// Profipravo.cz / Obchodní rejstřík 19.06.2009
K ujednání o konstitutivním účinku zápisu převodu obchodního podílu
Pokud odvolací soud dovodil, že z čl. 5 odst. 2 smlouvy o převodu obchodního podílu, podle kterého nabyvatel vstupuje do práv a povinností převodců dnem zápisu změny dle smlouvy do obchodního rejstříku, vyplývá, že v době podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, jakož i v době rozhodování rejstříkového soudu nebyly plněny podmínky zápisu, když ještě nedošlo k rozhodné skutečnosti – změně osob společníků v důsledku převodu obchodních podílů – není ani tento jeho závěr správný.
Takové ujednání ve smlouvě je totiž – co do svého obsahu – ujednáním o tom, že zápis změny společníků do obchodního rejstříku podle uzavírané smlouvy bude zápisem konstitutivním. Účastníkům smlouvy o převodu obchodního podílu však nepřísluší, aby rozhodovali o povaze zápisu, který je důsledkem uzavírané smlouvy. Povaha zápisů v obchodním rejstříku vyplývá ze zákona, aniž by zákon umožňoval účastníkům smlouvy upravit povahu konkrétního zápisu ve smlouvě odchylně, přičemž zápis společníků společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku je deklaratorním zápisem. Posuzované ujednání je proto podle ustanovení § 39 a § 41 obč. zák., ujednáním neplatným.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2751/2007, ze dne 26. 5. 2009
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) L. V., a b) J. V., zastoupených Mgr. P. B., advokátem o zápis změn obchodní společnosti B. – B., spol. s r. o., do obchodního rejstříku, za účasti P. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 37178, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č. j. 7 Cmo 626/2005-90, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č. j. 7 Cmo 626/2005 – 90 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č. j. F 34683/2004 F, 71828/2004 C 37178 – 56 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č. j. F 34683/2004 F 71828/2004 C 37178-56, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu změn společnosti B. – B., spol. s r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že ze smlouvy o prodeji obchodních podílů ze dne 12. prosince 1996 (dále jen „smlouva“), zjistil, že podle jejího článku 2 odst. 1 „převodci převádějí za podmínek uvedených v této smlouvě svoje obchodní podíly v předmětné společnosti … L. V. … celý svůj obchodní podíl tj. 50 % obchodního podílu společnosti odpovídající výši vkladu 51.000,- Kč na nabyvatele P. H.“, stejně tak převodkyně J. K. Podle čl. 2 odst. 2 smlouvy nabyvatel takto převáděné obchodní podíly v celkové výši 100 % od shora uvedených převodců … přijímá“. Podle čl. 2 odst. 3 smlouvy však „obchodní podíly převáděné dle této smlouvy odpovídají výši základního jmění společnosti… ve výši 100.000,- Kč. Podle čl. 3 odst. 3 smlouvy „provedením převodu obchodního podílu na nabyvatele se nemění stávající výše základního jmění společnosti, které činí 100.000,- Kč“. Podle čl. 4 odst. 2 smlouvy „vklad P. H.… činí 100.000,- Kč“. Z návrhu na zápis změn ze dne 13. prosince 1996 odvolací soud zjistil, že vklad jediného společníka navrženého k zápisu do obchodního rejstříku P.H., „je navržen ve výši 100.000,- Kč.“
Odvolací soud proto přitakal závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy. Výše obchodních podílů a jim odpovídajících vkladů je ve smlouvě uvedena rozporně, a to v tolika jednotlivých ustanoveních smlouvy, že smlouvu jako celek nelze dle názoru odvolacího soudu považovat za určitou ve vymezení předmětu převodu a k němu se vážících vkladů resp. vkladu nabyvatele.
Z notářského zápisu č. N 464/96, NZ 452/96 sepsaného dne 12. prosince 1996 notářkou v P. Mgr. Š. Z. odvolací soud zjistil, že po podepsání smlouvy P.H. coby jediný společník v působnosti valné hromady rozhodl o odvolání stávajících jednatelů L. V. a J. K. a o jmenování „své osoby do funkce jednatele“. Z rejstříkového spisu dále odvolací soud zjistil, že návrh na zápis změn ze dne 13. prosince 1996 „na zápis skutečností ze smlouvy a rozhodnutí jediného společníka nebyl nikdy proveden, řízení bylo dne 30. prosince 1997 pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno“.
Odvolací soud uzavřel, že nedošlo k převodu obchodních podílů obou navrhovatelů na P. H., a to vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy. P. H. tudíž nemohl jako jediný společník rozhodovat o odvolání stávajících jednatelů a jmenování nového jednatele společnosti. Dle názoru odvolacího soudu tak nedošlo „ke skutečnosti rozhodné pro zápis navržených údajů do obchodního rejstříku, tedy ke změně v osobách společníků a jednatelů“.
Odvolací soud konstatoval, že podle čl. 5 odst. 2 smlouvy nabyvatel vstupuje do práv a povinností převodců dnem zápisu změny dle smlouvy do obchodního rejstříku. V době podání návrhu na zápis změn, jakož i v době rozhodování rejstříkového soudu „tak nejsou naplněny podmínky zápisu, když ještě nedošlo k rozhodné skutečnosti – změně osob společníků v důsledku převodu obchodních podílů“. Názor navrhovatelů, že k zápisu změny v osobách společníků má dojít proto, aby byl stav zapsaný v obchodním rejstříku uveden do souladu se skutečným stavem, shledal odvolací soud mylným.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba navrhovatelé dovolání. Co do přípustnosti, odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítají, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé argumentují tím, že v dané věci se jedná o převod 100% podílu. Dle jejich názoru o tom svědčí notářský zápis, když sama notářka tuto chybu ve společenské smlouvě přehlédla, a ač zřejmě nebyla jejím autorem, bez problému osvědčila jmenování pana H. jednatelem. Dovolatelé, odvolávajíce se na čl. 2 smlouvy, mají za to, že ze smlouvy, jakož i z notářského zápisu, je naprosto zřejmý projev vůle převodců, když se konstatuje převod celých podílů, když tyto jsou určeny jako 50% a odpovídající výší vkladu 51.000,- Kč. Rovněž tak je dle nich zřejmá vůle nabyvatele nabýt 100% podílu společnosti a jeho přijetí. Dovolatelé akcentují, že co se týče ve smlouvě uvedené výše základního kapitálu, jedná se o opakovanou písařskou chybu, která však není způsobilá učinit právní úkon neurčitým a tím neplatným. Dovolatelé vyjadřují přesvědčení, že úkony spočívající v převodu byly dostatečně určité, srozumitelné, prosty omylu a tísně, činěny svobodně a míněny vážně. Dovolávají se toho, že projev vůle je potřeba vyložit v souladu s § 35 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) či § 266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ale zejména s přihlédnutím k § 37 odst. 3 obč. zák., ze kterého vyplývá, že právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.
Dovolatelé mají za to, že z předložených listin je zcela zřejmé, jaký význam úkon měl a není o něm pochyb. Nadto poukazují na usnesení Krajského obchodního soudu ze dne 24. dubna 1997, „č. j. Firm 67957/96“ kterým tento soud vyzýval pana H. k doplnění (resp. opravě) návrhu, mimo jiné co do výše základního jmění a dovozují, že skutečnost, že pan H. jako jediný jednatel a společník tehdejší výzvě soudu nevyhověl, nemůže být nyní kladena k tíži navrhovatelům.
Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že nedošlo-li k převodu obchodních podílů obou navrhovatelů na P. H. (vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy), nedošlo ke změně v osobách společníků a P. H. nemohl jako jediný společník rozhodovat o odvolání stávajících jednatelů a jmenování nového jednatele společnosti. Absolutní neplatnost smlouvy pak dovodil z toho, že výše obchodních podílů a jim odpovídajících vkladů je ve smlouvě uvedena rozporně, a to v tolika jednotlivých ustanoveních smlouvy, že smlouvu jako celek nelze považovat za určitou ve vymezení předmětu převodu a k němu se vážících vkladů resp. vkladu nabyvatele. S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožňuje.
Ve smlouvě je zcela jednoznačně uvedeno, že L. V. a J. K. převádějí každý celý svůj obchodní podíl, tj. 50 % obchodního podílu společnosti odpovídající výši vkladu 51.000,- Kč, na nabyvatele P. H. Podle čl. 2 odst. 2 smlouvy nabyvatel takto převáděné obchodní podíly v celkové výši 100 % od shora uvedených převodců přijímá. Podle zápisu v obchodním rejstříku činí základní kapitál společnosti 102.000,- Kč. Za tohoto stavu měly soudy obou stupňů dříve, než dospěly k závěru o neplatnosti smlouvy, přistoupit k výkladu projevu vůle jejich účastníků podle ustanovení § 266 obch. zák. a § 35 obč. zák., a použil to – za situace, kdy dovodily neplatnost smlouvy podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. – zejména s přihlédnutím k ustanovení § 37 odst. 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení není právní úkon neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. Právě taková situace nastala, podle názoru dovolacího soudu, v projednávané věci.
Pokud pak odvolací soud dovodil, že z čl. 5 odst. 2 smlouvy, podle kterého nabyvatel vstupuje do práv a povinností převodců dnem zápisu změny dle smlouvy do obchodního rejstříku, vyplývá, že v době podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, jakož i v době rozhodování rejstříkového soudu nebyly plněny podmínky zápisu, když ještě nedošlo k rozhodné skutečnosti – změně osob společníků v důsledku převodu obchodních podílů – není ani tento jeho závěr správný. Takové ujednání ve smlouvě je totiž – co do svého obsahu – ujednáním o tom, že zápis změny společníků do obchodního rejstříku podle uzavírané smlouvy bude zápisem konstitutivním. Účastníkům smlouvy o převodu obchodního podílu však nepřísluší, aby rozhodovali o povaze zápisu, který je důsledkem uzavírané smlouvy. Povaha zápisů v obchodním rejstříku vyplývá ze zákona, aniž by zákon umožňoval účastníkům smlouvy upravit povahu konkrétního zápisu ve smlouvě odchylně, přičemž zápis společníků společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku je deklaratorním zápisem. Posuzované ujednání je proto podle ustanovení § 39 a § 41 obč. zák., ujednáním neplatným.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-