// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 03.11.2017
MS: Náhrada za zpoždění letu
Do doby (zpoždění) letu ve smyslu čl. 6 a 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 nelze započíst vyřizování reklamace ztraceného zavazadla, neboť tato skutečnost není přímým důsledkem zpoždění letu, ale důsledkem jiné události.
podle rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 19Co 241/2017, ze dne 11. 10. 2017
Dotčené předpisy:
čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004
čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.justice.cz
Z odůvodnění:
Soud I. stupně rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že zastavil řízení v rozsahu částky 10 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 372,92 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. Dále zamítl žalobu o zaplacení částky 678,47 EUR s příslušenstvím (III.) a žalobci současně uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3.692 Kč (IV.).
Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce se domáhal náhrady škody na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 s tím, že požadoval částku 1.061,39 EUR s přísl. s tím, že se jedná o nároky cestujícího v letecké přepravě v souvislosti se zpožděním letu. Uvedl, že s partnerkou cestoval do Catanie s přestupem v Římě 18.6.2016 . Letadlo při příletu do Catanie mělo výsledné zpoždění 2 hodiny, další téměř dvě hodiny trvala reklamace ztraceného zavazadla, čímž celkové zpoždění přesáhlo 3 hodiny. Za zpoždění letu nárokoval paušálně 250 EUR za sebe i partnerku s tím, že svoji aktivní legitimaci dovodil z toho, že je jeho družkou a vedou společnou domácnost. Dalším nárokem byla náhrada škody způsobená opožděným dodáním zavazadla jeho partnerky O. V. Jmenovaná si musela koupit nezbytné hygienické a další potřeby za částku 322,92 EUR. Další škodou byla jízdenka na vlak do nejbližšího města, kam musela jet na nákup, a to 5 EUR a v neposlední řadě částka 40,56 EUR za nákup nového zavazadla, jež bylo dodáno opožděně, ale navíc i poškozené. Kromě toho uplatnil nárok na úhradu částky 182,91 EUR jakožto náhradu části nákladů vynaložených na letenky a ubytování v poměru odpovídajícímu 2 ztraceným dnům oproti celkové délce dovolené (8dní) za situace, kdy zavazadlo jeho partnerky přišlo až po dvou dnech a nemohli tak trávit dovolenou dle svých představ. Museli totiž čekat v místě ubytování na dodání ztraceného zavazadla.
Před jednáním vzal žalobce žalobu co do 10 EUR s přísl. zpět pro početní chybu. Soud v rozsudku řízení v této části zastavil (I.) dle § 96 o.s.ř.
Žalovaná uznala nárok žalobce v rozsahu částky 372,92 EUR, tj. ohledně nákladů za nákup nezbytných věcí ze ztraceného zavazadla a za samotné poškozené zavazadlo. Ve zbytku navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že zaplacení paušální náhrady ve výši 250 EUR dle Nařízení č. 261/2004 nepožaduje žalobce po právu, neboť zpoždění nepřesáhlo 3 hodiny a do doby zpoždění nelze započíst čas strávený reklamací ztráty zavazadla. Odmítla i další nárok žalobce na náhradu za „zkaženou dovolenou“ s tím, že není zřejmé, že by mu v tomto směru vznikla jakákoliv škoda, k jejíž náhradě by mohla být povinna.
Soud se nejdříve zabýval otázkou pravomoci (mezinárodní příslušnosti) a dovodil, že je dána pravomoc českých soudů dle Nařízení Rady (ES) 1215/2012, dle čl. 63 odst. 1, čl. 7 odst. 5 s tím, že se v ČR nachází pobočka (odštěpný závod) žalované. Ta ostatně ani nenamítala nedostatek pravomoci dle čl. 26 odst. 1 Nařízení.
Pokud jde o částku uznanou žalovanou, rozhodl částečným rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 věta druhá o.s.ř. (výrok II.).
Následně po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav:
Žalobce spolu svoji partnerkou O. V. letěli dne 18.6.2016 z Prahy do Catanaie s přestupem v Římě. Let č. AZ01741 žalované společnosti z Říma do Catanie byl na příletu opožděn 1,07 hod. a nebylo dodáno jedno ze zavazadel O. V. Uplatněná reklamace zavazadla byla přijata o další 2,01 hod. později. Nedodané zavazadlo bylo doručeno do místa ubytování žalobce dne 21.6.2016, a to poškozené. Celkový pobyt žalobce a jeho partnerky byl sjednaný za cenu 14.413 Kč do 29.6.2016. V tento den odletěli zpět do Prahy. Za letenky bylo vynaloženo 10.367 Kč.
Soud věc po právní stránce posoudil dle Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I.), dále dle Nařízení č. 261/2004. Dospěl k závěru, že náhrada za zpožděný let žalobci nenáleží (ani za partnerku O. V.), neboť se jedná o let do 1.500 km a doba zpoždění nepřesáhla 3 hodiny s tím, že do doby zpoždění nelze započíst vyřizování reklamace ztraceného zavazadla, neboť tato skutečnost není přímým důsledkem zpoždění letu, ale důsledkem jiné události. Právní úprava uvedeného Nařízení je dle názoru soudu zcela konkrétní a není namístě extenzivní výklad čl. 7 Nařízení. Nevyhověl návrhu žalobce na předložení předběžné otázky SDEU v tomto směru.
Současně uvedl, že žalobce by se mohl domáhat náhrady škody způsobené mu nedodáním zavazadla, ale nemůže žádat paušální částku náhrady. Musí prokázat konkrétní škody. Pokud tuto náhradu odvozuje od prosté ztráty času, může jít v podstatě o nemajetkovou újmu, jejíž úhrady se lze domáhat za podmínek § 2971 o.z. O tom byl soudem dle § 118a o.s.ř. poučen. Za situace, kdy žalobcem nebyly tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že právě zpoždění tohoto konkrétního zavazadla bylo způsobeno hrubě nedbalostním porušením důležité právní povinnosti žalované či dokonce úmyslně z touhy zničit nebo ublížit, soud neshledal podmínky dle § 2971 o.z. pro přiznání náhrady nemajetkové újmy. Soud hodnotil jednání žalované jako prostou nedbalost, jež je předpokládána v § 2911 o.z., jež ovšem neodůvodňuje přiznání nemajetkové újmy.
Soud navíc konstatoval, že žalobce uplatňuje nárok na náhradu paušální částky (250 EUR) i za O. V. Postoupení pohledávky jako důvod aktivní legitimace tvrdil jen ve vztahu k druhé části nároku – na náhradu škody. V tomto případě tvrdil, že svoji aktivní legitimaci odvozuje z toho, že jsou s O. V. v partnerském vztahu a vedou společnou domácnost. Tento závěr žalobce není správný, neboť nelze dovozovat, že by k nároku jedné ze spolužijících osob byla bez dalšího oprávněna další spolužijících osoba, byť se jedná o druha.
Pokud jde o náhradu za zmařenou dovolenou, zde soud konstatoval, že si žalobce s partnerkou samostatně sjednali přepravu i pobyt, neuzavřeli smlouvu o zájezdu dle § 2521 o.z. a nelze proto použít zvláštní úpravu náhrady škody dle § 2541 a 2543 odst. 1 o.z. Navíc objednané služby přepravy i ubytování v plném rozsahu čerpali a ve využití těchto služeb jim opožděné dodání zavazadla nijak nebránilo. Nejde tedy o marně vynaložené náklady za nevyužité služby v důsledku škodní událostí. To žalobce ani přes poučení dle § 118a o.s.ř. netvrdil.
Závěrem soud konstatoval, že nároky uplatňované žalobcem kromě přiznané částky, uznané žalovanou jsou nedůvodné, částečně i z nedostatku věcné aktivní legitimace. Nejsou zde podmínky pro přiznání paušální náhrady škody dle Nařízení 261/2004 ani pro přiznání náhrady nemajetkové újmy. Žalobu proto ohledně částky 678,47 EUR s přísl. zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.
Proti zamítavému výroku o věci samé (III.) a výroku o nákladech řízení (IV.) rozsudku podal žalobce rozsáhlé odvolání. Podrobně argumentoval články Lisabonské smlouvy i Montrelaské dohody, ale i Nařízení č. 261/2004. Odkázal na judikaturu ESD. Soudu I. stupně vytknul, že nevzal v úvahu vícenásobné poškození žalobce žalovanou. Jedná se o zpoždění příletu, nedůvodné průtahy při uplatnění reklamace nedoručeného zavazadla, odmítnutí pomoci žalovanou, opožděným doručením nalezeného zavazadla, absence informace (avíza) o skutečném čase doručení nalezeného zavazadla. Upozornil tak na nezájem leteckého dopravce plnit povinnosti uložené příslušnými mezinárodními smlouvami a dále na její nedůstojné a ponižující chování ve vztahu k žalobci a jeho partnerce. Znovu argumentoval ve prospěch předložení předběžné otázky ESD s tím, zda je možné sčítat časové ztráty leteckých cestujících, resp. škody za zpoždění letu s časovou ztrátou vzniklou navazující škodní událostí ze ztráty zavazadla. Navrhl změnu napadené části rozsudku tak, že nároku žalobce ohledně částky 678,47 EUR s přísl. bude vyhověno a přiznány mu náklady řízení.
Odvolací soud přezkoumal v rozsahu odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř. a dospěl poté k závěru, že odvolání není opodstatněné.
Odůvodnění rozsudku je zpracováno podrobně, výstižně a přehledně. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě zjistil spolehlivě a úplně skutkový stav věci, a věc posoudil správně i po stránce právní. Provedené důkazy hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř. a vyvodil z nich zcela správný závěr. Odvolací soud neshledal potřebu dalšího dokazování a odkazuje pro stručnost na pečlivé písemné odůvodnění rozsudku, s nímž odvolací soud v plném rozsahu souhlasí. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal i s posouzením pravomoci českých soudů.
Uvedená problematika vychází z Montrealské úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, která se vztahuje na veškerou leteckou dopravu osob, zavazadel nebo nákladu pro cizí potřebu. Tato úmluva vstoupila v platnost pro Evropskou unii dne 28.6.2004. K provedení této úmluvy bylo přijato Nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod, které nyní platí ve znění Nařízení Rady (ES) č. 889/2002. Společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů jsou potom stanovena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, které citoval ve svém rozhodnutí i soud I. stupně. Dle čl. 6 a 7 tohoto Nařízení náleží cestujícímu při zpoždění letu o délce do 1.500 km o dvě či více hodin 250 EUR s dalším odstupňováním pro delší lety a déletrvající zpoždění.
V projednávaném případě se nejednalo o zpoždění letu o dvě hodiny a více, proto žalobci náhrada nenáleží. Reklamace ztraceného zavazadla, byť se jedná o nepříjemnou záležitost, se nemůže započítávat do délky, resp. zpoždění letu. Náhrada nemůže náležet ani jeho družce O. V., která není ani účastnicí tohoto sporu. Žalobce tak není ani věcně aktivně legitimován k uplatnění jejího potencionálního nároku na náhradu za zpoždění letu.
Pokud jde o nákup nutných věcí při ztrátě zavazadla a náhradu za samotné poškozené zavazadlo, zde žalovaná uznala svůj nárok v rozsahu 372,92 EUR a k zaplacení této částky byla po právu zavázána. Soud I. stupně přihlédl zcela správně i k tomu, že tento nárok byl poškozenou O. V. postoupen na žalobce.
Pokud jde o náhradu dvou dní „zkažené dovolené“, kdy jmenovaná O. V. neměla k dispozici své zavazadlo, ani tento nárok není důvodný. Kromě toho, že ani zde nemá žalobce věcnou aktivní legitimaci pro uplatnění tohoto nároku za O. V., ani tento nárok není důvodný. Důvody jsou velmi podrobně a zcela správně popsány v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud by jen opakoval již jednou argumentaci prvostupňového soudu, proto znovu na toto odůvodnění odkazuje.
Žalovaný ve svém odvolání poukazoval na řadu rozhodnutí ESD. Žádné z nich však na projednávanou věc přímo nedopadá. Odvolací soud rovněž neshledal podmínky pro předložení předběžné otázky SDEU.
Výše popsané důvody potom vedly odvolací soud k potvrzení napadeného zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správného, a to včetně výroku o nákladech řízení.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla procesně úspěšná i v odvolacím řízení a náleží jí proto náklady, které v tomto stadiu řízení vynaložila. Tyto náklady představují náklady právního zastoupení advokátem počítané z merita 17.640,22 Kč při kurzu 26 Kč za 1 EUR, tj. v době rozhodování odvolacího soudu. Žalobci tak náleží odměna za jeden úkon právní služby po 1.820 Kč, 1 režijní paušál na hotové výdaje ve výši 300 Kč (vyjádření k odvolání) a DPH 21 % ve výši 445,20 Kč. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 2.565,20 Kč.
Autor: -mha-