// Profipravo.cz / Věcná práva 09.09.2011
K oplocení jakožto příslušenství pozemku
Protože základní funkcí oplocení je ochrana pozemku (a jen nepřímo domu na něm postaveného), neshledává dovolací soud úvahu soudu odvolacího, že oplocení v této věci tvořilo příslušenství pozemku, na kterém stálo, zjevně nepřiměřenou.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 370/2010, ze dne 27. 6. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D, ve věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, adresa pro doručení: Praha 4, Na Pankráci 404/30, PSČ 140 00, proti žalovaným: 1) A. P., narozenému 28. 8. 1933, 2) L. P., 3) Ing. I. P., 4) Ing. P. M., zastoupenému Mgr. Liborem Douděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o určení vlastnického práva k plotu a o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 16/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2009, č. j. 68 Co 226/2009-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
O d ů v o d n ě n í :
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. září 2008, č. j. 4 C 16/2005-219, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, „ že žalobce Ing. J. H., bytem L. 837/24, P. 5 je výlučným vlastníkem nemovitostí v žalobě uvedených, eventuálně, že se určuje že žalobce je vlastníkem ocelového plotu s betonovou podezdívkou v celkové délce 27,05 m postaveného na hranici pozemků p. č. 841/10 a p. č. 841/8 a pozemku p. č. 841/11 a p.č. 841/9 tak, jak je tato hranice pozemků vyznačena v geometrickém plánu č. 1481-330/2004 potvrzeným Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, katastrální pracoviště Praha dne 27. 7. 2005 pod čj. 3152/2005, když tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a že se zřizuje věcné břemeno spočívající v právu cesty ve prospěch každého vlastníka pozemků p. č. 841/1 a 841/2 v k.ú. H., obec P. ke stavbě ocelového plotu s betonovou podezdívkou v celkové délce 27,05 m postaveného na hranici pozemků p. č. 841/10 a p. č. 841/8 a p. č. 841/11 a p. č. 841/9 tak, jak je tato hranice pozemků vyznačena v geometrickém plánu č. 1481-330/2004 potvrzeným Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, katastrální pracoviště Praha dne 27. 7. 2005 pod čj. 3152/2005, když tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to k tíži každého vlastníka pozemku p. č. 841/10 a 841/11 v k. ú. H., obec P.“, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti „výrokové části, kterým byl zamítnut eventuální petit“, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnil dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Mezi účastníky bylo sporné vlastnictví plotu, který postavili žalovaní 1) až 3), kteří poté žalobci prodali nemovitosti včetně budovy; žalobce tvrdí, že se stal vlastníkem plotu, který je samostatným předmětem právních vztahů (věcí) na základě smlouvy s žalovanými 1) až 3). Ve smlouvě sice tento plot jako předmět převodu nebyl uveden, ale jeho vlastnictví mělo přejít na žalobce jako příslušenství budovy. Odvolací soud naopak považoval plot za příslušenství pozemku, na kterém stojí; jako takový jej později žalovaní 1) až 3) spolu s pozemkem převedli na žalovaného 4). Dovolatel ovšem tvrdí, že plot je příslušenstvím domu, jehož je vlastníkem, a jako takový jej spolu s domem nabyl do vlastnictví. Odkazuje na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, z kterého vyplývá, že stavby vedlejší (kůlny, stodoly, oplocení, žumpy), mají z hlediska § 119 odst. 2 obč. zák. povahu nemovitostí, plní doplňkovou funkci ke hlavní stavbě a jsou jejím příslušenstvím. Uvedený rozsudek však byl překonán rozsudkem velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, a judikatura z něj nadále nevychází (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2004, sp. zn. 30 Cdo 63/2003).
Názor o tom, že oplocení je příslušenstvím domu, má kořeny ve starších stavebních předpisech, jak plyne z užití obratu „stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní“ (viz § 55 stavebního zákona č. 50/1976 Sb.). Toto vymezení však sloužilo jen k účelům stavebního práva, vymezovalo pro účely stavebního řízení tzv. drobné stavby a navíc podléhalo vývoji. Z § 3 vyhlášky č. 85/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se podává, že drobnými stavbami se rozumí doplňkové stavby ke stavbě hlavní uvedené v odstavci 1 a také další (tedy nikoliv již doplňkové) stavby uvedené v odstavci 2, včetně oplocení. Stavební předpisy navíc neurčují, co je a co není příslušenstvím podle § 120 obč. zák.; pro klasifikaci věci jako příslušenství záleží vždy na konkrétních okolnostech věci. Protože základní funkcí oplocení je ochrana pozemku (a jen nepřímo domu na něm postaveného), neshledává dovolací soud úvahu soudu odvolacího, že oplocení v této věci tvořilo příslušenství pozemku, na kterém stálo, zjevně nepřiměřenou. Jde o řešení konkrétní otázky na základě specifických skutkových zjištění a to, zda určitá věc tvoří příslušenství jedné z více v úvahu přicházejících věcí hlavních nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, a tudíž ani přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-