// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 08.01.2019
Přihlášený věřitel jako vedlejší účastník řízení proti dlužníkovu dlužníku
Přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce (insolvenčního správce) právní zájem na výsledku řízení o žalobě, kterou insolvenčního správce vymáhá do majetkové podstaty pohledávku dlužníka vůči jeho dlužníku.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 970/2017, ze dne 31. 10. 2018
Dotčené předpisy: § 93 o. s. ř.
Kategorie: účastníci řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Žalobou podanou 15. června 2012 se žalobkyně (JUDr. Ing. H. H., LL. M., jako insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a. s.) domáhala vůči žalovanému (Ruby Apartments, s. r. o.) zaplacení částky 22 miliónů Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 1. června 2016 (posléze až od 17. června 2012) do zaplacení jako částky, kterou pozdější insolvenční dlužník poskytl žalovanému na nákup nemovitostí, aniž mezi nimi byly sjednány konkrétní podmínky plnění.
[2] Usnesením ze dne 27. května 2016, č. j. 35 Cm 68/2012-233, Městský soud v Praze:
1/ Nepřipustil vstup společnosti FENDER s. r. o. (dále jen „společnost F“) do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně (bod I. výroku).
2/ Nepřipustil vstup společnosti Claim Investments s. r. o. do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně (bod II. výroku).
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětné společnosti podáními z 27. listopadu 2015 a z 15. ledna 2016 navrhly svůj vstup do řízení coby vedlejší účastníci řízení na straně žalobkyně; žalobkyně proti tomu neměla námitek, leč podáním z 3. května 2016 brojil proti vstupu společností do řízení žalovaný. Následně soud prvního stupně uvedl, že nejde o incidenční spor, nýbrž o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž s poukazem na ustanovení § 93 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uzavřel, že obě společnosti (coby insolvenční věřitelé dlužníka) mají pouze hospodářský (a nikoli právní) zájem na výsledku sporu.
[4] K odvolání společnosti F Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. 4 Cmo 127/2016-250, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodu I. výroku. Odvolací soud již o věci jednal a rozhodl jako s žalobkyní s JUDr. Lenkou Vidovičovou, LL. M., coby novou insolvenční správkyní dlužníka, přičemž co do úsudku, že společnost F nemá na výsledku sporu právní zájem, přitakal soudu prvního stupně.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost F dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky přípustnosti vedlejšího účastenství (insolvenčního) věřitele ve sporu, jenž se přímo dotýká majetkové podstaty dlužníka, ale není incidenčním sporem. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že má přímý majetkový právní zájem na výsledku sporu, protože obohacením majetkové podstaty dlužníka o 22 miliónů Kč se vylepší jeho zákonem omezené právní postavení poměrně uspokojovaného věřitele dlužníka.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[7] V průběhu dovolacího řízení původní dovolatel zanikl (k 1. lednu 2017) a jeho právním a procesním nástupcem (novým dovolatelem) se stala společnost A - SHIFT s. r. o., o čemž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 31. října 2018, č. j. 29 Cdo 970/2017-271.
[8] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení procesní otázky, zda (případně za jakých podmínek) má přihlášený věřitel právní zájem na výsledku (obecného) sporu, v němž insolvenční správce dlužníka vymáhá po dlužníkově dlužníku plnění do majetkové podstaty dlužníka; potud jde o otázku dovolacím soudem neřešenou.
[9] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[10] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[11] Podle ustanovení § 93 o. s. ř. se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).
[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu k výkladu § 93 o. s. ř. se podává, že:
[13] Vedlejší účastník stojí ve sporu vedle některé z hlavních procesních stran (žalobce nebo žalovaného) a v řízení zásadně vystupuje sám za sebe (není tedy z titulu vedlejšího účastenství osobou oprávněnou činit procesní úkony jménem hlavního účastníka).
[14] Určuje-li ustanovení § 93 odst. 3 věty první o. s. ř., že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, rozumí se oněmi „stejnými právy a povinnostmi“ výlučně práva a povinnosti procesní povahy; vedlejší účastník proto může být například zavázán k náhradě nákladů řízení nebo mu může být náhrada nákladů řízení přiznána, je však vyloučeno, aby mu rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé.
[15] Vedlejší účastenství v řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován. Jestliže to podle obsahu spisu byl právě podporovaný účastník, který nesouhlasil s tím, aby další subjekt vystupoval jako vedlejší účastník řízení na jeho straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnil, vedlejší účastenství ukončil [postup podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě, jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má vedlejší účastník v řízení podporovat].
[16] Shora popsané závěry se prosadí i ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením (incidenčních sporech).
[17] K odstavcům [13] až [16] srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněného pod číslem 89/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam citované judikatury [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[18] Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu).
[19] Pojem právní zájem na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Současně platí, že hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu tomu z účastníků řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, včetně tam citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 51/2018“)].
[20] Přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce (insolvenčního správce) právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce (R 51/2018).
[21] Přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného (insolvenčního správce) zásadně právní zájem na výsledku řízení o vyloučení věci z majetkové podstaty (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 119/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2018, pod číslem 36).
[22] Jakkoli v poměrech této věci nejde o incidenční spor, je zjevné, že vymáhání pohledávky vůči dlužníku dlužníka má stejný cíl, jaký sleduje odpůrčí žaloba insolvenčního správce nebo obrana žalovaného insolvenčního správce v řízení o vylučovací žalobě – tedy zajistit vyšší míru uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.
[23] Již v R 51/2018 pak Nejvyšší soud ozřejmil, že nepochybuje o tom, že zájem na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je především zájmem majetkovým. Nicméně současně platí, že rozsah (míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním). Tamtéž upozornil, že insolvenční věřitel není oprávněn sám podat odpůrčí žalobu a tedy ani nemůže jinak (než jako vedlejší účastník na straně insolvenčního správce) „pomoci“ tomu, aby se majetek ušlý na základě neúčinných právních úkonů „vrátil“ zpět do majetkové podstaty dlužníka (a tedy se i zvýšila míra uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty). Tyto závěry se beze zbytku uplatní i v „obecných“ sporech, v nichž insolvenční správce dlužníka jako osoba s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě vymáhá dlužníkovy pohledávky.
[24] Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce (insolvenčního správce) právní zájem na výsledku řízení o žalobě, kterou insolvenčního správce vymáhá do majetkové podstaty pohledávku dlužníka vůči jeho dlužníku.
[25] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení změnil (v tom duchu, že účast dovolatele v řízení coby vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně připustil), jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d písm. b/ o. s. ř.).
Autor: -mha-