// Profipravo.cz / Bankovní smlouvy, úvěrová smlouva 27.07.2010
K soupisu peněžité částky na běžném účtu do konkursní podstaty
I. Ochranu vlastnického práva k penězům proti tomu, kdo je neoprávněně zadržuje, lze vlastníku přiznat, jen jde-li o peníze jednotlivě určitelné (individualizovatelné) a tím, jak jsou označeny, v majetku toho, kdo je vlastníku zadržuje, rozpoznatelné. Peněžní prostředky uložené na běžném účtu vedeném bankou na základě smlouvy o běžném účtu nejsou (objektivně vzato ani nemohou být) jednotlivě určitelné a v majetku banky rozpoznatelné (tj. odlišitelné od jiných peněžních prostředků vložených nebo poukázaných na účty vedené bankou pro její klienty). Majitel účtu (ani jiná osoba, jejíž peněžní prostředky případně byly vloženy či poukázány na účet) není vlastníkem peněžních prostředků uložených na účtu (ty jsou v majetku banky), přičemž oprávnění (nároky) majitele účtu spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouze „pohledávku z účtu u peněžního ústavu“ (srov. např. Rc 4/2001, Rc 50/2006).
II. Správkyně konkursní podstaty zde nemohla práva k peněžité částce uložené na běžném účtu společnosti realizovat (s argumentací, že peníze byly ve skutečnosti ve vlastnictví úpadkyně, nikoli společnosti) pouhým soupisem uvedené částky do konkursní podstaty úpadkyně, když tímto způsobem by bylo možné postupovat (a účinky soupisu pro toto řízení respektovat), jen kdyby šlo o peníze v majetku banky individuálně rozpoznatelné (tj. oddělitelné od jiných peněz v majetku banky). O takový případ však v posuzované věci nejde (žalobkyně nesepsala do konkursní podstaty jednotlivě určitelné bankovky či mince, nýbrž požadovala vydání částky odpovídající zůstatku na běžném účtu).
Právo správkyně konkursní podstaty k zůstatku běžného účtu společnosti vedeného bankou nezakládá ani skutečnost, že do soupisu majetku konkursní podstaty byla pojata (vedle soupisu samotných peněz) také pohledávka úpadkyně vůči společnosti z titulu mandátní smlouvy. V této souvislosti je totiž nutné důsledně rozlišovat mezi pohledávkou úpadkyně vůči společnosti z titulu mandátní smlouvy a pohledávkou této společnosti vůči bance z titulu smlouvy o běžném účtu.
Správce konkursní podstaty soupisem pohledávky úpadce za jeho dlužníkem (zde za společností) do konkursní podstaty bez dalšího nezískává právo použít k jejímu uspokojení pohledávky úpadcova dlužníka (zde společnosti) vůči svým dlužníkům (zde vůči bance). Není proto ani oprávněn požadovat přímo vůči bance (coby subjektu, vůči kterému má majitel běžného účtu pohledávku v rozsahu peněžních prostředků na tomto účtu se nacházejících), aby mu k uspokojení pohledávky úpadce vůči majiteli účtu vydala (vyplatila) peněžní prostředky uložené na běžném účtu tohoto úpadcova dlužníka. Z tohoto pohledu není rozhodné, čí byly peněžní prostředky vložené či poukázané na běžný účet.
Jinak řečeno, skutečnost, že v projednávané věci měly být podle mandátní smlouvy poukazovány na běžný účet společnosti také peněžní prostředky ve prospěch úpadkyně, nemá pro závěr, že osobou aktivně legitimovanou k uplatnění pohledávky z běžného účtu u banky je pouze jeho majitel, žádný význam.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2155/2008, ze dne 20. 5. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JUDr. M. H., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně KRAS - HAKA s. r. o., identifikační číslo 46966111, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo 45317054, za účasti Mgr. V. V., jako správce konkursní podstaty úpadkyně KRAS - HAKA Brno, a. s., identifikační číslo 60746203, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně, o zaplacení částky 859.838,95 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 171/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2007, č. j. 5 Cmo 213/2007-188, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2007, č. j. 5 Cmo 213/2007-188, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 6. prosince 2006, č. j. 11 Cm 171/2005-153, Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobkyně JUDr. M. H., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně KRAS - HAKA s. r. o. domáhala vůči žalované Komerční bance, a. s. zaplacení částky 859.838,95 Kč do konkursní podstaty úpadkyně.
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Dne 19. července 2001 uzavřely Komerční banka, a. s. (dále též jen „banka“) a PK-Product, s. r. o. (dále jen „společnost“) smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu číslo 86-1000150257/0100 (dále jen „běžný účet“) .
2/ Dne 23. července 2001 pozdější úpadkyně jako „mandant“ uzavřela se společností jako „mandatářem“ mandátní smlouvu (dále jen „mandátní smlouva“), v níž se společnost zavázala přijímat na svůj běžný účet vedený u žalované peněžní prostředky od dlužníků pozdější úpadkyně „určené na úhradu splatných pohledávek mandanta a z peněžních prostředků vedených na tomto účtu zajišťovat též úhradu splatných závazků mandanta vůči jeho věřitelům, jakož i úhradu veškerých dalších plateb, jejichž úhradu je na základě údajů vyplývajících z účetnictví mandanta povinen provést“.
3/ Usnesením ze dne 15. listopadu 2001, č. j. 27 K 26/2001-232, prohlásil Krajský soud v Brně na majetek úpadkyně konkurs a správkyní její konkursní podstaty ustanovil žalobkyni.
4/ Ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadkyně činil zůstatek na běžném účtu 859.841,31 Kč.
5/ Správkyně konkursní podstaty úpadkyně sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty mimo jiné též „peníze na účtu 3. osoby - účet PK-Produkt s. r. o., č. ú. u KB Brno - město 86-1000150257/0100 zůstatek ke dni 15. 11. 2001 Kč 859.841,31“ (položka číslo 5 písm. d/ soupisu) a „pohledávku z mandátní smlouvy - poukazováno na účet PK-Produkt s. r. o. na č. ú. u KB Brno - město 86-1000150257/0100“ v téže výši (položka číslo 6 bod 2 soupisu).
6/ Žalovaná finanční prostředky uložené na běžném účtu (přes opakované výzvy) nevydala správkyni konkursní podstaty úpadkyně a částku 859.838,95 Kč odepsala z běžného účtu (bez souhlasu správkyně konkursní podstaty) „v rámci exekuce ve prospěch třetích osob“.
Odkazuje na ustanovení § 708 odst. 1 a § 710 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nebyla povinna finanční prostředky uložené na běžném účtu vydat správkyni konkursní podstaty a nemůže proto ani odpovídat za škodu, která měla jejich nevydáním konkursní podstatě vzniknout. Zdůraznil, že peníze nejsou věcí určenou individuálně (jíž by bylo možné zahrnout do soupisu majetku konkursní podstaty), ale druhově, přičemž banka poté, co byly peněžní prostředky vloženy na účet, již nemůže rozlišit, zda patří jeho majiteli či třetí osobě. Pro banku jsou všechny peněžní prostředky uložené na běžném účtu na základě smlouvy o běžném účtu peněžními prostředky majitele účtu.
Byly-li na běžný účet společnosti poukazovány na základě uzavřené mandátní smlouvy rovněž platby ve prospěch pozdější úpadkyně, mohla tímto způsobem vzniknout úpadkyni pohledávka vůči společnosti jako majiteli účtu, nikoli však nárok na vydání peněžních prostředků z běžného účtu vůči bance.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, že uložil žalované, aby do konkursní podstaty úpadkyně zaplatila částku „859.838,59 Kč“.
Odvolací soud přitakal právním závěrům soudu prvního stupně potud, dovodil-li, že „zůstatek na účtu představuje pohledávku majitele účtu za bankou na základě smlouvy o účtu“, neboť tyto finanční prostředky nejsou s ohledem na svou povahu (coby věci určené druhově) majetkem majitele účtu. Podle názoru odvolacího soudu je však v posuzovaném případě zapotřebí vycházet také ze „speciální právní úpravy“ obsažené v zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Z jeho ustanovení § 18 totiž plyne, že soupis podstaty opravňuje správce ke zpeněžení sepsaného majetku, přičemž ten, kdo má věc zapsanou do soupisu, je povinen ji správci vydat, jakmile se dozví o prohlášení konkursu. Povinná osoba není oprávněna jakkoliv přezkoumávat správnost soupisu konkursní podstaty a v případě nesouhlasu se soupisem může postupovat pouze „jediným způsobem“, tj. podat žalobu na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty.
Protože v daném případě „k podání takové vylučovací žaloby nedošlo“, nebylo ani - při respektování účinků prohlášení konkursu vyplývajících z ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a e) ZKV - možné „provést výkon rozhodnutí postihující majetek patřící do podstaty“. Jestliže tak banka přesto učinila, je povinna vydat do konkursní podstaty plnění, které z ní uvedeným způsobem ušlo.
Odvolací soud pak neshledal důvodnou ani námitku promlčení, dovozuje, že promlčecí lhůta nemohla začít běžet dříve, než byla bankou provedena „první z exekucí odepsáním pohledávky z účtu“ společnosti (tj. dnem 8. ledna 2003), když teprve tímto okamžikem „ušlo plnění do podstaty“. Vzhledem k tomu, že řízení bylo v dané věci zahájeno dne 22. července 2005, bylo právo uplatněno „v zákonné promlčecí lhůtě“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle dovolatelky především není soupis majetku konkursní podstaty ve znění uvedeném pod položkami číslo 5 písm. d/ a 6 bod 2 určitým právním úkonem, neboť z něj není zřejmé, zda do konkursní podstaty byly zahrnuty peníze jako věci druhově určené nebo pohledávka ze smlouvy o běžném účtu. Na skutečnou vůli správkyně konkursní podstaty při provádění soupisu majetku přitom nelze podle přesvědčení dovolatelky usuzovat ani z následného jednání správkyně konkursní podstaty, která by v případě soupisu pohledávky společnosti vůči bance ze smlouvy o běžném účtu nutně musela ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 ZKV oznámit provedení soupisu „vlastníku“ pohledávky, tedy společnosti.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř. spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud převzal jako správné skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle kterého „vlastník“ pohledávky ze smlouvy o běžném účtu nepodal vylučovací žalobu, aniž by ovšem tato skutečnost byla soudy „řádně zjištěna“ z obsahu konkursního spisu.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník ve vyjádření navrhuje dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnout, popř. zamítnout, maje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Za rozhodné přitom nepovažuje, zda byly sepsány „peníze“ na účtu třetí osoby či peníze na účtu vedeném pro úpadkyni, když vždy půjde o pohledávku vůči bance. Dodal, že ohledně sepisování prostředků na účtu se již ustálily za dobu existence konkursního zákona „jakési zvyklosti“, které „jsou bankami chápány tak, že mají správci vyplatit zůstatek na účtu“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), především prověřil správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 6 ZKV majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu (odstavec 1). Konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není (odstavec 2). Za podmínek stanovených tímto zákonem patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (odstavec 3).
Podle ustanovení § 18 ZKV je soupis listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. Do soupisu se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí úpadci (§ 6 odst. 3), ale mají být zpeněženy; jejich zapsání do soupisu je správce povinen oznámit jejich vlastníku nebo jiné osobě, která s nimi nakládá, a jde-li o nemovitosti, i příslušnému katastrálnímu úřadu. Na žádost osoby, která uplatňuje svá práva k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě, vydá správce osvědčení o tom, zda konkrétní věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla nebo nebyla zapsána do soupisu podstaty (odstavec 2). Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas (odstavec 3). Kdo má věc náležející do podstaty, je povinen to oznámit správci, jakmile se dozví o prohlášení konkursu, a musí umožnit správci, aby věc mohl prohlédnout, ocenit, zapsat do soupisu a zpeněžit; na výzvu správce je povinen věc i vydat; jinak odpovídá za škodu tím vzniklou (odstavec 4).
Odvolací soud založil právní posouzení věci na závěru, podle kterého správkyně konkursní podstaty úpadkyně tím, že do konkursní podstaty sepsala peníze uložené na běžném účtu společnosti vedeném žalovanou, případně pohledávku úpadkyně vůči společnosti z mandátní smlouvy (podle které měly být na běžný účet společnosti poukazovány peněžní prostředky ve prospěch pozdější úpadkyně), získala - ve smyslu ustanovení § 18 odst. 4 ZKV - oprávnění požadovat po bance, aby jí tyto peněžní prostředky vydala do konkursní podstaty. Uvedený závěr však Nejvyšší soud nepovažuje za správný.
V právní teorii (srov. např. Knapp., V. a kol.: Občanské právo hmotné. Svazek I., 1. vydání, Praha, CODEX 1995, str. 146) ani v soudní praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) není pochyb o tom, že věcí v právním smyslu jsou i peníze jako zákonné platidlo. Nejsou-li peníze identifikovány jednotlivě (např. úschova bankovek určených jejich čísly, mince ve sbírce apod.), jde o věci určené druhově počtem peněžních jednotek těmito platidly vyjádřených. Ochranu vlastnického práva k penězům proti tomu, kdo je neoprávněně zadržuje, lze vlastníku přiznat, jen jde-li o peníze jednotlivě určitelné (individualizovatelné) a tím, jak jsou označeny, v majetku toho, kdo je vlastníku zadržuje, rozpoznatelné.
Jelikož peněžní prostředky uložené na běžném účtu vedeném bankou na základě smlouvy o běžném účtu nejsou (objektivně vzato ani nemohou být) jednotlivě určitelné a v majetku banky rozpoznatelné (tj. odlišitelné od jiných peněžních prostředků vložených nebo poukázaných na účty vedené bankou pro její klienty), soudní praxe dále dovodila, že majitel účtu (ani jiná osoba, jejíž peněžní prostředky případně byly vloženy či poukázány na účet) není vlastníkem peněžních prostředků uložených na účtu (ty jsou v majetku banky), přičemž oprávnění (nároky) majitele účtu spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouze „pohledávku z účtu u peněžního ústavu“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s jehož závěry se následně ztotožnil v rozsudku uveřejněném pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek také velký senát obchodního kolegia Nejvyššího soudu).
Promítnuto do poměrů projednávané věci výše uvedené především znamená, že správkyně konkursní podstaty nemohla práva k peněžité částce uložené na běžném účtu společnosti realizovat (s argumentací, že peníze byly ve skutečnosti ve vlastnictví úpadkyně, nikoli společnosti) pouhým soupisem uvedené částky do konkursní podstaty úpadkyně, když tímto způsobem by bylo možné postupovat (a účinky soupisu pro toto řízení respektovat), jen kdyby šlo o peníze v majetku banky individuálně rozpoznatelné (tj. oddělitelné od jiných peněz v majetku banky). O takový případ však v posuzované věci nejde (žalobkyně nesepsala do konkursní podstaty jednotlivě určitelné bankovky či mince, nýbrž požadovala vydání částky odpovídající zůstatku na běžném účtu).
Oproti mínění odvolacího soudu pak právo správkyně konkursní podstaty k zůstatku běžného účtu společnosti vedeného bankou nezakládá ani skutečnost, že do soupisu majetku konkursní podstaty byla pojata (vedle soupisu samotných peněz) také pohledávka úpadkyně vůči společnosti z titulu mandátní smlouvy. V této souvislosti je totiž nutné - jak správně učinil již soud prvního stupně - důsledně rozlišovat mezi pohledávkou úpadkyně vůči společnosti z titulu mandátní smlouvy a pohledávkou této společnosti vůči bance z titulu smlouvy o běžném účtu.
Správce konkursní podstaty soupisem pohledávky úpadce za jeho dlužníkem (zde za společností) do konkursní podstaty bez dalšího nezískává právo použít k jejímu uspokojení pohledávky úpadcova dlužníka (zde společnosti) vůči svým dlužníkům (zde vůči bance). Není proto ani oprávněn požadovat přímo vůči bance (coby subjektu, vůči kterému má majitel běžného účtu pohledávku v rozsahu peněžních prostředků na tomto účtu se nacházejících), aby mu k uspokojení pohledávky úpadce vůči majiteli účtu vydala (vyplatila) peněžní prostředky uložené na běžném účtu tohoto úpadcova dlužníka. Z tohoto pohledu není rozhodné, čí byly peněžní prostředky vložené či poukázané na běžný účet.
Jinak řečeno, skutečnost, že v projednávané věci měly být podle mandátní smlouvy poukazovány na běžný účet společnosti také peněžní prostředky ve prospěch úpadkyně, nemá pro závěr, že osobou aktivně legitimovanou k uplatnění pohledávky z běžného účtu u banky je pouze jeho majitel, žádný význam.
Ostatně, o tom, že úpadkyně měla pohledávku nikoliv vůči bance, ale „jen“ vůči společnosti, nejlépe svědčí fakt, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne12. května 2004, č. j. 45 E 895/2004-12, rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné (žalobkyně) proti povinné (společnosti) tak, že nařídil podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2003, sp. zn. 23 Cm 84/2003, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 861.857,31 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 17. listopadu 2001 do zaplacení (tj. pohledávky vzniklé z titulu mandátní smlouvy) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky (povinné vůči bance) z předmětného běžného účtu.
Lze tedy uzavřít, že odepsala-li banka (bez souhlasu správkyně konkursní podstaty úpadkyně) „v rámci exekuce ve prospěch třetích osob“ z běžného účtu společnosti peněžní prostředky v celkové výši 859.838,95 Kč, nepostupovala - se zřetelem k tomu, že tyto peněžní prostředky nebyly soupisem majetku konkursní podstaty nijak dotčeny - v rozporu s účinky prohlášení konkursu (§ 14 odst. 1 písm. a/ a e/ ZKV) a není proto ani povinna, jak nesprávně dovodil odvolací soud, takto „ušlé plnění“ vydat do konkursní podstaty úpadkyně.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-