// Profipravo.cz / Ostatní 27.05.2011
K náplni živnosti „pivovarnictví a sladovnictví“ dle nař. vl. č. 469/2000 Sb.
Při provádění určité živnosti není třeba, aby vždy byly vyčerpány všechny činnosti k této živnosti náležející.
Stáčení piva je proto třeba zařadit pod živnost pivovarnictví a sladovnictví podle nařízení vlády č. 469/2000 Sb., i když nenavazuje na celý proces výroby piva a je vykonávané jiným podnikatelem jako samostatná fáze výroby piva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3408/2009, ze dne 27. 4. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Pivovar Nová Paka a.s., se sídlem v Nové Pace, Pivovarská 400, PSČ 509 01, IČO 49241290, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami I, T. G. Masaryka 142, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, o zaplacení částky 70 131,60 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 21/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2008, č.j. 15 Co 283/2008-181, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2008, č. j. 15 Co 283/2008-181, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pojistného plnění podle smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, kterou uzavřela s žalovanou jako pojistitelem. Nárok odůvodnila tím, že poté, co podle smlouvy o stáčení piva uzavřené s podnikatelkou A. P. toto pivo převzala, došlo při stáčení z cisteren do PET lahví k jeho znehodnocení kompresním olejem, který do něj pronikl v důsledku závady na stáčecím zařízení, a odpovídá proto této podnikatelce za škodu, která jí kontaminací piva vznikla.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté, co byl jeho první vyhovující rozsudek ze dne 4. října 2006, č. j. 21 C 21/2004-102, usnesením odvolacího soudu zrušen, rozhodl druhým rozsudkem ze dne 27. února 2008, č. j. 21 C 21/2004-154, tak, že žaloba je co do základu opodstatněná (výrok pod bodem I), s tím, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jako pojištěná uzavřela s žalovanou jako pojistitelem dne 4. 4. 2002 smlouvu o pojištění odpovědnosti žalobkyně za škodu, jejímž předmětem byla odpovědnost žalobkyně za škodu způsobenou jinému v souvislosti s její činností, která je uvedena v obchodním rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové v oddílu B, vložce č. 2107, dle výpisu ze dne 4. 3. 2002, s výjimkou projektové činnosti v investiční výstavbě a provádění inženýrských staveb. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku Ing. Antonína Kratochvíleho, podle něhož je přečerpání piva obecně dokončující operací celého technologického postupu výroby piva. Vzhledem k tomu, že výpis z obchodního rejstříku žalobkyně obsahuje předmět podnikání – pivovarnictví a sladovnictví, spadá podle závěru soudu prvního stupně činnost přečerpání piva do činnosti žalobkyně a pojištění odpovědnosti za škodu se vztahuje i na tuto činnost. Nebyly přitom splněny podmínky výluky z pojištění podle článku 6.1. písm. g) a písm. i) Všeobecných pojistných podmínek pro smluvní pojištění odpovědnosti za škodu PPOS 95, které byly nedílnou součástí pojistné smlouvy, jak namítala žalovaná, neboť žalobkyně převzala pivo pouze k přečerpávání do jiných obalů bez jakékoliv výrobní operace a nemůže tudíž jít o vadně provedenou činnost, jak je tomu například při odpovědnosti za vady zboží. I když podle § 822 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) má pojištěný právo, aby v případě pojistné události pojistitel za něho nahradil podle pojistných podmínek škodu, za kterou pojištěný odpovídá, nelze podle závěru soudu prvního stupně pojištěnému upřít, aby se domohl toho, co byl povinen nahradit, na pojistiteli, tak jak tomu bylo v daném případě, kdy k zániku závazku žalobkyně k náhradě škody mezi ní a A. P. došlo v důsledku dohody o započtení pohledávek poté, kdy žalobkyně její právo na náhradu škody uznala s ohledem na zprávu Vysoké školy chemicko-technologické, v níž se potvrdilo, že v pivu byly obsaženy ropné produkty.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. října 2008, č. j. 15 Co 283/2008-181, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a z jeho závěrů o skutkovém stavu věci, neboť je považoval za správné a žádným z účastníků nebyly zpochybněny. Odvolací soud se však neztotožnil s právním hodnocením věci. Po zopakování důkazů některými listinami vyšel ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu uzavřené účastníky a dále z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, v němž měla ke dni podpisu uvedené smlouvy zapsáno podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost v oblasti stavebnictví, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, inženýrská činnost v oblasti stavebnictví, provádění bytových a občanských staveb, provádění průmyslových staveb, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, pivovarnictví a sladovnictví a výroba krmiv a krmných směsí. Odvolací soud dospěl k závěru, že stáčení piva podle smlouvy žalobkyně s A. P. nebylo finální fází výroby piva, jak je vedeno v obsahu náplně živnosti skupiny č. 108 nařízení vlády České republiky č. 469/2000 Sb. – pivovarnictví a sladovnictví. Šlo ve skutečnosti o pouhou změnu obalu, v němž se nachází dovezený výrobek vyrobený jiným výrobcem. Tuto činnost označenou odvolacím soudem jako „jakousi balicí službu“ nelze podle jeho názoru podřadit ani pod pivovarnictví-sladovnictví, ani pod žádnou z dalších podnikatelských aktivit, které měla žalobkyně v evidenci v obchodním rejstříku ke dni podpisu pojistné smlouvy. Na škodu vzniklou A. P. na jejím vlastnictví – pivu, které si nechala přivézt k žalobkyni za účelem jeho přečerpání do jiných obalů, se proto podle závěru odvolacího soudu pojistná smlouva nevztahuje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 o. s. ř.], a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.].
Podstata dovolacích námitek žalobkyně spočívá v jejím nesouhlasu se závěrem, že stáčení piva nebylo kryto pojistnou smlouvou účastníků. Tento závěr odvolacího soudu hodnotí nejprve jako nesprávné právní posouzení věci založené na nesprávném výkladu tehdy platného nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, neboť ve skupině 108 vymezující obsahovou náplň řemeslné živnosti pivovarnictví a sladovnictví je mezi popisem jednotlivých technologických procesů zařazeno na posledním místě i „stáčení piva“, o něž v dané věci jde. Z této živnosti přitom nemůže být vyloučena žádná činnost potřebná při výrobě piva jen proto, že nenavazuje na celý proces výroby piva a je vykonávána jiným podnikatelem. Úvahu o tom, že aby se jednalo o pojištěnou činnost, muselo by jít o naplnění celého procesu výroby piva, hodnotí dovolatelka jako „zcestnou“.
Závěr odvolacího soudu, že stáčení piva nebylo kryto pojistnou smlouvou účastníků naplňuje podle dovolatelky současně i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud pominul závěr znaleckého posudku Ing. Antonína Kratochvíleho, podle něhož je přečerpání piva z cisteren do PET lahví činností, ke které je žalobkyně oprávněna, má ji zapsánu jako předmět podnikání v obchodním rejstříku a jako taková je předmětem pojištění na základě smlouvy č. 565-01392-12.
Jako vadu řízení označila dovolatelka nesplnění poučovací povinnosti soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř., neboť „pokud neměl odvolací soud dostatečně prokázané stáčení piva, při kterém došlo ke škodní události, měl žalobce v souladu s § 118a odst. 1 o. s. ř. poučit o svém právním názoru …“. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka současně označuje za tzv. překvapivé rozhodnutí vyvolané další procesní vadou spočívající v nepoučení dovolatelky o pochybnostech odvolacího soudu, že činnost, která předcházela škodné události, nebyla žalobkyní tvrzené stáčení piva, a tato vada měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ze všech uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že sjednané stáčení piva žalobkyní nebylo konáno v rámci výkonu jejího předmětu podnikání pivovarnictví, sladovnictví. Poukázala však také na výluky z pojištění odpovědnosti za škody promítnuté v článku 6 bodu 1 písm. g) Všeobecných pojistných podmínek, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, podle něhož se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou na věcech, které pojištěný převzal, aby na nich provedl objednanou činnost. Tak je tomu i v dané věci, neboť žalobkyně převzala cizí věc za účelem provedení činnosti spočívající ve změně obalu věci. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Žalobkyně ve stanovisku k vyjádření žalované setrvala na svém názoru, že stáčení piva v daném případě spadá pod živnost pivovarnictví a sladovnictví, a dále polemizovala s námitkou žalované ohledně výluky z pojištění podle článku 6 bodu 1 písm. g) Všeobecných pojistných podmínek pro smluvní pojištění odpovědnosti za škodu PPOS 95.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, a že je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolatelka uplatnila tři dovolací důvody. Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že stáčení piva podle smlouvy mezi žalobkyní a A. P. není součástí náplně živnosti pivovarnictví a sladovnictví, když tuto živnost měla žalobkyně zapsánu v obchodním rejstříku jako (mimo dalších) předmět své činnosti. Dovolatelka tvrdí, že kromě toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vychází i ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Posouzení skutečnosti, zda stáčení piva, které není finální fází výroby piva, ale představuje samostatnou činnost žalobkyně pro jiný podnikatelský subjekt, je součástí živnosti pivovarnictví a sladovnictví, však není otázkou skutkového zjištění, ale otázkou právního posouzení – výkladu nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud vyšel při úvaze, zda stáčení piva, tj. činnost, při níž žalobkyně způsobila jinému subjektu škodu, za kterou odpovídá, lze zahrnout pod předmět činnosti žalobkyně zapsaný v obchodním rejstříku ke dni uzavření pojistné smlouvy, z nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, konkrétně skupiny živností č. 108, v jejímž rámci je vymezena živnost pivovarnictví a sladovnictví. Odvolací soud tudíž aplikoval při posuzování dané věci správný právní předpis, Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah řemeslné živnosti pivovarnictví a sladovnictví, jejíž náplň zde po vyjmenování různých odborných činností spočívajících v řízení a obsluze chemicko-fyzikálních a biologických procesů v pivovarnické a sladovnické výrobě, následné filtraci, pasteraci, výslovně zahrnuje také stáčení piva. Je třeba souhlasit s dovolatelkou, že při provádění určité živnosti není třeba, aby vždy byly vyčerpány všechny činnosti k této živnosti náležející. Stáčení piva je tedy třeba zařadit pod živnost pivovarnictví a sladovnictví, i když nenavazuje na celý proces výroby piva a je vykonávané jiným podnikatelem jako samostatná fáze výroby piva. Závěr odvolacího soudu, že sjednané stáčení piva, které žalobkyně pro podnikatelku A. P. prováděla, není činností, kterou by bylo možno podřadit pod živnost pivovarnictví a sladovnictví, není tudíž správný a odvolací soud na jeho základě dospěl k nesprávnému závěru, že se pojistná smlouva účastníků řízení nevztahuje na činnost, kterou žalobkyně prováděla pro uvedenou podnikatelku na základě smlouvy o stáčení piva ze dne 21. 5. 2002.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn důvodně a rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k této skutečnosti již nebylo nutno zabývat se namítaným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V dalším řízení se odvolací soud neopomene vypořádat též s námitkou žalované, že v daném případě je nutno aplikovat výluku z pojištění podle článku 6 písm. g) Všeobecných pojistných podmínek pro smluvní pojištění odpovědnosti za škodu PPOS 95, které byly součástí pojistné smlouvy mezi účastníky řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-