// Profipravo.cz / Kupní smlouva, prodej podniku 14.07.2016
Přihlédnutí k tzv. vědomé vadě zhotovitele díla
Vyjdou-li v řízení najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že přichází v úvahu aplikace § 428 odst. 3 obch. zák., je soud povinen vzít je na zřetel a popřípadě (podle okolností) poskytnout účastníku (kupujícímu, objednateli) příslušné poučení podle § 118a o. s. ř. Tak tomu bude zejména tam, kde vady díla spočívají v tzv. nedodělcích; pokud zhotovitel neprovede dílo v celém sjednaném rozsahu a objednatel na tuto skutečnost poukáže, pak je evidentní, že zhotovitel o příčinách nedodělku "musel vědět" a nesvědčí mu beneficium lhůt pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady.
Součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo kupujícího z vad zboží, popřípadě právo objednatele z vad díla, přiznáno v soudním řízení (§ 428 odst. 1, 2 obch. zák., § 562 odst. 3 obch. zák.), tak musí být též vždy úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterých prodávající, popřípadě zhotovitel, věděl nebo musel vědět v době dodání zboží, popřípadě v době předání díla.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, ze dne 19. 4. 2016
Dotčené předpisy:
§ 428 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 562 odst. 3 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: smlouva o dílo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
V souzené věci se žalobce domáhal bezplatného odstranění vad díla – dokončení stavby rodinného domu v B., A., provedeného žalovaným na základě smlouvy o dílo ze dne 28. 6. 1999.
Žalovaný v rámci své procesní obrany mimo jiné namítal, že žalobce nevytkl vady včas. Argumentoval, že k předání a převzetí provedeného díla došlo dne 4. 5. 2000, přičemž v tento den žalobce vytkl některé drobné nedostatky; další vady, a to nikoliv všechny z vad žalovaných, reklamoval až dopisem ze dne 23. 10. 2000.
Krajský soud v Brně k odvolání žalobce i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem především ve výroku pod bodem I zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal uvedení škod na chodnících, plotech, trávnících a zeleni do původního stavu (položka uvedená v žalobě pod číslem 33). Výrokem pod bodem II potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 2. 2010, č. j. 4 C 299/2001-400, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 4 C 299/2001-434, v části přisuzujícího výroku pod bodem I, jíž bylo žalovanému uloženo odstranit vady díla – stavebních prací na domě žalobce (označené čísly uvedenými v žalobě) spočívající v praskání a olupování omítky komínové hlavy (1), zatékání střechou okolo komína (2), vadnosti odtahu ventilace do komína (5), praskání venkovních omítek (19 a 20), prasklinách v podlahách garáže a sklepů (23), absenci druhé výmalby garáže a sklepů (24), vadnosti nátěrů rezavějících patek sloupků zábradlí u schodů do domu a zábradlí na terase (30), pošpinění opěrné zdi terasy barvou (32), puklině prahu garáže (34), prasklinách na příčce mezi předsíní a vchodem do sklepa (36) a uvolňování dlažby okapového chodníku (37). Výrokem pod bodem III odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku pod bodem II změnil tak, že uložil žalovanému bezplatně odstranit vadu díla spočívající v zapravení spojů omítky u schodových stupňů do sklepa po obou stranách schodiště (21).
Výrokem pod bodem IV odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku pod bodem II, jíž byla zamítnuta žaloba požadující bezplatně opravit špalety dvou plastových oken v podkroví (3) a osekané stojky u dvou plastových oken v podkroví (4), zprovoznit odtah ventilace (6), dokončit nášlapnou vrstvu a izolaci v podkroví u výlezu po celé ploše stropu předsíně (8), opravit křivě osazený zděný truhlík na květiny (9) a šikmý obklad pod ním (10), opravit výpustě tohoto truhlíku (11), opravit nerovnost podlah v kuchyni a předsíni (12), spárování podlah a spárování styku podlah a soklů (13) a spárování dlažby na terase (16), dokončit omítnutí podbití u pravého předního žlabu (17), opravit podbití podle plánů, které jsou součástí stavební dokumentace (18), provést schody do sklepa „gletováním“ (22), natřít zárubně dveří do sklepů (25), opravit šikmou opěrnou zeď u vjezdu do garáže (26), provést povrch opěrné zdi garáže a terasy „zatočeným cementem“ (27), opravit šikmý základ plotu mezi pozemkem žalobce a sousedním pozemkem na levé straně domu (28), dotáhnout obklad meziokenního pilíře kuchyně a jídelního koutu z venkovní strany k parapetnímu oplechování (29), opravit nátěry klempířských prvků, tj. oplechování komína, úžlabí na střeše a okapových žlabů (31), dokončit obklad stěny u dveří WC mezi zárubní a pravou stěnou WC (35) a vyvložkovat komín (38).
Výrokem pod bodem V pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v části přisuzujícího výroku pod bodem I stran odstranění vad spočívajících v zavlhání stěny kolem větrací mřížky v koupelně (7), nedokončení venkovních obkladů a jejich spárování (14) a svislé izolace u terasy způsobující opadávání omítky (15) tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.
Výroky pod body VI až X pak odvolací soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle § 536 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), jejímž předmětem bylo dokončení rodinného domu v rozsahu určeném položkovým rozpočtem. Žalobce dílo převzal dne 4. 5. 2000 a v zápise vytkl několik vad. Odvolací soud se vypořádal s námitkami žalovaného, že položkový rozpočet je neurčitý a že není pravý, stejně jako vyúčtování, a že smlouva byla ukončena výpovědí. Zjištění, zda práce provedené žalovaným podle smlouvy vykazovaly vady a zda se jednalo o vady skryté nebo zjevné a kdy mohly být žalobcem zjištěny, opřel v zásadě o závěry znaleckých posudků vypracovaných v řízení před soudem prvního stupně, podotkl však, že u některých dílčích nároků nevzal za rozhodující nejednoznačné a blíže neopodstatněné závěry posudku znaleckého ústavu o tom, kdy vady mohly být zjištěny.
Stran jednotlivých vad odvolací soud dospěl k následujícím závěrům:
Praskání a olupování omítky komínové hlavy (1), zatékání střechou okolo komína (2) a praskliny v podlahách garáže a sklepů (23) jsou vadami skrytými, které byly notifikovány včas dopisem ze dne 23. 10. 2000. Nezazdění odtahu ventilace do komína (5), praskání venkovních omítek (19) a vadný nátěr venkovních omítek (20) jsou vady skryté, které byly včas notifikovány žalobou. Vadou skrytou jsou též chybně provedené spoje omítky u schodových stupňů do sklepa (21). Absence druhého vymalování garáže a sklepů (24) a znečištění opěrné zdi terasy barvou (32) jsou vadami zjevnými, které byly uplatněny včas při předání a převzetí díla. Vada nátěrů rezavějících patek sloupků zábradlí u schodů do domu a zábradlí na terase (30) je vadou skrytou, která byla notifikována včas dopisem ze dne 23. 10. 2000. Puklina prahu garáže (34) je vadou skrytou, která byla včas notifikována změnou žaloby připuštěnou usnesením ze dne 24. 11. 2003. Praskliny na příčce mezi předsíní a vchodem do sklepa (36) a uvolňování dlažby okapového chodníku (37) jsou skrytými vadami, které byly včas notifikovány změnou žaloby připuštěnou usnesením ze dne 20. 8. 2003.
Chybně provedené špalety dvou plastových oken v podkroví (3), osekané stojky u dvou plastových oken v podkroví (4), nezprovozněný odtah ventilace (6) a zavlhání stěny kolem větrací mřížky v koupelně (7), svislá izolace u terasy způsobující opadávání omítky (15), absence nátěru zárubně dveří do sklepů (25) a nedokončený obklad stěny u dveří WC (35) nejsou vadami díla zhotoveného žalovaným. Provedení povrchu opěrné zdi garáže a terasy „zatočeným cementem“ (27) též nebylo ve smlouvě dohodnuto. Nedokončená nášlapná vrstva a izolace v podkroví u výlezu (8), křivě osazený truhlík na květiny (9), jeho vadné výpustě (11) a šikmý obklad pod ním (10), nerovnost podlah v kuchyni a předsíni (12), vadné spárování podlah a styku podlah a soklů (13), vadné spárování dlažby na terase (16), nedokončené omítnutí podbití u pravého předního žlabu (17), absence „gletování“ schodů do sklepa (22) a nevyvložkování komína (38) jsou vadami zjevnými, která nebyly včas notifikovány při předání a převzetí díla. Vadné podbití (18) je vadou zjevnou,která nebyla notifikována včas při předání a převzetí díla, navíc nelze žalovanému uložit, aby při odstranění vady postupoval podle projektové dokumentace, která nebyla součástí smlouvy. Též nedotažený obklad meziokenního pilíře kuchyně a jídelního koutu k parapetnímu oplechování (29) a vadnost nátěrů (31) jsou vadami zjevnými, které nebyly notifikovány včas při předání a převzetí díla, navíc nesouvisí s pracemi podle smlouvy. Nedokončení venkovních obkladů a jejich spárování (14) je vadou skrytou, avšak přistoupit k odstranění této vady je možné až po splnění povinnosti žalobce dodat chybějící obklady tak, jak bylo mezi účastníky dohodnuto v zápise o odevzdání a převzetí díla, a petit neodpovídá oboustranné povaze závazku. Vada provedení opěrné zdi u vjezdu do garáže (26) a šikmý základ plotu (28) jsou vadami neodstranitelnými, uplatněný nárok proto neodpovídá povaze vad.
V rámci posouzení, zda byla notifikace jednotlivých vad včasná z hlediska § 562 odst. 2 obch. zák., vyšel odvolací soud z názoru, že u vad zjevných lze považovat lhůtu bez zbytečného odkladu za splněnou jedině ke dni předání a převzetí díla, právo ze zjevných vad, které nebyly notifikovány při předání a převzetí, proto nelze přiznat. Stran vad skrytých dovodil, že žalobce notifikační lhůtu v jednotlivých případech dodržel, neboť vady vytkl bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny při vynaložení odborné péče.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, výslovně ve výrocích o věci samé pod body IV a V a ve výrocích o nákladech řízení pod body VI, VII, VIII a IX, podle obsahu dovolací argumentace však jen v uvedených výrocích o věci samé.
Předpoklad přípustnosti dovolání dovolatel spatřuje v tom, že „ve věci řešená (vyřešená) otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Současně vyjadřuje mínění, citováno doslova, že „otázka, zda dovolatel notifikoval vady včas, otázka nejasnosti nebo neurčitosti zjištění znaleckého zkoumání, potažmo čím byla taková nejasnost způsobena a otázka vad spočívajících v nedodělcích, lze vykládat ve prospěch či neprospěch stran a tyto otázky nebyly zatím buď vůbec, či neúplně řešeny“.
V rámci vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1, 2 o. s. ř.) dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil § 562 obch. zák., dospěl-li k závěru, že právo z vad může být objednateli přiznáno pouze v případě, že všechny zjevné vady uplatnil již při převzetí předmětu díla. Z povinnosti objednatele předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možností co nejdříve po předání předmětu díla (§ 562 odst. 1 obch. zák.) a ze slovního spojení „bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí nebo kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce“ (§ 562 odst. 2 obch. zák.), dovozuje, že objednateli musí být po převzetí díla poskytnuta určitá doba k pečlivému prohlédnutí předmětu díla tak, aby mohl bezpečně zjistit jeho bezvadnost. Argumentuje, že při přebírání díla dne 4. 5. 2000 již stavební dozor sjednán neměl, byl tedy odkázán sám na sebe a až dodatečně zajistil prohlídku odborníkem, přičemž délka jejího trvání byla ovlivněna tím, že mu žalovaný v rozporu se svou povinností nepředal stavební deník. Poté, co byla prohlídka řádně provedena a všechny vady zformulovány, oznámil zjištěný stav žalovanému dopisem ze dne 23. 10. 2000.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že vady označené čísly 8, 13, 14, 16, 17, 18, 22 a 38, jež jsou ve skutečnosti tzv. nedodělky, podřadil pod vady zjevné a dále ničeho nehodnotil, ačkoliv žalovaný, který tyto práce neprovedl a přesto je vyúčtoval, musel o jejich neprovedení v době předání díla vědět a bylo tedy třeba aplikovat § 428 odst. 3 obch. zák. V té souvislosti dovolatel prosazuje názor, že nedodělky, v jejichž rozsahu nebyly práce provedeny a závazek nebyl tudíž splněn, „nemohou být bez dalšího označeny za vady díla a nelze na ně aplikovat úpravu práv odpovědnosti za vady díla, respektive lze, ale pouze ve smyslu § 428 odst. 3 obch. zák.“.
V dalším dovolatel zpochybňuje opodstatněnost skutkových závěrů odvolacího soudu o tom, že vady č. 7, 14, 15, 25, 27, 29 a 31 nesouvisí s dílem, které provedl žalovaný. K vadě č. 14 namítá, že měl obklady připraveny, považoval proto svou část závazku za splněnou.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek (míněno zjevně v napadeném rozsahu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť má za to, že dovolatel nezpochybňuje právní posouzení, nýbrž skutkový stav věci. Zdůrazňuje, že poté, co namítl, že dovolatel nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží, mohl dovolatel zvrátit pro něho nepříznivé důsledky tím, že by v řízení před soudem prvního stupně uplatnil a prokázal tvrzení, že vady jsou důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve zabýval otázkou splnění požadavků na obsahové náležitosti dovolání a otázkou jeho přípustnosti.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Posouzení odvolacího soudu, podle něhož vady označené čísly 3, 4, 6 a 35 nejsou vadami díla zhotoveného žalovaným a vady č. 26 a 28 jsou vadami neodstranitelnými, dovolatel ani nezpochybnil, natož aby v souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. a způsobem vyloženým judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvedl, v čem ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu ohledně těchto vad spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Správnost právních závěrů o tom, že vadami díla zhotoveného žalovaným nejsou ani vady označené čísly 7, 15, 25 a 27 a že ohledně požadavku na odstranění vady č. 14 žalobní návrh neodpovídá synallagmatické povaze závazku, dovolatel sice zpochybňuje, ale ani ve vztahu k těmto vadám neformuluje otázku hmotného nebo procesního práva, na které rozhodnutí odvolacího soudu v tomto ohledu závisí, a nevymezuje, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné. Proti zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu stran těchto vad ostatně brojí toliko prostřednictvím kritiky správnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro něho nepříznivé právní posouzení založil. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání; jeho absence je vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení (v příslušném touto vadou postiženém rozsahu) pokračovat (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť neumožňuje zkoumat přípustnost dovolání. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula.
Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Smysl otázky formulované jako „otázka nejasnosti nebo neurčitosti znaleckého zkoumání, potažmo čím byla taková nejasnost způsobena“ není seznatelný ani z ostatního obsahu dovolání. Oproti tomu vymezení otázek hmotného práva, podle mínění dovolatele dosud neřešených, postačujícím způsobem vyplývá z obsahového vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o. s. ř.). Ve vztahu k vadám, k nimž se řešení těchto otázek váže, tudíž obsah dovolání umožňuje zkoumat jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř. (srov. § 243c odst. 1 větu první o. s. ř.)
Otázkou počátku běhu lhůty k podání zprávy o zjevných vadách díla stanovené v § 562 odst. 2 písm. a) a písm. b) obch. zák. se Nejvyšší soud oproti názoru dovolatele již zabýval, např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 51/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2001, pod číslem 57, a v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009. Protože však se odvolací soud při řešení této otázky od tam přijatých judikatorních závěrů odchýlil, shledává Nejvyšší soud pro řešení této otázky dovolání přípustným.
Další z vymezených otázek, totiž zda nedodělky mohou být bez dalšího označeny za vady díla a lze na ně aplikovat úpravu z odpovědnosti za vady díla, rovněž již byla dovolacím soudem vyřešena, v tomto případě však způsobem, od něhož se odvolací soud neodchýlil. Nejvyšší soud uzavřel již v rozsudku ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 230/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2004, pod číslem 34, že rozlišování mezi „vadami“ a „nedodělky“ (ve smyslu nedokončení díla) je z pohledu podmínek odpovědnosti za vady podle § 560 odst. 1 obch. zák. bez právního významu, tudíž i ve vztahu k vadám spočívajícím v nedokončení díla je nutno aplikovat, pokud jde o práva objednatele, příslušná ustanovení obchodního zákoníku o odpovědnosti za vady (shodně srov. např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2679/2008, a jeho usnesení ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 525/2012, a ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4965/2014). V této části proto Nejvyšší soud dovolání přípustným neshledal.
K otázce potřeby brát při zvážení důsledků skutečnosti, že objednatel nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží, zřetel na právní úpravu obsaženou v § 562 odst. 3 obch. zák. ve spojení § 428 odst. 3 obch. zák., se Nejvyšší soud též již vyjádřil a odvolací soud se při řešení této otázky od jeho judikatury odchýlil, též ve vztahu k této otázce je tudíž dovolání přípustné.
Uvedené závěry o přípustnosti dovolání nelze však vztáhnout k rozhodnutí o těch vadách, stran nichž odvolací soud zamítl žalobu ze dvou důvodů, z nichž každý by jako důvod zamítnutí obstál sám o sobě a jeden z těchto důvodů nebyl dovoláním zpochybněn, popřípadě nebyl zpochybněn způsobem splňujícím předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Věcný přezkum správnosti druhého z důvodů by totiž nemohl výsledek dovolacího řízení jakkoliv ovlivnit (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, a obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 tamtéž). To se týká vad, návrh na jejichž odstranění odvolací soud shledal neopodstatněným nejen pro opožděnost notifikace, nýbrž též z jiného důvodu.
Jde o vadu č. 18, ve vztahu k níž odvolací soud usoudil, že nelze žalovanému uložit, aby při odstranění vad postupoval podle projektové dokumentace, která nebyla součástí uzavřené smlouvy (to dovolatel nezpochybnil vůbec), a o vady č. 29 a 31, stran nichž odvolací soud dovodil, že nesouvisí s pracemi podle smlouvy (což dovolatel zpochybnil, nikoliv však způsobem vyhovujícím § 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.).
V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž shledal dovolání přípustným, tj. v části směřující proti té části výroku pod bodem IV rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně stran vad označených čísly 8, 9, 10, 11, 12, 13, 16, 17, 22 a 38, Nejvyšší soud přezkoumal napadený rozsudek, jsa přitom v zásadě vázán důvodem vymezeným v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), a dospěl k závěru, že v rozsahu, v němž je dovolání přípustné, je též důvodné.
Posoudit správnost napadeného rozhodnutí znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat v prvé řadě právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží v intencích § 562 odst. 2 obch. zák., právo z vad mu proto vzhledem k námitce uplatněné žalovaným (§ 562 odst. 3 obch. zák. ve spojení s § 428 odst. 2 obch. zák.) nelze přiznat.
Podle § 562 obch. zák. objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla (odstavec 1). Soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba (odstavec 2). Ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci 2 (odstavec 3).
Podle § 428 obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy a) kupující vady zjistil, b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle § 427 odst. 1 a 2, nebo c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba (odstavec 1). K účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží (odstavec 2). Účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (odstavec 3).
Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, že podle § 560 obch. zák. zhotovitel odpovídá objektivně pouze za vady, které mělo dílo v době předání. Tyto vady mohou být zjevné nebo skryté. Za zjevné vady je možno považovat jen takové, jejichž existence je objednateli zřejmá na pohled, případně takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Za zjevné nelze považovat ty vady, jejichž existenci by musel objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla (k tomu srov. shodně již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005). Ustanovení § 562 odst. 1 obch. zák. ukládá objednateli povinnost provést kontrolu předmětu díla co nejdříve po předání. Při této kontrole by měl objednatel odhalit všechny zjevné vady díla. Lhůtu uvedenou pod písmenem a) v § 562 odst. 2 obch. zák. lze využít jak pro vady zjevné, tak pro vady skryté; její uplatnění je však omezeno ustanovením písmena b) tohoto ustanovení. Pokud totiž například objednatel u zjevných vad nesplnil povinnost uloženou v § 562 odst. 1 obch. zák. a neprohlédl předmět díla co nejdříve po předání, ani nezařídil jeho prohlídku, nelze ustanovení písmena a) použít.
Z toho je zřejmé, že objednatel by měl (při vynaložení odborné péče) zjistit všechny zjevné vady díla při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit (provést osobně nebo ji zařídit) podle možností co nejdříve po předání předmětu díla [§ 562 odst. 2 písm. b) obch. zák.], a lhůta „bez zbytečného odkladu“ k jejich notifikaci tudíž běží od včas uskutečněné prohlídky, ledaže tyto vady zjistil dříve [§ 562 odst. 2 písm. a) obch. zák.]. Poznatek o tom, kdy v souzeném případě dovolatel vady zjistil, ve skutkovém stavu věci zjištěném v řízení před soudy nižších stupňů zahrnut není. Odvolací soud zmiňuje, že vychází ze závěrů posudku znaleckého ústavu o tom, zda se jedná o vady skryté či zjevné a kdy mohly být dovolatelem zjištěny, na což bez dalšího (a bez jakéhokoliv vysvětlení) navazuje konstatováním, že u vad zjevných považuje lhůtu bez zbytečného odkladu za splněnou jedině ke dni předání a převzetí díla. U jednotlivých vad pak v souladu s tím pojí se samotným jejich posouzením jako vad zjevných závěr o opožděnosti jejich notifikace. Takový přístup shora citovaným judikatorním závěrům neodpovídá.
Je však otázkou, zda tato nedůslednost v právním posouzení odvolacího soudu mohla mít v poměrech souzené věci sama o sobě za následek nesprávnost rozhodnutí o věci samé. V situaci, kdy dovolatel zjevné vady oznámil až dopisem ze dne 23. 10. 2000, tedy s odstupem takřka půlročním (k předání došlo 4. 5. 2000), by jen stěží bylo možno usoudit, že tak učinil bez zbytečného odkladu po prohlídce provedené podle možností co nejdříve po předání předmětu díla. K výkladu lhůty „bez zbytečného odkladu“ srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, a judikaturu v něm citovanou. Překážky takové povahy, jež by byly způsobilé opodstatnit tak dlouhou prodlevu, Nejvyšší soud v tvrzeních dovolatele (o komplikacích vyvolaných absencí stavebního deníku) nenalezl.
K výkladu § 562 odst. 3 obch. zák. ve spojení s § 428 odst. 3 obch. zák. se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjadřoval opakovaně. Tak zejména v rozsudku ze dne 10. 12 2008, sp. zn. 32 Odo 1604/2006, uveřejněném pod číslem 112/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zformuloval závěr, podle něhož jsou-li vady díla důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání předmětu díla, nebrání přiznání práv z odpovědnosti za vady díla v soudním řízení uplynutí objektivní lhůty stanovené v § 562 odst. 2 obch. zák. pro podání zprávy zhotoviteli o vadách díla. Nejvyšší soud tu vysvětlil, že § 428 odst. 3 obch. zák., který se v případě smlouvy o dílo obdobně aplikuje podle § 562 odst. 3 obch. zák., vylučuje důsledky vznesení námitky, že objednatel neoznámil vady díla včas. Jestliže totiž zhotovitel provedl vědomě vadné dílo, tj. věděl nebo musel vědět o skutečnostech, v jejichž důsledku k vadám došlo, je jeho odpovědnost posuzována přísněji a nemůže uplatnit námitku o opožděném oznámení vad díla.
V již citovaném rozsudku sp. zn. 32 Odo 1387/2005 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že jestliže zhotovitel dodal vědomě vadné dílo, tj. o vadách musel vědět nebo věděl, je jeho odpovědnost posuzována přísněji a nemůže uplatnit námitku, že kupující neoznámil vady včas. Nejvyšší soud tu vytkl odvolacímu soudu, že pochybil při aplikaci § 562 obch. zák., jestliže ve svém právním posouzení nepřihlédl ke skutečnostem opodstatňujícím závěr, že zhotovitel o vadnosti díla věděl, a uzavřel, že ve smyslu § 562 odst. 3 obch. zák. je na tuto situaci nutno aplikovat obdobně § 428 odst. 3 obch. zák.
V rozsudku ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2422/2014, Nejvyšší soud vysvětlil (s odkazem na dílo Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kolektiv, Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 1206), že § 428 odst. 2 a 3 obch. zák., na nějž se odvolává § 562 odst. 3 obch. zák., koncipuje nemožnost domoci se práv z odpovědnosti za vady po uplynutí stanovené lhůty soudní cestou podobně jako u promlčení. Soud práva z odpovědnosti za vady nepřizná, pokud objednatel neoznámí zhotoviteli vady ve lhůtách uvedených v § 562 odst. 2 obch. zák. a zhotovitel nedodržení lhůty v soudním řízení namítne; soud však práva z odpovědnosti za vady přizná, i když lhůta stanovená v § 562 odst. 2 obch. zák. nebyla dodržena, pokud se zhotovitel nedodržení lhůty u soudu nedovolá. Pokud však zhotovitel věděl nebo vědět musel v době předání předmětu díla o skutečnostech, jejichž důsledkem jsou vady díla, může se objednatel domoci u soudu práv z odpovědnosti za vady bez ohledu na nedodržení lhůt podle § 562 odst. 2 obch. zák. a námitku zhotovitele.
Pokud zjevné vady, pro něž měla podle jeho názoru notifikační lhůta běžet již od předání díla, odvolací soud vyhodnotil jako takové vady, jejichž existence je objednateli zřejmá na pohled, pak se měl se zřetelem na pravidlo zakotvené v § 562 odst. 3 obch. zák. ve spojení s § 428 odst. 3 obch. zák. zabývat též otázkou, zda je tu důvod, proč by nemohly být zřejmé na pohled též zhotoviteli, nejen jako podnikateli v oboru stavebnictví vybavenému příslušnými odbornými znalostmi, nýbrž též jako osobě, která má povinnost provést dílo řádně, tj. bez vad, a to na vlastní náklad a nebezpečí (§ 537 odst. 1, § 554 odst. 1 věta první obch. zák.) [srov. obdobně Šilhán, J. Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, 498 s.]. Přesněji řečeno, měl se, vzhledem k úpravě obsažené v § 428 odst. 3 obch. zák., zabývat otázkou, zda zhotovitel nemohl v době předání díla vědět o skutečnostech, jejichž jsou takovéto zcela zjevné (na pohled seznatelné) vady důsledkem; jelikož o vadě jako o právní kategorii lze hovořit až při předání díla, popřípadě při přechodu nebezpečí škody na zhotovené věci (srov. § 560 odst. 2 obch. zák.), vědomost zhotovitele, byť ji zákon vyžaduje k okamžiku předání předmětu díla, se z povahy věci vztahuje k příčinám vad, tedy ke skutečnostem, které se týkají zhotovení díla a předání jeho předmětu předcházejí.
Odvolací soud se měl otázkou vědomosti zhotovitele zabývat z úřední povinnosti, v rámci úvahy o splnění předpokladů pro aplikaci § 562 odst. 2 obch. zák.; zatímco aplikaci tohoto ustanovení zákon (§ 428 odst. 2 obch. zák.) podmiňuje tím, že prodávající (zhotovitel) uplatní v řízení před soudem příslušnou námitku, obdobně jako je tomu v případě promlčení, v § 428 odst. 3 obch. zák. striktně stanoví, aniž by to podmiňoval jakoukoliv aktivitou ze strany kupujícího (objednatele), že § 428 odst. 1 a 2 nelze aplikovat tam, kde vadnost zboží (díla) byla vědomá.
Jistě i v tomto případě se uplatní obecné pravidlo, že účastník sporného řízení má povinnost tvrzení a důkazní povinnost stran právně významných skutečností, které jsou mu podle hmotného práva ku prospěchu. Zároveň však platí, že soud je povinen přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (srov. § 132, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vyjdou-li proto v řízení najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že přichází v úvahu aplikace § 428 odst. 3 obch. zák., je soud povinen vzít je na zřetel a popřípadě (podle okolností) poskytnout účastníku (kupujícímu, objednateli) příslušné poučení podle § 118a o. s. ř.
Tak tomu bude zejména tam, kde vady díla spočívají v tzv. nedodělcích; v případě takovýchto vad je situace z pohledu úpravy zakotvené v § 562 odst. 3 obch. zák. ve spojení s § 428 odst. 3 obch. zák. specifická a v tomto ohledu lze argumentaci dovolatele přisvědčit.
Tzv. „vědomou vadou“ je taková vada, které si zhotovitel musel být vědom (o které nemohl nevědět), pokud by postupoval s náležitou péčí, tj. v případě, že jde o profesionála, s péčí odbornou. Jen stěží si lze představit situaci, v níž by zhotovitel objektivně nemohl vědět, že dílo neprovedl ve smluveném rozsahu. Již Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1052/10, uveřejněném pod číslem 206/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dovodil, že pokud zhotovitel neprovede dílo v celém sjednaném rozsahu a objednatel na tuto skutečnost poukáže, pak je evidentní, že zhotovitel o příčinách nedodělku "musel vědět" a nesvědčí mu beneficium lhůt pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady. Opačný přístup Ústavní soud vyhodnotil jako zjevný formalismus, neslučitelný se základními principy spravedlnosti.
Součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo kupujícího z vad zboží, popřípadě právo objednatele z vad díla, přiznáno v soudním řízení (§ 428 odst. 1, 2 obch. zák., § 562 odst. 3 obch. zák.), musí být též vždy úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterých prodávající, popřípadě zhotovitel, věděl nebo musel vědět v době dodání zboží, popřípadě v době předání díla (§ 428 odst. 3 obch. zák., § 562 odst. 3 obch. zák.).
Zbývá dodat, že námitka dovolatele vytýkající odvolacímu soudu, že v rámci právního posouzení opomněl aplikovat § 428 odst. 3 obch. zák., není uplatněním nové skutečnosti v dovolání, jehož nepřípustnost vyplývá z § 241a odst. 6 o. s. ř., nýbrž vymezením dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení v intencích § 241a odst. 1, 3 o. s. ř.
Protože tato námitka je důvodná, nezbývá než uzavřít, že právní posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu v té části potvrzujícího výroku pod bodem IV, jež mohla být podrobena dovolacímu přezkumu, je neúplné a tudíž nesprávné.
Protože podmínky pro změnu tohoto rozhodnutí v souzené věci dány nejsou, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v té části výroku pod bodem IV, jež se týká se vad označených čísly 8, 9, 10, 11, 12, 13, 16, 17, 22 a 38, jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení [§ 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-