// Profipravo.cz / Přeprava věci, zasílatelská smlouva, nájem dopravního prostředku 30.04.2008
K odborné péči zasílatele (mezizasílatele) a odpovědnosti za škodu
Podle ustanovení § 603 odst. 2 obch. zák. zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele), odpovídá přitom, jako by přepravu obstaral sám (§ 605 odst. 2 obch. zák).
Z uvedených ustanovení plyne, že odpovědnost zasílatele za škodu je speciálně upravena v poměru k obecné úpravě náhrady škody podle § 373 an. obch. zák. Jde o odpovědnost objektivní – stejně jako u obecné úpravy – avšak zvlášť je upraven liberační důvod, spočívající v nemožnosti škodu odvrátit při vynaložení odborné péče. Jinak platí obecná úprava.
V posuzovaném případě odvolací soud při aplikaci § 603 odst. 2 obch. zák. nepřihlédl současně k ustanovením § 605 odst. 2 o odpovědnosti zasílatele za jednání (opomenutí) mezizasílatele, který pouhým sdělením, že zásilka „má být překryta plachtou“, nesplnil svou povinnost odborné péče. Neměla-li být v dané věci zásilka barev vystavena mrazu, pak pokyn o překrytí plachtou byl z hlediska odborné péče nedostatečný a je nutno jej přičíst zasílateli k tíži.
Škoda však přitom nemohla vzniknout již nedodržením ochrany před teplotou nižší než 0°C, ale teprve vznikem skutečné škody v důsledku nedostatečné ochrany.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5414/2007, ze dne 26. 3. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce F. spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému C. spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o zaplacení 368.784,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 219/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 26. května 2005, č. j. 12 Cmo 395/2004-169, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 26. května 2005, č.j. 12 Cmo 395/2004-169 a rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 2. srpna 2004, č.j. 13 Cm 219/2003-135, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v P., rozsudkem v záhlaví označeným, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 2. srpna 2004, č.j. 13 Cm 219/2003-135, jímž tento soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 368.784,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5% za dobu od 7. 1. 2003 do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení a dále zaplatit státu náklady provedeného důkazu (výroky II. a III.). Současně rozhodl odvolací soud, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody při obstarání přepravy zásilky barev, údajně znehodnocené promrznutím nákladu vozidla.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena zasílatelská smlouva podle § 601 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), na základě níž žalovaný pro žalobce zajistil provedení přepravy zásilky barev od odesílatele Z. Ch. GmbH, W., přičemž k zajištění přepravy žalovaný použil dalšího zasílatele E. J., který zadal vlastní provedení přepravy dopravci M. L. z H. B. Při převzetí zásilky od dopravce dne 9. 12. 2002 zjistil žalobce poškození přepravovaných barev promrznutím a dne 10. 12. 2002 poškození zásilky u žalovaného reklamoval ve výši 368.784,- Kč.
Odvolací soud dovodil, že případná škoda na přepravovaném zboží nevznikla při obstarávání přepravy, nýbrž při přepravě samotné. Žalovaný tudíž žádný závazek ze zasílatelské smlouvy neporušil, za vzniklou škodu neodpovídá ve smyslu § 373 an. obch. zák. a neporušil ani povinnost zasílatele obstarat přepravu s odbornou péčí v souladu s § 603 odst. 2 obch. zák. Údaj, že zásilka má být přepravována při teplotě nad 0º C (aby nepromrzla), žalovaný sdělil mezizasílateli, popř. dopravci, který tento údaj znal – jak plyne z jeho svědecké výpovědi – i z mezinárodního nákladního listu č. 5649873, kol. č. 13 který měl dopravce k dispozici. Při zjištění, že zásilku nebude možno předat příjemci dne 6. 12. 2002, předal žalovaný od příjemce převzatý pokyn k uskladnění zásilky přes víkend v garáži (ve skladu) mezizasílateli, resp. dopravci (zásilka byla uskladněna a překrytá plachtou).
Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř., když má za to, že odvolací soud řešil právní otázku odpovědnosti žalovaného za škodu v rozporu s hmotným právem a je tak dána právní otázka zásadního významu ve smyslu cit. ustanovení.
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v otázce subsumpce skutkového stavu pod právní normu v § 603 odst. 2 obch. zák. Kromě toho podle § 603 odst. 1 in fine obch. zák. bylo žalovanému jako zasílateli i jinak známo z jednání o uzavření zasílatelské smlouvy, jaký charakter má předmětná zásilka barev, tj. že nemá být vystavena teplotě pod 0º C. Proto ani nemusel být vznesen konkrétní požadavek na zajištění konkrétní teploty při přepravě, jak nesprávně dovodil odvolací soud.
Podle dovolatele neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že zasílatel obstaral přepravu v souladu s požadavky žalobce a že informaci, která mu byla známa, že totiž zásilka nemá být vystavena mrazu, předal mezizasílateli, který ji dopravci sdělil tak, aby po uložení zásilku přes víkend ve skladu zboží překryl plachtou. Toto sdělení jde ve smyslu § 605 odst. 2 obch. zák. na vrub žalovanému.
Dovolatel má dále za to, že zůstalo opomenuto, že podle prvotní dohody účastníků měla být zásilka naložena do termovozidla dne 3. 12. a vyložena u žalobce dne 4. 12. 2002, avšak pro porušení povinností žalovaného došlo k odkladu, zásilka nebyla naložena ani dne 5. 12. a vyložena dne 6. 12. 2002, ale k nakládce nakonec došlo až 6. 12. a k vykládce teprve dne 9. 12. 2002.
Dovolatel proto uzavírá, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu podle § 603 odst. 2 obch. zák., neboť neobstaral přepravu zásilky tak, aby nebyla vystavena teplotám pod 0º C (ač o této skutečnosti věděl), když ke škodě došlo po převzetí zásilky v době, kdy se nacházela u mezizasílatele.
Dovolatel nesouhlasí ani s právním posouzením odvolacího soudu, že není-li dána odpovědnost žalovaného podle § 603 odst. 2 obch. zák., mohla být dána jeho odpovědnost pouze za předpokladů určených v § 373 an. obch. zák. Odpovědnost žalovaného – nemohla-li být posuzována podle § 603 odst. 2 obch. zák. – měla být sekundárně ve smyslu § 609 obch. zák. posuzována přiměřeně podle § 533 obch. zák., když ustanovení o obecné odpovědnosti podle § 373 an. obch. zák. stojí až na třetím místě. Přestože jak žalovaný tak mezizasílatel prokazatelně věděli, že zásilka nemá být vystavena mrazu, byla v mezizasílatelově skladu po tři dny vystavena teplotám výrazně pod 0º C a ani při tomto skladování – ač mrzlo a na plechovkách s barvami byl varovný nápis „Vor Frost schützen“ – nedošlo aspoň k minimalizaci škody ve smyslu § 533 odst. 2 obch. zák.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel i v pojetí škody, jak ji uplatnily oba soudy. V daném případě zásilku tvořily barvy a laky, které podle výrobce nesmí být vystaveny teplotě pod 0º C a škoda tak je způsobena nikoli až promrznutím zásilky, nýbrž již jejím vystavením teplotě pod 0º C, neboť již tehdy vzniká škoda doktrinálně definovaná jako majetková újma vyjádřitelná v penězích. Neobstojí proto odůvodnění soudu, že se nepodařilo prokázat celkové promrznutí a tedy „úplné poškození celé zásilky barev“. Je pak třeba z tohoto důvodu odmítnout i tvrzení o nedostatečné prohlídce a reklamaci zásilky.
Dovolatel se dovolává též důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje u soudu prvního stupně v nesprávných skutkových zjištěních o podmínkách ochrany zásilky proti promrznutí, neprokázání promrznutí a údajného neprokázání vzniku škody. Provedené důkazy nebyly hodnoceny v souladu s § 132 o. s. ř., zejména u svědeckých výpovědí K. K., M. L., Ing. J. M. a Ing. M. S. pokud šlo o požadavek na teplotu zásilky při její přepravě. Procesní pochybení vytýká dovolatel i soudu odvolacímu, když i tento soud podle jeho názoru dospěl při hodnocení důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, popř. vyšel z nesprávných skutkových zjištění soudu prvního stupně a namítá i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, není-li zřejmé, jak se odvolací soud vypořádal se skutečnostmi, na nichž žalobce založil své odvolání.
Závěrem dovolatel připomíná neúčinnost doručení rozsudku odvolacího soudu, když žalobce v době doručování již nebyl zastoupen JUDr. J. Č., nýbrž JUDr. M. J.
Dovolatel navrhuje zrušení rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího a vrácení věci Krajskému soudu v Č. B. k dalšímu řízení.
K námitce dovolatele bylo napadené rozhodnutí dodatečně doručeno zástupci dovolatele a poté dovolací soud přistoupil k přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje náležitosti a podmínky stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.) V posuzovaném případě připadá v úvahu pouze přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně v pořadí první a dovolání není tedy přípustné podle písmena b) a je přípustné pouze, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle odstavce 3 cit. ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Právě této přípustnosti se dovolatel dovolává.
Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, kterýžto důvod lze v případě předmětné přípustnosti použít jako jediný možný a má za to, že odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu byla posouzena v rozporu s hmotným právem.
V daném případě vyplývá odpovědnost žalovaného z ustanovení § 603 odst. 2 obch. zák., podle něhož zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele), odpovídá přitom, jako by přepravu obstaral sám (§ 605 odst. 2 obch. zák).
Z uvedených ustanovení plyne, že odpovědnost zasílatele za škodu je speciálně upravena v poměru k obecné úpravě náhrady škody podle § 373 an. obch. zák. Jde o odpovědnost objektivní – stejně jako u obecné úpravy – avšak zvlášť je upraven liberační důvod, spočívající v nemožnosti škodu odvrátit při vynaložení odborné péče. Jinak platí obecná úprava.
V posuzovaném případě odvolací soud – stejně jakou soud prvního stupně – při aplikaci § 603 odst. 2 obch. zák. nepřihlédl současně k ustanovením § 605 odst. 2 o odpovědnosti zasílatele za jednání (opomenutí) mezizasílatele, který pouhým sdělením, že zásilka „má být překryta plachtou“ nesplnil svou povinnost odborné péče. Neměla-li být zásilka barev vystavena mrazu, pak pokyn o překrytí plachtou byl z hlediska odborné péče nedostatečný a je nutno jej přičíst zasílateli k tíži.
Ostatní okolnosti, uváděné dovolatelem, nejsou z hlediska odpovědnosti žalovaného relevantní. Není rozhodné, že samotné provedení přepravy se o několik dní zdrželo. Nelze souhlasit s dovolatelem ani v otázce „pojetí“ škody, škoda nemohla vzniknout již nedodržením ochrany před teplotou nižší než 0º C, ale teprve vznikem skutečné škody v důsledku nedostatečné ochrany (netvořily-li navíc celou zásilku barvy ředitelné vodou), což však pro vznik odpovědnosti zasílatele je rovněž nerozhodné. Otázka rozsahu vzniklé škody může být předmětem dalšího řízení ve věci.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud řešil otázku odborné péče zasílatele (mezizasílatele) jakožto otázku zásadního právního významu v rozporu s hmotným právem a dovolání je tak nejen přípustné (§ 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř.), ale je i důvodné (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Proto napadený rozsudek zrušil a poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d ost. 1 in fine o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-