// Profipravo.cz / Obchodní rejstřík 15.07.2009
K zániku právního důvodu užívání prostor – sídla společnosti
Zánikem právního důvodu užívání prostor, ve kterých je umístěna správa společnosti, nedochází ke změně sídla společnosti a ztráta právního důvodu jejich užívání proto není sama o sobě skutečností zakládající povinnost společnosti navrhnout zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
Protože v projednávané věci společnost o změně svého sídla nerozhodla, nezačala lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou ve smyslu § 31 odst. 2 obch. zák. běžet (srov. např. 29 Cdo 3088/2007).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1680/2009, ze dne 26. 5. 2009
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele F. S., zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, o návrhu na zápis změn obchodní společnosti K. a t. p., a. s., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. B 4826, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. ledna 2009, č. j. 5 Cmo 512/2008-172, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2008, č. j. F 9444/2008, B 4826/7-147 (ve znění opravného usnesení ze dne 15. října 2008, č. j. F 41834/2008, F 9444/2008, B 4826/7-163) kterým soud odmítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal výmazu sídla společnosti Konstrukční a technologický park, a. s. (dále též jen „společnost“) z obchodního rejstříku.
Vycházeje z ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že „podmínkou“ návrhu na zápis do obchodního rejstříku podaného jinou osobou (než společností, které se zápis týká) je, že společnost svou povinnost k podání návrhu v zákonné lhůtě nesplní. Lhůta k podání návrhu počíná společnosti běžet od vzniku rozhodné skutečnosti, kterou je – v případě změny sídla společnosti s ručením omezeným (jíž odvolací soud argumentoval) – rozhodnutí valné hromady o změně společenské smlouvy“ v části uvádějící sídlo. Je rovněž nezbytné, aby rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky realizováno, tedy aby došlo k faktickému přemístění sídla společnosti z adresy, která je uvedena jako její sídlo v obchodním rejstříku, na jinou adresu. Po realizaci rozhodnutí o změně sídla počíná (společnosti) běžet 15-ti denní lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku. Pouze uplyne-li tato lhůta marně, může návrh podat a „být tedy osobou oprávněnou k podání návrhu“ ve smyslu § 31 odst. 2 obch. zák. i osoba jiná; v daném případě navrhovatel.
Konstatuje, že navrhovatel neví, kde společnost fakticky sídlí a ani netvrdí, že by společnost rozhodla o změně svého sídla, odvolací soud uzavřel, že navrhovatel neuvádí „ony rozhodné skutečnosti, od kterých se odvíjí počátek běhu lhůty pro podání návrhu společnosti na zápis změn do obchodního rejstříku“. Podle odvolacího soudu proto není možné zjistit, zda „nastaly podmínky ve smyslu § 31 odst. 2 obch. zák. pro to, aby návrh na zápis do obchodního rejstříku mohla podat osoba jiná“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, ve kterém co do přípustnosti odkázal na ustanovení § 239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
„Zužující“ výklad ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., předestřený odvolacím soudem, má dovolatel za nesprávný, neboť v jeho důsledku ztrácí uvedené ustanovení smysl, „kterým je uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečností i bez součinnosti povinné osoby“. Ustanovení § 19c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) ve spojení s ustanovením § 29 odst. 6 obch. zák. – podle dovolatele – nenechávají na vůli právnické osoby, zda zápis v obchodním rejstříku odpovídá skutečnému stavu, ale ukládají jí povinnost uvést zápis do souladu se skutečností, příp. dávají soudu pravomoc tento soulad zajistit.
Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že společnost má ve „společenské smlouvě“ uvedenu jako sídlo pouze obec (T.) bez „konkrétní adresy“. Za této situace se domnívá, že rozhodnou skutečností pro vznik povinnosti podat návrh na zápis změny sídla do obchodního rejstříku může být jen faktické přemístění sídla společnosti, které – podle něj – nastalo před dvěma roky.
Dovolatel je přesvědčen, že jeho oprávnění podat návrh na výmaz sídla společnosti z obchodního rejstříku vyplývá z toho, že:
1) je vlastníkem domu, na jehož adrese se nachází sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku,
2) společnost na této adrese již dva roky ve skutečnosti nesídlí (kde a zda vůbec někde společnost sídlí, dovolateli známo není a „nelze po něm spravedlivě požadovat, aby její sídlo zjišťoval“),
3) výpovědí nájemní smlouvy zanikl společnosti právní důvod užívání místností sídla,
4) společnost sama návrh na zápis změny sídla do obchodního rejstříku nepodala,
5) se obává „návštěv úředních orgánů a osob, majících za společností pohledávky“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.; není však důvodné.
Ač dovolatel své námitky výslovně nepodřazuje pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, usnesení odvolacího soudu vytýká nesprávnost právního posouzení, uplatňuje tedy dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž je uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Vymezením podmínek, za kterých může osoba odlišná od podnikatele (§ 200c odst. 1 o. s. ř.) podat návrh na zápis změny (výmazu) sídla do obchodního rejstříku, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 3088/2007 (k jehož závěrům se přihlásil i v usneseních ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2186/2008 a ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 4993/2008; všechna rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). V tomto rozhodnutí – jehož závěry se obdobně uplatní i pro projednávanou věc – Nejvyšší soud dovodil, že podmínkou návrhu podaného jinou osobou podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. je, že osoba určená v § 31 odst. 1 obch. zák. nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla. Lhůta k podání návrhu osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch. zák. počíná běžet od vzniku „rozhodné skutečnosti“. Rozhodnou skutečností je vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Pro případ změny sídla akciové společnosti (mění-li se sídlo společnosti uvedené ve stanovách) je touto rozhodnou skutečností rozhodnutí valné hromady (popř. jediného akcionáře) o změně sídla. Vzhledem k tomu, že (již od 31. prosince 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 501/2001 Sb.) se do obchodního rejstříku zapisuje jedině skutečné sídlo, je rovněž nezbytné, aby toto rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky realizováno, jinými slovy, aby došlo k faktickému přemístění správy společnosti z adresy, která je jako její sídlo v obchodním rejstříku zapsána, na jinou adresu. Jakmile je rozhodnutí o změně sídla realizováno (správa společnosti je umístěna na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku), počíná společnosti běžet lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
Úvaha dovolatele, podle které je v projednávané věci rozhodnou skutečností toliko faktické přemístění správy společnosti, neboť ta má ve „společenské smlouvě“ namísto adresy sídla sídlo uvedenu jen obec, nemá oporu v obsahu spisu. Společnost, která v minulosti změnila právní formu ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost, totiž nyní ve svých stanovách (§ 3) uvádí plnou adresu svého sídla.
V projednávané věci dovolatel ani netvrdil, že by společnost o změně svých stanov v části uvádějící sídlo rozhodla a že by ve skutečnosti sídlila na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku (v tom smyslu, že by tuto jinou adresu jakkoli identifikoval). Zánikem právního důvodu užívání prostor, ve kterých je umístěna správa společnosti, nedochází ke změně sídla společnosti a ztráta právního důvodu jejich užívání proto není sama o sobě skutečností zakládající povinnost společnosti navrhnout zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
Protože v projednávané věci společnost o změně svého sídla nerozhodla, nezačala lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou běžet. Dovolatel se tudíž nemohl stát osobou oprávněnou podat podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. návrh na zápis změny sídla společnosti.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy, pokud jde o posouzení splnění podmínek ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pouze pro úplnost se dodává, že ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval rovněž závěr, podle něhož – pro případ, kdy se zápis sídla obchodní společnosti v obchodním rejstříku dostane do rozporu s donucujícím ustanovením zákona – obchodní zákoník upravuje v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze zjednat nápravu nezákonného stavu. Rejstříkový soud, jakmile zjistí, že obchodní společnost sídlí na jiné než zapsané adrese či skutečné sídlo vůbec nemá, vyzve ji ke zjednání nápravy. Nerozhodne-li společnost o změně svého sídla tak, aby bylo umístěno na adrese – řečeno slovy zákona – kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (§ 19c odst. 2 obč. zák.) – ač tak učinit měla, rozhodne soud (v řízení podle § 200e o. s. ř.) o zrušení společnosti s likvidací. Po skončení likvidace pak bude společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy sídla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že společnosti, jež byla v dovolacím řízení plně procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-