// Profipravo.cz / Obecná ustanovení závazkového práva 19.04.2012
K rozdílu mezi advokátní úschovou peněz a svěřeneckou smlouvou
Přijetí předmětu závazku (peněz) advokátem v rámci jeho činnosti podle § 56 a § 56a zákona č. 85/1996 Sb. je výrazem správy cizího majetku, která se uskutečňuje na základě smlouvy s klientem. Přijme-li advokát do „úschovy“ peníze klienta, tedy spravuje-li jeho majetek, případně část majetku účelově vymezenou, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat; tato osoba totiž není účastníkem právního vztahu advokáta a jeho klienta. Důsledkem toho, že smlouva o „úschově“ peněz zakládá právní vztah pouze mezi advokátem a jeho klientem, který finanční prostředky na zvláštní účet advokáta ukládá, je, že složením peněz, které mají být podle uvedené smlouvy (při splnění určitých podmínek) vyplaceny třetí osobě, se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (např. závazku zaplatit kupní cenu), není-li depozitní účet advokáta podle dohody věřitele a dlužníka místem plnění.
Na rozdíl od situace shora uvedené, pro kterou je určující absence práv a povinností třetí osoby (oprávněného příjemce složených peněžních prostředků), soudní praxe připustila trojstranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou. Jde o inominátní kontrakt ve smyslu § 51 obč. zák., který uzavírají s advokátem (notářem) všechny strany závazkového právního vztahu a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta (notáře) dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli. Právo věřitele na plnění tak vyplývá ze závazkového právního vztahu založeného smlouvou.
Obsah trojstranného právního vztahu založeného svěřeneckou smlouvou, v němž advokát plní roli „prostředníka“ mezi stranami kupní smlouvy, pojmově vylučuje aplikaci ustanovení stavovských předpisů, která se týkají správy cizího majetku ve smyslu § 56 a 56a zákona č. 85/1996 Sb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4053/2010, ze dne 28. 3. 2012
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně H. N., zastoupené Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 8, proti žalovanému JUDr. Š. A., advokátu se sídlem v Němeticích 44, Kelč - Němetice, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 92/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, č.j. 56 Co 31/2010-149, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, č.j. 56 Co 31/2010-149, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 10. 2009, č.j. 13 C 92/2008-119 (vyjma výroku, jímž bylo řízení o zaplacení 9% úroků z částky 100.000,- Kč od 8. 8. 2006 do 31. 12. 2006 zastaveno, a výroku o přiznání svědečného ve výši 1.753,- Kč), se ruší a věc se soudu prvního stupně vrací k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 27. 10. 2009, č.j. 13 C 92/2008-119, kterým Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a uzavřel, že žalovaný tím, že podle „smlouvy o úschově finančních prostředků“ z 22. 6. 2006 nepřevedl z depozitního účtu na účet žalobkyně 900.000,- Kč, ale o 100.000,- Kč méně, kteroužto částku použil na úhradu své pohledávky za žalobkyní z titulu odměny a náhrady za právní služby, porušil povinnost převést na příkazce veškerý užitek z provedeného příkazu (§ 727 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) a povinnost vyplatit prostředky klientovi (žalobkyni) spojenou se zákazem jejich použití k jinému než stanovenému účelu (čl. 2 odst. 4, 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku ze dne 28. 6. 2004, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, čl. 9 odst. 2, čl. 9a usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky /etický kodex/, ve znění pozdějších usnesení). Odpovídá proto za škodu, která žalobkyni vznikla v rozsahu 100.000,- Kč, neboť ji způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v rozhodném znění, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“). Kompenzační (jednostranný) právní úkon, jímž žalovaný započetl svoji pohledávku proti pohledávce uplatněné žalobkyní, shledal odvolací soud neplatným pro obcházení ustanovení § 17 zákona č. 85/1996 Sb. a pravidel profesionální etiky, „jež mají ... účinnost zákona.“
V intencích dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), žalovaný dovoláním oponuje závěrům odvolacího soudu o existenci odpovědnostního vztahu a o neplatnosti kompenzačního projevu. Částku 100.000,- Kč si ponechal, resp. žalobkyni nevyplatil proto, že se zavázala „odměnu a náhradu nákladů advokáta zaplatit žalovanému kdykoliv jí bude vyúčtována.“ Na odměnu a náhradu nákladů, které řádně vyúčtoval, měl tedy právo, a jelikož žalobkyně odmítla dluh uhradit, bránil se v řízení námitkou započtení (§ 98, věta druhá, o.s.ř.). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že k rozdílnosti právních institutů správy cizího majetku advokátem (§ 56, § 56a zákona č. 85/1996 Sb.) a svěřenecké smlouvy (§ 51 obč. zák.) se Nejvyšší soud dosud neměl možnost vyjádřit (a tím usměrnit soudní praxi).
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
Podle ustanovení § 567 odst. 1 obč. zák. se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.
Podle ustanovení § 17 zákona č. 85/1996 Sb. postupuje advokát při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.
Podle ustanovení § 24 odst. 1, věty první, zákona č. 85/1996 Sb. odpovídá advokát klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.
Podle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. je advokát oprávněn spravovat cizí majetek, včetně výkonu funkce insolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 56a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. peníze, cenné papíry nebo jiný majetek přijatý advokátem do správy je advokát povinen uložit na zvláštní účet u banky nebo u jiné osoby oprávněné podle zvláštních právních předpisů k přijímání vkladů nebo ke správě cenných papírů anebo jiného majetku. Povinnosti advokáta při správě cizího majetku stanoví stavovský předpis (srov. § 56a odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb.).
Odvolací soud vyšel po skutkové stránce z toho, že žalovaný (advokát) zastupoval na základě procesní plné moci udělené 17. 9. 2003 žalobkyni v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem (domu a pozemkům) vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 296/2003. V průběhu řízení, které bylo pro zpětvzetí žaloby posléze zastaveno, prodala žalobkyně svůj podíl na nemovitostech za sjednanou cenu ve výši 900.000,- Kč Z. K. (jedné ze spoluvlastnic). Kupní smlouvou z 22. 6. 2006 se prodávající (žalobkyně) a kupující (Z. K.) dohodly, že „Kupní cena ... bude prodávající vyplacena za převod jejího podílu na nemovitostech ... do sedmi dnů od podpisu této kupní smlouvy složením do úschovy v advokátní kanceláři JUDr. Š. A. ... na základě uzavřené smlouvy o úschově“; složenou částku 900.000,- Kč měl odeslat žalovaný na označený účet žalobkyně po vkladu vlastnického práva ve prospěch kupující. Ve stejný den jako kupní smlouvu uzavřeli žalobkyně (oprávněná), Z. K. (složitelka) a žalovaný (advokát) tzv. „smlouvu o úschově finančních prostředků.“ V této smlouvě se žalobkyně a Z. K. (stejně jako v kupní smlouvě) dohodly, že kupní cena „bude uhrazena ze strany složitelky na depozitní účet advokátní kanceláře ... č. ú. ... , a to do 7 dnů od podpisu této smlouvy.“ Žalovaný se zavázal „na základě souhlasné vůle všech smluvních účastníků“ prostředky do úschovy přijmout, vyplatit je oprávněné na označený účet do tří dnů od předložení dokladu o provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch Z. K., případně peněžní prostředky vyplatit složitelce do tří dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí, nedojde-li k zápisu vlastnického práva. Vlastnické právo k převáděnému podílu bylo ve prospěch Z. K. příslušným katastrálním úřadem do katastru nemovitostí vloženo a žalovaný převedl z depozitního účtu žalobkyni na její účet 800.000,- Kč. Ze složené kupní ceny si ponechal 100.000,- Kč jako odměnu a náhradu nákladů za zastupování žalobkyně ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (pohledávka z titulu poskytnuté právní služby vyúčtovaná dopisem z 26. 7. 2006 v celkové výši 140.207,- Kč). V řízení před soudem prvního stupně vznesl námitku započtení této své pohledávky co do 100.000,- Kč proti pohledávce uplatněné žalobou.
Odvolací soud se zmýlil, posuzoval-li právní vztah ze „smlouvy o úschově finančních prostředků“ z 22. 6. 2006 jako správu cizího majetku ve smyslu § 56 a 56a zákona č. 85/1996 Sb.
V rozsudcích ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2025/2010, a ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3077/2010, Nejvyšší soud dovodil, že přijetí předmětu závazku (peněz) advokátem v rámci jeho činnosti podle § 56 a § 56a zákona č. 85/1996 Sb. je výrazem správy cizího majetku, která se uskutečňuje na základě smlouvy s klientem. Přijme-li advokát do „úschovy“ peníze klienta, tedy spravuje-li jeho majetek, případně část majetku účelově vymezenou, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat; tato osoba totiž není účastníkem právního vztahu advokáta a jeho klienta. Důsledkem toho, že smlouva o „úschově“ peněz zakládá právní vztah pouze mezi advokátem a jeho klientem, který finanční prostředky na zvláštní účet advokáta ukládá, je, že složením peněz, které mají být podle uvedené smlouvy (při splnění určitých podmínek) vyplaceny třetí osobě, se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (např. závazku zaplatit kupní cenu /§ 588 obč. zák./), není-li depozitní účet advokáta podle dohody věřitele a dlužníka místem plnění (§ 567 odst. 1 obč. zák.).
Na rozdíl od situace shora uvedené, pro kterou je určující absence práv a povinností třetí osoby (oprávněného příjemce složených peněžních prostředků), soudní praxe připustila trojstranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002, a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003). Jde o inominátní kontrakt ve smyslu § 51 obč. zák., který uzavírají s advokátem (notářem) všechny strany závazkového právního vztahu a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta (notáře) dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli. O takový případ jde v souzené věci. Depozitní účet žalovaného se podle kupní smlouvy a „smlouvy o úschově finančních prostředků“ stal místem plnění kupní ceny podílu nemovitostí, takže závazek kupující zanikl složením předmětné částky na tento účet. Právním důvodem závazkového právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, z něhož vzniklo právo (a povinnost) plnit, není způsobení škody, jak uzavřel odvolací soud, ale smlouva (srov. § 488, § 489 obč. zák.). Jinak řečeno, užití ustanovení § 24 zákona č. 85/1996 Sb. nepřichází v úvahu, neboť právo žalobkyně (věřitelky) na plnění vyplývá ze závazkového právního vztahu založeného smlouvou.
Dovolací soud se neztotožňuje ani se závěrem odvolacího soudu o (absolutní) neplatnosti právního úkonu započtení z důvodu obcházení ustanovení § 17 zákona č. 85/1996 Sb. (§ 39 obč. zák.). Obsah trojstranného právního vztahu založeného svěřeneckou smlouvou, v němž žalovaný plní roli „prostředníka“ mezi stranami kupní smlouvy, tedy bere na sebe ve vztahu k nim povinnosti (přijmout peněžní prostředky za účelem úhrady kupní ceny od kupující, vyplatit je při splnění /příp. nesplnění/ stanovených podmínek žalobkyni nebo Z. K.), pojmově vylučuje aplikaci ustanovení stavovských předpisů, která – jak se podává z výkladu shora – se týkají správy cizího majetku ve smyslu § 56 a 56a zákona č. 85/1996 Sb. Peněžní prostředky složila na depozitní účet Z. K. (kupující), která nebyla klientkou žalovaného, a z toho, že žalovaný na základě dohody o plné moci zastupoval žalobkyni při právním úkonu (kupní smlouvě), nelze bez výslovné smluvní úpravy dovodit, že peněžní prostředky byly na účtu deponovány za účelem správy majetku žalobkyně.
Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a protože kasační důvody platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí (vyjma výroků, které nebyly napadeny odvoláním) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). V dalším řízení se soud prvního stupně neopomene zabývat obranou žalovaného (§ 98 o.s.ř.), tedy tím, zda je jeho pohledávka z titulu poskytnuté právní služby opodstatněná (příp. v jakém rozsahu), zda jde o vzájemnou pohledávku, která je započitatelná, a zda byly splněny i ostatní předpoklady pro zánik žalobou uplatněné pohledávky (příp. její části) započtením.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
(zdroj: www.nsoud.cz)
Autor: -mha-