// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 31.10.2016
Odpovědnost za škodu v provozovně dle § 415 obč. zák.
Povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. předcházet vzniku škod v areálu provozovny má ten, kdo zde provozuje podnikatelskou činnost, bez ohledu na platnost či neplatnost smlouvy o nájmu areálu provozovny.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1558/2016, ze dne 25. 7. 2016
Dotčené předpisy:
§ 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 420 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20. 7. 2012, č. j. 5 C 399/2008-363, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody 84 000 Kč na bolestném a 410 000 Kč za ztížení společenského uplatnění, žalobu zamítl co do dále požadovaných částek a zcela vůči druhému a třetímu žalovanému. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalovaná 1) je provozovatelem prodejny stavebnin ve Staré Boleslavi – Brandýse nad Labem, areál provozovny je umístěn na pozemcích patřících žalovaným 2) a 3), kteří předmětné pozemky přenechali do nájmu první žalované. Dne 16. 2. 2009 žalobce utrpěl úraz, když po zakoupení zboží se vracel k vozu, uklouzl a upadl na vnější ploše stavebnin, jež byla pokryta slabou vrstvou sněhu a náledím. K pádu došlo uvnitř areálu na zpevněné ploše, která po otevření obchodu je bez omezení přístupná zaměstnancům žalované 1) i zákazníkům. Žalobce se nemohl postavit na nohu, avšak nevyčkal příjezdu záchranné služby a svým vozem odjel ke známému, který ho odvezl do nemocnice. Soud uzavřel, že žalovaná 1) jako provozovatelka prodejny stavebnin nezajistila úklid venkovního areálu, čímž porušila právní povinnost podle § 415 obč. zák., a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci škoda na zdraví. Odpovídá proto za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. Žalovaní 2) a 3) se žádného protiprávního jednání nedopustili, jsou sice vlastníky pozemků, na nichž se provozovna stavebnin nachází, pozemky však přenechali do nájmu žalované 1) a nebylo v jejich silách ovlivnit péči nájemce o pozemek v zimních měsících. Otázku, zda ze strany první žalované došlo k porušení nájemní smlouvy, soud neřešil, neboť za rozhodné považoval, že na pronajatých pozemcích se nachází provozovna stavebnin, v níž došlo k úrazu, a pokud by zde nestála, neměl by žalobce důvod na předmětné pozemky vstupovat.
K odvolání žalobce a žalované 1) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. 28 Co 18/2014-272, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částek 54 432 Kč na bolestném a 187 200 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění potvrdil, ve zbývající části v tomto výroku jej změnil tak, že žalobu zamítl, a dále jej potvrdil v zamítavých výrocích. Ve výrocích o úrocích z prodlení a o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně ohledně porušení prevenční povinnosti a odpovědnosti žalované 1) za škodu, zatímco žalovaní 2) a 3) jakožto vlastníci pronajatých pozemků nenesou odpovědnost za úraz v areálu provozovny žalované 1). Po doplnění zejména znaleckým dokazováním dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce tím, že nepočkal na příjezd záchranné služby a svým vozidlem odjel po namrzlé silnici ke svému známému, který ho poté odvezl do nemocnice, jednal krajně nezodpovědně, zřejmě si přivodil zhoršení svého zranění a tímto jednáním spolupřispěl ke vzniku škody na zdraví, a to podle názoru odvolacího soudu v rozsahu 40 %.
Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby proti žalovaným 2) a 3), a dále ve výroku, jímž mu bylo uloženo zaplatit žalovaným 2) a 3) každému po 46 647 Kč na náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání zdůvodnil tím, že jde o otázky hmotného práva, na nichž je založeno napadené rozhodnutí a které doposud nebyly v judikatuře dovolacího soudu řešeny. Žalobce nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že žalovaní 2) a 3) neporušili své povinnosti, a dovozuje, že vlastník věci, i když ji pronajme, je v rámci svého vlastnického práva povinen kontrolovat, zda způsob užívání pronajaté věci ze strany nájemce není vykonáván takovým způsobem, který by mohl způsobit škodu. Dále dovozuje, že nájemní smlouva ohledně pozemků je neplatná, neboť byla uzavřena podle zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor, který se však nevztahuje na pozemky, a vznáší otázku, zda na odpovědnost vlastníka pozemku má vliv okolnost, že nájemní smlouva je neplatná, popř. okolnost, že nájemce pozemek užívá v rozporu se sjednaným účelem nájmu, a dále ta okolnost, že vlastník pozemku je zároveň statutárním orgánem nájemce. Dále namítá nesprávný výklad právního předpisu (vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a druhým a třetím žalovaným. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Právní názor odvolacího soudu, že v daném případě za škodu způsobenou zákazníkovi úrazem v areálu provozovny odpovídá její provozovatel bez ohledu na to, zda je či není vlastníkem pozemku, na němž se jeho provozovna nachází, je zcela správný a plně v souladu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10 2010, sp. zn. 25 Cdo 3027/2008, publikováno v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 9034, C. H. Beck). Je třeba zdůraznit, že se nejedná o odpovědnost vlastníka komunikace za závady ve schůdnosti podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ale o obecnou odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák. Povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. předcházet vzniku škod v areálu provozovny má ten, kdo zde provozuje podnikatelskou činnost. Bez ohledu na platnost či neplatnost smlouvy o nájmu pozemků je jednoznačné, že v daném případě byl pozemek se souhlasem vlastníků přenechán do užívání a fakticky byl také užíván žalovanou 1) a že k úrazu došlo v areálu, jejž žalovaná 1) užívá ke své podnikatelské činnosti se stavebninami. Ze žádného právního předpisu ani ze smluvního ujednání pak neplyne povinnost vlastníka pozemku přenechaného k užívání jinému uklízet nebo udržovat schůdnost v pronajatém areálu, ani kontrolovat stav, v jakém je areál provozovny udržován.
Právní názor odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaných 2) a 3), na němž je založeno jeho rozhodnutí, je tedy správný.
Přípustnost dovolání žalobce proti výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, č. j. 28 Co 18/2014-272, je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitých plněních, z nichž žádné nepřevyšuje 50 000 Kč, byť součet jednotlivých částek je vyšší než tento limit.
Ze shora uvedených důvodů vyplývá, že nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 146 odst. 3 věty první o. s. ř., neboť žalovaným 2) a 3) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-