// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 03.01.2019
Náklady vynaložené na vícepráce z důvodu neúplné zadávací dokumentace
Ujednání o pevné ceně díla ve smlouvě je okolností vylučující příčinnou souvislost mezi vadnou zadávací dokumentací předloženou objednatelkou (zadavatelkou veřejné zakázky) a vznikem škody spočívající v nákladech vynaložených zhotovitelkou za vícepráce.
V posuzované věci k úhradě nákladů za vícepráce nedošlo proto, že si obě strany ve smlouvě o dílo sjednaly pevnou cenu, tj. cenu obsahující i případné další náklady za další nutné práce nespecifikované projektem a položkovým rozpočtem, potřebné pro řádné dokončení díla, a to i ve značném rozsahu. Jestliže zhotovitelka smlouvu v rámci své smluvní autonomie v uvedeném znění uzavřela, pak byť návrh smlouvy předložila objednatelka, zhotovitelka se po ní nemůže vynaložených dalších nákladů domáhat z titulu náhrady škody, neboť příčina nezaplacení nákladů vynaložených v rámci závazkového vztahu tkví ve smluvním ujednání, nikoli v porušení právní povinnosti objednatelkou.
Řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Náklady vynaložené zhotovitelkou na vícepráce a neuhrazené objednatelkou v důsledku smluvního ujednání o pevné ceně díla zde tak nemohou být škodou vzniklou v příčinné souvislosti s neúplnou zadávací dokumentací.
Stejně tak se podle ustálené rozhodovací praxe nemůže zhotovitelka díla domoci zaplacení víceprací z titulu bezdůvodného obohacení, nedohodly-li se strany na změně díla a nebyly-li splněny smluvené podmínky pro úhradu víceprací.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 492/2018, ze dne 19. 9. 2018
Dotčené předpisy:
§ 420 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 44 odst. 1 zák. č. 137/2006 Sb.
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1 155 176 Kč představující škodu vzniklou žalobkyni v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované předložit správnou a úplnou zadávací dokumentaci k zadání veřejné zakázky. Škoda měla spočívat v nákladech, které žalobkyně při provádění díla na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi vynaložila na odstranění tuhých kalů z jímek o hloubce cca 7 metrů, ač podle dokumentace se mělo jednat o odčerpání splaškové vody z jímek o hloubce cca 3 metrů, a žalovaná tyto náklady žalobkyni neuhradila.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 9. 2017, č. j. 17 Co 5/2017 - 107, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2016, č. j. 22 C 446/2014 – 72, v zamítavém výroku o věci samé (o 984 487,60 Kč s příslušenstvím) a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 30. 8. 2011 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku, v níž se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou dílo označené jako „demolice objektu bývalé čistírny odpadních vod v areálu kampus Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem“, specifikované ve smlouvě a v zadávací dokumentaci. Podle smlouvy bylo součástí díla i provedení prací a dodávek nespecifikovaných v projektové dokumentaci, pokud jsou tyto práce a dodávky nezbytné pro dokončení a užívání stavby. Cena díla byla sjednána jako pevná, obsahující veškeré náklady spojené s předmětem smlouvy, cenu žalobkyně stanovila tak, aby na její náklady mohly být provedeny i další nutné práce, nespecifikované projektem a položkovým rozpočtem, potřebné pro řádné dokončení díla, a to i ve značném rozsahu. Účastníky bylo sjednáno, že práce, které žalobkyně provede nad rámec projektové dokumentace bez předchozího písemného souhlasu žalované, nebudou žalobkyni uhrazeny, změny předmětu díla mohou být provedeny po odsouhlasení oběma stranami a fakturovány po uzavření dodatku smlouvy. V průběhu provádění díla žalobkyně zjistila, že jímky jsou hluboké 7 metrů namísto 3 metrů uváděných v zadávací dokumentaci, přičemž zbytek kalů je velmi obtížně čerpatelný vzhledem k přítomnosti tuhého komunálního odpadu. Odstranění kalů a tuhého komunálního odpadu bylo provedeno společností Purum s. r. o., žalobkyně za ně zaplatila 1 155 176 Kč a následně požadovala tuto částku zaplatit po žalované, ta ji dosud neuhradila. Dodatek ke smlouvě o dílo uzavřen nebyl. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná porušila svou povinnost danou § 44 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jestliže zadala veřejnou zakázku podle nesprávné zadávací dokumentace, že však bezprostřední příčinou vzniku škody žalobkyně byla ujednání ve smlouvě o dílo o pevně sjednané ceně. Mezi porušením povinnosti žalovanou a vzniklou škodou tak není vztah příčiny a následku, neboť do příčinného děje vstoupila jiná, samostatná příčina, která vedla k přetržení příčinné souvislosti. Podmínky odpovědnosti žalované za škodu podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), proto nejsou dány. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že porušení povinnosti žalovanou není porušením povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu ve smyslu § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), povinnost není ani stanovena obchodním zákoníkem ve smyslu § 757 obch. zák., proto se odpovědnost zadavatele za škodu řídí občanským zákoníkem, a to i když se samotná smlouva o dílo řídí obchodním zákoníkem.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení otázky příčinné souvislosti mezi vadností zadávací dokumentace a vzniklou škodou, při jejímž řešení se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, jestliže bude mít dovolací soud za to, že stávající judikaturu na projednávanou věc aplikovat nelze. Dovolatelka namítla rozpor právního posouzení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006. Uvedla, že žalovaná učinila návrh smlouvy o dílo součástí zadávací dokumentace při zadání veřejné zakázky. V takovém případě byla žalobkyně jako uchazeč povinna tento návrh přijmout bez možnosti jakkoliv zasahovat do znění návrhu smlouvy. Samotné uzavření smlouvy o dílo nemohlo do příčinného děje vstoupit jako jiná a samostatná příčina, a zbavit tak žalovanou odpovědnosti za škodu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu a žalobě na zaplacení částky 984 487,60 Kč vyhověl.
Žalovaná považovala podané dovolání za nedůvodné, dovolání podle ní neobsahuje žádnou argumentaci, která by byla způsobilá vést ke změně napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je přípustné (§ 237 o. s. ř.) pro řešení právní otázky, zda má zhotovitel díla vůči objednateli právo na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených v důsledku vadné zadávací dokumentace na vícepráce, je-li ve smlouvě o dílo sjednaná tzv. pevná cena. Tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
S ohledem na vázanost dovolacího soudu tzv. kvalitativním vymezením dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 věty první o. s. ř.) je dovolacímu přezkumu otevřena pouze otázka příčinné souvislosti.
Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů.
Podle § 44 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), zadávací dokumentace je soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.
I když smlouva o dílo, uzavřená mezi účastníky, byla sjednána podle § 262 odst. 1 obch. zák. v režimu obchodního zákoníku, nárok žalobkyně na náhradu škody je třeba posuzovat podle obecných ustanovení o náhradě škody obsažených v občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013, protože zadání veřejné zakázky podle neúplné, resp. vadné zadávací dokumentace není porušením povinnosti ze závazkového vztahu ve smyslu § 373 obch. zák., ani porušením povinnosti stanovené obchodním zákoníkem (§ 757 obch. zák.), nýbrž porušením povinnosti stanovené zákonem o veřejných zakázkách (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 54/2018).
Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle uvedeného ustanovení jsou: a) porušení právní povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou, d) zavinění.
Dovolatelka napadla závěr odvolacího soudu, že bezprostřední příčinou vzniku škody žalobkyně byla ujednání ve smlouvě o dílo o pevné ceně, nikoli samotné zadání zakázky podle vadné dokumentace.
Jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 1025 (dále též jen „Soubor“), rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005]. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Dovolatelkou předložená otázka, zda ujednání o pevné ceně díla ve smlouvě je okolností vylučující příčinnou souvislost mezi vadnou zadávací dokumentací a vznikem škody, tedy představuje přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně, více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující.
V posuzované věci k úhradě nákladů, vynaložených žalobkyní za vícepráce, nedošlo proto, že si obě strany ve smlouvě o dílo sjednaly pevnou cenu, tj. cenu obsahující i případné další náklady za další nutné práce nespecifikované projektem a položkovým rozpočtem, potřebné pro řádné dokončení díla, a to i ve značném rozsahu. Jestliže žalobkyně smlouvu v rámci své smluvní autonomie v uvedeném znění uzavřela, pak byť návrh smlouvy předložila žalovaná, žalobkyně se po ní nemůže vynaložených dalších nákladů domáhat z titulu náhrady škody, neboť příčina nezaplacení nákladů vynaložených v rámci závazkového vztahu tkví ve smluvním ujednání, nikoli v porušení právní povinnosti žalovanou. Šlo by ve své podstatě o obcházení smluvního ujednání o pevné ceně. Z charakteru zakázky je zřejmé, že právě sjednáním pevné ceny se žalobkyně snažila eliminovat navýšení ceny díla za práce, které projekt a položkový rozpočet neobsáhl. Stejně tak se podle ustálené rozhodovací praxe nemůže zhotovitel díla domoci zaplacení víceprací z titulu bezdůvodného obohacení, nedohodly-li se strany na změně díla a nebyly-li splněny smluvené podmínky pro úhradu víceprací (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010, usnesení ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2959/2013).
Napadené rozhodnutí nelze považovat za rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006 (jak namítala dovolatelka), v němž soud dovodil, že závazky nájemce (příjemce leasingu) sjednané pro případ zničení předmětu nájmu vůči pronajímateli (poskytovateli) z leasingové smlouvy nejsou důsledkem škodné události (dopravní nehody), za níž odpovídá škůdce, nýbrž bezprostředním důsledkem jejich smluvního ujednání. Jednalo se o zcela jiné skutkové okolnosti, takže namítané rozhodnutí s nyní projednávanou věcí srovnávat nelze, i když se i v namítaném rozhodnutí řešila otázka příčinné souvislosti a její přerušení vstupem jiné skutečnosti, na jednání škůdce nezávislé.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud správně dovodil, že náklady, vynaložené žalobkyní na vícepráce a neuhrazené žalovanou v důsledku smluvního ujednání o pevné ceně díla, nemohou být škodou vzniklou v příčinné souvislosti s neúplnou zadávací dokumentací. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tedy není naplněn, Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nedůvodné podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 12 260 Kč za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání [§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb.], k odměně náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 téže vyhlášky) a částka 2638 Kč představující 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Autor: -mha-