě zjištění, že dopisem z 18. 11. 2008 žalobci vytkli žalovanému vady bytové jednotky a současně uplatnili právo na bezplatné odstranění vad (tj. právo, které jim zákon nepřiznává), zatímco od kupní smlouvy odstoupili až v březnu 2009, odvolací soud uzavřel, že právo žalobců domáhat se u soudu práva z odpovědnosti za vady zaniklo (§ 583, § 599 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Aby se mohli domáhat u soudu práv z odpovědnosti za vady předmětu koupě, museli by v prekluzivní lhůtě šesti měsíců prodávajícímu nejen vytknout vady, ale i uvést, jaké konkrétní právo z existence vad vyvozují; vybrat si pochopitelně směli jen takový nárok, který jim zákon umožňuje využít. Žalobci, kteří v šestiměsíční lhůtě sice vytkli vady bytu, ale od smlouvy neodstoupili (neuplatnili v úvahu přicházející nárok z odpovědnosti za vady), se již podle odvolacího soudu nemohou úspěšně domáhat práv ze zrušené smlouvy.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jímž v rámci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení [§ 241a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)] prosazují, že z obecné úpravy odpovědnosti za vady (§ 504 obč. zák.) a z obecných ustanovení o kupní smlouvě (§ 599 odst. 1 obč. zák.) vyplývá rozlišení mezi „vytknutím vady“ a „domáháním se práva z odpovědnosti za vadu“. Kupující si zajistí možnost domáhat se u soudu konkrétního práva z odpovědnosti za vady koupené věci (zamezí zániku tohoto práva) tím, že vytkne vady věci u prodávajícího nejpozději ve lhůtách uvedených v § 599 odst. 1, větě druhé, obč. zák. V prekluzivní šestiměsíční lhůtě tedy byli žalobci povinni žalovanému toliko vytknout vadu věci (tj. sdělit v čem vada spočívá, jak se projevuje apod.), nikoliv rovněž uplatnit konkrétní právo z odpovědnosti za vadu. Odvolací soud ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák. vyložil tak, jako by se jednalo o prodej zboží v obchodě (§ 626 obč. zák.), ačkoliv žalovaný (prodávající) nebyl podnikatelem. Stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 40/82, na které odvolací soud odkázal, není na projednávanou věc podle dovolatelů použitelné. Závěrem navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.
Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 o.s.ř.). Na otázku, zda právo kupujícího domáhat se u soudu práva z odpovědnosti za vadu zanikne prekluzí, jestliže ve lhůtách uvedených v § 599 odst. 1, věty druhé, obč. zák. neuplatnil u prodávajícího konkrétní nárok odpovídající vytčené vadě, Nejvyšší soud nedal v poměrech občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 jasnou odpověď.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 583 obč. zák. dochází k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.
Podle ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák. musí kupující uplatnit u prodávajícího vady bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že kupní smlouvou z 19. 5. 2008 žalovaný prodal žalobcům za 1.910.000,- Kč bytovou jednotku č. 2106/2 v domě, postaveném na pozemku parc. č. 4450 (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území J. se spoluvlastnickými podíly v rozsahu 7608/108220 na společných částech domu a pozemku. Žalovaný byt předal a žalobci jej převzali 22. 5. 2008. Dopisem z 18. 11. 2008, který žalovaný obdržel 20. 11. 2008, žalobci vytkli vady předmětu koupě; uvedli, že spočívají v nedostatečně provedené izolaci budovy proti zemní vlhkosti a že se projevují rozpadáním struktury zdiva, opadáváním omítky, tmavými a nevzhlednými mapami na povrchu stěn, výrazně zhoršenými mikroklimatickými podmínkami (různorodý výkvět solí a plísní), doprovodnými kondenzačními jevy (vysoká vlhkost vzduchu, zápach, ztráta tepla a energie) a diskomfortem bydlení. Žalobci současně žalovaného vyzvali, aby na své náklady vytčené vady nejpozději do 31. 1. 2009 odstranil. Dopisem z 11. 3. 2009, který žalovaný obdržel 12. 3. 2009, žalobci odstoupili od kupní smlouvy.
Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12 2013 upravoval v souvislosti s kupní smlouvou v části osmé („Závazkové právo“) institut odpovědnosti za vady jednak obecnými ustanoveními (§ 499 až § 510), jednak ustanoveními hlavy druhé („Kupní a směnná smlouva“). Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami – kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě – i ustanovení § 613 až § 627 (srov. § 612 odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o kupní smlouvě (§ 588 až § 600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální; upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008). Z uvedeného vyplývá, že právní vztah založený kupní smlouvou z 19. 5. 2008, jehož účastníkem na straně prodávajícího není podnikatel, nelze posuzovat podle zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě; ustanovení § 625 až § 627 obč. zák. týkající se uplatňování práv z odpovědnosti za vady nejsou v dané věci aplikovatelná.
Ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák., které má vůči § 504 obč. zák. povahu speciálního předpisu, spojuje – na rozdíl od § 626 obč. zák. – zánik práva žalovat u soudu expresis verbis pouze s absencí notifikace vad (reklamace) u prodávajícího v prekluzivních lhůtách, které běží od převzetí věci kupujícím. Odpovědnost za vady uplatňuje kupující u prodávajícího jednostranným právním úkonem, jehož účinky nastávají dojitím projevu vůle prodávajícímu. Jestliže kupující vady předmětu koupě včas nevytknul, jeho práva z odpovědnosti za vady zanikají (§ 583 obč. zák.). Kupující může uplatnit nároky z odpovědnosti jen pro ty vady, které prodávajícímu včas vytknul (srov. § 597 odst. 1, 2 obč. zák.), přičemž od vytknutí vad mu běží tříletá promlčecí doba, v níž může své právo žalobou u soudu uplatnit (§ 101, § 508 obč. zák.).
Dovolací soud souhlasí s žalobci, že odkaz na stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/82, o průzkumu a zhodnocení rozhodování soudů ve věcech týkajících se nároků z prodeje v obchodě a z obstaravatelských služeb, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1983, je nepřípadný, protože závěry uvedené v části A.4.e/ na projednávanou věc nedopadají. Do 31. 12. 1991 upravoval občanský zákoník v části páté („Práva a povinnosti z jiných právních úkonů“) právní vztahy, jejichž subjekty mohly být jen občané (nepodnikající fyzické osoby). V rámci těchto vztahů byla upravena v ustanoveních § 399 a násl. i kupní smlouva (§ 599 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 je téměř identické s textem ustanovení § 403 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991). Judikatura již tehdy dovodila, že kupující může žalobou u soudu uplatnit jen práva z odpovědnosti za ty konkrétní dodatečně najevo vyšlé vady koupené věci, které prodávajícímu vytkl ve lhůtě uvedené v § 403 odst. 1 obč. zák., aniž by k zachování práv z odpovědnosti za vady vyžadovala, aby kupující také uplatnil v prekluzivní lhůtě konkrétní právo (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 8. 3. 1973, sp. zn. 12 Co 6/73, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 21. 10. 1975, sp. zn. Cpj 57/75, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/76). Část stanoviska, jímž odvolací soud podepřel závěr o prekluzi práva žalobců, se týkala výkladu ustanovení hlavy druhé („Prodej v obchodě“), konkrétně § 254 odst. 1 obč. zák. („Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.“). Jen pro tyto případy platilo, že k tomu, aby nedošlo k zániku práv z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě, nestačí, že kupující v záruční době vytkl obchodní organizaci vady věci (reklamoval), nýbrž je nutné, aby v této lhůtě konkrétně uvedl, jaké právo z tohoto důvodu u obchodní organizace uplatňuje (srov. shodnou úpravu v § 626 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992).
Lze uzavřít, že žalobci zamezili zániku práva domáhat se u soudu nároku z odpovědnosti za vady tím, že v šestiměsíční lhůtě, jejímž posledním dnem bylo pondělí 24. 11. 2008 (§ 122 odst. 2, 3 obč. zák.), žalovanému vytkli vady bytové jednotky; šlo-li o vady, které činí věc neupotřebitelnou, odstoupili od kupní smlouvy důvodně (§ 48, § 597 odst. 1 obč. zák.) a mají právo domáhat se žalobou odpovídajících nároků (§ 48, § 597 odst. 1, § 457 obč. zák.).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s tím, co je uvedeno výše, a protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém (konečném) rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-