// Profipravo.cz / Obchodní rejstřík 29.05.2009
K povaze výmazu statutárního orgánu z obch. rejstříku do zák. č. 142/1996
V rozhodnutí ze dne 30. července 2008, sp. zn. 29 Odo 840/2006 zaujal Nejvyšší soud, pokud jde o výmaz statutárního orgánu z obchodního rejstříku, závěr, že ustanovení § 13 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném do 30. června 1996 (podle kterého „Ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku.“) není oporou pro závěr, podle kterého může člen představenstva, který z této funkce odstoupil, činit jménem akciové společnosti (jako člen onoho statutárního orgánu) právní úkony až do doby, než bude zánik jeho funkce zapsán do obchodního rejstříku.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2626/2007, ze dne 10. 3. 2009
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky F. spol. s r. o. - zastoupené JUDr. R. H., advokátem za účasti Ing. M. O., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, o vyloučení společníka Ing. M. O. ze společnosti F. spol. s r. o., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 65/97, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2007, sp. zn. 5 Cmo 209/2005 - 338, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2007, sp. zn. 5 Cmo 209/2005-338, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2004, č. j. 9 Cm 65/97 - 280, ve výroku I. tak, že zamítl návrh na vyloučení Ing. M. O. ze společnosti F. spol. s r. o. (dále jen „společnost“) (výrok I.) a uložil navrhovatelce zaplatit Ing. M. O. náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.).
Odvolací soud poté, co částečně zopakoval dokazování, přitakal skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Uvedl, že navrhovatelce je nutno přisvědčit v názoru, že porušení povinnosti společníka lze spatřovat nejen v porušení povinnosti uvedené výslovně v zákoně či společenské smlouvě, ale také i v takovém chování, které jako povinnost společníka v zákoně či společenské smlouvě sice přímo uvedeno není, ale je činěno ke škodě společnosti a je v rozporu se zásadami, na nichž stojí obchodní zákoník. Za takovéto jednání lze pak dle názoru odvolacího soudu označit i jednání společníka, který vybere z účtu společnosti její finanční prostředky, neboť dispozice s majetkem společnosti společníkům nenáleží, ale náleží jen jejímu statutárnímu orgánu.
Odvolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné, když z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že rozdílné rozhodnutí soudu prvního stupně oproti prvnímu jím ve věci vydanému rozhodnutí (tj. usnesení ze dne 19. února 2002, č. j. 9 Cmo 65/97 – 205) vychází z rozdílného posouzení účinků zápisu Ing. M. O. jako jednatele společnosti v obchodním rejstříku. V tomto napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně se odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 240/2004, podle kterého nastávají účinky zániku jednatelských oprávnění již okamžikem odvolání jednatele z funkce valnou hromadou společnosti, nikoliv tedy až od výmazu určité osoby z funkce jednatele v obchodním rejstříku, a to i v době účinnosti ustanovení § 13 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) ve znění do 30. června 1996. Odvolací soud poukázal na to, že v řízení bylo prokázáno, že Ing. O. odvolala valná hromada společnosti z funkce jednatele dne 24. dubna 1995. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 1528, pak vyplývá, že jako jednatel společnosti byl z obchodního rejstříku vymazán až k datu 29. června 1995.
Odvolací soud vycházel z ustanovení § 13 odst. 2 obch. zák. v rozhodné době, to je do 30. června 1996, které znělo: „Ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku“. Novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 142/1996 Sb. bylo s účinností od 1. července 1996 změněno tak, že z něho byla vypuštěna část: „je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku“.
Zápis jednatele společnosti s ručením omezeným - dovodil odvolací soud - byl před účinností novely obchodního zákoníku, provedené zákonem č. 142/1996 Sb., konstitutivním zápisem, což ostatně judikoval i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 3025/2000. Proto se odvolací soud přiklonil k závěru krajského soudu učiněného v jeho prvním ve věci vydaném rozhodnutí, a to, že až do doby výmazu Ing. M. O. z funkce jednatele společnosti v obchodním rejstříku, to je do 29. června 1995, je na jeho jednání nutno pohlížet jako na jednání jednatele společnosti, a to bez ohledu na skutečnost, že již předtím (dne 24. dubna 1995) byl valnou hromadou z funkce jednatele společnosti odvolán. V tomto konkrétním případě se tímto jednáním rozumí výběr finančních prostředků z účtu společnosti uskutečněný Ing. O. dne 27. dubna 1995. Z toho také dle odvolacího soudu vyplývá, že pokud výběr těchto peněžních prostředků neuskutečnil Ing. O. jako společník, nýbrž jako jednatel, nemůže být za toto jednání ze společnosti vyloučen pro porušení povinností společníka ve smyslu ustanovení § 149 obch. zák. V případě, že společnosti byla takovýmto jednáním způsobena škoda, zákon umožňuje domáhat se její náhrady způsobem dle ustanovení § 131a obch. zák. Z toho důvodu odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrh na vyloučení společníka Ing. M. O. ze společnosti zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů pak na ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že není zcela zřejmé, zda jejím podáním ze dne 14. srpna 2001 skutečně došlo ke změně návrhu. Argumentuje tím, že nezměnila skutkový základ návrhu, kterým je tvrzení o porušování povinností společníka jako podmínky jeho vyloučení ze společnosti, ani nezměnila petit, kterým požaduje vyloučení společníka ze společnosti; pouze doplnila k tvrzenému skutkovému základu vylíčení dalších skutečností týkajících se soustavného závažného porušování povinností označeným společníkem. Soud prvního stupně tak měl dle jejího názoru pokračovat v řízení na základě takto doplněného skutkového stavu a provést dokazování k tvrzeným skutečnostem. I pro případ posouzení podání dovolatelky jako změny návrhu je však dovolatelka přesvědčena o nesprávnosti postupu soudu z důvodu chybného posouzení podmínek pro rozhodnutí o nepřipuštění změny návrhu.
Další procesní vadu dovolatelka spatřuje v tvrzené nepřezkoumatelnosti usnesení odvolacího soudu, když tento soud se nezabýval druhým (tvrzeným) důvodem, pro který by měl být společník vyloučen ze společnosti, a neprovedl důkaz „rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 8/2002“, kterým byl společník shledán vinným ze spáchání trestných činů krádeže a podvodu dle příslušných ustanovení trestního zákona. Odvolací soud probíhajícímu trestnímu řízení nevěnoval žádnou pozornost, ačkoli v něm byla řešena otázka, která mohla mít pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, neboť ve smyslu ustanovení § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. V daném případě soud v rozporu se zákonem nevzal uvedenou skutečnost vůbec na vědomí, rozhodl bez ohledu na rozsudek vydaný v trestním řízení a aniž by vyčkal pravomocného rozhodnutí v trestní věci.
Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřuje ve způsobu aplikace ustanovení § 13 odst. 2 obch. zák. účinného v rozhodné době, tj. do 30. června 1996. Aplikace uvedeného ustanovení obchodního zákoníku odvolacím soudem v daném věci je založena striktně na posouzení konstitutivního a deklaratorního charakteru zápisu (resp. výmazu) statutárního orgánu společnosti do obchodního rejstříku. Dovolatelka poukazuje na „rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 240/2004“ a na „rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 211/98“, přičemž má za to, že nelze připustit, aby soudy rozhodovaly ve věcech vyloučení společníka s takovou extrémní formálností, jak se stalo v tomto případě. Účelem ustanovení § 149 obch. zák. je ochrana společnosti před jednáním společníka, který porušováním svých povinností společnost poškozuje. Vysoce formalizovaný postup soudu v těchto případech přitom vede k tomu, že společnost nemá možnost domoci se vyloučení společníka ani tam, kde společník svým jednáním spáchal ke škodě společnosti závažnou trestnou činnost.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Účastník ve svém vyjádření k dovolání obsáhle argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
V projednávané věci založil odvolací soud napadené rozhodnutí na tom, že zápis statutárního orgánu do obchodního rejstříku byl do novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 142/1996 konstitutivním zápisem, přičemž odkázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze kterých tento závěr vyplýval. V rozhodnutí ze dne 26. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 3025/2000 však Nejvyšší soud řešil otázku povahy zápisu statutárního orgánu do obchodního rejstříku před účinností zákona č. 142/1996, neřešil v něm ale povahu jeho výmazu. Tou se zabýval až v rozhodnutím ze dne 30. července 2008, sp. zn. 29 Odo 840/2006 zaujal pokud jde o výmaz statutárního orgánu z obchodního rejstříku závěr, že ustanovení § 13 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném do 30. června 1996 (podle kterého „Ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku.“) není oporou pro závěr odvolacího soudu, podle kterého může člen představenstva, který z této funkce odstoupil, činit jménem akciové společnosti (jako člen onoho statutárního orgánu) právní úkony až do doby, než bude zánik jeho funkce zapsán do obchodního rejstříku.
Z uvedeného plyne, že závěr odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou soudu Nejvyššího.
Proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-