// Profipravo.cz / Přeprava věci, zasílatelská smlouva, nájem dopravního prostředku 16.06.2008
K vynaložení potřebné odborné péče zasílatelem a mezizasílatelem
I. Jednání mezizasílatele se ze zákona (§ 605 odst. 2 obch. zák.) přičítá zasílateli. Nesjedná-li mezizasílatel způsob a podmínky přepravy s vynaložením odborné péče, odpovídá příkazci zasílatel a taktéž není-li zasílatelem označena osoba, s níž byla uzavřena přepravní smlouva (dopravce), je příkazce oprávněn domáhat se plnění vůči zasílateli.
II. K vynaložení potřebné odborné péče zasílatelem – bez právního shrnutí
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1134/2006, ze dne 30. 4. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F. Č., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému Č., a. s. p. n. d.a m. z., o 3,566.163,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 8 Cm 399/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 15. 11. 2005, č.j. 12 Cmo 86/2005-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 26.564,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v P. rozsudkem ze dne 20. 10. 2004, č.j. 8 Cm 399/99-104 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3,566.163,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 3. 2. 1999 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v P. jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č.j. 12 Cmo 86/2005-125 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena zasílatelská smlouva dne 11. 12. 1998, a to na základě objednávky žalobce, zasílatelského příkazu ze dne 11. 12. 1998, potvrzeného žalovaným téhož dne, na jejímž základě se žalovaný zavázal zajistit přepravu zásilky - elektronického zboží - z místa odeslání - N. – H. do místa určení - Praha - s nakládkou dne 15. 12. 1998. Zásilka přešla hranici ve V. dne 18. 12. 1998 v 0,50 hod. na místo určení nedojela, tím došlo ke škodě na zásilce její ztrátou. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že zasílatelskou smlouvou se zasílatel příkazci zavazuje, že mu vlastním jménem a na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa do jiného určitého místa za úplatu (§ 601 obch. zák.). Zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Na zasílatelskou smlouvu se podle § 609 obch. zák. použije podpůrně ustanovení o komisionářské smlouvě, mj. ust. § 584 odst. 1 a 2 obch. zák. Podle těchto ustanovení je komisionář povinen po zařízení záležitosti podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Ve zprávě má komisionář označit osobu, s níž smlouvu uzavřel, pokud tak neučiní je komitent oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy. V dané věci nebylo zjištěno, že by označil osobu, se kterou uzavřel mezizasílatelskou smlouvu, která za předmětnou škodu odpovídá nebo že by žalobce převedl pohledávku vzniklou z porušení mezizasílatelské smlouvy, čímž v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci škoda, jejíž náhrady se domáhá (§ 757, § 373 a násl. obch. zák.).
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že uplatněný nárok na náhradu škody byl správně posouzen podle ust. § 373 a násl. obch. zák., soud prvního stupně žalobci správně přiznal náhradu škody ve výši zaplacené ceny zboží zahraničnímu dodavateli a úroky z prodlení byly uplatněny za prodlení se zaplacením předmětného peněžního závazku ve výši dle ust. § 369 a § 502 obch. zák., přičemž úroky za škody dle čl. 27 bod 1 Úmluvy CMR nebyly žalobcem požadovány.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.
Dovoláním ze dne 13. 2. 2006 napadl žalovaný uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a je toho názoru, že neporušil žádnou povinnost vyplývající ze zasílatelské smlouvy dle § 603 obch. zák. a že výklad ust. § 609 obch. zák. provedený odvolacím soudem je extenzivní a jsou z něho dovozovány povinnosti, které zasílateli nejsou zákonem uloženy.
Dovolatel v podrobnostech v odůvodnění dovolání uvedl, že na zasílatelskou smlouvu se podle § 609 obch. zák. použijí pouze podpůrně ustanovení o komisionářské smlouvě nikoli paušálně. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný sdělil žalobci osobu, se kterou byla uzavřena smlouva o přepravě, za dopravce označil firmu D. Skutečnost, že žalovaný použil mezizasílatele nemá podle dovolatele žádný skutkový ani právní význam. Dovolatel je toho názoru, že splnil své povinnosti ve smyslu § 603 obch. zák., přepravu obstaral obvyklým způsobem, neboť prostřednictvím mezizasílatele využil databázi systému R. T., jde o celoevropský systém využívaný evropskými zasílateli, dopravce byl prověřen obvyklým způsobem a žalovanému byl z předchozí spolupráce znám. Podle dovolatele nelze vycházet z toho, že zasílatel má naprosto stejné povinnosti jako komisionář a podávání zvláštní zprávy podle § 584 obch. zák. nelze po zasílateli požadovat. Příkazce obdrží od zasílatele vždy doklad o uzavření přepravní smlouvy a podání zvláštní zprávy, je zejména v silniční nákladní dopravě nerealizovatelná.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 31. 3. 2006 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolatel neoznačil žádný důvod přípustnosti dovolání ani nevymezil dovolací důvody, a proto navrhuje odmítnutí dovolání. K věci pak žalobce uvedl, že otázka odpovědnosti zasílatele za ztrátu zásilky je opakovaně rozhodována shodně s napadeným rozhodnutím, podpůrná aplikace ustanovení o komisionářské smlouvě není v rozporu s § 603 a násl. obch. zák. a žádný ze soudů nepaušalizoval ust. § 609 obch. zák. Žalobce dále ve vyjádření uvedl, že žalovaný neprokázal důvody, které by jej zbavily odpovědnosti za ztrátu zásilky, popř. odpovědnost přenesly na jím zajištěného přepravce (správně jde o dopravce). Poukaz na to, že při zajištění dopravce postupoval běžným způsobem nedokazuje, že to byl postup s odbornou péčí. Z výsledku dokazování taktéž nevyplývá, jak tvrdí dovolatel, že žalobce označil dopravce, což prokazuje akceptace objednávky, která tento údaj neobsahuje, což vyplývá i z toho, že dovolatel nejprve akceptoval objednávku žalobce a poté zadal zajištění přepravy u mezizasílatele a ten následně společnosti D. (dopravce). Jméno mezizasílatele sdělil žalovaný žalobci až po ztrátě zásilky. Stejně tak argument dovolatele, že šlo o dopravce známého a prověřeného bylo vyvráceno provedeným dokazováním, mezizasílatel potvrdil, že neměl žádné doklady o společnosti dopravce. Ani časová tíseň dovolatele nebyla prokázána a dobu zadání přepravy prodloužil tím, že zapojil dalšího zasílatele.
Žalobce s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl a dovolateli uložil uhradit mu náhradu nákladů řízení včetně DPH.
Nejvyšší soud s ohledem na čl. II. bod 3 zák. č. 59/2005 Sb. a proto, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. po 1. dubnu 2005) avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem č. 59/205 Sb. (dále jen \"o. s. ř.\").
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dále shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání. V posuzované věci, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé může být dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě není dovolání přípustné podle tohoto ustanovení, neboť soud prvního stupně, po zrušení jeho rozhodnutí ze dne 26. 11. 2003, č.j. 8 Cm 399/99-67 odvolacím soudem rozhodl v dalším rozhodnutí ze dne 20. 10. 2004, č.j. 8 Cm 399/99-104 stejně, tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 3,566.163,- Kč s přísl.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázky v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
V dovolání dovolatel uvedl, že v daném případě jsou řešeny dvě otázky zásadního právního významu, aniž by tyto otázky blíže vymezil. Z obsahu dovolání je zřejmé, že jeho námitky spočívají v tom, že neporušil žádné povinnosti vyplývající pro něho ze zasílatelské smlouvy dle § 603 obch. zák. a dále že výklad ust. § 609 obch. zák. byl v napadeném rozsudku proveden extenzivně a po zasílateli nelze zvláštní zprávu dle § 584 obch. zák. požadovat. V případě ust. § 603 obch. zák. pak dovolatel v dovolání uvedl, že přepravu obstaral prostřednictvím mezizasílatele obvyklým způsobem, který využil databázi R. T., obstaraný dopravce byl prověřen obvyklým způsobem a byl dovolateli znám, tedy s odbornou péčí.
Podle § 603 odst. 1 obch. zák. je zasílatel při plnění závazku ze zasílatelské smlouvy povinen s vynaložením odborné péče sjednat způsob a podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, jež vyplývají ze smlouvy nebo jeho příkazů nebo jež jsou zasílateli jinak známá.
K obstarání přepravy může zasílatel použít dalšího zasílatele (mezizasílatele), pak odpovídá jako by přepravu obstaral sám (§ 605 odst. 2 obch. zák.). Na zasílatelskou smlouvu se dále použije podle § 609 obch. zák. podpůrně ustanovení o smlouvě komisionářské, mj. ust. § 584 odst. 1 a 2 obch. zák., podle nichž je komisionář mj. povinen o výsledku zařízení podat komitentovi zprávu a ve zprávě označit osobu, s níž smlouvu uzavřel a pokud tak neučiní, je komitent oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy.
V posuzovaném případě odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, který na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající pro něho z ust. § 603 odst. 1 obch. zák., tj. že při plnění závazku sjednat způsob a podmínky přepravy nevynaložil potřebnou odbornou péči. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dále vyplývá, že spočívá na závěru, že pokud zasílatel neoznačil osobu, se kterou uzavřel další zasílatelskou smlouvu (mezizasílatel) má žalobce právo domáhat se plnění závazku z této smlouvy přímo na žalovaném jako zasílateli a že tímto jednáním žalovaný porušil své povinnosti ze smluvního vztahu se žalobcem (příkazcem) a v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda (ztrátou zásilky) a za tuto škodu nese žalovaný odpovědnost.
Dovolatelem vymezená právní otázka spočívající v tom, že neporušil povinnost vyplývající pro něho z ust. § 603 odst. 1 obch. zák., tj. že vynaložil odbornou péči při sjednání způsobu a podmínkách přepravy, je založena ve své podstatě na námitkách, že přepravu obstaral obvyklým způsobem, a to prostřednictvím mezizasílatele, který využil databázi systému R. T. a sjednaného dopravce prověřil obvyklým způsobem a byl mu z předchozí spolupráce znám.
Ze skutkových zjištění mj. vyplývá, že mezizasílatel zajistil přepravu u dopravce tak, že po oznámení v systému R. T. sjednal smlouvu o provedení přepravy s osobou, která jej poté sama telefonicky oslovila s tím, že jedná za firmu D. (dopravce), a která se označovala jménem N. Přitom tato osoba uváděla jiné telefonní a faxové číslo, než měla firma D. uveřejněno na internetu s tím, že ve firmě nikdo není a na telefonních číslech uveřejněných na internetu pro firmu D. nikdo telefony nebral. Na telefonní číslo sdělené N. byla mezizasílatelem zaslána faxem objednávka, která opravňovala řidiče kamionu k odběru zboží. Pro mezizasílatele realizovala firma D. přepravu v jednom případě v roce 1995. Dále bylo zjištěno, že si mezizasílatel neověřil skutečnost, zda osoba N. je oprávněna jednat za firmu D. a ani si neověřil z příslušných dokladů (koncesní listiny), zda firma D. je oprávněna podnikat v mezinárodní přepravě zboží.
Pokud soudy obou stupňů za uvedeného skutkového stavu (viz též odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) dospěly k závěru, že žalovaný, kterému se podle § 605 odst. 2 obch. zák. přičítá jednání mezizasílatele, při plnění závazku sjednat způsob a podmínky přepravy nevynaložil potřebnou odbornou péči, je tento závěr správný a v souladu s hmotným právem a proto tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že mezizasílatel si počínal lehkomyslně, pokud v době sjednávání smlouvy o přepravě věděl o tom, že osoba, která jedná za firmu D. vyřizuje tento obchodní případ z jiného telefonního (faxového) čísla, než měla firma D. a přitom si neověřil, zda tato osoba je oprávněna za tuto firmu jednat, popř. zda je vůbec jejím zaměstnancem, a to i za situace, kdy uvedená firma realizovala pro mezizasílatele přepravu pouze jednou v roce 1995 a nelze tedy mít za to, že firma dopravce mu byla známa, popř. že by mu byly známy osoby za ní jednající.
Další dovolatelem vymezená otázka, a to otázka aplikace ust. § 609 obch. zák. a přiměřeného použití ust. § 584 odst. 2 obch. zák. nemůže taktéž založit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se jedná o otázku dovolacím soudem již vyřešenou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze ne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1254/2005), na níž však ve své podstatě rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jednání mezizasílatele se totiž ze zákona (§ 605 odst. 2 obch. zák.) přičítá zasílateli. Nesjedná-li mezizasílatel způsob a podmínky přepravy s vynaložením odborné péče, odpovídá příkazci zasílatel a taktéž není-li zasílatelem označena osoba, s níž byla uzavřena přepravní smlouva (dopravce), je příkazce oprávněn domáhat se plnění vůči zasílateli.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve vazbě na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a 137 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 26.564,- Kč vč. DPH na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14, 15, § 18 vyhl. č. 484/2005 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, § 15 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Autor: -mha-