// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo 22.10.2015
VS: Jmenování opatrovníka právnické osobě soudem
Ustanovení § 165 odst. 1 o. z. dopadá na situace, kdy určitému počtu členů statutárního orgánu zanikly funkce, zatímco § 486 odst. 1 o. z. dopadá na situace, kdy právnická osoba sice má dostatečně obsazeny funkce členů (člena) svého statutárního orgánu, leč tito členové (člen) jsou neaktivní ve vztahu k výkonu své funkce, a právnická osoba potřebuje jmenování opatrovníka soudem, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva. Použití ust. § 165 odst.1 o. z. o ustanovení opatrovníka je vyloučeno pro akciovou společnost speciálním ustanovením § 443 ZOK, jež ustanovení opatrovníka neumožňuje. Jmenování opatrovníka právnické osobě soudem dle § 165 odst.1 o. z. může nastat, jen není-li této osobě soudem jmenován člen (členové) statutárního orgánu tak, aby byl tento orgán způsobilý rozhodovat. Probíhající řízení o jmenování chybějícího člena (členů) statutárního orgánu dle § 165 odst.1 o. z. věta před středníkem vylučuje jmenování opatrovníka dle § 165 odst.1 o. z. věta za středníkem.
podle usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 67/2015, ze dne 11. 9. 2015
Dotčené předpisy:
§ 165 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb.
§ 443 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: obchodní společnosti; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením ve znění doplňujícího usnesení soud prvního stupně rozhodl tak, že: „opatrovníkem společnosti CB-MERCURY CENTER, a.s., IČO 2711298, se sídlem Nádražní 1759, 370 01 České Budějovice se jmenuje Mgr. Václav Pechoušek, advokát, ev.č. ČAK 12181, se sídlem České Budějovice, Krajinská 44/10, PSČ 370 01 a opatrovníkovi se ukládá, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby“ (výrok I.), „účastník CB-MERCURY CENTER, a.s. je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí“ (výrok II.), „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení“ (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel podáním, došlým soudu 31.10.2014 navrhuje, aby soud jmenoval společnost CB-MERCURY CENTER, a.s. opatrovníka, neboť společnost je již delší dobu z důvodu nezvolení členů představenstva společnosti zcela ochromena, statutární orgán – představenstvo v současné době v podstatě neexistuje a nemůže tak přijímat jakákoli rozhodnutí. Pokud by takový stav trval i nadále, došlo by, dle názoru insolvenčního správce, ke snižování hodnoty akcií, které jsou zapsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Podáním, doručeným soudu 21.11.2014 pak navrhovatel navrhl, aby konkrétně byl jmenován opatrovníkem společnosti CB-MERCURY CENTER, a.s., Mgr. Václav Pechoušek s odůvodněním, že osobnost Mgr. Pechouška vyhovuje ustanovení § 152 odst. 2 o.z. ve spojení s ustanovením § 30 odst. 1 NOZ, ve smyslu zákona o živnostenském podnikání jde o bezúhonnou osobu, dále zde uvedl, že ohledně jeho majetku nebo majetku obchodní společnosti, v níž působí nebo působil v posledních třech letech jako člen orgánu, nebylo vedeno insolvenční řízení podle jiného právního předpisu ani řízení dle ustanovení § 63 a § 65 o.z. a u jeho osoby není dána žádná jiná překážka pro výkon funkce opatrovníka společnosti. Rovněž mu nebyla orgánem veřejné moci uložena sankce zákazu činnosti, s nímž by byl výkon funkce opatrovníka neslučitelný – k tomuto návrhu pak navrhovatel doložil souhlas s výkonem funkce opatrovníka podepsaný Mgr. Pechouškem spolu s výpisem z rejstříku trestů (č.l. 88, 89 spisu). Soud prvního stupně dále uvedl, že z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl B, vložka 1773 ohledně společnosti CB-MERCURY CENTER a.s. vyplývá to, co v návrhu navrhovatel uvádí, tj., že ke dni 20.10.2014 zanikla funkce předsedy představenstva Z. S., neboť, jak vyplývá z § 19 bod 3 stanov společnosti, funkční období jednotlivých členů představenstva je pětileté; funkce kooptovanému náhradnímu členovi představenstva M. K. rovněž zanikla ve smyslu § 19 bod 6 stanov, rovněž funkční období členů dozorčí rady je pětileté a z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že funkční období uplynulo i D. A., členu dozorčí rady, R. J. nebyla platně zvolena členkou dozorčí rady, jak vyplývá z rozhodnutí soudu ohledně valné hromady z 20.02.2013. Soud prvního stupně dospěl k závěru na základě uvedených skutečností a doložených listin navrhovatelem, že navrhovatel dostatečně osvědčil právní zájem na předmětném návrhu, doložil, jak nakonec vyplývá i ze zprávy zajištěného věřitele, že společnost v podstatě nemá statutární orgán. Představenstvo v současné podobě neexistuje s ohledem na uplynutí funkčního období členů představenstva, kteří jsou uváděni ve výpisu obchodního rejstříku, společnost nemůže přijímat jakákoli rozhodnutí a právní zájem na ustanovení opatrovníka společnosti osvědčuje navrhovatel tím, že jako insolvenční správce sepsal specifikované akcie do majetkové podstaty a pakliže by i nadále trval tento stav, tzn. nefunkční představenstvo společnosti, došlo by k ohrožení hodnoty akcií. Předpoklady pro to, aby určená osoba mohla být jmenována opatrovníkem právnické osoby, jsou upraveny v § 486 o.z., kdy opatrovníkem právnické osoby může být osoba, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Podle § 46 zákona o obchodních korporacích může být členem orgánu obchodní korporace jen ten, kdo je bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, dále osoba, ohledně jejíž majetku či majetku obchodní korporace v ní působí nebo působila v posledních třech letech, nebylo vedeno insolvenční řízení, splnění těchto předpokladů je pak doloženo prohlášením – které obsahuje i souhlas s výkonem funkce opatrovníka Mgr. Pechouška, tedy osoby, která je navržena navrhovatelem na osobu opatrovníka (č.l. 88 spisu) a doložením výpisu z rejstříku trestů této osoby. S ohledem na uvedené soud prvního stupně návrhu navrhovatele vyhověl s tím, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou zde dány a rovněž i osoba opatrovníka splňuje výše uvedené předpoklady. Navrhovatel je osvobozen od placení soudního poplatku z návrhu dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., poplatková povinnost přechází proto dle § 2 odst. 3 uvedeného zákona na společnost, proto také bylo rozhodnuto ve výroku II. o tom, že společnost je povinna hradit soudní poplatek, který činí 2.000,00 Kč dle položky 4/2 sazebníku soudních poplatků. O nákladech řízení ve výroku III. rozhodl soud prvního stupně dle § 142/2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.
Proti usnesení soudu prvního stupně ve znění „doplňujícího“ usnesení podal další účastník včasné odvolání. V odvolání brojil proti tomu, že napadené usnesení je nesprávné jelikož nejsou dány podmínky pro to, aby byl dalšímu účastníku opatrovník vůbec jmenován, když tyto podmínky nadto soud prvního stupně vůbec nezjišťoval, neboť se omezil pouze a jedině na tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu, ač měl nepochybně minimálně zjistit, že se u zdejšího soudu vede řízení o jmenování členů představenstva dalšího účastníka pod sp. zn.: 13 Cm 762/2014, které má primárně řešit otázku kompletnosti statutárního orgánu účastníka č. 1, tedy otázku zastupování účastníka v plném rozsahu. Za situace, kdy představenstvo akciové společnosti není kompletní a nemůže vykonávat své funkce, připadá v úvahu primárně ustanovení § 165 odst. 1 o.z.. Zvláštní úpravu v tomto směru obsahuje právní úprava kapitálových společností, a to § 443 z.o.k. S ohledem na skutečnost, že situace dalšího účastníka, tak jak ji ostatně i sám navrhovatel ve svém návrhu na jmenování opatrovníka soudu prvního stupně vylíčil, přesně koresponduje s ustanoveními § 165 NOZ a 443 ZOK (neboť na dvou proběhnuvších valných hromadách se osoby oprávněné vykonávat hlasovací práva neshodly na jmenování členů představenstva, když funkci vykonávajícím členům uplynulo již funkční období), je nepochybné, že je to právě probíhající řízení o jmenování členů představenstva dalšího účastníka vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn.: 13 Cm 762/2014, které má situaci ohledně statutárního orgánu dalšího účastníka vyřešit. Opatrovníka tak, jak jej jmenoval soud prvního stupně, jmenovat do doby konečného rozhodnutí ve včas a řádně zahájeném řízení ve smyslu § 443 z.o.k. nelze. Dle § 165 o.z. a 443 z.o.k. nastupuje institut opatrovníka jmenovaného soudem společnosti totiž až poté, co soud v řízení o jmenování členů statutárního orgánu žádnou osobu nejmenuje, či pro případ, že takové řízení nebylo vůbec zahájeno. Právní úprava § 165 o.z. a § 443 z.o.k. je lex specialis k ustanovení § 486 o.z. a jedině podle této je nutné postupovat. Skutečnost, že je vedeno řízení o jmenování členů představenstva dalšího účastníka soud prvního stupně nezjistil, ačkoliv toto nepochybně mohl zjistit pouhým nahlédnutím do seznamu řízení vedených Krajským soudem v Českých Budějovicích. Napadené usnesení je vadné, neboť do doby, než skončí řízení vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn.: 13 Cm 762/2014, není možné opatrovníka dalšímu účastníku ustanovit. Dále odvolatel uvedl, že opatrovníka dalšímu účastníku nelze jmenovat a návrhu navrhovatele nelze vyhovět už i proto, že to je sám navrhovatel, kdo brání tomu, aby byly nějaké osoby řádně soudem jmenovány za členy statutárního orgánu, neboť sám navrhovatel návrhy dalšího účastníka v řízení vedeném pod sp, zn.: 13 Cm 762/2014 odmítá a soudu navrhuje, aby návrhy zamítl, ačkoliv ovšem sám činí vše pro to, aby řádný statutární orgán jmenován nebyl. Dále odvolatel argumentoval tím, že podmínky pro jmenování opatrovníka nejsou dány i proto, že zde nenastala situace ve smyslu § 486 o.z., neboť další účastník osobu opatrovníka k tomu, aby mohly být spravovány jeho záležitosti, či hájena jeho práva, nepotřebuje, neboť zde jsou osoby jiné, které spravují záležitosti dalšího účastníka či hájí jeho práva a to jmenovitě: generální ředitel, pan Z. S., bývalý člen statutárního orgánu, jenž účastníka zastupuje ve všech věcech, pan Ch. S., center manager a M.D., provozní ředitelka, kteří účastníka zastupují ve věcech provozních a paní R.H., finanční ředitelka, která zastupuje účastníka ve věcech finančních. Nejsou zde tedy dány podmínky pro to, aby bylo možno se domnívat, že společnost nemůže řádně sama fungovat, či zde není nikdo, kdo by ji řádně spravoval a hájil její zájmy a práva. Dalšího účastníka pak dále zastupuje právní zástupce, JUDr. Jindřiška Kořínková. Konečně namítl i to, že napadené usnesení je vadné i proto, že Mgr. Pechouška nebylo možné soudem prvního stupně opatrovníkem ustanovit, neboť u něho nejsou dány záruky, že by řádně hájil zájmy dalšího účastníka a že by byl navíc vzhledem k velikosti dalšího účastníka a výše jeho obratu, schopen dalšího účastníka řádně spravovat. Další účastník provozuje Dopravně - obchodní centrum MERCURY, jedno z největších a nejvýznamnějších obchodních center v jižních Čechách, s obratem 127.864.000,- Kč ročně. Je tedy nutno zvážit, zda pouhé formální splnění požadavků na výkon funkce opatrovníka, tedy způsobilost být členem statutárního orgánu jakékoliv společnosti, jsou dostatečným atributem, že osoba opatrovníka by byla schopna takto velkou společnost řádně řídit a spravovat. Další účastník je dále nucen činit rozsáhlé opravy na budově v řádech desítek milionů korun, je nucen strpět sanace závažných vad konstrukce budovy ze strany generálního zhotovitele Skanska, a.s. a taktéž vede rozsáhlé soudní spory v řádech stovek milionů korun (rozhodčí řízení se Skanska, a.s. o částku cca 700 milionu, spor s RVG Czech o 100 milionu Kč). Za této situace je jasné, že jedinou osobou schopnou řádně spravovat společnost by byla, pokud by byly dány podmínky pro jmenování opatrovníka, což nejsou, osoba jmenovaná do seznamu zvláštních insolvenčních správců, kteří jediní jsou ustanovovány insolvenčními správci tzv. automaticky ze zákona reorganizovatelných subjektů, kterými jsou ve smyslu § 316 odst. 4 insolvenčního zákona společnosti s ročním úhrnem čistého obratu min. 50 milionu Kč. Dále odvolatel namítl, že usnesení o ustanovení opatrovníka nevymezuje věcně ani časově působnost opatrovníka ve smyslu § 487 odst. 2 o.z., tedy na jeho základě by opatrovník mohl dělat v účastníku v podstatě jakákoli jednání do doby, než bude soudem rozhodnuto o jeho odvolání. Situaci pak soud prvního stupně nezlepšil ani doplňujícím usnesením č.j: 13 Cm 1084/2014-123 ze dne 8.1.2015, Odvolatel navrhl, aby odvoláním napadená usnesení, včetně „doplňujícího“ usnesení byla odvolacím soudem v plném rozsahu zrušena.
Proti usnesení soudu prvního stupně ve znění „doplňujícího“ usnesení podal M.K. odvolání. Odvolání obsahuje v podstatě shodné odvolací námitky jako odvolání dalšího účastníka. Odvolatel navrhl, aby odvoláním napadená usnesení, včetně „doplňujícího“ usnesení byla odvolacím soudem v plném rozsahu zrušena.
Odvolací soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda odvolání M. K. proti usnesení soudu prvního stupně podala oprávněná osoba, a dospěl k závěru, že nikoli. Podané odvolání bylo podáno v případě M.K. osobou, jež k tomu nebyla oprávněna.
Podle ustanovení § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož v řízení o návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka jsou účastníky řízení pouze navrhovatel a předmětná společnost, jíž se navrhovatel domáhá ustanovení opatrovníka, byli pouze tito oprávněni podat odvolání. Shrnuto, v daném případě jsou k podání odvolání věcně legitimováni pouze účastníci řízení, tj. samotná společnost a navrhovatel, dále nikdo jiný.
Protože M.K. coby odvolatel nebyl účastníkem řízení před soudem prvního stupně, nemůže být účastníkem ani odvolacího řízení, když ve smyslu § 201 o.s.ř. mu nepřísluší právo podat proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání. Přibral-li soud prvního stupně do řízení nesprávně jako účastníka řízení M.K., tak takové rozhodnutí subjektivní věcnou legitimaci M.K. k podání odvolání založit nemůže. Stejně jako např. nemůže založit nesprávné poučení soudu o přípustnosti podání odvolání přípustnost odvolání, není-li odvolání přípustné. Odvolací soud mu proto ukončil účast v řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 1084/2014 a řízení před odvolacím soudem vedených pod sp.zn. 7 Cmo 67/2015 a 68/2015, o návrhu na ustanovení opatrovníka a o odvolání Mgr. Pechouška z funkce opatrovníka (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.června 2015, sp.zn. 67/2015, 7 Cmo 68/2015 – 386). Z výše uvedených důvodů je třeba takové odvolání M. K. podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnout jako podané někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, aniž by se mohl odvolací soud věcně zabývat podaným odvoláním.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně k odvolání dalšího účastníka a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že návrhem ze dne 30.6.2014 se obchodní společnost CB-MERCURY CENTER, a.s. domáhá jmenování člena představenstva navrhovatele dle § 443 z.o.k. ; ve věci nebylo dosud rozhodnuto.
„Nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu, než budou noví členové povolání postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví“ (§165 odst.1 o.z.). Jde o pro právnické osoby obecné ustanovení o tom, jak řešit situaci nedostatku členů statutárního orgánu, nedostatku neumožňujícího efektivní činnost – rozhodování statutárního orgánu. Zákon tímto ustanovením reaguje na situaci, kdy určitému počtu členů statutárního orgánu zanikly funkce. To lze vidět jako zásadní odlišnost od, rovněž obecného ustanovení o jmenování opatrovníka soudem dle § 486 odst.1 o.z., jež dopadá na situace, kdy právnická osoba sice má dostatečně obsazeny funkce členů (člena) svého statutárního orgánu, leč tito členové (člen) jsou neaktivní ve vztahu k výkonu své funkce, a právnická osoba potřebuje jmenování opatrovníka soudem, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva“.
Zásadní otázkou pro danou věc je, zda lze jmenovat opatrovníka dle § 165 odst.1 o.z. též i u obchodních korporací, konkrétně u akciové společnosti, nebo zda to vylučují speciální ustanovení tyto obchodní korporace resp. akciovou společnost upravující. Pro akciovou společnost platí ust. § 443 z.o.k., podle nějž v případě smrti člena představenstva, odstoupení z funkce, odvolání anebo jiného ukončení jeho funkce zvolí příslušný orgán do 2 měsíců nového člena představenstva; nebude-li z důvodů uvedených ve větě první představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje chybějící členy soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen chybějící člen nebo členové, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. U akciové společnosti tak obsahuje zákon o obchodních korporacích (ve vztahu k občanskému zákoníku speciální právní předpis) samostatnou právní úpravu jmenování členů statutárního orgánu soudem dopadající na situace, kdy „statutární orgán nemůže plnit svou funkci“, přičemž tato nemožnost je zákonem vázána na pokles členů statutárního orgánu v důsledku zániku jejich funkcí. Premisa, za níž dochází k možným řešením dle § 443 z.o.k. představuje situaci, kdy došlo k zániku funkce takového počtu členů statutárního orgánu, že tento statutární orgán nemůže naplňovat svoji působnost. To představuje jednak rozhodování statutárního orgánu (neschopen přijmout rozhodnutí vzhledem k neusnášeníschopnosti v důsledku zániku funkce takového počtu členů, že zbyvší členové ani při účasti všech netvoří usnášeníschopnost), jednak jednání za akciovou společnost či družstvo navenek (statutární orgán nemá počet členů dostatečný k tomu, aby mohla za právnickou osobu jednat navenek), jednak činění jiných právních jednání mu příslušejících (například svolání valné hromady).
Pro posouzení možnosti použít ust. § 165 odst.1 o.z. i na akciovou společnost je zásadní, zda příslušné ust. § 443 z.o.k. považovat za ustanovení speciální, případně nakolik. Je proto třeba analyzovat, zda premisa uvedená v § 165 odst.1 o.z. odpovídá, případně nakolik, premise uvedené v § 443 z.o.k.. Zdvojení téže premisy k týmž následkům by nedávalo smysl resp. nemělo logického významu, pročež v případě stejné premisy a různých následků je zjevná specialita ustanovení Zákona o obchodních korporacích dopadající na část obchodních korporací. Ust. §165 odst.1 o.z. jednoznačně řeší situace nedostatečného počtu členů statutárního orgánu. Neřeší je obecně ve vztahu k nutnosti doplnění příslušných členů voleného statutárního orgánu (volených ve smyslu § 152 odst.2 o.z.), leč výlučně ve vztahu k následkům. V rámci premisy zákon uvádí první z následků nedostatečného počtu členů statutárního orgánu, jímž je nemožnost rozhodování statutárního orgánu, neboť právě a jen k tomuto směřuje právní úprava řešení dle § 165 o.z.. Nejde tedy o nedostatek členů statutárního orgánu jako takový, tedy situaci, kdy chybí člen kolektivního statutárního orgánu a přitom tento orgán má obsazeny funkce všech ostatních členů tak, že orgán může činit rozhodnutí.
Ze srovnání ust. § 165 odst.1 o.z. s ustanoveními § 443 z.o.k. vyplývá, že u akciové společnosti jsou v souvislosti s možností jmenovat členy statutárního orgánu rozhodnutím soudu v zákoně výslovně uvedeny dvě podmínky. První, že došlo ke smrti, odstoupení z funkce anebo jinému ukončení funkce člena orgánu. Druhou pak je, že z uvedeného důvodu příslušný orgán není schopen plnit své funkce. Z ust. § 165 odst.1 o.z. přitom logicky vyplývá, že k zániku funkce člena či členů statutárního orgánu rovněž muselo dojít, neboť právě tím jedině mohlo dojít k poklesu počtu členů orgánu a potažmo tak k situaci, že ten nemá dostatečný počet členů nutných k rozhodování. Konstrukce Občanského zákoníku i Zákona o obchodních korporací je tedy shodná v tom, že podmínkou jmenování člena(ů) statutárního orgánu soudem je absence člena(ů) statutárního orgánu, jež měla příčinu v zániku jeho (jejich) funkce. Druhou podmínkou je u akciové společnosti (§ 443 z.o.k.) neschopnost příslušného orgánu plnit své funkce. Co je tedy funkcí statutárního orgánu akciové společnosti? Obecně statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby (§ 163 o.z.). Teoreticky lze dělit působnost statutárního orgánu na vnější – vůči třetím osobám, a vnitřní – vůči samotné právnické osobě, jejím členům a jejím orgánům případně vůči dalším osobám mající vnitřní vztah k právnické osobě (např. zaměstnanci). Plnění funkcí statutárního orgánu akciové společnosti (představenstva resp. statutárního ředitele) lze tak v širším smyslu chápat nejenom jako samotné rozhodování představenstva coby orgánu, ale též i výkon všech jeho pravomocí. Na straně druhé je nutné jak z logického hlediska, kdy vztaženo například k jednání za akciovou společnost kdy by v případě, že může jednat každý člen představenstva samostatně znamenal nemožnost plnění funkcí až zánik funkce posledního člena představenstva (to by již nemělo vůbec žádné členy), tak z hlediska pozitivního a doslovného výkladu zákona, jenž hovoří o plnění funkcí představenstva coby kolektivního orgánu, nikoli o plnění funkcí „členů představenstva“, je třeba výklad směřovat k naplňování funkcí představenstva jako celku. Například svolání valné hromady coby dnes už jednoznačně právní jednání, činí v zásadě představenstvo, přičemž zákon pro takové jednání předpokládá primární rozhodnutí představenstva o svolání valné hromady § 402 odst.2 z.o.k. „…pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet“. Pro standardní svolání valné hromady akciové společnosti je tak třeba rozhodnutí představenstva. Představenstvo např. rozhoduje o vyplacení podílu na zisku (§ 34 odst.3 z.o.k.). Otázkou tak je, zda neschopnost představenstva plnit své funkce představuje jen jeho neschopnost rozhodování, nebo též i neschopnost činění dalších právních jednání představenstva jako celku nebo i jeho jednotlivých členů. Situace totiž nemusí existovat nutně jen ty, kdy je oprávněn za akciovou společnost jednat každý člen představenstva samostatně, leč naopak pro jednání je nutné společné jednání více členů představenstva. Toto společné jednání může představovat i situace, kdy ve srovnání s rozhodováním představenstva představuje počet společně jednajících členů představenstva „vyšší kvorum“, než jaké je nutné pro usnášeníschopnost představenstva (například je třeba společného jednání čtyř z celkového počtu pěti členů představenstva, zatímco pro přijetí rozhodnutí postačuje přítomnost nadpolovičního počtu členů představenstva, tedy tří). Z uvedeného hlediska nejsou řešení jednoznačná. Ve vztahu k ust. § 165 odst.1 o.z. lze nicméně jednoznačně uzavřít, že vymezení jedné z podmínek jmenování členů statutárního orgánu soudem – „neschopnost plnit své funkce“ (§ 443 z.o.k.) obsahově zahrnuje minimálně vymezení stejné podmínky jako pro rozhodnutí soudu podle § 165 odst.1 o.z. – „nedostatečný počet členů pro rozhodování“. Lze konstatovat, že vymezení v Zákoně o obchodních korporacích umožňuje naopak širší výklad, tedy že ust. § 443 z.o.k. zahrnuje nejenom situace nedostatečného počtu členů představenstva pro jeho rozhodování, ale i další situace (například jednání za akciovou společnost) viz. výše. Premisa ust. § 165 odst.1 o.z. tak je toliko podmnožinou premisy ust. § 443 z.o.k. Pro posouzení vztahu obecnosti a speciality je toto zjištění zásadní, když obecné ustanovení § 165 odst.1 o.z. je co do podmínky (premisy) plně zahrnuto ve speciálním ustanovení § 443 z.o.k.. To znamená, že speciální ustanovení řeší situaci, na kterou dopadá ustanovení obecné (dokonce situaci o něco „širší“). Není proto důvodu, minimálně z hlediska systematiky zákona, aby bylo ust. §165 odst.1 o.z. použito na akciovou společnost, mající svoji speciální úpravu (§ 443 z.o.k.) vycházející z premisy zahrnující též i obecnou premisu uvedenou v § 165 odst.1 o.z.
Nutnost výlučného použití ust. § 443 z.o.k. na akciovou společnost resp. možnosti vyloučení použití ust. § 165 odst.1 o.z. je dána též i logikou ustanovení dávajícího ve svém součtu logickou strukturu věci. Ust. § 165 odst.1 o.z. jako jedinou variantu pro případ, že není postupováno podle části věty před středníkem – není jmenován chybějící člen (členové) statutárního orgánu, stanoví povinnost soudu jmenovat právnické osobě opatrovníka. Stanoví to kogentně, bez možnosti soudu činit něco jiného, když výslovně určuje, že „…jinak jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví“. Soud tak nemá jinou možnost, než jmenovat opatrovníka. Naproti tomu v případě akciové společnosti zákon pro případ nejmenování chybějících členů příslušného statutárního orgánu stanoví, že „…jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci“. Zrušení společnosti je dáno jen jako jedna z více možností, byť ostatní možnosti nejsou v předmětných ustanoveních výslovně zmíněny. Nabízí se otázka, zda možností volby soudu nemíní zákon právě jmenování opatrovníka. Odpověď zní, že nikoli, protože jak by mohl soud jednající v případě nejmenování chybějících členů statutárního orgánu podle § 165 odst.1 o.z. učinit vůbec něco jiného, než je jmenování opatrovníka, když zákon mu toto jmenování kogentně přikazuje. Vyloučením možnosti i jiného postupu v případě dle § 165 odst.1 o.z., než je jmenování opatrovníka, představuje zásadní důvod nepoužitelnosti tohoto ustanovení právě pro případy § 443 z.o.k., umožňujícího i jiná řešení (kterážto ustanovení je ustanovením speciálním, vylučujícími použití ust. § 165 odst.1 o.z.). Jinak řečeno, přikazuje-li ust. § 165 odst.1 o.z. pro případ, že není podán návrh na jmenování chybějících členů statutárního orgánu soudem výlučně řešení ve jmenování opatrovníka, pak ust. § 443 z.o.k. pro případ, že návrh na jmenování chybějících členů představenstva není podán, umožňuje resp. připouští i jiná řešení než jen zrušení akciové společnosti, tedy nikoli výlučně řešení spočívající v ustanovení opatrovníka dle § 165 odst.1 o.z., jež i proto na akciovou společnost nedopadá.
Dále je třeba zmínit věcnou logiku speciálního postupu u akciové společnosti. Jde o obchodní korporaci ( § 1 odst.1 z.o.k.), podnikatele ze zákona (§ 421 odst.1 o.z. ve spojení s § 42 písm.a) z.v.r.), zapisovanou do obchodního rejstříku (veřejného rejstříku), mající speciální právní regulaci v Zákoně o obchodních korporacích. Část těchto pravidel je kogentních, a to i když jde o soukromoprávní subjekty, především pak pravidel ohledně věcí statusu obchodních korporací. Právní úprava orgánů obchodních korporací, tím spíše pak orgánů statutárních, je otázkou statusovou. Snaha zákona je zjevná v zajištění obsazenosti příslušných orgánů obchodních korporací, zajištění obsazenosti primárně statutárního orgánu. Proto zákon výslovně určuje lhůty, do nichž má být povolán chybějící člen statutárního orgánu – u společnosti s ručením omezeným do 1 měsíce, u akciové společnosti a družstva nejdéle do 2 měsíců. To u jiných typů právnických osob nečiní vůbec viz. úpravu spolku, nebo činí volněji (viz nadace, u níž má být nový člen správní rady zvolen do 3 měsíců). Tím spíše pak „nesakcionuje“ nedostatečnou obsazenost statutárního orgánu možností zrušit celou právnickou osobu (viz. nadace - § 367 o.z., jenž sice upravuje nutnost dojmenování nového člena správní rady resp. i možnost jeho jmenování soudem, nikoli však pod sankcí případného zrušení nadace). Je tedy zjevné, že pro obchodní korporace včetně akciové společnosti, především statusové věci jich se týkající, platí přísnější právní režim. Tomu též odpovídá právní úprava, jež kromě konkrétního lhůtování dojmenování chybějícího člena statutárního orgánu umožňuje jako sankční řešení volit zrušení příslušné obchodní společnosti resp. družstva s likvidací. To opět svědčí o specialitě ust. § 443 z.o.k. ve vztahu k ust. § 165 odst.1 o.z. Přitom zákon nestanoví zrušení akciové společnosti jako jedinou možnost, leč ponechává soudu na zvážení další postup. Ten je dán v rámci obecných ustanovení o zrušování právnických osob, když u odstranitelných důvodů pro něž má být právnická osoba zrušena platí, že soud jí primárně stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Soud tak dříve, než by rušil příslušnou obchodní korporaci s likvidací, musí ji vyzvat k tomu, aby povolala chybějící členy statutárního orgánu, u akciové společnosti tedy představenstva tak, aby příslušný orgán byl schopen plnit své funkce.
Pro daný případ výše uvedené znamená, že u akciové společnosti neměl soud prvního stupně vůbec postup dle § 165 odst.1 o.z. při ustanovování opatrovníka použít, neboť toto obecné ustanovení je vyloučeno pro akciovou společnost speciálním ustanovením § 443 z.o.k., jež ustanovení opatrovníka neumožňuje. Nicméně, i kdyby nebyl tento závěr odvolacího soudu správný, uplatní se na daný případ další důvod, proč soud prvního stupně rozhodl chybně, a to důvod uvedený níže.
Struktura ust. § 165 odst.1 o.z. není postavena na alternativitě. Zákon neurčuje, že soud může v případě, že nastanou podmínky dané premisou (nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování) buďto jmenovat chybějící členy na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným zakladatelským právním jednáním anebo jmenovat právnické osobě opatrovníka. Struktura právní normy není ta, že může nastat jedna z určených situací, libovolně jaká. Naopak, struktura normy je postavena tak, že nenastane-li první z určených možností, až pak může nastat možnost další. Je tedy postavena na závislosti druhého možného řešení na naplnění či nenaplnění řešení prvního. Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka za situace „jinak“, tedy za situace, že nedojde ke jmenování chybějících členů statutárního orgánu. Tuto strukturu ještě podtrhuje odlišnost iniciace jednotlivých možností, tedy že chybějící členy statutárního orgánu lze jmenovat jen na návrh, a to ještě nikoli kohokoli, leč jen osoby speciálně aktivně věcně legitimované – osvědčivší právní zájem. Naproti tomu opatrovníka jmenuje soud právnické osobě i bez návrhu, tedy nejenom na návrh, ale též v řízení zahájeném ex officio, tedy z uvážení soudu. Vyloučení souběžnosti procesu dle § 165 odst.1 o.z. část věty před středníkem – jmenování člena statutárního orgánu soudem, a procesu dle § 165 odst.1 o.z. věta za středníkem – jmenování opatrovníka soudem, vyplývá i z dalších druhů výkladu. Doslovný a syntaktický výklad vychází ze slova „jinak“, kteréžto je příslovcem s významem „odlišným způsobem“ případně „z jiných hledisek“ apod. Význam příslovce jinak tedy znamená, že není-li naplněno první ze zákonem stanovených řešení, připadá v úvahu jiné řešení. V daném spojení je slovo „jinak“ navíc vylučovací spojkou, z čehož významově vyplývá, že není-li zvoleno řešení prvně jmenované, uplatní se řešení jiné. Z jazykového výkladu tedy vyplývá, že jmenování opatrovníka právnické osobě soudem může nastat jen není-li této osobě soudem jmenován člen (členové) statutárního orgánu tak, aby byl tento způsobilý rozhodovat. Ke shodnému závěru lze dospět i výkladem systematickým, viz výše rozebraná struktura předmětné právní normy. Z logického výkladu vyplývá, že má-li statutární orgán počet členů dostatečný k rozhodování, není již třeba, aby mu byl soudem jmenován opatrovník, což platí i pro případ, že dostatečný počet členů statutárního orgánu je zajištěn tím, že chybějící členové jsou jmenováni soudem dle § 165 odst.1 o.z. část věty před středníkem. Opatrovník supluje statutární orgán jen tehdy, nemá-li počet členů dostatečný pro rozhodování, z čehož vyplývá, že probíhá-li řízení o jmenování chybějících členů statutárního orgánu k dosažení tohoto cíle, nemá věcného ani logického smyslu, aby zároveň probíhalo řízení o jmenování opatrovníka. Z hlediska cíle je naopak prioritní zajistit doobsazenost pro každou právnickou osobu obligatorního orgánu – statutárního orgánu tak, aby opět mohl naplno plnit své funkce, před podřízeným řešením jmenování opatrovníka soudem (dle § 165 odst.1 o.z.) coby řešením náhradním a provizorním, jehož výsledkem oživení funkce statutárního orgánu není. Pro takový případ lze použít i českého úsloví „bližší košile než kabát“, tedy bližší je „zprovoznit“ statutární orgán, byť „prozatímním (mi)“ resp. „dočasnými“ členy jmenovanými soudem, vzdálenějším je jmenovat opatrovníka coby osobu jen částečně statutární orgán nahrazující (viz. § 486 odst.1, § 487 o.z.). Lze tak uzavřít, že probíhající řízení o jmenování chybějícího člena (členů) statutárního orgánu dle § 165 odst.1 o.z. věta před středníkem vylučuje jmenování opatrovníka dle § 165 odst.1 o.z. věta za středníkem. V daném případě přitom bylo odvolacím soudem zjištěno, že v době jeho rozhodování probíhá řízení o jmenování chybějících členů představenstva předmětné akciové společnosti soudem dle § 165 odst.1 věta před středníkem o.z.
Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že návrh na ustanovení opatrovníka zamítl a rozhodl o neuložení poplatkové povinnosti účastníku, neboť navrhovatel nebyl se svým návrhem úspěšný.
Náhradově – nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 23 z.ř.s.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.
Autor: VS