// Profipravo.cz / Nekalá soutěž 11.07.2012
K nekalosoutěžnímu užívání ochranné známky
Pro posouzení možného střetu právní úpravy ochranných známek a práva nekalé soutěže je nutné vycházet ze vzájemného poměru komplementarity obou úprav. Každou z těchto právních úprav je nutné posuzovat samostatně jako právní úpravy stejné právní síly. Soudní praxe je přitom jednotná v tom, že jednáním proti dobrým mravům soutěže a tedy jednáním nekalosoutěžním, proti němuž se dotčený má právo bránit, může být i užití zapsané ochranné známky.
Na vzájemný vztah těchto dvou úprav je tedy nutné nahlížet tak, že pokud vlastník starší ochranné známky využívá svého práva k ochranné známce v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže tak, že jeho jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům, je možné mu dle § 53 obch. zák. uložit zdržovací povinnost ve vztahu k jeho ochranné známce, stejně jako povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydat bezdůvodné obohacení.
Ze skutkového stavu zjištěného v posuzované věci lze dospět k závěru, že žalobkyni MAFRA, a.s. je nutné přiznat právní ochranu poskytnutou v souladu s ustanoveními o nekalé soutěži navzdory existenci starších materiálních práv žalované Mladá fronta a.s. k označení „Mladá fronta“, jelikož vydáváním týdeníku Mladá fronta PLUS žalovaná začala užívat ochrannou známku v rozporu s dobrými mravy soutěže.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4948/2010, ze dne 30. 5. 2012
(kategorie: nekalá soutěž; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MAFRA, a.s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 45313351, zastoupené prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalované Mladá fronta a.s., se sídlem v Praze 4 - Modřany, Mezi Vodami 1952/9, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 49240315, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze - Smíchov, Elišky Peškové 735/15, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 75/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. 3 Cmo 437/2008-932, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Žalobkyně uplatnila nárok na uložení povinnosti žalované zdržet se určitého jednání, a to užívání předmětných označení (MLADÁ FRONTA a MF) v názvu jí vydávaného týdeníku, a to z titulu nekalé soutěže, jíž se měla dopustit volbou názvu týdeníku vydávaného žalovanou.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. července 2008, č. j. 15 Cm 75/2004-768, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání slovního spojení „MLADÁ FRONTA“ a/nebo zkratky „MF“ v názvu i ve zkráceném názvu žalovanou vydávaného periodika evidovaného Ministerstvem kultury České republiky pod evidenčním číslem E 14837, nehledě na formu grafického vyjádření (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je majitelkou kombinovaných ochranných známek „MLADÁ FRONTA DNES“, číslo zápisu 64079 a 64080, a žalovaná je majitelkou kombinovaných ochranných známek „MLADÁ FRONTA“, číslo zápisu 170613 (zapsané pro vydávání periodických a neperiodických publikací, tiskovin a merkantilního tisku, poskytování propagačních služeb a zajišťování všech druhů inzerce a zajišťování pohotovostního tisku), ochranné známky „MF“, číslo zápisu 171258 (zapsané pro tisk, tiskoviny všeho druhu, publikace, propagaci, inzerci a nakladatelskou a vydavatelskou činnost), a ochranné známky „MF MLADÁ FRONTA“, číslo zápisu 259326 (zapsané mimo jiné pro knihy a ostatní periodické i neperiodické publikace, tiskoviny, letáky, bibliografie, kalendáře, reklamní a propagační tiskoviny, vydavatelství a nakladatelství).
Dále bylo zjištěno, že žalovaná je právním nástupcem Mladé fronty, nakladatelství a vydavatelství, resp. dalších subjektů, které na území bývalého Československa již od roku 1945 označení Mladá Fronta nepřetržitě užívaly ve svém názvu i k označování deníku a dalších periodických a neperiodických publikací. Redaktoři pracující v nakladatelství Mladá Fronta a zajišťující výrobu deníku Mladá fronta k 31. srpnu 1990 ukončili pracovní poměr s uvedeným zaměstnavatelem, přičemž předtím založili společnost M a F, a. s., zapsanou do obchodního rejstříku ke dni 22. srpna 1990, a od 1. září 1990 začali vydávat deník Mladá fronta DNES, jehož vydavatelem se ke dni 22. srpna 1992 stala žalobkyně. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaná od počátku devadesátých let užívá označení Mladá fronta a MF v souvislosti s řadou marketingových a propagačních akcí i vydáváním periodických publikací (VTM Science, JUICY, maminka, IKARIE, LIDÉ A ZEMĚ, Mateřídouška, Sluníčko, Marketing magazine, Projekt a Polygrafie revue, Moje psychologie, Strategie, Dieta a MF PLUS), jakož i s vydáním neperiodických publikací (knih).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná jsou soutěžiteli, avšak nepovažoval jednání žalované, tj. vydávání týdeníku MLADÁ FRONTA PLUS, za jednání rozporné s dobrými mravy způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli nebo spotřebiteli. Žalovaná v řízení prokázala, že jí svědčí faktická priorita užívání označení „mladá fronta“ a zkratky „mf“ v grafickém provedení typickém pro žalovanou. Označení „MLADÁ FRONTA“ užívá žalobkyně v názvu deníku a žalovaná v názvu týdeníku oprávněně v souladu se svými kombinovanými ochrannými známkami. V názvu deníku žalobkyně je dominantním prvkem slovní prvek „DNES“ a v názvu týdeníku žalované je to slovní prvek „PLUS“. Zkratku „mf“ v grafické podobě shodné s ochrannou známkou číslo zápisu 171258 užívá pouze žalovaná a jejím dlouholetým užíváním se pro ni stala příznačnou. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2010, č. j. 3 Cmo 437/2008-932, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zdržet se ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku užívání slovního spojení „MLADÁ FRONTA“ a/nebo zkratky „MF“ v názvu i ve zkráceném názvu žalovanou vydávaného periodika, evidovaného Ministerstvem kultury České republiky pod evidenčním číslem E 14837, nehledě na formu grafického vyjádření, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud vyšel z části skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru o uplatněném nároku žalobkyně. Odvolací soud zjistil, že žalovaná nebyla úspěšná ve svých návrzích na prohlášení kombinovaných ochranných známek žalované č. 174995 a č. 174996 za neplatné (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 As 4/2009, a sp. zn. 6 As 3/2009, o kasačních stížnostech žalované proti rozsudkům Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 11 Ca 172/2007 a 11 Ca 171/2007, jimiž byly zamítnuty žaloby na zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví). Dále odvolací soud zjistil, že žalovaná se domáhala v jiném soudním řízení ochrany proti nekalé soutěži a proti zásahům do práv k ochranným známkám a do práv k obchodní firmě, uložení povinnosti žalobkyni zdržet se užívání označení Mladá fronta k označování jí vydávaného deníku. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2009, č. j. 32 Cm 101/2005-375, a v odvolacím řízení bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2010, č. j. 3 Cmo 132/2009-469.
Odvolací soud dovodil, že pro posouzení dané věci je rozhodné, že volbou názvu žalovaná vedle deníku Mladá fronta DNES umístila na trh týdeník MLADÁ FRONTA PLUS. A byť žalobkyně potlačuje užívání spojení Mladá fronta, je takto stále valnou částí veřejnosti její deník vnímán, tj. jako „Mladá fronta“, případně „Mladá fronta Dnes“. Deník žalobkyně paří k nejoblíbenějším a nejprodávanějším z periodik. Uvedení na trh periodika s názvem, v němž je spojení Mladá fronta obsaženo, jednoznačně navozuje souvislost nově zaváděného týdeníku s deníkem. Veřejnost si dle názoru odvolacího soudu spojí tato dvě periodika k sobě, tj. čtenář přisoudí všechny vlastnosti, které si spojuje s deníkem, rovněž týdeníku; bude přitom předpokládat, že týdeník vydává ten „podnik“, včetně kolektivu redaktorů a zpravodajů, který vydává i deník. Žalovaná nebyla nijak nucena pro svůj týdeník takový název zvolit. Svým jednáním tak porušila stav dlouhodobě zde nastolený a dodržovaný oběma účastníky, jenž je založen na tom, že název Mladá fronta pro periodikum je oprávněna užívat žalobkyně. Poukaz žalované na období vydávání deníku před listopadem 1989 neobstojí. Vlastnosti, které deníku nyní veřejnost přisuzuje a byly zde k okamžiku zahájení prodeje týdeníku žalované, jsou již zcela výhradně spojeny jen s činností žalobkyně, nesouvisí nijak s žalovanou.
Žalovaná vytýkaným jednáním jednala v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť tím využila pro sebe známost označení Mladá fronta u veřejnosti jako názvu deníku, a přisvojila si tak soutěžní výkony jiného, po léta budovanou známost, proslulost deníku žalobkyně a vlastnosti, které mu veřejnost obecně přisuzuje. Jednání žalované bylo způsobilé přivodit újmu žalobkyni spočívající ve snížení zájmu o její deník (veřejnost předpokládá, že týdenní shrnutí všeho podstatného z deníku ještě s něčím navíc, když jde o Mladou frontu PLUS, nalezne právě v týdeníku). Předpoklady generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) byly tudíž dle názoru odvolacího soudu naplněny. Podle odvolacího soudu je nadto popsané jednání žalované jednáním klamavým podle ustanovení § 46 odst. 1 obch. zák. a především jednáním parazitujícím na pověsti deníku žalobkyně podle ustanovení § 48 obch. zák. Uplatněný nárok žalobkyně je v souladu s ustanovením § 53 obch. zák. Pokud projevem jednání nekalé soutěže žalované je právě užití označení Mladá fronta či mf v názvu týdeníku, pak uložení povinnosti zdržet se tohoto jednání se jeví jako jedině možný prostředek nápravy tím navozeného závadného stavu.
Ve vztahu k argumentaci ohledně práva užívat obchodní firmu a ochranné známky odvolací soud uvedl, že není nijak nutné, aby právě název tiskoviny žalované obsahoval slova Mladá fronta či jejich zkratku mf. Odvolací soud v tomto odkázal na ustálenou judikaturu i předválečných soudů, v níž bylo dovozeno, že výkon formálního práva známkového se nesmí příčit zásadě hmotného práva vyjádřené v ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák., tj. i užití zapsané ochranné známky může být jednáním proti dobrým mravům soutěže a tedy jednáním nekalým, proti kterému má druhá strana právo se bránit a soud je povinen její dotčené právo chránit (rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož odvolací soud neměl jakékoli pochybnosti o uplatnění práva proti nekalé soutěži a není zde pro věc rozhodná známkoprávní úprava, odvolací soud nepředložil žalovanou navržené předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, odkazujíc co do jeho důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tj. nesprávné právní posouzení věci, dále § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a konečně ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy že napadený rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka podrobně v dovolání namítá, že odvolací soud se v projednávané věci nesprávně a nedostatečně zabýval právní úpravou ochranných známek a obchodní firmy. Dovolatelka tak namítá, že společnost MAFRA, a.s., porušuje starší práva společnosti Mladá fronta, a.s., k ochranné známce „Mladá fronta“. Odvolací soud pominul právní úpravu obsaženou v § 12 zákona č. 441/2003 Sb.; Odvolací soud nepředložil předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, jak bylo v řízení navrhováno; Není jasné, jak odvolací soud posoudil nekalosoutěžní povahu převzetí titulu „Mladá fronta“ společností MaF, a.s., a posléze MAFRA, a.s.; Ochranné známky společnosti MAFRA, a.s., č. 174995 a 174996 nebyly podány v dobré víře; Společnost MAFRA, a.s., pokračuje v nekalém soutěžním jednání i v současné době, pokud používá k označení „Mladá fronta“ k označení svého deníku; Soud opomněl poskytnout ochranu starším právům k obchodní firmě (obchodnímu jménu) společnosti Mladá fronta, a.s., která se datují minimálně již od roku 1964; Nelze souhlasit s právním názorem odvolacího soudu, že řádným užitím zapsané ochranné známky nelze zasáhnout do práv k obchodní firmě; Odvolací soud se konečně opomněl zabývat dobrým jménem ochranné známky „Mladá fronta“ společnosti Mladá fronta, a.s.
Podle dovolatelky odvolací soud pominul skutečnost, že žalované přísluší starší materiální práva k označení „Mladá fronta“ i „MF“. Silnější materiální právo bylo podle dosavadní judikatury vždy přiznáno tomu, kdo započal s užíváním daného označení jako první a kdo dané označení „zavedl“ na trhu. V daném případě užívala označení „Mladá fronta“ i „MF“ jako první žalovaná, a to již od roku 1945. Odvolací soud nepřihlédl ani k tomu, že žalobkyně se sama zmocnila označení „Mladá fronta“ za okolností, které lze samy o sobě považovat za nekalé soutěžní jednání, kdy bez jakéhokoli vlastního soutěžního výkonu převzala již po desetiletí zavedený název „Mladá fronta“ a tradici a know-how spojenou s vydáváním deníku. Byla to tedy žalobkyně, kdo se dopustil jednání označovaného jako „nasednutí do rozjetého vlaku“.
Žalovaná dále namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil koexistenci označení „Mladá fronta“ na trhu. Oba účastníci užívali označení „Mladá fronta“ v průběhu posledních dvou desetiletí paralelně. Žalovaná užívala označení „Mladá fronta“ a nadále jej užívá jako označení celého svého podniku a dále zejména jako „zastřešující“ značku pro všechny jeho produkty, zejména časopisy a knižní produkci. V případech souběžného užívání téhož nebo zaměnitelného označení několika soutěžiteli, z nichž pro každého se dané označení stalo příznačným, poukazuje dovolatelka na judikaturu, že v takových případech je třeba tolerovat užívání označení té strany sporu, resp. všech soutěžitelů (rozhodnutí ze dne 8. října 1937, Rv II. 516/37, číslo Vážného sbírky 16382). Podobně se dle současné judikatury připouští souběžné užívání shodného označení dvěma soutěžiteli na trhu zejména tehdy, pokud každý ze soutěžitelů má dané označení registrováno jako ochrannou známku (rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 109/96).
V řízení nebylo prokázáno, že by v době vydávání týdeníku MF PLUS došlo ke snížení zájmu o deník žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by ke snížení zájmu o deník žalobkyně došlo v důsledku vydávání týdeníku žalovanou. Tento skutkový závěr tedy nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Stejně tak nemá dle dovolatelky oporu v provedeném dokazování závěr odvolacího soudu, že označení „Mladá fronta“ ve spojení s periodiky veřejnost spojuje se žalobkyní, resp. s jejím deníkem.
Odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že týdeník žalované využívá známosti deníku žalobkyně. Žalovaná navrhovala před soudem prvního stupně řadu důkazů za účelem prokázání svého tvrzení, že vydávání týdeníku MF PLUS je zcela nezávislé na vydávání deníku, že se žalovaná nesnaží parazitovat na známosti či dobré pověsti žalobkyně a že označení „Mladá fronta“ na titulní straně týdeníku užívá jako zastřešující značky pro celý svůj podnik. Soud prvního stupně tyto důkazy provedl, ale v odůvodnění svého rozhodnutí k nim nepřihlížel, jelikož je považoval za nadbytečné.
Oporu v provedeném dokazování nemá dle dovolatelky ani závěr odvolacího soudu, že čtenář bude předpokládat, že týdeník vydává ten „podnik“ včetně kolektivu redaktorů a zpravodajů, který vydává i deník. Pokud na základě provedeného dokazování bylo možné učinit nějaký konkrétní skutkový závěr, pak ten, že spotřebitelé mají za to, že vydavatelem deníku žalobkyně je žalovaná. Známost deníku žalobkyně si spotřebitelé spojují se žalovanou, je výsledkem jejího vydávání v podniku žalované po dobu více než čtyřiceti let.
Dovolatelka dále namítá, že v průběhu řízení navrhla položení několika předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie. Odvolací soud otázky nevznesl, jelikož podle něj v dané věci neexistovaly žádné pochybnosti o uplatnění práva proti nekalé soutěži a že pro věc není rozhodná známkoprávní úprava. Proto odvolací soud neměl za splněné podmínky opodstatňující předložení jakékoli předběžné otázky. S tímto dovolatelka nesouhlasí. Rozsudkem jí byla uložena povinnost zdržet se užívání označení „Mladá fronta“ a/nebo zkratky „MF“ ve spojení s určitým periodikem. Zákaz uložený odvolacím soudem omezuje žalovanou významným způsobem v možnosti užívat její ochranné známky.
Dle mínění dovolatelky nelze známkoprávní aspekty sporu pominout jen s tím, že bylo uplatněno právo proti nekalé soutěži a že údajně známkoprávní úprava pro věc není rozhodná. Takovýto postup by umožňoval obejít ustanovení známkového práva vždy tehdy, pokud se soud rozhodne věc posoudit jen podle předpisů proti nekalé soutěži, resp. pokud žalobce uplatní své nároky jen podle předpisů o nekalé soutěži. Známkoprávní úprava obsažená ve směrnici č. 2008/95/ES předpokládá, že jiné právní předpisy o nekalé soutěži budou na problematiku ochranných známek použity vedle harmonizovaných ustanovení směrnice. Žalobkyně vydává deník Mladá fronta DNES od 1. června 1992, vlastníkem ochranných známek ve znění „Mladá fronta DNES“ č. 174995 a č. 174996 je od 17. února 1994. Žalovaná již před rokem 1992, resp. 1994 a od té doby nepřetržitě užívala označení „Mladá fronta“ v souvislosti s vydáváním periodika. Žaloba byla podána až 31. března 2004, tj. po cca deseti letech, v průběhu nichž žalobkyně strpěla užívání označení „Mladá fronta“ a „MF“ žalovanou. Na daný případ by se tak měla podle dovolatelky aplikovat úprava čl. 9 směrnice, podle níž práva žalobkyně zanikla strpěním.
Dále dovolatelka namítá nesprávné posouzení vztahu známkoprávní a nekalosoutěžní úpravy. Odvolací soud posoudil užívání zapsaných starších ochranných známek jako projev nekalého soutěžního jednání. Dovolatelka v tomto odkazuje na judikát (Rc) Rv I. 2235/30, v němž prvorepublikové soudy dovodily doktrínu o tom, že formální práva podle zákona o ochranných známkách nesmí být zneužita k nekalému jednání a poškození hmotného práva soutěžitelova, přičemž ovšem pro posouzení hmotného práva soutěžitelova jest rozhodné, odkdy soutěžitel ochrannou známku skutečně užívá. I od této judikatury se napadený rozsudek odchyluje, jelikož za silnější považuje později užívané označení.
V závěru dovolatelka uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně „převzala“ vydávání deníku od společnosti M a F, a. s..
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a dovolání za nedůvodné. Žalobkyně se ztotožnila s právním hodnocením odvolacího soudu, tj. že označení „Mladá fronta“, resp. „MF“ je chráněno formálními právy žalobkyně, zároveň požívá právní ochrany proti jeho užití stejným způsobem ze strany žalované, která sice takové označení má ve své obchodní firmě, sama ho však již déle než 15 let neužívala v názvu žádného z jí vydávaných periodik.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a že je přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval důvodností podaného dovolání.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatelka v rozsahem obsáhlém dovolání uvádí především soubor dovolacích námitek představující výklad právní úpravy ochranných známek a obchodní firmy s dovolatelkou předpokládaným dopadem na právní závěry odvolacího soudu, které v projednávané věci považuje za nesprávné.
Dovolatelka však zcela pomíjí, že závěr odvolacího soudu o důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně je založen na soudem shledaném jejím právu domáhat se na žalované zdržení se závadného nekalosoutěžního jednání podle ustanovení § 53 obch. zák. Jednání žalované je nekalou soutěží podle generální klauzule ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák a současně jednání klamavým podle ustanovením § 46 obch. zák. a především parazitujícím na pověsti žalobkyně podle ustanovení § 48 obch. zák.
Polemikou s právní úpravou ochranných známek a firmy se dovolatelce správnost závěrů odvolacího soudu o jejím nekalosoutěžním jednání zpochybnit nepodařilo.
Dovolací soud se však musel vypořádat s námitkami dovolatelky směřující do vztahu právní úpravy nekalé soutěže a právní úpravy ochranných známek v podmínkách projednávané věci.
Dovolatelka staví svou argumentaci a předchozí procesní obranu na tom, že jí přísluší starší materiální práva k označení „Mladá fronta“ i „MF“. Žalobkyně přitom v řízení uplatňovala nárok z nekalé soutěže založený na tom, že žalovaná vydáváním týdeníku Mladá fronta PLUS jednala v rozporu s dobrými mravy soutěže tím, že využila známost označení Mladá fronta u veřejnosti jako názvu deníku, a přisvojila si tak soutěžní výkony jiného.
Pro posouzení možného střetu právní úpravy ochranných známek a práva nekalé soutěže je nutné vycházet ze vzájemného poměru komplementarity obou úprav. Každou z těchto právních úprav je nutné posuzovat samostatně jako právní úpravy stejné právní síly.
Soudní praxe je přitom jednotná v tom, že jednáním proti dobrým mravům soutěže a tedy jednáním nekalosoutěžním, proti němuž se dotčený má právo bránit, může být i užití zapsané ochranné známky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2004, sp. zn. 29 Odo 455/2003). Na vzájemný vztah těchto dvou úprav je tedy nutné nahlížet tak, že pokud vlastník starší ochranné známky využívá svého práva k ochranné známce v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže tak, že jeho jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům, je možné mu dle § 53 obch. zák. uložit zdržovací povinnost ve vztahu k jeho ochranné známce, stejně jako povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydat bezdůvodné obohacení. Za zjištěného skutkového stavu, ze kterého vycházel odvolací soud (žalobkyně a žalovaná jsou obě vlastníky ochranných známek, které obsahují slovní spojení „Mladá fronta“, žalovaná od roku 1990 nijak v užívání názvu Mladá fronta DNES žalobkyní nebránila, žalovaná začala vydávat týdeník Mladá fronta PLUS) lze tedy dospět ke stejnému závěru, jaký je obsažen v napadeném rozhodnutí, tj. že žalobkyni je nutné přiznat právní ochranu poskytnutou v souladu s ustanoveními o nekalé soutěži navzdory existenci starších materiálních práv žalované k označení „Mladá fronta“, jelikož vydáváním týdeníku Mladá fronta PLUS žalovaná začala užívat ochrannou známku v rozporu s dobrými mravy soutěže.
Námitka dovolatelky ohledně nesprávného posouzení koexistence označení „Mladá fronta“ na trhu je nepřípadná. Napadeným rozhodnutím nebylo žalované zabráněno v užívání slovního spojení „Mladá fronta“ a „mf“ (ani v právním režimu ochranné známky, ani firmy), byla jí uložena povinnost zdržet se užívání těchto výrazů v názvu i ve zkráceném názvu žalovanou vydávaného periodika. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy umožňuje oběma stranám, pro něž se termín „mladá fronta“ stal příznačným, užívat souběžně tato označení za určitým účelem v určitých situacích (tj. uložená povinnost nijak nezasahuje do práv k obchodní firmě žalované ani do obecného práva k užívání jejích ochranných známek), ale upravuje užívání daného označení pro název a zkrácený název periodického tisku.
Nedůvodnou je i další námitka dovolatelky směřující k tomu, že „není jasné, jak odvolací soud posoudil nekalosoutěžní povahu převzetí titulu „Mladá fronta“ společností MaF, a.s., a posléze MAFRA, a.s.“ Okolnosti „převzetí“ titulu počátkem 90. let byly pro závěr o důvodnosti nároku žalobkyně významné z pohledu, jestli jednání o vydávání současného týdeníku je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně vznikla dne 31. ledna 1992, přičemž vydávání deníku převzala od M a F, a.s. (později MAF, a.s.), vzniklé 22. srpna 1990, která zahájila vydávání deníku k 1. září 1990. Činnosti nutné k vydávání deníku zajišťovalo do té doby deník vydávající nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta, podnik Svazu mladých, a to na základě smluv upravujících spolupráci v období od 1. září 1990 do 31. prosince 1992. Následně nastal dlouhodobě oběma účastníky dodržovaný stav založený na tom, že název Mladá fronta pro periodikum je oprávněna užívat žalobkyně. Právo žalobkyně užívat toto spojení bylo přitom potvrzeno jak ve známkoprávních řízeních, tak ve výše citovaném řízení o zamítnutí žaloby žalované pro tvrzené porušení práv k obchodní firmě. „Převzetí“ titulu „Mladá fronta“ společností M a F, a.s., nemá proto dopad na posouzení naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže vydáváním týdeníku Mladá fronta PLUS žalovanou.
Namítá-li dovolatelka, že v řízení nebylo prokázáno snížení zájmu o deník žalobkyně z důvodu vydávání týdeníku Mladá fronta PLUS žalovanou, je toto pro posouzení nekalosoutěžní povahy jednání žalované nerozhodné. Pro posouzení, zda jednání žalované naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.), postačuje (kromě dalších podmínek), aby jednání v hospodářské soutěži bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. Postačuje tedy, že odvolací soud dospěl k závěru, že mohlo dojít ke snížení zájmu o deník žalobkyně, tj. jednání žalované bylo způsobilé přivodit újmu žalobkyni. Otázka, kterou je třeba při posuzování nekalosoutěžního jednání žalované vyřešit, tj. zda si veřejnost spojuje označení „Mladá fronta“ v souvislosti s vydáváním periodik se žalobkyní či nikoli, není otázkou skutkovou, kterou by bylo třeba v řízení prokazovat, ale otázkou právní, kterou soud posuzuje z pohledu průměrného spotřebitele. Závěr odvolacího soudu, že veřejnost si označení „Mladá fronta“ u periodického tisku spojuje se žalobkyní vydávaným deníkem, a proto vydávání týdeníku Mladá fronta PLUS žalovanou využívá po léta budovanou známost a proslulost deníku Mladá fronta DNES, je proto opodstatněný. Stejně tak i závěr o tom, jak je nahlíženo na vztah deníku Mladá fronta DNES a týdeníku Mladá fronta PLUS, je závěrem právním, který činí soud z pohledu průměrného spotřebitele. V souladu s názorem odvolacího soudu dovolací soud uzavírá, že s ohledem na dlouhodobou tradici vydávání známého periodika Mladá fronta DNES žalobkyní nelze známost označení tohoto deníku dnes již vyvozovat ze spojení se žalovanou, která Mladou frontu vydávala před rokem 1989. Ani tyto námitky dovolatelky proto nemohou řádně odůvodnit dovolání.
Vzhledem k popsaným závěrům rozhodným pro posouzení nároku žalobkyně na právní ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání žalované je nedůvodná rovněž námitka dovolatelky směřující k nepředložení předběžných otázek Soudnímu dvoru EU. Z hlediska povinnosti soudu členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce je klíčové rozhodnutí Soudního dvora v případu 283/81 CILFIT (1982), ECR 3415, v němž formuloval tři výjimky, kdy národní soudy posledního stupně tuto povinnost nemají, a to jestliže: 1) otázka komunitárního práva není významná (relevantní) pro řešení daného případu, 2) existuje ustálená judikatura Soudního dvora k dané otázce nebo rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé), 3) jediné správné použití práva Společenství je tak zřejmé, že nezůstává prostor pro jakoukoliv rozumnou pochybnost (tzv. acte clair). K tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. 31 Cdo 2325/2008. V projednávané věci lze přisvědčít odvolacímu soudu, že vzhledem k tomu, že závěry o důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně jsou založeny na právní úpravě ochrany proti nekalé soutěži, není pro řešení dané věci rozhodná právní úprava ochranných známek, do jejíž úpravy v komunitárním právu směřovaly námitky dovolatelky o povinnosti soudů předložit Soudnímu dvoru tzv. předběžnou otázku.
Pro posouzení věci jsou pak právně bez významu námitky dovolatelky, že společnost MAFRA, a.s., porušuje starší práva společnosti Mladá fronta, a. s., k ochranné známce „Mladá fronta“ a že odvolací soud při posuzování této otázky pominul právní úpravu obsaženou v § 12 zákona č. 441/2003 Sb. Dovolací soud však v této souvislosti považuje za nutné upozornit, že podle § 12 zákona o ochranných známkách není vlastník starší ochranné známky nebo uživatel staršího označení uvedeného v § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách oprávněn požadovat prohlášení pozdější shodné či podobné ochranné známky za neplatnou, popřípadě bránit jejímu dalšímu užívání, jestliže strpěl její užívání po dobu 5 let ode dne, kdy se o tomto užívání dozvěděl, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře. Žalovaná, tj. vlastník starší ochranné známky, přitom (jak vyplývá ze zjištění soudů) strpěla užívání ochranné známky „MLADÁ fronta dnes“ žalobkyní po dobu pěti let ode dne, kdy se o tomto užívání dozvěděla.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem, o. s. ř., jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 4 500 Kč [§ 8 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. září 2006) včetně 960 Kč představující 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Pokud žalovaná dobrovolně nesplní povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněna podat návrh na výkon rozhodnutí.
Autor: -mha-