// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 31.05.2017
Okamžik vzniku škody na havarovaném vozidle
Bez ohledu na postup poškozeného a na způsob či metodu vyčíslení, vzniká vlastníkovi vozu škoda již v okamžiku, kdy je při dopravní nehodě snížena hodnota havarovaného vozidla.
Jiná je ovšem situace u náhrady za pronájem náhradního vozu, neboť zde se škoda neprojevuje snížením hodnoty havarovaného vozu, nýbrž se odvozuje od dočasné nemožnosti jej po dobu opravy používat. Škoda pak vzniká, jestliže si poškozený náhradní vozidlo skutečně pronajal a vynaložil v souvislosti s tím vyšší náklady ve srovnání s náklady, jež by jinak měl s provozem svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození. Teprve tehdy se majetkový stav snižuje tím, že poškozený takové zvýšené (avšak nutné a účelné) náklady skutečně vynaloží, a tedy škoda vzniká zaplacením půjčovného za náhradní vůz. To odpovídá i ustálenému soudnímu výkladu k § 442 odst. 1 obč. zák. Protože zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, v této věci nelze použít, je argumentace dovolatelky pozdější úpravou k výkladu otázky vzniku škody bezpředmětná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3019/2015, ze dne 28. 2. 2017
Dotčené předpisy: § 442 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 4. 2014, č. j. 80 C 74/2012-195, zamítl žalobu na zaplacení 151.331,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný zavinil dne 24. 10. 2011 dopravní nehodu, při níž poškodil vozidlo Porsche Boxster Petra Skaly (původní žalobce). Vozidlo mělo být opraveno v autoservisu společnosti AR AUTO RUBÝ s.r.o., která žalobci poskytla náhradní vůz. Předmětem řízení je částka za opravu vozidla ve výši 60.131,- Kč (cena opravy po odečtení částky 50.000,- Kč poskytnuté pojistitelem odpovědnosti žalovaného) a za půjčovné náhradního vozu ve výši 91.200,- Kč; tento nárok na náhradu škody postoupil původní žalobce společnosti AR AUTO RUBÝ s.r.o., od níž pohledávku nabyla postoupením současná žalobkyně. Podle soudu prvního stupně nebylo jednoznačně prokázáno, že původní žalobce byl v době nehody vlastníkem vozidla Porsche Boxster ani že zaplatil faktury za opravu vozidla a půjčovné za náhradní vůz. Soud dále dovodil, že náhradní vozidlo bylo jiné kategorie než vůz poškozený a P. S. měl možnost si zajistit náhradu po dobu opravy jiným způsobem, a ze znaleckého posudku Ing. Ladislava Mandáka zjistil, že k poškození vozidla tak, jak bylo tvrzeno, nemohlo při popsaném nehodovém ději dojít. Za použití § 427, § 524 a § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, proto soud dospěl k závěru, že nebyl-li původní žalobce vlastníkem automobilu a nezaplatil ani fakturu za opravu, nevznikla mu škoda; pak ovšem neměl vůči žalovanému takovou pohledávku, kterou by mohl postoupit. Z těchto důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 Co 766/2014-248, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Během odvolacího řízení vstoupila na místo žalobce společnost NISA CAFE s.r.o. jako postupník předmětné pohledávky. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nesprávnost závěru, že P. S. nebyl vlastníkem vozidla, neboť tento závěr byl učiněn na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Výhrady měl i ke zjištěním plynoucím ze znaleckého posudku Ing. Mandáka, proti němuž stojí navržený oponentní posudek společnosti DEKRA. Tato pochybení však vzhledem k závěru o neexistenci pohledávky podle odvolacího soudu nemají vliv na celkovou správnost rozhodnutí, protože pro posouzení věci je rozhodující, že P. S. za opravu poškozeného vozu ani za pronájem náhradního vozidla nezaplatil; správný je potom i závěr okresního soudu, že škoda P. S. nevznikla a že žalobkyně nemohla pohledávku vůči žalovanému nabýt postoupením.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dokládá tím, že dovolacím soudem má být jinak posouzena otázka okamžiku vzniku škody (majetkové újmy) a možnosti jejího vymáhání proti škůdci, přičemž se jedná o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 986/2001 a 25 Cdo 4429/2007, na která odkázal odvolací soud, podle názoru dovolatelky nedostatečně respektují jmění poškozeného a jeho práva, a měla by být proto přehodnocena. Dovolání odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2146/2000, kde se dovolací soud od výše uvedené judikatury odchyluje, jakož i na novou právní úpravu (§ 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), podle které je škodou již zatížení jmění dluhem. Dovolatelka dále polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, především s tím, jak dospěly k závěru o tom, že předmětné faktury nebyly uhrazeny. Nesouhlasí se závěrem, že žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) škoda nevznikla, neboť již poškozením vozidla došlo ke zmenšení majetkového stavu, jehož obnovení vyžaduje prostředky odpovídající rozsahu poškození věci (bez ohledu na to, zda byly faktury uhrazeny nebo ne). Samotným splněním závazku (zde zaplacením faktur) se hodnota majetkového stavu nemění, neboť existující pasiva se nahrazují odčerpáním reálných hodnot, proto ani okamžik, kdy k úhradě došlo, není z hlediska vzniku škody významný. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je zčásti přípustné i důvodné, zčásti přípustné není.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.
Podle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Podle této právní úpravy se za škodu považovala újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci se rozumí taková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Při poškození osobního motorového vozidla je třeba odlišit škodu na vozidle samém (skutečná škoda spočívá ve snížení hodnoty vozu, vyčíslitelném též cenou provedené opravy) od nákladů na zajištění si náhradního vozidla poškozeným po dobu opravy (skutečná škoda představuje rozdíl mezi vynaloženým půjčovným a náklady na provoz vlastního vozu). Jde o samostatné nároky, které sice mají původ v téže škodné události, jejich povaha je však rozdílná a liší se i okamžikem, kdy vznikají.
Při poškození použitého a částečně opotřebeného vozidla se v důsledku škodné události snižuje jeho hodnota a tím i majetkový stav poškozeného. Škoda spočívá v rozdílu mezi obecnou hodnotou vozu před škodnou událostí a jeho sníženou hodnotou po havárii. Není přitom podstatné, zda věc byla následně opravena či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu); tyto okolnosti jsou totiž nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, uveřejněný pod C 871 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“). V případě, že poškozený nechá vůz opravit, může být výše škody vyjádřena i cenou opravy, která zahrnuje opravu škodnou událostí dotčených částí vozu, s případným odečtením částky odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (pokud k němu skutečně dojde – jinak by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci náhradou opotřebených součástí novými). V praxi se někdy používá toto vyčíslení jako tzv. rozpočtové, tj. předpokládanou cenou opravy, která dosud nebyla provedena. To však nic nemění na tom, že bez ohledu na postup poškozeného a na způsob či metodu vyčíslení, vzniká vlastníkovi vozu škoda již v okamžiku, kdy je při dopravní nehodě snížena hodnota havarovaného vozidla.
Dovodil-li odvolací soud ze skutečnosti, že poškozený za opravu vozidla nezaplatil, že mu dosud škoda nevznikla a že tak ani nemohl nárok na náhradu škody postoupit jinému subjektu, vyřešil otázku vzniku škody v rozporu s výkladem podávaným k ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. ustálenou praxí dovolacího soudu, a tedy nesprávně. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) v části výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby v částce 60.131,- Kč s příslušenstvím, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení. Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajících výrocích i tento rozsudek a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v dalším řízení soud zohlední, zda vlastník nechal havarované vozidlo opravit, a v případě, že nikoliv, určí výši škody, která mohla být předmětem postoupení pohledávky, rozdílem v obecných (obvyklých) hodnotách vozu před poškozením a po něm. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Jiná je ovšem situace u náhrady za pronájem náhradního vozu, neboť zde se škoda neprojevuje snížením hodnoty havarovaného vozu, nýbrž se odvozuje od dočasné nemožnosti jej po dobu opravy používat (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky). Škoda pak vzniká, jestliže si poškozený náhradní vozidlo skutečně pronajal a vynaložil v souvislosti s tím vyšší náklady ve srovnání s náklady, jež by jinak měl s provozem svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození. Teprve tehdy se majetkový stav snižuje tím, že poškozený takové zvýšené (avšak nutné a účelné) náklady skutečně vynaloží, a tedy škoda vzniká zaplacením půjčovného za náhradní vůz. To odpovídá i ustálenému soudnímu výkladu k § 442 odst. 1 obč. zák., podle nějž do doby, než dlužník (zde poškozený) zaplatí dlužnou částku svému věřiteli (zde pronajímateli vozidla), nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku (dokonce ani případné soudní rozhodnutí o této povinnosti) není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001, č. 14/2005 Sbírky). Protože zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, nelze vzhledem k citovanému přechodnému ustanovení použít, je argumentace dovolatelky pozdější úpravou k výkladu otázky vzniku škody bezpředmětná. Zpochybňuje-li pak dovolatelka skutkové zjištění odvolacího soudu, že původní žalobce platbu neprovedl, napadá rozsudek po stránce skutkové, nikoliv pro řešení otázky právní (srov. již citované ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tím založit nemůže. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně, pokud směřovalo proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 91.200,- Kč s příslušenstvím, podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-