// Profipravo.cz / Bezdůvodné obohacení 25.11.2016
Bezdůvodné obohacení v případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky
V případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky jsou si strany povinny vrátit vše, co podle ní plnily. Postupitel cenu zaplacenou za postoupení pohledávky, postupník právo na zaplacení postupované pohledávky. Plnil-li již dlužník na postupovanou pohledávku poté, kdy mu bylo postoupení oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, zanikl jeho závazek plnit; i v případě neplatné postupní smlouvy tak nejde o plnění dlužníka bez právního důvodu. Postupník je potom povinen poskytnout postupiteli, co mu bylo podle postupní smlouvy plněno, tedy plnění dlužníka na pohledávku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2364/2015, ze dne 23. 8. 2016
Dotčené předpisy:
§ 524 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 526 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 457 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: bezdůvodné obohacení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. února 2014, č. j. 39 Cm 109/2012-208, zamítl žalobu o zaplacení částky 6.497.400 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Vyšel z toho, že se žalobkyně jako zhotovitel smlouvami o dílo uzavřenými dne 30. května 2008 zavázala vypracovat pro Krajskou zdravotní a. s. jakožto objednatele předmětnou grantovou dokumentaci, přičemž realizaci tohoto plnění zajistila formou subdodávky smlouvami o dílo ze dne 2. června 2008 u žalované jako finálního zhotovitele této dokumentace a požadované plnění od žalované obdržela. Dvěma smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 30. října 2008 žalobkyně své pohledávky za Krajskou zdravotní a. s., z titulu části dosud neuspokojených odměn za vypracování grantové dokumentace podle smluv ze dne 30. května 2008, postoupila žalované, a to za vedlejší účasti Krajské zdravotní a.s. Dne 17. prosince 2008 byly žalované částky uvedené ve smlouvách o postoupení pohledávek Krajskou zdravotní a. s. uhrazeny.
Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).
Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že poskytla-li plnění žalované Krajská zdravotní a. s., pak byť by se tak stalo na základě neplatných smluv o postoupení pohledávek, nešlo by o bezdůvodné obohacení, které by žalovaná získala na úkor žalobkyně. Uvedl, že na daný případ se žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení neuplatní. I za situace, že by žalovaná získala od Krajské zdravotní a. s. plnění, které od ní měla získat žalobkyně, pak by žalovaná získala bezdůvodné obohacení na úkor Krajské zdravotní a. s., nikoli na úkor žalobkyně, tj. žalobkyně by nebyla tím subjektem, na jehož úkor by se dostalo majetkové hodnoty žalované. Souhlasil tak se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně vymáhat bezdůvodné obohacení na žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně do všech jeho výroků, podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku, kdo je legitimován k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku plnění z neplatné smlouvy, zda je tato věcná legitimace dána pouze na straně účastníků neplatné smlouvy, či zda může být legitimována i jiná osoba odlišná od účastníků neplatné smlouvy.
K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když dovolatelkou předestřená právní otázka – kdo je věcně legitimovaný k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku plnění z neplatné smlouvy o postoupení pohledávky – nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
Dovolání je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dle ustanovení § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Podle ustanovení § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.
Dle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle ustanovení § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).
Podle ustanovení § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2).
Smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli (§ 526 odst. 1, věta druhá, obč. zák.) tím není dotčena (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2007, pod číslem 83, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Odo 114/2003).
V rozsudku ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010, Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 občanského zákoníku, eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky; v odůvodnění rozhodnutí zdůraznil, že ke změně v osobě věřitele může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu.
V uvedeném rozhodnutí dále Nejvyšší soud konstatoval, že „oznámením o postoupení pohledávky, adresované dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, např. pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku, než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele“. Shodné účinky pak má i prokázání postoupení pohledávky postupníkem adresované dlužníku.
Dlužník se svého dluhu zprostí plněním novému (ve smlouvě o postoupení označenému) věřiteli, který je v případě neplatné postupní smlouvy oprávněn plnění od dlužníka přijmout s účinky pro (původního) věřitele. Otázku, zda postoupení pohledávky bylo platné, je možno řešit pouze ve vztahu mezi postupitelem a postupníkem.
V případě, že by smlouvy o postoupení pohledávek byly neplatné, byl by dlužník povinen plnit postupiteli (namísto postupníkovi) až tehdy, jakmile mu bude tato okolnost oznámena nebo prokázána (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2010, sp. zn. 21 Cdo 5427/2007).
Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že Krajská zdravotní a. s. tzv. přistoupila ke smlouvám o postoupení pohledávek, postoupení jí tak bylo oznámeno. Plnila-li proto Krajská zdravotní a. s. jako dlužník svůj dluh novému věřiteli (postupníkovi) dle předložených smluv o postoupení pohledávky, pak plnila v souladu se zákonem tomu, kdo byl oprávněn plnění přijmout. Není tak možno souhlasit se závěrem, že Krajská zdravotní a.s., jako dlužník, je osobou, na jejíž úkor se měla žalovaná obohatit. Dlužník plnil tomu, kdo mu byl jako nový věřitel oznámen, resp. prokázán smlouvou. Není přitom rozhodné, zda plnil tomu, kdo byl skutečně dle hmotného práva oprávněn plnění přijmout. Dlužník tak splnil řádně svůj platně vzniklý závazek a o žádnou částku se jeho majetek bezdůvodně nezmenšil.
Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je povinen každý z účastníků vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 odst. 1 věta první musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.
V případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky jsou si tak strany povinny vrátit vše, co podle ní plnily. Postupitel cenu zaplacenou za postoupení pohledávky, postupník právo na zaplacení postupované pohledávky. Plnil-li již dlužník na postupovanou pohledávku poté, kdy mu bylo postoupení oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, zanikl jeho závazek plnit a i v případě neplatné postupní smlouvy nejde tak o plnění dlužníka bez právního důvodu. Postupník je potom povinen poskytnout postupiteli, co mu bylo podle postupní smlouvy plněno, tedy plnění dlužníka na pohledávku.
Nejvyšší soud obdobně k závěru o vzniku nároků z titulu bezdůvodného obohacení ve vztahu postupitele a postupníka, nikoli ve vztahu k dlužníku, dospěl za situace, kdy postupitel odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky poté, co postoupená pohledávka zanikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 29 Cdo 3357/2007).
Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že obě pohledávky byly postupovány za úplatu rovnající se jejich nominální hodnotě a postupitel s postupníkem se současně dohodli na vzájemném zápočtu pohledávky na úplatu za postoupení pohledávek a pohledávky postupníka za postupitelem z titulu smlouvy o spolupráci. V případě neplatnosti smluv o postoupení pohledávek tak zde nebyla pohledávka postupitele za postupníkem na úplatu postoupení, která by byla způsobilá k započtení a k zápočtu pohledávek tak nedošlo.
Jelikož z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího soudu správný, Nejvyšší soud jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení, a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, se vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil jej také a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-